#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNI LISTY
#3
alto_textblock
#3
7. ledna 1908.
#4
alto_textblock
#4
Číslo6.
#5
alto_textblock
#5
středek Němců proti nám Čechům, směřující
k tomu, aby hlavní proud české politiky od-
vrácen byl od směru, který nyní sleduje a který
patrně Němeům je velmi nepohodlný. Vedle toho
patrně chtějí si tak Němci dobýti kompensa-
čního objektu v oboru zevní češtiny za uplat-
nění vnitřní úřadní češtiny. Mají-li Němci takové
záměry, mýli se, poněvadž tu se Čechové oci-
tají u hranice, kterou překročiti nesmí nikdo,
ani nejmírnější, ani nejradikálnější Čech; tu
nesmí mezi nimi býti rozdílu.
Vláda sama vypočetla znovu platná rozhod-
nutí nejvyšších soudů ve prospěch rovnopráv-
nosti, praví však, že ve věcech, o které jde,
nemůže zasáhnouti. Dr. Kramář myslí, že po-
stavení vlády není lehké; podrobiv ostré kritice
příslušná ustanovení nového soudního řádu
dovodiv, kterak praxí nyní zaváděnou trpí ne-
jenom jednotnost, nýbrž i bezpečnost práva,
pravil dr. Kramář, že tento úpadek soudnictvi
způsobili Němci a že rozvrat by vzrostl, kdyby
v místech českých jednalo se stejně, jako se
jednalo v Chebu a tím celá tato soustava byla
znemožněna. Dr. Kramář ovšem neopomenul do-
dati, že v takovém postupu je pro Čechy obsa-
ženo jisté nebezpeči, poněvadž by se vlastně
postavili na stanovisko Němců. Ministr spravedl-
nosti řekl, že nemá moci, aby zakročil proti
německému soudci v Chebu; kdyby tedy český
soudce jednal podobně a kdyby ministe si do-
volil jenom vlas mu zkřiviti, pak prohlašuji —
zvolal dr. Kramář — že by nám proti takovému
ministrovi žádná zbraň nebyla dosti ostrou;
naše postavení na říšské radě je takové, že by-
chom si dovedli vynutiti, aby čeští soudcové
byli tak postaveni jako němečti.
Z toho dr. Kramář vyvozuje, že by byl
nejlépe, českou praxi znemožniti známou nynější
praxi soudů německých. Pro vládu je nepřipustn
a nemyslitelno, aby trpěla takovou anarchi
u soudů. Stojí-li, jak prohlásila, na stanovisku
zákonů, pak je povinností její, by soudy donu-
tila, aby zákonné stanovisko bylo zachováváno.
Žádná delegace česká — pravil dr. Kramář.
dokládaje, že nemluví za »Národní klub« —
nemohla by podporovati vládu, která by pro-
hlásila, že je bezmocna a nedovedla by odstra-
niti anarchii, zaujímající místo platných zákonů,
nýbrž před ní kapitulovala.
V tomto smyslu není chebská záležitost
katastrofou positivní politiky. Ale situace je těžká,
poněvadž jsme nemyslili, že budeme tam, kam
jsme se nyní dostali: že musíme hájiti práva
jazyka českého v celém království; právě proto
je čas semknouti české řady a jíti společně.
Lze přpustiti, aby se čekalo na vyplnění našeho
programu, ale žádná positivní politika nesmí ani
v nejmenším sleviti z toho, co je základem ná-
rodní politiky české. Tu positivní politika netrati
nic z rozhodnosti, kterou národní strana svobodo-
myslná svým dřívějším postupem již prokázala.
Nebude-li vláda míti dosti rozhodnosti, aby pro-
váděla platné zákony, pak positivní politika česká
dovede z toho vyvoditi důsledky.
Tlm dr. Kramář skončil; řeč jeho na čet-
ných místech souhlasem provázená, odměněna
byla hlučným, dlouhým potleskem.
Pak promluvil posl. Krato ch v I1. Pravil
že přichází podati svým voličům stručnou zprávu
o činnosti své, prohlásil se pro politiku posi-
tivní a žádal řešení nejenom politických, nýbrž
také hospodářských otázek. Mezi těmi první
místo zaujímá rakousko-uherské vyrovnání. Vět
šina české delegace je přijala, poněvadž v zájmu
výrobních vrstev českých bylo potřebí uspořá-
dati hospodářské poměry, jež vyrovnáním opět
jsou upraveny a rozřešeny. Posl. Kratochvíl
míní, že poslanci svobodomyslní si vůči vládě
zachovali volnou ruku. Byl odměněn přátelským
potleskem.
Třetím řečníkem byl JUDr. Ed. Körner
představil se jako kandidát poslanectví sněmu
zemského. Ve stručném projevu vyložil myšlený,
ze zemského zřízení a historie odvozený význam
sněmu a jeho význam dle zorného úhlu skuteč-
ných poměrů. Poukázav na výsledky sněmov-
ního šestiletí v oborech, ve kterých sněm pů-
sobil, zabýval se dr. Körner politickými zjevy.
#6
alto_textblock
#6
mi vzal všechno. Dávám mu všane nyní i tělo
#7
alto_textblock
#7
své.
#8
alto_textblock
#8
Snad bych nebyla tak zlomena, kdyby bylo
staré víry předků mých v mém srdei a mozel
můj nebyl zjemněn subtilnosti evropské civilisace.
Snad bych se pokorně a oddaně vrátila k ote
a čekala, že přijde nové jaro.
Zapřela jsem já i moji blízeí Gautamu. Ode-
šel od krbu, krb je krví potřísněný a bleskem
zbořený. Gautama se nevrátí.
#9
alto_textblock
#9
Sata.
Epilog.
Začátkem listopadu letos navštivil jsem
v Meráně dávného přítele z cest, odborníka ne-
mocí srdce a plic. Přišel jsem trochu časně
na rozkaz mladě vládkyně domu byl jsem za-
veden do roztomilého salonku, úplně japonsky
vypraveného.
V knize, desk hnědě lakových, umělecky
zdobených, našel jsem podobiznu mladé dívky
japonské a tyto listy, vevázány jako listy knihy
tištěné. Nebylo tedy nediskretním, četl-li jsem ..
Za málo minut jsem byl s tím hotov. Moj
dobrý doktor přišel a přivítal mne vzorně. P
málo obratech, při uvitání se nezbytných, ne-
mohl jsem se zdržet otázky, tak zajímala mne
ubohá mučednice z Východu, bera znovu
knížku zmíněnou do ruky.
»Smím se vás zeptat, zda víte, jak skon-
čily osudy Satiny?
Doktor se zamyslil a pak odvětil: »Ježt
jste četl, tedy se neprohřešuju proti soukromí
své choti. Psali jsme, manželka má i já, telegra-
fovali, po ageneiích našich pátrali, prosíce, za-
přísahajíce, aby přišla k nám a žila s námi.
Moje žena skoro stonala zármutkem, tak milo
vala tu zvláštní duši evropskou, zabloudivšt
v mongolský útvar. Vše nadarmo. Nenašli jsme
její stopy.«
»Snad tedy — váhavě jsem podotkl —
skončila jako její bratr?«
»Nikoli, o tom bych měl zprávy. Policie
v Japonsku jest bdělá! Ale bojím se hor
šího . .
»Horšího ?«
»Ano,« řekl smutně doktor. Bojím se, že
se za ní navždy zavřely brány jednoho z tichých
paláců tokijské Yošimary . . .«
Dopsáno v Beyruttě, 28. listopadu 1907
#10
alto_textblock
#10
které rozmachu sněmu vadí. Jsou to nespra-
vedlivé složení sněmu, špatný jednací řád a ne-
dostatečné zřízení zemské.
Potom obrátil dr. Körner pozornost k
»smiřovačkám«; tak nazval sám nynější pod-
něty k řešení sporu česko-německého. Dr. Kör-
ner soudí, že český spor nedotýká se Němeů
tak, jako vlády; Němci nejsou při něm ani pa-
sivně, ani aktivně legitimováni. Nám Čechům se
jedná o dosažení opětné národní samostatnosti
čili státního práva. To nám vzal stát, on tedy
je povinen, nám je vrátiti.
Obíraje se otázkami nejbližší budoucnosti,
poukázal dr. Körner nejprve na snahy o změnu
volebního řádu i vyslovil se pro zrušení kurie
velkých statků, pak pro změnu jednacího řádu
ve smyslu rozšíření moci sněmu a pro záruky
dostatečného času pro vyřízení záležitostí zem
ských. Zmíniv se o jiných ještě požadavcích če-
ských, dodal dr. Körner, že jich nelze provést
proti vůli Němců, i je třeba dorozumění s nimi
Dr. Körner nevěří, že se ho dosáhne u zeleného
stolu společných porad; »smiřovačky« nepove-
dou k cíli, poněvadž nemáme ničeho, co bychom
Němcům koncedovali. Přes to nemáme příčiny.
jednání míněné odmitati. Podmínkou pro ně by
ovšem bylo účastenství všech českých stran,
i sociálních demokratů i realistů a shoda jich
všech na společném programu. Této jednoty se
však nedosáhne, a to již znamená zmar celého
podniku.
Němci prohlásili, že zmar německých po-
žadavků na sněmě bude míti za následek ob
strukci Němců na sněmě. Této hrozby netřeba
se báti, poněvadž by měla za následek českou
obstrukci na říšské radě.
Bude-li se měniti volební řád, je třeba
zjednati právo volební i tém vrstvám, jež ho
dosud nemají, a vymoci národu českému většinu,
což jeví se nemožným, dokud trvá kurie velkých
statků.
Pak bude nutno zjednati nápravu finane
zemských. Sděliv, že o úkolech snému promluví
příště obšírněji, skončil dr. Körner prohlášením
že bude horlivě pracovati pro zájmy národní
volební skupiny, bude-li zvolen. Byl odměněn
hlučným potleskem.
Říšský poslanec Lad, Čech pronesl nej
prvé svůj úsudek o otázce chebské: pravil, že
průběh její nasvědčuje, kterak je důležito, aby
národ český měl na vlivných místech lidi své
krve. Také posl. Čech soudí, že Němci vyvolali
otázku chebskou, aby rozbili nynější siluaci.
Chebská otázka bude pro nás ranou, jestliže
zmnoží rozpory v české veřejnosti a bude-li
se jí využitkovávati proti národní straně svobo-
domyslné. Podobně se děje i v jiných přípa-
dech. Stane-li se co dobrého, vymohli prý to
národní sociálové, třeba ve skutečnosti záležitost
tu vyřídili poslanci svobodomyslní. Stane-li se
co nepříjemného, jsou prý vinni poslanci svobo-
domyslní, třeba ve věci té měli praty národní
sociálové.
Také posl. Čech obíral se rozporem mezi
vedením národní strany svobodomyslné a »Ná-
rodními Listy«. Pokud jejich výtky týkají se
věcí minulých — na tom, co je hotovo, žádná
výtka nic nezmění. Ničím také nemůže býti
změněna skutečnost, že národní strana svobodo-
myslná vyrostla s »Národními Listy« a že »Ná-
rodní Listy« vyrostly s ní. Jako starý stoupenec
»Národních Listů«, který vyspěl s »Národními
Listy« v ruce, vyslovil posl. Čech přání, aby se
»Národní Listy« nerozcházely s národní stranou
svobodomyslou, neboť prospěch z toho měl by
kdos třeti; proto všichni, kdož k »Národním
Listům« mají náklonnost, přejí si srdečně, aby
nynější rozpory byly smírně vyřízeny. Hlučný
souhlas a potlesk byl ozvěnou řeči posl. Čecha.
Předseda »Politického spolku« dr. H. Hohl-
weg zabájil pak rozpravu. Sám podal k ní
úvod delším politickým výkladem, v němž za-
znamenal neúspěch politiky staročeské i potřebu
taktické volnosti poslanců v době nynější.
Otázka chebská nás dráždí. Naši poslanci
povolili vládě, co potřebovala, i očekáváme nyní,
že vláda bude konati své povinnosti; mohouli
v Chebu býti naše práva bez ochrany, je to
špatná odpověď na positivní politiku, i není divu,
že duše českého člověka je pobouřena.
V tomto případě vinni jsou němečtí byro-
krati; chtějí český lid vehnati do oposice. Proto
je třeba přinutiti německé úřadníky, aby konal
spravedlnost; vždyť se jedná o autoritu státu.
Přešed k nastávajícím zemským volbám.
dr. Hohlweg skončil za hlučného souhlasu žá-
dosti, by dr. Körner, bude-li zvolen, pečoval
o veškeré zájmy svých voličů.
Ko slovu přihlásil se pak advokát dr. Ste-
hl1k. Prohlášení dra. Kramáře o chebské otázce
přijímá s uspokojením; jeho provedení považuje
za otázku národní cti a za zásadní otázku ná-
rodní strany svobodomyslné. Prohlášení dra.
Kramáře rozptýlilo četné obavy; je však třeba,
by česká delegace nepovažovala řešení otázky
chebské za věc taktiky a aby se nespokojila
s řešením takovým, kterým by nebyla obhájena
čest národa. Kdyby ji nebylo učiněno zadost,
nemohli by zástupcové čeští zůstati ve vládě.
Dr. Stehlík prohlásil výslovně, že není přl-
slušníkem národní strany svobodomyslné; přece
však uznává, že zachování její je nutností, po-
něvadž při nynější české roztřištěnosti může
strana svobodomyslná býti jediným krystalisač-
ním bodem pro ostatní strany.
Dr. Stehlík vítal by takový postup českých
soudců, jaký naznačil dr. Kramář; poněvadž dr.
Kramář slíbil jim ochranu celého klubu, mohou
se toho odvážiti. Kdyby čeští soudcové jednali
obdobně jako němečtí, pak by jazyková otázka
v zemi české musila býti neprodleně vyřízena
zákonně a důstojně pro český národ. Jestliže
positivní politika česká rozřeší tuto záležitost
čestně, pak straně svobodomyslné neodep rou
své součinnosti také ti, kdož dosud stojí mimo
ni. Projev dra. Stehlíka přijat byl hlučným sou-
Náměstek starosty města p. K. V. Sedlá
ček projevil souhlas s projevem dra. Kramáře,
poněvadž jiná politika nejeví se mu úspěšnou.
Pak žádal sociální práci na prospěch širokých
vrstev lidových, zejména zlevnění dopr avy uhli.
Čilý souhlas provázel stručnou řeč páně ná-
městkovu.
Pan Ruttensteiner mluvil na základě
zkušeností, jichž nabyl za svého 13letého po-
bytu v uzavíraném území. Líčil živě tamní teror
proti všemu českému a odtud pochodieí útisk
českých menšin.
#11
alto_textblock
#11
hlasem.
#12
alto_textblock
#12
Mluvě o poměrech v lůně českém, vytýkal
pan Ruttensteiner, že ti, kdož hlásají radikalis-
mus, nepočínají si v skutku radikálně. Uznav
pak plnou oprávněnost politiky positivní, která je
zároveň pokrokovou, žádal, aby strana svobodo-
myslná více si všímala nejširších vrstev lidových.
Za hlučného souhlasu skončil přáním, aby vnitřní
boje české byly co možná odčiněny.
Účetní pan Ed. Rak promluvil pak snůšku
vět, které měly býti výrazem jeho a přátel jeho
s nynějším vedením české politiky. Bohužel
marno bylo, pátrati po jasném smyslu jeho slov.
Dvě ukázky postačí, by dosvědčily pravdivost
tohoto úsudku. Pan Rak na př. pravil, že »česká
delegace by získala na kvantitě a na kvalitěe,
kdyby a jinak počínala. Po chvíli děl: »Já,
když jsem shnilej, nic neřeknu, když do mne
někdo dloubne!« Řečník takové ráže zcela ne-
místně se pro svoje výplody dovolával Havlíčka
a »Národních Listů«. Mluvil za odporu obrovské
většiny shromáždění. Není divu, že při své kvali-
fikaci nerozpoznal v politice mimo svou stranu
nic než »koryto« nebo »řády«.
Když byli předseda dr. Hohlweg a ná-
městek pan Sedláček ostře odmítii nájezdy
páně Rakovy, přihlásil se ke slovu poslanec dr.
Kramář, aby objasnil řadu jednotlivostí z celé
rozpravy. Polemika s panem Rakem poskytla mu
příležitost k několika šlehům po straně národně
socišlní.
V odpovědi na řeč dra. Steblika zabýval
se dr. Kramář znovu záležitosti chebskou, do-
loživ, že vláda nemá tak volné ruce, jak snad
se myslí. Záleží na tom, pojímá li ze jazyková
otázka jako otázka formální nebo materiálníi
v případě druhém nemá vláda valné moci
Uznati jazykovou otázku za věc formální, jest
dosti nebezpečno, poněvadž čeští poslanci se již
za dra. Körbra vyslovili proti tomuto názoru.
Pokud o vládu jde, lze souditi, že opanuje,
ukáže-li, že vážně trvá na stanovisku rovno
právnosti. Záležitost chebská byla ji velmi ne
příjemnou, poněvadž mohla ohroziti přijeti
rakousko-uherského vyrovnání. Také Němci ze
zemí mimočeských zavrhovali německé jednání
chebské, ale podlehli terroru Němců z Čech. Po-
něvadž sociální demokraté čeští se před volbami
ohlásili jako strážcové národních zájmů českých,
jsou nyní povinni dle toho jednati. Společným
postupem bude české právo zajisté bezpečně
obhá jeno.
Když utichl souhlas, projevený s touto řeči
dra. Kramáře, přednesl pan MUDr. Šupík
resoluci, jež s dodatkem p. náměsíka Sedláčka,
»Národních Listů« se týkajícím, zní takto:
„Shromáždění voličové král, města Slaného
vyslechnuvše na schůzi dne 6. ledna 1908 poslaneo
p. da. Karla Kramáře, p. Frant. Kratochvila, p.
Ladislava Čecha a člena akčního výboru a kandi-
dáta poslanectví zemského sněmu p. dra. Edvard
Kůrnera, uznávají nynější taktiku delegace v da-
ných poměrech za odůvodněnou a za konsekventní
dodržování usnesení sjezdu strany v Praze v břez-
nu r. 1907. Ačkoli nedodržen“ slova vládou, even-
tuálně zabránění splnění dných slibů oproti ná-
rodu českému stalo se neblaze proslulým, nezazlí-
váme zástupcům svým, že ještě jednou za změně-
ného složení parlamentu a vlády rozhodli se vy-
zkoušeti charakternost a čestnost vlády, ožekáva-
jíce, že oproti národu českému konati bude aspoř
zákonem zaručenou spravedlnost, jestliže národ
plní povinnesti své oproti stálu. V případě, že by
i tentokráte dostalo se národu českému nezaslouže-
ného zneuznání, důvěřujeme poslancům svým, že
vyvodí z toho své konsekvence. Litujeme vřele, ž
v těžkých dobách jednotlivé strany naše nestoji
ve stejné frontě proti společnému nepříleli, ale
hádaji se o to, kterých zbraní mělo by se použíti.
zbraně tyto proti sobě zaměřují před tváří nepřítele.
vzájemně se seslabujíce, z čehož ovšem nepřitel
přírozeně těži. Těšíme se důvěřivě, že konečně
přece jednou škodlivost tohojo způsobu boje na-
hlédnuta bude. Za nesprávné prohlašujeme útoky
jednotlivců, siran, i listů jež nespravedlivě činí jed-
notlivce zodpovědnými za rozhodnutí celého „Ná-
rodního klubu“. Za rovněž nesprávné uznáváme
nešťastné naše předčasné odsuzování každé nově
nastoupené taktiky naší delegace, aniž by se vy-
čkalu potřebného času, aby výsledky její mohly se
platně ukázati.
Případ chebský považujenfe za srluvený pro-
vokativní postup našich národních odpůrců, aby
nynější laktika delegace české byla znemožněna,
očekáváme, že zástupci naši svou váhou postarají
ze o to, aby vláda úřadníky státní přiměla k za-
chové vání platných zákonů.
Pokud se týká smíru mezi oběma, země ko-
runy české obývajícími národy, nestavíme se proli
čestné dohodě, s podmínkeu však, že pro oba ná-
rody budou platiti stejná práva a povinnostia
že oba národové budou plně rovnocenni. Při úpra-
vě pak zřízení zemského a sborů samosprávných
snaženo se budiž, aby moc autonomie byla zvý-
šena a aby zemskému sněmu dostalo se onoho
postavení a moci zákonodárné a výkonné, která
mu po právu historickém a po významu království
českého a mocnářství náleží. Nedilnost zení ko-
runy české budiž plně zachována.
Mime to z plna srdce přejeme si, aby úloky
„Národních Listů“ proti straně, která byla spolu-
zakladalelem „Něrodních Listů“ a „Národní Listy“
zase oproti tomu zakladatelem strany, skončen byll“
Resoluce tato byla přijata velikou většinou.
Děkovným doslovem skončil pak předseda
dr. Hohlweg schůzi, jež trvala — v sále
zcela naplněném — bez mála 4 hodiny.
#13
alto_textblock
#13
Řeč ministra Karla Práška
v Brandýse n. L.
V Sokolovně v Brandýse n. L. konala se v ne
děli dne 5. ledna schůze voličů, již svolal ministr
krajan pan K. Prášek. Účastenství bylo velmi značné.
Schůzi předsedal pan Fr. Mašek, rolník z Ostrova,
místopředsedou zvolen pan Jan Záruba z Dřevčic.
V řeči své ministr K. Prášek nejprvé zminil se,
že poprvé předstupuje před své voličstvo okresu bran-
dýsského a když vyslovil voličstvu díky za důvěru,
uvedl, jaké úkoly nastávaly poslancům strany agrární.
Strana naše věnovala zvláštní svou péči vnitř-
nímu konsolidování a organisací práce, rozdělení úloh
dle chuti a schopnosti na jednotlivé poslance. Mně
případl čestný, avšak zodpovědný úkol, zastávati
místo předsedy nejpočetnějšího klubu poslanců če-
ských, klubu agrárního. Jako předseda klubu snažil
jsem se, za vydatné podpory obou místopředsedů
parlamentní komise, jakož i veškerého členstva
klubu, zjednati klubu agrárnímu vážnost na půdě
vídeňského parlamentu. Pozdější vývoj události do-
kazuje, že dobře jsme pochopili vážnost situace, že
klub náš, čítající 28 členů mezi 516 poslanci říšské
rady a přece tedy v poměru k tomuto počtu dosti
nepatrný, dokázal svou vnitřní silou, svou konsoli-
dovaností a vzornou disciplinou, že se s ním počítalo
a když jmenované vlastnosti i nadále si uchová,
i v budoucnosti počítati musí. Tedy kratinké letní
zasedání nebylo pro klub agrární hezúspěšné, nebot
zjednalo nám váhu a respekt ostatních parlamentních
stran i vlády.
V době prázdnin parlamentních nabývalo vždy
více důrazu ve veřejném mínění heslo po svorností
součinnosti všech českých poslanců na radě říšské. Stra-
na naše — a jak zde důrazně pravím — ne poď ná-
tlakem tohoto veřejného mínění, ale z v last-
ního podnětu, z vlastního přesvědčení činila
přípravy, aby k takovémuto spojení českých sil již
v zasedání podzimním určitě došlo — a to jest již
nemalou zásluhou strany naší jako strany nejsilnější,
která více méně musila přinášeti při tom určité
#14
alto_textblock
#14
oběti, která se musila zříci přece do jisté míry sa-
mostatného rozhodování a která musila se nyní pod
voliti rozhodování většiny sdružených poslaneů
v Českém klubu. Strana naše tímto vstoupením do
společného klubu osvědčila krajně vlasteneckou obě-
tavost, a jest co litovati, že i ostatní strany české,
které stojí podnes mimo národní klub, nejsou snad
tak prodchnuty přesvědčením tím, že aspoň v jistých
otázkách a za jistých okolností jest nevyhnutelnou
nutností, by české poselstvo bez ohledu na různost
stran vystupovalo svorně a jednotně.
Potom promlouvá ministr o rak.-uh. vyrovnání.
Jako při každé takové vážné a důležité olázce tak
i zde bylo nutno zkoumati rakousko-uherské vyrov-
nání po stránce věcné a přesvědčiti se, je li bilance
celého toho vyrovnání pro nás příznivou, či jeli
prospěšnější pro druhou polovinu říše. Konečně
musili jsme sobě položiti otázku eventuální, je-li totiž
nynější vyrovnání zlepšením či zhoršením dosavad-
ního stavu? Tu předsevzal náš klub, zvoliv si refe-
renty pro různé obory tohoto velikého materiálu,
úkol, bedlivě vyrovnací předlohy prozkoumuti.
Řečník uvedl, jaké výhody má tolo vyrovnání
pokračoval:
Když tedy vyrovnání snesitelně vyhovělo před-
ním našim podmínkám, nebylo zásadních námitek
proti tomu, aby delegace česká připustila parlamen-
tární projednání tohoto vyrovná ní.
Dnes je uzákoněno, i tak zvaná oposice je ráda
že tento balvan je odstraněn.
Nemohu opomenouli, abych nevyslovil své potě
šení nad tím, že druhý z českých poslanců, který sou-
časně se mnou vstoupil do ministerstva, je výborný
a osvědčený pracovník národohospodářský prof. dr
Fiedler, my dva velice dobře si rozumime, loyálně
navzájem se podporujeme.
Řečník cdůvedňuje pak svůj vstup do kabinelu
Tento vážný krok nebyl učiněn lehkomyslně, před-
cházely vážné porady a vyjednávání s ministerským
předsedou i s ostatními stranami, soustředěnými dnes
v českém klubu, a i také s některými stranami oposič-
ními, jako se stranou národně-sociální a pokrokovou.
Tím více ovšem musilo překvapiti nás i ka-
ždého upřímného Čecha, když národně sociální stra-
na i proti věcným názorům svého vůdce uvítala nás,
nově jmenované ministry, lomozem a pokřikováním
kterýžlo způsob boje této české oposice nebyl právě
dobrým vysvědčením politické vyspělosti této strany.
Jak jinak chovali se Němci proti německému mini-
stru-krajanovi kolegovi Peschkovi, který, jak později
při hlasování bylo zřejmo, měl dosti silnou oposici
i v lůně vlastní strany, o Všeněmcích a jiných stra-
nách ani nemluvě a který byl přijat i od odpůrců
svých se státnickým klidem. Strana sociálně demo-
kratická zachovala se oproti mně do jisté míry s po-
litickou vyspělostí a slušně.
Řečník dále vykládal, co vedlo síranu agrární
a jeho k tomu, aby vstoupil do kabinetu bar. Beck
a z jakých důvodů převzal úřad ministra krajana.
Ze všech sil se vynasnažím, bych tento úkol.
třeba je tak těžký a obtížný, splnil. Chceme doká-
zati, že my agrárníci máme plné porozumění pro ve-
škeré potřeby českého národa. Já pak jsem ochoten
ve svém úřadě jako český ministr-krajan odložiti ve-
škeru stranickost, všechnu předpojatost a dávám se
dnes do služeb všech českých stran, i oposičních.
Strana naše, jako strana agrární, tím spíše mohla
svoliti, abych vstoupil do kabinetu Beckova jako mi-
nistr-krajan, když lím, že vedle ministra orby na
jedné straně jest v kablnetu vůdce německých agrár-
níků Peschka a na druhé straně moje osoba, jsou
zájmy agrární v kabinetě dobře opatřeny.
Konečně odvolání 37 pilných návrhů strany ná-
rodně sociální, jako návrhů obstrukčních, je samo
sebou doznáním se strany českých radikálů, že směr
který zaujaly spojené strany v českém klubu, jest
pro tu dobu správným, kdežlo oposice, resp. obstruk-
ce, kterou nejkrajnější křídlo českého poselstva n
nás žádalo a ve svých časopisech proklamovalo, byla
od něho samotného odvoláním pilných návrhů uznána
za neprospěšnou. Radikálové sami si netroufali po-
raziti nynější vládu a umožniti vládu německých by-
rokratů, opětnou to vládu § 14., jako byla za mini-
sterstva Körbrova a j, znamenající zase jen posllení
německého byrokratismu na úkor českého národa.
Řečník přecházi k výpočtu činnosti podzimního
za sedání žíšské rady, zmínil se zejména o rak. -uher.
vyrovnání, dále o snížení daně cukerní a přechází ke
konečnému zodpovědění otázky, která dnes hýbe my-
sli českého lidu: jaký program má nynější vláda do
budoucnosti? Tu mohu vám sděliti, že program vlády
pro započatý rok 1908 jest dosti obsáhlý a velice vý-
znamný. V oboru politiky sociální jsou v plném prou-
du přípravné práce, aby řešena a rozřešena byl
otázka starobního a invalidního pojišťování, a to ne
jenom pro dělnictvo, ale i malorolnictvo a živnost
nictvo,
Slíbil jsem vám ve volebním boji, že zasaditi se
chci, aby do všeobecného starobního a invalidního
pojišťování pojato bylo také malorolnictvo a živnost-
nictvo. Slovu svému jsem doposud dostál vždy. Pro-
slm, abyste přijali moje ujištění, že slovu svému do-
stojím i nyní. V oboru politiky agrární hodlá vláda
umožniti jednoliivým královstvím a zemím zřízení
zemského pojišťování proti ohni, krupobití a pádu do-
bytka. Dále hodlá vláda pracovati ke sestátnění drah
a upravení tarifů, čímž by vývoz náš byl usnadněn
a nezřízená konkurence na pravou míru uvedena.
Jedním z hlavních úkolů, jimiž se bude parla-
mentu v tomto roce zabývati, jest jiná otázka, jedna
z nejdůležitějších, ale i nejtěžších a nejchoulostivěj-
ších, a to je provedení tak zvaného smíru obou
kmenů, obývajících naši vlast, dále
zdemokratisování volebního řádu do
sněmu království českého, zmoderni-
sování zemského zřízení, jakož i jiné dů-
ležité a dalekosáhlé otázky rázu politického a nacio-
nálního, úrce s těmito druhými související.
Nemohu pochopiti strach našich radikálů přea
pouhým slovem „dorozumívání“ nebo „smířování“
Jen politik, vědomý si své slabosti, bojí se zased-
nouti se svým národním odpůrcem k jednomu stolu
a pohovořiti n hospodářsky nás vysilujícím boji
česroněmeckém. Jen špatný vlasteneo může ze vy
sloviti již v zásadě proti všemu. — Když ne urov-
nání, tedy aspoň zmírnění nynějších, na dále neudrží
telných poměrů a národnostních protiv. Přejemes
upřímně smíru s našimi německými krajany a to
smíru poctivého mezi rovnocennými a rovnopráv-
nými činiteli národními a to jak z důvodů národních.
sociálních a politických, tak i lidských. U nás nacio-
nální třenice jsou beztoho namnoze udržovány štváč
ze řemesla, rozdmychovány uměle a přinášejí oběma
kmenům národním takových hrozných škod, že ne
dovedeme rozsah jich ani dohadnouti. Člověk kultur-
ní a v pravdě pokrokový vážně musí se zamysliti
nad způsobem, jakým boj tento je veden
jakého při tom je teba národního sebezapření
Takovýto způsob boje ani z daleka neodpovídá
ani pokrokovosti, ani modernosti nynější doby.
Nechci však říci, že zástupcové českého národa
obětují i jen čáslečku práv národa českého, ba ne-
učiní tak ani za důležité a veliké výhody hosp dářské
a sociální. Jame si dobře toho vědomi, že tvoříme
většinu obyvatelstva v lomto staroslavném královslví,
že jsme to my, kteří zde jsme domovem, kteří pri-
nesli jsme a přinášíme oběti pro naši vlast, dobře
jsme si toho vědomi, že my nejsme těmi uliskova-
teli a že tudíž nejsme a nebudeme to my, kteří máme
co slevovat a povolovat. My, jako vělšína, jsme tak
skromnými, že nežádáme nic více, než úplncu jazy-
kovou a národní i právní rovnocennost s menšineu
německou, naši vlast obývající.
Německý ministr-krajan Peschka pravil, že ně-
mecký lid si přeje, aby byl souzen německými soudci,
a aby německé úřadnictvo všude a ve všem byle
percentuálně zastoupeno. Tu se mi zdá, že já jako
český ministr-krajan nejsem se svým německým ko-
legou v nijakém rozporu; i český národ přeje si, aby
souzen byl českými úřadníky, a aby úřadnictvo ve
všech oborech veřejné správy nejenom česky mluvile,
ale i česky úřadovalo s většinou obyvatelstva tohoto
království s lidem českým. Tím ovšem není lečeno.
že bychom za jakoukeliv cenu vůbec připustili, aby
český člověk ve své vlasli, v celém království českém
nedovolal se svého práva v jazyku mateřském a to
přímo, s vyloučením každého tlumočení. Pokud se týče
obsazování úřadnických mkt odpovídajícímu poměru
počtu obyvatelstva, prohlašují za svou osobu, ze
s tím úplně souhlasím — ovšem, když budou napřed
úplně napraveny všechny dosavadní křivdy i chyby.
jež staly se českkému úřadnictvu všech kategorií(i
v centrálních úřudech), tak jak toho početní síla
i kulturní význam našeho národa vyžadují, a že se
to nesmí díti jen tam, kde se to krajenům německým
#15
alto_textblock
#15
hiodí, nýbrž všude. Nejen v zemskě, ale i ve státnl
správě žádáme si my percentuální zastoupení dle
počtu obyvatelstva u všech úřadů centrálních v
správě politické, soudní a j. V centrální správě vídeň-
ské v ministerstvech všech resortů žádáme si, by
zastoupen byl národ český svými úředníky všech
kategorií a ve všech služebních hodnostech a to tak,
aby počet českého úřadniciva byl věrným obrazem
naší síly početné i poplatnické. Česká delegace za-
stoupena je ve Vídni více než jednou pětinou všech
poslanců na říšské radě; proto právem požadujeme
i my, aby české obyvatelstvo zemí koruny svato-
václavské mělo také 1/2 svého úřadnictva ve správě
státní všech oborů. Při tom ovšem předpokládám,
že početnost a síla českého lidu zjištěna bude veskrze
spravedlivým a správným sčítáním lidu, zakládajícím
se na řeči mateřské a ne na řeči obcovací
Pokud němečtí krajané naši chtějí se smiřovat
a vyrovnávat jen tam. kde se jim to hodí, totiž že
chtějí k tomu, co „více“ již mají, ještě dostávati —
takovému vyrovnání nikdo z nás nerozumí a roze
umětí nebude Pak je zbytečná a směšná obava samo-
zvaných mentorů, že by se někdo našel, kdu by
ujednávati chtěl smír na úkor tak již utlačovaného
národa našebo.
Ministerský předseda Baron Beck má vážnýa
opravdový úmysl v zájmu samého stáťu pokusiti se
o zprostředkování smíru mezi oběma kmeny. Pokud
jeho práce budou vedeny s hlediska naprosté sprave-
dinosti a objektivnosti, dostane se mu od nás vy-
dabné podpory ve všech směrech. A dej bůh, aby se
jeho osvědčené píli, státnické dovednosti a trpěli-
vosti, známě jeho energii podařilo provésti toto ve-
hké dílo, za které by mu vděčily miliony státních
občanů. Ministerský předseda baron Beck provedl
dvě velká díla: všeobecné a rovné právo hlasovací
a rakousko-uherské vyrovnání. Třetí, nejdůlezitější
a nejtěžší úkol, čeká ho nyní, totiž provedení smíru
česko-německého při zachování úplně nedíinosti krá-
lovství českého, při uznání rovnoprávnosti obou
kmenů ve vnější a vnitřní službě ve všech úřadech
v staroslavném království českém.
Pokud se týká mne, a doulám, že zajisté mohu
mluviti též jménem svého váženého kolegy ministra
obchodu dra. Fiedlera, budeme následovati a pod-
porovati chéfa vlády dotud, pokud tyto naše zasady
budou i jemu stěžejním bodem a pokud kabinet, ve
kterém i my máme čest zasedati, bude se oproti ná-
rodu českému řiditi zásadou naprosté spravedlnesti.
Naproti tomu ubezpečuji své vážené voličstvo
zde na své první schůzi, kde jako poslanec a ministr
český skládám účty ze svého konání, že nerozpako-
val bych se ani na okamžik odřeknouti svou pod-
poru chefovi kabinetu, přes to, že velice si ho vá-
žím, kdynych zpozoroval, že setrvání moje v kabi-
netu by bylo českému národu na škodu.
Přišel jsem k vám, abych nejen složil čěty ze
svého konání, ale abych u vás, z vaší důvěry, kterou
jste mně prokázali, čerpal nové síly a přesvědčil se,
zda nezměněně a nezlenčeně chete mi i na dále
důvěru věnovati, kteréžio důvěry si vysoce vážím,
a která jediná je zárukou klidné a úspěšné práce
ve prospěch váš a českého národa. (Hlučná po-
chvala.)
Po zodpovědění některých dolazů navrhl p. Josel
Svatcš z Popovic reseluci, v níž se ministru
K. Práškovi vyslovuje úplná důvěra: s uspokojením
vzata na vědomí zpráva o upřímné součinnesti, která
panuje mezi českými ministry v radě koruny a prote
vyslovena důvěra i ministru obchodu dru. Fieř' erovi
s tím přáním, aby tato shoda v zájmu české věci i
na dále byla zachována
#16
alto_textblock
#16
Manifestačni schůze českých
učitelek.
(Služné učitelů a učitelek. — Olázka
práva na místa vedoucí při školách
dívčích. — Volná konkurence. — Otazka
volebního práva. — Zrušení coelibatu.)
Několika aktuálním otázkám věnována byla ve-
liká manifestační schůze českých učitelek, svolaná
na nedělní dopoledne do místností Ženského
klubu českého v Jungmannově třídě. Schůzi za pří-
tomnosti poslanců pp. Kratochvíla, Krejčíka a prof.
Drtiny, delegáta města Praby řed dra. Hanzla, témněi
všech zástupkyň spolků učitelek a spolků žensk ých,
zahájila starostka Jednoty učitelek v Čechách sl. B.
Zelinkova z Čáslavi, jež uvedla svrchu uvedené mo-
tivy svolání schůze a po zvolení předsednictva (sl.
Storchova, Fr. Anýžova a Zd. Wiedermanova) udě-
lila slovo sl. Marii Tůmově, místostarostce »Spolku
českých učitelek« v Praze. Ta pojednala především
o otázce služného učitelů a učitelek,
za tím účelem — jak pravila — aby širší ve-
řejnost poznala, zdali jsou oprávněny výčitky,
které na schůzi učitelstva dne 24. listopadu pronesl
p. učitel Beneš z Vršovic.
Ač základní služné všeho učitelstva téže kate-
gorie jest stejné, přece rozdllné jsou přijmy učitel-
stva a to podle aktivních přídavků a podle kvinkve-
nálek. Co vlastně jest aktivní přídavek? V městech,
jež mají nad 8000 obyvatelů, má učitelstvo 15— 4090
přídavku dle drahoty bytů a potravin. Toho přídavku
nikdo neukládá, ten dosazuje se na byt a stravu
dražší, nežli je v obcích bez přídavku. V témž místě
má tedy týž přídavek učitel ženatý i svobodnýi
učitelka — nebo ho nemá nikdo. A přece ho pan
učitel Beneš vyčítá tak, jakoby se dával učitelkám
přídavek vyšší nežli učitelům. Dle jeho výpočtů má
na venkové každý učitel I. tř. 30 K, učitelka K 212.4
přídavku, učitel II. tř. K 41.3, učitelka II. tř. K 120.
přídavku.
Nesrovnalost je v tom, že přes 50 proc. učitelů
je v místech bez přídavku, kdežto učitelek jen 30
proc. Ale to není vinou učitelek. Dokud zákon
nepřipustí jich do všech tříd škol smíšených,
kde dnes mohou učiti jen děti 6—8leté, dotud není
správno jim vyčítati, že jich působí v obcích bez
přídavku méně, než učitelů. Až domohou se toho,
aby směly po změně zákona na těchto školách učiti,
půjdou na ně tak jako učitelé, vědomy sobě, že právě
v nejzapadiejších koutech vlasti je třeba nejlepších
pracovnic.
Druhou příčinou nerovnosti příjmů učitelských
jsou kvinkvenálky, t. j. pětileté přídavky, jichž počet
vzrůstá dobou služební, jež čítá se od zkoušek způso-
bilosti učitelské.
Dle výpočtů p. Beneše připadá u Čechů na uči-
tele II. tř. průměrem 100 K, na učitelku II. tř. 68 K,
u Němců na učitele II. tř. průměrem 65 K, na uči-
telku II. tř. 77 K, z čehož soudí, že »český podučitel
nucen je stráviti na místě II. tř. více let než pod-
učitelka, jež dříve povýší;« — ač je také možno, že
jisté procento starších poddučitelek se vdává a tím
místa i kvinkvenálek se vzdává, a na jich místa na-
stupují podučitelky mladší vůbec bez kvinkvenálek.
Teprv, až bude zrušen coelibát učilelek, ukáže se,
který z úsudků těchto je správný.
Vůbec je divno, že český učitel není roz
hořčen nad lim, že v král. českém má český
podučitel nesnazší postup nežli německý, nýbrž že
vyčítá jen učitelkám českým, o jichž místa mu běží.
A přec vidí z úřadní statistiky, že vlastně učitelky
mají oproti učitelům většinou jenom místa podučí-
telská či vlastně učitelská II. třídy a míst řídicích
opravdu tak málo, že není třeba jim jich záviděti:
Řečnice uvádí doklad
Na obecných školách českých jest v království
českém:
učitelů I. tř. 4064 = 67.5% učitelek I. tř. 640 = 44.1%
II. tř. 808
» II. tř. 1955
#17
alto_textblock
#17
učitelek vůbec 1445
#18
alto_textblock
#18
učit. vůbee 6019
#19
alto_textblock
#19
mimo to
říd. učitelů 2335 = 38.8°% říd. učitelek 32 = 2.29 %
Aby byla spravedlivě rozdělena místa t. j. uči-
telkám tak, jako učitelům, přísluší učitelkám
ne 640, nýbrž 940 míst učitelek I. tř. = 67.5 proc.,
ne 32, nýbrž 560 míst řidících učitelek = 38.8
Číslice mluví samy !
Kvinkvenálky učitelek I. tř. jsou prů-
měrem vyšší než kvinkvenálky učitelů I. tř. Pan
Beneš vypočeti, že učitelé venkovští mají na kvin-
kvenálkách po 490 K průměrně, učitelky venkovské
po 502 K průměrně, v Praze a předměstích pak a
192—233 K vyšší, než učitelé tamtéž. Jak je to
možno? To je prostě tím, že jest více starších
učitelek než učitelů, neboť kvinkvenálky vzrůstají
dobou služební.
Ze starších učitelů stávají se po čase řídíct,
na školách chlapeckých, smlšených i dív-
čích — neboť na všech obecných školách divčích
jsou jen 32 říd. učitelky, vedle 2345 ř íd.