#1
alto_textblock
#1
1900.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administrac
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsic 3 K 80
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v pátek dne 15. června.
#4
alto_textblock
#4
NARUDN
#6
alto_textblock
#6
K číslu 163
Číslo v Praze za 2k
a na venkově za 3h
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakca
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Řišská rada rozpuštěna nebude?
Z Vídně, 15. června. »Reichs-
wehr« oznamuje prý se strany dobře zpra-
vené, že bylo definitivně již upuštěno od pro-
jektu, říšskou radu rozpustiti.
#9
alto_textblock
#9
Zase po vůli Maďarů.
Z Vídně, 15. června. Stalo se, jak se
podobá, zase po vůli Maďarů: kvota pro-
dloužena o celý rok t. j. do konce
června příštího roku. Svou žádost odůvod-
nili Uhři nemožností, dříve kvotu zákonně
vyříditi parlamentně. Současně tvrdí se
z vládního pramene pešťského, že včerejší,
ovšem jen krátký pobyt uherského ministr-
presidenta ve Vídni věnován byl výhradně
této věci a královskému reskriptu, jímž se
zakončuje nynější zasedání uherského parla-
mentu, a tento odročuje se do září.
S horlivostí poněkud pochybnou z uher-
ského hlavního města posílají se do Vídně
zprávy, že maďarská vláda je daleka úmyslu,
využitkovati nynější tísně druhé
poloviny říše na svůj prospěch
Takového nedostatku sobeckosti jsme u Ma-
ďarů ještě nikdy nepozorovali!
Ukazuje-li se prý na možnost vyjedná-
vání ve příčině nového státopráv-
ního útvaru — praví se v pešťském
telegramu »Nene Freie Presse« — třeba prý
jen konstatovati, že p. S'zlel1 ve Vídni dlel
pouze 24 hodiny, aby dokázána byla s vé-
vole takové domněnky. Naopak
možno prý tvrditi co nejurčitěji, že žádne
vyjednávání tohoto druhu nen
tou dobou na dozoru, a že v Uhrách
nejsou ochotni vrhati do rozpravy otázky.
které se týkají státoprávního poměru obou
států monarchie.
#10
alto_textblock
#10
Na důkaz uvádí se, že již za vlády bar.
Banffa, za německé obstrukce, konala se
důvěrná porada u tehdejšího ministrpresi-
denta, které se zúčastnili kromě ministra fi-
nancí dra. Lukacse také bývalý president
sněmovny posl. Szilágyi, chef nynějšího ka-
binetu Szell a Koloman Tisza. V tomto
důvěrném areopagu uvažovalo se, co by se
státi mělo, kdyby rakouský parlament ode-
přel svoji spolupůsobnost u vyřizování spo-
lečných záležitostí, nebo kdyby tato spolu-
působnost stala se nemožnou.
Účastníci tohoto konventiklu byli svorni
v názoru, že nemá býti vikláno vy-
rovnacím zákonem z r. 1867, že
Uhersko, nechať se stane ve Vídni cokoli,
je povinno plniti závaznosti, které oním zá-
konem převzalo. Pan Szilágyi se ten-
kráte pronesl, že nějakým zákonem ad hoc
opatřeným musily by se změniti modality,
podle kterých se projednávají společné zále-
žitosti, na ten čas, dokud by v Cislajtanii
nezjednaly se opět normální poměry ústavní.
Dodává se konečně, že, dokud p. S zel
je v čele statní správy uherské, dvě věc
jsou ve druhé polovině říše vy-
loučeny: přechod k federalismu
nebo kabsolutismu.
Napovídá se také zřejmě, že maďarská
opposice poměry v rakouské polovině říše
uvede na přetřes.
Čínské nepokoje, Vatikán a cisař
František Josef I.
ho
niZ Vídně, 15. června. »Reichs-
wehire oznamuje na svůj vrub z Říma
V papežských kruzích se proslýchá, že
Vatikán chce přiměti císaře
Františka Josefa, aby jako ka-
tolický mo narcha se postavi
v čelo suverénův evropských
#11
alto_textblock
#11
ujal se iniciativy k repressa
liím proti čínské vládě. V okol
sv. otce hledí se prý vývoji věcí v Číně
vstříc s obavami a chová se tam přání, by
rázným preventivním zakročením evropských
mocí zabránilo se massakru křesťanů.
#12
alto_textblock
#12
Telegrafické zprávy.
#13
alto_textblock
#13
Z Pešti, 14. června. (C.-B.) »Uherská
telegrafická korrespondenční kancelář« ozna-
muje z Vídně: Ministerský předseda Szell
konferoval dnes dopoledne s mi-
nisterským předsedou dr. Koerb-
rem a byl o 1 hodině přijat od císaře ve
zvláštní audienci. Odpoledne pak měl Szell
rozmluvu s ministrem zahraničních záleži-
tostí hrabětem Goluchowský m.
Z Paříže, 14. června. (C.-B.) President
Loubet navštívil dnes dopoledne paláce
cizích mocností na světové výstavě. V každém
paláci byl president přivítán dotyčným diplo-
matickým zástupcem a generálním komisařem,
jimž vyslovil Loubet svůj dík.
Z Kodaně, 14. června. (C.-B.) Dnes
dopoledne vyplula odtud polární loď »Anar-
ctie« za vedení námořnického poručíka A m-
drupa s 10 členy dánské východogronské
výpravy na palubě. Shromážděné obecenstvo
pozdravilo odjíždějící hlučným »hurrá«. Úče-
lem výpravy jest prozkoumati pobřeží mezi
mysem Brewster a ostrovem Aggou, jakož
i krajinou Scoresby Sund a Angniagsalik.
Z Cařihradu, 15. června. »Agence de
Constantinople« prohlašuje na základějí
došlé úřadní zprávy, že se v Albánsku
nestalo nic, co by opravňovalo k pessi-
mistickému líčení tamějšího stavu, jakéž ob-
saženo je na př. ve zprávách pařížského
»Memorial diplomatique«.
Z Londýna, 14. června. (C.-B.) Paní
Gladsto nová dnes večer zemřela.
#14
alto_textblock
#14
FEUILLETON.
#15
alto_textblock
#15
sldin
n e
vlen
Ančička »do pece«.
p
Od Popelky Billianové. s
Ančička »do pece« zůstávala v černé ku-
chyni u Zelenků.
V černé kuchyni — v té prastaré, černé
kuchyni, kam ve dne sluníčko a v noci hvě-
zdičky komínem se dívají.
V kuchyni byla dvě ohniště, pod jedním
pec a před ústím pece mělká jáma k přiklá-
dání do pece.
Když Ančička »do pece« nastěhovala se
k Zelenkovům do černé kuchyně, rozprostřela
na jednom ohništi dvě otepi slámy, pod hlavu
podouště, houni na přikrytí, na protější ohniště
postavila nůši, hrnek a lžíci — a konec a dost
zařízení. Jen v letě visíval u dveří na hřebíku
její ovčí kožíšek — v zimě nosívala veškeren
e
svůj majetek na sobě.
Ančička »do pece« byla velká, suchá, ale
zdravého jádra, tělo jako chlap a oči — oči!
V jiném světě a rozum zavát do mlhovin.
Byly doby, kdy Ančičce neříkali jestě
»do pece«; bývala děvče statné, šumné, krev
a mléko, rozum jako májové jitro, řeči jako
s biče — krátké, svižné, uzlovaté.
A všecko, všecko ztratila — jen ty krátké
uzlovaté řeči jí zbyly a každý ten uzel do ži
vého vždycky ťal.
Ančička »do pece« za mladých let hoky-
nařila. Tu koupila, tam prodala — máslo,
vejce, kuřata — jak se co namanulo. Sprave-
dliva jsouc tu i tam, hojnou přízeň i odby
měla a z výtěžku mnohý groš stranou uložila
A najednou zlo tu jako velká voda
Ančička chodila sama druhá. Synek z bohatého
statku z odlehlé dědiny ji obloudil.
Ančička neplakala, nenaříkala — slove
#16
alto_textblock
#16
Jel s o
#17
alto_textblock
#17
jako meč a skutek zrovna tak: o »Sliboval, že
si mne vezme — tož vezme. Uvidíme.«i a
oq A uviděla. Najednou byla Ančička pryča
ani vidu po ní, ani slechu. o
Po čase zas se navrátila se svouí nůškou
na zádech; nechodila již sama druhá. Leč
nastojte! hlava její byla prázdna — rozum ten
tam a v čele mlhy.
losm v šnv
omoPtali se lidé, con a jak se stalo — Ančička
nie — jen se pleskla do čela a vždycky stejně
tak: »Do pece !« jakoby se rozpomínala.
Nevzpomněla si však nikdy — a »do pece«
jí zůstalo. Ale zle a zle, řekl-li to někdo
po ní: »Ančičko do pece!«. Podepřelasi
boky a spustila jako švihy krátké, uzlovaté.
A s podivem vždycky je správně přišila na
kůži posměváčka, ať byl kdo byl, kluk
nebo holka, velký nebo malý. Žádný slovník
nechová tolik nadávek, kolik jich měla v zá-
sobě Ančička »do pece«.
»I ty šlahoune neustřižený — tý kaberno
bachratá — ty jsi z kacířského plotu kůl —
na ošklivci zhlídnutá — ty kopřivče — zvrhlá
slepko kohoutice — uráchaná kejdo — otevř-
hubo — hej, kravinec letí — jdi a kup si
čemerku — ty zlámaná půlko ledačeho — ty
žebříku od šibenice — hů tele na mráz —
zrzku, zrzku — vylízal jsi čertu misku (zpě-
vavě) — bílá bílá — od čuberny zabloudilá
— dilá — černý kocour, černý pes — na
prašivce oknem vlez — ty sušenko s čertova
bidla — hej ropucho — z bahna praskneš —«
a tak dál a dále. Chodit za Ančičkou s tužkou
v ruce, nestačil by psát, co z té ubohé hlavy
všecko se rojilo.
Jinak byla Ančička jako puťka, kolem
prstu by ji ovinul. Ale k práci žádné. Sebrala
svou nůšku vždycky povázanou, obešla si známé
statky a odnikud s prázdnem neodešla. Ale ne-
prosila nikdy o nic. Hospodyně samy daly ubohé.
A čistě si chodila — v těch stateích už samy
řekly: »Ančičko — jak pak — tu sukn: vám
#18
alto_textblock
#18
vypereme«, a Ančička vyndala z nůšky jinou
a tu jí ve statku vypraly.
Tak bylo léta. Až jednou stalo se něco
hrozného.
Do hospody přijeli vápenníci a krmili zde.
Ančička jde kolem a někdo vykřikne: »Ančičko
— do pece.« Ančička se s nadávkou ohlédne
— ale nadávka jí v půli v hrdlo seskočí —
Ančička chvíli se dívá k jednomu vozu, potom
se divoce rozchechtá, volajíc: »Tak —— to s
téda ty, co's mě místo veselky do hor zavezl,
tam mě zavřel a vodičky násilím do mně lil
s tou babiznou — — počkej — dnes ty po-
jedeš na veselku — — hahaha!« A odešlaa
nebylo nic.
Vápenníci zdrželi se do noci. A když
odjížděli, tmavý stín se mihl podle vozůa
zas nic.
Ale když přijeli nad Umrlčí rokli, kde
silnice nad hlubokým srázem bradlením je opa-
třena, černý stín zas se mihl podle vozů a před-
běhl ten se šimlou.
Najednou vzplane rudá zář zrovna před
šimlou a táhlý, ječivý křik zazněl do noci —
koně divoce se vzepřeli, skok stranou přes
bradlení a v okamžiku pekelný rachot padají-
cího vozu do hlubokého srázu, zoufalý výkřik
a bolestné řičení koní a konec, ticho.
Ostatní vápenníci zkameněli leknutím a div,
že ještě udrželi plašící se koně.
Přinesli svítilny. Na silnic! s rozbitou
hlavou od koňských kopyt a kol vozu ležel
zabitá Ančička »do pece« a v rukou jí doho-
řívala otep slámy, olejem politá. A dole v Umrlčí
rokli zabitý sedlák i s koni.
Pomstila se hrozně. Na okamžik protrhla
se mlha temn v čele jejím, pamě. vyšlehla a
čin bleskem uzrál.
Po divných cestách bloudil rozum její;
kdo poví jak a čím byl zlome: ? Ona sama
nevěděla : nikdo pe tom opravdově nepátral.