ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 c3e911c0-676d-11dc-bce3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 10
#1 alto_textblock #1
Románová příloha
#2 alto_textblock #2
„Národních Listů“ k číslu 163. ze dne 15. června 1900.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy.
#4 alto_textblock #4
= Jazykozpytná studia s překážkami Z Paříže se oznamuje: Američan mr. James Hohrius jenž před nedávnem přibyl do Paříže a velice miluje frančinu, kterou znamenitě mluví, chtěl se také při- učiti pařížskému argotu, lidové mluvě. V Nov. Yorku mu radili, aby hledal svoje učitele mezi kočovnými prodavačkami pařížskými. Přibyv do Paříže, počal tudíž pátrat v těchto kruzích. Z počátku různé pro- davačky, jež oslovil, vůbec neodpověděly — a již se chtěl vzdáti svého studia, když se setkal s mladou prodavačkou šněrovadel a nabídl se, že se stane jejím žákem. Nabídka byla přijata a Američan žádal, aby hned počali s první lekcí, k čemuž najal drožku. Na cestě počastoval Američan svoji průvodkyni šam- paňským a různými likéry a jsa potěšen, že se již přiučil několika slovům lidové mluvy, nabídl jí velmí pěkný prsten, který spolu koupili v Palais Royalu. Pak smluvili dostaveníčko na příští den. Avšak milá učitelka Američanova byla pojednou jata nedůvěrou. »Kdo mi ručí za to, že přijdete k dostaveníčku?« — »Chcete zástavu?« tázal se její žák. — »Ovšem.« — Američan svěřil jí tudíž zlaté hodinky s řetízkem v ceně 800 fr. Druhého dne o 4. hodině dostavil se mr. James Hohrius přesně na slíbené místo, ale čekal až do šesté hodiny a prodavačka šněrovadel nepřišla. Teď teprve poznal důvěřivý Američan, že byl napá- len a udal věc policii. = Dobrodružství v Africe. Z Londýna se oznamuje: O anglické cestovatelce v Africe, miss Mary Kingsleyové, jež těchto dnů zemřela, vypra- vuje se následující historie, svědčící o její stateč- nosti a neohroženosti. Na jedné ze svých cest se- děla kdysi ve člunu domorodců s jakýmsi obchod- níkem bělochem na jedné z řek ve střední Africe. »Mluvili jsme ovšem o kaučuku,« vypravovala miss Mary Kingsleyova, »tam se mluví vždycky o kau- čuku aneb o palmovém oleji. Jsouť to oba nanejvýš zajímavé předměty hovoru. Pojednou spatříli jsme před sebou v řece stádo hrochů a poněvadž jsem nervosní, tázala jsem se: »Mohl byste mi povědět, jsou-li hrochové v této zemi nebezpečni?« — »Někdy ano, někdy také ne. Možno to teprve povědět, když jsme je minuli,« odpověděl mi můj průvodčí a mluvil dále o kaučuku. Pluli jsme dále a právě když jsem si pomyslila: „Zachráněni!“ — dostal se jedenz hrochů pod člun a oba jsme leželi ve vodě. Jdu vždycky svědomitě až na dno a když jsem se do- stala na povrch, víděla jsem, že se stádo blíží ke břehu a zaslechla hlas, volající na mne v manche- sterském nářečí: »Přežila jste to náhodou, slečno? »Prozatím,« odpověděla jsem. — »Tedy se za- držte člunu.« — »To jsem již učinila, zadržte vy se.« A ukázala jsem na břeh, máme-li k němu za- mířit. — »Ne,« odpověděl mi, »ještě ne, počkejte, až nás člun zanese dále. Mají-li tato zvířata pevnou půdu pod nohama, mohla by vás rozšlapat. V hlu- boké vodě nemohou mnoho podniknout. Ale nejhorší, když tak ploveme jest, že může přijít krokodil a okusit vaše nohy.« — Na štěstí minulo toto malé dobrodružství bez dalšího nebezpečí. = Zámek Malmaison, někdejší obydlí císa- řovny Josefiny po jejím rozvodu od Napoleona, záhy přestane býti soukromým majetkem, neboť nynější jeho majitel, známý mecenáš pan Osiris, proslulý svými štědrými dary k účelům uměleckým a věde-
#5 alto_textblock #5
ckým, dal jej restaurovat a daruje jej státu ke zří- zení Napoleonova musea. Zámek prodělal již různé změny. Od císařovny Josefiny zakoupil jej prine Eugen Beauharnais, jenž jej roku 1826 prodal ja- kémus švédskému bankéři. Od toho koupila jej krá- lovna Kristina španělská za 500.000 fr. Přistavěla k němu kapli, kterou pan Osiris při restauraci po- nechal. Roku 1861 koupil zámek Napoleon III., avšak udržování jeho bylo zanedbáváno. Pak přišla válka a vzpoura kommuny a zámek sešel ještě více. Jakás společnost zakoupila část parku a parcelovala jej tak, že »chrámek Lásky«, nalezající se proti zámku, stal se majetkem známého spisovatele Ar- manda Silvestra. Zámek se sedmi hektary pozemků koupila vévodkyně D' Albufera, pocházející z rodiny slavného maršálka Sucheta. Konečně koupil pan Osiris při dražbě zámek, jenž byl již skorem zříce- ninou a dal jej restaurovat. Vzezření zámku není nikterak okázalé. Podobá se skromnému občanskému obydlí, nad nímž by dnes každý bankéř krčil nosem. Velkým dvorem vchází se do předsíně, zrobené ze železa, podobající se vojenskému stanu. Také po- radní síň jest zřízena na způsob stanu. Ve velkém saloně, bílém a zlatém, s dekorací malovanou na dřevě v nejryzejším slohu empiru, nalezá se pro- slavený krb z bílého mramoru, jejž papež Pius VII. daroval císařským manželům Napoleonu a Josefině ke korunovaci. Krb podle italského vkusu byl zdoben malými medaillony mosaikovými a kamejemi,z nichž se však již ničeho nezachovalo. Za poradní síní nalezá se hudební salon s jevištěm, kdež slavný Talma dosti často hrál před císařovnou, jež byla ctitelkou jeho realistického umění. V prvním patře jest zvláště pozoruhodný osmihranný pokoj, v němž Josefina zemřela, dále velmi prostý rohový pokoj prvního konsula. Na samém konci zámku nalezají se tajné schody, kudy císař mohl se dostati neviděn do knihovny a odtud do zahrady. V tomto parku Napoleon po svém rozvodu od Josefiny scházel se s bývalou svou manželkou ke krátkým návštěvám, jež však, aby šetřil žárlivosti císařovny Marie Luisy, byly co možná veřejné. Stát opatří zámek, jejž mu pan Osiris odevzdá restaurovaný, nábytkem z doby empiru a umístí tu památky na doby prvního cí- sařství, takže povstane zde museum svého druhu jediné. = Hlad v Indii. O záchranných prostředcích, jimiž vláda hledí přispěti obyvatelstvu Indie, stiže- nému hladem, podává zpravodaj »Daily Chronicle« následující zprávu: Tělesně vysíleným poskytuje se potrava nákladem státu, kdežto obyvatelé schopní ještě práce povolávají se k veřejným pracím. Avšak s těmito veřejnými pracemi jsou spojeny pro domo- rodé obyvatelstvo podmínky velmi obtížné. Musejí opustiti svoje vesnice a přivyknouti životu ve zcela neznámých pustých končinách. Při tom bývají indičtí dělníci od svých dozorců velmi často ošizení o část mzdy, získané krušnou prací. Na pracích zúčastní se též ženy a děti a jedinou jich ochranou proti po- lednímu vedru a nočnímu chladu jest bambusová chýže. Aby se těmto nedostatkům odpomohlo, bylo nyní učiněno opatření, aby Hindů bylo užíváno k veřejným pracím, aniž by musili opustit svoje ves- nice. Náčelníci obcí, malguzarové, bývají svoláni an- glickými úřadníky, aby svolili ke zřízení zavodňovací nádržky poblíže obce. Skorem vždycky náčelnícis radostí souhlasí. Starší obce pak ustanoví, na kterém
#6 alto_textblock #6
místě má býti nádržka zřízena. Malgusar dostane větší částku peněz zálohou, načež se započne s prací, při čemž i zde musejí pomáhati ženy a děti. Jsou-li peníze spotřebovány, dostane malguzar, když posa- vadní práce ohledány, další prostředky, aby se mohlo v práci pokračovat. Obyvatelé ku práci neschopní nebývají dáváni do chudobinců, nýbrž dostávají po- krmy do domu a mimo to pravidelně malý peněžitý příspěvek. = Telegrafování bez drátu a polární vý- pravy. Z Říma se oznamuje: Italská zeměpisná společnost hledá prostředky, aby mohla vejíti ve styky s výpravou vévody Abruzzského k severní točně. Z počátku pomýšlelo se na to, vystrojiti po- mocnou výpravu. Bylo však od toho upuštěno, po- něvadž dle výroku veškerých znalců vévoda Abruzz- ský tohoto roku nemá zapotřebí nijaké pomoci. Ze- měpisná společnost chce se nyní pokusit, zjednati trvalé spojení mezi vévodou Abruzzským a evrop- skou pevninou pomocí telegrafie bez drátu. Počátkem července odebere se z Norska velrybářská loď k zemi Františka Josefa s dopisy pro vévodu Abruzzského. Poslední zprávy o italské polární výpravě byly ode- slány dne 6. srpna m. r., kdy »Stella Polare«, lod vévody Abruzzského, snažila se dostat se Britským průplavem k severnímu pobřeží země Františka Jo- sefa. Plavba byla tehda již velmi stížena ledem a možno předpokládat, že vévoda nemohl se dostati mnohem dále na sever. Vyhledati loď »Stella Polare« nebude tudíž spojeno s nijakými nepřekonatelnými obtížemi, zejmena kdyby výprava zeměp. společ. opa- třena byla vojen. upoutaným balonem. Na lodi »Stella Polare« zřídila by se pak telegrafní stanice s přístroji Marconiovými. Působnost těchto přístrojů udává se nyní, snad poněkud přepjatě, na dálku 500 kilometrů, kdežto vzdálenost mezi domnělým kotvištěm »Stella Polare« a norským pobřežím páčí se as na 2000 ki- lometrů. Italský inženýr Cuarini vynalezl v poslední době zprostředkovací přístroj pro telegrafii bez drátu, jenž automaticky opakuje znamení přístrojů Marco- niových, sesiluje osláblé elektrické proudy a vysílá je dále na 200 kilometrů. Řadou takovýchto zpro- středkovacích stanic bylo by tudíž lze zjednati spo- jení mezi lodí »Stella Polare« a norským pobřežím. Prostředkovací stanice musily by býti zařízeny na bójích zvláště k tomu upravených. Bude-li tento zá- měr proveden a osvědčí-li se, byly by tím výzkumy v polárních končinách značně usnadněny. Mohlť by polární cestovatel, opustiv loď a ubíraje se na sa- ních dále k točně, vzíti s sebou přístroj Marconiův, takže by kdykoli mohl podávati zprávy lodi a odtud do Evropy. Kdyby se přihodilo nějaké neštěstí, vě- dělo by se pak, kam se má pomocná výprava ubírat. = Mistrovský kousek padělatele. Z nej- novější kriminální historie americké vypravuje se následující kousek pověstného padělatele listin Stod- darda. Za svého pobytu v trestnici Nashvillu provedl Stoddard svůj mistrovský kousek. U příležitosti osobní změny ředitele trestnice přiměl svoje spolu- vězně, aby podali novému řediteli adresu, v níž chválili lidumilné chování jeho předchůdce a prosili, aby se k nim choval rovněž vlídně. Stoddard do- ručil tuto adresu jakožto mluvčí deputace a byl později jmenován dozorcem oddělení černochů, čímž mu poskytnuta celá řada výhod. Nějakou dobu po té dostal guvernér státu petici, podepsanou as 150 vynikajicími osobnostmi, v níž žádáno důtklivě, aby
#7 alto_textblock #7
— 504 -
#8 alto_textblock #8
— 501 —
#9 alto_textblock #9
»Pro ony ubohé zatracené bytosti, které jsou zba- veny pozemské lásky, budeme se milovati, jako se andělé milují.« »Ano, to jest nejvyšší, nejčistší, nejpravdivější láska, nepochybují. Přece — »Co praví starý Talmud? — „ Kdo se rozlučuje o radostí světských, zasnubuje se slávě rajské.“« Řasy její byly posud vlhké, dívala se mu hluboko do očí. »A pomyšlení, že budeme spojeni na onom světě, Glory — jaké to štěstí, jaké nadšení !«. »Miluj mne na tomto světě, drahoušku,« šeptala. »Vy budete jejich mladostí, Glory, jejich sílou, jejich milostností!« »Buď můj, miláčku, buď můj!« Avšak vráska přelétla mu přes čelo po druhé,a on se vyprostil dříve, než se jejich rty opět setkaly. Potom chodil sem a tam po pokoji jako dříve, mluvě v trhaných větách. Budou nuceni odjeti brzy — velmi brzy — skoro ihned. A nyní se musí vrátiti do Soha. Jest tam tak mnoho práce, pořádání. Když došel ku dveřím, váhal, chvěje se láskou, ani nevěda, jak se s ní rozloučiti. Stála s hlavou sklopenou, polo se zlobíca polo se stydíe. »Nuže, na shledanou,« zvolal napjatým hla- sem a seběhl se schodou. »Otec měl pravdu,« myslil si. »Žádný člověk není nepřemožitelný. Avšak díky bohu, jest to odbyto! Nemůže se to opět státi !« Roznícení její pominulo a jí mrazilo a cítila se zni- čená. Tomu nebylo nyní pomoci, a uniknutí bylo ne- možné. Musí se odříci všeho pro muže, který se odřekl všeho pro ni. Sedíc na pohovce, spustila hlavu na
#10 alto_textblock #10
»Nepomyslila jste na to, když jste četla zprávy dnes ráno v novinách?« »Jaké zprávy?« »Že Otec Damien jest mrtev.« »Avšak můžete — míníte opravdu, že — ho- dláte —« »Hodlám, Glory, hodlám.« »Tedy jste neobdržel můj dopis dnes ráno?« »Oh, ano, drahoušku, ano; avšak vy jste myslila pouze na mne — bůh vám žehnej! — že se vzdávám velké úlohy pro menší. Avšak to — to je největší úloha na světě, Glory. Život je malou obětí; pravou obětí je živoucí smrt, živoucí ukřižování.« Bylo jí, jakoby ji vzal za hrdlo a rdousil ji. Vstal a chodil sem a tam, mluvě prudce. »Ano, jest to velká oběť, již nyní od vás žádám, drahoušku. Onen daleký ostrov, ubozí málomocní, a potom doživotní vyhnanství. Avšak bůh vás odmění, a ještě s úroky. Jen pomyslete, Glory ! Pomyslete, jaký dojem způsobí pouhá vaše přítomnost tam mezi těmi ubohými odsouzenými bytostmi. Mladá a krásná žena! Ne melancholický starý troup jako já, který jim káže a žvástá, nýbrž jasná a skvoucí divka, jež se s nimi směje, hraje hry s nimi, dělá jim mimiku a zpívá jim hlasem andělským. Oh, oni vás budou milo- vati, Glory, budou vás zbožňovati — budete jim první po bohu a jeho požehnané matce. A již je slyším, jak si říkají mezi sebou: „Bůh jí žehnej! Mohla míti svět u svých nohou a získati si velké jmeno a velké štěstí, avšak ona se toho všeho vzdala — všeho, všeho, všeho — jen z útrpnosti a lásky k nám!“ Nebude to velebné, mé dítě? Nebude to nejhrdinnější věcí na celém světě?« Křestan. 126