#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 270. ze dne 1. října 190l.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Příšerný čin. Z Curychu se oznamuje
Před čtyřmi nedělemi spáchán byl poblíže městečka
Bremgarten, v kantonu Aargavském, příšerný zločin,
jehož podrobnosti teprve nyní vyšly na jevo. Ráno
dne 23. srpna nalezena byla na poli nedaleko želez-
niční trati mrtvola krásné mladé Albertiny Stoeckliovy
z Bremgartenu s podřezaným hrdlem a těžkými ra-
nami na hlavě a na rukou. Všeobecně označován
jakožto vrah řezník Hans Meyenhofer. Měl s dívkou
poměr, jenž nezůstal bez následků. V podobném po-
měru byl se dvěma jinými ženštinami a jsa znám
jako surovec, byl považován za schopna takovéhoto
činu. Obyvatelstvo bylo tou měrou na něj rozhor-
leno, že jej policie musela chránit, aby nebyl lyn-
chován. Po mnoho týdnů popíral Meyenhofer svoji
vinu, avšak minulé neděle vyznal se katolickému
faráři Meverovi ze svého zločinu. Vypravoval o tom
následující: Albertina Stoeckliova přišla 22. srpna
večer do jeho krámu a on ji vyzval k procházce,
aby se s ní o lecčems dohodl Již tu byl odhodlán.
že děvče usmrtí. Dívka, netušíc ničeho zlého, po-
slechla jeho vyzvání. V opuštěné končině vytáhl re-
volver, jejž několik dní před tím koupil a vystřeli
třikrát na Albertinu, avšak neusmrtil ji, nýbrž roz-
tříštil jí toliko paže. Na to vrhl se na svoji oběťa
bušil jí revolverem do hlavy tak dlouho, až se do-
mníval, že je mrtva. Pak šel domů a ulehl. Ale ne-
měl pokoje. O 4. hod. ranní vstal a vrátil se na
místo vraždy. Dívka dosud žila, poznala jej a úpěn-
livě jej prosila, aby jí daroval život, aby jí více ne-
ubližoval a pomohl jí. Avšak Mevenhofer nedal se
obměkčit. Surovec poklekl na dívku, vytáhl nůža
podřezal jí hrdlo. Když nešťastná oběť vykrvácela.
vrátil se vrah domů ke své práci, jakoby se nic ne-
bylo přihodilo. Poněvadž v kantonu aargavském trest
smrti je zrušen, bude potrestán toliko doživotním
žalářem.
= Keltská slavnost v Bretoňsku. V po-
sledních letech jeví se obrození keltského plemenea
literatury současně ve francouzském Bretoňsku a ve
Velké Britannii. První pankeltský kongres byl pořádán
před nedávnem v Dublíně. Uspořádána lidová diva-
delní představení, literární a umělecké soutěžea
keltské pěvecké cabarety kočují od města k městu.
Letos usnesla se velká »Umion régionaliste bretonne«
že uspořádá sjezd s poetickými, literárními a divadel
ními produkcemi v Ouimperlé v malebném údol
Laity. Tento keltský sjezd zahájen řečí starešiny Fa-
culté des lettres, pana Lotha. Na to uspořádána velká
soutěž na »biniou«, bretoňské dudy, jíž se účastnily
23 skupiny za značného počtu posluchačstva. Na rad
nici uspořádána velká soutěž bretoňských krojů, př
čemž bylo viděti bohaté a velmi krásné kroje nejen
žen, ale i mužů. Zejnéna líbily se malebné kroje
starých Bretoňců. »Zlatým hřebem« tohoto dne bylo
představení proslaveného bretoňského divadla z Plou-
jeanu, při čemž provedeno »Mystěre de St. Guenolé«.
jakož i velmi zajímavý kus, silně časový »Uk Ar- Vez
venti«, jehož předmětem jest pijáctví v Bretoňsku.
Večer uspořádali představení pěvci bretoňského caba-
retu, bardové Berthou, Jaffrenou, Labat a Kérangue.
kteří doznali značné pochvaly. Následujícího dne
zkoumána díla zaslaná k básnické soutěži a podnik-
nuty výlety do okolí. Druhý den skončil velkým bre-
#4
alto_textblock
#4
toňským banketem. Příští pankeltský kongres bretoň-
ský bude konán r. 1902.
= Nový taškářský kousek. Z Florencie se
oznamuje: V Toskáně a v Umbrii potlouká se po
několik neděl tlupa taškářů, kteří připadli na zcela
nový prostředek, aby mohli pohodlně a beztrestně
za bílého dne krást. Dějištěm jejich činnosti jsou
dobytčí trhy. Někteří jsou opatřeni ručními zrcádky
a manipulují jimi tak, aby sluneční paprsky padaly
volům a kravám do oka. Tím se zvířata plaší, utr-
hují se a běhají jako posedlá po tržišti. Při zmatku,
jenž tím povstává, jest šejdířům snadno, krásti
obchodníkům s dobytkem a sedlákům peníze. Minulé
středy na př. provedli svůj taškářský kousek s nej-
lepším úspěchem na dobytčím trhu v Castel del
Piano. Zvířata, podrážděná odrazem světla, v divém
běhu pokácela všechny kramářské boudy; také mnozí
lidé byli jimi povaleni a zraněni. Když zmatek byl
u konce a zvířata se opět utišila, shledáno, že
na 20 účastníků trhu bylo okradeno částečněo
značné sumy.
= Plovoucí divadlo. Časopis »Le Monde
artiste« vypravuje o zvláštním plovoucím divadle,
jež zřízeno na voru a pluje po řece Missouri. Sta-
vebním materiálem byly toliko aluminium a lepenka.
jež učiněna ohnivzdornou. Hlediště vyzdobeno s vel-
kým přepychem, ale beze vkusu. Aluminiová opona
tlouštky 6 millimetrů odděluje hlediště od jeviště
V dolejších místnostech zařízeny pokoje pro kuřáky.
bary a herny. Partie pockeru jest osvědčeným pro-
středkem proti zlému rozmaru diváků, je-li kus
nudný, anebo herci nedostateční. Avšak tomu prý
není tak. Divadlo má prý velmi dobrou společnost
operetní a činoherní a úspěch jeho jest všude velm
značný.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 24. září 1901: Šimáčkova Alžběta, šva-
dlena, 19 roků, 830—I. Nejtková Františka, manželka
drožkáře, 49 roků, 922—I. Víchova Marie, dcera obuv-
níka, 4 neděle, 217—IV. Resch Otto, syn soukrom-
níka, 5 roků, 284—V. Haasz Antonín, JUDr., sekre-
tář obchodní komory v. v., 70 roků, 71—VI. Dvořák
Rudolf, syn sluhy, 3 neděle, 119—I. Lanzinger Vá-
clav, řezbář, 62 roky, 231—II. — Ve všeobecné
nemocnici: Karafiat Augustin, sladovnický, po-
mocník, 47 roků. — V josefovské nemoc-
nici: Kolářová Petronila, služka, 33 roky. — V ne-
mocnici u Alžbětinek: Černá Emilie, sou-
kromnice, 77 roků — U milosrdných bratřía
Svoboda Antonín, nádenník, 63 roky. — U milo-
srdných sester: Kubec Josef, nádenník,
77 roků.
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Národní divadlo.
#8
alto_textblock
#8
V úterý 1. října.
#9
alto_textblock
#9
10. hra v předplacení
2. čtvrtka.
Flachsmann vychovatel.
Veselohra o 3 dějstvích. Německy napsal Otto Ernst.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
#10
alto_textblock
#10
Aréna na Smíchově.
V úterý 1. října.
Začátek o 1/27. hod
Poloviční ceny míst.
Matka Starost.
#11
alto_textblock
#11
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
#12
alto_textblock
#12
V úterý 1. října.
Začátek o 3/47. hod.
Chce mít švandu aneb: Kupečtí mládenci
v hlavním městě.
Fraška o 4 jednáních od Nestroje.
#13
alto_textblock
#13
23257
#14
alto_textblock
#14
Sklep v Příkopě
(Hotel „U černého koně“)
#15
alto_textblock
#15
Počínajíc dnešním večerem každodenně koncert
Sieveringského terčetta.
3812
#16
alto_textblock
#16
Novotiny jemných latek
#17
alto_textblock
#17
na svrchníky a zimníky jakož
i jemné látky na podzimní a
zimní obleky, doporučuje v neví-
daném jinde výběru
3841
#18
alto_textblock
#18
J. Novák v Praze,
ve Vodičkově ulici, „U Štajgrů-“
#19
alto_textblock
#19
MarieFeigertová
#20
alto_textblock
#20
učitelka tance,
#21
alto_textblock
#21
oznamuje, že vyučovati tanci počne dnem 7. října 1901
v Národním domě na Král. Vinohradech. Žáci přijí-
mají se denně v bytu v Brandlově ulici č. 393 (stará
Beseda). Přihlašování děje se osobním představením.
Též uděluje zvláštní hodiny.
22700
#22
alto_textblock
#22
roti
#23
alto_textblock
#23
nachlazení!
#24
alto_textblock
#24
Vyhlášené vlněné kazajky (vesty pletené), nakole-
nice, vlněné břišní pasy, trikotové i pletené živůtky,
sukně, punčochy atd., Jägrovy košile, spodky, ponožky
vyrábí strojní pletárna
#25
alto_textblock
#25
Jan Glotz
#26
alto_textblock
#26
v Praze, Václavské náměstí číslo 28,
(Stýblův dům.)
3702
Největší sklad v Praze.
Tovární ceny.
Obchodníci žádejte cenníkl
#27
alto_textblock
#27
Bordeauxský punč,
skvostný vinný punč, ananasový punč, ruský arrakový
punčový crém, anglický punč z čerstvého ovoce připra-
vený (1 díl punčové essence a 3 díly vařící vody dají
hotový puně), doporučuje E. Lichtwitz a spol., c. a k.
3846
dvorní dodavatelé v Opavě.
#28
alto_textblock
#28
348 -
#29
alto_textblock
#29
345
#30
alto_textblock
#30
nevím, proč bys měla vystupovati jako svědkyně, ač
ovšem, bude-li nutno, budeš se musit také před soud
dostaviti.«
Právě proti dveřím pokojíka, v němž se major
s dcerou nalezali, postavena byla lavice pro obžalované;
čtyři spoutané muže ty, z nichž každý měl za sebou
ozbrojeného strážníka, bylo viděti právě nad hlavami lidí.
Dívka nebyla nikdy přítomna líčení, v němž se
rozhodovalo o životě nebo smrti člověka a obřadnosti
přelíčení učinily hluboký dojem na ni, jakož vůbec na
všechny, kdož takové líčení poprvé viděli.
Ovzduší bylo dusné a skličující.
Okovy trestanců drnčily příšerně.
Přemoc soudců, vězeňských dozorců a strážníků,
sdruživších se, aby potrestali tyto čtyři muže, jevila se
Sylvii ukrutnou. I známé jí tváře, jež dívka v davu vi-
děla, zdály se jí býti strašlivými.
Obličej jejího snoubence, který se dychtivě sklá-
něl nad lavicí svědků, měl tyranský a krvelačný výraz.
Oči Sylvie, sledujíce ukazovák otce jejího, pohledly
na obžalované.
Dva z nich seděli tu zachmuřele a nepozorně; je-
den kousal v stéblo slámy nebo v proutek a klepal ne-
klidnou rukou na pažení, jiný pohlížel zlostně k lavici
svědků, kde nemohla Sylvie viděti osob sedících.
Čtyři ony obličeje jevily se jí cizími.
Oddechnuvši si, Sylvie pravila:
»Nikoli, otče, nepoznávám jich.«
Když se dívka odvrátila od dveří, ozval se z la-
vice svědků hlas, při jehož zvuku Sylvie zbledla a po-
dívala se opět dovnitř.
#31
alto_textblock
#31
Vláda neopomíjela pak také ničeho, aby jej usvěd-
čila — a vězení bylo přímo přeplněno trestanci, odsou-
zenými na doživotí, kteři byli předvoláni z Port Arturu,
aby totožnost polapených vzbouřenců zjistili.
Mezi počtem tím měl býti i »pověstný« Dawes.
Zpráva ta dodala nového podnětu všem domněn-
kám, historkám i myšlenkám.
Nyní připomínali si lidé, že »pověstný« Dawes byl
uprehlikem, jejž kapitán Frere s sebou zpět přivezl a
který život svůj, pro vždy obtížený okovy, děkoval jen
tomu, že kapitánu Frerovi pomáhal při stavbě člunu,
v němž se společnost na břeh vysazených tak podivu-
hodně zachránila.
Lidé připomínali si také, jak chmurně a nevrle si
před pěti lety počínal a jak zasmál se, když oznámili
mu, že rozsudek smrti byl změněn.
»Hobart Town Gazette« přinesla tehdy krátký ži-
votopis tohoto ničemy, v němž vyprávělo se, jak byl úča-
sten již při vzpouře na dopravní lodi »Malabaru«, jak
dvakrát z Macquarie Harbouru uprchl, jak býval často
pro vzpůrnost bičován a jak nyní v Port Arturu spoután
jest dvojitým řetězem, když se marně pokoušel o útěk,
že byl na poprv odsouzen pro vraždu loupežnou — ano
list vyslovil se proti všemu používání lidskosti oproti ta-
kým bestiím lidským i žádal, aby byly raději ihned vě-
šeny, na místě aby žily jen jako břemeno pro jiné
aby ještě více se vycvičily v ničemnostech a špatnostech.
Patheticky volal pak list na konec:
»Čím byl taký ničema za posledních jedenáct let
užitečný lidské společnosti?«
A skutečně každý soudil, že nebyl užitečný ničím.
Etracen pro kivot.
#32
alto_textblock
#32
87