ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c5d49910-fd9c-11e8-8d10-5ef3fc9ae867
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 20
#1 alto_textblock #1
Číslo 109.
#2 alto_textblock #2
V Praze, dne 22. dubna 1900.
#3 alto_textblock #3
Ročník IV.
#4 alto_textblock #4
Rodakce, aumimistracea expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II. Kefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Koxapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a pří častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždý po dvanácté ho díně polední. Jednotlivé číslo za8 Telefon redakce č. 112e.
#5 alto_textblock #5
KATULICKt LIS
#6 alto_textblock #6
Předplatné pro s donáškou do domu: měsíčně. . . .. K 2.80 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. 3.— čtvrtletně ... K 9.— celoročně... . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . 2.— celoročně.. .. K 48.— po Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- zie, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 18.20 celoročně ... K 52.80 Telefon redakce č. 1126.
#7 alto_textblock #7
Prahu
#8 alto_textblock #8
Slunce vychází ve 4 hodiny 56 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 2 minuty večer.
#9 alto_textblock #9
Neděle:
#10 alto_textblock #10
Sv. Soter a Kajus.
#11 alto_textblock #11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u sv. Kříže na Volšanech od 19.—22. t. m.
#12 alto_textblock #12
Dnešní číslo jest o 12 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí v poledne.
#13 alto_textblock #13
Výstava v záři požáru kostela.
#14 alto_textblock #14
V Praze, dne 21. dubna. V. Hladík v »N. L.« koněí svůj nejnovější dopis z pařížské výstavy tímto odstavcem Na všech veřejných budovách pařížských, na školách, mairiích, kasárnách i kostelích je nápis »Liberté — Fraternité — Egalité«, hřdé, krásné heslo Velké Revoluce: »svoboda — bratrství — rovnost.« Při dřívějších návštěvách Paříže nevě- noval jsem těm nápisům nijaké pozornosti. Zdály se mi něčím samozřejmým, přirozeným v republice. Jen to mi bylo divné, že jsou pouze hlinkou na žeď namalovány. Přál jsem si, aby tato vznešená slova byla nezmarným zlatem vryta do žuly a mra- mramoru. Letos jsem ale zpozoroval, že heslo velké revoluce na mnohých budovách silně vybledlo, bylo deštěm smyto, skoro zaniklo ... Radil bych Pa- řížanům, aby neobnovovaly ty vybledlé a ošumělé nápisy. V Paříži jsou ohromnou ironií a posmě- chem. Liberté? Svoboda? V městě, kde je nejvíce detektivů, nejvíce domovních prohlídek, kde řádí černý kabinet, kde vytahují policajti v noci z po- stele domnělé spiklence, kde nemají ani takové právo shromažďovací jako u nás? Fraternité? Bra- trství? V městě nejzpupnějšího rozvití židovského, násilného kapitálu, v městě Rotschildově, Reina- chově? Smažte to! Pardon — ještě zbývá »Ega- lité!« To je něco jiného. Toto slovo zrovna řve upřímností. Hlásá celou podstatu nynějšího Paří- žana, netečného, lehkomyslného, lhostejného. Když jsem viděl, jak roztomile Pařížané přijali i celou tu směšně nedodělanou výstavu, jejíž předčasné ote- vření bylo opovážlivostí, poznal jsem, že Pařížanům je všechno jedno — všechno egal! A proto — at žije égalité. Odstavec tento výtečně se nám hodí k na- šemu záhlaví. Mnohé věci v Paříži připomínají hrůzné události před sto lety. V krátké době za sebou stal se již druhý kostel v Paříži jevištěma obětí anarchistů. V »Journal des Debats« čteme: Za několik hodin po řečích officielních při otevření výstavy, v nichž mnoho sladkých věcí se mluvilo o »slav- nosti práce a pokoje — o solidaritě atd. a v nichž mnoho též krásného promluvil mi- nistr Millerand: několik občanů, jejichž jména
#15 alto_textblock #15
doposud jsou neznáma, postaralo se o přiměřené znázornění těch řečí zapálením chrámu na paříž- ském předměstí. Bezpochyby je občané ti špatně pochopili, ty četné narážky téhož ministra na po- věry a zatmělosti, jež všecky mají zapuditi ty nové bohyně: mašina, věda a pod. Občané ti řeč mi- nistra Milleranda převedli hned do praxe, ani zha- nobili a zápalili místo, v němž vedle jejich pře- svědčení hlásají z té pověry tmářství. Ti žháři ko- stela na předměstí aubervillském v noci z veliko- noční neděle na pondělek, nebyli sprostými lupiči, kteří pídí se po kalichách, monstrancích a zlatých ornátech, oni neloupili, oni jen všecko v kostele zničili a pak jej zapálili. Před sto lety předváděl veliký řečník revo- luce pařížské žháře národnímu shromáždění slovy; Podívejte se, jací jsou to poctivci, oni při boření královského paláce našli zlaté hodinky a zde je odvádějí! — Zrovna takoví poctivci vyskytli se v Paříži den po otevření výstavy: Oni kostel zha- nobili, zapálili, ale nevyloupili. Je to v krátké době již druhý kostel, jenž byl v Paříži zhanoben a pobořen. Zhanobení svatyň, hlavně ale svatostánků, hostií a sv. náčíní je ve Francii na denním po- řádku. V tom vězí systém. Tito občané mohli s sebou vzíti všecky ka- lichy a monstrance, oni je ale nevzali, protože — jak citovaný žurnál uvádí, mají svou ide u, která jim zapovídá loupiti. Jejich ideálem je, všecko svaté ničiti a to na základě nauk, jež hlásají se z vládních křesel. Však občané ti neobmezí se pouze na hano- bení a boření svatyň, oni přikročí brzy k ubíjení kněží. Dnes kněz pomalu již nesmí se ani na ulici ukázati, aby nebyl vydán posměchu těch jistých občanů. Dávno-li tomu, co byl kněz na cestě k ne- mocnému smrtelně zraněn? S vládních stolic pro- hlašuje se, že statky řeholí jsou res nulliu s i to dovedou ti občané do praxe převésti. A mů- žeme snadno se dožíti té chvíle, v níž na místo po ministru-zednáři a socialistovi zasedne některý z občanů, kteří se při požáru chrámu aubervill- ského vyznamenali. Možné je dnes ve Francii všechno. Tomu se říká: Evoluce anarchi- smu. Ministr Waldeck-Rousseau se nedávno vy- jádřil: Máme příliš mnoho mnichů — což v řeči anarchistů znamená: Tedy je potlučme! Na to zase některému ministru napadne zvolati:
#16 alto_textblock #16
Máme příliš mnoho kněží! — Jaký to krásný po- kyn anarchistům, přebytku toho se zbaviti. Již drahně let ozývá se v Paříži Gambettův výkřik: Klerikalismus je naším nepřítelem —a anarchisté jsou vždy ochotni, slova ta překládati do praktického života a to tím spíše, když vidí, že ti bodří hoši, kteří nedávno odsouzeni byli pro poboření kostela sv. Josefa, právě teď dostali milost. To se zrovna zdá, jakoby anarchisté byli ve službách nynější zednářské vlády, na jejíž po- kyn oni začnou pracovati kdykoliv a kdekoliv. Níže podáváme líčení o zhanobení a zapálení chrámu na předměstí aubervillierském: Ke čtvrté hodinně ranní zpozoroval policista Benoit dým, vystupující ze štíhlé, elegantní zvo- nice chrámu, proslaveného jak v ohledu histo- rickém, tak architektonickém. Dříve než mohl učiniti poplach, vyrazily plameny z oken věže. Se všech stran spěchali polekaní obyvatelé obce k po- žáru, jehož záplava záhy ozařovala celé město. Ha- siči a vojsko přibyli záhy na místo a byli horlivě podporováni obyvatelstvem. Kaplan Blavet s ně- kolika důstojníky a hasiči vnikl neohroženě do ho- řícího chrámu, kdež spácháno bylo neobyčejně su- rové pustošení. Obrazy svatých a sochy byly ha- nebně pomazány a zohaveny a na sedmi různých místech byl založen oheň. Pokladnice v sakristii byla odemknuta, nikoliv vypáčena, což dokazuje, že zločin spáchali lidé obeznámení s místními po- měry. Podle způsobu, jakým krásná a umělecká díla a látky byly ničeny, jest patrno, že tu nešlo o krádež, nýbrž především o zneuctění chrámu. Cenné předměty, jež se snadno dají odnésti, jako kalichy, vyšívané látky atd., zanechány zničené a takřka nic nebylo odneseno. Zatím, co farář s hasiči meškal v kostele, sřítila se věž a zvony svou tíhou prorazily sklepení chrámu. Kaplan Blavet byl těžce zraněn na hlavě a policista Mousson a hasič Quindelle pohřbeni v ssutinách. Teprve po celohodinné práci podařilo se nešťast- níky vyprostit z hrozné jejich situace a dopraviti je v beznadějném stavu do nemocnice. K 9. hod. dopolední byl konečně požár uhašen. Z chrámu zbyla toliko hlavní loď a pevné hlavní zdi. Zni- čený chrám pocházel ze XVI. století. Až do ve- liké revoluce bylo to hojně navštěvované poutnické místo, poněvadž se k němu pojila zbožná legenda. Za velikého sucha roku 1541 prý jakás dívka před sochou Panny Marie, jež stála v těchto místech, tak dlouho se vroucně modlila o dešť, až se tvář
#17 alto_textblock #17
Kulturní Listy-
#18 alto_textblock #18
V Praz e, 21. dubna. K. — Ze svých více jak čtvrtstoletých žurnali- stických zkušeností, jaksi vydestiloval jsem si tu, že hlavní vlastností redaktora je, aby stále byl zásoben několika vagony — kadidla, jehož potřebuje skoro každodenně. Na Boží vánoční hod byl jsem pozván na do- mácí představení v uršulinském klášteře uspořádané od jeho chovanek ovšem pod vedením jejich řeholních učitelek. A tu jsem použil též své zkušenosti potud, že jsem svou novinářskou zprávu o tom též posypal něko- lika zrnky kadidla, avšak milý čtenáři netaž se, jak jsem při tom pochodil. Když jsem brzy na to opět do kláštera přišel, chytila si mne velebná matka začala mi hráti, do jakých prý nesnází jsem ji při- vedl, že prý novinářská reklama klášteru může v šir- ším obecenstvu škoditi, že — že — následovalo ještě několik důvodů. — Svatá pokoro! — zvolal jsem v duchu, ty jsi se již na dobro odstěhovala do klášterů. Zkušenosti takové doposud jsem neučinil. Novinářské kadidlo těší se přece ve všech vrstvách obyvatelstva poptávce velmi čilé. Celá Arabie nepostačuje toho kadidla dosti vy- ráběti, a aby nedostatku tomu bylo odpomoženo, za- čínají mnozí to kadidlo vyráběti si sami, cež je pro nás žurnalisty velmi pohodlné, — nemusíme se aspoň namáhati. Přinesou mu to kadidlo vlastní fa- brikace do redakce a tu je třeba již jen připsati na ně »pasírku« do sazárny a má pokoj. Mnozí ovšem
#19 alto_textblock #19
tvrdí, že kadidlo vlastní fabrikace více zapáchá, nežli voní, ku př. asi v té formě: nadaný, anebo též: velenadaný autor toho díla — a čtenářské pu- blikum, když to čte: myslí si: nu, tak vida, nazý- vají ho velenadanným — — — A našinec směje se do dlaně a myslí si svůj díl, avšak našinec je diskretní. Jak jsem tedy již pověděl: v klášteře Uršulinek jsem s tím kadidlem nepochodil. Dlouho mi to vrtalo mozkem. Ba i v noci jsem si myslil: měl jsem již s tolika pány co činiti, a každý byl tomu nemálo povděčen — — a zde — A v tom právě došel mne dopis od mého mi- lého přítele, haštalského p. faráře, jenž je nad novou českou školou u Uršulinek inspektorem, čili vikářem. Dopis ten zněl: Milý příteli! Při pondělním shledání se v klá- šteře Uršulinek ráčil jste mi sděliti, že napíšete ně- jaký feuilleton, nevím, zdaž jeden nebo více. Jeden již se objevil, a ctihodné sestry mohou mu — vlastně Vám být zaň povděčny. Nevím, bude-li následovati druhý. Bude-li však, tož prosím, abyste ráčil na ná- sledující moment vzíti ohled způsobem Vám již vlast- ním. Mluvil jsem se ctih. jednou sestrou N. — vy- týkal jsem jí — což i Vy ve feuilletoně činíte — přílišnou ostýchavost ukázati také širšímu obecenstvu, jak vychovávají své schovanky, že jim netřeba se ve- řejnosti obávati, že považovány byly za germanisá- torky atd. A tu mi otevřela upřímně srdce svéa pravila: vždyť jsme většinou Češky a dívky scho- vanky mnohé ani dobře němčině nerozumějí. Věřte mi, svědomí mi skoro činilo předhůzky, když se těm
#20 alto_textblock #20
českým dívkám náboženství vštěpovalo v řeči, které dobře nerozuměly (a dosud mnohé nerozumějí). Ale ti páni shora — ti dozorci náboženství na německém oddělení — nemile to nesou, když by na německou otázku odpovědělo děvče po česku. Jak zcela jinak bylo to, když byl inspektorem p. kanovník Kulda. Tak asi otevřela řečená ctih. sestra srdce své a tužbu svou! Budete-li ještě jeden feuilleton o věci té psáti, račte na tuto okolnost zřetel obrátiti. Věc dobrá tím jenom získá. Srdečný pozdrav. Slova p. vikáře Honejska led ostýchavosti jaksi prolomila. Brzy na to obdržel jsem dopis z klá- štera, jenž zněl: Vaše Důstojnosti! Pořádáme již po více roků divadelní hry v řeči trojí. V roce 1896 sehrály naše děti překrásně »Elišku Přemyslovnu«, loňského roku pak »Anežku Českou«; obě tyto dramatické básně ve třech dějstvích napsala velice zbožná slečna Emilie Schmutzrova, učitelka měšťanské školy na Starém městě. Provedly jsme také »Vzor sebezapření«, dra- matický výstup od našeho Kosmáka; četla jsem jej ve »Škole B. Srdce Páně« z r. 1873. Mimo tyto hrály se mnohé jiné. Avšak velebná máti naše, která 28 let jako pěstounka v pensionátě našem pracovala, stará se nejen o zábavu svěřených nám dítek, nýbrž více ještě o spásu duší dívek těchto. K tomu účelu konají každoročně chovanky pensionátu našeho před svátkem Obětování se Panny Marie 21. listopadu své exercicie pod vedením veledůst. synů sv. Alfonse, a sice pro Češky české, pro Němkyně německé. Jest to dojemná slavnost, když při ukončení tohoto tří-