#1
alto_textblock
#1
větší bude jeho trpný odpor. Rakouske pe-
dostane žádných rekrutů, ani kdy-
by si je vzíti chtělo násilím, nebot
municipia odeprou všechno spolupůsobení při
assentýrce. A ještě krutější rána čeká Rakou-
ska: ono nedostane žádných peněz.
Nechť si bude vážnost Rakouska otřesena,
nechť pozbude Rakousko ceny jako
spojenec, nechť propukne v Ra-
kousku finanční krise, nám je to
všelhostejno. Rakousko pocítilo už jednou
síly maďarského národa a ono musí pocítit znovu,
že je bez Uherska jenom rozpadávající se
zdechlinou.“ — Jiný opposiční orgán, „M a-
gyar Szo“ gratuluje devítičlennému výboru
k jeho včerejšímu rozhodnutí a praví: „Ve Vídni
nechť nezapomínají, že není už v Uhrách žád-
né liberální strany a žádného devíti-
členného výboru, nýbrž že jest tu jenom
jediný a jednotný národ, který činí
požadavky. Národ i trůn přejou si stejně
vroucně míru, ale toho lze docíliti jeno m,
když koruna povolí.“ — „Magyar
Ország“ praví: „Na poselství královo přišlo
dnes poselství národa. Nevyhledáváme srážky
s Rakouskem, ale také se jí nevyhý-
bámel
Ministr vyučování u císaře.
Z Vídně, 24. října. Ministr vyučování
dr. Hartel byl včera přijat císařem ve
zvláštní audienci, o které možno důvodně
říci, že souvisela s universitními zá
ležitostmi v Praze, v Brně a ve
Lvově.
Poklad krále Alexandra.
Z Bělehradu, 24. října. V králov-
ské zahradě nalezeny byly včera skvosty
zavražděných královských man-
želů. Byly zachovány. Objeveny četné ná-
ramky, naušnice, diamantový diadem, něko-
lik drahocenných prstenů a medaillon krále
Milana, miniaturní to fotografie královny
Natalie jako 16leté dívky a Alexandra jako
tříletého hocha. Také známý široký prsten
krále Alexandra s velkým kamenem byl na-
lezen. V královském konaku mezi sluhy
rozšířena byla pověst, že skvosty králov.
ských manželů jsou zakopány v zahradě.
Dva sluhové krále Petra objevili místo,
kde skvosty byly zakopány a vybrali něko-
lik věcí, které pak ihned prodali v Ze-
munu. Svým chováním vzbudili podezřenía
byli zatčeni. Myslilo se, že okradli krále
Petra. Po dlouhém zdráhání se a zapírání,
přiznali se oba, odkud mají peníze a udali
místo, kde skvosty jsou zahrabány.
#2
alto_textblock
#2
Demonstrace socialistů.
Z Pešti, 24. října. Za včerejší schů-
ze Košutovy strany shluklo se před její
místnostmi na 800 socialistů, kteří pro
volali »Abcůg« Khuenu-Hédervárovi, ironi-
ckou »Slávu« Košutovi a »Slávu« všeobec
nému hlasovacímu právu. Policie rozptýlila
demonstranty a 10 jich zatkla.
#3
alto_textblock
#3
Východoasijská otázka
Z Londýna, 23. října. (Reuterova kanc.)
Z obav před možností války, byly od včerejška
se strany „Lloydu“ prémie pro pojištění lodí, je-
doucích na východ, zdvojnásobeny.
Nové chilské ministerstvo.
Ze Santiaga, 23. října. (C.-B.) Nový ka-
binet jest pevně takto: předsedou a ministrem
vnitra bude Artur Besa, zahraničních záleži
tostí Augustin Edwards, finančním Michael
Crucha, spravedlnosti Xaver Concha, ve
řejných prací Maximilian Espinosa, mini-
s trem války Louis Barro s.
#4
alto_textblock
#4
Italská krise.
Z Řima, 23. října. (C.-B.) Dle zpráv zdejších
listů pověřil král Giolittiho sestavením no-
vého kabinetu. Giolitti prohlásil, že jest králiv
každé době k službám, vyprosil si však dva nebo
tři dni k rozvážení, než se definitivně rozhodne
pro podržení svěřeného mu mandátu. Se Zanar-
dellem měl prý upřímnou rozmluvu. Listy sdělují
s pochvalou, že král z ohledů na zdravotní stav
Zanardella osobně se odebral k němu na po-
rady. Zejtra odebéře se král do San Rossore, kde
oslaví sedmý výroční den svého sňatku.
#5
alto_textblock
#5
Z Yokohamy, 23. října. (C.-B.) Nejbližší po
rada ruského vyslance s bar. Komurou byla od-
ložena až do konference přednějších státníků,
kteří zejtra mají schůzku v Tokiu. Admirál Ale-
xějev odebeře prý se v prvých dnech listopado-
vých do Petrohradu. Tím pokládá se stoupnutí
krise v Mandžursku za oddálené.
Ze Šanchaje, 23. října. (Reut. kanc.) Diplo-
matický sbor v Pekině rozhodl jednomyslně, že
zatčený redaktor listu „Šupao“ musí býti ne-
prodleně souzen před smíšeným senátem v Šan-
#6
alto_textblock
#6
chaji.
#7
alto_textblock
#7
Prodloužení studia lékařství na
obzoru?
#8
alto_textblock
#8
(Z kruhů lékařských.)
#9
alto_textblock
#9
Zpráva, třeba že dosud jen problematická,
o zkušebním roku, který mají prodělávati
dle záměrů ministerstva kultu a vyučování pro-
movaní lékařové hned po dosažení hodnosti dok-
torské, vzbudila v řadách dorostu lékařského
pochopitelný rozruch. Ovšem, že ne radostný!
Stav lékařský dávno již není oním „mlékem a
strdím“ oplývajícím povoláním. Právě roku loň-
ského důtklivěji než kdy jindy ozvaly se opráv-
něné stesky z kruhů lékařských i dorostu o ne-
utěšených poměrech sociálních; doklady toho,
proniklé na veřejnost, byly velikým vykřičníkem
a obžalobou společenských našich poměrů.
Nedá se upírati, že po dlouhou dobu přední
a nejintelligentnější tento stav s heroickým sebe-
zapřením snášel až ponižující jej omezování a
chikanování, pokud se spravedlivých nárokůa
důstojnosti jeho týče. Ale přílišným napínáním
praská i ta nejsilnější struna trpělivosti, zejmena
když místo žádouené nápravy a ulehčení objevuje
#10
alto_textblock
#10
se na obzoru nové zatížení studia nejtěžšíhio
nejnäkladnějšího.
Jak již podotčeno, uvažuje ministerstvo vy-
učování o tom, aby, jako tomu v Německu a
v Uhrách, pro absolvované posluchače lékařství,
kteří složili přísné zkoušky a dosáhli hodnosti
doktorské, zaveden byl povinný rok
praxe v nemocnicích, než se jim
dá právo provozovati samostatně
lékařskou praxi.
Že tyto „ůvahy“ ministerstva nejsou jen tak
chvilkovým nápadem okamžitého rozmaru, doka-
zuje dosti závažná okolnost, že totiž místodrži-
telství dostalo direktivy z Vídně, aby vyšetřilo
za pomoci zemského výboru, zdali by bylo při
pražských poměrech možno, aby zkušební tento
rok mohli si odbývati nově promovaní doktoři
v zemských ústavech a venkovských nemocnicích,
když všeobecná nemocnice v Praze nestačí.
Lékařský dorost ve snaze své po nabytí praxe
a sebezdokonalení nenamítal by v zájmu vědy
ničeho proti povinnému zkušebnímu roku, kdyby
současně vedle tohoto požadavku se strany
státu jevila se i kulantní a samozřejmá
ochota postarati se, aby mladí lékařové, pro-
dělávající zkušební rok v nemocnicích a ústavech,
měli zaručeny aspoň nejnutnější podmínky exi-
stenční. Lékař, který věnoval za dobu šestiletého
studia universitního svému vzdělání nejméně
6000 zl., má dojista nárok, aby sedmý — zku-
šební rok — dostalo se mu aspoň desetiny vy-
naložených peněz, ať už ve formě stipendia nebo
gáže, zpět, zejmena když by při tom vykonával
de facto službu lékaře nemocničního, se všemi
povinnostmi a zodpovědností na tohoto kladenou.
Až doposud většina mladých lékařů z
vlastní iniciativy, tedy dobrovolně,
když jim poměry finanční tomu dovolovaly, po
dosaženém doktorátě setrvali v nemocnici celý
rok, ev. ještě déle. Činili tak i z důvodů, že při
obsazování míst dávána přednost silám, jež
mohly se vykázati nemocniční praxí.
Z benevolence této činiti však paušální nut-
nost, není ze žádných důvodů spravedlivo, do-
konce pak nespravedlivo, když by se tak požado-
valo ještě s finančními obětmi se strany donu-
cených lékařů. — Nikdo z mladých lékařů do-
konce by se nevzpíral prodělati zkušební rokv
nemocnicích a ústavech, třeba i na venkově,
když by jim zaručena byla možnost prodělání
téže vědecké praxe a za týchž podmínek exi-
stenčních jako v nemocnici v Praze. Vždyť jest
přece známo, že již dnes celá řada mladých
lékařů působí v mnohých venkovských nemoc-
nicích — požívajíc za to obyčejně odměny na
papíře — „výnosného“ titulu „bezplatného
sekundárního lékaře“. Dalo by se ovšem namít-
nouti, že i placený sekundární lékař, ať ve
službách všeobecné nemocnice nebo ústavů
zemských a okresních nemocnic neliší se valně
co do honoráře od bezplatných. Dostává se mu
platu přímo „knížecího“ v obnosu maximál-
ních 500 zl., při čemž ještě přísně se mu klade
na svědomi, že nesmí provozovati praxe! Není
divu, že zpráva o zkušebním bezplatném roce
#11
alto_textblock
#11
Laflěme (směje se útrpně): „Tys přece
jen hloupá.“ (K číšníkovi): „Odevzdejte ten lí-
stek pánovi... ale hned!“
Číšník odevzdá otci Lemouchovi lístek, který
působí na něho dojmem nevylíčitelným. Udiveně
čte a zlostí zčervená jak krocan. Úkosem po-
hledne pak na Laflěma, povstane a blíží se k jeho
stolu.
Clo (tiše): „No... teď ti poví...“
Lemouche (zuřivě): „Co... co . . . pane
Laflěme... co... co ... to značí?
Laflěme (smutně): „Račte, prosím, od
pustit! Pohtování hodné nedopatření!“
Lemouche (klidněji): „Tak tedy nikoliv
pro mne? No, pak je dobře! Myslil jsem si to!
Laflěme: „Nikoliv... vám jsem poslal
ten lístek. Ale zapomněl jsem připsati datum!“
Lemouche (hlasitě): „Které datum?“
Laflěme (tiše): „Dnešní datum! Račte
laskavě prominout!“
Lemouche (křičí): „Ale, u čerta, co
žvaníte o datum?“
Laflěme (hlasitěji — když se přesvědčil
že všichni hosté naslouchají): „Nuže, dnes jest
dvacátého devátého; předposledního. Mohlo m
to napadnouti, že vám to nebude příjemné...“
Lemouche (netrpělivě): „Proč by mito
nebylo příjemné?“
Laflěme: „Ale zcela prostě. Pro velko
obchodníka posledního nikdy mnoho neznačí, ale
pro maloobchodníka..
Lemouche (rozzlobeně): „Jak? Kdo jes
maloobchodníkem?“
#12
alto_textblock
#12
Laflěme: „Ovšem, ovšem ... sto franků
požadovati od vás den před posledním ... I nej-
větší obchodní domy bojí se někdy posledního!“
Lemouche (nepokojně pohlíží na své do-
davatele): „Já se však nebojím ani posledního.
ani jiného dne!“
Laflěme (stále stejným tónem): „Vím,
bylo to bezohledné, nemotorné ode mne... při-
znám se... Kdybych byl aspoň tušiti mohl, že
vám to bude nepříjemné . ..
Lemouche (stále rozčileněji): „Hrome.
kdo vám řekl, že je mi to nepříjemné? To by
tak bylo!... Nepatrných sto franků!“
Laflěme: „Ano, ano ... Jest to pěkná
částka.... a já si mohl mysliti, že nebudete
s to . ..“
Lemouche (křičí): „Ale u všech čertů
z pekla... já jsem přece s to... ale...“
Lafleme (pokyvuje vážně hlavou): „Ano,
ano ... rozumím přece ... Jste s to, ale nikoliv
okamžitě... Snad v několika dnech ... počátkem
příštího měsíce snad... Není-liž pravda?“
Lemouche (sotva dechu popadaje): „Po-
vídám vám přece, že kašlu na vašeho posledního)
(Vytahuje tobolku.) Zde jest sto franků! Vezměte
si je!“
Lafleme (rozpačitě): Ne... ne .. . Ale..
ale nebylo vám to nemilé?“
Lemouche (udeří zlostí na stůl): „Hro-
me! Jak dlouho vám to ještě musím dokazovati.
že posledního a každý jiný den jest mi úplně
lhostejný!? Vezměte si peníze a věc jest urov
#13
alto_textblock
#13
nánal“
#14
alto_textblock
#14
Laflěme (beře peníze): „Jste skutečně
velmi laskav. Nechtěl jsem vás obtěžovati, poně-
vadž jsem se domníval, že přijdu v nevhod. (Uka-
zuje na Clo, která namáhavě tají smích.) Ale Clo
mi řekla: „Jak se můžeš jen domnívati, že taková
maličkost způsobí panu Lemouchovi nesnáze?
Všeobecně vážený obchodník, jenž má takový
obchod . ..
Lemouche (udeří se v prsa): „Ovšem,
ta dáma má pravdu!“
Laflěme: „Tedy se nehněváte?“
Lemouche (jenž jest dosud zlostí sko-
rem bez sebe): „Nikoliv! Naopak, byl bych se
na vás hněval, kdybyste se byl obrátil na někohe
jiného!“
Laflěme: „Jste vskutku velmi laskav!“
Otec Lemouche vrací se zpět ke svým doda-
vatelům, na něž scéna působí velmi příznivým
dojmem.
Laflěme (tiše): „Vidíš, Clo, jak se ten
dobrák raduje?!“
Clo (rovněž tiše): „Tys měl býti ministrem?
Ale nyní mlč, sice smíchem padnu pod stůl.“
Laflěme (povstává): „Tedy půjdeme!“
Clo (udiveně): „Jak? Což nebudeme zde
jísti?“
Laflěme (rovněž udiveně): Tys dobrá,
Clo! Zde jísti? (Pohrdlivě:) Jak se můžeš něčeho
podobného domnívati? Proč bychom jedli zde,
když máme peníze? Zde přece máme úvěr!
Přeložil J.z.