Ročník XXXIV.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. (I. příloha к čís. 3.)

Str. 35.

uplynouti, dříve Srbskem vypovězena. Tím nam Srbsko hodilo rukavici a lze jen naší povoluosti děkovali, že nedošlo již tehdy к celní válce. Obchodní smlouva se Srbskem z. d. 9./8, 1892, а к ní příslušná veterinářská konvence,­ vstoupila 1./7. 1893 v platnost. Ponechány­ tehdy Srbsku rozšířené výhody pohraničné dopravy, toliko s rozdílem, že výjimečná celní sazba zvýšena pro pšenici z 0'50 na ОЧб zl„ u žita a ovsa z 0‘25 na O 75 zl. Dovoz srbského dobytka zůstal к nám na dále otevřen. Proti tomu zdráhalo­ se Srbsko povolili našemu vývozu nějaké­ zvláštní výhody. Vůbec jest smlouva z r. 1892 hanbou naší obchodní politiky. My podřídili se tehdy diktátu Srbska. Tehdy ještě nebylo hnutí agrárního a náš průmysl provozoval ode dávna politiku jen na svůj prospěch. Tato.naše povolnost dodala­ Srbsku odvahy, že dovozu našeho průmyslu­ kladlo v cestu všechny možné překážky­ na prospěch průmyslu států jiných a náš průmysl z tamních trhů vytlačovalo. R. 1906 vypukla mezi naší říší a Srbskem celní válka a nezavinily ji—jak se světu namlouvá — agrární agitace, nýbrž naše zahraniční ministerstvo, v zájmu mocných firem průmyslových, ji vyprovokovalo. Za této války dála se doprava vzájemná, na základě autonomních cel a sazeb. — Srbsko zákazem dovozu živého dobytka stalo se povolnějším. Následkem této celní války nebyl náš průmysl valně poškozen, ba náš vývoz do Srbska r. 1907 oproti r. 1906 — jehož jen 7a spadá do celní války — se o 3’4 mil. din. zvýšil. Průmysl náš jen potud škodu utrpěl, že „na zvýšení celkového dovozu do Srbska“ r. 1907 není přiměřeně­ súčastněn, kdežto se podíl Německa na srbském dovozu z 9'7 mil. din. r. 1906 zvýšil na 20'3 mil. din. r. 1907. Kdežto jsme v dřívějších letech srbské trhy úplně ovládali : zatlačuje nás Německo z tamnějších trhů stále víc a více, ač samo hranice pro náš i pro srbský dobytek přísně uzavírá. Proto náš ústupek — jenž se v nové smlouvě Srbsku povoluje přívozem zabitých 35.000 kusů hověz. dobytka­ a 70.000 vepřů — nám nepomůže. Nejnovější, na základě zmocňovacího zá­

kona aktivovaná srbská smlouva není proto vítězstvím, nýbrž porážkou našeho zemědělství.­ Alfr. Simitsch, Hš. rylifjí Hohenblumv,. ♦♦ Význam odrůd. Napsal prof. Jan StHteský. výšení hrubého výnosu závislo jest jednak na bonitě půdy a hnojení, jednak i na pěstované odrůdě. Je to zcela obdobno s dobytkářstvím, kde užitek jest výslednicí jak krmení, tak i individuální schopnosti dojnice. Tak jako by špatně pochodil, kdo by myslel, že dobrá dojnice bude hojně dojiti i při špatném krmení: stejně dopracoval by se hospodář, který by skládal naději jen do sorty.

poněvadž se tomu neb onomu nevydařila* Zrovna tak jako musí býti dobrá dojnice hojně krmena: nesmí se zapomínali, že musí výborná sorta obilná také dostali přiměřenou­ půdu a hnojení, aby ukázali mohla, seč je s to. Tak na jednom velkostatku seta byla před lety na větší parcele ši- rifua, v poli dobrém a vyhnojeném, a dala po míře 7*/а g krásného zrna. Skvělý tento výsledek svedl správce rozšířili rázem ši- rifiu a dal ji na půdy velmi slabé — na šu- troviště. Tu dala méně, než obyčejná pšenice­ a po několika letech byla vypuštěna, „poněvadž za nie nestojí“. — Namítne se, že v příznivých poměrech i obyčejné nevy- šlechtěné sorty se vyznamenají; to je pravda, ale vyšlechtěné odrůdy dají výnos ještě větší.

Obr. 17. Nový typ nákladního vozu pro koně.

Takových hospodářů jest veliký počet, ale nehledají příčinu nezdaru u sebe, nýbrž neúspěch svádí na sortu. Casto slýcháme úsudek o té neb oné sortě, že za nic nestojí,

To dobře poznali Němci, jichž smělé úsilí nese se к tomu, aby vlastní produkcí chlebovin kryli potřebu svého obyvatelstva a dle toho, jak výkonnost sort jejich roste,

tramifOTo

Zájezdy východočeského rolnictva na Moravu a do Slezska. Na památku napsal Karel Adámek. ^Pokračování.) (Sjezd v Prostějově r. 1899.) Odpůldne o 3. hodině byl konán v prostranné­ verandě pivovaru sjezd, na němž bylo rokováno o cílech a snahách rolnictva. Nálada velikého shromáždění, jež nemohlo naleznout! na verandě místa, byla bouřlivá ; vždyť současně byl vyhlášen nový tak zv. svatodušní program Němcův — program urputného­ boje velkoněmectví s námi na život a na smrt. Proti tomuto útoku rolnictvo na sjezdu prostějovském shromážděné důrazně protestovalo a prohlásilo, „že věc národní bude hájáti do všech krajností, do statků i hrdel!“ Při zahájení sjezdu předseda posi. Vychodil­ pravil: „Dnes se mě dostalo zvláštní a řídké cti, že mohu, jako předseda Selské jednoty pro Moravu,

uvítati na půdě naší žírné Hané a v této metropoli­ hanacké — která teprve před krátkým časem vrácena byla do rukou lidu českého, kterému od pradávna náležela a jen zlobou času nám našimi nepřátely vyrvána byla — zástupce rolnictva všech zemí koruny sv. Václava. Dnešního dne po dlouhé době sešli se opětně zástupcové rolnictva z Cech, Moravy a Slezska, aby pojednali o tom, „co nám schází a čeho jest nám zapotřebí“, jakými cestami se bráti a jakých prostředků použiti, abychom půdu krví našich slavných předků skropenou našemu­ potomstvu neztenčenou a svobodnou zachovali­ a takto zachovali budoucnost našeho českého­ národa.“ Po této zahajovací řeěi bylo mi uděleno slovo. Mimo jiné jsem pravil: „Shromáždili jsme se v plném vědomí, že jsme synové jedné matky, že všichni jako bratři musíme odrážeti útoky našich nepřátel, že chceme společné snášeti všechny strasti a slasti. Přátelé 1 Neutěšené poměry hospodářské a politické nutí nás, abychom povstali všichni jako jeden muž na obranu dědictví svých otců, a abychom se uradili, jakými cestami máme postupovati, abychom­ se především vybavili z hospodářské tísně, která na nás v posledních desítiletích tak těžce doléhá­ a jíž jest veškerá naše činnost přímo ohrožována.­ Náprava v těchto poměrech musí nastati,

nemá-li býti Osud našeho rolnictva, a sním našeho­ národa, zpečetěn. Úpadek rolnictva měl by pro nás v ohledu politickém, hospodářském i sociálním­ důsledky hrozné. Hlavní příčinou zbědovaných poměrů našeho zemědělství jest „úzkoprsá centralisace zákonodárství­ a správy“. Musíme se především domáhati, aby bylo zemědělské zákonodárst/í úplné odevzdáno­ sněmům. Edyby na říšské radě seděli sami andělé, nemohli by také zemědělcům všech království a zemí vyhověti. Proto musíme se domáhati­ obnovení našeho státního práva, je? jest netoliko záštitou nedílnpsti, ale také zárukou plného hospodářského rozkvětu zemí koruny České. Jest svrchovaně potřebí, aby v zákonodárství i ve správě konečně bylo uplatněno základní ustanoveni­ ústavy, „že veškeré zákonodárství zemědělské­ náleží v obor působení sněmů“. Hlavní prostředek ku povznesení rolnictva spočívá­ však „v dokonalé organisaci zdravé svépomoci“,­ bez níž by bylo také deoentralisované zákonodárství­ zemědělské malomocným. Rolnictvo nemá spoléhati na pomoc cizou, nýbrž hlavně na sebe. Mluvíme mnoho o velké důležitosti svépomoci, která divy tvoří, avšak základní­ zásadu svépomoci: Svàj к svernili chabě provádíme. Bohužel není nikde svépomoc tak zanedbána,­ jako u nás. Německo, Amerika a j. měly by nám býti příkladem. Mohutný hospo-

^sjemeno řepy krmné, Vácslav Jíra, statkář, Vrátno,

vlastního pěstění, na mnoha výstavách vyznamenané, nejosvědčenější druhy, žlutou i červenou Eckendorfku a dlouhou červenou Mamutku, pokud zásoba stačí, nabízí p Mšeno tttl 6 kg. poät. baličky za 5 К franko do väeoh míst, 25 kg. za 17 K, 100 kg. za 60 К u Mělníka. ill. а pytlem brutto za netto franko na každou stanici v zemích koruny České,