#1
alto_textblock
#1
14. dubna 1907. Císlo 102.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Strana 13.
#4
alto_textblock
#4
Výtvarné uměnl.
#5
alto_textblock
#5
V. V. Reiner.
#6
alto_textblock
#6
= Nepokoje, útrapy a války doby tere-
lisnské, osazení a oblehání Prahy, ochuzení
města a zbědování venkova milionovými kontri-
bucemi a rekvisicemi dávají dostatečné vysvě-
llení pro náhlé ochabnuti, ba téměř pohasnutí
všeho uměleckého ruchu. Oproti první polovině
nsmnáctého věku, jejimu prudkému, vzletnému
a bohatému vzepnuti vykazuje druhá polovice
tvář velmi hubenou, ano i ubohou. Téměř jen
odumírající epigonstvi velkých mistrů baroku.
Na konci věku bylo vyčerpaní už tak zjevné,
že se objevila nutnost uměle podchytiti klesající
budovu. Po stránce historické a umělecko-kritické
známe náš barok sie jen v hrubých a dost
neurčitých rysech, než dosavadní, třeba ne už
neztenčená hojnost a bohatost památek je tu
stále na svědectví každému zřetelné o obdobl
veliké plodnosti a skvělé tvářnosti. Dnes, po
překonání předsudkových odsudků první poloviny
devatenáctého věku, pohližíme s radostí i pý-
chou na český barok, který pro obecnou potřebu
representují jména Dienzenhofer, Brokof, Braun,
Brandl a Reiner. Vrcholky a vůdcové mnohých
a přemnohých, jež jako trabanti kolem těchto
stálie se kupí a krouží. Dosud jsme se zabývali
historicko-literárně nejvíce K. I. Dienzenhoferem,
nékoliv ani při něm jsme nedospěli o mnoho
dále nežli k celkovým a dost mlhavým obrysům
a k několika málo hlubším šachtám, raženým
do hloubky jeho života a díla. Nyní vydala
Jednota výtvarných umělců ve zvláštním otisku
z »Díla« malou monografii o V. V. Reinerovi.v)
Spíše jen essay, rychlé shrnutí poznámeka
poznatků různo nastřádaných, jak sám autor,
Jar. Kamper správně a slušně doznává.
Máme vlastně dosud jen jediný životopis
Reinerův, v Pelolově sbírce biografil českých
učenců a umělců, a všechny ostatní a následu-
jíel nejsou v podstatě nežli jeho přemilaným
opakováním. Psán asi padesát let po smrti mi-
strově, zachytil ještě z živé tradice několik rysů
a detailů dost věrohodně, třeba že ne ve všem
přesně, jak se tu onde při jich konfrontaci
s akty a zápisy ukázalo. Není valné naděje, že
bychom kdy dovedli rozhojniti ony údaje, jež
se intimity osobnosti umělcovy dotýkají, jako to
nedovedl už J. O. Jahn roku 1793. Jeho po-
jednání o Reinerovi pro Meuselovy »Nene
Miscellaneen«, obšírnější nežli Pelclovo, drží se
tohoto jako“ autority, a jenom kritickými
technickými poznámkami je rozmnožuje. Právě
ty jsou cenné ještě dnes. Jednak zračí se
v nich estetický poměr konce století k první
polovici, jednak pochodí od autora, ktarý měl
vskutku kritické oko pro obrazy domácího b-
roku. J. Kamper podceňuje tuto práci, kterou
zná z nového otisku Schebkova v Mitthei-
lungen des Vercines für die Geschichte
der Dentsehen in Böhmen. E. Schebek uve-
řejnil ji z rukopisu, nevěda, že Jahnovo
bylo už dávno před tím publikováno. V ná-
hradu za to přeceňuje J. Kamper pilného
sic, ale úplně nekritického B. Dlabače. Pre-
monatrátský lexikograf pro všechny umělce
osmnáctého věku učinil toliko toto: užil Pelela,
pokud ten o nich mluví, sestavil seznamy jich
prací z Schallerových topografií a přenesl do
svého Slovníka všechno, co J. Q. Jahn byl snesl
o maliřích v baroku z knih bratrstva a vlastních
studií a uveřejnil v Neue Bibliothek der scho-
nen Wissenschaften. J. Q. Jahn byl také, jak
se mi zdá, ne-li autorem, aspoň inspiralorem
Pelelových biografit uměleů, jeho materiál a jeho
kritické poznámky jsou tam zpracovány. Bude-li
kdo jednou pátrat po počáteích našeho dějepi-
sectví o umění, dojde k Jahnovi jako prvnímu
pracovníku. J. O. Jahn a jeho soudruh v prán
prof. Lotar Ehemont zaznamenali první kritick
ocenění díla Reinerova a ustálili jeho hodnocení
tak, že roku 1793 F. Němeček o Reinerov
napsal: »Byl to nejspíše největší genius ma-
lřství, jenž se v Čechách zrodil. Jeho myšienky
jsou vznešené, jeho komposice veliké účinnosti
a ve freskové malbě jej sotva který překonal.«
Po sedmdesáti letech A. W. Ambros, jinak by-
strý soudce umělecký, shledává právě fresky
Reinerovy a jeho vrstevníků »přímo nesnesitelné«.
Za patnáct let po něm staví už A. Woltmann
Reinerovy fresky na klenbě kostela sv. Kateřiny
eo do vzletu, geniálnosti vrhu a skvělosti kolo-
ritu na roveň s uměním Tiepolovým, a to není
nadsázkou. Dvacet let po Ambrosovi napsal k
Chytil první nové kritické obsáhnutí díla Reine-
rova, pokud se jeho fresek v Praze týče. J
Kamper vyvýšil toninu nadšení; kritické pronik-
nutí jeho nejde dále nežli Chytilovo. Také on
zastavuje se hlavně u pražských fresek, podle
svého programu, venkovských v Čechách
Slezsku téměř pomíjeje, a jenom letmo dotýká
ze obrazů oltářních a galerijních. V seznamo
vém přehledu vyčitá mědirytiny a lepty dle kre-
seb a maleb mistrových, docela však pomíjí
jeho náčrtových a studijních kreseb. Těch za-
jisté se nejvíce ztratilo a ze zachovaných mnohé
zapadly v anonymitě nebo se skryly za cizí
jména. Reiner někdy po celé měsíce nevzal
šlétec do ruky, za to neodkládal téměř tužku,
péro a křidu, »navrhuje nové myšlenky«. Jahn
jich mohl ještě mnoho viděti a zaznamenává
nich, že pérové po výtce pocházely z mladšleh
let umělcových, později že kreslíval hlavně
»vodním olůvkem« nanášeje stiny čín-
skou tuší, zřídka hnědým bistrem. Něco tako-
vých kreseb, vskutku »duchaplné lehkosti« mo-
žno shledati po sbírkách v českém museu,v
Rudolfinu, u ryt. Lanny a jinde.
Také seznam maleb olejových nemáme
dosud ani urovnaný aniž úplný. Bude nutno vy-
šetřiti, kam se asi poděly dvě krajiny ze sbírky
Jos. Pikarta a jiné z kolekce G. B. Seottiho,
aneb šest krajin (ve třech párech), vzpinající se
kůň a svatý Lukáš malující Madonu, jež
bývaly druhdy v obrazárně vlasteneckých
přálel umění, nebo velká (třeti) krajina
v Drážďanské galerii. Mnohé se asi dost
daleko rozběhlo. Jsouť na příklad dvě zvěři pře-
plněné krajiny, příbuzně nostickým, v zámku v
Würzburku a jiných deset zbylo dosud na krá-
lovském hradě pražském. Dosud se obecně děje
křest takových obrazů podle uchovalé staré tra
dice, ne po kritickém rozboru a soudu, ačkoliv
*) Václ. V. Reiner. Vydala Jednota uměleů
výlvatných v Praze. Text napsal Jaroslav K a m pe
Praha 1907.
#7
alto_textblock
#7
[už J. O. Jahn se oň pokusil při obrazích, jež
Schallerův zpravodaj Reinerovi v Sedlci byl
připsal.
Ostatně i fresky se jménem Reinerovým
nevždy jsou také jeho dílem. Z bělohorskýe
možno mu přisouditi jen jednu a to téměř zka-
ženou; K. Chytil mu odpírá jednu v kostel
sv. Kateřiny a jiná, arci dávno zmizela, přecház
ze seznamu do seznamu, docela neprávem.
Freska »Přenesení těla sv. Václava« nad boč-
ným vchodem do byvalého soujmenného kostela
na Malé straně. Kostelík byl dokončen a vy-
svěcen roku 1687 a malý náčrt ku fresce zr
1692 od J. J. Heintsche býval druhdy v obra-
zárně vlasteneekých přátel umění a nepochybně
dosud existuje.
Reiner žije ještě pro nás po výtce, ba vý-
hradně jako freskant. Olejomalby jeho ustu-
pují do pozadí, nejen v této monografii. Jistě
v krajinách, které rád oživuje a plní zvířaty, je
nejméně nezávislý na cizích vzorech a jenom
ty, jež látkou se druží ku freskám, vystupuj
pro svoji vervu, živý efekt komposičný a svě-
žest i silu barvy do popředí. Ale jak zlé osudy
zažily i Reinerovy fresky ! Podle smlouv, účto
a zpráv soudě byly malby na stropě schodiště.
v siních a kapli paláce černínského na Hradča-
nech snad jeho nejrozměrnější praci. Ničeho
z toho neznáme. Nieméně připomínám, že před
padesáti lety asi objevily se zbytky Gigantoma-
chie pod obllením a není nemožno, že tam do-
sud vězí. Netknuty jsou Bachanal na nízké placee
v letohrádku bouguoyském, fresky u sv. Jana
Nep. na Hradčanech a v kopuli kostelíka
Dobré Vodě u Budějovic. Všechno ostatní témět
zašlo jednak v čoudu a dýmu kostelů, jednak
pod rukou restaurstorů, jichž řada počíná už F.
X. Procházkou. A přece nezměnitelná svěžest,
solidní technika jejich byla vychvalována ještě
koncem osmnáctého století. Z nových obnov
občerstvení jedině fresky v kopuli u Křižov-
níků a v kostele sv. Kateřiny vyšly přiměřeně
zachovány. První bývají přeceňovány co do hod-
noty umělecké nepochybně proto, že mohly býí
z blízka pozorovány. Zní to paradoxně, ale nen
to paradoxem. Starší vrstevníci Reinerovi nebyl
docela v neprávu, když se vytasili s některými
námitkami, než také Brandl, jako dožádaný
expert, trefil na pravě místo, když prohlásil, že
by rád viděl v Praze toho, který by v letech
zkušenostech Reinerových více dovedl. Od těch
dob V. V. Reiner vakatku věvodil v říši freska
a není bez velké váhy, žu po tolika cizincích
a vedle tolika chopil se žezla a vůdcovstvi
rodič domácl.
#8
alto_textblock
#8
Karel B. Mádl.
#9
alto_textblock
#9
= Výslavy denně elevřené: Výroční výstav
Krasoumne jednot, v Runo finu. Od 9 do 6 hodin
Topičův salon (novější práce F. Engelmüllera)
Od 9 do 7 hodin.
#10
alto_textblock
#10
Školská hlidka.
#11
alto_textblock
#11
oe
#12
alto_textblock
#12
K úpravě pokračovacího školstv
v Praze a v předměstích.
V posledním dvacetiletí v hojném počtu za-
řízeno bylo pokračovacích škol průmyslových
tolik, že dnes skorem každé větši městečko ško-
lou takovou se vykazuje. Vyrůstaly za ticha, po-
nejvíce jako školy o dvou ročnících. Kde byl
počet učňů větší, blahovůle obcí štědřejší, tam
zřízeny o 3 ročnicích. Ve větších a velkých
městech vyvinuly se přibývajícími pobočkami do
té míry, že na př. na Král. Vinohradech čítá
pokračovací škola průmyslová celkem 28 tříd.
na Žižkově 27, na Smíchově 19, v Karlíně 18
atd. Zařízení školy takové podle dnešních pra-
videl předpokládá předem v největší míře pří
spčvek obce (kromě místnosti, svítiva, otopu, či-
stění) a na základě uznání školy ministerstvem
osvěty a vyučování dostává se škole ubvence
státní, zemské, okresního výboru, obchodní ko
mory a některý příspěvek od místního společen-
stva řemeslního.
Činitelů tedy k vydržování školy několik
jež ovšem mají ke škole té — nejmenšího vlivu.
Největší vliv ponechal sobě stát, ač největš
kvotou nepřispivá. Bez jeho schválení nemá se
nic upraviti, náklad zvětšiti a pod. Dozor k vy
učování školnímu ponechal sobě ovšem také
stát, nechtěje nijakým způsobem o právomoe
ke školám pokračovacím se zemi se srovnati
Proto také praccváno na školách těch v kli
du, tu a tam nějaká zpráva o nich přešla i u ve
řejnost, ale celkem málo kdo o jejich vnitřn
rozvoj, práci a pod. se zajímal.
Teprve smutně události v měsíci listopadu
r. 1905, kdy pro věčnou hanbu dočkali jsme se
toho, že to byli čeští učňové, kteří naštváni věc
neznalými agitatory a učně ke svým zájmůn
potřebujícími, vytloukáním oken v budovách
školních, odepřením návštěvy školy, insultová
ním učitelů atd., otevřely oči před těmitoe
blahými skutky a začalo se nahonem rozumovati
co a jak. Hesla učňů: pryč s nedělním a večer
ním vyučováním; nechoďme do školy — uká-
zala, že bude nutno, přemýšleti o tom, jestl
a jakým způsobem přistoupili k úpravě školstv
pokračovacího a zdali jest toho nutná potřeba
Minul rok; nostalo se nic!
Teprve o prázdninách minulých, kdy v Mni
chově uspořádán byl sjezd učitelstva škol pokra
čovacích a polu učiněny přístupny školy pokra
čovací ku prohlédnuti, jak město Mnichov je
v posledních 7 letech upravilo — rozčeřeny vln
i u nás — prozatím jenom v Praze.
Návštěvníci, vyslani ke shlédnutí tohot
školství městem Prahou a obchodní komorou —
přijeli plni nadšení a chvály o tom, jaký v pravdě
zázrak spatřili, a porovnajíce pokračovací škol-
ství v Praze a předměstích, doznali, v jak chu-
dičkém stavu jsou naše české školy pokračovac
a jakým malým nákladem jsou vydržovány.
Toto porovnávání vytrysklo pak v touhu
sděliti se širší veřejnosti, jak je uspořádánoa
vybaveno školství pokračovací v Mnichově a jak
u nás a chutě dáti se do práce, aby co nejdřive
dle vzoru mnichovského, pro počátek Praha
předměstí přistoupily k zařízení pokračovacíh
školství podle Mniehova.
Předem uspořádala Obchodní komora v Pra
ze večerní přednášku, v níž zprávu o školáel
mnichovských podal vládní rada E. Černý, kte
rážto zpráva pak vydána tiskem.
V následujících dnech uspořádala o téže
věci veřejnou schůzi „Zemská jednota řemesl-
ných a živnostenských společenstev v královstv
českém“ dne 8. listopadu 1906 na Žofině,v
#13
alto_textblock
#13
které přednášel inspektor technologického musea
Ludvík Weigner, jeden z návštěvníků mnichov-
ských. Rozšířenou přednášku svou vzhledem
k nutné úpravě pokračovacího školství u nás.
vydal pak také tiskem svým nákladem.
V době, mezi oběma přednáškami, jednáno
bylo o školství pokračovacím v klubu poslanců
mladečeských v Praze, kterýž jednání své o
další postoupil obchodní komoře.
A tato již 10. ledna letošního roku svolala
schůzi, ke které pozvala různé osobnosti, a t
některé poslance, zástupce města Prahy, správn
výbory škol pokračovacích z obeí předměst-
ských, zástupce stavu řemeslného a j.
Na této schůzi, jež jmenována anketcu
přednesl JUDr. J. Schuster, řed. musea techno
logického při obchodní komořo, vypracovaný ná-
vrh, jak by mělo býti pokračovací školstv
v Praze a předměstích jako jeden celek upra
veno, budovy pro ně vystavěny, jakou kvotou
a kdo by měl přispívati a po debatě pak usne
seno, aby tento návrh byl obchodní komorcu
příslušným činitelům předložen, by záhy o něm
bylo rozhodnuto a mohlo se přistoupiti k úpravě
školství pokračovacího dle Mnichova.
Kardinálním bodem v tomto návrhu jest,
žádati stát o příspěvek 40%, ostatních 602% pak
měla by uhraditi Praha s předměstími, okresní
výbory a nějakou snad kvotu společenstva.
Toto rychlé upravení a zaslání dotčenéh
návrhu zdá se nám, že neponese ovoce a cesta
k jeho splnění bude náramně dlouhá.
Věc tak velikého objemu nedá se bez před-
chozích jednání a připravení všeho skorem do-
podrobna nijak provésti. Chtíti, aby předem za-
ručeny byly peníze od činitelů, kteří chtiti budou
musí věděti, nač je dávají, jak celá věc bude
upravena ve všem a se vším — jest nedosaži
telno!
Snad by lépe bylo, aby eelé této velké otáz
ce ražená cesta byla dobře upravena, kdyby jed
nání neslo se tímto směrem:
1. Nejprve jednati s obcí pražskou o této
otázce, o přeměně jejího školství pokračov acíh
v odborné, o možnosti a ochotě, jakým obnosem
by mohla dle své poplatnosti přispěti k účelu
uvedenému.
2. Jednati se starosty neb jich delegáty obe
předměstských, zdali by chtěli přistoupiti ke
společnému zřizení školních budov a odboro-
vých škol pokračovacích v Praze a po zdárném
sjednání žádati závazné usneseni obecních za
stupitelstev ke spelečné akci.
Neboť doposud Král. Vinohrady, Žižkov
Karliín, Smíchov, Vršovice, Nusle, Michle, Po
dolí, Košíře, Dejvice, v nichž jsou pokračovae
školy o minoha třídách a stech učňů jsou obcem
samostatnými, z nichž některé netouží po spo-
jení a toto jest ještě v době snad dosti daleké-
Přinutiti je k tomuto ustrojení školství pokra-
čovacíhe, k zrušení dosavadních škol v obcíel
těch a ponechání jen snad 3 tříd, nikdo nemůže
a sotva bude tolik ochoty, platiti dosti veliké
obnosy na věc, která bude mimo obec a poplat-
nictvo jistě buďe proti tomu se hraditi. To jes
nejdůležitější bod celého jednání. K tomu při
stupuje ještě ta okolnost, že měli by býti cel
řady učitelů, kteří od založení školy až pe dneš
ní den na školách v těchto obcích působili, s ni-
mi vyrostlí a o jejich rozkvět vnitř mají největ
ších zásluh — najednou odstraněni, když v nej
lepší době svého života po 15—20—25 i víee
let, zejména u večerní době vyučování, ponej
více za svitu lamp petrolejových, mnohých nedo-
statků, za skrovné odměny zdárně působilia
školy přivedli k rozkvětu! A nyní by měli cho-
diti na př. z Dejvic nebo Libně do školní budovy
někde na hořejším Novém městě pražském? To
nemožno! Aneb mají býti beze všeho pak pro-
puštěni. Tu bude potřebí také tuto důležitou
otázku předem za spolupůsobení učitelstva, je-
hož se nikdo v téta věci dosud ani slovem ne
optal — projednati
3. Pokud stránky peněžní se týká, pude po-
třebí vypracovati finanční plán, dle kterého děla
by se úhrada se strany činitelů, na něž se po-
čítá. A tu bylo by snad nejlépe učiniti tak dle
některého kliče na př. dle množství obyvatelstva,
dle množství poplatníků, dle peměrů daní, dle
počtu učňů atd. A tento klíč by musil býti pře-
dem přijat a jeho plnění zajištěno na základě
přesně a podrobně vypracovaného plánu, k ně-
muž se druží i to, kde v kterém místě by se
měly vystověti budovy pro školy pokračovací dle
vzoru mnichevského. Vždyť na př. v Praze bude
možno stěží přihodné místo najíti; po případě
budou se musiti zakoupiti některé objekty pře-
dem ke zbourání. A to bude vyžadovati také ve-
likého nákladu. A na to by v prvé řadě mělo
býti pomýšleno, aby místo, nebo budovy přl-
hodné se zajistily.
4. Dále přistupuje jednání se „Společen-
stvy“. Zde jsme u bodu bolavého. Jest ještě
veliké, veliké množství mistrů, jimž jsou školy
pokračovací trnem v oku. „Mám učně pro sebe
a ne pro školu,“ slyšíme podnes až často opako-
vati. Kdo zná ty svízele, které musí škola s ta-
kovými mistry, ale i s celými společenstvy pro-
dělávati, dozná, že nepřeháníme. Celá řada inte-
ligentních živnostníků, a těch, kteří mají co jed-
nati se živnostníky, dosvědčí, jak mnohé, mali-
cherné věci vyžadují velikého jednání. Co tu
protiv, neuznávání zákona a pod. Jakého tu od-
poru jenom proto, že posunuto tu a tam, ne
ještě všudy večerní vyučování o hodinu v před!
K neuvěření, co vše se provádí, že nyní teprve,
počátkem tohoto školního roku mistři mají
učňům z pracovní doby denní sleviti týdně dvě
hodiny, aby na místě v 6, šli do školy před ho-
dinou pátou.
To bude práce těžké, docllití shodu, aby
bylo vyučováni denní — po případě pak, aby
nedělní vůbec odpadlo! A kromě toho, dle vzoru
mnichovského, nastati mají jiné ještě povinnosti
— přispívati určitou částkou, dodáváním materi-
álu atd. — Po této stránce obáváme se, že bude
jednání dlouhé, dlouhé — a zdali s výsledkem?
Musilo by již nyní nastati poučování o těchte
všech věcech, aby bylo s porozuměním přijato
a došlo cíle. Kdo tento úkol na se vezme? A bez
něho? — Celá práce vyjde na plano.
Toto soustředění všech učnů z tolika obci
bude kamenem úrazu, bránění se. A přece jest
tu jen potřebí dobré vůle — že chce se pomeci
stavu řemeslnému, aby v boji konkurenčním stál
pevně, šel ku předu a nehynul vlastní vinou!
5. Nastati by musilo předem jednání o práv-
ních poměrech, t. j. o působnosti či právech,
státu, země, obce, společnosti, zástupců škol
v novém tomto soustředění školství, aby předem
byl každému jasný úkol a právo jeho, které mu
dle určitého plánu náleží.
#14
alto_textblock
#14
6. Na základě statistiky učňů měl by býti
dříve vypracován plán, pro která řemesla zřídii
se mají školy odbor)vé, pro která zůstanou dosa-
vadní školy pokračovací.
7. K tomu přistupuje propracování otázky
vřadování učňů do škol odborových, nebo jich
odkázání k návštěvě škol dosavadních. — Zde
přihlašuje se otázka: Jak upraveny budou po-
tom zbylé malotřidní školy v nynějších obcích
předměstských a kdo na tyto povede dále ná-
klad? Že by dosavadní přispívatelé platili na
učně jedné obce do dvou míst — pochybujeme.
A tu měly by snad obce samy vydržovati tyto
místní školy? A což továrny? Ty neměly by při-
spívati? Jest potřebí o tom uvažovati a zjednati
tomuto bodu pro případ uskutečnění škol dle
Mnichova plnou právní půdu!
8. Učitelská způsobilost, oprávňujícf k vy-
učování na školách odborových, bude také
oříškem. Jsou různé náhledy, vzory mnichovské
ukazují na způsob jejího rozřešeni. Leč u nás
platné dosud zákony jinak žádají průkaz způso-
bilosti! Jednati se bude zvláště o učitele pro vy-
učování pracem řemeslným,o učitele „hlavní“. Ne-
chceme o tomto bodu se pronésti, jelikož v jedné
korporaci, ve které jsme členem, o otázce této
se jedná a nebylo by dobře míněni proněsti, a
věc se vyjasní. Že jest veliký rozdíl mezi vědě-
ním a mezi tím, uměti toto vědění způsobem vy-
učovatelským předváděti mládí, jest zajisté
jasno!
Bude potřebí náležité obezřelosti, věc tute
rozluštiti, aby nevedla nejen ke sporům, než
snad i k veřejným bojůml
9. Zpracování normální osnovy a dle ní roz-
pracování osnov pro různá řemesla a pro zbylé
školy pokračovací dle nynějšího způsobu bude
věcí samozřejmou, klerá za pomocí dobrých
zkušených a věcí znalých odborníků dá se pro-
vésti takovým způsobem, jak uvádi Leupold Wei-
gner ve svém spise „Duch moderní pokračovac
školy průmyslové“ pro knihaře.
10. Další jednání týkati by se mělo sesta-
vení ústředního úřadu finančního, který by po
stránce peněžní vedl celou agendu těchto nových
11. Posledním bodem, který uvádíme, jest.
že měla by býti sestavena anketa, která by o
těchto otázkách pracovala jako hlava a na zá-
kladě svých praci ustanovovala by podankety,
kterým by se přidělily práce o jednotlivých otáz
kách.
Členy této ankety měli by býti předem oni,
kteři by se dobrovolně, z lásky k věci sami při-
hlásili. Dále pak by mohli býti podle jednotlivých
bodů požádáni mužové, kteří by svou znalostí
v té oné věci vynikající, dobrých rad poskytli.
Ilavní anketa neměla by býti sbor příliš široký
— raději menší a pilných upřímných pracovní-
ků. Člencvé hlavní ankety měli by býti před-
sedy podanket, aby takto byl celek ve spojení
a nepracovalo se odehylně od toho, co hlavní
anketou jest zamýšleno. Títo předsedové byli by
pak referenty v hlavni anketě a tak by se pra-
covalo v jednem duchu! K získávání náhledů
a úsudků měla by se usnesení hlavní ankety
uveřejňovati a srovnávati a náhledy o věci pro-
nesenými, pokud jsou odchylné, neb k dobru věci
samé slouží. Tím by se jednání jen vykrystaliso-
valo.
Rozumi se, že v hlavní anketě by nemě
scházeti zástupce státu, země, obee pražské.
Občas konala by se informační schůze zástupců
obei předměstských, zejména po stránce finan-
ční, zástupců učitelstva, zástupců živnostníků,
aby každý stav mohl svá mínění projeviti.
Ke konci pak budiž uvedeno, že jednáni
o upravení školství pokračovacího nemělo by se
týkati jen Prahy a obcí okolních. Snad by se
doporučovalo, aby jiná anketa starala se o upra-
vení českého školství pokračovacího v celém
králevství, po připadě za dohody i škol něme-
ckých, aby tak snáze přišlo se k žádoucímu cíli
— uzákoněni školství pokračovacího zákonem
zemským.
Neboť otázka náležité úpravy: přeměny, od-
stranění dosavadních nedostatků finančních, vy-
učování, dozoru, kázně učňů, vycvičenost sii
učitelských volá se všech straní
A tento celek školství pokračovacího jes
nejdůležitější, nejen jehc střed (Praha s okolím)
neboť jest to důležitá část národního školství če
ského a stav řemeslný, jeho dorost (zřízení ško
při tom pro dělníky a mistry jsme zatím pomi
nuli, ač spadají v rámec vzoru školství mnichov
ského) potřebují jako celek v této otázce plné
pozornosti řešení jednotného.
Tolik na uvažování k reorganisaci škol po
kračovacích, jimž těchto několik myšlenek jest
věnováno na základě zkušeností a pozorování
hnutí v době poslední v této otázce.
B. Šplíchal.
#15
alto_textblock
#15
„Románové
#16
alto_textblock
#16
Enihovně Národního
#17
alto_textblock
#17
Obzoru
#18
alto_textblock
#18
= vydali jeme právě
#19
alto_textblock
#19
Ns
#20
alto_textblock
#20
napsal
#21
alto_textblock
#21
R le Sae
#22
alto_textblock
#22
ge
#23
alto_textblock
#23
Gil Blas, syn chudého podkoního, opustí
otcovský dům, aby si ve světě nalezl zaměstnání.
Osud podrobí ho tém nejrozmanitějším zkouš-
kám a dobrodružstvím, povznáší ho k blaho-
bytu, aby bo potom uvrhl do největší bídy, o
nejvyšších státních úřadů do vězení. Ale v téch
všech pokušeních uchová si Gil Blas svou
poctivou a přímou povahu, jež na konec odmění
ho tichým štěstím po všech jeho životních
bouřkách.
#24
alto_textblock
#24
škol.
#25
alto_textblock
#25
Cena 40 hal.
#26
alto_textblock
#26
Pražští pp-
#27
alto_textblock
#27
odběratelé „Národního Obzoru
obdrží tento I. dí
#28
alto_textblock
#28
úplně zdarma,
#29
alto_textblock
#29
odevzdají-li nám za tuto cenu upotřebeně
tramwrayové lístky, opatřené na rubu
svojí adresou a vykáží-li se aspoň jediným po-
sledním číslem našeho listu.
#30
alto_textblock
#30
Venkovští pp. odběratelé, nemchouci se zú-
častniti této výhody, budou v příštím čísle pře-
7552
kvapeni vhodnou náhradou.
#31
alto_textblock
#31
Nakladatelství B. Kočího v Praze,
#32
alto_textblock
#32
Františkovo nábřeží č. 14 n.
#33
alto_textblock
#33
Divadelní
#34
alto_textblock
#34
novink
#35
alto_textblock
#35
Venmčm aktovkky-
#36
alto_textblock
#36
Leda: Na ostří nože.
#37
alto_textblock
#37
Obsah: Závěrek. — Putička. — Zl-
—
děj. — Stará pisnička. — Odveta.
Stiny. — Návrat
#38
alto_textblock
#38
Cena K 1.20, poštou K 1.30.
#39
alto_textblock
#39
Markus: Komedie života.
#40
alto_textblock
#40
Ohsah: Trest. — U enle. — Velikáa
Cena K 1.30, poštou K 1.40.
Na skladě ve všech knihkupectvích, jakož i v na-
757
kladatelství
#41
alto_textblock
#41
Grosman a Svoboda,
kníhkupectví
v Praze, II., Ferdinandovatř. č. 40.
#42
alto_textblock
#42
6944
#43
alto_textblock
#43
Národní podnik obchodní a průmyslov
#44
alto_textblock
#44
Praze
#46
alto_textblock
#46
zvyšuje svůj závodní kapitál 462.460-
#47
alto_textblock
#47
na obnos K 650.000-
#48
alto_textblock
#48
a zve své pány podílníky, jakož i naši veřejnost k hojnému upisování.
Národní podnik vykazuje v posledních letech značný pokrok. Na podkladě
zdravého obchodu vyplácena byla dividenda
#49
alto_textblock
#49
1906
1904
41/2 %
31/2 %
Správní rada chovajíe pevné přesvědčení o dalším příznivém rozvoji, do-
poručuje veřejnosti naší čilé účastenství na tomto upisování. K upisování vyloženy
#50
alto_textblock
#50
1905
4 %
#51
alto_textblock
#51
za rok 1903
#52
alto_textblock
#52
3%
#53
alto_textblock
#53
podílné listy po K 200.— a K 100-
#54
alto_textblock
#54
Majitelé podílů po K 20.— mohou si tyto přikoupením dalších podílů po
K 20.— doplniti na podílné listy po K 200.— a K 100.—.
Do 30. dubna 1907 splacené podíly mají nárok na plnou dividendu za r. 1907.
Přihlášky a přijímání upsaných obnosů děje se v Praze u pokladny spole-
čenstva v Jerusalemské ul. č. 3 a u Živnostenské banky, na venkově u filiálek
Živnostenské banky a u místních peněžních ústavů.
#55
alto_textblock
#55
Za správní radu Národního podniku:
Kom. rada J. Urban, místopředseda.
#56
alto_textblock
#56
JUDr. Jan Lošťák, předseda
5ae