#1
alto_textblock
#1
1903.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h.
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v pátek dne 2. října.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 268
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Z tábora konservativních velko-
statkářů.
Z Vídně, 2. října. Z Prahy telegrafuj
»Zeitu«: »V konservativních kruzích králov
ství českého byl předmětem úvah fakt, že
hr. Otto Černín vystupuje ja ko
kandidát německo-ústavácký. Hr
O. Černín jest synem známého kons. poslance
hr. Děpolta Černína. Ukazuje se k tomu, že
v poslední době ještě jiní velkostatkářští po
slanci přestoupili do tábora německo-ústavá-
ckého. Vzhledem na nevelkou většinu, kterou
má konservativní velkostatek v království če-
ském, jsou takové úvahy zajisté pozoru-
hodny.«
#9
alto_textblock
#9
Spor o ruské gymnasium
ve Stanislavi.
Ze Lvova, 2. října. Školský výbor
zemského sněmu rozhodne záhy o zřízení
ruského gymnasia ve Stanislavi. »Dzien-
nik Polski« oznamuje v téže věci: »Ru-
sko-haličtí poslanci zamýšlejí vykonati nátlak
na sněm haličský. Hrozí neprodleným odcho-
dem ze sněmu, neusnese-li se tento na zří-
zení ruského gymnasia. Usnesení příslušné
podepsali všichni ruskohaličtí poslanci, vy-
jma metropolitu Szeptického a poslance
Mandyiewského a Ochlimoviče.«
K tomu dodává jmenovaný list. »Haličský
sněm přejde přes tyto hrozby k jednacímu
pořadu.
#10
alto_textblock
#10
dostalo vzhledem na polehčující okolnost, že
jest — — popudlivý a zhorka nakvašený.
Moravští Němci zuří.
Z Vídně, 2. října. Němci na Moravě
jsou velice pobouřeni, protože místodržitel
hr. Žerotín nedovolil Němcům na radnici
brněnské prováděti herodesské činy na če-
ských dětech. Oznamuje se z hlavního města
markrabství zdejším listům, že k protestu
proti hr. Žerotínovi a proti jeho »kapitulaci«
před českou Moravou svolány budou schůze
jak německého spolku moravského, tak ně-
mecko-nacionálního spolku. K účasti jsou
pozváni všichni poslanci této korunní země.
Skupština a nová vláda v Srbsku.
Z Bělehradu, 2. října. Slavné zahá-
jení skupštiny trůnní řečí stane se v neděli.
Z Bělehradu, 2. října. Před jmeno-
váním nového ministerského předsedy král
vyslechne dle ústavy předáky všech stran.
Není pochyby, že bude Gruič pověřen
úkolem sestaviti nový kabinet. Tento záležeti
bude z osob již dříve jmenovaných. Jenom
o ministru vojenství jsou pochybnosti. Vyskytl
se totiž plán, aby jím byl jmenován civilista.
#11
alto_textblock
#11
Telegrafické zprávy.
#12
alto_textblock
#12
císaře Bedřicha za přítomnosti německého
korunního prince, velkovévody a velkovévodkyně,
jakož i dědičného velkovévody badenskéhoa
představených úřadů. Korunní prine položil z
rozkazu císaře Viléma věnec.
#13
alto_textblock
#13
Angličtí konservativci o politice
Balfourově.
Ze Sheffieldu, 1. října. (C.-B.) Zemský
svaz konservativních sdružení koná
zde dnes schůzi. Za řečí, dosud promluvených,
bylo přijato jmenování Chamberlaina
hlučným provoláváním „slávy“ a Ritchiea
Hamiltona mlčením. Přerušováním řečí
opravářů tarifu ukázala se přítomnost silného
živlu pro svobodný obchod. Jednohlasně byly
přijaty resoluce, v nichž se žádala okamžitá opa-
tření vládní ne základě zprávy komise pro při-
stěhování se z ciziny. Sir John Dorington
učinil návrh, v němž se vyslovuje Balfou-
rovi dík za provedené šetření o systému fiskál-
ním. V návrhu Chaplinově vyslovuje se
rovněž Chamberlainovi dík a dává se vý-
raz uspokojení nad jeho snahami, aby veřejné
mínění bylo vyburcováno k ocenění významu po-
litiky, nastoupené Balfourem. Po velice čilé
debatě odročila se schůze na zejtřek, aniž by
se bylo hlasovalo.
#14
alto_textblock
#14
Státní finance americké.
Z Washingtonu, 1. října. (C.-B.) Příjmy
státní pokladny obnášely v září 44,969.819 dol.,
vydání 38,530.000 dollarů.
#15
alto_textblock
#15
Německá obětavost.
Z Vídně, 2. října. Známý německy
literární historik a dramaturg dr. Gott-
schalk slavil předevčírem 80leté své na-
rozeniny. Poněvadž nalezá se ve velké tísni
finanční, uspořádány byly na jeho prospěch
sbírky v celém Německu a ve všech něme-
ckých krajinách této poloviny říše. Sebráno
bylo všeho všudy — — 13.000 korun.
#16
alto_textblock
#16
Shovívavost.
Z Vídně, 2. října. Z Magdeburku se
oznamuje, že vojenský soud odsoudil poručíka
Löbla k 14dennímu vězení, poněvadž ča-
stěji týral vojáky. Tak malého trestu se mu
#17
alto_textblock
#17
Z úřadního listu.
Z Vídně, 2. října. (C.-B.) Ministr kultua
vyučování potvrdil usnesení sboru professorského
lékařské fakulty německé university v Praze.
aby byl dr. Karel Walko připuštěn za sou-
kromého docenta na jmenované fakultě.
Studentky na bavorských univer-
sitách.
Z Mnichova, 1. října. (C.-B.) Vláda dovo-
lila, aby byly k immatrikulaci na bavorských
universitách připuštěny studentky, jež se proká-
zati mohou vysvědčením dospělosti některého
humanistického gymnasia anebo gymnasia reál-
Odhalení pomníků císaře Bedřicha
a císařovny Augusty.
Z Kolína n. R., 1. října. (C.-B.) Po od-
halení pomníku císařovny Augusty byla po
4. hodině odpolední odhalena jízdecká socha
#18
alto_textblock
#18
ného.
#19
alto_textblock
#19
Oslava Richarda Wagnera.
Z Berlína, 1. října. (C.-B.) Za příčinou od-
halení pomníku Richarda Wagnera uspo-
řádána v zimní zahradě slavnostní hostina, ve
kteréž se asi 600 osob zúčastnilo. Císaře za-
stupoval prine Bedřich Jindřich. Mezi přltom-
nými nalezali se ministři Budde, Studt a Möller,
státní sekretář pro věci zahraničné Dodge, dále
hrabě Hochberg, četní Francouzové, Angličané,
Američané a poslanci. Prine Bedřich
Jindřich pronesl přípitek císaři a slavil pak
Wagnera, jehož skladby prý ducha i srdce osvě-
žují. Vlastní slavnostní řeč pronesl komerční
rada Leichner. Ministr osvěty Studt pro-
hlásil ve své řeči, že zřízení pomníku Richardu
Wagnerovi neznačí jenom uctění tohoto vel-
#20
alto_textblock
#20
FEUILLETON.
#21
alto_textblock
#21
Na Kazíně.
#22
alto_textblock
#22
Ve volném kraji, na počátku olesněných
vrchů, přímo nad Berounkou, stojí skála porostlá
agaty, a na ní napsáno: Kazín. Nic už není na
té skále, jenom hrboly upomínají na někdejší zdi
a valy, prostá je ta zkazka zašlých časů; ale jd
tam sám, rozhledni se kolem v ten čistý, daleký
a sličný kraj, na ty vrchy a lesy, na Berounku
tiše tekoucí u tvých nohou, a pohroužíš se ve
snění a bude se ti zdát, že přilétly ty doby
pravěké a že je v Čechách zase tak pěkně, jako
kdysi bývalo.
Tam někde v dálce, v záři sluneční, třpytí
se Praha, sen Kašiny sestry Libuše, před námi
modrají se vrchy, u nich rozkládají se zoraná
pole a vesnice, a stříbrný lesklý pás Berounky
vine se v slunci a v stínu skal, jež zírají v hnědo-
zelenou hladinu. A zrovna pod Kazínem shlížíse
slunce v rozčeřených vlnách, že nemožno déle
patřiti na tekoucí to zlato. Osamělý veslař projíždí
zvolna se svojí lodičkou — tak asi bývalo za sta-
rých dob. Kdosi jako přízrak přiblížil se až pod
hrad, v tichu večerním, ve stínu rozpukaných,
mechem porostlých stromů, na pobřeží zastavil,
zvedl hlavu vzhůru a hvězdy snad jen zřely bílou
postavu na orubí hradním, jak bázlivě dolů se
sklání, kyne... A tak asi Bivoj přijížděl a Kaša
vítala jej plna štěstí a lásky. Nesmírně něžnou
povídku šepotá potok mezi skalami a pod Kazí-
nem tekoucí, tak tichounce hovoří, tak tajemně,
že rozbuší se srdce posluchači a oči jeho se za-
#23
alto_textblock
#23
rosí. Co to je? Dávné ty doby dávají se tušiti,
prostá jich krása, splývající bezprostředně s buj-
nou přírodou, vystupuje nám před oči, neobyčejná
síla těl i duší pradávných obyvatelů nás roze-
chvívá a chudé zbytky minulosti působí tklivě,
dojímají k slzám, které prýští ze srdce slastí
přeplněného. Ten potůček porozuměl našemu
srdci, touže melodii se rozšuměly větve buků
cestou na Kavčí horu, kde listí šustilo nám pod
nohami. Marně jsme se smáli a dováděli, ten do-
jem nedal se vyhladiti, a my co chvíli zastavovali
se a poslouchali to tiché bublání, ty skoky přes
oblázky, a ten táhlý šum dalekých lesů. Sojky a
straky křičely, kavky poletovaly nad námi, kolem
byly stráně lesy porostlé, pod srázem klokotal po-
túček — a mně se zdálo, že ještě stojí tam na
skále starý hrad a že každým okamžikem potkáme
v temném boučí bíle děvy Kašiny a muže s kyji
a luky. Naproti na stráni svítily bílé kmeny břízek.
jako stříbrné žilky se zdály; přes údolí občas pře-
letěl pták, datel zavolal, krahulík ve výši za-
kroužil. A tam, kde rozvíral se pohled do kraje,
modraly se mlhavé dálky a jako růžové listy spala
v nich města a vsi. Na Kavčí hoře svítil sivý lesk
růžového vřesu, mladé doubky a kleč trousily se
po temeni jejím a dole v celém kraji posud se
chvěly paprsky sluneční, jakoby zlatý pel nade
vším se vznášel. A pomalu, pomalu klonilo se
slunce níž a níže, vlny hor barvily se stále in-
tensivněji, šuměla řeka, bledla, jako červíkové
zdáli se lidé dole chodící. Železný had proletěl
krajinu, vísky, přešinul se přes most a konečně
zmizel a jen bílý kouř zvolna rozplýval se v ne-
určité tvary až splynul v jedno s mlhou nad
řekou. Pole brala na se fialové, rudé a zelené
#24
alto_textblock
#24
barvy, křivky jich ostře se rýsovaly, dálky měnily
se v temně modrou šeď, slunce zapadalo. Pak na-
stala ta svatá chvíle večerní, ta nejkouzelnější
doba celého dne, sny rozložily se nade vším,
všecky barvy byly určitější, kraj vlnil se a splýval
v jedno s nekonečnem, přestávala skutečnost, vše
zdálo se býti obrazem. A my tři na té hoře dívali
jsme se na sebe, uvědomujíce si, že to vše je
pravdou, že skutečně jsme ...
Když ubírali jsme se zpět, byly lesy tem-
nější a vážnější, a dole u potoka probudila se
sova a neslyšným letem přeletěla před námi.
Bylo již hezky tma, ticho všude a jenom listí
šustilo, ale najednou objevil se nám světlý půl-
kruh v pozadí, tak světle stříbrný a jako perletí
vyložený, před ním rýsovalo se sítí a nade vším
leskl se zlatý srpek měsíce. Byla to řeka, k níž
jsme z lesa přicházeli. A když jsme vyšli, ztem-
něla zase, měsic pobledl, černá skála Kazína hro-
zila jako sesutím a my pohlíželi vzhůru na nia
na to nebe, na němž již hvězdy vycházely. Pak
neustále jsme se obraceli, dívajíce se tu na skály,
tu na řeku a zračící se v ní obrazy; rudý Jupiter
ostře leskl se nad lesy a Kapella třpytila se před
námi v ustavičném chvění.
Mluvili jsme o vás, hvězdy, ale nevím už,
co se o vás mluvilo, myslila jsem jenom na to,
že vy jste, jaké jste byly, že viděly jste všechny
ty doby pravěku, že denně shlížíte na ony kouty
tak luzne — vy že jste tím památníkem, v němž
zaznamenáno tak mnoho a v němž přece nikdo
nedovede čísti.
#25
alto_textblock
#25
Stella.