#1
alto_textblock
#1
vezl španělskému vyslanci od sultána notu,
jejíž obsah jest prý uspokojivý. Sultán po-
volil prý svobodný obchod s potravinami
podél celého pobřeží
Z Londýna, 30. září. (C.-B.) Státn
příjmy obnášely za právě minulé čtvrtletí
28,636.347 liber šterlinků, což znamená
prdti souhlasnému období roku loňského
plus 1,422.970 liber šterlinků
Z Kahýry, 30. září. (C.-B.) Arab
Paša přibyl sem dnes z Colomba.
#2
alto_textblock
#2
Denní zprávy.
— Poslední prý slovo k »rozdělení
diécesi« pronáší pražský klerikální orgán dnes
v tomto doslovném znění: »Náš poslední člá-
nek k »rozdělení diécesí« v čísle 261. dne 23.
září naskrze neuspokojil jisté listy a proto daly
své nevůli projev svým obvyklým způsobem.
Neuspokojil hlavně proto, že následoval až
teprve za měsic po předehozí zprávě oněch
listů. Odpovídáme, že článek náš žádnou od-
povědí zmíněných listů nebyl, ale platil veřej-
nosti vůbec, a čtenářům »Katol. Listů« (dobré
vůle) zvlášt. Nemůže býti tedy řeči o nějakém
opozdění odpovědi. — Také k naší dnešní zprávě
nedáváme se pohnouti vyzváním listů takového
druhu. Co nás k ní pobádá, jest ta okolnost,
že i ti, kteří by vůči nezaručeným a ledabylým
zprávám — jak se poslední čas roztrušují —
chladnokrevnými zůstati a s klidnou důvěrou k
svým představeným vzhlížeti měli, těmito zprá-
vami se dali rozčiliti. Prohlašujeme tedy na
základě nejspolehlivějších informací, že arci-
biskupský Ordinariát ani o změně administrační
v arcidiécesi pražské, ani o nějakém rozdělení
diécesí na základě národnostním, ani o utvoření
nějaké nové diécese v církevní provincii české
nikdy a s nižádným úřadem nevyjednával. Do-
mluvili jsme.« Jest velice možno a snad i pravdivo,
že dosud arcibiskupský ordinariát nevyjednával
v té věci se žádným úřadem, tím však dokonce
není řečeno, že by nebylo ustanoveno a k
okamžitému uvedení ve skutečnost připraveno
1. nástupnictví svět. biskupa dra. Frinda v lito-
měřické diécesí, 2. vyloučení německých vika-
riátů z diécesí králohradecké a pražské i připo-
jení jich k diécesi litoměřické od českých vika-
riátů oprostěné a sjednocení všech těchto ně-
meckých částí v jedinou diécesi německou, 3. po.
tlačení všech práv českého jazyka v duchovní
správě v kat. chrámech, v území takto církevně
německy uzavřeném. 4. zřízení ryze německého
gen. vikariátu v Praze, založení ryze německého
semináře v Litoměřicích a »vyčištění« kapitoly
litoměřické od Čechů. K přípravě těchto věcí až
k naprosté jich hotovosti není totiž naprosto
zapotřebí žádného vyjednávání arcibiskupského
ordinariátu s nějakým úřadem politickým, kte-
réžto jednání může trvati po případě v rozhod-
ném okamžiku půl hodiny, pakliže jen všichni
ostatní činitelé jsou k souhlasu takovému již
důkladně zpracováni. Nám to jest jasno, že arci-
biskupský ordinariát sám, aniž by s některým
světským úřadem byl vyjednával, může byti
dnes v majetku aktů zanášejících se národnost-
ním roztržením české provincie a obsahujících
úplnou jeho přípravu. Jest zároveň také stejně
jasno, že i na straně politické t. j. u místodr-
žitelství a ministerstva záležitost tato dospěla
k stejné zralosti jako v nejdůstojnějším lůně
arcibiskupském, aniž by bylo nutno, ofici-
álně vyjednávati s nějakým církevním úřadem.
Oba půlkruhy budou v daném okamžiku spo-
jeny dvěma rázy kladiva v jedinou obruč. Vždyt
poukazováno právě k pokoutnosti akce směřu-
jící k národnostnímu roztržení království če-
ského církví či lépe řečeno kurií, k agitaci, kte-
ráž se stojně horlivě se strany německého kleru
vede jak u církevních úřadů a to nejen u ordi-
nariátu, ale i u nunciatury a stolice papežské
v Římě, o čemž máme zaručené z prá vy
z pramene, kterýž co do kompe-
tence nezadá žádnému jinému, tak
i u nejvyšších instancí politických. Dnešní kusé,
vyhýbavé, hlavní věci se střežící dementi kleri-
kálního orgánu pražského dlužno považovati za
jenom za další nepřímé potvrzení fakt námi uve-
dených, neboť jsme přesvědčeni, že by tento
list způsobem co nejradostnějším a nej-
ochotnějším vyvrátil každý stín podezření
kdyby jen mohl i nedal by na ně čekati ani
půl dne neřku-li měsíc. Není-li do opravdy na
věci nic a pakliže se skutečně nepracuje n
místech nepovolaných i úřadně oprávněných
k církevnímu roztržení království našeho, což
zůstává nepopřeno, anebo, pakliže snahy tyto,
jak se z klerikální strany také ani nepopírá,
#3
alto_textblock
#3
sledovány jsou němackonacionálním duchoven-
stvem s veškerou vehemenci, ale bez na-
děje, proč se zadržuje české veřejnosti blaho-
slavené poselství tohoto znění: »Arcibísku
pražský, jakožto primas království českéhoa
tudíž strážce jeho nedílnosti po přednosti nikdy
nepodá ruky své k takovému národnímu rozdě,
lení jeho a s ním téhož smýšlení jsou jeho bi-
skupové!« To by byla řeč, na kterou bychom
byli nuceni umlknout, což bychom také mile-
rádi a s největší satisfakcí učinili. Dnešní de-
menti »Katolických Listů« v té příčině ne-
znamená ani tolik jako překlenutí propasti mo-
touzem ba naopak výhrada, jakou list vyslo-
vuje, že posledním timto slovem domluvil, jest
zlobným výkřikem špatného svědomí, kteréž
rádo se bude ukájeti touto výhradou, aby mlu-
viti nemusilo. Marně pak se naši klerikálové
pokoušejí těmito po dětsku z bláta uplácanými
hrázemi staviti proud, jehož hukot z daleka se
ozývá, anebo podrážděnými narážkami zastrašiti
vlastence mezi českým duchovenstvem. Kdyby
se české duchovenstvo samo v brzku neodho-
dlalo k nejříznější v té věci akci, bude k tomu
přinuceno lidem, který by se však ve svém
hnutí nezastavil! Tolik na srozuměnou. Přité
příležitosti dlužno zaznamenati protest veške-
rého duchovenstva mělnického vikariátu, usne-
sený na konferenci dne 24. září, kterýž začíná
adresou oddanosti litoměřickému rektoru Korda-
covi a končí tímto prohlášením: »Rovněž pro-
hlašují podepsaní, že k zamýšlenému rozdělení
diécesí dle národností, o kterém tolik se píše
a mluví a které dosud auktoritativně vyvráceno
nebylo, nikdy nepřistoupí a že oproti podobným
snahám škódlivým i církvi i české vlasti státi
budou jako jeden muž! Na Mělníku, v září
1901. Duchovenstvo vikariátu mělnického.«
— Posl. dr. Jan Žáček, předseda Ná-
rodního klubu v Brně, promluvil v nedělní jeho
schůzi řeč, kterouž podáváme v dnešním ranním
čísle ve stručném výtahu. Její odstavec o mo-
ravských smiřovačkách zasluhuje
však bližšího přihlédnutí a záslužného ocenění.
Pan dr. Žáček uznal za dobré mluviti o morav-
ských punktacích jako starozákonní Jehova, oděn
jsa v mystický mrak tajemnůstkářství, kteréž
nedovoluje mu mluviti o jakýchsi neprozraze-
ných a neprozraditelných výhodách pro morav-
ské Čechy, spojených s vytrváním jich zástupců
ve stálém vyrovnacím výboru. Jakkoli jest viděti
celým vyrovnacím výborem moravským a jeho
vyrovnacím materiálem nejinak než jako nejčist-
ším horským křišťálem, tak jest celá ta věc
průhledná, uvádí pan poslanec dr. Žáček při
každé příležitosti do počtu neznámé veličiny
taktické a věcné a vytýká nám jich neznalost
tudíž neoprávněnost k boji sproti smiřovačkám.
Tak stalo se i v neděli. Tyto neznámé taktické
a věcné momenty záleží v tom, že čeští zá-
stupci ve výboru vyrovnacím umínili si nevy-
stupovati z něho za žádnou cenu, nýbrž po-
skytnouti přednost východu Němcům. S tímto
vytrváním ve výboru vyrovnacím spojena jest
nějaká obrovská odměna, neznámo od kohoa
především nesmírné morální zadostučinění, že
čeští členové výboru stůj co stůj, ať se děje co
chce, vytrvali v osvědčené své mírumilovnostia
smířlivosti. Tato rekovná vytrvalost dožila se už
mučednické koruny. Je to veřejná o studa
národní, jejíž trny vrývají se do myslitel-
ských a státnických čel českých zástupců ve stálém
vyrovnacím výboře v tomto momentu. Po Litovli
každý Čech na Moravě a i v království pociťuje
další setrvání Čechů ve vyrovnacím výboru ja-
kožto zahanbení. Pan doktor Jan Žáček spatřuje
v požadavku, aby čeští poslanci z výboru toho
vystoupili za »úkaz úpadku veřejné intelligence,
úkaz úpadku charakteru (1!) politického«, Na to
pravíme my, že jakkoli po celou letošní kampan
moravských smiřovaček akci vyrovnací na zá-
kladě d'Elvertových i Stránského elaborátův
návrhů považovali jsme za nejvýš škodnou věci
národa českého a to nejen na Moravě, po lito-
velské neděli považujeme další setrvání českých
členů ve vyrovnacím výboru nejen za nebez-
pečné jich vlastní cti, nýbrž i cti, mandátem
jim svěrené. Zdá se, že se na Moravě ani ne-
uvědomuje celá ohromnost litovelského zločinu,
možno-li za týden po něm slyšeti z úst jed-
noho z nejpřednějších mužů moravských ještě
hájení české účasti na smiřovací akci s na-
rážkou na intelligenci a karakter. »A celé to
naše moravské tak zv. smiřování«, pravil dr.
Žáček, — »název to lichý a k lichým úsudkům
svádějící — nemělo a nemá nyní jiného účelu,
než právě také takového detailního, účel ten,
aby ten stav národního našeho uvědomění anebo
#4
alto_textblock
#4
ty aapírace naše, o jichž oprávněnosti úsilovnou
prací podařilo se nám přesvědčiti o d-
půrce naše, přivedeny byly u nich
také k platnosti a tím k definitiv-
nímu zabezpečení. Jest to pro stě
směšno, míní-li kdo, že národní
zápas náš vůbec a úplně dá se za-
stavit, — ale co se provésti dá,
jest jeho vyřízení pro určité fáse.«
»Platnost a definitivní zabezpečení« k jakému
přivedeno u odpůrce národního na Moravě na př.
dobytí Litovle českou její většinou, přišlo ke
skvělému osvědčení právě vpádem německých
Hunů týden před tím, než dr. Žáček prohlašovál
smiřovačky za věc celého národa, dokládaje:
»Vždy vážně, věrně, důstojně a rozhodně nechat
vedena jest politika naše!« Průbéhem nastáva-
jícího sněmovního zasedání moravského zasedne
pan dr. Žáček zase k zelenému stolu s baronem
d'Elvertem, Attilou moravských Hunů, který vedl
osobně své šiky do Litovle, za tím účelem, aby
vytřískal své kollegy české z vyrovnacího výboru.
S úžasem shledá, že se mu to nepodařilo a toto
zklamání bude hojivou náplastí na litovelské
hrbety a hlavy ..
— Rodinné zprávy. Slečna Emilie Burešova
ze Starého Místa u Jičína a pan Josef Jirsa, hraběcí
Šlikovský účetní v Křelině u Jičína, slaviti budou
sňatek svůj dne 7. října 1901 o 11. hod. dopolední
v chrámu ve Velíši.
— Nová budova matiční školy v Č. Bu-
dějovicích na Lineckém předměstí byla v den
sv. Václava vysvěcena za ohromné účasti českého
obyvatelstva z Budějovic a okolí. Obřady církevní
vykonal monsig. Rodler a slavnostní řeč promluvil
p. dr. Aug. Zátka. Příležitostné zpěvy přednesl
sbor 120 studujících české reálky, řízený professo-
rem p. T. Markem. Skola pozůstává z nádherné.
dvoupatrové budovy, jejíž místnosti zařízeny jsou
nejúčelněji. Umístěna je tu pětitřídní obecná škola
chlapecká a dívčí a opatrovna. Stavbu provedl inž.
p. Pfeffermann dle svých plánů, sgrafita na průčelí
(Tómu ze Štítného, Přemysla Otakara a Jana Amosa
Komenského) provedl malíř p. Ludvík Kuba, medail-
lonový relief dra. Zátky, zakladatele budějovické
Matice školské modeloval p. Rákosník z Prahy.
— Pneumatická pošta v Praze a na Král.
Vinohradech. V měsíci září letošního roku, to jest
od 4. do 30. září bylo u posledně uvedené stanice
1187 pneumatických korrespondencí a 4792 telegra-
mů, tudíž dohromady 5979 kusů podáno a doručeno.
Z toho viděti jest, že zařízení pneumatické u nás
náležitě a utěšeně se osvědčuje a při brzkém dopl-
nění v ostatních předměstích úkolu svému úplně
— Příhody z tratí elektrických drah.
Před domem čp. 595-III. na Újezdě dnes po 7. hod.
ranní srazil se motorový vůz č. 120, ze Smíchova
na nový kamenný most jedoucí, s nákladním povo-
zem, jejž řídil kočí Frant. Bartoň. Při srážce byla
na motorovém voze poškozena mříž. — Diurnista
Josef Jiřinský, 55 let starý a na Celné býdlící, byl
včera při přechodu jízdní dráhy na Újezdě zachycen
motor. vozem elektr. dráhy č. 136, byl povalen a utrpěl
četné odřeniny a krevní podlitiny. Po lékařském při-
spění byl diurnista ponechán v domácím ošetřování.
Jiřinský jest hluchý a svojí nepozorností nehodu
Zatýkání žebráků. V minulém týdnu bylo
v pražském policejním obvodu zatčeno 76 osob pro
žebrotu.
—Výbuch na ulici. V Havlíčkově třídě na
Král. Vinohradech včera před 6. hod. odpolední pod
koly motorového vozu č. 160 vybuchla patrona,
kterou do koleje položil neznámý pachatel. Tříska
patrony vlétla kolemjdoucímu obuvnickému pomoc-
níku Frant. Juričovi z č. 338 na Kr. Vinohradech do
pravé ruky, ale nezpůsobila mu těžké poranění.
— Nehody a úrazy. Josef Langer, 54letý tru-
hlář ze Švarcenbergské třídy č. 21. na Smíchově,
včera večer na schodech před svým příbytkem sklouzl,
upadl a utrpěl těžké otřesení mozku. Zraněný bylv
drožce odvezen do všeobecné nemocnice. — Deseti-
letý synek kočího Jan Skrbek z čís. 139 ve Štítného
ulici na Žižkově včera odpoledne na vrchu Zižkově
upadl do příkopu tak nešťastně, že utrpěl těžké po-
ranění na pravé noze. Chlapec byl v ambulančním
voze žižkovské záchranné stanice odvezen do vše-
obecné nemocnice.
— Vražda dívky u Náchoda. V sobotu ve-
čer zatkli četníci poblíže Olešnice u Nového Města
nad Metují krejčího Nováka z Lipého pro podezření,
že zavraždil a spálil i5letou Marii Suchánkovu, No-
vák dopraven byl do vazby k okresnímu soudu.
— Probodnut vidlemi. V Bílovicích u Bře-
clavy upadl v neděli rolník Mikuláš Šabata na půdě
na vidle tak nešťastně, že probodl si břicho veskrze,
až hroty vidlí pronikly mu z těla pod žebry. Těžce
zraněný dopraven byl do všeobecné nemocnice
v Brně.
— Zavraždil tohána. V obci Lišni u Brna
žili spolu 53letý nádenník František Beneš a muž
jeho dcery Martin Kopecký, ale znepříjemňovali své
žití stálými hádkami a různicemi. Beneš požíval
příliš mnoho lihovin a často se opíjel a kdykoli
přišel napilý domů, nadával Kopeckému. To stalo se
také dne 26. t. m., když vrátil se z hostince domu
opilý. Kopecký však tentokráte nadávek tchána ne-
snesl a vrhl se za pomoci kamenníka Vavřince
Sochla, továrního dělníka Jana Zoufala a Vojtěcha
Zemana na něj, srazil jej holi k zemi a šlapal po
něm. Konečně vytáhl jej na dvůr a utloukl jej tam
sekyrou. Za řádění Kopeckého stál Jan Zoufal s
hmoždýřem v ruce nedaleko něho a k jeho vražed-
nému činu klidně přihlížel. Vrah
i jeho pomocníci
byli zatčení a dopravení k soudu.
#5
alto_textblock
#5
dostojí.
#6
alto_textblock
#6
zavinil.