#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 109
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKE LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 22. dubna 1900.
#4
alto_textblock
#4
nické boje nemůže vykonati žádné soustavné a plodné
#5
alto_textblock
#5
Madony pokryla růžovým potem, načež na obloze
se objevily husté mraky, přinášející kýžený déšť.
V upomínku na tento zázrak dal František I. po-
ložiti základní kámen ke chrámu, jenž za Jin-
dřicha II. byl dostavěn.
Tak vypadají ta volnost, rovnost a bratrství
v dnešní Francii. A tu že by který katolický
křesťan, ať nedíme kněz, dostal chuť do Paříže jeti?
#6
alto_textblock
#6
práce.
#7
alto_textblock
#7
»Lex Heinze« v bavorské sněmovně
poslanecké. Při debatě, konané včera v bavorské
sněmovně poslanecké o rozpočtu ministerstva kultu,
dostala se na přetřes též známá »lex Heinze«. Mimo
jiné uvedl socialistický poslanec Vollmar ve své
delší polemice proti »zákonu Heinzovu« také zprávy
časopisecké, že bylo na hr. Lerchenfelda v říšském
sněmu voláno: »Hugo, to jsi učinil dobře!« Mini str
president svob. pán Crailsheim odpověděl, že
poslední výrok jest naprosto vymyšlený. Hr. Lerchen-
feld prý nikdy nezneužil svého postavení v Berlíně
jako zástupce strany, nýbrž byl vždy jen zástupcem
bavorské vlády. Ministr spravedlnosti šl. Leonrod
jakož i ministr vnitra svob. pán Feilitzsch pro-
hlásili pak důrazně, že bavorská vláda chce § 184a
vyplniti jen mezeru v trestním zákonníku, ale že ne-
chce způsobiti umění pražádnou ujmu. Během doby
prý však nabyl § ten takověho znění, že mohl by
vésti k nepřístojnostem. Bohdá najde prý říšský
sněm konečně ještě jiné znění, by se uspokojily vše-
chny názory.
Prine Walesský přijel včera večer do sta-
nice Viktoriae. Na nádraží uvítali jej král švédský,
vévoda z Yorku a belgický a dánský vyslanec. Ve-
liké zástupy lidstva prozdravovaly prince na nádraží
a po celé cestě až do Marlboroughouse živým provo-
láváním slávy. Vřelé uvítání v Altoně, jehož dostalo
se dne 14. t. m. princi Walesskému se strany císaře
Viléma a prince Jindřicha, vyvolalo v Lon-
dýně veliké uspokojení. Politické tamní kruhy spa-
třují v tem novou záruku pro zachování přátelských
poměrů, kteréž panují mezi vládami obou říší. O svát-
cích svatodušních pojede princ Walesský se svou
chotí do Paříže, aby navštívil tamní světovou výstavu.
Také tato návštěva bude dojista považována za dů-
kaz, že napjetí, jež vzniklo mezi Anglií a Francií
pro Fašodu již naprosto pominulo.
Konference míru v Haagu. V Haagu za-
počala již od mocností umluvená výměna ratifikací
akt, týkající se konference míru. Ony státy, kteréž
musí tyto akty předložiti ku schválení nejprvé parla-
mentům, zašlou ratifikace teprve pak, až parlamenty
vysloví s nimi svůj souhlas. Zdá se proto, že na jme-
nování mezinárodního smírčíbo soudu nedojde tak
hned. Pokud se týče Anglicka, považuje se takřka za
jisté, že zašle svou ratifikaci akt konferenci míru
teprve po uzavření míru s jihoafrickými republikami.
Municipální volby ve Francii. Dne 6.
května t. r. voliti bude všech 36170 obcí ve Francii
své obecní radní, jejichž počet obnáší 430.120. Počet
obecních radních v jednotlivých městech kolísá mezi
10 a 36 a jen Paříž má z 80 členů sestávající obecní
radu. Všesky obecní rady volí po svém ustavení se
starosty (mairy) a adjunkty, jenom v Paříži jmenuje
vláda sekvanského prefekta, jenž úřaduje pak jako
předseda obecní rady. Boj o mandáty bude tuhý,
neboť všecky politické strany zahájily již dávno své
volební přípravy. Také katolíci vystoupí tentokráte
v sevřených šicích na bojiště volební. Zejména v Pa-
říži a v jiných velikých městech. — Mélinisté a ně-
#8
alto_textblock
#8
Zprávy politické.
#9
alto_textblock
#9
V Praze, 21. dubna.
#10
alto_textblock
#10
K situaci. Tvrdí se s určitostí vždy většía
větší, že říšská rada, která sestoupí se dne 8.
května a delegace, jež dne 12. května shromáždí
se v Pešti, budou zasedati vedle sebe. Poslanecká
vídeňská sněmovna přeruší sice dne 11. května své
schůze na několik dnů, aby členové rakouské dele-
gace mohli odjeti do Pešti, aby súčastnili se konsti-
tuování delegace a slavného jejího přijetí od císaře,
ale ve dnech, jež budou tráviti v Pešti, budou ve
Vídni pracovati výbory poslanecké sněmovny. Ja-
zykový zákon, vypracovaný od vlády, předlo-
žen bude poslanecké sněmovně hned v jedné z její
nejprvnějších schůzí. Neosvědčí-li parlament své děl-
nosti, nýbrž bude-li také nadále zmítán obstrukcí,
bude prý předseda ministerstva dr. Körber splnomoc-
něn, aby vydal jazykový zákon na základě § 14.
Dostaneme se tedy z deště pod okap.
Posl. Kasper (učitel), jenž byl ve čtvrtek
zvolen při doplňovací volbě za venkovskou skupinu
trutnovskou na sněm království českého, nepřistoupil
k radikální skupině Wolfově, nýbrž přihlásil se za
člena německé lidové strany, kterouž vede poslanec
Prade. Pan Wolf, jenž považoval jeho zvolení jako
nesmírné svoje vítězství, v p. učiteli Kasprovi podle
všeho důkladně se zklamal.
Polští říšští a zemští poslanci konati bu-
dou na žádost levice středu haličského sněmn dne
27. t. m. společnou schůzi ve Lvově. Předmětem je-
dnání bude vnitřní politická situace a stanovisko,
jaké mají Poláci vůči ní zaujmouti. Je to poprvé, že
polský poslanecký klub sněmovní a klub říšských
polských poslanců budou konati společnou schůzi.
Dánští korunní manželé přijeli dnes ráno
do Vídně.
K císařské návštěvě v Berlíně. Cisař od-
jede do Berlína dle programu nyní již úplně vypra-
covaného dne 3. května večer, a sice po severozápadní
dráze. Do Berlína přibude dne 4. května ráno, zdrží
se tam po dny 4., 5. a 6. května. Večer, dne
6. května nastoupí cíař zase zpáteční cestu do Vídně
a přibude tam dne 6. května ráno.
Německý říšský sněm, kterýž opětně sejde
se v úterý, zabývati se bude nejprve zákonem o pro-
hlídce masa, pak živnostenskou novelou a zákonem
Heinze a potom teprve také druhým čtením předlohy
o rozmnožení loďstva. Všeobecnou nevoli způsobuje
v Německu, že práce říšského sněmu váznou zrovna
tak, jako práce našeho parlamentu. Vinu toho nese
jednak německá vláda, jednak však i roztříštění ně-
meckého říšského sněmu, kterýž pro vzájemné stran-
#11
alto_textblock
#11
kteří pokrokoví republikáné, kteří odloučili se od
WaldeckRousseaua, vydali společný volební manifest,
ve kterém obviňují kabinet ze spolku s revolučními
socialisty, což mělo prý za následek rozbití republi-
kánské strany.
V belgické sněmovně konána byla veliká
a rozčilující debata. Točila se kolem surového, a také
na tomto místě již vzpomenutého způsobu, jakým na-
kládáno je s černochy v Mongale, pro-
vincii konžského státu. Posl. Lora nd
obviňoval konžskou vládu z hrozných ukrutností.
Vyslovil zároveň naději, že belgická vláda žádala již
od konžského státu formální vysvětlení a zároveň
také za přísné potrestání vinníků. Podle smlouvy
z r. 1890 má Belgie k tomu právo, ale i povinnost,
aby odstranila vše, čím žeň kaučuková stává se pro
černochy pravými mukami. Lorand obviňoval ob-
chodní společnosti, pak jejich jednatele a konečně
velitele Lothaira, že počínají si jako katané. Před-
čítal na doklad toho list, v němž se vypravuje, že
kterýs belgický důstojník dal 1300 černochům
utíti ruce. Dále praví se v tomto listu, kterýž
pochází od hlavního jednatele jisté společnosti, že
rovníkový obvod jest ohromným polem lidských
hnátů. Na konec žádal Lorand za vážné zakročení
vlády. Ministr zahraničních záležitostí Favereau
odpověděl na těžké obžaloby jen mdle. Pravil, že
konžský stat jest pro Balgii státem cizím, do jehož
záležitostí nelze mu se vměšovati. Belgie nemůže
býti prý také zodpovědnou za to, co děje se na
Kongu. Neslanou a nemastnou touto odpovědí mini-
strovou smutná záležitost ukončena ovšem ještě není.
Vzbudilať po celé Belgii nesmírné rozhořčení a lze
se nadíti vzhledem k ošklivosti, již všude vyvolala
taková hrozná odhalení, že to bez následků ne-
zůstane.
Anglický vyslanec v Číně, Macdonald,
onemocněl zánětem pobřišnice a plic, ale vede se mu
prý již lépe.
#12
alto_textblock
#12
Zprávy církovní.
#13
alto_textblock
#13
Osobní věstník duchovenský z arcidie-
cése olomoucké. Jeho Milost nejd. pan kníže arci-
biskup olomoucký jmenoval probošta P. Kazimíra Ra-
šku správcem opavského arcipresbyteriátu. Jmenováni
byli vdp. Josef Novák na faru v Niklesu, Karel
Švestka na faru v Myslovicích, Ignác Sitta na faru
otaslavickou. Administratory far byli jmenováni: dp.
Ignác Němec, Josef Dostal, kooperátory jmenováni
dpp. Josef Janík do Ptínu, Josef Lang do Milotica
Ant. Dostál do Vrahovic.
Osobní. Ve vikariátě teplickém obsazen úřad
vikariátního sekretáře, poněvadž vldp. vikář Gustav
Matauch byl pracemi příliš přetížen, a jmenován byl
sekretářem dle přání vikariátního duchovenstva vldp.
Frt. O. Pohl, farář a osobní děkan ve Světci.
Do lůna církve katolické přestoupil na
bílou sobotu v Bílém Újezdě v hejtmanství novo-
městském n. Metují v tamním chrámu Páně israelita
p. Karel Herman, správce lihovaru na Ostrově s celou
rodinou na víru katolickou. Křest přijalo celkem osm
#14
alto_textblock
#14
denní dítky se Panně Marii zasvěcují v mateřské řeči
své. Každou neděli mají také děti naše exhortu
jednu neděli v české, druhou neděli v německé řeči
Mívá ji náš důst. p. spirituál. Škola i pensionát mají
své zvláštní knihovny: českou, německou, francouz-
skou. Jistá bývalá chovanka vzpomíná ráda na malé
dobrodružství z mládí, které v pensionátě našem
šťastně prožila. Bylať nám, tak vypravuje, zapůjčena
naší učitelkou češtiny »Babička« slavné Boženy Něm-
cové. Usedly si Češky i Němky, které jen něco če-
sky rozuměly, do pokoje vedle velké obecné síně;
napnutě poslouchajíce předčítající družku, nepozorovaly,
že ve vedlejší síni vykonává se společná večerní modlitba.
Konečně zaslechnou, že ostatní se vedle modlí, ne-
troufají si tam vejíti, pokleknou kajicně před dvéře,
vědouce, že v brzku pohřešovány budou. Skutečně
otvírá pěstounka již dvéře, před nimiž provinilky
klečí. Že rády děti naše zpívají, o tom by se letního
času každý přesvědčiti mohl, když okna jsou ote-
vřena; do Ferdinandovy třídy zaznívají písně české
a německé.
#15
alto_textblock
#15
Nuže, takhle vypadají ty dcery sv. Voršily,
o nichž u nás v Čechách se rozšiřuje, že české dívky
poněmčují. Pověst tu zavinila částečně jejich ostý-
chavost a veliká skromnost, ba jakási bázeň, aby je-
jich zásluhy nepronikly do veřejnosti. Zatím aleje
naší povinností, podati české veřejnosti úplnou pravdu.
Hlavní však vinu toho nese, jak svrchu podotknuto,
ten jistý nátlak shora, jenž ještě, ovšem již marně,
anaží se české zvuky ode zdí klášterních zadržeti.
Česká řeč sama si do nich razí cestu beze všeho
úsilí vnějšího, jedině svým právem přirozeným.
Řádky těmi žádnou měrou nezamýšlím do po-
posvátných kobek klášterních zánésti otázku jazy-
kovou. Děkujme raději Bohu, že máme v Praze do-
#16
alto_textblock
#16
posud dosti míst, do nichž had národní nevraživosti
nevnikl. A předním z těchto míst je klášter uršulinský.
Zde, jak chovanky jsou toho svědky, sestersky
se snášejí sestry a chovanky české i německé, proto
že základem té snášelivosti je vroucí láska k Bohu
a k bližnímu.
Ale přece si časem myslí vám: dejme tomu, že
by poměr národností v klášteře uršulinském byl obrá-
cený, že by totiž tam bylo 90 proc. chovanek ně-
meckých a jen 10 proc. českých a že by i řeholnic
tam bylo 3/4 německých a pouze 1/4 českých a že
by těm německým bylo nařízeno učiti se katechismu
českému tak, jako dnes se vyučují německému
— a já si v případě tom nedovedu představiti to
všeobecné zděšení nad tímto atentátem na německé
jazyky. Já si myslím, že by svatovítská věž rozhoř-
čením se sesula a že by všecky paláce a residence
pohřbila. A také si ještě myslívám ledacos o hříchu
proti Duchu sv., jenž přece dal apoštolům moc,
a tím samým i povinnost, kázati evangeliuma
učiti katechismu národy v řeči jejich mateřské.
Myslím si však, že když Duch sv. o Letnicích dary
jazyků uděloval, že nenařídil: Čechům v Če-
chách smí se evangelium kázati pouze
německy —
Jen o to bych prosil, aby tento hřích proti
Duchu sv. nepřipisoval se těm dobrým dcerám sv.
Uršuly.
#17
alto_textblock
#17
V těchto dnech dostal jsem dopis od jednoho
venkovského faráře, jenž mezi jiným zněl: Žijeme
v době samých jubilejí. Dnes slaví se u vás v mě-
stech 40leté jubileum farářování na bohatých lidna-
tých farách. Čas je, abychom i my sedmistoví začali
slaviti taková jubilea farářování na farách chudých.
#18
alto_textblock
#18
Moje maličkost ku př. působila, na chudé osadě
10 roků v důstojnosti kaplanské a teď již přes 30
roků pracuji na ni v hodnosti farářské. Nemohu se
sice chlubiti, že by za tu celou dobu mého farářování
populace farnosti byla vzrostla, naopak, spíše ubyla —
dílem vystěhováním do Ameriky, dílem i tím, že
mladý lid šmahem utíká do Prahy, anebo do Vídně,
a něco též mých oveček každoročně uchyluje se do
zátiší u okresního soudu pro lesní a polní krádež.
Za nemalou zásluhu'si též pokládám, že od té doby, co
můj nejmilostivější patron své pozemky pronajal »un-
sere Leut«, že lidé chodí krásti již jen na pole fa-
ráře — — tak bych vás pěkně prosil, abyste mi
též trochu toho jubilejního kadidla ve vašem listě
obětoval, budu vám za to vděčným, pošlu vám za
to zajíce, ale tu bych vás dále prosil, abyste se ne-
díval, kde byl střelený, protože my u nás zajíce chy-
táme jen do ok.
Něco dobrého ty sedmistové fary mají do sebe
přece. Pozoruju totiž, že teď žádný sedmistový farář
z tučnosti života nedostává dnu ani do rukou, ani
do nohou. My tudíž nepotřebujeme ani Mühlbrunn,
ani Schlossbrunn, u nás to mnohem lépe dokáže pod-
máslí a syrovátka.
Také bych ještě rád věděl, jestli přece ten starý
židovský hřbitov v Praze bude obřezán. Byl by to
zázrak!
Měl bych ještě ledacos na jazyku, ale bojím se,
že bych se stal neskrovným a proto končím. —
Dobře že dokončil! — volám v duchu. Ti ves-
ničtí farářové umějí svými otázkami našinci zatopit.
Je to ale slovo, chtíti slaviti jubileum již i na těch
sedmistových!
A pak prý ti venkovští farářové nemají za
ušima! — Jen je nechte na pokoji.