#1
alto_textblock
#1
vznese. Má tvar obrovského doutníku se zašpičatě-
lým koncem. Na místě koše má jakýs druh bicyklo-
vého sedla, jež připevněno na bambusové tyči, jejíž
délka rovná se skorem délce balonu. Před větro-
plavcem nalezají se dva petrolejové motory o desíti
koňských silách. Napřed jest šroub, mající v prů-
měru 12 stop, ze silného hedvábí na dřevěném
rámu. Vzadu nalezá se kormidlo, rovněž zhotovenéz
čínského hedvábí a rákosu, jež se poněkud podobá
pětipaprskové hvězdě. Avšak ve chvíli, kdy měl po-
kus počít, stala se nehoda. Kormidlo se poškodilo
musilo býti odstraněno. Bylo by bývalo třeba
dvou hodin, aby kormidlo mohlo býti spraveno.
Proto od toho bylo upuštěno. Aby však četní
diváci nebyli sklamáni, puštěn balon toliko upoutaný
as do výše dvaceti metrů, aby se ukázalo, kterak
stroj pracuje. Nejprve letěl balon po větru s velkou
rychlostí, ale pak Santos-Dumont ve výši 70 stop
přídu balonu otočil a letěl proti větru. To byl rozho-
dující moment. Jako loď, plující na zad, když byla
plula ku předu plnou parou, pohyboval se »Santos-
Dumont č. 4« proti větru. Aěrostat postupoval sta-
tečně proti proudu vzduchu a na obmezeném pro-
storu docílil 4 míle za hodinu. As desetkráte opa-
koval větroplavec tento manévr za hlučné pochvaly
všech diváků. Pak nemohlo býti v pokusech bez
kormidla dále pokračováno. Když sestoupil, bylo mu
přítomnými větroplavci vřele gratulováno. Souhlasně
potvrzováno, že může svůj balon pohybovati mo-
torem. Otázka, jež tentokráte nemohla být rozhod-
nuta jest, lze-li balon říditi též kormidlem. Druhý
pokus podniknut bude v nejbližších dnech. Santos-
Dumont jest mladý, bohatý Jihoameričan, jenž má
pověsť velké neohroženosti. Několikráte již osvědčil
se jako smělý větroplavec. Seděl neobyčejně chladno-
krevně v sedle a dával zcela klidně své rozkazy.
Podnikl již několik pokusů s říditelnými balony.
Balon »č. 4« jest mnohem lehčí než balony, jichž
užíval při dřívějších pokusech.
= O Milanovi. Ruské časopisy přinášejí ná-
sledující anekdotu: Když byl Milan ještě srbským
knížetem v době před srbsko-tureckou válkou, mě
rozmluvu s Kuršid pašou. — »Víš-li pak,« pohrozi
mu paša, »že jest v mé moci usmrtit tě. Dámtě
usmrtit.« — »To není žádná novina,« odpověděl
klidně Milan, »ale tím ničeho nevyzískáš. Třicet šes
tisíc mých krajanů dovedou mne zastat na mém
místě a mezi nimi není nikoho, kdo by byl horší
mne.« — Tenkrát se Milan posuzoval zcela správně
ale při krvavém procesu Kneževičově naopak o sobě
soudil, že jest nenahraditelný, nikoliv jako panovník
srbský, ale jako generalissimus a »hrdina« sliv-
nický.
= Výlet na světovou výstavu. Z Paříže
se oznamuje: Onehdy ráno oslovil hošík 11letý, bez
klobouku a bos, policistu konajícího službu na jedné
z ulic poblíž nábřeží a žádal jej, aby ho dovedl
k »náčelníku policie«. Byv přiveden k policejnímu
komisaři, vypravoval hošík: Jmenuji se Léon
Schmidts. Moje matka bydlí v Brusselu. Poněvadžu
nás doma všichni mluvili o výstavě, chtěl jsem ji
také navštívit. Když matinka spala, vzal jsemjí
z peněženky 60 franků, koupil si dýmku a tabák a
pak jsem sedl do vlaku jedoucího do Paříže. Včera
neměl jsem již jediného sou. Šel jsem spát pod most.
Když jsem spal, ukradli mi střevíce a klobouk. Ne-
jedl jsem již 24 hodiny. Umírám hlady.« — Na policii
podnikavého klučíka nakrmili a poslali jej domů.
= Pižmový skot ve Švédsku. Ze Štok-
holmu se oznamuje: Polární výpravě Kolthoffově
jež se těchto dnů vrátila, podařilo se po několika
marných pokusech chytit v Gronsku dvě telata piž-
mového skotu, býčka a jalovici, a dopravit je živé
a v nejlepším zdraví do Švédska. Prozatím jsou zví-
řata chována na jakémsi statku blíže Bodenu v se-
verním Švédsku. Až si poněkud zvyknou na podnebí
budou puštěni na svobodu v hornatých krajinách
severního Švédska, kdež, jak se zdá, přírodní poměry
jsou příznivy jich rozmnožování. Skot pižmový je
dle studií a výzkumů konservatora Kolthoffa zvíře
tak neobyčejně cenné, že jeho převedení do sever-
ního Švédska znamenalo by značný hospodářský
zisk. Naproti tvrzení starších zoologů ujišťuje pan
Kolthoff, že maso tohoto skotu jest nejen jedlé,
nýbrž i velice chutné a poněvadž tento arktický
skot dosahuje váhy až 700 kilogramů, jest již tato
vlastnost sama o sobě značně důležita. Hlavní cena
tohoto skotu však záleží v husté, tmavohnědé vlně
zvířete, neobyčejně silného vlákna. Množství vlny
z jediného pižmového skota vydá prý tolik, jako
vlna z 20 ovcí. Pan Kolthoff jest přesvědčen, že
zvíře rychle se množící bude moci zdomácněti také
v jižnějších končinách Švědska.
= Požár poštovní budovy. Z Londýna se
oznamuje: Požárem, jenž vypukl ve středu odpo-
ledne v hlavní poštovní budově v Manchestru, bylo
město na několik hodin odloučeno od veškerého te-
legrafního a telefonního spojení. Požár vypukl v nej-
hořejším patře budovy, jež slouží toliko telegrafnímu
úřadu. Několik dělníků nahražovalo tu galvanické
baterie bateriemi akumulátorovými. Práce byla skorem
skončena, když vybuchla lihová lampa a tím se
vzňala skříň, kterou probíhá několik set drátů, oba-
lených guttaperchou. Oheň šířil se s velkou rychlostí,
ale 600 osob, zaměstnaných v nejhořejším patře,
mezi nimi 400 telegrafistek, mělo ještě dosti času,
zachrániti se. Hasičský sbor zřízenců hlavního po-
štovního úřadu ihned zahájil svou činnost, nemohl
však ničeho pořídit. Teprve městský hasičský sbor,
dostavivší se na místo, uhasil požár ve dvou hodi-
nách. Nejhořejší patro bylo úplně zničeno a v do-
lejším patře, kde se nalezá úřad telefonní, musila
býti služba prozatím zastavena. Dva hasiči zraněni
byli kusy železa a skla, spadnuvšími se střechy.
Telegrafní správa ovšem hleděla co možná rychle
obnoviti aspoň některé z přerušených tratí a o 5. hod.
již se podařilo spojiti opět telegrafní úřad bursy
s Londýnem. Později obnoveno spojení časopisů
s Londýnem, avšak soukromé depeše z Londýna byly
ve středu a ještě ve čtvrtek telegrafovány do Liver-
poolu a odtamtud dopravovány do Manchestru vlaky.
Již roku 1880 vypukl na telegrafním úřadě v Man
#2
alto_textblock
#2
chestru zcela podobným způsobem požár, kdy rovněž
vzňala se skříň, kterou procházely telegrafní dráty.
= Velké neštěstí událo se těchto dnů
Gronsfeldu u Maastrichtu. Když o 5. hodině odpol.
vlak z Lige přejížděl silníci za stanicí Gronsfeldem.
hrál si na koleji as tříletý hošík železničního hlí-
dače. Rodiče, spatřivše nebezpečí, v němž se děcko
nalezalo, spěchali zachrániti je, ale zaplatili svuj
pokus životem. Vlak zachytil rodiče i děcko a oka-
mžitě je usmrtil.
#3
alto_textblock
#3
Prof. dr. Edvard Albert
#4
alto_textblock
#4
mrtevz
#5
alto_textblock
#5
Ze Žamberku, 26. září. (Zvl. telegram
»Nár. Listů«.) Dnes v noci zemřel zde
na svém letním sídle raněn byv
mrtvicí, zdejší rodák, professor lékař-
ské fakulty vídeňské university dvorní
rada dr. Edvard Albert.
Zpráva tato způsobí v kruzích českého lé-
kařstva, ba v celém lékařském světě veliký
smutek a trapnou sensaci. Však nejenomv
těchto kruzích, také v táboře ostatní české in-
telligence a neméně i ve vlasteneckém obe-
censtvu našem vyslechnuta bude truchlivá
ta zvěst s pocitem hlubokého bolu.
Zemřelť muž, kterýmž se český národ před
celým vzdělaným světem může honosit, učenec
prvního řádu, lékar daleko široko slavený,
učitel výtečný, snad svého druhu jediný, muž
obsáhlého, všestranného vědění, i vzdělání člověk
velkého ducha a ryzí, čacké povahy.
Skvělá obec jeho žáků, z nichž mnozí
sami již slavnými učenci nebo odborníky jsou,
truchlí nad odchodem svého mistra a nesčetné
množství těch, kdož professora Edvarda
Alberta seznali jako operatéra, lékaře
i vůbec jako člověka, želi truchlivě jeho skonu
a bude dlouho, dlouho vzpomínati jeho vzác-
ných vlastností a jeho skvělé osobnosti. Česta
sláva jeho jmenu !
#6
alto_textblock
#6
Narodil se 20. ledna 1841 v Žamberku
z rodičů chudých. Studoval gymnasium v Rych-
nově a v Hradci Králové, lékařství ve Vídni.
R. 1867 byv na doktora lékařství promovován
vstoupil do nemocniče ve Vídni jako sekundární
lékař, avšak už téhož roku přijat byl do ope-
ratérského ústavu při universitě vídeňské. R. 1869
stal se assistentem při klinice bar. Dumreichera.
R. 1872 habílitoval se na universitě vídeňské pro
veškerou chirurgii. R. 1873 jmenován řád. profes-
sorem chirurgie a ředitelem chirurgické kliniky
na universitě inšprucké. R. 1874 byla mu na-
bídnuta stolice chirurgie na universitě luttišské
v Belgii, které nepřijal. R. 1881 jmenován prof
chirurgie, ředitelem I. chirurg. kliniky a opera-
térského ústavu na universitě vídeňské, kdež
posud účinkoval, přednášeje před posluchač-
stvem až 500 hlav silným, v němž bývají stu-
dující a lékařové ze všech dílů světa. R. 1886
povolán byl jako řádný člen do nejvyšší zdra-
votní rady říšské a v prosinci r. 1887 jmenován
dvorním radou. Albert odkryl v anatomii
některé zvláštnosti pochev šlachových na těle
lidském, popsal mikroskopickou strukturu vaků
tíhových a bádal v oboru pathologie expe-
rimentální o horečce. V oboru fysiologie vyšetřil
některé poměry teploty zvířecí, ale hlavně pra-
coval v oboru mechaniky kloubů; v tomto ohledu
byl prvým, kterému se podařilo změřiti prosto-
rové exkurse hlavních kloubů těla lidského a gra-
ficky je znázorniti. Albert též měřil prvý na
člověku živoucím tlak tepenní pomocí tak zv.
kymografla. V chirurgii byl prvým, který podal
nauku vědeckou o kýle zanícené; prvým, který
pozoroval a popsal kysty praelacrymální, bolestivý
papillom regionis foliatae na jazyku a zvláště
farmu skoliosy. V ohledu operativním byl prvým,
který provedl transplantaci nervu na člověku ;
do praxe chirurgické uvedl operace zvláštní,
jím vymyšlené, t. zv. arthrodese. Mimo to jest
předním pěstitelem gastrostomie a vysokého
řezu při kameni měchýřovém a resekcí nervo-
vých, ve kterémž oboru udal některé nové me-
thody. — Albert patří k prvním a nejhorlivěj-
ším zastavatelům a šířitelům léčení antisepti-
ckého, které v Inšpruce už r. 1875 zavedl a
všestranně pěstuje, poslední doby obzvláště
vzhledem k chirurgii válečné. Albert též pilně
zanášel se dějinami chirurgie a vydal vedle ji-
ných monografií z tohoto oboru i jedno dílo slo-
vutného Petra Franca, chirurga z XVI. věku,
kteréž dílo se nalézalo v jediném toliko exem-
pláři v knihovně university vídeňské. Mimo
to sepsal: Handbuch der Chírurgie. 4 svažky
#7
alto_textblock
#7
(do tisku se chystá vydání 4.); Vorlesurigen
über die Diagnostik der chirurgischen Krank-
heiten (též 4. vydání). Obě tato díla jsou pře-
ložena i do jazyků cizích. Beiträge zur Ge-
schichte der Chirurgie; Beiträge zur opera-
tiven Chirurgie; Jan Dominik Larrey (v Ottově
Sbírce přednášek a rozprav 1886). Mimo to
uveřejnil přečetná pojednáni v »Medicinische
Jahrbücher«, v »Innsbrucker Berichte«, v lékař-
ských časopisech vídeňských, v »Archivu für
Geschichte der Medicin«, v »Časopise českých
lékařů«, v »Osvětě«, v »Květech« a ve »Slov-
níku naučném«.
#8
alto_textblock
#8
Denní zprávy.
Dnešní číslo přináší pokračování ro-
mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce
1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str.
129—132.
— Dr. Russ zaslal starostovi karlovar-
skému přípis, v němž nalezají se následující
charakteristická místa: »Političtí moji přátelé
i já s povděkem můžeme pohlížeti na minulost,
ve které ani jediný zlozvuk, ani jediné nedo-
rozumění neporušily vzájemný náš, po desítiletí
trvající poměr. Však nejsem s to po třicetiletém
parlamentárním působení novým volebním zá-
pasům se podrobiti a sice z té příčiny, že zá-
pasy ty nabývají často forem, jimž nemohu ani
zabrániti, ani jich sám použiti a jež nazval
onehdy jistý štyrský list hnusem v našich vo-
lebních bojích, v nichž zpravidla pomíjí se
ohledů, jež ve společenských stycích mají plat-
nost zákona.« — Potud starý vůdce německých
liberálů. Odchází tedy také on. A nedivíme se
tomu. Nevyhání jej snad surovost volebního
boje, který přes krocení německého souručen-
stva vzplane letos snad u větší míře, než kdy-
koliv jindy, nýbrž i vědomí, že mezi nynější
veličiny nepatří. Ten, kdo stavěl se po bok Ple-
nerovi, Wofrovi, Scharschmiedovi atd. . . . ne-
snese vůdcovství páně ... Funkova.
Pověstné »Slowo polskie« se svým
panem Ruttowským přineslo těchto dnů
o stycích polsko-českých perfidii, která jako
by pro listy národu našemu nepřátelské, necht
již vycházejí v Praze nebo ve Vídni, byla ob-
jednána. Nepovšimli jsme si surového útoku,
kterýž ostatně tomu nasvědčuje, že nepřátelé
národa českého mezi Poláky jsou nejen vzteklí
naši odprůrci, nýbrž i ignoranti. Poněvadž ale,
jak jsme již naznačili, infamie ta koluje nyní
veřejným tiskem, chceme ji po zasluze odbýti.
»Volební provolání mladočeské »frakce« — píše
»Slovo Polskie« — je nejenom zjevným vypo-
vězením války Němcům, nýbrž celé říši. Čechové
chtějí tři nejbohatší provincie Rakouska a sice
Čechy, Moravu a Slezsko, s 80.000 čtv. kilo-
metry a s obyvatelstvem 9 millionů od říše od-
trhnout a zříditi ze zemí těch českou satrapii
v níž by 3 millionu Čechů vládlo - nad
13 millionu moravských Slovanů,
34 millionu Němců a nad kmillionem Poláků.
Ve Slezsku má býti 250.000 Poláků, 280.000
Němců znásilněno od 129.000 Čechů. Pomocí
českého státního práva, přes něž dějiny dávno
již překročily k dennímu pořádku, má býti celá
říše podrobena hegemonii české.« — Kdyby
napsal něco podobného Němec, omluvili bychom
to. Boj je boj a těžko za věc nespravedlivou
bojovati zbraní poctivou. Však toto pro Poláky
napsal Polák, tedy Slovan a tu s největším
mravním odporem odvrací se český člověk od
takového individua. Již to perfidní oddělování
Čechů v království od moravských Čechů, jež
nazývá docela po způsobu úhlavních našich
nepřátel smoravskými Slovany«, charakterisuje
tohoto publicistického otrapu, který vypůjčovati
si musí »vtip« svůj proti nám ze zbrojnice
úhlavních našich nepřátel, aby zakryl določi kaž-
dému poctivci bijící pravdu, že v zemích koruny
české žije dvě třetiny Čechů, naproti jedné tře-
tině Němců a že tedy Čechové ti, kterým ani
ve snu nenapadá zřizovati »satrapie«, mají ná-
roky na totéž národní právo, jako německá
menšina. Českému obecenstvu ale netřeba se
rozčilovati. Kdo dnes, kdy v Poznaňsku polský
lid katansky se ubíjí, má odvahu stavěti se po
bok Němci naproti Slovanu, není Polák, nýbrž
— lotr, aneb agent vídeňských židů, kteří
zkrachovaným haličským naftářům půjčují pe-
níze a za to z nich dělají náhončí Němectv
ve slovanské zemi.
— Matičná škola v Janoušově — ja-
kožto jediná škola obecná na severu Moravy
»Ústř. Maticí školskou« vydržovaná, přesídl
v příštím školním roce do vlastní budovy. Sbírky
na stavbu této nejohroženější školy severomo-