ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 cb85b8b0-661f-11dc-9cd2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 17
#1 alto_textblock #1
Strana2.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY
#3 alto_textblock #3
22. prosince 1901.
#4 alto_textblock #4
Číslo 352.
#5 alto_textblock #5
pro případ, že by s německým vojskem nepřá- telsky vtrhli na ruské územl. Německý důstojník vede hovor s ruským mužikem o cestě, spíži, o položení a počtu ru- ského vojska a pod. Při tom se předpokládá. že před Němcem stojí houževnatý ruský člověk. Německý důstojník začíná rozmluvu z daleka. Nejprve jej lichotivě oslovuje »golubčik«, »bra- těc«, zdaďuška«, »požalujsta«, »ja těbě za- plaču« (zaplatím), ale když to neúčinkuje, mění tén a začíná nadávati: »skotina«, »kanalja« »sviňa«, »já těbja prouču« (naučím) atd. atd. Zrovna takovou je německá politika naproti Rusku. Dokud Rusko dá se exploatovati, je »golubčik« a »ďaďuška« a císař německý ne- rozpakuje se býti poslem carovým. Až se nedá exploatovati, bude »svíňa« a »kanalja«.
#6 alto_textblock #6
Nová agitace proti Černé Hoře. Od nějakého času pozoruje se nová inkou- stová agitace proti Černé Hoře, jejíž ohnisk jsou Sarajevo, Záhřeb, Pešť. Místa jmenovaná ukazují, že agitace, ochromená úmrtím rozkrále Milana, sbírá se k další činnosti a začíná tam, kde přestala, užívajíe týchž prostředků a týchž osob. Agitace tato od smrti Milanovy ničeho nezapomněla a ničemu se nepříučila. V Pešti vyšla srbská brožura »Pravda o Černé Hoče«, sepsaná anpnymným jakoby černohorským »liberálem«. Přečetli jsme ji litujeme toho času. V brožuře nejsou ani sen- sačná odhalení ani sensačně výmysly. Nejpatr- nějším detailem jest, že pisatel nestoudně a trestuhodně staví se na stanovisko ve smyslu Černé Hory vlastizrádné, přidávaje cestě knižete Nikoly do Vídně r. 1880 význam manského holdu, za nějž se mu dostalo peněžité odměny. čímž se myslí půjčka, poskytnutá tehdy Černé Hoře na stavbu cest. Politickému obecenstvu je dostatečně známo, že mezi oběma sousedním státy, Černou Horou a Rakouskem, byla tehdy uzavřena právoplatná smlouva, týkající se také poštovního spojení. V té smlouvě oba kontra- henti vystupují jako sobě rovní, a jestliže černo- horský vlastizrádce, zaprodavší se Pešti a Sara- jevu, vyvozuje z ní, že Černá Hora vstoupila v jakýsi odvislý od Rakouska poměr, touž logi- kou, kdyby se ona obrátila, dalo by se dovo diti, že Rakousko zavázalo se ke službám Černé Hoře a zadalo jí svou neodvislost. Druhý případ agitace je následujíeí: V sarajevském »Bošnjaku«, listu tamní vládou podporovaném, objevila se před nějakým časem zpráva, jakoby v Podgorici na Černé Hoře byly bývaly dvě mohamedánské dívky se svolením úřadův obráceny na víru pravoslavnou. Zpráva, jejímž účelem bylo, poštvati proti Černé Hoře mohamedány mimočernohorské, proběhla mnohými listy a také do některých českých se dostala. My ji hned tehdy prohlásili za nepo- dobnou pravdě, protože takové kousky na Černé Hoře se nedějí, ovšem ale nejednou se jich do- pustila katolická propaganda v okkupovaných zemích. »Tac IpHoropna« v posledním čísle vy- pisuje, co je na věci Dvě mohamedánské dívky v Podgorici letos přestoupily na pravoslavnou víru, na víru svých milencův a potom mužů. Černohorská vláda tou příležitostí nejenergičtěji hájila práva a svobodu mohamedánské duchovní vrchnosti, a tak jednu z dívek, už pokřtěnou, v přítomnosti zvláštního vyslance velikého soudu, odevzdala mohamedán- skému duchovnímu soudu, aby ji vyslechl, po- učil a utvrdil ve víře mohamedánské, a dva podgorické pravoslavné duchovní, kteří dívku pokřtili a oddali, suspendovala a do monastýra zavřela. Dívka, jež tajně byla utekla do domu svého milence, setrvala při svém rozhodnutía vláda musila dopustiti, aby se stala ženou toho, ke komu uskočila. Ale druhé dívce vláda roz- hodně chtěla zabrániti, aby se dala oddati, byla by ji vrátila rodičům, kdyby ji byla mohla zabezpečiti život od fanatického příbuzen- stva jejího.
#7 alto_textblock #7
Poláci pod německým jhem. Stanislav Romanovič, redaktor »Ga- zety Grudencké« v Grudenci, byl dne 20. t. m. tamním soudem odsouzen pro urážku německého kanovníka Kunerta v Grudenci na rok do vě- zení a hned do něho vsazen, protože prý bylo na něm podezření útěku. Odsudek tento dů- stojně se řadí k orlelům hnězdenským a slouží německé spravedlnosti ku stejné cti.
#8 alto_textblock #8
Spor obecní rady pařižské s vládou. Zejtra v neděli odhalen bude v Pařiži pomník Baudinův. Lékař a poslanec Alfons Baudin padl 3. prosince 1851 na barikádě pa- řížské v dělnické čtvrti St. Antoine, jakožto oběť státního převratu Ludvíka Napoleona, chráně proti němu druhou republiku francouzskou. Při od- halení pomníku promluviti mají předsedové ministerstva a obou sněmoven. Jelikož slavnos koná se na půdě pařížské, chtěl ujati se slova i předseda pařížské obecní rady a slušnost pouhá kázala, aby mu slovo také přiznáno bylo. Nynější vláda ale ve své nevraživosti proti nacionalistické radě nechce přiznati zástupe obce vůbec právo řečniti. Z tohoto věru ne- taktního jednání její vyvinul se ostrý spor mezi obecní radou a vládou, pro kterýž slavnost již jednou — z 8. t. m. na 22. t. m. — byla odložena. Veřejnost pařížská jest ovšem velm napjata, jak do zejtřka tento prazvláštní konflikt možný jen za éry Waldeck-Roussenuovy, vyřízen bude. Není vyloučeno, že dojde i k bouřlivěj ším scénám pouličním.
#9 alto_textblock #9
Italie a trojspolek. Ve množství různých časopiseckých projev o známém nedávném projevu Prinettově o do- hodě franko-italské v otázkách afrických — pro- jevů to, z nichž jedny oddávaly se již také illusi, že veta jest po trojspolku, zapomínajíce osobního smýšlení Viktora Emanuela III. — kdežto druhě ukolébávaly se vírou, že v Italii vůbee nic se nezměnilo, — vystihuje zajisté nejpřípad- něji novou situaci a pravdu, jež, jak obyčejně bývá, jest uprostred dvou extrémů, berlínská »Deutsche Tageszeitung«. Nejen prolo citujeme zvláště hlas jeho, nýbrž také proto, že zajimuvo jest, kdyžtě jest to právě list německý, jenž neskládá již do trojspolku a zvláště do při- padné pomoci Německu se strany Italie žádných téměř již nadějí. List ten.
#10 alto_textblock #10
jenž, jak známo, jest orgánem »Jednoty země- dělské«, chlubící se styky i s dvorními kruhy berlinskými, píše: »Nechceme tvrditi, že s bl- žení Italie s Francil nemělo by vlivu i na poměry v trojspolku. Pokládáme to naopak za velmi pravdě podobné. Ve vypovězen smlouvy trojspolkové ovšem ne- věříme. Bude nepochybně bez valných potíži formálně opět prodloužena. Ale máli smlouva ta vůbec ještě ně- jakou cenu pro doby kritické, to jest otázka jiná a my bychome k ni odpověděli spíše záporně, nežl přisvědčivě. Cena její bude v ka- ždém případě tím menši, čím dů- věrnější budou franko-italské styky, a bude rovna nulle, jakmile se Italie dá tím svésti k nové dobrodružné pohitice v Africe a jakmile bude se domáhati na příklad zřízení protektorátu nadTripolise m, neboť tím byla by bezpodmínečně odkázána na podporu francouzskou, kteréž by se ji ovšem cele dostalo jen, když zřekla by se trojspolku. I když přihližíme k tomu, že z listu mluv známé agrární tendence, jež při obnově ob chodní smlouvy německo-italské nechtějí se dát obmezovati politickými interessy trojspoliku tento hlas listu berlínského a dobře info movaného nepostrádá jěště veliké zajíma
#11 alto_textblock #11
vosti.
#12 alto_textblock #12
Život v Paříži. Velké koncerty. (Pův. dopis »Národních Listů«.) Koncerty zaujímají v pařížském životě vy vynikající místo; každé neděle přichází tisiee osob, aby bylo přítomno některému z nich poslouchalo tu po několik hodin znamgenitou hudbu, což jest věru lepší, než poslouchat hloup kuplety, jež krákorají ženské polosvlečené v chun- tánech a podobných místnostech. Zajisté že velk koncerty obracejí se spíše k vybranému obecen- stvu, avšak prospívají a počet jejich dokonee vzrůstá. Vznik jejich jest poměrně dosti nedávný možno říci, že hudba, jež se zvláště hodí pro tento druh posluchačstva, jest hudba symfvnická a že záliba v hudbě symfonické ve Francii není příliš stará. Jest dokonce podivno, zkoumati s tohoto stanoviska vliv, jejž měly na vývoj umění vůbec revoluce roku 1789; v době hrůzo- vlády a guillotiny zdecimovány šlechta a bohaté měšťáctvo a tím zmizela značná čásť těch, kdož rozuměli zejmena hudbě a malířství. Následek toho byl, že po dlouhá leta, až na některé vý minky, nikdo již nerozuměl oběma těmto umě- ním a bylo třeba velmi dlouhé doby, skutečného nového vychování, aby se došlo opět tam, kde se přestalo, Tim se vysvětluje ochablost v oboru hudby, neboť mluvíme o hudbě, jakou možno pozorovat ve Francii v dobách prvního císařství, za re- staurace i za vlády Ludvíka Filipa.. Třeba ji až do druhé polovice druhého císařství, abyste nalezli lidi, kteří měli zálibu v něčem jiném, než ve sladkostech Auberových a v koloraturách italské hudby. Z Elaaska se nám vrátila zálíba k sym- fonické hudbě, z Elsaska sousedlcího a Ně- meckem, vlasti slavných symfoniků, z Elsaska, kdež i v polovici minulého století nebylo vzác- ností nalézti velmi skromné rodiny rolníků nebo dělníků, kde každý člen dovedl hráti na nějaký nástroj a kde hrávali Beethovena, Schumanna. Mendelssohna a jiné. Od té doby učinil jsme značné pokroky nejen pokud se týče hu- debních skladatelův, ale i co se týče hudebního obecenstva. První pokusy o velké koncerty pocházej z doby sklonku vlády Napoleona III., kdy Va- lentino se odhodlal seznámiti obecenstvo se zapomenutými mistrovskými díly; v prvních le- tech třetí republiky, kdy »koncert Valentino« po- klesl na stupeň veřejné tančírny, ujal se my- šlenky Basselivre a poskytoval Paříži po několik let koncerty, jež měly velký úspěch: přece však by se programy jeho zdály býti dosti za- staralé a málo lákavé stálým hostům koncertů Colonnových a Lamoureuxových. Přece však to byl počátek a teď není Pařížana jen poněkud milovného umění, jenž by nešel stráviti občas, ne-li často, svoji neděli v koncertu. Těchto koncertů jest pět nebo šest: tr nejdůležitější jsou koncerty Lamoureuxův, Co- lonneův a koncert konservatoře. Koncert kon- servatoře, jenž má k disposici toliko velmi malou místnost, podává každého týdne několik stům abonentů znamenité produkce, jak výtečným výběrem kusů, tak talentem hudebníků v or- chestru, avšak ve skutečnosti obecenstvo, jež není abonováno, má málo kdy příležitost účastni se těchto pochoutek. Za to několik tisíc osob poslouchá každé neděle u Colonnea a u Lamoureuxa. Colonne hraje v jednom z největších divadel pařížských. Lamoureux v bývalém cirku, jenž před mnoha léty byl proměněn v koncertní síň. Zde díky ředitelům orchestru, povýšeným nade všechnu chválu, známým po celém světě, jakož i díky bezvadným orchestrům, mohli všichni Pařížané získati si hudebního vychování. Předvádějí se tu všechna mistrovská díla a všichni mistř všech zemí, Becthoven, Mozart, Mendelssohn, Schumann, Saint-Saěns, Reyer, Franck, Lalo, Berlioz, Grieg atd., podává se tu vhodný ekle ktický výběr věcí starších i novějších, jež obe- censtvo poslouchá v nábožném mlčení, ačkoli mnohdy po skončené produkci projevuje hlučně svůj názor. Konečně, zvláště díky těmto koncertům, získáno všeobecné poznání všech prací Wagne- rových, aspoň částečně. První produkce Wag- nera ve Franeii uskutečněny nedlouho po válce francouzsko-německé roku 1870—71 a vzpo- mínka na krvavé urážky naší vlasti, jež mu připisovány a jež ve skutečnosti byly toliko obhroublé šprýmy, velmi pochybného vkusu, působily proti němu hůře, než nový, tak zvláštní ráz jeho hudby. Povstaly hotové bouře a řada představení musila býti přerušena. Později se obecenstvo uklidnilo a zároveň si uvyklo na nové harmonie a zároveň, co velké koncerty skorem každé neděle podávaly ukázky z díla Wagnerova, bylo možno provozovati ve velké Opeře a to se značným úspěchem, Lohengrina, Tannhäusera, Valkyru, Mistry pěvce; za ne- dlouho dostane se k nám Tristan a Isolda. Ostatně Colonne a Lamoureux provedli nám
#13 alto_textblock #13
vše z Parsifala, Rheingolda a Holanďana. Proto také jsou u nás legie Wagnerianů a i když ne hledíme k těm, kdož jsou jimi z pouhého sno- bismu zbývá ještě dosti hudebňího obecenstva. jež se upřímně kochá v těchto mistrovskýeh dílech. Právě těmto velkým koncertům děku jeme toto umělecké vychování a stále rostoue jejich obliba vysvětluje se značně rozšířeným smyslem pro hudbu u Pařížanů. Zbývá ještě jeden velmi důležitý úkol. k němuž jsou tyto velké koncerty povolány seznámiti obecenstvo pařížské s hudbou slovan skou. A tak zde učiněny již panem Colonnen slibné počátky. Vše musí jíti cestou přirozenou obecenstvo musí se nejprve seznámiti s cizí hud bou na koneertním podiu, aby ji později mobl porozumět s jeviště. Postupuje-li se jinak, mus nezbytně následovat sklamání na obou stranách.
#14 alto_textblock #14
Denní zprávy. Vydavatelé denních časopisů pražských ochotně vyhověli proje- venému přání svého technického personálu, aby v den štědrovečerní. tedy v úterý dae 24. prosince 1900. typografická práce pro příští číslo ranní již o 5. hodině odpolední byla ukončena. Za tou příčinou přijímati bude v úterý dne 24. prosince t. r. naše administrace inseráty pro ranní číslo úterní jen do 3. hod. odpolední, Administrace našeho listu bude v úterý dne 24. t. m. i v hodinách poledních otevřena. Odpolední vydání „Národních Listů“ v úterý dne 24. t. m. ne- vyjde. — Pořádek jednací k I. sezení sněmu král. českého v sobotu dne 28. prosinee 1901 o 12. hod. polední: I. Zahájení sněmu. II. Zprávy o volbách. — Výkonný výbor národní strany svobodomyslné konal včera za předsed nictví posl. dra. Škardy velmi četně navští venou schůzi, která věnována byla vyřízení běžných záležitostí. Na prvním místě pojed- náno bylo o nastávajícím zasedání sněmu království českého a bylo usneseno, svolati konstituující schůzi klubu sněmovních po- slanců národní strany svobodomyslné na pátek dne 27. t. m. na 6. hod. večerní do nových místností klubovních v II. patře »Měsťanské besedy« pražské. — Klub národní strany svobodomyslné. První přátelský večírek (jour fixe) by velice četně navštiven; zábava byla velm přátelská i animovaná. Příští přáťelis ký večírek konati se bude za příčinou svátko vánočních až v ponděli dne 30. t. m. v oddělené místností Měšťanské besedy pražské. Přístup mají všichni členové. — Nově zřízený klubovní pracovní odbor národně- hospodářský sejde se dne 28. t. m. k první ustavující poradě. — Tajemník Kl ub národní strany svobodomy slné úřaduje ve své úřadovně v nové místnosti v Měšťanské besedě v II. poschodí denně o 6.—7. hod. večerní a udílí veškeré in- formace, jež týkají se Klubu národní strany svobodomyslné a jeho pracovních odborů. Tak přijímá přihlášky nových členů na r. 1902. Nově přistoupivší členové obdrží zdarma veškeré spisy nákladem klubu letošního roku vydané. Pracovní odbory živnostenský, školský a rolnický svolány budou po vánočních svátcích k zahájení další činnosti. — Německo-nacionální hlas o »dorozumí- vacích konferencích«. Nejdůležitější orgán strany německo nacionální v Čechách, »Reichenberger Zci- tung« ve svém včerejším úvodníku postavíl také svůj horoskop dorozumívacím konferencím i dlužno doznati, že ve hvězdách německo- lidových ne- vyčetl konferencím těmto o nic příznivější osud než jak znějí dosavadní všestranné věštby- Liberecký list píše: „Dnes jest německý lid stejně ja- ko český rozdroben na celou řadu malých frakcí, kte- réž se navzájem nejen co nejrozhořčeněji potírají, ale i v tom nesjednoceni jsou, s jakými požadavky před národního protivníka předstoupili mají. Kdežto něme cko-pokrokoví a lidoví poslanci stojí pevně při myšlen- ce co nejdalekosáhlejšího administrativního rozdělen země, prudce proti tomu vystupují Všeněmcí i žádaj stejně jako Češi, ovšem z jiných důvodů „nedělitelnost království českého“, jakožto bývalé spolkové země ně mecké. Pakliže tedy vydá nyní předseda ministerstva ke třem německým občanským stranám a k ústavověr- nému velkostatkářstvu pozvání, aby obeslaly kon- ferenci, stane se s veškerou nepochybností, že Všeněmci pozvání takové odmítnou a proti oněm stranám, kleréž by je obeslaly, zahájí prudkou agilaci, jaká za všech okolností celou akci mu- sí ochromiti. Pokládáme tudíž volbu nynějšího okamžiku k vyrovnávacím, dorozumívacím konferen- cím za pochybenou; doba, ve kteréž voličstvo zachvá- ceno jest proudy radikálními a nacionální radikalis- mus veškerou náklonnost k smírnému dorozumívánís potlačuje, není vhodna k takovému podnikání, jaké předseda ministerstva obmýšlí. Šl. Körber nechť se ne- oddává žádnému klamu o tom; jest možno, že ma dobrou vůli, přivodili smír mezi Čechy a Němci v Če- chách, a kdyby se mu to podařilo, byla by to největš služba, jakou by Rakousku mobl prokázati, avšak dnea zdá se to býtí naprosto vyloučeno. Lid jest, a to plat o Němcích stejně jako o Češích, dnes příliš rozeštván než aby byl rozumně politice přístupen. V obou tábo- rech je dnes příliš málo nálady pro vyrovnací konfe- rence a nebylo by zajisté politicky chytré, svolávati ta- kové konference, když již z předu nutno si říci, že by k zádnému positivnímu výsledku nevedly.“ Potud ně- mecko-lidový list, který o národním chauvinismu a rozumné politice má ovšem své zvláštní představy. jež sdíletí nikdo není nucen. Jak možno mluvitio chauvinismu lidu a politiků českých, kteří nic jiného nechtějí, než naprostou rovnost českého lidu co se tý- če jazykových a národních práv s německým kmenem v zemích koruny české, neboť právě pojem chauvinis- mu jest podmíněn snahou ponerovnosti mezi národy a to snahou vyvyšovatii se nad národ jiný. To právě činí Němci v Čechách, stranu německo-lidovou nevyjímaje, a to jest nejhlavnější překážkou i jen po- myšlení na možnost zdaru nějského vyrovnacího po- kusu mezi oběma stranami národními v Čechách.A rozumná politika ? ! Jest možno představiti si rozum- nější politiku nad politiku naprosté nejnestrahnějí spravedlnosti ? ! A pro tu že by nebylo mezi českýml- dem porozumění z Tož jest právě nejzhavější jeho snahoul
#15 alto_textblock #15
— Česká Vídeň. Smělý a odvážný Nedbal usmyslil si, že na vlastní nebezpečí uspořádá ve Vídni koncert na oslavu šedesátých narozenin Dvořákových. A sice velký slavnostní koncere ve velké dvoraně »Musikvereinu«, kde toliko v parteru je tisíc sedadel, mimo nekonečný počet loží a na postranných galleriích. Na programu pak nic jiného, než hudba Dvořákova a výkonní umělci: mladá pražská Filharmonie, dirigentem pak: on sám. Pořádati ve Vídni koncert v ně- kterém malém sále, je věcí již odvážnou. Třeb tu velice zvučného jména, programu ne pouze bohatého, ale i pestrého, hovícího choutkám dne a potom co nejúčinnější reklamy novinářské, aby pořadatel neučinil fiasko. Však Nedbal toho všeho nedbal a pustil se do díla. Ve Vidni mají dva velké orkestry koncertní; především Filharmonii a potom kapelu » koncertního spolku« Jsou to sbory elitní, staré, sehrané a ode dávn v rukou znamenitých mistrů. Nebyla to tedy pro mladou Filharmonii pražskou konkurence snadná, zejmena když se uváží, jak právě hudební kruhy vídeňské jsou pyšny na to, c mají a sám Nedbal asi pociťoval, co to zna- mená, vejíti v zápas s kapelníky světového jména, již působili dlouhá léta ve Vídni. Pomoe novinářská českému podniku rovněž nebyla valná; až na nepatrné suché noticky nenalezli jsme v denních listech nie, co by obecenstvo vídeňské bylo ke koncertu povzbuzovalo. A úspěch? Přinesli jsme o něm již zprávu. Obrovský sál byl naplněn, přes to, že bylo po- časl mizerné a ze před samými vánocemi zejmena koncertní obecenstvo ženské, zaměstnáno pracemi a přípravami k svátkům, zůstává doma. Ale jaké to bylo obecenstvo? Němců bylo v koncertě sice také dost, však činítelem hlavním byla tam společnost česká. Nepopírejme to, třeba by nám více lichotilo, kdybychom napsati mohli, že tam byli sam! Němci a ti že až do nadšení byli hudbou Dvořákovou uneseni a vý- kony mladého orkestru a jeho ředitele fascino- váni. Nepopíráme, že také přítomní Němci byli výkony přímo mistrnými a hudbou Dvořákovou enthusiasmováni a k bouřným projevům po- chvaly strženi, však opakujeme, že obrovskou většinou byla to česká společnost, jež se byla v úterý v Musikvereinssale sešla a té společ- nosti že vlastně věnován má býti tento náš článeček. Byla to totiž skvělá přehlídka našich řad ve Vídni a bez nadsazování a bez přepínání tvrdíme, že dopadla stkvěle, stkvěleji než kdo tušil. Dosud nás zpravidla odbývali bagateliso- váním. Kdykoli jsme se o významu vídeňských Čechů zmínili, krčili nosy, dnes by to již činiti nemohli. Dvojím směrem dobývá se národnosti půdá: jednak číselným přirůstáním, potom ale také tím, že mohutněním, významem a slávou působí se na vlažné a nu polo již odpadlé, kteří při změněných poměrech k národu ope se vracejí, nemajíce příčiny, proč by svůj původ zapirali. Ve Vídni rostem přírostkem ve vrstvách spodnich, kdežto ve společnosti vyšší zmaháme se těmi, již k rodnému krbu, jenž znenáhla mohutní a významem roste, opět se vracejí. Ne- přáli bychom si nie jiného, než aby jen každý třetí Čech ve Vídní Čechem zůstal. Byli bychom pro počátek zaehránění. V desíti letech pak byli bychom v tomto městě jiným živlem, než jsme jím dnes. Zapouštíme právě kořeny do vrstev, jež jsou nositeli společnosti, zapouštíme je do stavu živnostenského, do úřadnického a do dělnického a s těmi bychom v dozírné době troufali si Vídně dobýti. Budiž nám ale roz- uměno: ne snad násilím a úkladným jednáním, tak jako to činí odpůrci naši. Nikoli, ale prostou a nenáhlou změnou poměrů, ničím jiným. Společnost česká ve Vídní měla by míti toliko pevnou vůdčí myšlenku a sebe důstojnou repre- sentaci, jaké se jí dosud nedostávalo. V tomto ohledu dosud neměla štěsti, zejmena pokulhávala jeji organisace politická. Dnes ale již není třeba, aby kdo se tlačil do pozadí místo do popředl a proto konejte povinnost vy, kdož jste k tomu určeni a způsobilí.
#16 alto_textblock #16
— Biskup Frind na germanisačních výpravách. Jedním z největších germanisátorů na českém západě byl v minulých dobách je i v přítomnosti klášter tepelský. Nebýti jeho, celé kraje byly by dnes české. Mezi jinými zvláště také Stříbrsko bylo germanisováno z klá- štera chotěšovského. Tam, kde byl vliv kláštera přímý, brzo vymizel český živel a udržel se v obeích, na něž vliv kláštera již tolik nedo- lchal. Klášter tepelský má dodnes na Stříbrsku fary v těchto místech: Dobřanech, Ouherci, Chotěšově, Nýřanech, Liticích a Holejšově Staňkova, kromě toho vydržuje praemonstrátské gymnasium v Plzni. Opatem kláštera jest nyni Gilbert Helmer, bývalý professor uvedeného gymnasia a pílný podporovatel všech německých spolků a německé činnosti. Ačkoliv k farám praemonstrátským náleží vesměs sta českých osadníků, jest v kostelích jejich český jazyk všemožně potlačován. Tak v Dobřanech, v nichž při posledním sčítání lidu napočteno bylo z 5183 obyvatelů 2155 Čechů a k nimž přifařena je i ryze časká obec Chlumčany téméř se 700 obyvateli, takže celkem farních osadníků če- ských je dobrá polovina, přece teprve po velikém nátlaku a přes odpor fary i kláštera nařízeno bylo konati české bohoslužby aspoň každou třelí neděli. V Nýřanech napočteno bylo z 5598 obyv. docela 3450 Čechů úřadně, v Li- ticích z 2197 obyv. 1139 Čechů atd., což nej- lepším důkazem, jak tyto fary jsou pro něme- cké jenom osadníky. V poslední době našel praemonstrátský klášter ve své se zásadam křestanství zajisté nijak se nesrovnávající čin- nosti germanisační, vydatného podporovatele ve světícím biskupu Frindovi, který v nedlouhé době již tříkráte jako biskup na Střibrsko za- jel, tam jenom německy káže, německy mluví, pro české osadníky nemá ani slova, ani ohledu. Minulou neděli bylo v Ouherci svěcení nového kostela. Z farních osadníků je dobrá třetina Čechů, vždyť v přifařených osadách při známých praktikách úřadního sčítání napočteno bylo přes všechen nátlak z 4840 osadniků 1468 Čechů, soukromě přes 1800 Čechů.A pro těchto osmnáct set Čechů není v Ouherei vůbec českých bohoslužeb. Celá slavnost svěcení byla ryze německá — a přece v kostele byla polovina Čechů. Jak takovéto jednání morálně na našince působí, je zřejmé. Ani tam, kde v theorii hlásá se rovnost všech, nedostává se jim zastání, nedostává se jim an slova spravedlnosti. Tak vypadá apoštolské pů- sobení jednoho z přespočetných biskupů »české
#17 alto_textblock #17
provincie církevní«, jmenovaného jenom k tomu účelu, aby mohl hověti také in praxi své pasto- rální zásadě o inferioritě slovanského plemene v římské církvi katolické, docela podle theorie proslaveného svého spisu, v níž tuto inferioritu dokazuje týmiž důvody jako nejpřednější apo- štolé vyznání »Los von Rom!« Když toto děje se na dřevě zeleném, t. j. dokud ještě nemáme národnostního rozdělení diécesí v Čechách, jak to vypadati bude na suchěm, až totiž bude roz- dělení diécesí podle národností provedeno ?l — Dozvuky ke kateřinským volbám. Z podrobných zpráv o tom, jak provedeny volby v třelím volehním sboru v Kateřinkách, vysvílá lecces úžasného, jakkoli česká veřejnost z toho, co již před vol- bami věděla a co o nich již z předu tušití mohla, žád- ného překvapení si neslibovala u vědomí, že dosavadní nezákonnosti a násilí ničím překonány býti nemohou. Z výkonu vládního komisaře p. Klingra, kterýž jmenem okresního hejtmanství opavského volby řídil, vysvítaí neodvratný volební osud Kateřinek zcela neklamně na jevo. Mluvil prolo zvlášť způsob, jakým zacházel pan vládní komisař s plnými mocmi českými a německý- mi. Slačí uvésti, že plné moci české odmítal jedině proto, že byly psány česky, o podpisech českých voli- čů zádal — legalisaci ! Německé plné moci při- jímány šmahem, ačkoli vystavovány voliči, z nichž je- den příkladně těže doby tráví v tříměsíčním vězení anebo jiný vězí ve vyšelřování pro zločin podvodu. Volby vykonány docela ve znamení četnických bodáků. Volební místnost obsazena byla četníky, volební o- sudí hlídáno bylo čtyřnásobnou čelnickou stráží s na- sazenými bodáky. Skrutinium trvalo přes půlnoc, ale již o půl osmé večerní povoláno bylo z Opavy vojsko, aniž byle možno dobře nahlédnouli příčinu toho opa tření. Bylť zachován nejúplnější klid, vzdor tomu, že zároveň s vojskem z Opavy do Kateřinek vtáhla provo- kující luza, tak že bylo jasno, že je všechno zosnová- no k tomu účeli, aby byly potvrzeny denunciace něme- cké obsažené také ve známé interpellaci slezských ně- meckých poslanců, že prý mají hýti volby zničeny zmařeny se strany české všemi i násilnýmí prostředky Sluší zaznamenati, že víry došel i agilační německý klep, že starosta Strohalm prohlásiti měl, že volební místnost bude po případě zapálena . . . Ráno před volbami byla celá školní budova, v jejíž nové tělocvi- čně se volby konaly, pečlivě prohlédnuta vládním kon- cipistou bar. Píusterschmidtem, kterýž sobě neobtěžo- val vejíli i do těch nejintimnějších místnosti. Volební výsledek byl prohlášen až teprve po půlnoci, teprve potom odešlo vojsko, aniž by ovšem bylo nuceno ně- jak zakročiti a použiti svých ostrých nábojů. O násil- ném štvaní proti voličstvu českému, vydírání plných mocí i nucení jeho k volení německých kandidátů, ne- budeme se ani zmiňovati ; vedle příkladů vlastenecké nechroženosti bylo dosti ukázek zrady. Podle sdělení „Op. Týdenníka“ nedostavili se k volbě ani — všichni čeští kandidáti. Ani tento officiální orgán vůdcovstva českého ve Slezsku nezapírá, že přípravy k volebnímu zápasu, k uhájení českých Kateřinek, nebyly prove- deny s onou úplností, která zaručuje úspěch a že proti německým vpádům do Kateřinek nebylo vystou- peno hned v počáteích se vším důrazem a že proli pod- vratné práci protivníků nebyla postavena výdatná prá- ce odvetná. Ovšem že našinci v Kateřinkách neztrácejí mysle, jakož ani nesmějí podle své zodpovědnosti. Z volebních dějin kateřinských jest jasno, ze se o nie jiného nejednalo, leč o to, aby české zastupitelstvo; kteréž vyšlo z prvních voleb, musilo býti odstraněno Budoucí zastupitelstvo kateřinské z jedné třetiny bude se skládati z neohrožených Čechů, kteří seč moci budou, obhájí zájmy kateřinských Čechů. Tita mužově mohou se státi v budoucnosti spásou a vysvo- bozením Kateřinek z německého zajetí, pakliže budou státi na svých místech jako mužově a neutuchne-l nadšení českého světa pro zubožené naše Slezsko těmito volbami šťastně a mnohoslibně podnícené. — Z Jaroměře, 21. prosince. (Zvl. tel. »N. L.«) Městská rada v Jaroměři přistupuje k projevu král. hl. města Prahy ve příčině zřízení české university v Brně a slo- vinské university v Lublaní. Pacalt, starosta. — Les Tchěques au XIXěme siěcle. O propagandu české věci v cizině získal si ne- obyčejných zásluh p. Charles Hipman vy- dáváním krásné publikace francouzské »Če- chové v XIX. století«, ve které slovem i obra- zem za přispění spisovatelů francouzskýcha českých seznamuje zahraniční svět s českým životem národním i kulturním. Dilo to již svou skvělou úpravou zevní, svými bohatými illustra- cemi musí vzbuditi pozornost a svým pěkným, vybraným obsahem prokazuje velké služby šíření znalosti českého národa. Také nabyla tato publikace živého ohlasu za hranicemi, tisk fran- couzský i ruský nadšeně ji uvítal. Tento úspěch zajisté bude se jen stupňovati vydáním dru- hého dílu, jehož první sešit právě byl roze- slán. Elegantní, nádherně vypravené dílo obsa- huje historickou vzpomínku »Bitva u Kreščaku«, o níž přednášel věhlasný slavista francouzský Louis Leger ve slavnostní schůzi akademie fran- couzské. Velmi zajímavý je článek »La For- tune de la Bohéme« od našeho výtečného přítele Andréa Chéradama, který stručně vystihuje význam české otázky, která bude hráti důležitou roli v evropské politice. Chěra- dame prohlašuje, že Francie musí zaujímati z důvodů čistě praktických ve svém vlastním zájmu slanovisko nejpřátelštější k Čechům. Exi- stence volné české vlasti v rámci Rakouska je nezbytností pro Slovany rakouské říše, pro bal- kánské státy, pro Rusko a Francii. Úspěchy Čechů vysvětlují se vlastnostmi národa, ale podle francouzského publicisty mají Čechové být vděční osudu, že je umístil na půdu, která tím, že nepatří Němcům, je životní potřebou míru evropského. Další článek pochází z péra mladého, rovněž již zvučného jména požívají- cího a nám tak sympatického publicisty a poli- tika Renéa Henrya. Článek Henryův »La pensée nationale tchěgue« je tak zajímavý, že se k němu ještě vrátíme. Významnou vzpo- mínku píše Louis Leger: »Protestations de la diěte de Prague contre les annexions allemandes en 1871«, kde se uvádí známé prohlášení če- ských poslaneů proti německému zabráni Elsask a Lotrynaka. Vzpomínka tato je drahá Francou- zům, často dojemnými slovy projevili vděčnost svou za skutek, jímž český národ tak mocně osvědčil své přátelství Francii nešťastně, poko- řené. Proř. Leger cítuje proslulé memorandum českých poslanců na zemském sněmu v Praze, podané v prosinci r. 1870 efsaři, v němž žádali, aby bylo zabráněno, aby Němci uchvátil půdu francouzskou, jejíž obyvatelstvo se slu Francouzí a chce zůstati francouzským. Národ český projovil tehdy, že cítí upřímně s Francií, »která prokázala tak velkých služeb civilisaci, svobodě a pokroku lidských principů. « Kdyby