ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 d03ec7d0-71ef-11dc-a606-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 11
#1 alto_textblock #1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 2. ze dne 2. ledna 1904.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy. = Vlaky bez kolejí. Z Paříže se oznamuje: Re- ditelové aeronautického ústavu vojenského bratři plu- kovník a major Renardovi zabývali se, jak jsme již oznámili, v poslední době problemem vlaků bez ko- lejí. Vlak jejich pořízený na základě objevů mechanika Surcoufa, podnikl onehdy jízdu na zkoušku ulicemi pařížskými. Vlak sestává z řídícího vozu, jenž má tvar a objem obyčejné automobily a pěti vagonů, jež jsou k němu připojeny. Objev bratří Renardů zakládá se v tom, že z řídícího vozu pomocí transmisního hřídele rozděluje se každému z ostatních vezů ener- gie, již je třeba, aby vlak uveden byl v pohyb. Po- kus zdařil se zcela hladce. Vlak vjel do nádvoří pa- láce Elysejského, kdež president Loubet blahopřál bratřím Renardovým k jejich vynálezu a konstruk- téru Surcoufovi, jenž vlak řídil. Poněvadž byla na ulicích silná frekvence, mohl se vlak pohybovat jen zvolna. = Telegrafie bez drátů a plavba na moři. Opětně se osvědčilo, jak značnou cenu má telegrafie bez drátů pro plavbu na moři. Holandský parník »Kroon- land« na cestě z Antverp do Nového Yorku ztratil západně od majáku na skále Fastnat blíže jižního po- břeží Irska kormidlo a stal se neschopným ku plavbě. Na štěstí byl parník opatřen přístroji pro telegrafi bez drátů a tak mohl kapitán oznámit nehodu jedna- teli americké linie v Antverpách a za necelé půl- druhé hodiny dostal od něho instrukce. Mimo to bylo pasažerům možno podati zprávy svým příbuznýma upokojit je, že jsou v bezpečí. Několikráte již bylo telegrafie bez drátů použito k tomu, poukazovati pe- níze pasažerům na lodi. Před nedávnem prokázala telegrafie bez drátů též v jiném případě praktické služby, když vystěhovalecká loď, vracející se z Ame- riky, vystěhovalecké lodi, ubírající se tam, oznámila, že na elektrických dráhách novoyorských přijmou se vystěhovalci, umějící anglicky, jakožto řidiči motorů. čímž části vystěhovalců poskytnuta výhoda, že hned po příjezdu do Nového Yorku mohli se hlásito uprázdněná místa. = Balon v mlze. Zajímavý vzlet balonem pro- vedli hr. de la Vaulx a hr. d'Oultremont, o jichž cestě balonem z Paříže do Hullu jsme již onehdy přinesli zprávu. Opustili onehdy ráno park aeroklubu v Pa- říži s pány Charlesem Rollsem a Frankem Buttlerem. Když se »Centaure«, na němž svého času vykonal hr. de la Vaulx svoji slavnou cestu do Ruska, vzneslv Saint Cloudu, bylo vše zahaleno hustou mlhou, ale větroplavci letěli přímo vzhůru a dostali se nad mlhu pod jasné nebe u sluneční záři. Pod nimi, pokud bylo lze dohlédnout, rozkládalo se moře oblaků. Když letěli tři hodiny v září sluneční, odhodlali se větro- plavci k sestupu. Ale mlha byla dosud tak hustá, že nebylo lze pranic rozeznat. Když se větroplavci blí- žili k zemi, zaslechli lidské hlasy, ale stále ještě ne- viděli ničeho, volali chvíli a tázali se z koše a do- stávali odpověď od lidí, jež neviděli a kteří také ne- viděli. Pojednou balon narazil o několik stromů, za- halených mlhou, ale nepoškodil se tuze. Tři muž přišli na pomoc a stáhli balon pomocí lana k zemi. »Centaure« byl přistál u Nantes. = Podivné přepadení poštovního vozu, jež při- pomíná staré zlaté časy silničních pošťáků, oznamuje se z Cardiffu. Jde tu o poštovní vůz, jenž obstarává službu mezi Newportem a Cardiffem. Vozka byl na
#3 alto_textblock #3
cestě z Newportu as dvacet minut, když mu po- jednou na silnici zastavili koně dva muži. Jeden z nich chopil koně za hlavu, druhý chopil se vojea kázal vozkovi, aby ihned zastavil. Kůň se splašil a sevřev zuby uzdu, uháněl dále. Muž, jenž se byl chopil voje, vyšinul se na ni a dorážel na vozku holí, ale nezasáhl ho, nýbrž toliko rozbil lucernu. Konečně spadl lupič s voje a splašený kůň uháněl s povozem dále. Po velkém namahání podařilo se vozkovi koně zkrotit, takže šťastně se dostal do Cardiffu. Hned po svém příjezdu oznámil, co se stalo, ale ačkoliv ihned započalo pátrání, nebylo možno nalézti po lupičích stopy. Zatím zatkla policie několik osob, jest však velmi pochybno, bude-li možno někoho z nich usvěd- čiti, že se účastnil přepadení. = Pan senator a jeho tchán. Stará pravda; Nikdo není doma prorokem! potvrzuje se znovu hi- storkou, kterou přináší jakýs novoyorský list. Spol- kový senator Burrows, dokud byl ještě členem sně- movny representantů, oženil se s dcerou typického Yankejčíka, jenž si byl získal značné jmění průmy- slovými podniky a v obchodních věcech byl velmi přísný. Když Burrows před několika roky stal se se natorem, potkal jeden z jeho přátel tchána senato- rova na ulici a gratuloval mu, že má teď zetě sena- torem. Starý pán přimhouřil oko a pronesl s táhlým přízvukem své otčiny, Nové Anglie: »Aj, ovšem, ve Washingtoně, kde nemají ničeho na práci, snad zcela dobře zastává svoje místo, ale ve svém obchodě ne- dal bych mu jediného »jobu« (podílu)«. — A řka to, ubíral se dále. = Poslední svého povolání. Z Paříže se oznamuje: Těchto dnů zemřel zde u vysokém věku „tatík Jean“ jak jej lid nazýval, a jenž byl jednou z nejpopulárněj- ších osobností. Byl jedním z málo těch, kdož zachránili svoje povolání až do přítomné doby, jež při stoupají- cím vzdělání, čím dál tím více je zatlačuje. Od té doby, co zmizela jeho veřejná písárna, existuje v Paříži již jen jediný podnik toho druhu. Přicházíte-li od východ- ního nádraží, zpozorujete při zdi vězení St. Lazare zelený barák s několika okny. Dveřmi vejdete do dlou- hé, úzké prostory, v němž stojí vedle lavičky potažené voskovým plátnem několik židlí, polic na akta a dva stoly. Majitelé jsou sourozenci, mladík a ještě mladší sestra. Zdědili závod, jenž od r. 1824 byl tu provo- zován po svém otci a ještě dávno nepovažují svoji živ- nost za ztracenou. Zhotovování dopisů, jež dříve či- nívalo většinu práce veřejného písaře a bývalo velmi výnosné, seschlo se sice na míru nepatrnou, ale přece ještě zbývá značný počet dopisů, kde je třeba pomoci veřejného písaře. Neboť pouhým uměním psáti se vse ještě nesvede a třeba že mnozí dovedou malovat p- smeny, kulhá to povážlivě s pravopisem. Tak jsou tu prosebné dopisy všeho druhu, jež svými různými formuikami jsou i pro méně nevzdělané dosud tajnou vědou. Podle ujišťování majitele baráku v St. Lazare má dokonce tolik práce, že musil opatřit psací stroj a má v úmyslu přeložit svůj závod do pohodlnější uzavřené místnosti. Ovšem, milostné dopisy doveco si většina lidí napsat, ale naskytly se jiné nové potřaj pro něž se stal veřejný písař nezbytným pomocníke Urozená dáma, jež by si dovedla sestavit svůj dop mnohem lépe, než veřejný písař, přichází sem, pone- vadž se nechce dát prozradit svým rukopisem, dívka, jež stala se matkou a nechce prozradit svůj poklesek poptává se prostřednictvím veřejného písaře chůvy na venkově, jak se vede jejímu dítěti. Ale pak — a
#4 alto_textblock #4
toto odvětví podniku množí se každodenně — násle- duje řada zákazníků, kteří mají promluvit řeč a ne- mají k tomu dostatek myšlenek. Nejeden z krásných proslovů čestných předsedů zpěváckých a jiných spol- ků při různých slavnostech pochází z hlavy veřejného písaře, rovněž jako řeči při pohřbech a při svatbách. Konečně veřejný písař skládá také příležitostné básně a přípitky a jiné „improvisace“. Nemálo přispívají k rozkvětu živnosti milovníci řádů a záslužných medaillí. Především musí veřejný písař rozhodnout, má-li ucha- zeč vůbec nárok na řád pro zemědělství, akademické palmy aneb to neb ono vyznamenání pro staré dělníky. Pak obstarává, nemá-li kandidát sám nijakých styků, prostředkování lidí, kteří mají vliv, byť by to byl třeb jen hospodský, jenž rozhoduje při volbách do sněmov- ny poslanců v tom kterém okrese. „Takto,“ praví po- slední veřejný písař pařížský, „dlužno umět se přizpů- sobit pokroku a pak člověk neutrpí nijaké újmy.“ Zemřelí v Praze. Dne 24. prosince 1903: Dittrich Adolf, cís. rada, obchodník, 83 roky, 154—I. Krčkova Zdeňka, dcera skladníka, 1 měsíc, 271—I. Batovec Jindřich, ředitel tiskárny, v. v., 62 roky, 998—II. Mareček Karel. výběrčího syn, 21 rok, 1562—II. Vokacz Frant., správ- ce domu, 83 roky, 276—III. Kohout František, syn zpěváka, 1 rok, 319—III. Krucká Marie, manželka býv. obchodníka, 84 roky, 335—III. Čepkova Gertruda, švadlena, 22 roky, 221—II. — Ve všeobecné ne- mocnici: Červená Anna, manželka maj. statku, 56 roků. Glaser Ondřej, slévač, 64 roky. Jirková Kate- řina, 57 roků. — U Alžbětinek: Žižalová Marie, manželka nádenníka, 46 roků. — V měst. chudo- binci: Gebhardtová Františka, služka, 70 roků. Dne 25. prosince 1903: Fürth Moric, sou- kromník, 83 roky, 755—I. Kieferbaumova Růžena, dcera obchodníka, 21/2 roku, 32—I. Labuťova Vlasta, dcera zámečníka, 2 roky, 212—VII. Pelikán Gustav, inspektor státní dráhy, 52 roky, 1014—II. — Ve všeobecné nemocnici: Ptáčník Václav, uzenář; 47 roků. Antropius Josef, číšník, 21 rok. Černkovič Tomáš, obchodník, 63 roky. — U Milosrdných ratří: Linda Antonín, rukavičkář, 56 roků. Heiler Emanuel, syn školníka, 14 roků. Vachek Emanuel; dělník, 41 rok. — U Milosrdných sester: Ba- štýřova Viléma, služka, 19 roků. Kolman Jan, čeledín, 58 roky. — Vměstskémchudobinci: Leidlová Anna, ošetřovanka, 84 roky. Dne 26. prosince 1903: Záhora Václav; zlat- nleký dělník, 35 roků, 1030—I. Neuwirthova Františka, dcera kočího, 5 měs., 1530—II. Kolek Antonín, syn jinchářského pomocníka, 4 m., 88—IV. Beránek Václav, spojumajitel domu, 59 roků, 607—II. — Ve vše- oecné nemocnici: Groth Václav, dělník, 30r. šlisterková Antonie, manželka dělníka, 26 roků. — U íosr dných sester: Jeřábková Josefa, vdova po gentu, 53 roky. Kafkova Emilie, opatrovnice, 21r. S oůrvá Kateřina, manželka hlídače, 42 roky. 27. prosince 1903: Kozel Jaroslav, syn obhedníka, 23 roky, 83—I. Hesonová Františka, vdo- va, 47 roků, 6—I. Čech Adolf, kapelník kr. zem. Nár. divle, 2 oky, 1501—II. Hudeček Jan, syn bednáře, 1 hod., 46—VIII. — Ve všeobecné nemoc- nici: Hedpávná Veronika, vdova po dělníku, 74 roky. Kolenatý Josef, korrektor, 46 roků. Bravníková Anna, posluhovčka, 68 řoků. — U Milosrdných bra- tří. Vodíčka Josef, metař, 67 roků. — U Milosrd- ných sestor: Vítovský Otakar, krejčí, 26 roků.
#5 alto_textblock #5
—
#6 alto_textblock #6
48 -
#7 alto_textblock #7
— 45
#8 alto_textblock #8
»Nechci býti přílišným optimistou, pane, přes to ale doufám, že asi za týden zraněný bude opět na nohou. Tak to bývá při zraněních na hlavě. Není-li komplikace žádné, při níž by postižen byl i mozek, rány ty se rychle hojívají. Zranění páně Rochemondovo způsobeno bylo ame- rickým zabijákem, jak mohu z nejedné okolnosti souditi, ale rána svezla se shora dolů, roztrhla kůži a způsobila po- hmoždění velmi vážné sice, ale nikoliv do hloubky zasa- hující. Kdyby rána byla bývala zasazena rovně, jak bývá z pravidla, lebka, chránící mozek, byla by bývala proražena a tu ovšem ... Ztráta krve byla v tomto případě dobro- diním, neboť zamezen tak záchvat mrtvice Ovšem ale bylo štěstí pro pana Rochemonda, že byl brzy nalezen, jinak mráz byl by dokonal, co nevykonal útočník. Nyní nechť jen zraněný řídí se předpisy mými, at nedopouští se žádné neopatrnosti a vše se bude dobře hojiti, jen bude-li míti klid. Ještě dnes odpoledne navštívím ho znovu.« Tardin tázal se: »Mohu si s ním ale pohovořiti o věcech nale- havých ?« »Ach, vy jste as pán onen, s nímž raněný chtěl mluviti za každou cenu? Nuže, ať pohovoři si! To mu uleví! Má zapotřebí vymluviti se! Lékař odešel. Agent Rochemond a komandant Tardin v jizbě osaměli. Důstojník přistrčil stolici až k loži a usedl na ni. Potom tázal se raněného: »Běží o věc vážnou?« »Soudím tak, pane komandante, jinak nebyl bych vyrušoval. Lituji jen jednoho, totiž že zraněn
#9 alto_textblock #9
vás
#10 alto_textblock #10
od té doby zmizely ale stopy po něm... A přece vy- pátrám ho, dostihnu, to vím, ale potřebuji k tomu ji- stého času, pane komandante . . .« V okamžiku tom otevřely se dvéře kanceláře. Dovnitř vstoupil tajemník komandantův, bývalý poddůstojník praporu mysliveckého, v němž i komandant Tardin byl službu konal. Muž ten slul Heugg, byl Elsasanem a dával na jevo oddanost bezmeznou náčelníku svému, pravou to pří- tulnost psa, na nějž ostatně tělesným zjevem svým poně- kud připomínal. Měl hlavu obrovskou, jež podobala se hlavě doggy a knír rozcuchaný, dodávající tváři jeho ještě větší drsnosti. Ozval se nyní: »Pane komandante, paní Rochemondová přejesi s vámi mluviti . .. Jest prý to nanejvýš naléhavo !« »Nechť tedy vstoupí . .. A vy, Chartiere, jednejte, jak můžete, ale hleďte dospěti co nejdříve k cíli.« Agent, odcházeje již, přislíbil »Buďte bez starosti, pane komandante. Nebudu mrhati časem.« Když paní Rochemondová do kanceláře vstoupila, byvši tam uvedena Heuggem, stačil komandantovi Tardi- novi jediný pohled na ni, aby pochopil, že běží o věc vážnou. Zrak jeho se zachmuřil a čelo jeho se svraštilo. Tázal se ženy »Hodláte, madame, mně sděliti zajisté něco důle- žitého ?« »Pane komandante, Rochemond přivežen byl dnes ráno k sedmé hodině s čelem rozraženým a zpola mrtev. Zaprodáni nepříteli.
#11 alto_textblock #11
12.