ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c7b39330-8f16-11dd-bb4e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 38
#1 alto_textblock #1
Ročník padesátý třetí.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v sobotu 6. září 1913.
#3 alto_textblock #3
Číslo 245.
#4 alto_textblock #4
lu ranní a večerní llsty předplácí sa V Prase v administrasls a měsln, na čtvrt fsta . . . . 8 K — s dvoji donáškou a měsín. . . . čevrt ieta : . . . iR ess ve fliálkáeh na měslo . . . . . 1 K 80 Poštou: na měsio, na čtvrt íeti : . . . B k on s dvoji zásilkos na měsíg. na riot: . : :kk
#5 alto_textblock #5
h
#6 alto_textblock #6
U drobném prodejla ranní disle o sobě . . za lp večerni Va fliálkách na venkově anní čislo . . . . . večorní . . S
#7 alto_textblock #7
Inseráts plati se hotově Bnpřod. Předplacení a inserty přijíma administrace v Marianské ul., a Tam nacházejí se těl ředakce, tiskárna a sxpedlne „Národnich Listů“ Rukopisy se novraceil
#8 alto_textblock #8
Dnešní číslo pro Prahu jest o 3, s přílohou pro venkov o 12 stranách.
#9 alto_textblock #9
Telefon »Národních Listů“: Redakcer al pro hovory místní 2400, b) pro hovory mezíměstské 1061. — Admínistracs, expedicea obchodní tískárna 1052.
#10 alto_textblock #10
Albanie a její přátelé.
#11 alto_textblock #11
Do Valony se právě ubírá mezinárod- ní komise, která vypracuje pro Albanii statut, od něhož se očekává ten zázrak, že z divokých kmenů rázem udělá národ a stát. Jiná komise se zase chystá na alban- ský jih, aby stanovila hranice proti Řecku, podobně jako se to stalo proti Černé Hoře a Srbsku. První komise bude mít ruce dostí vol- né, poněvadž i ti, kdo pro přátelství vůči Albanii nemají žádného důvodu, jsou pře- svědčeni, že ani Lykurg neudělal by z Al- banců státní občany a z jejich území oprav- du suverenní stát. Zásadě národní suvere- nity ponechá se jistě se všech stran v Al- banii volné pole, aby se tam trochu od- škodnila za to, jak se jí špatně vede doma u těch, kdo ji do albanské ústavy budou vtělovat. Něco jiného je však, jak se naloží s národnostním principem v otázce jižních albanských hranic. Velké skupiny řeckého obyvatelstva brání se ze všech sil proti to- mu, aby byly násilím pojaty do hranic bu- doucí Albanie, ale Italie stojí v této věcí proti nim, nechce jim povoliti splynutí s Řeckem, a Rakousko Italii podporuje Řecké obyvatelstvo, takto ohrožené, pro- testovalo již proti osobám, které Rakousko a Italie do ohraničovací komise vyslaly. ale jeho protesty proti komisi budou asi marny. Velmoci, které chtěly na Balkáně spravedlnost a pořádek, přihlížejí už k úpravě zbývajících věcí s jakýmsi fata- lismem, a sotva se postaví proti tomu, aby heslo suverenity národa, které vyslovila londýnská konference ve prospěch Alban- ců, nebylo porušováno v neprospěch ji- ných. Sir Edward Grey prohodil ostatněo londýnské konferencí dosti ironicky, že je- diným jejím cilem bylo zachovati evropský mír a shodu, a to i za cenu několika roz- hodnutí navzájem si odporujících a nelogi-
#12 alto_textblock #12
ckých.
#13 alto_textblock #13
Měl jako všichní skeptikové vůči Bal- kánu pravdu a ještě ji bude míti častěji. Rakousko bude státi na straně Italie a protí Řecku. Od anexe Bosny a Herce- goviny znají Pešť a Vídeň už jenom jedno- ho nepřítele, a tím je Bělehrad. Od té do- by spatřují v Srbsku stálé nebezpečí a po- dezírají je, že je nástrojem v rukou Ruska. ačkoliv právě druhá válka balkánská mo- hla by celý svět přesvědčiti, že Srbsko bu- de žárlivě střežit svoji suverenitu. Stejně znepřáteluje si rakouská politika druhý mohutnící balkánský stát, nadějné Řecko, které jistě kvapem vybuduje svou námořní moc. Nenávist proti Srbům překonala i antipatie tak silné, jako byly v Rakousku chovány proti Italii. Pro ni se pracujev jižní Albanii, jí se Valona, ovládající otrantskou úžinu, reservuje, dokud tam Italie nemůže sama, ji tam už rakouská po- litika málem byla uvedla, když šlo o akci proti Černé Hoře, a pro větší popularitu
#14 alto_textblock #14
Italie mezi Albanci zasazuje se teď Vídeř o to, aby albanské hranice nešly tak, jak ukazuje národnostní statistika, nýbrž o kus na jih, tak, jak to chce albanská a italská zvůle. Může hrabě Berchtold učiniti pro Italii ještě více než když takto pomahá za- okrouhliti její budoucí sousto? Udělal už tolik, že více udělati mu nezbývá — dokud si toho ovšem Italie nebude přáti.
#15 alto_textblock #15
V podivném rozporu s tímto italo- filstvím stojí ovšem to, co oba státy dělají uvnitř Albanie. Rakouská propaganda trvá tam už skoro šedesát let, kdežto italská pouze dvacet. Rakouská počíná — je to charakteristické — r. 1855 uvedením Je- suitů do Skadru. Nevíme, zda je náčelníc albanských kmenů přijali za svoje zpověd- níky, jisto však je, že skoro celý rakouský vliv v Albanii založen je na katolickém kleru, jehož předáci jsou z Vídně zahrno- váni poctami a penězi. Ve Valoně si vy- pravují o jednom z nich, že mu Rakousko zaplatilo pět ze sedmi zlatých zubů, které nosí. Na severu má katolický klerus sku- tečně jistý vliv mezi katolickými Albanci Ve střední a jižní Albanii je jich však má- lo, ale rakouská propaganda tam pracuje rovněž, opírajíc se o musulmany, jinými slovy, dávajíc podpláceti musulmanské be- gy. Zakládá zde také školy, ve kterých vy- učovacím jazykem stejně jako na severu je italština. Na severu z toho těžila italská propaganda, na jihu je však tak silná, že pracuje samostatně a kvapem odvádí ra- kouským školám žáky. V Drači při vypu- knutí italsko-turecké války obě vlády daly zavříti svoje školy, rakouská patrně ze so- lidarity s Italií, nyní však italská bude za- se otevřena, kdežto rakouská nikoli. Dou- fejme, že budeme míti za to o jednu menši- novou slovanskou školu v Rakousku sa- mém víc... O italské propagandě jde je- den soud, že všude předhání a zatlačuje rakouskou. Italská užívá při tom antipatií, které budí rakouská svým straněním ka- tolíkům a získává všude mohamedánské obyvatelstvo, rozhořčené jmenovítě tím. že na návod Rakouska bylo velmocemi ve vilajetu skaderském sesazeno asi 150 mo- hamedánských úřadníků a nahraženo ka- tolickými. Rozumí se, že žádný statut ani panovník toto závodění nezastaví, že sa- mostatnou Albanii budou oba státy pova- žovati za svoje předurčené dědictví, že ji budou žárlivě střežít a posílat do ní pořád víc a víc peněz, až se pro ni konečně přece
#16 alto_textblock #16
utkají.
#17 alto_textblock #17
Albanci ovšem neurazí nikoho odmít- nutím. Je však otázka, zda se dědicové přec jenom nepřepočítají. Sebevědomí Al- banců poroste, avšak jejich hospodářské potřeby a sousedství s Řeckem a Srbskem a užší styky, ve které s nimi vstoupí ná- sledkem stavby silnic a drah, sblíží divo- ké horaly více s těmito státy, které jsou ci- vilisovanější a bohatší než oni, ale také za- se jim bližší než Italie a Rakousko, ke kte- rým postupem času spíše budou pociťovati rostoucí nedůvěru. Může se tedy státi, že vývoj albanských poměrů a vztahů půjde jinak, než si představovali ti, kdo v Londý- ně autonomní Albanii tvořili.
#18 alto_textblock #18
sedmdesátník.
#19 alto_textblock #19
Karel Tůma
#20 alto_textblock #20
Po padesátileté činnosti v redake „Národních Listů“, kterou jsme slavili před rokem, dožil se náš ctihodný senior Karel Tůma dnešním dnem sedmdesáti ro- ků. Krásný věk v životě lidském, nevšední v životě žurnalisty, ale přímo vzácný, je-li vyplněn takovou prací, jakou ve svém po- volání redaktora a spisovatele vykonal Karel Tůma. Jeho dnešní narozeniny jsou jubileem práce nepřetržité, neúnavné a nadšené a jubileem bojovníka a hlasatele jenž celé životní dílo věnoval národu, de- mokracii a svobodě. Z nesčetných čísel „Národních Listů“ promlouvalo už jeho péro, za nejrůznějších situací hovořil jeho duch k české veřejno- sti tu úvahou, tu vyzváním, tu protestem — vždycky nepoddajný a břitký, nikdy ne- skloněn, vždycky svůj a pln víry v pokrok národa a nadšení pro jeho čest a právo. K publicistické činnosti Karla Tůmy druží se řada obrazů velkých bojovníků za svo- bodu, které věnoval svému národu jako rozněcovatele a vzory. Co na nich miloval a ctil, to stejně zračí se v jeho činnosti no- vinářské: je to onen poctivý a přímý duch liberalismu a vlastenectví, jenž zdobí nej- větší dějinné charaktery a do naší doby svítí z minulosti a stále jí připomíná, aby neustávala ve svém boji za právo a svobo- du. Naše cíty k sedmdesátiletému muži, jenž obohacen tak bohatými zkušenostmi. stále pracuje mezí námi, ze samého jeho charakteru a srdce čerpaly by dosti látky, velké životní dílo a ideje, pro které pracuje a za které také trpěl, působí však, že den jeho narozenin má pro nás význam daleko širší a vyšší, že je jubileem práce ve služ- bách českého národa. Blahopřejeme mu k tomu s úctou a láskou. Přejeme mu, aby ještě mnoho vykonal, neboť víme, že si ne- dovede život jinak představovat, a těšíme se, že nám také zachová ve svých pamě- tech něco z historie úctyhodné řady let které prožil.
#21 alto_textblock #21
Panu Karlu Tůmovi zaslány byly k jeho dnešním 70. narozenínám mimo přečetné jiné tyte dva projevy. S neličenou radosti vykonáváme tímto usne- sení výboru Spolku českých žurnalistů, vyslovujíce Vám ke dni Vašich 70. narozenin nejupřimnějs přání všeho dobra. V plné duševní svěžesti dosa- hujete životní mety, jež zřídka jen bývá údělem novináře, a to zejména novináře, jehož neúmorná činnost po desítiletí znesnadňována byla perse- kucemi. Že dospělJste, vážený pane kolegfo, mety té. jest důkazem zdravého jádra životních Vašich sil a to naplňuje nás radostným přesvědčením, že je ště dlouho bude Vám možno rozhledem i zkuše- nostmi svými přispívati k řešení všech důležitých otázek našeho národa, jemuž Jste od mládí s na- dšením zasvětil své síly a schopnosti. Loňského roku u příležitosti 50letí novinářské činnosti Vaši měli jsme možnost oceniti význan obrovské, neutuchající ale nadšené práce Vaši vzpomínáme jí dnes poznova s obdivem i hrdostí neboť velkost a význam novinářské činnosti Vaš jest ctí i Spolku českých žurnalistů, jenž čítá Vás mezi členy své. Račte přijati tento kolegiální projev s ubezpe čením dokonalé úcty s jakou se znamenáme Za výbor Spolku českých žurnalistů Josei Holeček, Rajmund Cejnel, jednatel. předseda.
#22 alto_textblock #22
V den, jehož významnost roste poctivým oce- něním vykonané Vaší práce, dovolují si i čeští spi- sovatelé, sdružení ve spolku Máji prositi Vás, slo- vutný pane, abyste přijal vážné ujištění jejich o- pravdové úcty a přání nejupřímnějších V těžkých a zodpovědných dobách, které pro živá český tisk, zvláště v posledních letech, osvěd čil jste vždy vzorný smysl pro čestnou přímost obětavou oddanost k národním prospěchům, jel hájíte v každém případě s takovou vroucí přesvěd čivostí. Platiž Vám za to, slovutný pane, srdečný ob div nás všech, k němuž přidružujeme též pevno naději, že ještě dlouhá léta budete v plném zdrav i svěžím duchu věrnou stráží všech drahých i nut ných zájmů národních. S opětovným projevem přání nejupřímnějšíe
#23 alto_textblock #23
za Spolek českých spisovatelů-belletristů Máj v Prazei Frant. Herites předseda.
#24 alto_textblock #24
Dr. Quido Maria Vyskočil, tajemník.
#25 alto_textblock #25
Bulharská vypůjčka v Rak. Uhersku.
#26 alto_textblock #26
Z Vídně, 5. září. Večerní „Zett“ uveřejňuj- z Pešti tulo depeši- „Ministr hr. Berchtold zaslal uherské vlád notu v záležitosti výpůjčky, kterou mají povolit bulharské vládě vídeňské a peštské velkobanky Nojen že je neobyčejným, že mínistr zahraničníc záležitostí posílá v takové záležitosti noty uher- ské vládě, ale ještě neobyčejnějším je vřelý tón, ve kterém nota je zredigována a pak politické argu- mentace, kterými jest přání zahraničního úřadu doprovázeno. Ministr zvěděl, že některé uherské. jakož i rakouské velkobanky chovají se k jeho podnětu poskytnouti Bulharsku zálohu 30 mil. k odmítavě. Nedostaek peněz v Uhrách je tak velký že četná města musila odložiti nejnutnější stavby — na př. škol, nemocnic atd. — neboť peněžní ústavy odmitají veškeré úvěry. Vzhledem na toto faktum je pochopitelná zdrželivost naproti ciní zemí, a tato okolnost přispěla také, že vídeňské konierence v záležitosti bulharské výpůjčky ne- vedly dosud k žádnému výsledku. Nyní vycývá hr. Berchtold v dotyčné notě uherskou vládu, aby uherský ministr financí vykonal nátlak na volko- banky, aby tyto poskytly potřebné prostředly Velkobanky činily námitky a to jednak vzhledem n hospodářskou krisí v Uhrách, jinak také, že b dotyčný úvěr musel miti konnexe s některými prů- myslovými objednávkami. Ale ministr zahraničních záležitostí, jak se zdá, nemá smyslu pro zevnějs přání velkobank a žádá nejrychlejší splnění bul- harských požadavků. Zatím pověřila uherská vláda v poslední mi- nisterské radě mínistra financí dra. Teleszka, aby zahájil jednání s uherskými velkobankami a poku možná záhy snažil se docíliti dohody. Možná, že se zdaří pohnouti banky, aby upustily od sváho zamitavého stanoviska, ale půjčka musola by být uzavřena v jiné formě a za jinakých podmínek, nei jak ji navrhuje ministr zahraničních záležitostí.“ Z Pešti, 5. záři. Četné zdejší maďarské noviny ohražují se velmi ostře protí povolování půjčel cizím státům „Pesti Napl6“ praví, že za nynější krise je potřebí v Uhrách každého krejcaru a všude jeví se zmatek pro nedostatek pohotových prostředků Na domácí poměry neberou však správci této říše pražádného ohledu, a ačkoliv země ocitá se n krají úpadku, staví se hr. Berchtold do pósy jakoby měl v kapse poklady celého světa. „Az Est“ konstatuje, že je největším ne-
#27 alto_textblock #27
smyslem povolovati půjčku Bulharsku, a ještě vět- ším nesmyslem že bylo povoliti půjčku Číně. Ra- kousko-Uhersko nemá nic jiného na starosti, než stále navazovati exotické styky finanční. Jest jisto — praví „Az Est“ — že francouzský peněžní trh bude pro Rakousko-Uhersko nadále uzavřen. A nelze se tomu diviti, když Rakousko-Uhersko své poslední prostředky, které si zdejší průmysl musí od huby utehnouti, poskytuje zrovna zemím, které stojí proti trojdohodě. „Világ“ ostře profestuje proti půjčce Bul- harsku, neboť — praví — země potřebuje nutně každého haléře a hospodářská a finanční krise byla by do krajní míry přiostřena, kdyby mělo 30 mil. K v nynější době býti odesláno do ciziny. „A z Ujság“ naproti tomu považuje bulhar- skou půjěku za vhodnou příležitost rozšířiti ra- kousko-uherský vliv na Balkáně. Bulharská půjčka musí býti rozhodně uzavřena. Francouzský, angli- cký a částečně ruský kapitál činily v Srbsku, Ře- cku a Černé Hoře pravé divy. Nuže, monarchii zbývá zájmová sféra, pozůstávající z Bulharska Albanie. „A Polgár“ se obává, že poměr monarchie se Srbskem se přiostří, neboť Rakousko-Uhersko stále zřejmě podporuje Bulharsko. Hr. Berchtold diktuje vídeňským a peštským bankám, aby půj- čily Bulharsku 30 mil. K, ale nestará se, že Uhry současně jsou stíženy nehoráznou finanční krisí. Hr. Berchtold pokračuje ve svě politice prestiže o bezohlednosti. Takový postup byl by na místě jen, kdyby Rakousko-Uhersko žilo v hojnosti.
#28 alto_textblock #28
Hostem u dra. Kramáře.
#29 alto_textblock #29
Dopisovatel „Golosu Moskvy“. V. K—v zajel si na Barbo, do letního sídla dra. Kra- máře a takto vyličuje své dojmy V malé vzdálenosti od mysu Aj. Todor u podnoží zubatého Aj-Petri skoro k samému moři přilnul malebný park villy Barbo. Je to majetek a letní sídlo známého politického či- nitele českého, dra. K. P. Kramáře. Sem za- jíždí odpočívat od bouří politického života, od přátelských oslav svých stoupencův a ne- přátelských demonstrací svých protivníků. Po kráse pohledů, otvírajících se před očima divákovýma, park Barbo je snad nej- krásnější na celém jižním břehu Krymu. Dva velkoknížecí majetky, Čair a Dulber, obklíčily villu se všech stran stínivými sady, ale iv lesku nádherných, přepychových velkokníže- cích paláců neuvadla krása Barbo. Důmo krásné architektuře antického slohu s velko- lepým portikem a k moři se spouštějící te- rasou stojí velmi příznivě na otevřené plošině zvýšeného místa a když parník jede mimo, s paluby krásně vidět dům ve všech podrob- nostech. Krásným zevním formám plně odpovídá vnější a vnitřní výprava. Nejlepší čeští umělci přispěli k této práci. Tak Barbo dra. Kramáře stalo se docela českým koutem. Majitelé villy obyčejně bývají zde dva — tři měsíce. Kaž- dého roku sem zajíždějí čeští spisovatelé. umělci a učenci. Dr. Kramář nerad opouští toto zátiší. Ale na poznámku novinářovu, že hluk politického života nezastavuje se u prahu domu a vnikái do této samoty, odpověděl dr. Kramář- „Ano, bohužel je tomu tak. Kdo jednou se zapřáhl do vozu politického života, je nucen stále jej vléci. Kromě toho události, které pro- žíváme, jsou tak významny, že při nejlepší vůli ujít jim každý jest odsouzen prožít jich ostří. Události běží tak rychle, že mdlá diplomacie velmocí ve svém opoždění podobá se kočímu, který vypustil z rukou oprati.
#30 alto_textblock #30
FEUILLETON.
#31 alto_textblock #31
Oslava Verdiova v areně veronské.
#32 alto_textblock #32
(Psáno pro »Nár. Listy«)
#33 alto_textblock #33
Daly jsme se na útěk před žíravou nudou našeho letního bydliště, kde vlál závoj typi- cké rusovlasé vdovy, aniž nalezl hluboký jejt smutek těšitele; kde rudé kazajky mladých dívek slibně zářily, aniž někdo se nalezl, jenž by si byl přál splnění nějakého slibu; kde ve- liké žluté oko měsíční pohlíželo udiveno n klídně pokojnou plochu jezerní a potutelný paprsek světlometu nemohl vyplašiti ni jedi- ného párku milenců. Ani staré dámy na terase nemohly podobného nic objevit a v rozhovo- rech bylo následkem toho nezbytno přestati na pouhém konstatování, že nějaká žabka přehodila nohy tuze vysoko nebo že koupala se v tricotu bez kalhotek. Člověk, suna po- slední zákusek do úst, činil tak otáleje bez- děky, poněvadž oddával se tísnivé úvaze: co jenom počnu, jakmile také to spolknu. Což divu, že hostiny stále se prodlu- žovaly, že přestávky mezi obědy a večeře- mi se krátily a že moje bílé šaty pořáde byly mi těsnějšími. Konečně pojala mě hrůza před mým krejčím, jehož pohledy stávají se pohrdavějšími, čím více blíží se míra objemu mého sedmdesátce, a v úzkosti té rozhodl jsem se, že sledovati budu cesty umění v Italii. což je — jak povědomo — velmi namáhavá věc a při čem je prý strava špatná. Jela jsem napřed, protože k němu bylo nejbliže, do Milána. Ten mě však velice skla mal. Opájela jsem se sice vznesenými krásam Beatricy d'Este a skvostný styl musea, gale- rie, obrazárny Poldi-Pezzola byl mně vzácným požitkem. Ale jídlo tam bylo přespříliš dobré Proto jela jsem dále. Do Verony. Tam jsem měla, co bylo srdce mého žádostí. Nejsem žádnou milovnicí nějakých sen- sací. Dojela jsem tam jedině, bych shlédla toto krásné a staré město. Hned u nádraží však zastavil mě divý muž, který mi před očíma mával cihlověrudými sešity, koule zá-
#34 alto_textblock #34
roveň očima a jako lví řev byly jeho výkřiky „Aidal!! Aidal!! Ustrašena koupila jsem o ného spisek, zaplatila 25 centesimů, které zař žádal a k úžasu svému pozorovala jsem, jak pojednou řvoucí lev proměnil se v něžného holoubka, jenž všemi pomůckami románské výmluvnosti mně lichotil, přemlouvaje mě. bych odebrala mu také k textu náležející dvě sedadla parketová. Viděla jsem v tom poky osudu. 25 centesímů jsem již investovala, při- dala jsem ještě 20 lír a byla jsem překvapu- jícím způsobem šťastnou majitelkou dvou líst- ků ku představení „Aidy“, konanému za pří- činou stoletých narozenin Verdiových ve sta- ré aréně veronské. Repris ohlášeno bylo pět. Do areny vešlo se — tak bylo tvrzeno — pa- desát až šedesát tisíc lidí. Za takového návalu diváků a posluchačů bylo město několika- násobně přelidněno. Všechny hůtely byly obsazeny. Musila jsem míti světnici — stůj co stůj. Nuže, po- kojík stál 20 lir a nalézal se v bídném baráku. Moje dobrá přítelkyně by do takového bytu zajisté nebyla dala svého zhýčkaného, bílého pinčlíčka, jehož kštice jest jako z hedvábí. Než v tomto městě, jubileem omámeném považováno každé pomyšlení, zabývající se více pohodlím tělesným nežli hudbou oslaven- covou, barbarstvím a profanací umění. Ne- dosti toho: postihla-li jsem, velmi se namá- hajíc, smysl hovornosti své bytné, prosté to ženy z italského lidu, jako vodopád se valící bylo téměř nemožno žíti vůbec dále tomu, kdo neslyšel provedení „Aidy“ v areně. Nuž, útulně zrovna v našem bytě nebylo Řekly jsme si však: jednu noc nás to nezabije Moje sestra stěžovala si, že umyvadlo je pra- malinké. Neměla jsem však po ruce žádného dalekohledu a tak jsem ho prostě ani neviděla Že postele byly čisty, toho jednoduchou příči- nou bylo, že oněm malým zvířátkům, která v oněch krajinách bývají nevitanými spolu- bydliteli, zdály se tuze nehostinnými a špat- nými. Odebraly jsme se rychle na ulici, by- chom shostily se alespoň na krátko nemilého dojmu toho. Ve všech starých ulicích a ulič- kách, zejména pak na hlavní třídě, tlačilya tísnily se zástupy. V tomto tisícovém davu
#35 alto_textblock #35
nalézali se černoocí kavalíři, upírající zraky svoje na kolemidoucí dámy způsobem, nám zvyklým svebodám velkoměstským, přespříliš směle a bez ostychu, ve shluku a směsi s děl- níky, sedláky a s podezřelou luzou. Což zů- stavilo v nás dejem, že Italie je státem opravdu demokratickým. Záhy po obědě již odebrali se lidé do arény. O 1/27. hodině byly kamenné schody galerie kolkolem dosti hustě obsazeny. N obou stranách jeviště spočívaly mohutné rozložité dvě sfingy. Několik sloupů a pilířů. monumentálně prostých a jednoduchých- toť byl veškeren inventár dějiště. V pozadi malý les ze svěží zeleně. Aréna, dokud bylo přízemí prázdno, zů- stavuje účinek ohromné prostornosti. Na prvni pohled zdá se pravděpodobno, ba neuvěřitel- no, že z daleké scény sem donikne vůbec ně- jaký zvuk a hlas. Podivný však úkaz: šum hluk mas, tady nahromaděných, nebyl poměr- ně velikým ani silným. Ztrácel se pod širokým obloukem, jejž vyklenul bleděsivý blankyt nad arénou. Před 7. hodinou vystoupil první spolu účinkující. Byla to hvězda na večerním sou- mračném nebi. Ponenáhlu se stmívalo. Trpělívě čekale množství. Na vnějšku schodů, na drsných, dře- věných balustrádách drápali se a šplhali kluci visíce skoro více ve vzduchu, nežli sedíce Večer byl příjemně vlažný. Nebylo ani dost málo chladno, ale nebylo také docela žádné dusno. Lidé od čekání počali dostávati žízeň. Nějaký pán nabízel liru za lahev piva. Jin nabízeli stejně s ním. Četa hochů sesoukala se několik metrů hluboko s výše, na kterou byli pracně vylezli. Opatřili nápoje. Co ne- podnikne italský mladík, kyne-li mu zisl jedné liry? Náhle spustil se potlesk. Pěkně rytmí- cky — jedna, dvě, tři, potom jedna, dvě. Proč to dělají? ptala jsem se sousedky. Oh, p n giuocarel per passar il tempof By se obvese- lili! By si zahnali dlouhou chvíli! odvětila Několik minut trval tento rytmický aplaus znějící skoro jako náraz kastagnett. Pak za- vlály pojednou kapesníky. Všecko auditorium
#36 alto_textblock #36
jimi kynulo a máchalo a nesčíslný počet šátků vzlétl třepotavě současně nad publikem jako veliké, potrhlé vločky sněhové. Potom za- bliklo někde světélko. Hned pak ještě jedno. A ještě jedno. Když uhasly veliké plameny elektrické, měly jsme divukrásný pohled na tisíce a tisíce světélek, jež navštěvovatelé měli v rukou. Aréna zdála se býti touto chvil velikým, obrovským stromem vánočním Z osvětlení toho nehrozilo nižádné nebezpečí neboť aréna jest ohromná, celá nepokrytá celá z pouhého kamene vybudována. Elektri- cké světlo vzplanulo znova. V širém okruhu viděly jsme nesmírný tábor lidu — hlavu n hlavě. Parket se již plnil a tím způsobován zdání, jakobychom se blížily jevišti. Konečně ohlášeno třemi údery na buben že hra se zahajuje. Je věru náramně těžko pověděti, který dojem byl hlubší, byl silnější byl nezapomenutelnější. Žda divadlo, které nám poskytovaly shluklé masy lidové či proveden „Aidy“, které co do jakosti hlasové a here cké možno klidně staviti po bok představen díla tohoto ve dvorní opeře, a které konán pod širým, jižním nebem. Měsíc vyhoupl se zatím v úplňku žlutě pranžový na obzoru. Chvilkami vzlétl nad je- vištěm netopýr, polekán a udíven nádherou která zahostila se v jeho domácnosti a která zaplašila jej z klidu, ve starém zdivu po sta- letí jen málokdy rušeného. Gigantické audi torium jakoby ani nedýchalo. Veliké mlčen viselo nad hledištěm. Jedinkrát pouze byl přerváno. V parketu někdo zapískal — nevě- dělo se, zdali ze zbujnělosti či zúmyslně Fuoril Fuoril ven! ven, ozvaly se hrozivé, zu- řivé hlasy. Několik lidí pláchlo, ale trvalo ještě hodně dlouho, nežli nastalo všeobecné upoko- A v okamžiku tom pokládáno nezměrnou troufalostí velikého tenoristy Zenatella, že celé představení byl inscenoval a tuto tisíci- hlavou bestii, publikum, tady shromáždil, jež nevolí schvácena také jej mohla rozsápati. Vlachové nejsou ostatně tak zlí a lití, jak by se mohlo souditi podle jejich vzezření. Viděla jsem v Milaně takové černovlasé muže s ostrý- mí rysy a divými pohledy, kteří v loutkovém
#37 alto_textblock #37
jení.
#38 alto_textblock #38
divadle se smáli a jásali jako veliké děti. Na druhé straně však: ohromné rozechvění, v ja- kéž uvedeny byly masy vzácným divadlem,a suggestivní moc, kterou účinkuje dav na jedno- tlivce, byly nebezpečným podpalem Než v tom právě jaly se fialové tanečnice v křiklavém světle semaforu, ozařujícího je- viště s protější strany arény, prováděti svoje posvátné tance a zpěvy a zakňučevši napo- sled, zalezla bestie z masy, ustupujíc opět bezdechému, fascinujícímu napětí. Za celé hry počínalo si obecenstvo neoby- čejně pěkně. Všechna čest romanskému smy- slu pro umění. V naprostém pořádku a pokoji vyprázd- nila se, bylo již k jedné hodině s půlnoci. aréna širokými, otevřenými, obloukovitými vraty. Na ulici potom ovšem opojenost lidu vybuchla. Tisícové, nenašedše přístřeší, byli nuceni stráviti čas a noc do odjezdu ranních vlaků venku na náměstích a třídách, které do svitání hlaholily a hlučely hudbou a zpěvem. Arie ze všech oper Verdiových bylo slyšeti s několika stran současně a zároveň ale nade všemi vitězil motiv: La donna č mobile .. Do naší světnice poblíže hlavní třídy se nalézající dral se hudební a zpěvní tento hluk. Nemohly jsme usnouti. „Bylo te přece čarokrásné,“ řekla jsem ke své sestře a protáhla jsem se, po několika- hodinném sedění si polevujíc, na tvrdém, ba- vlnovým povlakem krytém lůžku. Skrčila jsemi při tom ovšem opatrně nos, abych jím nena- razila na žádný trám ve stropě. „Ano, čarokrásné!“ opětovala sestřička. rozespalým modrým očkem pomžourávajíc k nezamčitelným dveřím, zdali tam leží židle podle všech pravidel umění jak se patří tak, že by najisto se překotila, kdyby nějaký lupič učiniti chtěl do naší jizby první krok. Provedení Verdiovy „Aidy“ v aréně ve- ronské zůstane mi nezapomenutelnou, krás- nou upomínkou. Ale doznávám upřímně a po- ctivě: přála bych si skorem, aby bylo již — — upomínkou. V Torbole, koncem srpna Lily Liebersova.