#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 163. ze dne 15. června 1900.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Jazykozpytná studia s překážkami
Z Paříže se oznamuje: Američan mr. James Hohrius
jenž před nedávnem přibyl do Paříže a velice miluje
frančinu, kterou znamenitě mluví, chtěl se také při-
učiti pařížskému argotu, lidové mluvě. V Nov. Yorku
mu radili, aby hledal svoje učitele mezi kočovnými
prodavačkami pařížskými. Přibyv do Paříže, počal
tudíž pátrat v těchto kruzích. Z počátku různé pro-
davačky, jež oslovil, vůbec neodpověděly — a již se
chtěl vzdáti svého studia, když se setkal s mladou
prodavačkou šněrovadel a nabídl se, že se stane
jejím žákem. Nabídka byla přijata a Američan žádal,
aby hned počali s první lekcí, k čemuž najal drožku.
Na cestě počastoval Američan svoji průvodkyni šam-
paňským a různými likéry a jsa potěšen, že se již
přiučil několika slovům lidové mluvy, nabídl jí velmí
pěkný prsten, který spolu koupili v Palais Royalu.
Pak smluvili dostaveníčko na příští den. Avšak milá
učitelka Američanova byla pojednou jata nedůvěrou.
»Kdo mi ručí za to, že přijdete k dostaveníčku?« —
»Chcete zástavu?« tázal se její žák. — »Ovšem.« —
Američan svěřil jí tudíž zlaté hodinky s řetízkem
v ceně 800 fr. Druhého dne o 4. hodině dostavil se
mr. James Hohrius přesně na slíbené místo, ale čekal
až do šesté hodiny a prodavačka šněrovadel nepřišla.
Teď teprve poznal důvěřivý Američan, že byl napá-
len a udal věc policii.
= Dobrodružství v Africe. Z Londýna se
oznamuje: O anglické cestovatelce v Africe, miss
Mary Kingsleyové, jež těchto dnů zemřela, vypra-
vuje se následující historie, svědčící o její stateč-
nosti a neohroženosti. Na jedné ze svých cest se-
děla kdysi ve člunu domorodců s jakýmsi obchod-
níkem bělochem na jedné z řek ve střední Africe.
»Mluvili jsme ovšem o kaučuku,« vypravovala miss
Mary Kingsleyova, »tam se mluví vždycky o kau-
čuku aneb o palmovém oleji. Jsouť to oba nanejvýš
zajímavé předměty hovoru. Pojednou spatříli jsme
před sebou v řece stádo hrochů a poněvadž jsem
nervosní, tázala jsem se: »Mohl byste mi povědět,
jsou-li hrochové v této zemi nebezpečni?« — »Někdy
ano, někdy také ne. Možno to teprve povědět, když
jsme je minuli,« odpověděl mi můj průvodčí a mluvil
dále o kaučuku. Pluli jsme dále a právě když jsem
si pomyslila: „Zachráněni!“ — dostal se jedenz
hrochů pod člun a oba jsme leželi ve vodě. Jdu
vždycky svědomitě až na dno a když jsem se do-
stala na povrch, víděla jsem, že se stádo blíží ke
břehu a zaslechla hlas, volající na mne v manche-
sterském nářečí: »Přežila jste to náhodou, slečno?
»Prozatím,« odpověděla jsem. — »Tedy se za-
držte člunu.« — »To jsem již učinila, zadržte vy
se.« A ukázala jsem na břeh, máme-li k němu za-
mířit. — »Ne,« odpověděl mi, »ještě ne, počkejte,
až nás člun zanese dále. Mají-li tato zvířata pevnou
půdu pod nohama, mohla by vás rozšlapat. V hlu-
boké vodě nemohou mnoho podniknout. Ale nejhorší,
když tak ploveme jest, že může přijít krokodil a
okusit vaše nohy.« — Na štěstí minulo toto malé
dobrodružství bez dalšího nebezpečí.
= Zámek Malmaison, někdejší obydlí císa-
řovny Josefiny po jejím rozvodu od Napoleona, záhy
přestane býti soukromým majetkem, neboť nynější
jeho majitel, známý mecenáš pan Osiris, proslulý
svými štědrými dary k účelům uměleckým a věde-
#5
alto_textblock
#5
ckým, dal jej restaurovat a daruje jej státu ke zří-
zení Napoleonova musea. Zámek prodělal již různé
změny. Od císařovny Josefiny zakoupil jej prine
Eugen Beauharnais, jenž jej roku 1826 prodal ja-
kémus švédskému bankéři. Od toho koupila jej krá-
lovna Kristina španělská za 500.000 fr. Přistavěla
k němu kapli, kterou pan Osiris při restauraci po-
nechal. Roku 1861 koupil zámek Napoleon III.,
avšak udržování jeho bylo zanedbáváno. Pak přišla
válka a vzpoura kommuny a zámek sešel ještě více.
Jakás společnost zakoupila část parku a parcelovala
jej tak, že »chrámek Lásky«, nalezající se proti
zámku, stal se majetkem známého spisovatele Ar-
manda Silvestra. Zámek se sedmi hektary pozemků
koupila vévodkyně D' Albufera, pocházející z rodiny
slavného maršálka Sucheta. Konečně koupil pan
Osiris při dražbě zámek, jenž byl již skorem zříce-
ninou a dal jej restaurovat. Vzezření zámku není
nikterak okázalé. Podobá se skromnému občanskému
obydlí, nad nímž by dnes každý bankéř krčil nosem.
Velkým dvorem vchází se do předsíně, zrobené ze
železa, podobající se vojenskému stanu. Také po-
radní síň jest zřízena na způsob stanu. Ve velkém
saloně, bílém a zlatém, s dekorací malovanou na
dřevě v nejryzejším slohu empiru, nalezá se pro-
slavený krb z bílého mramoru, jejž papež Pius VII.
daroval císařským manželům Napoleonu a Josefině
ke korunovaci. Krb podle italského vkusu byl zdoben
malými medaillony mosaikovými a kamejemi,z
nichž se však již ničeho nezachovalo. Za poradní
síní nalezá se hudební salon s jevištěm, kdež slavný
Talma dosti často hrál před císařovnou, jež byla
ctitelkou jeho realistického umění. V prvním patře
jest zvláště pozoruhodný osmihranný pokoj, v němž
Josefina zemřela, dále velmi prostý rohový pokoj
prvního konsula. Na samém konci zámku nalezají
se tajné schody, kudy císař mohl se dostati neviděn
do knihovny a odtud do zahrady. V tomto parku
Napoleon po svém rozvodu od Josefiny scházel se
s bývalou svou manželkou ke krátkým návštěvám,
jež však, aby šetřil žárlivosti císařovny Marie Luisy,
byly co možná veřejné. Stát opatří zámek, jejž mu
pan Osiris odevzdá restaurovaný, nábytkem z doby
empiru a umístí tu památky na doby prvního cí-
sařství, takže povstane zde museum svého druhu
jediné.
= Hlad v Indii. O záchranných prostředcích,
jimiž vláda hledí přispěti obyvatelstvu Indie, stiže-
nému hladem, podává zpravodaj »Daily Chronicle«
následující zprávu: Tělesně vysíleným poskytuje se
potrava nákladem státu, kdežto obyvatelé schopní
ještě práce povolávají se k veřejným pracím. Avšak
s těmito veřejnými pracemi jsou spojeny pro domo-
rodé obyvatelstvo podmínky velmi obtížné. Musejí
opustiti svoje vesnice a přivyknouti životu ve zcela
neznámých pustých končinách. Při tom bývají indičtí
dělníci od svých dozorců velmi často ošizení o část
mzdy, získané krušnou prací. Na pracích zúčastní
se též ženy a děti a jedinou jich ochranou proti po-
lednímu vedru a nočnímu chladu jest bambusová
chýže. Aby se těmto nedostatkům odpomohlo, bylo
nyní učiněno opatření, aby Hindů bylo užíváno
k veřejným pracím, aniž by musili opustit svoje ves-
nice. Náčelníci obcí, malguzarové, bývají svoláni an-
glickými úřadníky, aby svolili ke zřízení zavodňovací
nádržky poblíže obce. Skorem vždycky náčelnícis
radostí souhlasí. Starší obce pak ustanoví, na kterém
#6
alto_textblock
#6
místě má býti nádržka zřízena. Malgusar dostane
větší částku peněz zálohou, načež se započne s prací,
při čemž i zde musejí pomáhati ženy a děti. Jsou-li
peníze spotřebovány, dostane malguzar, když posa-
vadní práce ohledány, další prostředky, aby se mohlo
v práci pokračovat. Obyvatelé ku práci neschopní
nebývají dáváni do chudobinců, nýbrž dostávají po-
krmy do domu a mimo to pravidelně malý peněžitý
příspěvek.
= Telegrafování bez drátu a polární vý-
pravy. Z Říma se oznamuje: Italská zeměpisná
společnost hledá prostředky, aby mohla vejíti ve
styky s výpravou vévody Abruzzského k severní
točně. Z počátku pomýšlelo se na to, vystrojiti po-
mocnou výpravu. Bylo však od toho upuštěno, po-
něvadž dle výroku veškerých znalců vévoda Abruzz-
ský tohoto roku nemá zapotřebí nijaké pomoci. Ze-
měpisná společnost chce se nyní pokusit, zjednati
trvalé spojení mezi vévodou Abruzzským a evrop-
skou pevninou pomocí telegrafie bez drátu. Počátkem
července odebere se z Norska velrybářská loď k zemi
Františka Josefa s dopisy pro vévodu Abruzzského.
Poslední zprávy o italské polární výpravě byly ode-
slány dne 6. srpna m. r., kdy »Stella Polare«, lod
vévody Abruzzského, snažila se dostat se Britským
průplavem k severnímu pobřeží země Františka Jo-
sefa. Plavba byla tehda již velmi stížena ledem a
možno předpokládat, že vévoda nemohl se dostati
mnohem dále na sever. Vyhledati loď »Stella Polare«
nebude tudíž spojeno s nijakými nepřekonatelnými
obtížemi, zejmena kdyby výprava zeměp. společ. opa-
třena byla vojen. upoutaným balonem. Na lodi »Stella
Polare« zřídila by se pak telegrafní stanice s přístroji
Marconiovými. Působnost těchto přístrojů udává se
nyní, snad poněkud přepjatě, na dálku 500 kilometrů,
kdežto vzdálenost mezi domnělým kotvištěm »Stella
Polare« a norským pobřežím páčí se as na 2000 ki-
lometrů. Italský inženýr Cuarini vynalezl v poslední
době zprostředkovací přístroj pro telegrafii bez drátu,
jenž automaticky opakuje znamení přístrojů Marco-
niových, sesiluje osláblé elektrické proudy a vysílá
je dále na 200 kilometrů. Řadou takovýchto zpro-
středkovacích stanic bylo by tudíž lze zjednati spo-
jení mezi lodí »Stella Polare« a norským pobřežím.
Prostředkovací stanice musily by býti zařízeny na
bójích zvláště k tomu upravených. Bude-li tento zá-
měr proveden a osvědčí-li se, byly by tím výzkumy
v polárních končinách značně usnadněny. Mohlť by
polární cestovatel, opustiv loď a ubíraje se na sa-
ních dále k točně, vzíti s sebou přístroj Marconiův,
takže by kdykoli mohl podávati zprávy lodi a odtud
do Evropy. Kdyby se přihodilo nějaké neštěstí, vě-
dělo by se pak, kam se má pomocná výprava ubírat.
= Mistrovský kousek padělatele. Z nej-
novější kriminální historie americké vypravuje se
následující kousek pověstného padělatele listin Stod-
darda. Za svého pobytu v trestnici Nashvillu provedl
Stoddard svůj mistrovský kousek. U příležitosti
osobní změny ředitele trestnice přiměl svoje spolu-
vězně, aby podali novému řediteli adresu, v níž
chválili lidumilné chování jeho předchůdce a prosili,
aby se k nim choval rovněž vlídně. Stoddard do-
ručil tuto adresu jakožto mluvčí deputace a byl
později jmenován dozorcem oddělení černochů, čímž
mu poskytnuta celá řada výhod. Nějakou dobu po
té dostal guvernér státu petici, podepsanou as 150
vynikajicími osobnostmi, v níž žádáno důtklivě, aby
#7
alto_textblock
#7
— 504 -
#8
alto_textblock
#8
— 501 —
#9
alto_textblock
#9
»Pro ony ubohé zatracené bytosti, které jsou zba-
veny pozemské lásky, budeme se milovati, jako se andělé
milují.«
»Ano, to jest nejvyšší, nejčistší, nejpravdivější láska,
nepochybují. Přece —
»Co praví starý Talmud? — „ Kdo se rozlučuje o
radostí světských, zasnubuje se slávě rajské.“«
Řasy její byly posud vlhké, dívala se mu hluboko
do očí.
»A pomyšlení, že budeme spojeni na onom světě,
Glory — jaké to štěstí, jaké nadšení !«.
»Miluj mne na tomto světě, drahoušku,« šeptala.
»Vy budete jejich mladostí, Glory, jejich sílou,
jejich milostností!«
»Buď můj, miláčku, buď můj!«
Avšak vráska přelétla mu přes čelo po druhé,a
on se vyprostil dříve, než se jejich rty opět setkaly.
Potom chodil sem a tam po pokoji jako dříve, mluvě
v trhaných větách. Budou nuceni odjeti brzy — velmi
brzy — skoro ihned. A nyní se musí vrátiti do Soha.
Jest tam tak mnoho práce, pořádání. Když došel ku
dveřím, váhal, chvěje se láskou, ani nevěda, jak se s ní
rozloučiti. Stála s hlavou sklopenou, polo se zlobíca
polo se stydíe.
»Nuže, na shledanou,« zvolal napjatým hla-
sem a seběhl se schodou. »Otec měl pravdu,« myslil si.
»Žádný člověk není nepřemožitelný. Avšak díky bohu,
jest to odbyto! Nemůže se to opět státi !«
Roznícení její pominulo a jí mrazilo a cítila se zni-
čená. Tomu nebylo nyní pomoci, a uniknutí bylo ne-
možné. Musí se odříci všeho pro muže, který se odřekl
všeho pro ni. Sedíc na pohovce, spustila hlavu na
#10
alto_textblock
#10
»Nepomyslila jste na to, když jste četla zprávy
dnes ráno v novinách?«
»Jaké zprávy?«
»Že Otec Damien jest mrtev.«
»Avšak můžete — míníte opravdu, že — ho-
dláte —«
»Hodlám, Glory, hodlám.«
»Tedy jste neobdržel můj dopis dnes ráno?«
»Oh, ano, drahoušku, ano; avšak vy jste myslila
pouze na mne — bůh vám žehnej! — že se vzdávám
velké úlohy pro menší. Avšak to — to je největší úloha
na světě, Glory. Život je malou obětí; pravou obětí je
živoucí smrt, živoucí ukřižování.«
Bylo jí, jakoby ji vzal za hrdlo a rdousil ji. Vstal
a chodil sem a tam, mluvě prudce.
»Ano, jest to velká oběť, již nyní od vás žádám,
drahoušku. Onen daleký ostrov, ubozí málomocní, a potom
doživotní vyhnanství. Avšak bůh vás odmění, a ještě s úroky.
Jen pomyslete, Glory ! Pomyslete, jaký dojem způsobí pouhá
vaše přítomnost tam mezi těmi ubohými odsouzenými bytostmi.
Mladá a krásná žena! Ne melancholický starý troup jako
já, který jim káže a žvástá, nýbrž jasná a skvoucí divka,
jež se s nimi směje, hraje hry s nimi, dělá jim mimiku
a zpívá jim hlasem andělským. Oh, oni vás budou milo-
vati, Glory, budou vás zbožňovati — budete jim první
po bohu a jeho požehnané matce. A již je slyším, jak
si říkají mezi sebou: „Bůh jí žehnej! Mohla míti svět
u svých nohou a získati si velké jmeno a velké štěstí,
avšak ona se toho všeho vzdala — všeho, všeho, všeho
— jen z útrpnosti a lásky k nám!“ Nebude to velebné,
mé dítě? Nebude to nejhrdinnější věcí na celém světě?«
Křestan.
126