Strana 2. Číslo 275

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 7. října 1900.

vrstev českého národa a aby poselstvo české na říš- ské radě soustředěno bylo v jednotném klubu. Sociální demokraté kandidují za V. kurii v Praze předsedu Typografické besedy p. Karla Krunerta. Za Nové Město pražské kandidují p. Jarolí ma, za Holešovice minule propadléhe K. Dědice, za Smíchov p. Regnera a za Smíchov a Karlín p. Roušara. Ze všech těchto kandidatur jest jediné vážnou kandidatura p. Krunertova. Morava. »Olm. Ztg.« uvádí na čelném místě program německé křesťanské strany opravné k volbám: 1. Nepomíjitelná příchylnost ku církvi, císaři a vlasti. 2. Udržení státní jednotya a ústředního parlamentu ve Vídni. 3. Zamezení každé obstrukce a podporování dělnosti parlamentu, hlavně k hospodářské činnosti. 4. Boj proti radikálnímu na- cionalismu, podpora dorozumění obou národností; zá- konná úprava otázky jazykové dle dorozumění za po- držení němčiny jako zprostředkovacího jazyka. 5. Za- ražení a podpora v pravdě křesťansko-sociálního zá- konodárství, v první řadě k hospodářskému zlepšení stavu rolnického, řemeslnického a dělnického. 6. Bez- ohledný boj proti protináboženskému a protivlastene- ckému hnutí »Pryč od Říma«, jakož i liberálních sociálně-demokratických štvanic lidu. 7. Snaha po parlamentární shodě všech katolicko-křesťansky smý- šlejících poslanců. To jsou hlavní body programu. který byl ustanoven za základ nové strany, založené 30. září v Olomouci. Živnostnictvo moravské usneslo se na důvěrných v Brně konaných schůzích požádati vše- chny výkonné výbory českých stran, aby v příštích volbách opatřili stavu živnostenskému, kterýž ve všech směrech konal svou povinnost, přímého zástupce na říšské radě.

Zprávy politické.

V Praze, 6. října. Dolnorakouský suěm sejde se prý na ur- čito v říjnu, ale jen za tím účelem, aby vyřídil za- tímní rozpočet. Řádné jeho zasedání bude však prý konáno teprve v prosinci. Proti zřízení selských majorátů. Lvovská strana radikálně-rusínská svolala na dnešek tábor se- dláků, aby protestovali proti návrhům, jež učinili na haličském sněmu poslanci Hubka a Dunajewski ohledně zřízení selských majorátů. Současně měl býti uspo- řádán průvod sedláků a měly býti noseny tabulky s nápisy: »Pryč s nedělitelností velkostatků!« »Pryč s mandatáři!« (Posl. Hubka navrhoval, aby byli po- staveni mandatáři v čelo obecních svazů.) »Ať žije všeobecné volební právo!« — Policejní ředitelství z- povědělo tento průvod s odůvodněním, že by nosení těchto tabulek bylo urážkou sněmu. Pruští biskupové a katolické dělnické spolky. Pruští biskupové, kteří se shromáždiliu hrobu sv. Bonifáce ve Fuldě, vydali právě pastýřský, jejich duchovenstvu patřící list, ve kterém vyslovují mu dík v uznání za jeho práce, vykonané na poli sociálním a poukazují zároveň také na zásady, jež mají býti s něrodatny pro zakládání dělni- ckých spolků. Katolické dělnické spolky mají spočívati na základech náboženských. Jest proto úkolem těchto spolků, aby přehluboce vštěpo- valy zásady našeho svatého náboženství členům těchto spolků, a přesvědčivě jim vykládaly jejich sílu a pů-

sobnost pro dočasnost i věčnost. Dále klade pastýř- ský list důraz na to, že jest úlohou těchto spolků, aby podporovaly hmotné stavové zájmy a zastávaly se zlepšení dělnické mzdy a dělnických poměrů. »Náboženstvím — praví pastýřský list — ne- rozumíme však neurčitý počet náboženských pravd, kteréž mohou snad býti odvozovány z věcí a ze zá- zračné ekonomie stvoření, nebo mravní zásady, kteréž mohou býti vyvozovány z práva přirozeného, nýbrž naše sv. náboženství, t. j. víra, jíž učil Syn Božía již hlásá katolická církev. Podle těchto nesporných zásad jest mylno tvrditi, že hospodářské snahy, na př. zlepšení dělnické mzdy a dělnických poměrů, ne- mají nic společného s náboženstvím a následkem toho mohou býti osvědčovány bez ohledu na učení Ježíše Krista a jeho církve. Neboť neznamená to nic více a nic méně, nežli vyloučení náboženských ohledů z ve- likých sociálních bojů, kteréž v době přítomné tak hluboce rozrývají lidskou společnost a osudnou ústup- nost vůči hlavnímu dogmatu materialistického socia- lismu, náboženství tohoto světa. Potom radí se katolickým dělnickým spolkům, aby podporovaly duševní pokrok svých členů. Za tím účelem přibíráni mají býti řádní a ochotní po- máhači ze stavu laického. Účelno je též, aby za úče- lem vyškolení duchovenstva v sociálních a vyučova- cích bězích a konferencích projednávány byly nej důležitější otázky. Dále vyslovují se pruští biskupové pro zřizování odborných oddělení ve spolcích a schva- lují hnutí odborové, kteréž, jak známo, v Německu na straně katolické může se honositi tak velikými vý- sledky. Dělnické spolky mají také se snažiti, opatřo- vati účelnými blahobytnými zřízeními svým členům hmotné prospěchy, jak k naší radosti také se děje. Jsouť zřízeny spořitelny, ze kterých poskytují se pří- spěvky v nemoci, pak na pohřeb a konečně také v mimořádných případech i podpory. Ústavy tyto dlužno co nejvíce podporovati a dále zdokonalovati. Zvláště odporučujeme také zakládání útulen pro děl- nice, aby chráněny byly v nich proti četným, obklo- pujícím je nebezpečím. Správcové spolků poskytovati budou jejich členům také příležitosti ke slušným od- dechům a zábavám, ale uplatňovati budou při tom všechen svůj vliv, aby nebyly pořádány nákladné slavnosti a pak aby bylo vyvarováno všem rozpusti- lostem. Členové nebuďtež sváděni k protiúčelným přílišným výdajům. Odporučuje se proto také, aby pravidelné schůze konány byly na místech, v kterých nejsou členové nuceni, činiti výdaje a čas pro ně budiž volen tak a obmezen v té nííře, aby poškozován jimi nebyl rodinný život.« Na konec činí pruský episkopát následující vřelé vyzvání ku všemu duchovenstvu: »Víme dobře, cti- hodní spolubratří, jak veliké požadavky klademe tímto napomínáním na vaši pracovní sílu a na činorodost vašeho povolání. Nepochybujeme však, že ochotně vy- hovíte našemu opakovanému vyzvání; neboť jste s námi přesvědčeni, jak velice spočívá ta to sociální činnost kněžských úkolův přítomnosti. Víte a vidíte, jak dělníci katoličtí dovolávají se vaší lásky a pomoci. Neodpírejtež jim jich; zůstaňte přátely a poradci katolických dělníků, jichž veliká většina na radost naši a naši útěchu věrně se drží naší církve a ráda poslouchá jejího hlasua varování. Udržujte tuto věrnost víry a svědomí v lidu pracujícím jako kvas, jenž v živém hnutí nynějšího dělnického světa zabezpečuje zdravý vývoj. Jedná se

v pravdě o veliké věci: o zachránění duší, o zacho- vání veliké části katolického lidu ve víře otců a kře- sťanského mravu, o utvoření a posilnění moci, jež po- volána jest rozhodovati v nevyhnutelných bojích bu- doucnosti na prospěch víry, křesťanského smýšlení, umravnění a státního pořádku. Pro tyto veliké účely nemůže býti žádná práce příliš nesnadnou, žádná obět příliš velikou. Kéž Bůh, jehož čest je cílem všech va- šich prací, zvláště požehná těmto vaším pracem a od- mění vaše oběti!« Saská vláda nařídila pohraničním úřadům, aby zastavily naturalisování Čechů a Poláků z Rakouska za tím účelem, by nebyl rušen německý ráz pohranič- ních obcí. Mezinárodní kongres míru, kterýž, jak bylo již pověděno, zahájen byl minulou neděli v Pa- říži, usnesl se m. j. také na tomto prohlášení: 1. Zodpovědnost za válku, pustošící jižní Afriku, padá na britskou vládu. 2. Anglieko spáchalo, zpronevěřivši se svým někdejším vysokým zásadám, zamítnutím smírčího soudu, atentát na moderní mezi- národní právo, který zdržuje pokojný vývoj lidstva. 3. Kongres lituje, že vlády, jež súčastnily se konfe- rence v Haagu, neučinily žádného pokusu, aby usne- sením kongresu, týkajících se Transvaalu. byla č zjede nána platnost. 4. Za příčinou zabrání Transvaalska bude appellováno na veřejné mínění všech zemí.- 5. Anglickým přátelům míru vyslovuje se za jejich zmužilé vystupování obdiv. Nejen francouzský veřejný tisk, nýbrž i francouzská vláda projevila kongresu míru své vřelé sympatie. Ministr obchodu sám tlumo: čil v jeho zahajovací schůzi přání vlády a skončil svou řeč slovy: »Kongres míru jest závěrečnou mo- rálkou, kterou smíme odvozovati z naší výstavy.« Také ministr zahraničních záležitostí vyslal ke kongresu svého zvláštního zástupce, ba také ministr vojenství delegoval dva ze svých ordonančních důstojníků, kteří přítomni byli na estrádě předsednictva slavnost- nímu zahájení kongresu. Sensaci způsobila vážená spisovatelka Géverineová, která zahájila svou řeč slovy, holdujícími její »rakouské sestře«, baronce Suttnerové a potom ujímala se těch ubohých a bědných lidí, kteří pod tlakem milliardy vyžadujícího zbrojení, po celých řadách klesají k zemi. Není žádného sporu, že kongres míru byl kongre em laskavosti, dobrotivostia počestné důvěřivosti. Zrovna tak jako ctihodný Fré- déric Passy, byl také nejmladší člen kongresu pro- niknut poctivým přesvědčením, že plní poslání, jež li dem poctivě smýšlejícím ukládají ethické požadavky století. Úchvatným byl okamžik, když také angličtí členové kongresu míru jako jeden muž vstali a hla- sovali pro výše uvedenou resoluci na prospěch Trans- vaalska a prohlásili ústy svého splnomocněnce: »Dě- kujeme přátelům za laskavost a shovívavost, kterouž vložili do resoluce, ale cítíme, že jednání Anglicka zasluhuje ostřejšího posouzení a že slovo »zločin« by nebylo přemrštěno.« Zajímavé byly také vývody dra. Clarka, muže dnes v celém Anglicku nejnenáviděnějšího, kterýž, jak známo, Chamberlaina veřejně obvinil ze země- zrady a odvážil se takto vystoupiti proti tomuto, nyní právě všemohoucímu muži. Dr. Clark dokázal jasnými slovy, že anglická vláda chtěla válce s jihoafrickými republikami za každou cenu a že všemi prostředky lsti dohnala Boery k tomu, že sáhli ku zbrani, jenom aby mohla pak tvrditi: »My jsme nechtěli válce, nýbrž válka byla vypovězena nám!« Člen kongresu

Pathosem distance. Profesor Stein napsal o něm, že trpěl akutní a subakutní manií sple- tených myšlenek a to se dnes nazývá jeho filosofií. Čtěme dnes ty spisovatelské výrony ve student- ských listech, shledáme v nich tutéž akutní a sub- akutní manii spletených myšlenek. Cím méně kdo jim rozumí, tím větší v tom filosofie. Největší respekt, čili pathos distance mají toho druhu studující před knihou. Kterak by se mohl takový student učiti z knihy, když sám již knihy píše! Vynález pathosu distance učinil Nietzsche nesmrtelným. Max Nordau o něm dí: Tajemství jeho (prý) podivuhodného slohu pozůstává v tom, že uměl nejošumělejší myšlenku vy- moditi na Kazika s pernatým chocholem, s kruhem skrz nos a s tetováním na těle. Nietzsche stal se v 22. roce již profesorem fílo- sofie na universitě curyšské a měl to hlavně co dě- kovati tomuto Kazikovi s pernatým chocholem — svým lesklým frázím při vzdělání velice nedokonalém. Neměl ani zkušenosti, ani exaktních vědomostí. Dě- jiny člověka vybásnil si sám svou »gedankenlyrikou«. K tomu se přidalo hodně smělé čelo a největší fi- losof vyšinul se na obzor německého světa, před nímž jako před modleu slepě se klaní naše vlaste- necká mládež, kteráž své mozky otravuje touto ně- meckou ničovinou a pak často nepořádným životem předčasně vysílené tělo otravuje jedem. Neporozuměné a nedorozuměné Nietzscheovy vý- roky při nedokonalé znalosti němčiny opisují se — ovšem bez udání pramene, nač moderní »nadčlověci« pravidelně zapomínají, a pak se to vydává za svůj

vynález. Trochu té povrchní smetánky nadanějšího mladíka slízne nakladatel a zbývá z něho trochu za- kyslého podmáslí. Šťasten je ten, kdo se záhy vzpamatuje a na- vrátí se ku knize. Proto bylo by k přání, aby život profesora Al- berta byl podrobněji popsán. Albert byl též ženat. I toto náleží do knihy ze života velikých mužů. Kdy asi udělal si známost s družkou svého života, zdaž již v době studentské, před doktorátem, anebo teprve po něm? Mnozí aka- demičtí občané sotva že na universitu přijdou, pou- štějí se rázem do pathologle lásky, v níž často i na- vždy uvíznou. S počátku zahrávají si na nad člo- věka, avšak po několikaletém flámiskování po Praze klesají na pod člověka, jenž z nouze dodělává se chleba jako diurnista. Mnozí to dělají též tak: Napíšou si do novin inserát: Která dáma byla byochotna stu- dujícího práv, mediciny a pod. podpo- rovati až do doktorátu, pojehož dosa- žení zavázal by se podati jí ruku. Některá na tuto vějičku sedne. Věří slibůma živí toho nadčlověka, pravý to vejlupek Nietz- scheovy filosofie, naprostého to sobectví, který když to konečně k nějaké kancelářské samostatnosti při- vede a když pak má daný slib splniti, najednou do- stane do nohou pathos distance, čili po česku práskne jí do bot, za něž je třeba i dlužen. On po- nechává jí úplně volnost, žalovati ho pro nedodržený slib. Filosof druhu toho je převysoko povýšen nad

výčitky svědomí, nadělověk výčitek svědomí vůbec nemá. On je s to i zpronevěřiti svěřené mu peníze a nadobro zapomenouti na skládání účtů. Bylo by též záhodno zvěděti, jak velicí duchové, jakým byl Albert, uměli zacházeti s nouzí. Právě v těchto dnech zem zel sebevraždou mladý dr. lékař- ství. Jedni praví z nouze, druzí z nešťastné lásky, možná že z obojí. Pod jeho tváří našli obraz jeho mi- lenky. Byl prý od útlého mládí sirotkem a proto se ho řádky tyto týkají méné. Není to však případ ojedinělý. Je v tom zajisté mnoho tragického, sáhnelli mladý muž v nejlepší síle věku po dosažení akademických hodností a na prahu budoucnosti na svůj život. Ro- diče na něho obětovali snad co měli a nyní, když se měli vyhřívati na výsluní jeho štěstí, když se mohli honositi svým synem, doktorem, najednou ho napadne »pathos distance,« — uprchne jim na onen svět. Co jest na světě lidí, jejichž údělem skoro po celý život je bída a nouze, věčné strádání, jež přeco snášejí s heroismem, jehož jedině dodává náboženství. Kdež pak by se heroismus takový vzal u mladého p. doktora! Toliko sprosťák snáší bídu a nouzi, ale graduovaný nadčlověk má k disposici pathos distance — v podobě jedu. Jsou ale věci ještě horší, nežli nouze a bída. Professor Michl cítil na sobě dobře, že se mu do těla zaryla harpuna rakoviny. To denní pozvolné umírání, to počítání symptomů přibližujících k smrti každým dnem blíže! On jako odborník mohl takřka s hodinkami v ruce určovati: ještě tolik a tolik dní