ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 c6b7c2f0-75e3-11dc-a356-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
ALTO TextBloky — 56
#1 alto_textblock #1
14. dubna 1907. Císlo 102.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
Strana 13.
#4 alto_textblock #4
Výtvarné uměnl.
#5 alto_textblock #5
V. V. Reiner.
#6 alto_textblock #6
= Nepokoje, útrapy a války doby tere- lisnské, osazení a oblehání Prahy, ochuzení města a zbědování venkova milionovými kontri- bucemi a rekvisicemi dávají dostatečné vysvě- llení pro náhlé ochabnuti, ba téměř pohasnutí všeho uměleckého ruchu. Oproti první polovině nsmnáctého věku, jejimu prudkému, vzletnému a bohatému vzepnuti vykazuje druhá polovice tvář velmi hubenou, ano i ubohou. Téměř jen odumírající epigonstvi velkých mistrů baroku. Na konci věku bylo vyčerpaní už tak zjevné, že se objevila nutnost uměle podchytiti klesající budovu. Po stránce historické a umělecko-kritické známe náš barok sie jen v hrubých a dost neurčitých rysech, než dosavadní, třeba ne už neztenčená hojnost a bohatost památek je tu stále na svědectví každému zřetelné o obdobl veliké plodnosti a skvělé tvářnosti. Dnes, po překonání předsudkových odsudků první poloviny devatenáctého věku, pohližíme s radostí i pý- chou na český barok, který pro obecnou potřebu representují jména Dienzenhofer, Brokof, Braun, Brandl a Reiner. Vrcholky a vůdcové mnohých a přemnohých, jež jako trabanti kolem těchto stálie se kupí a krouží. Dosud jsme se zabývali historicko-literárně nejvíce K. I. Dienzenhoferem, nékoliv ani při něm jsme nedospěli o mnoho dále nežli k celkovým a dost mlhavým obrysům a k několika málo hlubším šachtám, raženým do hloubky jeho života a díla. Nyní vydala Jednota výtvarných umělců ve zvláštním otisku z »Díla« malou monografii o V. V. Reinerovi.v) Spíše jen essay, rychlé shrnutí poznámeka poznatků různo nastřádaných, jak sám autor, Jar. Kamper správně a slušně doznává. Máme vlastně dosud jen jediný životopis Reinerův, v Pelolově sbírce biografil českých učenců a umělců, a všechny ostatní a následu- jíel nejsou v podstatě nežli jeho přemilaným opakováním. Psán asi padesát let po smrti mi- strově, zachytil ještě z živé tradice několik rysů a detailů dost věrohodně, třeba že ne ve všem přesně, jak se tu onde při jich konfrontaci s akty a zápisy ukázalo. Není valné naděje, že bychom kdy dovedli rozhojniti ony údaje, jež se intimity osobnosti umělcovy dotýkají, jako to nedovedl už J. O. Jahn roku 1793. Jeho po- jednání o Reinerovi pro Meuselovy »Nene Miscellaneen«, obšírnější nežli Pelclovo, drží se tohoto jako“ autority, a jenom kritickými technickými poznámkami je rozmnožuje. Právě ty jsou cenné ještě dnes. Jednak zračí se v nich estetický poměr konce století k první polovici, jednak pochodí od autora, ktarý měl vskutku kritické oko pro obrazy domácího b- roku. J. Kamper podceňuje tuto práci, kterou zná z nového otisku Schebkova v Mitthei- lungen des Vercines für die Geschichte der Dentsehen in Böhmen. E. Schebek uve- řejnil ji z rukopisu, nevěda, že Jahnovo bylo už dávno před tím publikováno. V ná- hradu za to přeceňuje J. Kamper pilného sic, ale úplně nekritického B. Dlabače. Pre- monatrátský lexikograf pro všechny umělce osmnáctého věku učinil toliko toto: užil Pelela, pokud ten o nich mluví, sestavil seznamy jich prací z Schallerových topografií a přenesl do svého Slovníka všechno, co J. Q. Jahn byl snesl o maliřích v baroku z knih bratrstva a vlastních studií a uveřejnil v Neue Bibliothek der scho- nen Wissenschaften. J. Q. Jahn byl také, jak se mi zdá, ne-li autorem, aspoň inspiralorem Pelelových biografit uměleů, jeho materiál a jeho kritické poznámky jsou tam zpracovány. Bude-li kdo jednou pátrat po počáteích našeho dějepi- sectví o umění, dojde k Jahnovi jako prvnímu pracovníku. J. O. Jahn a jeho soudruh v prán prof. Lotar Ehemont zaznamenali první kritick ocenění díla Reinerova a ustálili jeho hodnocení tak, že roku 1793 F. Němeček o Reinerov napsal: »Byl to nejspíše největší genius ma- lřství, jenž se v Čechách zrodil. Jeho myšienky jsou vznešené, jeho komposice veliké účinnosti a ve freskové malbě jej sotva který překonal.« Po sedmdesáti letech A. W. Ambros, jinak by- strý soudce umělecký, shledává právě fresky Reinerovy a jeho vrstevníků »přímo nesnesitelné«. Za patnáct let po něm staví už A. Woltmann Reinerovy fresky na klenbě kostela sv. Kateřiny eo do vzletu, geniálnosti vrhu a skvělosti kolo- ritu na roveň s uměním Tiepolovým, a to není nadsázkou. Dvacet let po Ambrosovi napsal k Chytil první nové kritické obsáhnutí díla Reine- rova, pokud se jeho fresek v Praze týče. J Kamper vyvýšil toninu nadšení; kritické pronik- nutí jeho nejde dále nežli Chytilovo. Také on zastavuje se hlavně u pražských fresek, podle svého programu, venkovských v Čechách Slezsku téměř pomíjeje, a jenom letmo dotýká ze obrazů oltářních a galerijních. V seznamo vém přehledu vyčitá mědirytiny a lepty dle kre- seb a maleb mistrových, docela však pomíjí jeho náčrtových a studijních kreseb. Těch za- jisté se nejvíce ztratilo a ze zachovaných mnohé zapadly v anonymitě nebo se skryly za cizí jména. Reiner někdy po celé měsíce nevzal šlétec do ruky, za to neodkládal téměř tužku, péro a křidu, »navrhuje nové myšlenky«. Jahn jich mohl ještě mnoho viděti a zaznamenává nich, že pérové po výtce pocházely z mladšleh let umělcových, později že kreslíval hlavně »vodním olůvkem« nanášeje stiny čín- skou tuší, zřídka hnědým bistrem. Něco tako- vých kreseb, vskutku »duchaplné lehkosti« mo- žno shledati po sbírkách v českém museu,v Rudolfinu, u ryt. Lanny a jinde. Také seznam maleb olejových nemáme dosud ani urovnaný aniž úplný. Bude nutno vy- šetřiti, kam se asi poděly dvě krajiny ze sbírky Jos. Pikarta a jiné z kolekce G. B. Seottiho, aneb šest krajin (ve třech párech), vzpinající se kůň a svatý Lukáš malující Madonu, jež bývaly druhdy v obrazárně vlasteneckých přálel umění, nebo velká (třeti) krajina v Drážďanské galerii. Mnohé se asi dost daleko rozběhlo. Jsouť na příklad dvě zvěři pře- plněné krajiny, příbuzně nostickým, v zámku v Würzburku a jiných deset zbylo dosud na krá- lovském hradě pražském. Dosud se obecně děje křest takových obrazů podle uchovalé staré tra dice, ne po kritickém rozboru a soudu, ačkoliv *) Václ. V. Reiner. Vydala Jednota uměleů výlvatných v Praze. Text napsal Jaroslav K a m pe Praha 1907.
#7 alto_textblock #7
[už J. O. Jahn se oň pokusil při obrazích, jež Schallerův zpravodaj Reinerovi v Sedlci byl připsal. Ostatně i fresky se jménem Reinerovým nevždy jsou také jeho dílem. Z bělohorskýe možno mu přisouditi jen jednu a to téměř zka- ženou; K. Chytil mu odpírá jednu v kostel sv. Kateřiny a jiná, arci dávno zmizela, přecház ze seznamu do seznamu, docela neprávem. Freska »Přenesení těla sv. Václava« nad boč- ným vchodem do byvalého soujmenného kostela na Malé straně. Kostelík byl dokončen a vy- svěcen roku 1687 a malý náčrt ku fresce zr 1692 od J. J. Heintsche býval druhdy v obra- zárně vlasteneekých přátel umění a nepochybně dosud existuje. Reiner žije ještě pro nás po výtce, ba vý- hradně jako freskant. Olejomalby jeho ustu- pují do pozadí, nejen v této monografii. Jistě v krajinách, které rád oživuje a plní zvířaty, je nejméně nezávislý na cizích vzorech a jenom ty, jež látkou se druží ku freskám, vystupuj pro svoji vervu, živý efekt komposičný a svě- žest i silu barvy do popředí. Ale jak zlé osudy zažily i Reinerovy fresky ! Podle smlouv, účto a zpráv soudě byly malby na stropě schodiště. v siních a kapli paláce černínského na Hradča- nech snad jeho nejrozměrnější praci. Ničeho z toho neznáme. Nieméně připomínám, že před padesáti lety asi objevily se zbytky Gigantoma- chie pod obllením a není nemožno, že tam do- sud vězí. Netknuty jsou Bachanal na nízké placee v letohrádku bouguoyském, fresky u sv. Jana Nep. na Hradčanech a v kopuli kostelíka Dobré Vodě u Budějovic. Všechno ostatní témět zašlo jednak v čoudu a dýmu kostelů, jednak pod rukou restaurstorů, jichž řada počíná už F. X. Procházkou. A přece nezměnitelná svěžest, solidní technika jejich byla vychvalována ještě koncem osmnáctého století. Z nových obnov občerstvení jedině fresky v kopuli u Křižov- níků a v kostele sv. Kateřiny vyšly přiměřeně zachovány. První bývají přeceňovány co do hod- noty umělecké nepochybně proto, že mohly býí z blízka pozorovány. Zní to paradoxně, ale nen to paradoxem. Starší vrstevníci Reinerovi nebyl docela v neprávu, když se vytasili s některými námitkami, než také Brandl, jako dožádaný expert, trefil na pravě místo, když prohlásil, že by rád viděl v Praze toho, který by v letech zkušenostech Reinerových více dovedl. Od těch dob V. V. Reiner vakatku věvodil v říši freska a není bez velké váhy, žu po tolika cizincích a vedle tolika chopil se žezla a vůdcovstvi rodič domácl.
#8 alto_textblock #8
Karel B. Mádl.
#9 alto_textblock #9
= Výslavy denně elevřené: Výroční výstav Krasoumne jednot, v Runo finu. Od 9 do 6 hodin Topičův salon (novější práce F. Engelmüllera) Od 9 do 7 hodin.
#10 alto_textblock #10
Školská hlidka.
#11 alto_textblock #11
oe
#12 alto_textblock #12
K úpravě pokračovacího školstv v Praze a v předměstích. V posledním dvacetiletí v hojném počtu za- řízeno bylo pokračovacích škol průmyslových tolik, že dnes skorem každé větši městečko ško- lou takovou se vykazuje. Vyrůstaly za ticha, po- nejvíce jako školy o dvou ročnících. Kde byl počet učňů větší, blahovůle obcí štědřejší, tam zřízeny o 3 ročnicích. Ve větších a velkých městech vyvinuly se přibývajícími pobočkami do té míry, že na př. na Král. Vinohradech čítá pokračovací škola průmyslová celkem 28 tříd. na Žižkově 27, na Smíchově 19, v Karlíně 18 atd. Zařízení školy takové podle dnešních pra- videl předpokládá předem v největší míře pří spčvek obce (kromě místnosti, svítiva, otopu, či- stění) a na základě uznání školy ministerstvem osvěty a vyučování dostává se škole ubvence státní, zemské, okresního výboru, obchodní ko mory a některý příspěvek od místního společen- stva řemeslního. Činitelů tedy k vydržování školy několik jež ovšem mají ke škole té — nejmenšího vlivu. Největší vliv ponechal sobě stát, ač největš kvotou nepřispivá. Bez jeho schválení nemá se nic upraviti, náklad zvětšiti a pod. Dozor k vy učování školnímu ponechal sobě ovšem také stát, nechtěje nijakým způsobem o právomoe ke školám pokračovacím se zemi se srovnati Proto také praccváno na školách těch v kli du, tu a tam nějaká zpráva o nich přešla i u ve řejnost, ale celkem málo kdo o jejich vnitřn rozvoj, práci a pod. se zajímal. Teprve smutně události v měsíci listopadu r. 1905, kdy pro věčnou hanbu dočkali jsme se toho, že to byli čeští učňové, kteří naštváni věc neznalými agitatory a učně ke svým zájmůn potřebujícími, vytloukáním oken v budovách školních, odepřením návštěvy školy, insultová ním učitelů atd., otevřely oči před těmitoe blahými skutky a začalo se nahonem rozumovati co a jak. Hesla učňů: pryč s nedělním a večer ním vyučováním; nechoďme do školy — uká- zala, že bude nutno, přemýšleti o tom, jestl a jakým způsobem přistoupili k úpravě školstv pokračovacího a zdali jest toho nutná potřeba Minul rok; nostalo se nic! Teprve o prázdninách minulých, kdy v Mni chově uspořádán byl sjezd učitelstva škol pokra čovacích a polu učiněny přístupny školy pokra čovací ku prohlédnuti, jak město Mnichov je v posledních 7 letech upravilo — rozčeřeny vln i u nás — prozatím jenom v Praze. Návštěvníci, vyslani ke shlédnutí tohot školství městem Prahou a obchodní komorou — přijeli plni nadšení a chvály o tom, jaký v pravdě zázrak spatřili, a porovnajíce pokračovací škol- ství v Praze a předměstích, doznali, v jak chu- dičkém stavu jsou naše české školy pokračovac a jakým malým nákladem jsou vydržovány. Toto porovnávání vytrysklo pak v touhu sděliti se širší veřejnosti, jak je uspořádánoa vybaveno školství pokračovací v Mnichově a jak u nás a chutě dáti se do práce, aby co nejdřive dle vzoru mnichovského, pro počátek Praha předměstí přistoupily k zařízení pokračovacíh školství podle Mniehova. Předem uspořádala Obchodní komora v Pra ze večerní přednášku, v níž zprávu o školáel mnichovských podal vládní rada E. Černý, kte rážto zpráva pak vydána tiskem. V následujících dnech uspořádala o téže věci veřejnou schůzi „Zemská jednota řemesl- ných a živnostenských společenstev v královstv českém“ dne 8. listopadu 1906 na Žofině,v
#13 alto_textblock #13
které přednášel inspektor technologického musea Ludvík Weigner, jeden z návštěvníků mnichov- ských. Rozšířenou přednášku svou vzhledem k nutné úpravě pokračovacího školství u nás. vydal pak také tiskem svým nákladem. V době, mezi oběma přednáškami, jednáno bylo o školství pokračovacím v klubu poslanců mladečeských v Praze, kterýž jednání své o další postoupil obchodní komoře. A tato již 10. ledna letošního roku svolala schůzi, ke které pozvala různé osobnosti, a t některé poslance, zástupce města Prahy, správn výbory škol pokračovacích z obeí předměst- ských, zástupce stavu řemeslného a j. Na této schůzi, jež jmenována anketcu přednesl JUDr. J. Schuster, řed. musea techno logického při obchodní komořo, vypracovaný ná- vrh, jak by mělo býti pokračovací školstv v Praze a předměstích jako jeden celek upra veno, budovy pro ně vystavěny, jakou kvotou a kdo by měl přispívati a po debatě pak usne seno, aby tento návrh byl obchodní komorcu příslušným činitelům předložen, by záhy o něm bylo rozhodnuto a mohlo se přistoupiti k úpravě školství pokračovacího dle Mnichova. Kardinálním bodem v tomto návrhu jest, žádati stát o příspěvek 40%, ostatních 602% pak měla by uhraditi Praha s předměstími, okresní výbory a nějakou snad kvotu společenstva. Toto rychlé upravení a zaslání dotčenéh návrhu zdá se nám, že neponese ovoce a cesta k jeho splnění bude náramně dlouhá. Věc tak velikého objemu nedá se bez před- chozích jednání a připravení všeho skorem do- podrobna nijak provésti. Chtíti, aby předem za- ručeny byly peníze od činitelů, kteří chtiti budou musí věděti, nač je dávají, jak celá věc bude upravena ve všem a se vším — jest nedosaži telno! Snad by lépe bylo, aby eelé této velké otáz ce ražená cesta byla dobře upravena, kdyby jed nání neslo se tímto směrem: 1. Nejprve jednati s obcí pražskou o této otázce, o přeměně jejího školství pokračov acíh v odborné, o možnosti a ochotě, jakým obnosem by mohla dle své poplatnosti přispěti k účelu uvedenému. 2. Jednati se starosty neb jich delegáty obe předměstských, zdali by chtěli přistoupiti ke společnému zřizení školních budov a odboro- vých škol pokračovacích v Praze a po zdárném sjednání žádati závazné usneseni obecních za stupitelstev ke spelečné akci. Neboť doposud Král. Vinohrady, Žižkov Karliín, Smíchov, Vršovice, Nusle, Michle, Po dolí, Košíře, Dejvice, v nichž jsou pokračovae školy o minoha třídách a stech učňů jsou obcem samostatnými, z nichž některé netouží po spo- jení a toto jest ještě v době snad dosti daleké- Přinutiti je k tomuto ustrojení školství pokra- čovacíhe, k zrušení dosavadních škol v obcíel těch a ponechání jen snad 3 tříd, nikdo nemůže a sotva bude tolik ochoty, platiti dosti veliké obnosy na věc, která bude mimo obec a poplat- nictvo jistě buďe proti tomu se hraditi. To jes nejdůležitější bod celého jednání. K tomu při stupuje ještě ta okolnost, že měli by býti cel řady učitelů, kteří od založení školy až pe dneš ní den na školách v těchto obcích působili, s ni- mi vyrostlí a o jejich rozkvět vnitř mají největ ších zásluh — najednou odstraněni, když v nej lepší době svého života po 15—20—25 i víee let, zejména u večerní době vyučování, ponej více za svitu lamp petrolejových, mnohých nedo- statků, za skrovné odměny zdárně působilia školy přivedli k rozkvětu! A nyní by měli cho- diti na př. z Dejvic nebo Libně do školní budovy někde na hořejším Novém městě pražském? To nemožno! Aneb mají býti beze všeho pak pro- puštěni. Tu bude potřebí také tuto důležitou otázku předem za spolupůsobení učitelstva, je- hož se nikdo v téta věci dosud ani slovem ne optal — projednati 3. Pokud stránky peněžní se týká, pude po- třebí vypracovati finanční plán, dle kterého děla by se úhrada se strany činitelů, na něž se po- čítá. A tu bylo by snad nejlépe učiniti tak dle některého kliče na př. dle množství obyvatelstva, dle množství poplatníků, dle peměrů daní, dle počtu učňů atd. A tento klíč by musil býti pře- dem přijat a jeho plnění zajištěno na základě přesně a podrobně vypracovaného plánu, k ně- muž se druží i to, kde v kterém místě by se měly vystověti budovy pro školy pokračovací dle vzoru mnichevského. Vždyť na př. v Praze bude možno stěží přihodné místo najíti; po případě budou se musiti zakoupiti některé objekty pře- dem ke zbourání. A to bude vyžadovati také ve- likého nákladu. A na to by v prvé řadě mělo býti pomýšleno, aby místo, nebo budovy přl- hodné se zajistily. 4. Dále přistupuje jednání se „Společen- stvy“. Zde jsme u bodu bolavého. Jest ještě veliké, veliké množství mistrů, jimž jsou školy pokračovací trnem v oku. „Mám učně pro sebe a ne pro školu,“ slyšíme podnes až často opako- vati. Kdo zná ty svízele, které musí škola s ta- kovými mistry, ale i s celými společenstvy pro- dělávati, dozná, že nepřeháníme. Celá řada inte- ligentních živnostníků, a těch, kteří mají co jed- nati se živnostníky, dosvědčí, jak mnohé, mali- cherné věci vyžadují velikého jednání. Co tu protiv, neuznávání zákona a pod. Jakého tu od- poru jenom proto, že posunuto tu a tam, ne ještě všudy večerní vyučování o hodinu v před! K neuvěření, co vše se provádí, že nyní teprve, počátkem tohoto školního roku mistři mají učňům z pracovní doby denní sleviti týdně dvě hodiny, aby na místě v 6, šli do školy před ho- dinou pátou. To bude práce těžké, docllití shodu, aby bylo vyučováni denní — po případě pak, aby nedělní vůbec odpadlo! A kromě toho, dle vzoru mnichovského, nastati mají jiné ještě povinnosti — přispívati určitou částkou, dodáváním materi- álu atd. — Po této stránce obáváme se, že bude jednání dlouhé, dlouhé — a zdali s výsledkem? Musilo by již nyní nastati poučování o těchte všech věcech, aby bylo s porozuměním přijato a došlo cíle. Kdo tento úkol na se vezme? A bez něho? — Celá práce vyjde na plano. Toto soustředění všech učnů z tolika obci bude kamenem úrazu, bránění se. A přece jest tu jen potřebí dobré vůle — že chce se pomeci stavu řemeslnému, aby v boji konkurenčním stál pevně, šel ku předu a nehynul vlastní vinou! 5. Nastati by musilo předem jednání o práv- ních poměrech, t. j. o působnosti či právech, státu, země, obce, společnosti, zástupců škol v novém tomto soustředění školství, aby předem byl každému jasný úkol a právo jeho, které mu dle určitého plánu náleží.
#14 alto_textblock #14
6. Na základě statistiky učňů měl by býti dříve vypracován plán, pro která řemesla zřídii se mají školy odbor)vé, pro která zůstanou dosa- vadní školy pokračovací. 7. K tomu přistupuje propracování otázky vřadování učňů do škol odborových, nebo jich odkázání k návštěvě škol dosavadních. — Zde přihlašuje se otázka: Jak upraveny budou po- tom zbylé malotřidní školy v nynějších obcích předměstských a kdo na tyto povede dále ná- klad? Že by dosavadní přispívatelé platili na učně jedné obce do dvou míst — pochybujeme. A tu měly by snad obce samy vydržovati tyto místní školy? A což továrny? Ty neměly by při- spívati? Jest potřebí o tom uvažovati a zjednati tomuto bodu pro případ uskutečnění škol dle Mnichova plnou právní půdu! 8. Učitelská způsobilost, oprávňujícf k vy- učování na školách odborových, bude také oříškem. Jsou různé náhledy, vzory mnichovské ukazují na způsob jejího rozřešeni. Leč u nás platné dosud zákony jinak žádají průkaz způso- bilosti! Jednati se bude zvláště o učitele pro vy- učování pracem řemeslným,o učitele „hlavní“. Ne- chceme o tomto bodu se pronésti, jelikož v jedné korporaci, ve které jsme členem, o otázce této se jedná a nebylo by dobře míněni proněsti, a věc se vyjasní. Že jest veliký rozdíl mezi vědě- ním a mezi tím, uměti toto vědění způsobem vy- učovatelským předváděti mládí, jest zajisté jasno! Bude potřebí náležité obezřelosti, věc tute rozluštiti, aby nevedla nejen ke sporům, než snad i k veřejným bojůml 9. Zpracování normální osnovy a dle ní roz- pracování osnov pro různá řemesla a pro zbylé školy pokračovací dle nynějšího způsobu bude věcí samozřejmou, klerá za pomocí dobrých zkušených a věcí znalých odborníků dá se pro- vésti takovým způsobem, jak uvádi Leupold Wei- gner ve svém spise „Duch moderní pokračovac školy průmyslové“ pro knihaře. 10. Další jednání týkati by se mělo sesta- vení ústředního úřadu finančního, který by po stránce peněžní vedl celou agendu těchto nových 11. Posledním bodem, který uvádíme, jest. že měla by býti sestavena anketa, která by o těchto otázkách pracovala jako hlava a na zá- kladě svých praci ustanovovala by podankety, kterým by se přidělily práce o jednotlivých otáz kách. Členy této ankety měli by býti předem oni, kteři by se dobrovolně, z lásky k věci sami při- hlásili. Dále pak by mohli býti podle jednotlivých bodů požádáni mužové, kteří by svou znalostí v té oné věci vynikající, dobrých rad poskytli. Ilavní anketa neměla by býti sbor příliš široký — raději menší a pilných upřímných pracovní- ků. Člencvé hlavní ankety měli by býti před- sedy podanket, aby takto byl celek ve spojení a nepracovalo se odehylně od toho, co hlavní anketou jest zamýšleno. Títo předsedové byli by pak referenty v hlavni anketě a tak by se pra- covalo v jednem duchu! K získávání náhledů a úsudků měla by se usnesení hlavní ankety uveřejňovati a srovnávati a náhledy o věci pro- nesenými, pokud jsou odchylné, neb k dobru věci samé slouží. Tím by se jednání jen vykrystaliso- valo. Rozumi se, že v hlavní anketě by nemě scházeti zástupce státu, země, obee pražské. Občas konala by se informační schůze zástupců obei předměstských, zejména po stránce finan- ční, zástupců učitelstva, zástupců živnostníků, aby každý stav mohl svá mínění projeviti. Ke konci pak budiž uvedeno, že jednáni o upravení školství pokračovacího nemělo by se týkati jen Prahy a obcí okolních. Snad by se doporučovalo, aby jiná anketa starala se o upra- vení českého školství pokračovacího v celém králevství, po připadě za dohody i škol něme- ckých, aby tak snáze přišlo se k žádoucímu cíli — uzákoněni školství pokračovacího zákonem zemským. Neboť otázka náležité úpravy: přeměny, od- stranění dosavadních nedostatků finančních, vy- učování, dozoru, kázně učňů, vycvičenost sii učitelských volá se všech straní A tento celek školství pokračovacího jes nejdůležitější, nejen jehc střed (Praha s okolím) neboť jest to důležitá část národního školství če ského a stav řemeslný, jeho dorost (zřízení ško při tom pro dělníky a mistry jsme zatím pomi nuli, ač spadají v rámec vzoru školství mnichov ského) potřebují jako celek v této otázce plné pozornosti řešení jednotného. Tolik na uvažování k reorganisaci škol po kračovacích, jimž těchto několik myšlenek jest věnováno na základě zkušeností a pozorování hnutí v době poslední v této otázce. B. Šplíchal.
#15 alto_textblock #15
„Románové
#16 alto_textblock #16
Enihovně Národního
#17 alto_textblock #17
Obzoru
#18 alto_textblock #18
= vydali jeme právě
#19 alto_textblock #19
Ns
#20 alto_textblock #20
napsal
#21 alto_textblock #21
R le Sae
#22 alto_textblock #22
ge
#23 alto_textblock #23
Gil Blas, syn chudého podkoního, opustí otcovský dům, aby si ve světě nalezl zaměstnání. Osud podrobí ho tém nejrozmanitějším zkouš- kám a dobrodružstvím, povznáší ho k blaho- bytu, aby bo potom uvrhl do největší bídy, o nejvyšších státních úřadů do vězení. Ale v téch všech pokušeních uchová si Gil Blas svou poctivou a přímou povahu, jež na konec odmění ho tichým štěstím po všech jeho životních bouřkách.
#24 alto_textblock #24
škol.
#25 alto_textblock #25
Cena 40 hal.
#26 alto_textblock #26
Pražští pp-
#27 alto_textblock #27
odběratelé „Národního Obzoru obdrží tento I. dí
#28 alto_textblock #28
úplně zdarma,
#29 alto_textblock #29
odevzdají-li nám za tuto cenu upotřebeně tramwrayové lístky, opatřené na rubu svojí adresou a vykáží-li se aspoň jediným po- sledním číslem našeho listu.
#30 alto_textblock #30
Venkovští pp. odběratelé, nemchouci se zú- častniti této výhody, budou v příštím čísle pře- 7552 kvapeni vhodnou náhradou.
#31 alto_textblock #31
Nakladatelství B. Kočího v Praze,
#32 alto_textblock #32
Františkovo nábřeží č. 14 n.
#33 alto_textblock #33
Divadelní
#34 alto_textblock #34
novink
#35 alto_textblock #35
Venmčm aktovkky-
#36 alto_textblock #36
Leda: Na ostří nože.
#37 alto_textblock #37
Obsah: Závěrek. — Putička. — Zl- — děj. — Stará pisnička. — Odveta. Stiny. — Návrat
#38 alto_textblock #38
Cena K 1.20, poštou K 1.30.
#39 alto_textblock #39
Markus: Komedie života.
#40 alto_textblock #40
Ohsah: Trest. — U enle. — Velikáa Cena K 1.30, poštou K 1.40. Na skladě ve všech knihkupectvích, jakož i v na- 757 kladatelství
#41 alto_textblock #41
Grosman a Svoboda, kníhkupectví v Praze, II., Ferdinandovatř. č. 40.
#42 alto_textblock #42
6944
#43 alto_textblock #43
Národní podnik obchodní a průmyslov
#44 alto_textblock #44
Praze
#45 alto_textblock #45
v
#46 alto_textblock #46
zvyšuje svůj závodní kapitál 462.460-
#47 alto_textblock #47
na obnos K 650.000-
#48 alto_textblock #48
a zve své pány podílníky, jakož i naši veřejnost k hojnému upisování. Národní podnik vykazuje v posledních letech značný pokrok. Na podkladě zdravého obchodu vyplácena byla dividenda
#49 alto_textblock #49
1906 1904 41/2 % 31/2 % Správní rada chovajíe pevné přesvědčení o dalším příznivém rozvoji, do- poručuje veřejnosti naší čilé účastenství na tomto upisování. K upisování vyloženy
#50 alto_textblock #50
1905 4 %
#51 alto_textblock #51
za rok 1903
#52 alto_textblock #52
3%
#53 alto_textblock #53
podílné listy po K 200.— a K 100-
#54 alto_textblock #54
Majitelé podílů po K 20.— mohou si tyto přikoupením dalších podílů po K 20.— doplniti na podílné listy po K 200.— a K 100.—. Do 30. dubna 1907 splacené podíly mají nárok na plnou dividendu za r. 1907. Přihlášky a přijímání upsaných obnosů děje se v Praze u pokladny spole- čenstva v Jerusalemské ul. č. 3 a u Živnostenské banky, na venkově u filiálek Živnostenské banky a u místních peněžních ústavů.
#55 alto_textblock #55
Za správní radu Národního podniku: Kom. rada J. Urban, místopředseda.
#56 alto_textblock #56
JUDr. Jan Lošťák, předseda 5ae