#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 268. ze dne 2. října 1903.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Zhoubný výbuch dynamitu. Z Pešti se ozna
muje: Statkář Ondřej Belle z obce Dubové u Aradu počal
minulého týdne sklízet na svých polích kukuřici a
onehdy odpoledne odebrali se čeledínové a skorem
všechna děvčata z Dubové za ves, aby kukuřici z pa-
lic vytloukali. K těmto obžinkám objednal Belle ci-
kánskou hudbu. Několik hochů rozdělalo oheň, aby
si pekli kukuřici. Jeden z hochů, Jiří Truskan, chlu-
bil se potají svým soudruhům, že jeho otec přinesl
domů velmi mnoho dynamitu z lomu, kde pracuje.
Děti připadly na nešťastnou myšlenku, pobavit se
střelbou. Pohnuly mladého Truskana, aby ukradl otci
pět dynamitových patron, jež nepozorovaně najednou
hodily do ohně. Ihned nastal obrovský výbuch, jenž
celé okolí zahalil oblakem dýmu. Všech pět dětí, jež
stály u ohně, bylo roztrháno na kusy, tak že kusy
jejich mrtvol musily být sesbírány. Z dělníků bylo
deset raněno těžce. Stav některých jest beznadějný.
= Svatba s revolverem. Přítel našeho listu píše
nám z Athen. V Řecku není zvláštností, že milovník
svou nevěstu unese, nechtějí-li její rodiče svoliti ke
sňatku, nebo nechce-li se muž, je-li vdaná, dáti s ní
rozvésti, by se mohla za svého milovníka vdáti. Pa-
nujíť v Recku orientálské zvyky a přečasto rodiče
vdají dceru za muže, aniž dbají, hodí-li se k ní, nebo
cítí-li k němu náklonnost a nezřídka i protí její vůli.
Následkem toho jsou rozvody na denním pořádku
a řecká pravoslavná církev nestaví jim v cestu veli-
kých překážek. Jest v té příčině velmi svobodomyslná
a shovívavá a dovolí i muži, má-li peníze, zbaviti se
své ženy, když se jí nabažil, aniž by měl k tomu
právo a aniž by mu zavdala příčinu. Přísnější jsou
však obyčeje, týkající se zasnoubení. Ty vyžadují ve
mnohých krajinách, by milovník dostál svému slovu,
nechce-li propadnouti pomstě. Tak před krátkým ča-
sem zasnoubil se v Tyrnově jakýs bohatý jinochs
chudou dívkou. Když měli slaviti svatbu, rozmyslil
si to a zřekl se ji; vymlouvaje se, že jeho rodičové
se protiví tomuto sňatku. Příbuzní dívky neuznali však
výmluvy této a rozhodli se přinutiti jej ke sňatku.
K účelu tomu získali dva přátele, kteří pozvali ženicha
k hostině do sousední vesnice. Když byli v nejlepším
rozmaru vstoupili dva příbuzní dívčiny de hostince
a s revolvery v ruce vyzvali nevěrného ženicha, by
šel s nimi. Ženich zastrašen podrobil se jejich rozkazu
a kráčel za ochrany dvou revolverů k ruské kapli, kde
jej očekávala jeho nevěsta a pop se dvěma věnci, který
oba milence ke společné pouti na tomto světě spojil
a požehnal jim. Při tom byli oba přátelé, kteří ženicha
pozvali svědky a ženich, smířiv se s příbuznými své
nevěsty, vrátil se s ženou do Tyrnova, kde je jeho
rodiče s radosti uvitali, jelikož viděli, že nemohou
na věci ničeho změniti, nechtějí-li, by jejich syn pro-
padl pomstě.
= Zločinné náklonnosti u dítěte. Před policejní
soud v Middlesbroughu byla těchto dnů pohnána de-
vítiletá dívka neobýčejně něžného vzezření, jež nyní
již po třetí přilákala k sobě malé hochy a strčila je
do řeky. Jen pouhou náhodou byli hošíci zachránění.
Dívka byla již po prvém pokusu potrestána, ale jedva
že po deseti dnech opustila vazbu, učinila nový
pokus, utopiti druhého hošíka. Přiznala se k tomu
před soudem s úsměvem a udala, že zápas jejích
obětí ve vodě činil ji potěšení. Lékaři neshledali na
#4
alto_textblock
#4
dívce nijakých příznaků choromyslnosti a domnívají
se, že tu jde o zděděnou náklonnost ke zločinům.
= Odsouzeni k smrti. Z Nového Yorku se ozna-
muje: Nepodaří-li se advokátům již v poslední chvíli
nalézti důvod, na jehož základě možno podati odvo-
lání ke spolkovému soudu, budou tři bratři Van
Wormerovi v Kinderhooku, Columbia county, stát
New-York, popraveni na elektrické židli. Jsou to
Burton, Willis a Frederick Van Wormerovi, ve věku
22, 24 a 26 let stáří, kteří minulé středy večer za-
vraždili svého strýce Fetra A. Hallenbuka. Tito mla-
díci spolu se svým bratrancem Harveyem Brucem.
jenž jako korunní svědek vyvázl s doživotním ža-
lářem, přijeli v povoze na farmu svého strýce, s nímž
byli po delší dobu v nevoli. Nedaleko domu začer-
nili si tváře, obrátili kabáty a i jinak se opatřili, aby
nebyli k poznání. Pak zavolali 70letého starce ke
dveřím a po krátké hádce jali se na něj střífet
z revolverů. Později se ještě chlubili svým činem,
že »starému dali co proto« atd. Státnímu zástupci
bylo snadno usvědčit všechny tři z úkladné vraždy,
na niž ustanoven trest smrti; záležitost tato způso
bila značnou sensaci, jednak pro mladý věk obžalo-
vaných a pak proto, že faktum současné popravy tř
bratří jest svého druhu jediné.
= Tajemná rodinná historie. Z Paříže se ozna-
muje: Před několika dny zemřel velmi bohatý markýz
de Corgeat na svém zámku Noiron-su-Běze v Bur
gundsku za okolností velmi podezřelých. Soud zahájil
vyšetřování velmi opatrně, jež, jak se zdá, minulos
výsledkem, neboť z Dijonu nařízeny různé domovní
prohlídky a různé osoby dány pod dozor. Bylot
zjištěno, že markýz de Corgeat projevil v poslední
době úmysl prodat svůj zamek, zpeněžit všechno
svoje jmění a přestěhovat se k bratru do Dijonu.
Pátráno tudíž mezi osobami v okolí markýzově po
někom, jenž by tím býval poškozen a sebrán dosta-
tečný materiál proti osobě, jež v nejbližší době bude
zatčena. Očekává se sensační rodinný proces, nebot
tu jde o příbuzného markýzova, jenž jest v podezření
že s několika jinými, kdož doufali dědit po marký
zovi, způsobil násilnou smrť pana de Corgeat.
= »Mungo, kouřit!« Mr. Ira Tripp, bohatý penn-
sylvanský majitel uhelných dolů, jemuž jest přes
osmdesát let, byl až do svého šedesátého roku ná
ruživým kuřákem doutníků, kouřil po celý den nej-
silnější a nejdražší havanské doutníky, až zdraví jeho
tou měrou bylo otřeseno, že mu lékaři prohlásili, že
se musí buď vzdát kouření anebo rozloučit se se svě-
tem. Tripp poslechl, ale poněvadž nechtěl postrádat
oblíbeného dýmu, najal si mladého černocha, jenž
po celý den, nechať jeho pán jde kamkoli, nesmí se
od něho hnout a stále musí před ním kouřit. Jediná úloha
černochova, jenž musí ovšem mít železné zdraví, jest
vykouřiti denně několik tuctů doutníků a dým jejich
foukat svému pánu do tváře. — Rozumí se, že černoch
nekouří pětikrejcarová kuba.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 26. září 1903: Valentova Rozalie, dcera
malíře pokojů, 11/2 roku, 395—II. Vlach Jindřich.
úřadník dráhy, 41 rok, 1014—II. Zichova Julie, žákyně
průmyslové školy, 20 roků, 303—III. Ševčík Jan, býv.
hostinský, 49 roků, 513—III. Stoulilova Božena, dcera
zahradnického pomocníka, 6 měsíců, 94—IV. Mülle-
rová Marie, manželka dělníka, 52 roky, 127—VII
Mynářová Ludmila, manželka dělníka 35 r., 150—VII
#6
alto_textblock
#6
Šimáčkova Magdalena, služka, 60 roků, 472—VII
Ponhausová Josefa, vdova po obchodníku, 76 roků,
188—IV. — Ve všeobecné nemocnici: Planin-
grová Kateřina, vdova, 51 r. Wagnerova Anna, služka,
39 roků. — U Alžbětinek: Kauferšteinová Marie,
vdova po nádenníku, 58 roků.
Dne 27. září 1903: Hassmann Antonín, ho-
stinský, 64 roky, 1129—II. Kulhánek Jan, býv. sluha,
68 roků, 491—II. Vecková Anna, manželka obuvníka,
64 roky, 1495—II. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Petrášková Barbora, manželka obuvníka, 28r.
Veselý Jan, zřízenec dráhy, 61 rok. Dvořáková Anna
33 roky. Homolka Josef, 53 roky.
#7
alto_textblock
#7
Král.české zem. divadlo v Praze.
#8
alto_textblock
#8
Národní divadlo.
#9
alto_textblock
#9
291. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
Sen noci svatojanské.
Hra o pěti dějstvích. Anglicky napsal William
Shakespeare. Přeložil V. J. Sládek. Hudbu složil
Felix Mendelssohn-Bartholdy. Režisér Jar. Kvapil.
Dirigent Moric Anger.
OSOBY: Theseus, vévoda athénský, K. Želenský.
Egeus, otec Hermiin, Prav. Řada. Lysander, Deme-
trius, nápadníci Hermiini, Fr. Matějovský, Em. Focht.
Philostrates, pořadatel zábav u Thesea, Jos. Havel-
ský. Kdoulička, tesař, Al. Sedláček. Švihlík, truhlář,
R. Inneman. Klubko, tkadlec, K. Mušek. Piskálek,
spravovač měchů, Jindř. Mošna. Čenich, kotlář, Flor.
Steinsberg. Hladomor, krejčí, Rud. Kavka. Hippolyta,
královna Amazonek, nevěsta Theseova, Ludm. Dan-
zerová. Hermie, dceř Egeova, milující Lysandra, A.
Červená. Helena, milující Demetria, Leop. Dostalova.
Oberon, král Elfů, L. Matějovská. Titanie, královna
Elfů, Isa Grégrova. Puck, čili Šotek, dobrá kopa,
M. Hübnerová. Elf. R. Kolárová. Elfa, Vil. Hájková. Jiná
Elfa, K. Fabiánová. Hrachový květ, Pavučinka, Molík,
Hořčičné semínko. Elfové, E. Kalinova, Ž. Bouškova,
A. Polívkova, A. Vnukova. Jiní Elfové a Elfy v prů-
vodu svého krále a královny. Družina Theseovaa
Hippolytina.
OSOBY V MEZIHŘE: Pyramus, K. Mušek. Thisbe,
Jindř. Mošna. Zeď, Florent. Steinsberg. Měsíčné svě-
tlo, R. Kafka. Lev, R. Inneman. Dějištěm Athénya
blízký les.
Po čtvrtém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 3/410. hod.
#10
alto_textblock
#10
V pátek 2. října.
#11
alto_textblock
#11
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.
#12
alto_textblock
#12
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek 2. října.
Začátek o 7. hod.
Po páté: Paragrafy na střeše.
#13
alto_textblock
#13
Aréna na Smíchově (bliže Palackeh
mostu).
Začátek o 7. hod.
#14
alto_textblock
#14
V pátek 2. října.
#15
alto_textblock
#15
Novinka.
Kráska z Nového Yorku.
#16
alto_textblock
#16
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vnohracech.
V pátek 2. října.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny
Drahomira aneb: Zavraždění sv. Václava
#17
alto_textblock
#17
24
#18
alto_textblock
#18
21
#19
alto_textblock
#19
rovnou pěšinou, pozvolna zarůstající bylinami. Dívku pou-
talo okolí. Oddychla prudce a z hluboka, chtěla prohléd-
nout každou větévku, letět za každým ptákem neb motý-
lem a všechno zobjímat. Avšak slečna Valentina byla
chladna. Stoupala drobnými kroky s brejlemi na nosea
tiskla ke svým zvadlým prsům anglickou grammatiku.
»Dověděla jste se dnes ze zeměpisu, kde leží Ca-
nossa,« pravila slečna Valentina k Andělce, »a teď máte
příležitost dovědět se, proč Jindřich IV. musil odprosit
Řehoře VII. Přečtěte si o tom v dějinách Řehoře VII.,
zvaného též Hildebrand, v oddile Německo a Italie.«
Vyzvání, aby četla na takovémto místě, popudilo
Andělku. Chtěla vzdychnout, ale sebrala se a pravila zlo-
myslně:
»Budete se, slečno, učit v zahradě ... anglicky ?«
»Anor«
»Také já se budu učit anglicky ?«
»Nejprve musíte dokonale poznat jazyk francouzský
a německý.«
»Ach!... A když již, prosím, slečno, budu znát
francouzsky, německy a anglicky, co budu pak dělat?«
»Budete moci číst knihy v těchto jazycích.«
»A když všechny přečtu?«
Slečna Valentina pohlédla na vrchol topolu a pokr
čila rameny.
»Život lidský,« odpověděla, »nevystačí na přečtení
tisíciny knih, jaké obsahuje jediná literatura. A což dokonce,
mluvíme-li o těch nejbohatších.«
Andělku v tu chvíli sklíčila nevýslovná tesknota.
»Více nic, jen učit se a číst!...« zašeptala bez-
#20
alto_textblock
#20
»Což pak oni dovedou, což pak vědí!« stěžovala si
chorá. »Léčí mne již tři léta bez nejmenšího výsledku.
Ráda bych jim dala výpověď a léčila se sama, jen až
mne Jeníček zaveze k Chalubinskému. O cítím, že on by
mi pomohl... Ale Jeníček na to nemyslí, doma bývá
málokdy; když chci jeti, vymlouvá se, že jeho zájmy
v té chvíli toho nedovolují — všecko končí obětmi. Angé-
lique, chasse ce chien 1), jest nezpůsobný.«
Hanebně zkompromitovaný Karušek odsouzen do
vyhnanství a přijal svůj osud s resignací, povýšenou nade
všecku chválu. To však mu nikterak nevadilo, že chvíli
později počal skučet a škrábat na dvéře a pozdějí honit
vážně si vykračující kohouty.
Andělka zatím usadila pohodlněji Jožu, jenž se
počal hrbit, přinesla matce teplý šál a učitelce knížku. Pak
odběhla, aby obstarala mleko pro Jožu a objednala kotletku
pro matku, zatknula si do vlasů kvítek a vrátila se do
skleněného altánu se statnou, silně rostlou klíčnicí paní
Kiwalskou. Byla to dáma značně pokročilých prostředních
let, oděná ve vlněnou sukni s pruhy barvy pivoňkové a
černé. Upjatý živůtek svátečních jejich šatů šťastně uplat-
ňoval bohatství jejího poprsí.
Klíčnice uctivě se poklonila velitelce, při čemž se
ozvalo šoupání po podlaze a pokynula hlavou vycho-
vatelce, jež na ni nehleděla. Slečna Valentina nedovedla
snést klíčnice od té doby, kdy jdouc jednou mimo ku-
chyni, zaslechla klíčnici, kterak vykládala, že jí, slečně
Valentině, je svrchovaně třeba muže.
»Jakže, milá Kiwalská, vrátila jsi se již z města?
A co tam slyšet?... Pomohl ti lékař od bolení zubů?.. .«
#21
alto_textblock
#21
děčně.
#22
alto_textblock
#22
1) Andělko, vyžeň toho psa.
Andělka.