ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c3d848e0-676d-11dc-88fe-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 18
#1 alto_textblock #1
1900.
#2 alto_textblock #2
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrac na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsic 3 K 80
#3 alto_textblock #3
V Praze, v pátek dne 15. června.
#4 alto_textblock #4
NARUDN
#5 alto_textblock #5
LSI
#6 alto_textblock #6
K číslu 163 Číslo v Praze za 2k a na venkově za 3h
#7 alto_textblock #7
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakca a expedice.
#8 alto_textblock #8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Řišská rada rozpuštěna nebude? Z Vídně, 15. června. »Reichs- wehr« oznamuje prý se strany dobře zpra- vené, že bylo definitivně již upuštěno od pro- jektu, říšskou radu rozpustiti.
#9 alto_textblock #9
Zase po vůli Maďarů. Z Vídně, 15. června. Stalo se, jak se podobá, zase po vůli Maďarů: kvota pro- dloužena o celý rok t. j. do konce června příštího roku. Svou žádost odůvod- nili Uhři nemožností, dříve kvotu zákonně vyříditi parlamentně. Současně tvrdí se z vládního pramene pešťského, že včerejší, ovšem jen krátký pobyt uherského ministr- presidenta ve Vídni věnován byl výhradně této věci a královskému reskriptu, jímž se zakončuje nynější zasedání uherského parla- mentu, a tento odročuje se do září. S horlivostí poněkud pochybnou z uher- ského hlavního města posílají se do Vídně zprávy, že maďarská vláda je daleka úmyslu, využitkovati nynější tísně druhé poloviny říše na svůj prospěch Takového nedostatku sobeckosti jsme u Ma- ďarů ještě nikdy nepozorovali! Ukazuje-li se prý na možnost vyjedná- vání ve příčině nového státopráv- ního útvaru — praví se v pešťském telegramu »Nene Freie Presse« — třeba prý jen konstatovati, že p. S'zlel1 ve Vídni dlel pouze 24 hodiny, aby dokázána byla s vé- vole takové domněnky. Naopak možno prý tvrditi co nejurčitěji, že žádne vyjednávání tohoto druhu nen tou dobou na dozoru, a že v Uhrách nejsou ochotni vrhati do rozpravy otázky. které se týkají státoprávního poměru obou států monarchie.
#10 alto_textblock #10
Na důkaz uvádí se, že již za vlády bar. Banffa, za německé obstrukce, konala se důvěrná porada u tehdejšího ministrpresi- denta, které se zúčastnili kromě ministra fi- nancí dra. Lukacse také bývalý president sněmovny posl. Szilágyi, chef nynějšího ka- binetu Szell a Koloman Tisza. V tomto důvěrném areopagu uvažovalo se, co by se státi mělo, kdyby rakouský parlament ode- přel svoji spolupůsobnost u vyřizování spo- lečných záležitostí, nebo kdyby tato spolu- působnost stala se nemožnou. Účastníci tohoto konventiklu byli svorni v názoru, že nemá býti vikláno vy- rovnacím zákonem z r. 1867, že Uhersko, nechať se stane ve Vídni cokoli, je povinno plniti závaznosti, které oním zá- konem převzalo. Pan Szilágyi se ten- kráte pronesl, že nějakým zákonem ad hoc opatřeným musily by se změniti modality, podle kterých se projednávají společné zále- žitosti, na ten čas, dokud by v Cislajtanii nezjednaly se opět normální poměry ústavní. Dodává se konečně, že, dokud p. S zel je v čele statní správy uherské, dvě věc jsou ve druhé polovině říše vy- loučeny: přechod k federalismu nebo kabsolutismu. Napovídá se také zřejmě, že maďarská opposice poměry v rakouské polovině říše uvede na přetřes. Čínské nepokoje, Vatikán a cisař František Josef I. ho niZ Vídně, 15. června. »Reichs- wehire oznamuje na svůj vrub z Říma V papežských kruzích se proslýchá, že Vatikán chce přiměti císaře Františka Josefa, aby jako ka- tolický mo narcha se postavi v čelo suverénův evropských
#11 alto_textblock #11
ujal se iniciativy k repressa liím proti čínské vládě. V okol sv. otce hledí se prý vývoji věcí v Číně vstříc s obavami a chová se tam přání, by rázným preventivním zakročením evropských mocí zabránilo se massakru křesťanů.
#12 alto_textblock #12
Telegrafické zprávy.
#13 alto_textblock #13
Z Pešti, 14. června. (C.-B.) »Uherská telegrafická korrespondenční kancelář« ozna- muje z Vídně: Ministerský předseda Szell konferoval dnes dopoledne s mi- nisterským předsedou dr. Koerb- rem a byl o 1 hodině přijat od císaře ve zvláštní audienci. Odpoledne pak měl Szell rozmluvu s ministrem zahraničních záleži- tostí hrabětem Goluchowský m. Z Paříže, 14. června. (C.-B.) President Loubet navštívil dnes dopoledne paláce cizích mocností na světové výstavě. V každém paláci byl president přivítán dotyčným diplo- matickým zástupcem a generálním komisařem, jimž vyslovil Loubet svůj dík. Z Kodaně, 14. června. (C.-B.) Dnes dopoledne vyplula odtud polární loď »Anar- ctie« za vedení námořnického poručíka A m- drupa s 10 členy dánské východogronské výpravy na palubě. Shromážděné obecenstvo pozdravilo odjíždějící hlučným »hurrá«. Úče- lem výpravy jest prozkoumati pobřeží mezi mysem Brewster a ostrovem Aggou, jakož i krajinou Scoresby Sund a Angniagsalik. Z Cařihradu, 15. června. »Agence de Constantinople« prohlašuje na základějí došlé úřadní zprávy, že se v Albánsku nestalo nic, co by opravňovalo k pessi- mistickému líčení tamějšího stavu, jakéž ob- saženo je na př. ve zprávách pařížského »Memorial diplomatique«. Z Londýna, 14. června. (C.-B.) Paní Gladsto nová dnes večer zemřela.
#14 alto_textblock #14
FEUILLETON.
#15 alto_textblock #15
sldin n e vlen Ančička »do pece«. p Od Popelky Billianové. s Ančička »do pece« zůstávala v černé ku- chyni u Zelenků. V černé kuchyni — v té prastaré, černé kuchyni, kam ve dne sluníčko a v noci hvě- zdičky komínem se dívají. V kuchyni byla dvě ohniště, pod jedním pec a před ústím pece mělká jáma k přiklá- dání do pece. Když Ančička »do pece« nastěhovala se k Zelenkovům do černé kuchyně, rozprostřela na jednom ohništi dvě otepi slámy, pod hlavu podouště, houni na přikrytí, na protější ohniště postavila nůši, hrnek a lžíci — a konec a dost zařízení. Jen v letě visíval u dveří na hřebíku její ovčí kožíšek — v zimě nosívala veškeren e svůj majetek na sobě. Ančička »do pece« byla velká, suchá, ale zdravého jádra, tělo jako chlap a oči — oči! V jiném světě a rozum zavát do mlhovin. Byly doby, kdy Ančičce neříkali jestě »do pece«; bývala děvče statné, šumné, krev a mléko, rozum jako májové jitro, řeči jako s biče — krátké, svižné, uzlovaté. A všecko, všecko ztratila — jen ty krátké uzlovaté řeči jí zbyly a každý ten uzel do ži vého vždycky ťal. Ančička »do pece« za mladých let hoky- nařila. Tu koupila, tam prodala — máslo, vejce, kuřata — jak se co namanulo. Sprave- dliva jsouc tu i tam, hojnou přízeň i odby měla a z výtěžku mnohý groš stranou uložila A najednou zlo tu jako velká voda Ančička chodila sama druhá. Synek z bohatého statku z odlehlé dědiny ji obloudil. Ančička neplakala, nenaříkala — slove
#16 alto_textblock #16
Jel s o
#17 alto_textblock #17
jako meč a skutek zrovna tak: o »Sliboval, že si mne vezme — tož vezme. Uvidíme.«i a oq A uviděla. Najednou byla Ančička pryča ani vidu po ní, ani slechu. o Po čase zas se navrátila se svouí nůškou na zádech; nechodila již sama druhá. Leč nastojte! hlava její byla prázdna — rozum ten tam a v čele mlhy. losm v šnv omoPtali se lidé, con a jak se stalo — Ančička nie — jen se pleskla do čela a vždycky stejně tak: »Do pece !« jakoby se rozpomínala. Nevzpomněla si však nikdy — a »do pece« jí zůstalo. Ale zle a zle, řekl-li to někdo po ní: »Ančičko do pece!«. Podepřelasi boky a spustila jako švihy krátké, uzlovaté. A s podivem vždycky je správně přišila na kůži posměváčka, ať byl kdo byl, kluk nebo holka, velký nebo malý. Žádný slovník nechová tolik nadávek, kolik jich měla v zá- sobě Ančička »do pece«. »I ty šlahoune neustřižený — tý kaberno bachratá — ty jsi z kacířského plotu kůl — na ošklivci zhlídnutá — ty kopřivče — zvrhlá slepko kohoutice — uráchaná kejdo — otevř- hubo — hej, kravinec letí — jdi a kup si čemerku — ty zlámaná půlko ledačeho — ty žebříku od šibenice — hů tele na mráz — zrzku, zrzku — vylízal jsi čertu misku (zpě- vavě) — bílá bílá — od čuberny zabloudilá — dilá — černý kocour, černý pes — na prašivce oknem vlez — ty sušenko s čertova bidla — hej ropucho — z bahna praskneš —« a tak dál a dále. Chodit za Ančičkou s tužkou v ruce, nestačil by psát, co z té ubohé hlavy všecko se rojilo. Jinak byla Ančička jako puťka, kolem prstu by ji ovinul. Ale k práci žádné. Sebrala svou nůšku vždycky povázanou, obešla si známé statky a odnikud s prázdnem neodešla. Ale ne- prosila nikdy o nic. Hospodyně samy daly ubohé. A čistě si chodila — v těch stateích už samy řekly: »Ančičko — jak pak — tu sukn: vám
#18 alto_textblock #18
vypereme«, a Ančička vyndala z nůšky jinou a tu jí ve statku vypraly. Tak bylo léta. Až jednou stalo se něco hrozného. Do hospody přijeli vápenníci a krmili zde. Ančička jde kolem a někdo vykřikne: »Ančičko — do pece.« Ančička se s nadávkou ohlédne — ale nadávka jí v půli v hrdlo seskočí — Ančička chvíli se dívá k jednomu vozu, potom se divoce rozchechtá, volajíc: »Tak —— to s téda ty, co's mě místo veselky do hor zavezl, tam mě zavřel a vodičky násilím do mně lil s tou babiznou — — počkej — dnes ty po- jedeš na veselku — — hahaha!« A odešlaa nebylo nic. Vápenníci zdrželi se do noci. A když odjížděli, tmavý stín se mihl podle vozůa zas nic. Ale když přijeli nad Umrlčí rokli, kde silnice nad hlubokým srázem bradlením je opa- třena, černý stín zas se mihl podle vozů a před- běhl ten se šimlou. Najednou vzplane rudá zář zrovna před šimlou a táhlý, ječivý křik zazněl do noci — koně divoce se vzepřeli, skok stranou přes bradlení a v okamžiku pekelný rachot padají- cího vozu do hlubokého srázu, zoufalý výkřik a bolestné řičení koní a konec, ticho. Ostatní vápenníci zkameněli leknutím a div, že ještě udrželi plašící se koně. Přinesli svítilny. Na silnic! s rozbitou hlavou od koňských kopyt a kol vozu ležel zabitá Ančička »do pece« a v rukou jí doho- řívala otep slámy, olejem politá. A dole v Umrlčí rokli zabitý sedlák i s koni. Pomstila se hrozně. Na okamžik protrhla se mlha temn v čele jejím, pamě. vyšlehla a čin bleskem uzrál. Po divných cestách bloudil rozum její; kdo poví jak a čím byl zlome: ? Ona sama nevěděla : nikdo pe tom opravdově nepátral.