#1
alto_textblock
#1
3. května 1908. Císlo 122.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍISTY
#3
alto_textblock
#3
Strans 7.
#4
alto_textblock
#4
ČESKA
#6
alto_textblock
#6
RMYSLOVÁBANKA.
#7
alto_textblock
#7
BSKRí
#8
alto_textblock
#8
5000 kusů akcií
#9
alto_textblock
#9
České
#10
alto_textblock
#10
průmyslové banky
#11
alto_textblock
#11
V Praze
#12
alto_textblock
#12
(zvýšení akciového kapitálu z K 10,000.000.— na K 12,000.000.—)
#13
alto_textblock
#13
prodosavadlní akeionáre po K A.-
Po K nla
Pro neakcionáre.
#14
alto_textblock
#14
I. splátka K 100.— do 31. května 1908,
„ 150.— „ 30. září 1908,
II. „
160.— resp. K 164.— do 31. prosince 1908.
III.
-
#15
alto_textblock
#15
Sláky so zírokj do 31 rosince 1o08 4 1
#16
alto_textblock
#16
Česká průmyslová banka.
#17
alto_textblock
#17
Absolvent obch. akad
#18
alto_textblock
#18
Cilský ledek evnějš
#19
alto_textblock
#19
Opravdul
#20
alto_textblock
#20
pomůže
#21
alto_textblock
#21
Všechuy
#22
alto_textblock
#22
LOSY
#23
alto_textblock
#23
Trikot. rukávy
#24
alto_textblock
#24
proti pakostnicí,
#25
alto_textblock
#25
s vyznamenáním a majitel diplomu vysoké
obchod, školy německé, 22 roky starý, vojen-
ské povinnosti prostý, perfektní česko-něme-
cký korrespondent a samostatný, bilancování
schopný účetní, žádá p. t. pp. chefy o nějaké
místo. Lask. nab. vyproš. si pod zn. „Spole-
hlivost 145“ do adm. t. l.
8277
#26
alto_textblock
#26
Ledek iíned k dodání nabízím pokud zásoba
stačí v celých vagonech K 23.45, v menším množ-
ství K 23-70 franko Děčin, tura 1 kilo za hotové
s 1% srášky. Snížení ceny dle stavu trhu ledkového
vyhraženo.
7904
#27
alto_textblock
#27
MAURICE HALPHEN
#28
alto_textblock
#28
v Praze, Hybernská ul. 5.
#29
alto_textblock
#29
wáií
#30
alto_textblock
#30
velkolepě
#31
alto_textblock
#31
jako nedostižný
#32
alto_textblock
#32
„smrtič
#33
alto_textblock
#33
hmyzu“
#34
alto_textblock
#34
také kdekoli jiade za-
stavené, jakož i lhůtni
listy kupuji za plnou
cenu kurs. a prodá-
vám na žádost tytéž
losy v pohodlných lhi-
tách a částkách zase
zpět. Zakáz. poštou
se nejpečlivéji vyřídí
a dotazy též pisem-
ně zodpovědí
#35
alto_textblock
#35
Binokle
#36
alto_textblock
#36
Sládek
#37
alto_textblock
#37
Bankov. závod a smě
nárna lg. S. Wel-
nerv Praze,Ce-
letná ul. 42.
Vedle Prašné brány
#38
alto_textblock
#38
8259
#39
alto_textblock
#39
jež se hodí na každé rámě.
jsou výtečně osvědčeny proti
revmě, pakostnici a všem
oznobeninám
#40
alto_textblock
#40
Založeno 1852.
#41
alto_textblock
#41
centovní, triedry všech vzorů, též pro divadlo.
kodnky, dalekohledy, drobnohledy 50- až 1000kráh
zvětlujíci, stereoskopy, teploměry a hustoměry, ane-
roidy, pedometry, elektrické přístroje, katastrální míry
a rýsovadla, telegrafy a jich součásti, brejle a skřin
dodá nejlevněj
oe dle předpisu c. k. oční kliniky
#42
alto_textblock
#42
M. RUŽIČKA
#43
alto_textblock
#43
dříve Durst, Praha-I., Ovocná 3.
#44
alto_textblock
#44
Cenníky franko
#45
alto_textblock
#45
K arnimu
#46
alto_textblock
#46
čištěníy
#47
alto_textblock
#47
v Rusku
#48
alto_textblock
#48
s ročním příjmem 8 tisíe
rublů (t. j. 10 tisíc zlatých)
v místě smlouvou zajiště-
ném, majitel realit, 29jetý.
elegant. zevnějšku, mírne
povahy, hodlající po 5letec
trvale v Čechách se usí-
dliti, přeje si tímto způsob.
seznámiti se za účelem
čestného sňatku s divkou
z řádné rodiny, domácn
vychovan, příjemného ze-
vnějšku v stáří od 18—94
let, s věnem od 15 tisíe
zlatých výše. Neanon. nab.
vyprošují se pod šifrou
„M. B. Kladno poste
restante.
#49
alto_textblock
#49
8244
#50
alto_textblock
#50
Nejlena klobouky
#51
alto_textblock
#51
má B. Ženišek u plynárn
Žižkov, Karlova 23
#52
alto_textblock
#52
8209
#53
alto_textblock
#53
Rheumatismam
#55
alto_textblock
#55
Kupuj však „pouze v láhvích
#56
alto_textblock
#56
všude tam, kde jsou plakáty o Zacherlinu vyvěšeny.
#57
alto_textblock
#57
čistě vlněné, let., k. K 3.30,
čistě vln., zimní, k. K 3.70,
z velbl. srsti, kus K 5.50.
bobrové, lehoun., k. K 6.50.
#58
alto_textblock
#58
Poloviční rukávy
čistě vlněné, let., k. K 3.—
čistě vln., zimní, k. K 3.30,
z velbloudí srsti, k. K 5.—.
Nohavíce proti pakostnlci
kryjící celou nohu od kot-
níku až přes kyčli:
čistě vlněné, kus . K 5.50,
bobrové, kus . . . . K 8.50.
nabízí 8170
Ludvík Klepetář
specialista s trikot. zbožím
v Praze, Celetná ul. 20n.
#59
alto_textblock
#59
První pražská klepárna a čistírna koberců, doposuo
se nalézající v Helmových mlýnech, zřídila k vůli po-
hodlí obecenstva sběrnu Na příkopě č. 14, ve droře
v závodě perských koberců II. Zajíčkové a přijímá té
opravy, mytí a čištění za mírný poplatek, zvláště př
častém prášení značné slovy (paušál, odvoz a převe-
zení zpět úplně zdarma. Telef. 3828.
#60
alto_textblock
#60
Jčetní
#61
alto_textblock
#61
a dnou trpicím
sdělím rád bezplatně
písemně, jak jsem byl
ze své bolestné, tvrdo-
šijné nemoci po krát-
kém čase úplné vyléčen
Karel Bader v Mnicho-
vě, Kurfürstenstrasse
8034
#62
alto_textblock
#62
40a.
#63
alto_textblock
#63
1908!
#65
alto_textblock
#65
Vsechny na odvod se vztahující, branných zákonů i předpisů se týkajíci záležitosti—
mace — rekursy — okamžitě levně s oprávně na základě 25leté praxe majite-
lovy jen v kanceláři
#66
alto_textblock
#66
vojenske v
#67
alto_textblock
#67
dvod! 1908
#68
alto_textblock
#68
rekla
#69
alto_textblock
#69
Neocenitelné
pro cesty a výlete
jsou mé nepromokao
#70
alto_textblock
#70
Společníka
#71
alto_textblock
#71
s kapitálem výše K 50.000, které se zajist
přijme ihned ke zřízení továrny na kovov
zboží a nástroje, při stávajících vlastních ob
jektech v Praze, snaživý odborník a majitel velkoob
chodu a reality. Značný úspěch zajištěn, neboť se bude
vyráběti zboži, které nemá konkurence a jest velmí
hledané. Ct. nabídky pod zu. „Spojenými slla-
mi 1883“ na Haasensteina a Voglera
827
ako. spol., Praha, Ovocná ul. 2.
#72
alto_textblock
#72
(tamtéž)
s ročním příjmem 1500
rublů (2000 zlatých), byt
atd. pohotové, brunet, 26-
letý, sympatický, velké po-
stavy, přeje si za příčinou
sňatku seznámiti se s dív-
kou spořádané české ro-
diny, příjemného zevnějšku
v stáří od 18—22let, s vě-
nem od 6000 zl. Žert na-
prosto vyloučen. Ct. ne-
anonymní nabídky pod šifr
„J. A. K. 26“ Kladno.
poste restante.
Dopisy lze zodpovědět
během 3 neděl.
#73
alto_textblock
#73
Anna Mottlová
#74
alto_textblock
#74
konšené s dle
#75
alto_textblock
#75
z roku 1878,
v Praze, Celetná ul.
číslo 10—l.,
přijme dámy na byt a cele
zaopatření.
#76
alto_textblock
#76
739
#77
alto_textblock
#77
JANOUŠKOVCE,
#78
alto_textblock
#78
V neděli dopoledne i ve
svátek též otevřeno.
#79
alto_textblock
#79
pouze
#80
alto_textblock
#80
zon
#81
alto_textblock
#81
Praha, II., Eliščina třída čís. 1080, se vypracují! !
#82
alto_textblock
#82
Majitel sloužil nepřetržitě 19 let při c. a k. vojsku, aktivně od roku 1878 až do roku
1897 s byl za výborné služby své písemně dekretem pochválen a opustil aktivní službu vojen-
skou jen za příčinou choroby. — Janouškovec nemá nikde filiálky. Letošní kon-
8282
tingent nováčků o 4.490 zvýšenl
#83
alto_textblock
#83
bývalého dlouholetého doplňova-
cího důstojníka u 28. pěšího plu-
-. . . - ku v Praze. - . . . -
#84
alto_textblock
#84
Ve všední dny od 8 do
12 a od 2 do 6 hod.
#85
alto_textblock
#85
Gramolon
#86
alto_textblock
#86
ono
#87
alto_textblock
#87
Jaruškovy Besedy
zdarma. v
#88
alto_textblock
#88
límce s kapucí
#89
alto_textblock
#89
pro pány, dámy a dítky,
dobré, moderní, lovné-
H. Vopálka,
v Praze, na Perštýně.
#90
alto_textblock
#90
Skolou hrozného utrpení.
#91
alto_textblock
#91
Májový románek ze života mladé dámy.
#92
alto_textblock
#92
„Slečno, hněváte se na mne?“
Trpký, skoro bolestný úsměv zkřivil krásná její
ústa, jež zůstala však bez odpovědi —
Jak ráda byla by sdělila pravdu muži, jejž pova
žovala za jedině hodna své důvěry, jejž klamati byl
jí za těžko —
Mobla-liž však projeviti mu příčinu svého při
tomného stavu duševního?
Lehký mráček na bílém jejím čele, jež prosvitalo
zdobou bohatého, nádhernými vlnami k oválné
v pravdě klasické tváři splývajícího vlasu, znamenal vni-
terný zápas její: přes to zvítězil hlas vrozené její upřímne
povahy a ten jí kázal odepřiti odpověď, když nebylo
jí možno odkrýti před mužem miloraným tajemství.
jež po celou dobu májové slavnosti dnešní pečlivě.
s přemaháním, s pocity nanejvýše mučivými snažila se
zastříti, až konečně znavena přemaháním, vysílena
marným bojem, viděla se nucena složiti všecky zbraně
zevních svých půvabů, rozkošných úsměvů, čtverači-
vých pohledů, strhnouti masku přetvářky, již položila
zl na tvář z popudů nejušlechtilejších, a přioděla vše-
cku vnitiní trýzeň svou jediným zbývajícím čestným
prostředkem: mlčením ke všem jeho dotazům,
jeho pokusům, dopiditi se původu zjevného jejího
rozladění neho smutku.
„Ublížil jsem Vám?-
„Ne — neublížil!“ povzdychla.
„Néco se přihodilo,“ pravil s výčitkou, „skoro m
připadá, že jest Vám přítomnost moje — na obtíž!“
„Vykládáte si moje chování —
Nedořekla — — odvrátila kvapně tvář, jejíž do
konalé rysy jevily prudkou změnu, jakési ztrnutí kře-
čovitě belestné — neodvrátila ji však tak rychle, by
nepostřehl náhlou tu zsinalost růžové pleti, trhavj
záchvěv rtů v odpovědi ještě pootevřených — —
Zmaten jsa tím objevem, bezděčné upjal zraky své ne
hemživé množství účastníků a účastnic rušné slavno-
sti, prochvívané ševelem hovorů a smíchu, jasem pa-
prsků slunečních, jež pronikajíce mladou zelení a bě-
lostnými květy stromů, zapřádaly obraz malebně pe-
strého veselí nejradostnějším, v pravdě májovým
kouzlem — —
Jedva dospěly oči jeho, bystré jako (u všech mla-
dých mužů, v nichž láska ke krásnému stvoření pro-
vázena jest jako slunce stinem, pocity žárlivosti, když
pocitiv sám ve svém nitru cosi jako palčivou křeč
stanul prostřed chůze, zadrkotal zuby v jakéms
zimničném záchvatu a vyjekl pak, nejsa sobě ani vě-
dom dosahu svých slov, pronesených s nevšedn
p něho příkrostí:
„Nač tyhle komedie! Nejsem kluk, abych se da
ťakto vodit za nos!“
#94
alto_textblock
#94
„Jaké ko
#95
alto_textblock
#95
„Co pravite?“ vyhrkla uraženě.
#96
alto_textblock
#96
medie
Vzchopila se náhle — vlastně chtěla se vzchopiti
aby ztrestala výbuch jeho přísným pohledem —
v tom však za náhlého toho pohybu slabé zaúpění
vydralo se jí z úst, zspotácela se — jen tak, žeji
zachytil rukou — —
„Doveďte mne, prosím, k mafince,“ vypravila z
sebe stěží a dala se víc dovléci než dovéstí k verandě
pod jejíž střechou bavila se společnost usedlejších vý-
letníků, nestarajících se při chutném zákusku, kávě a
pěnivém moku o radosti a starosti veselící se mládeže
Dostáv takto rytířské povinnosti, bled, s výrazem
ledového chladu se poroučel, vyhýbaje se všem dalším
vysvětlivkám.
#97
alto_textblock
#97
V pondělí po rozkošné májové zábavě v zeleném
— rozkošné pro všecky ostatní — Miluše Bobá-
čkovic, hrdinka včerejšího výjevu, který neušel, jak
už bývá, tak zcela pozorností očí, jimž zřídka zůstavé
co utajeno, seděla doma, uslzená, čtouc polo nahlas
rtoma chvějícíma se psaní s podpisem doktora Břeti-
slava Stránského. Znělo takto:
#98
alto_textblock
#98
Velevážená slečno!
#99
alto_textblock
#99
Myslím, že jest zcela zbytečno, bych Vám dopo
drobna vysvětloval, proč jsem včera bez omluv, jež
diktuje tak zvaný takt společenský, odešel ze spole
nosti, v níž jsem byl nucen hráti — nevlastn
vinou — úlohu rytíře smutné postavy. Nečiním Vám
velevážená slečno, z toho výčitky. Jsouť okolnosti, je
skytají mladé svobodné dámě práva, jehož dotý
kati se, nepřísluší muži dobře vychovanému a taktéi
— svobodnému
Obracejíc zraky své k fešnému nadporučíku ne-
mohla jste ovšem z příčin možnosti čistě fysické míti
náležitého zřetele ke svému včerejšímu průvodci, je-
hož přítomnost za takovýchto závidění hodných
okolností musila Vám býti arci — obtížnou.
Dokázav včerejším svým odchodem, že umím si
vážiti oprávněných podle všeho starších zt-
vazků, rozhodl jsem se, nerušiti také nadále poměr,
v němž hrál bych úlohu — trpěného třetího — —
Poroučí se Vám atd. atd.“
#100
alto_textblock
#100
Miluše Boháčkovic čtla dopiz ten, jejž napsal dok-
tor Stránský, zjevně za nejprudšího hnutí své mysli
vlastně již po třetí — —
Napřed ani véřiti nechtěla, že pochází od něho -.
Zírala naň očima planoucíma rozhorlením . . . Pak
ale, uvažujíc všecky okolnosti předcházející, nezadržela
proudu slz, který odpovídal bolesti z urážky, nitro její
rozrývající . .. Konečně však, po dalším marném
uvažování, vzchopila se a zvolala:
„Blázen! . . Blázen!“
#101
alto_textblock
#101
V pocity pokoření mísily se také jiné pocity
které pro divku milující a milovanou nejsou prosty
jakéhosi půvabu: vyplývajíť z vědomí jakési zadvlády
síly, moci, jež jsou údělem vítězné krásy, takové
jež stranu podrobenou svádí až k výbuchům nepří
četné žárlivosti —
„Blázen!“ opakovala s úsměvem, zroseným vláhou
dobrého, citlivého srdce.
Procházejíc se po pokoji, smála se, majíc pře
očima vlastní příčinu dějství, jehož tragi ko-
mickému pozadí veselá dívčí mysl nemohla ode-
příti ocenění výlevy vracejícího se humoru —
„Blázen! . .. Ale ne — nesmím mu ublížovat
vždyť jest tak roztomilý, takový upřímný, švarný
hoch — — A konečně —-
Další vlákno a pletivo úvah a pomyslů navzájen
si odporujících přerušila v tom návštěva Milušiny
dobré přítelkyně, jež přicházela dnes mimo očekávání
jevíc na všem vzezření neobyčejnou živost a zvěda-
vost — —
„Včera jste tak pojednou odešli,“ začala přítel
kyně, ještě udýchaná, „ani jste nepočkali na ohňo-
stroj — — To jste přišli o to nejlepší, Miluše: T
ti byla švanda! Tančili jsme, zpívali, Klomínek před-
nášel humoristický výstup — — Ten ti, holka vypa-
dal! Ne — — A propos! Copak to bylo včera s
Stránským?!. .. Odešel prý celý vyjevený — —“
Miluše poslouchala družku s výrazem dobromysln
ironie. Pak ji, nemohouc odolati komické stránce
všeho toho roztodivného pletiva příčin, důsledků
fantastických pomyslů osob „nezúčastněných“, vzala
pod paží a svěřovala jí šeptmo (stále ještě z obavy —
nyní ovšem zcela bezdůvodné — aby ji „někdo jiný“
neslyšel) hrozné své tajemství, které zavinil
mimo jiné odchod Stránského a mělo za následek
„dramatické zauzlení“ děje obsažným jeho dopisem.
Přítelkyně byla u vytržení . ..
#102
alto_textblock
#102
Překvapením, veselím a také trochu přirozenou
přátelskou — škodolibostí! Bylať Miluše taková kra-
savice, jež zastiňovala všecky své družky a jíž bylo
možno dopřáti takovouto — aféru! Pak ale zvítězilo
dobré srdce:
„Bloudku“, zvolala přítelkyně, „takhle se trá-
pit a mučit! Takhle si zkazit nejkrásnějši zá-
bavu! Ne — děvče! Tohle kdyby se dověděly Fanda
a Mařka! Bez toho se trápí k smrti, že na tobě, tvé
postavě, tvé chůzi, tvém držení těla, nemohou vysta-
viti té nejmenší chybičky! Hned by roznesly po světě
jak jsi ješitná a co zkusíš pro svou ješitnost — —
Víš co? Hned se ustrojíš a hajdy se mnou!. . . Ne-
máš-li dosti peněz pro ten okamžik, ráda ti vypo-
mohu .. Ostatně jsou ceny v závodě, v němž kryji
své potřeby, jak se říká, tuze přiměřeny a přesvědčím
tě aspoň, že budeš u domácího podniku k
spokojenosti a ochotně obsloužena — — Ne, takhle
se mučit, když je člověk v Praze! Jsi ty ale podivín.
Milušei
#103
alto_textblock
#103
Netrvalo dlouho a obě dívky vydaly se na cestu
Miluše s tobolkou, kterou dobrá matinka ochotně obo
hatila lesklou, zlatou dvacetikorunou.
#104
alto_textblock
#104
Minnul týden.
Rozkošné jarní odpoledne shromáždilo veselou
společnost výletníků v nejluznějším zátiší pražského
venkova. V proudivém a hemživém zástupu pestrého
davu nejlepších přátel a známých, ve velkém kruhu
rodin spřízněnýeh dávnými styky, pohybuje se také
Miluše Boháčkovic, nádherná zjevem, záříci krásou
radostí uvolněného mládí . .. Obklopena rojem
družek a mladých pánů, vznáší se jako bohyné z
hudby a tance, sledována pohledy obdivu i závisti
Půvabný, vzdušný oděv prozrazuje zrakům steré před-
nosti ušlechtilé její krásy; svůdnost zjevu doplňuje
dvojice rozkožných nožek, vězících v útlých, přilé
havých, hnědých botičkách, k nimž mimoděk upirá s
nejeden pohled, snažící se marně býti diskretním
Jeden hlas šířil se vlnkou šepotu přítomnou společ
ností, že jest Miluše živouci zjev Dlany, bohyně n
odolatelné, vítězné krásy, jemuž rozkošné hnědé bo
tičky přidávají kouzla neodolatelného — —
Řekl si to v duchu několikráte také přítomný
doktor Stránský, stopující z úkrytu špatně voleného
zrakoma dychtivýma skvostnou divčinu . . . Nešťastný
doktor Stránský] Všecek zkormoucený a schliplý, se
zjevnými příznaky vytrpěných muk stál v zášeří křovin.
obklopujících rejdiště velké letní restaurace, hryza se
chvílemi ve rty, vzdychaje a proklinaje svou horko-
krernost. Očí jeho sršely zhoubné blesky, kdykoli
postřehly toho neb onoho muže, blížícího se Miluši
s uctivým obdivem a se snahou, pověděti ji něco
zvláště pěkného .. . Občas pátral také, marně ovšem
objeví li se na kolbišti příšera jeho obraznosti, pří
čina jeho žárlení — —
A jak už na tom světě bývá, shledal posléz k
svému zahanbení, že provedí — toť vlastní jeho
výraz — velkou oslovinu, uraziv zbožňování hodnou
divku takovým siláckým dopisemí
#105
alto_textblock
#105
v
#106
alto_textblock
#106
*
#107
alto_textblock
#107
Po roce —
V domácnosti dvou mladých manželů —
„Ne, nepřesvědčíš mne, Miluše, že jsi neměla
tehdy nějaké své tajemství — — Takhle nechová
se prece dáma u přítomnosti svého ženicha! Cosi tě
tehdy trápilo . . . Byla jsi celá vyměněná, celá ne-
šťastná! Odpovídala jsi mně mrzutě, s nevolí — od-
bývala jsi mne jako lokaje. A pak — to náhlé tvé
zděšení, ten výraz hrůzy —-
„Hrůzy?“ podotkla ironicky mladistvá cho
doktora Štránského, jež byla zatím naslouchala
s úsměvem netajené svévole. „Hrůzy — dokoncel
Možná, že jsem měla jakézi vidění, jako proslulá
kdysi nevěsta z Lammermooru —
#108
alto_textblock
#108
„Vždyeky mne odbýváš takovými vytáčkami
Odpusť, ale mohla bys míti přece více šetrností ke
svému muži — —-
„Panu profe soru !“
Pomlěka . . . Doktor Stránský zasmušil se a při-
stoupil k oknu, jehož polozastřenými tabulemi po
hlížel kamsi do prázdna — —
Panička, krásná jako dříve, v nejedné příčino
snad ještě vábnější, vytratila se za jeho zády a zmi-
zela v sousední místnosti. Po chvilce se vrátila, nesouc
v ruce nevelký předmět v papírovém obalu . ..
Uvítal ji dlouhým, nevysvětlitelným pohledem.
„Zde máš moje tajemství!“ pravila suše a podala
muži balíček.
Rozbalil papír a vytřeštil oči:
„Cože — botky?-
„Ano, botky! Příčina nevýslovné me
trýzně za onoho, panu profesorovi tak dobře po-
vědomého jarního výletu . . . Copak neznáte, vašnosti.
pocity kruté trýzné, které vzbuzuje obuv špatne
ušitá — — p-
„Tedy — botičky — —“
„Ano, tlačily, svíraly mne, že jsem byla blízk
mdlobě — — Kdybys mne tehdy nebyl k matince
odvedl, byla bych, myslím, trýznivými pocity zšílela.“
„Ty — s tvýma nožkama — —-
Zapýřila se zlehka: „Nu, ano, ale — botky podle
staré mody! Dlouhé špičky — kroucené vysoké pod-
patky — a noha jako v ohni — —
„A od těch dob už tě nikdy netlačily?“
„Ne, netlačily. Nenosím jich od onoho pro mne
strastiplného odpoledne . . . Nosím nadále jenom
botky hygienického tvaru zlepšeného, zdokonaleného
přesně dle Yvonny“, botky, jež vyrábí a pro-
dává jediná firma na světě, nedostižná ve svém oboru,
ryze česká firma Šlemrova, velkovýroba světoznámé
skutečské obuvi, jejíž rozsáhlý sklad o třech odděle-
ních, mužském, damském a dětském nachází s
v Praze, v Jindřišské ulici, č. 17.-
„Ani nevíš,“ vyhrkl doktor Stránský, „jak mi
tehdy druhé neděle po naší „aféře“ ty tvé nové
hnědé botičky „přesně dle Yvonny“ uča-
rovaly !“
„Jen ty botičky?“ usmála se panička.
„Nu — snad i to, co v nich vězelo,“ odtušil
doktor a přivinul k sobě náruživé rozkošnou paní
Jan Seidl.
Miluši.
#109
alto_textblock
#109
—0