Dne 14. června 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 161. Strana 3.

vévodkyní z Aosty a velikou družinou dne 4. nebo 5. července, neubytuje se však v »Hotelu souverénů«, nýbrž v italském velevyslanectví. Návštěvou touto bude podle zprávy jednoho pařížského časopisu ko- nečně zpečetěno docílení sblížení mezi Francií a Italií. Ministerská krise ve Španělsku. »Herald« oznamuje, že španělský finanční ministr Villa- verde podal včera předsedovi ministerstva Silvelovi a královně-vladařce žádost za propuštěnou a že ji do- provodil důvody osobními. »Correspondencia« píše, že demisse Villaverdeova jest neodvolatelna, ale že če- kati dlužno výsledku dnešní ministerské rady. Mini- sterský orgán »Epoca« prohlašuje naproti tomu všecky pověsti, kolující o ministerské krisi, za vymyšlené. Všeamerický kongres konán bude na pod- zim letošního roku v Mexiku. Poměry v Číně poutají k sobě nepřetržitě pozornost evropských mocností. Zpráva, že japonský vyslanec v Söulu vyžádal si u císaře korejského sly- šení, aby protestoval v něm proti popravení jistého japonského chráněnce, zároveň pak okolnost, že ko- rejská vláda žádala za odročení tohoto slyšení, japon- ská vláda stála však na bezodkladném jeho povolení, to všecko uvádí na mysl, že ve Východní Asii jest mimo povstání Boxerův a ohrožování cizinců v Číně ještě druhá palčivá otázka, kteráž má svůj kořen ve sporu, jenž vznikl mezi Japonskem a Ruskem pro jejich zájmy na Korei. Ačkoliv Japonsko a Rusko zavázaly se ve známé smlouvě, kterou uzavřeli kn. Lobanov a gen. Yamagata, že budou zdržovati se všeho zasahování do vnitřních zále žitostí v Korei a budou tam dbáti svých obchodních zájmů jenom za- kládáním osad, snaží se přece diplomacie obou říší, aby vykořistila slabosti malomocného korejského státu ve vlastním zájmu a na útraty druhého, za to pak rozšířila svůj vlastní vliv. V poslední době snažilo se jak Japonsko tak Rusko, aby obchodu soupeřovu při- pravovalo celními třenicemi překážky nejenom ve vlastním území, nýbrž také v Korei samé. V živé paměti jest ještě neshoda, vzniklá pro přístav v Ma- sampo a pro ostrov Kojedo (Rampo). Japonsko zří- dilo v korejském přístavě v Masampo obchodní skla- diště a Japonci zkoupili tam hojně půdy, načež ruský ministrresident v Söulu žádal, aby korejská vláda od- stoupila Rusku ostrov Rampo nebo Kojedo, jenž ovládá vjezd do přístavu v Masampo. Poněvadž však japonská vláda proti tomu protestovala a svolala zá- roveň ku »kromobyčejnému cvičení« zálohy námoř- nické, zamítla korejská vláda ruský ten požadavek. Ale smlouva, jež tajně uzavřena byla v Söulu, zava- zovala prý Koreu vůči Rusku, že ostrova Kojedo (Rampo) neprodá. Zároveň svolila Korea také k ma- lému rozšíření ruské koncese v Mokpo, dovolila Ru- sku dřevorubectví ve vládních lesích v provincii ka- mikianské, aby mohlo si opatřiti hojně pražců, po- třebných pro mandžurskou železnici a odepřela Japon- sku, jež po celý rok již vykonává dozor na poštov- nictvím a telegrafem v Korei, další vývoj poštovní služby se strany Japonců. Na druhé straně nabylo však také Japonsko výhody, neboť si vymoblo, aby konečně zahájeny býti mohly přípravné vyměřovací práce pro stavbu železnice, která ze Söulu do Fu-

vtoku do Říma. Most tento zove se Ponte Molle (starý římský most Pons Milvius) a jest tím památný, že u něho poražen byl Maxentius císařem Konstan- tinem r. 312 po Kristu, jemuž před bitvou zjevil s na nebi ohnivý kříž s nápisem: V tomto znamení zvítězíš! Z Říma sem přijedeme za malé půl hodiny bra- nou Porta del Popolo ven po cestě Via Flaminia. Proti soše sv. Jana Nepomuckého stojí socha Neposkvrněného Početí Panny Marie a na druhém konci proti sobě sv. Jan Křtitel a Kristus, přijímající křest v Jordáně. Bylo překrásné odpoledne v den sv. Jiří, když náš arcipastýř uctil na tomto mostě římském našeho sv. patrona. Odtud pak se ubíral pěšky cestou, ve- doucí do bujně se zelenajících lučin. Opodál hrálo si několik hochů sluncem hodně osmahlých. Tito jak- mile spatřili kněze, jako na povel pustili se za ním a žebronili o »un santo« (obrázek). Mělo se jim ho dostati, ale za odměnu malé zkoušky a dobré od- povědi. »Umíš-li udělati kříž?« tázal se náš acipastýř jednoho z nich, asi šestiletého hocha. Hoch na oka- mžik se rozmýšlel, hned. však sebevědomě, jakoby oříšek nějaké hádanky rozluštil, pozvednul obě ruce a ukazováčky přes sebe položil tak, že skutečně tvo- řily křížek. Myslil dobře, prozradil vsak, že ve škole i doma velmi málo slyšel vyprávěti o Pánu Bohu a že před patnácti lety slavil zde sv. kříž větší triumf nežli dnes. Náš arcipastýř se usmál, politovav hocha, ale o radost z obrázku — Pražského Jezulátka — ho připraviti nechtěl. Kluk na to radostí poskakuje, utíkal k matce, vyhlížející na prahu jakési učouzené kuchyně.

sansu byla již dávno povolena. Poněvadž japonský parlament odhlasoval na tuto dráhu, kteráž má býti vystavěna v cizí zemi, subvenci, leží úplně na jevě úmysl, aby korejská říše uvedena byla v jistou od- vislost od Japonska. Nejnovější spor pro popravu japonského chráněnce nedotýká se sice, jak se zdá, žádných hmotných zájmů, není však vyloučeno, že má vyzkoušeti síly Ruska a Japonska a že diplo- macie ruská naléhala na vládu korejskou, aby nepo- volila japonskému vyslanci žádaného slyšení. Z Číny samé došly dosud následující zprávy; Z Tjencinu oznamují, že cizozemská vojska zaměst- nána jsou znovuzřízením železnice mezi Lofu a Lang- fangem. Včera odjel z Tjencinu pátý zvláštní vlak se zásobami pro anglické vojsko. Francouzský válečný koráb »Lyon« a anglická válečná loď »Barfleur« při- pluly včera do Taku. — »Times« oznamují ze Šan- gajo, že japonský vyslanec naléhá na to, aby přiznán byl Japonsku jistý vliv v provinciích Čekiangské, Fokienské a Kiangsiské. »Daily Mail« dovídá se z Yokohamy, že japonská vláda vyslala další čtyři válečné lodi na posilu svého loďstva u Taku. — »Times« konečně oznamují ze dne 12. t. m. z Pe- kingu, že vojáci tělesné gardy císařov- niny zavraždili kancléře japonského vyslanectví. Povstání Ašantů. Včera došla do Accry nová pověst o neštěstí, jež postihlo osvobozovací sbor se- verně od Pruhu, kdež Ašantové stáli v silném opev- nění. Silný déšť zabránil postupu hlavního osvobozo- vacího oddílu, který se nalézá jižně od Pruhu. Na pobřeží panují veliké obavy, neboť se očekává, že Ašanti učiní do kolonie vpád. Jaký osud postihl Ku- masi, neví nikdo.

Listy ze Švýcarska. (Povinné pojišťování. — Kulturkampf v kantoně so- lothurnském. — Švýcarská vesnice na výstavě pa- řížské.)

L + 30. V hornatých krajinách krásného Švý- carska nejednou se stává, že bouře vyvrátí stromyi s kořeny, že voda odnese úrodnou prsť a kde ji ne- chává, tam ji zanáší spoustou balvanů a drobného kamení, čímž půda stává se na dlouho neplodnou. S takovou půdou jest nyní ve Švýcařích také povinné pojišťování, již bouře hlasování lidového dne 20. května učinila neplodnou na mnoho let. Bylo 342.000 »ne« proti 146.000 »ano«. Ale nadarmo přece ne- byla ta ohromná práce a čilá agitace pro referendum, neboť chrání Švýcary před jednostranným optimismem, před nebezpečnými bludy a povzbuzuje k dalšímu zkoumání a vytrvalé práci. Mnozí protestanté se při té příležitosti přesvěd- čili, že katolíci ve věcech netýkajících se víry a mravů mají právě tolik volnosti, jako ostatní. Ač mnozí z duchovenstva, s biskupem svatohavelským v čele, vystoupili ve prospěch návrhu o pojištění, psali, řeč- nili a hlasovali četní katolíci proti němu, užívajíce své svobody a přece nikdo zde nesoudil, že by se byli prohřešili proti povinné úctě k biskupům. Katolíci v tomto zápase nestáli jako jedna strana proti druhým, nýbrž rozdělili se a tím odium porážky nelze přičítati toliko jim. A nebylo při tom viděti žádné inferiority katolíků, nýbrž naopak; řečníci ka- toličtí, jako laik dr. Feigenwinter a prof. dr. Beck řečnili na táborech protestantských, a to s úspěchem tak velikým, že kde kdo je hlasitě chválil. Nejeden protestant přesvědčil se, že katolíci ve skutečnosti vy- padají jinak, než si je dříve představovali. Povinné pojištění padlo hlavně přičiněním rol- níků, kteří mu nikde nepřáli. Ale navrhovatelé mohli to předvídati, neboť zákon měl míti několik set para- grafů, a pro věc tak složitou rolník nerad hlasuje, boje se, aby neschválil některého článku, jenž by mu později byl na škodu. Rolníci tak dobře prohlédli zákon a upozornili na jeho částečné nedokonalosti, že jeden spolkový rada se vyjádřil: »My jsme byli líní, abychom zákon všestranně prostudovali; teď při- chází rolník a zahanbuje nás, neboť dobře zkoumá, co návrh má dobrého a co špatného.« V kanteně solothurmském by asi rádi začali ně- jaký kulturkampf. Biskup basilejský, jenž residuje v Solo- thurně, napsal ve svém pastorálním listě: »V Nieder- gösgen byli katolíci ze svého kostela zapuzeni.« Radikální vláda kantonu solothurnského však v těch slovech viděla útoky na své výnosy administrativní, jimiž starokato- líkům dovoluje spoluužívání kostelů s katolíky. To »spoluužívání« biskup pojmenoval pravým jménem »zapuzení«, neboť v kostele, v němž starokatolíci za- vedli své svatokrádežné obřady, katolíkům nebylo možno zůstati. Radikální vláda tedy tu větu zapově- děla, ale učinila se tím jen směšnou. Věta nebyla čtena sice v kostelích, ale za to se dostala do novin, a kde kdo se dověděl, že solothurnská vláda chce míti svůj kulturkampf. Svýcarské vesnici na výstavě pařížské daří se velmi dobře. Navštěvovatelé se do ní hrnou, ač vlastní výstava není ještě zcela zařízena. Zdá se, že výsle-

dek vesnice pro hospodářství bude velice stkvělý. Švýcaři tím chtěli ukázati své krásné krávy a upo- zorniti na výrobky svého mlékařství, a dosáhli, čeho si přáli. Frivolní Pařížané chodí se dívati na vesnici a říkají: »Krávy jsou podivuhodné, hory jsou podivu- hodné (byly u vesnice zařízeny též umělé hory), vše jest tam podivuhodno!« Přejeme i my všeho zdaru švýcarské vesnici, zařízené hlavně přičiněním katoli- ckého kantonu frýburského.

Zprávy církovní. Církevní slavnost. Dnes konáme slavnost Božího Těla na památku ustanovení velebné Svátosti Oltářní, což se stalo na Zelený čtvrtek, kdy se osla- vuje umučení Páně, a proto není možno se oddati radosti nad tímto tajemstvím. Slavnost tuto ustanovil papež Urban IV. Zbožná jeptiška Juliana v Belgii viděla u vytržení lesklý měsíc s místem tmavým, načež se jí zjevil Bůh a vysvětlil, že mezi svátky chybí jeden, totiž Božího Těla. Biskup lutišský Ro- bert zavedl tuto slavnost roku 1247, načež papsž Urban IV. ji rozšířil r. 1267 na celou církev, což Kliment V. potvrdil r. 1311 na sněmu vienneském a určil k tomu čtvrtek po svátku nejsv. Trojice. Toho dne se koná průvod ke čtyřem oltářům, kde se zpívají evangelia o ustanovení vel. Svátosti Oltářní, aby církev sv. osvědčila víru v toto tajemství veřejně, že Pán Ježíš jest přítomen opravdově a skutečně v této svátosti. Tyto průvody byly zavedeny hlavně proti protestantskému bludařství, které zavrhlo víru v tuto svátost. Při průvodu třeba zachovati úplné mlčení vzhledem k přítomnosti samého Spasitele. Epištola při mši sv. čte se z listu sv. Pavla ke Korintským XI. na slova Spa- sitelova: »Vezměte a jezte, totoť jest Tělo mé.« Evangelium se čte podle sv. Jana na slova: »Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj; kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně pře- bývá a já v něm.« — Dnes se koná památka sv. Basilia Velikého, narozeného kol r. 330 v Cesarei. Týž byl s bratrem sv. Řehořem Nyssenským zbožně vychován a stal se po dokončených studiích učitelem řečnictví, po té mnichem, r. 364 knězema r. 370 biskupem v Cesarei. Byl znamenilým řečníkem a bohoslovcem a náleží i mezi východní církví k nej- lepším otcům církevním. Snažil se potlačiti arianské bludařství ve spolku se západní církví. V lidumilství získal si zásluhy založením nemocnice, již nazval Ba- silias, u Cesaree. Zemřel 1. ledna r. 379. Mezi jeho spisy vynikají práce o sv. Duchu a jeho homilie. Se- stavil pravidla mnišského života, jichž dosud basiliáni užívají. Na západě se rozšířila pravidla sv. Benedikta. Průvod Božího Těla koná se dnešního dne v kathedrále u sv. Víta na Hradčanech po slavné mši sv., která se slouží o 7. hod. Průvod s Nejsv. svátostí povede sám Jeho kníž. Milost ndp. arcibiskup Lev svob. pán Skrbenský. — Na Král. Vyše- hradě je slavná mše sv. o půl 9. hod., načež se po- řádá obvyklý průvod ke 4 oltářům. Úmrtí. Minulé pondělí zesnul v Pánu v Drno- vicích u Vyškova zaopatřen sv, svátostmi tamější farář dp. Ignác Oplatek po nedlouhé těžké nemoci u věku 51 let. Zesnulý narodil se r. 1849 v Brně, na kněze vysvěcen byl r. 1876. Pohřeb konán byl ve středu dopoledne v Drnovicích. Ozdoba basiliky sv. Václava na Smí- chově, Vsdp. farář smíchovský msgr. Švehla věnoval basilice novou ozdobu, jíž doplní se vnitřek basiliky aspoň přibližně. Pravá stěna kostela ozdo- bena bude stavebníkem p. arch. A. Barvitiem pro- jektovanými obrazy »Kristus na hoře olivetské«, »Ecce homo«, »Pohrobení« a »Z mrtvých vstání Krista«. Oba poslední obrazy věnuje vsdp. msgr. kanovník Švehla, prvé dva pak svobodný pán Frant. Ringhoffer, a sice s tou podmínkou, že malba skon- čena bude letos o sv. Václavě. Objednávku obdržel malíř S. G. Rudl, který v téže basilice maloval obraz v absidě »Nanebevstoupení Páně.« Do Příbrami a na Sv. Horu! Vzhledem k velikému návalu poutníků německých o slavnosti korunovační, letos na den 24. t. m. připadající, vy- praven bude zvláštní vlak na radu duchovní správy kláštera svatohorského dne 1. července 1900 z nádraží vyšehradského o 6. hodině ranní se za- stávkou na Šmíchově. Jízdné tam i zpět 1 zl. 20 kr. — Na Sv. Hoře koná se v týž den veliká slav- nost Marianská. Jízdní lístky vydává od 24. do 29. června knihkupectví Cyrillo-Methodějské v domě městské spořitelny pražské. — Návrat v7 hodin večer ze Sv. Hory. Pouť na Sv. Horu z Košíř. V neděli dne 24. června t. r. pořádá Marianská jednota y Koší- řích pouť na Sv. Horu u Příbrami za vedení dp. Aloise Kramera, duchovního správce v Košířích. Po mši sv., která sloužena bude v chrámu P'áně na Malostranském hřbitově o půl 5. hodině ranní, vyjde průvod na nádraží smíchovské, odkud zvláštním vla- kem v 6 hodin 10 minut pojede se do Příbrami.