#1
alto_textblock
#1
tak nepříznivě dotkla se lékařského dorostu,
který marně čeká na splnění požadavků, jež loň-
ského roku solidárně manifestoval na schůzi
pražské a později na kongressu rakouských me-
diků ve Vídni, kde jednáno o konečně sluš-
nou úpravu platů lékařů nemocnič-
uích, hlavně však aspoň o existenční mi-
nimum pro lékaře-externisty. Ač-
koliv ministerstvu kultu a vyučování o primár-
ních těchto požadavcích podán pamětní spis, zů-
stal vládou nepovšimnut a místo uspokojivé a
toužebně vyčkávané odpovědi má se dostati no-
vého, těžkého znesnadnění v podobě bezplatného
zkušebního roku. Křiklavý tento projev nešetr-
nosti k celému stavu lékařskému, dojde dojista
patřičného povšimnutí ve sborech zákonodár-
ných, v prvé řadě v radě říšské a před tím, než
ta bude svolána, na poradách lékařského do-
rostu, jenž nemíní plány ministerstva přijmouti
s touže trpělivostí a resignací, jako tak učinil
už v nesčetných, lékařský stav deprimujících
případech!
#2
alto_textblock
#2
Rüzné zprávy.
= Vražda ve vlaku. Z Paříže se oznamuje: Když
v pondělí bordeauxský rychlík přibyl do Tarasconu,
spozorovalo několik železničních zřízenců v kupé
I. třídy vagonu, určeného do Marseillu, velké krvavé
skvrny, jež se jevily i na chodbičce. Vše nasvědčo-
valo tomu, že zde spáchána vražda. Sedadlo, na němž
bezpochyby oběť seděla, bylo přímo prosáklé krví.
Dále nalezeny krvavé skvrny na stěnách a na stropu
kupé, jakož i na klice u dvířek. Na stupátku nalezen
krvavý otisk lidské nohy. Zápas s vrahem byl patrně
velmi tuhý, neboť v kupé nalezena přeražená bůlk
a kusy roztrhané bankovky. Vyšetřování nemělo do-
sud výsledku; nenalezena ani mrtvola aniž stopa po
pachatelích. Vše nasvědčuje tomu, že nešťastný ce-
stující přepaden ve spánku mezi Cette a Tarasconem,
ubodán a oloupen, načež lupič anebo lupiči vyhodili
mrtvolu z vagonu a sami pak seskočili a mrtvolu
odklidili,
= Oholená opice. Z Terstu se oznamuje : O
středy minulého týdne usadili se dva »podnikatelé«v
prázdném krámu na piazza Picola a pořádali zde
svýstavu«. Velképlakáty na nárožích hlásaly, že v oné
místnosti ukazuje se »nejmenší člověk světa.« Vstupné
pro dorostlé 40 h, pro děti 20 h. Návštěva byla ne-
obyčejně četná a diváci spatřili malého tvora, ne-
mnoho přes metr vysokého, jenž dle udání vyvolavače
byl muž 22letý, mluvil anglicky, španělsky a portu-
galsky atd. Lidé byli velmi zvědaví a »podnikatelé«
měli skvělé obchody. Za jedinou neděli přijali na
vstupném 400 korun. V pondělí večer příšlo několik
pánů, kteří hleděli na »přírodní úkaz« poněkud kri-
tičtěji; prohlédli trpaslíka důkladněji a shledali, že
to vlastně — oholená opice. Šli a oznámili věc po-
licii, ale když policie přišla, nalezla krám zavřený,
šejdíři s »nejmenším člověkem světa« byli již ti tam.
= Také „politický zápas“. Z Londýna se ozna-
muje: Vlak dráhy London and Northwestern byl
těchto dnů nedaleko před Harrowem zastaven poplaš-
ným signálem. V kupé první třídy nalezli přikvapivší
zřízenci dva pány, kteří bušili do sebe pěstmi, po-
něvadž se byli pohádali pro Chamberlainův návrh ve
příčině celní jednoty. Řvačka byla tak prudká, že
ostatní cestující v kupé musili vyskákati La sedadla,
aby nepřišli k úrazu. Pán, jenž byl rvačku započal,
byl odsouzen policejním soudem v Edgwaru k po-
kutě 30 shillingů a k náhradě útrat.
= Zápisky sebovražednice. Z New-Yorku se ozna-
muje: Zápisky sebevrahů o účincích jedu náležejí ke
vzácnostem. Neobyčejnou energii při tomto příšerném
zaměstnání osvědčila obchodnice s knihami a časo-
pisy miss C. Allenova v St. Louis. Miss Allenova se
odhodlala učiniti konec svému životu jedem, ale její
sténání upozornilo sousedy, kteří ji dali převézti do
nemocnice. Na stole sebevražednice nalezeny násle-
dující zápisky: „9. hodin večer. Vypila jsem opiovou
tinkturu. — 10. hodin. Zdá se, že mám tuhý život.
Vyvrhuji jed vždy znovu, aniž bych ostatně trpěla
bolesti. Sousedé dělají takový hluk, že nemohu spát.
— 11 hodin. Vypila jsem roztok modré skalice. —
3/212. hod. Necítím dosud nijakých účinků. — Půlnoc.
Smíchala jsem roztok modré skalice, opiovou tinkturu,
rum a cukr. Do této směsi rozmočila jsem balíček pěti
set fosforových sirek. Vypila jsem několik doušků
tohoto nápoje. Nemá to právě zlou chuť!“ — Tím
končí tyto podivné zápisky. Miss Allenova omdlela a
svým sténáním upozornila pak sousedy. Nyní již úplně
vyvázla z nebezpečí.
= Čtyři hrozné vraždy. Přítel našeho listu píše
nám z Athén: V malé vesnici Kalentzi u Marathonu
žil jednocký lajdák Angelis Stravomatis z milosti oby-
vatelů. Minulou neděli odešel do Marathonu, odkud
se vraceje odpoledne, uzřel na poli rolníka Chalupida
Přiblíživ se k němu, zasadil mu nožem ránu, tak že
raněný hned klesl, načež jej ještě dvaatřicetkráte po-
bodal a ubíral se domů. Před vesnicí potkal svého
bratra a oznámiv mu, co právě vykonal, vybídl jej
by zavraždili celou rodinu Chalupidovu. Přišedše do
chalupy, nalezli syna na dvoře a když jim oznámil.
že jest jeho matka, po které se ptali, ve světnici, odešl
tam. Žena je uvítala u dveří, ale sotva že je pozdra-
vila, vrazil jí Angelis nůž do prsou. Zděšený sy
spěchal jí na pomoc, ale bratr zločince jej zadržel
a tento, obrátiv se, počal jej bodati nožem, až ho před
očima těžce raněné a na zemi naříkající matky usmrtil.
Potom probodl několikráte ještě i smrtelně raněnou.
Skončivše tyto vraždy, ubírali se oba zločinci do ves-
nice, ale na cestě potkali jiného sedláka, kterého po
krátkém rozhovoru Angelis jedinou ranou skolil a když
volal o pomoc, tak dlouho nožem jej bodal, až zemřel.
Na pokřik vyběhl z jedné chalupy jiný rolník a vida
jednání zběsilcův a nemaje žádné zbraně, utíkal, volaje
o pomoc. Zločinci běželi za ním a dostihli ho, ale ra-
nili jej jen lehce, neboť se všech stran počali se sbíhati
obyvalelé, by je chytili. Vidouce se tak ohroženi dali
#3
alto_textblock
#3
se na útěk a unikli pronásledujícím je obyvatelům
do hor, kam byli za nimi odesláni četníci. Není oka-
mžitě zjištěno, spáchali-li zločiny ty z pomsty nebo ze
šílenství, ale jest se obávati, že, jsou-li šílení, ještě
několik bezbranných lidí usmrtí. Raněný relník vy-
pravuje, že vyvalené jejich oči byly podlity krvía
že zběsile vyhlíželi. Celý jejich oděv a ruce byly krv
zbroceny.
#4
alto_textblock
#4
Denní zprávy.
#5
alto_textblock
#5
— Obranná obstrukce. Berlínská »Nationl-
Ztg.« konečně zjistila, jaký je rozdíl mezi ob-
strukcí českou a německou. Česká, na říšské
radě provozovaná je útočná a hlučná,
jejíž účelem je vymoženost nějakou vy-
tlouci, obstrukce německá v Praze je o bran-
ná, zachránit to, co Němci v rukou mají.
Němcům nejde o ústupky, ale o to, aby jim
nebylo vyrváno dobré právo, však Čechové
provozují politiku vyděračnou. Dovolíme si po-
učit »National-Ztg.«, jež poměry z vlastního
názoru nezná, jak věc v pravdě se má. Ten,
kdo všechna národní práva dávno
již má, kdo by v největších rozpa-
cích se ocitl na vyzvání, aby udal,
čeho si v národním ohledu ještě
přeje, ovšem nemusí anebo nemusil by ob-
struovati z té příčiny, aby se mu něčeho do-
stalo. Zrovna tak ale je přirozeno, že kdo v ná-
rodních svých právech je poškozen, nemůže nic ji-
ného než žádati, aby se mu po právu stalo.
Tím ráz obou obstrukcí vysvětlen zcela jedno-
duše. »Nat.-Ztg.« vykládala, jakých škod bude
způsobeno českým vzdorem na sněmu oběma
národnostem, zejmena pokud se týče podpůrné
akce nouzové a potom vodních staveb v krá-
lovství českém, jež o celý rok snad budou po-
sunuty. I v jiném ohledu prý obyvatelstvo těžce
ponese ztráty, které mu způsobeny budou ob-
strukcí. Pravda, a jakou obstrukcí? Až hanba
frivolní. Aby udrželi v některých obcích, kde
dávno dodělali, panství své, nadělali čestných a
nečestných měšťanů a s těmi terrorisují nyní
skutečné české obyvatele. I šlo o zákon, který
by nešvaru tomu učinil konec. Aby ale nemohlo
jim býti v darebáctví — jiného mírnějšího názvu
pro způsob voleb těch neznáme — bráněno,
proto způsobili obstrukci.
— V polemice o různodobých a různoro-
dých stanoviskách prof. Masaryka topí se jeho
list jako moucha v lepu, zdlouhavé to a sou-
strast vzbuzující trápení. Píše-li sám prof. Ma-
saryk přítomné pasáže, aneb informuje-li je
pouze, vždy kompromituje svou filosofickou po-
věsť a stále zřejměji dokazuje, že je sofista.
Kdyby byl skutečným přítelem moudrosti a
pravdy, a nikoli jich pouhým překrucovatelem,
měl by tolik odvahy a napsal by: Ano, r. 1892
byl můj názor o českém státním právu takový:
Je právem diplomaticky kodifikovaným, je smlou-
vou mezi národem a korunou! Ale průběhem
desetiletého prohlubování svého názoru dospěl
jsem k tomu, že státoprávní akta, že toto diplo-
matické kodifikování a tato smlouva mezi náro-
dem a korunou i ostatními zeměmi a králov-
stvími má význam nepatrný a že jsou to pouhé
drobty, jež netřeba zahazovati, neboť nelze věděti,
k čemu se jednou budou hoditi. Dnešní názor
můj je takový, že český národ nemá většího
práva na samostatnost už kterýkoli jiný, nebot
přirozené právo na samostatnost u všech národů
jest stejné. Na místě takového zmužilého při-
znání píše aneb dává prof. Masaryk ve svém
listě psáti, že r. 1892 pravil, že státní právo
existuje a že r. 1900 pravil, jakou hodnotu má,
i táže se, má-li prý to býti doklad, že je proti
státnímu právu? Dovozuje-li prof. Masaryk, že
státní právo, jež hájil proti Mengerovi za zbě-
silé vřavy celé levice posl. sněmovny r. 1892
s veškerou vervou a ohněm, celou českou de-
legaci strhující, způsobem, který vynesl Men-
grovi důtku zvláštního výboru a praví-li r. 1900, že
jeho státní právo z r. 1892, opřené diplomatickou
kodifikací a oboustrannou smlouvou, má nepa-
trný vý znam drobtů, nemůže přece tvr-
diti, že jest pro tyto drobty a tato státoprávní akta?
Aby realistickému libomudrci a nejpřednějšímu
českému odborníku v lo gice vysvitlo, co vlastně
dnes a před deseti lety tvrdí, budiž mu na
mysl uvedeno, že kdyby byl na říšské radě r.
1892 prohlásil, že státoprávní akta jsou drobty
nepatrného významu, na místě jich nadšeného
velebení by mu byla levice odpověděla freneti-
ckým potleskem na místě invektivy o velezradě !
Avšak professor Masaryk nemá zmužilosti svých
objevů, ačkoli by tím neublížil nikomu, nejméně
státnímu právu, neboť jako je rok 1892 neob-
jevil, tak svým prohlášením o drobtech nepatr-
ného významu r. 1900 platnosti státoprávních
aktů neubral ani jotu. Stejně má se to s jeho
#6
alto_textblock
#6
názory o protestantismu a stvcích s profestant-
ským Německem, jež nechová pro existenci
českého národa dnes nic jiného, leč zhoubu,
stejně jako r. 1892, kdy prof. Masaryk ohro-
miti mínil německou levici citováním výroku
protestantů Lagardova a Waltrova o nutnosti
poněmčení českého národa jeho poprote-
stantštěním, třeba by dnes »výslo v ně
a dodatečně schvaloval, aby Evangelická beseda
a jednotliví evangeličtí mužové přátelské styky
navazovali a udržovali s „evanjelickou cizinou“,
touž cizinou, proti níž sliboval r. 1892 sorgani-
sovati stráž, o jaké „ani starší vlastenecká gene-
race česká neměla potuchy.“ Za to, že tak straš-
ným a nelítostným způsobem potírá Masaryk
1900 a Masaryk 1903 Masaryka 1902, nemůžeme
přece my, kteří jsme neučinili přece nic jiného,
leč že jsme registrovali poněkud velice odchylné
výroky téhož Masaryka podle stenografického
protokolu říšské rady, Rámcového programu a
jeho článku z říjnového čísla Naší doby. Tyto do-
kumenty přece nelhou, lžeme-li my, což ovšem
co nejdůrazněji popíráme! Tam vede „prohlubo-
vání“, jakž eufemisticky nazývá prof. Masaryk
čilou obměnu svého přesvědčení. Na konee
slůvko o strkání prstů do rodin a jich nábožen-
ského přesvědčení. Bývalý orgán strany realisti-
cké praví, že něco podobného jest sprosťáctvím,
což podpisujeme oběma rukama, podpisujíce tak
rozsudek, který dr. Herben sám nad sebou pro-
nesl, neboť žádá-li si, spočteme mu v jeho reali-
stickém exžurnále případy, v nichž strkal tento
šuhaj své smuteční prsty do rodin. Zprávu o změ-
ně názorů o božství Kristově v rodině prof. Ma-
saryka — opakujeme — přinesl ultraklerikální
evangelický list, p. faráři Duškovi a prof, Masa-
rykovi velice blízký! Svou rozmluvu s dvěma ka-
plany a její obsah prof. Masaryk slíbil sice vy-
vrátiti, ale nevyvrátil. (Viz K. Rohana v „Roz-
hledech“.)
— Třebenice. Česká veřejnost dá nám ab-
soluci za to, že jméno tohoto dosud českého
města tak často objevuje se ve sloupcích na-
šeho listu. Nejde tu o věc malou, neboť právě
v Třebenicích, v tomto městě tak utěšeně polo-
ženém, utkávají se dva veliké kmeny v urput-
ném boji, tam uprostřed těch živých polí a luk
a kvetoucích zahrad odehrávají se episody, které
v dozírné době zhustnou v boj a ve válku
dvou světů: světa slovanského a germánského.
Nejde tu pouze o Třebenice a několik českých
osad v okolí, jde tu ale o souvislost jejich
s ostatním Slovanstvem, jde tu o to, aby tato
naše důležitá přední stráž neustupovala na zad,
nýbrž hledíc stále ku předu, pokyny nám dávala
o postupu a obratech našich odpůrců. Němci
dobře pojali důležitost Třebenie a dle toho se
též zařídili. Vyslavše tam jednoho ze svých
nejhorlivějších a nejbezohlednějších agitátorů,
jakým se vedle Taschka vykázati mohou, obrá-
tili všechnu svou pozornost na toto město z ve-
liké většiny české, aby nám je vyrvali a zarazili
přes Lovosice klín do našeho českého územt.
Není tomu dávno, co město Lovosice bylo vět-
šinou české a že nad ně levý břeh labský byl
český, kdežto na pravém ovšem smutněji to vy-
padalo, jakkoli na počátku tohoto století bylo
Štěti a byla Houštka obcemi českými; vyhle-
dejte dnes Lomnice. Dráha, Labe a zvláště to-
várny Tschinklovy to byly, jež pomahaly Lovo-
sice nám vyrvat. Najdete tam dnes ještě snad
česká jména, ale vyhledejte jejich majitele. Je
tam sice i nyní ještě Čechů dost, ne ale tolik,
aby stačili na representaci obecní a mohli jí
dáti český ráz. Třebenice má stihnouti týž osud
a nemylme se, jest-li nenapneme všechny síly,
německý sen se jistě splní. Na Třebenice sbírá se
v celém Německu. Ne snad, že by všude vě-
děli, o co tu jde, ale ženou se za daným he-
slem a to zní: »vyrvat Čechům Třebenice !«
Němci představují si, to že německá obec, kterou
jsme jako své doby Hunové přepadli a učinili
svou kořistí. Nyní pak, že zacházíme s něme-
ckým obyvatelstvem tamějším jako Římané s bar-
bary. Proto množství peněz zasilají do Třebenic,
tak že vůdce tamní německé agitace skutečně neví,
kam s nimi. Celé Sasko je engažováno na pro-
spěch Třebenie a v obci té kupují se a zřizují
v zájmu germanisace věci, jež postrádají jiné
německé obce dvacetkrát tak velké. Ně-
mecké domy, závody obchodní a průmyslové,
besedy atd., zřizují nejrůznější spolky, nejrůz-
nější školy, obecní a odborné, pořádají sjezdy,
dýchánky, zábavy atd., jež střídají jedna druhou
a všechno za peníze z ciziny. Není druhého
příkladu, aby cizina tak se engažovala pro ne-
patrný zlomek obyvatelstva ji přibuzného, jako
děje se naproti Třebenicům, které v pravém
toho slova smyslu oplývají penězi. Toť se vi,