#1
alto_textblock
#1
Číslo 106.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 19. dubna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
sedakcs, záministrace
sxpodice:
Praha, Pštrossova ulice,
číslo 200—I.
Hefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Hoxapečetěnéreklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
s při častější ifisercí po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho-
dině polední.
Jednotlivé číslo za 8 k
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
JLICKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
K 2.80
měsíčně. . . ..
čtvrtletně . ..
K 8.40
celoročně . . ..
K 33.60,
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
3.—
čtvrtletně ... K 8.—
celoročně... . K 36.—
Předplatné do cizozem-
aka: Německa a Srbska:
čtvrtletně ... K 12.—
celoročně.... K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
gie, Anglie a Ruska:
Štvrtletně ... K 13.20
celoročně . .. K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází v 5 hodin 2 minuty ráno.
Slunce zapadá v 6 hodin 58 minut večer.
#10
alto_textblock
#10
Čtvrtek:
Sv. Krescencius, vyznavač.
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně
u sv. Kříže na Volšanech od 19.—22. t. m.
#12
alto_textblock
#12
Svatá válka Senussiho.
#13
alto_textblock
#13
V Praze, 18 dubna.
= Co zatím již zprávy z bojiště afrického
unavují, docházejí zprávy ze středu černé Afriky
o novém nebezpečném mraku, jenž se tam sbírá a
hrozí býti daleko nebezpečnějším než válka s Boery.
V hrozné paměti jsou turecké války náboženské,
jichž zápalem byl fanatismus moslemínský. Nová
svatá válka moslemínská se chystá ve středu
Afriky a nebezpečí to nelze bráti na lehkou váhu.
V březnovém čísle »Ninet. Cent.« pojednává o
něm Mr. T. R. Threfall, jenž věští o »hrozící
svaté válce Senussi-ho«. Článek jest psán jako
varovný výkřik v době nejvýše nebezpečné. Mezi
tím, co se veřejnost politická obírá vlivem Ruska
v Asii a obrovským bohatstvím močálů sibiřských,
které se budou moci proměniti ve »špižírnu«
Evropy, a co vliv Francie v Číně budí řevnivost
Němců, povstává kultuře evropské a státnické
moudrosti její daleko větší nebezpečí, než jest
Rusko v Asii. Moslemové afričtí pevně věří, že
přišel jich osvoboditel v osobě Senussi-ho, jenž
bude míti větší výsledek při svém prorockém úkolu,
než měl Mahdi.
Dle citovaného článku jest Mohamed el Se-
nussi, syn alžírského advokáta, dle pojmu moslemů
»svatého muže«, který při své smrti v roku 1859
prohlásil, že jeho syn jest pravý Mahdi, jenž bude
reformovati starý mohamedanism.
Kdekoliv Senussism se zakořenil, všude násle-
dovala úprava vlády k lepšímu a povznešení sou-
kromého života.
Vyslanci nového reformovaného mahomeda-
nismu jsou při práci ve všech větších městech tu-
reckých a působí nejen v Africe, Australii, alei
v části Evropy. Hájí mravnost, pěstují pohostinnost,
žádají poslušnost a užívají žen jako svých agentů,
ač do svých řad jich nepřijímají.
Nynější prorok a Mahdi Sidi Senussi jest nyní
50 let stár a toliko jedinký Evropan (Němec Nach-
tigal) jej viděl. Nachtigal o něm vydal svědectví,
že jest nepoměrně dokonalejší než Dougali Mahdiho.
V Jerubabu cvičil Senussi 2000 studentů, z nichž
odchoval si missionáře své víry. Má obrovskou už
zbrojírnu a nesmírný počet velbloudů. Před ně-
kolika lety odstěhoval se 500 mil od Nillu do
středu Afriky, aby zde mohl »zdokonaliti« své žáky,
kteří věří, že on pochází přímo od nejmilejší ženy
#14
alto_textblock
#14
Mohamedovy, Fatimy, nebo má všechny známky
»pravého Mahdi«: jednu ruku delší, modré oči a
neklamné znamení mezi lopatkami.
Jméno jeho proto hýbe ohnivou myslí fana-
tických moslemínů temné Afriky. Jeho kolonie
zřízeny jsou v Tripolisu, Tunisu, Alžírsku a Ma-
rokku. Jeho přívrženci jsou proň nadšeni nejen po
obrovských pouštích saharských, ale i na vyso-
činách Tibesti ve státech Wadai, Borgu, Bagharnu,
Somali, Senegambia a jak se ostatní ona rozsáhlá
území, nám zcela takřka neznámá, jmenují. Se-
nussism se šíří do střední Afriky a vyrocuje po-
hanství, rychlostí pro naše missie — báječnou.
Senussism v Africe jest jako připravený zvěstný
oheň na vysočinách afrických.
Jakmile vyhlásí tento muž »svatou válku«,
jeho bratrstvo jako jeden muž povstane a vrhne
se do boje proti nenáviděnému plemeni bílému,
které považují — snad až příliš právem — za
svého nepřítele. Počet přívrženců Senussiho nedá
se přesně určiti, neb ho chová v tajnosti Senussi
— — sám! V r. 1883 páčil je jeho přívržence M.
Duveyrier na 3 miliony, avšak od té doby zmohl
se Senussism tak, že má nejméně 9 milionů
mužských přívrženců, kteří k jeho slovu povstá-
vají a slepě poslouchati jsou zavázáni. Sini Se-
nusi podal několikráte důkaz svého státnictví.
Osvobodil množství otroků a jako svobodné přijal
je do svých řad a každý osvobozený otrok jest
jeho missionářem. K jeho slovu vzplane krutá po-
chodeň válečná nejen v Africe, v Arabii, alei
v Indii.
Jako samorostlý státník očekával Senussi
dobu příhodnou pro svatou válku totiž až Anglie
a Francie budou zaneprázdněny. Čeká na povstání
Sudanců v Omdurmanu, Anglie na jihu má právě
dosti práce a v Indii zuří hladomor. Od krimské
války — píše »N. C.« — nebyla Anglie tak za-
neprázdněna, jako dnes. Vyslanci Senussiho, roz-
šíření po hlavních městech, podávají věrné zprávy
o všech politických změnách v Evropě.
Vojsko Senussiho jest daleko vycvičenější
než jeho předchůdců. Zbraně byly dlouhou dobu
uschovávány do Jerabub-u a Joffo O jeho dělo-
střelectvu není nic známo, však jejich čilost, vy-
trvalost, znalost krajiny a klimatu vydává pro ně
více než celé sbory dělostřelectva. Threefoll praví:
»Znásobíte-li stokráte vydání, které způsobeno bylo
podrobením Alžírska, máte asi přibližný obrázek
#15
alto_textblock
#15
výloh při svaté válce Senussiho.« Toť zajisté
smutná zvěst pro kulturu naši.
Však nelze upříti, že bílé plémě samo nese
vinu. Mýlí se běloši, domnívají-li se, že Sudanci
nemají vlastenectví. Oni sebe považují nejen za
rovné bělochům, nýbrž za vyvýšené nad ně,
a proto každé zabrání jich půdy, každý postup bě-
lochů — bez rozdílu národnosti, považují jako
lup, a chtějí se pomstíti pomstou Moslemína. Toť
přirozená touha všech domorodců afrických, v jichž.
čelo se může každou chvíli postaviti Senussi se
svými věrnými! Která velmoc neb která alliance
může v Africe zadržeti jejich postup? Při vyhlá-
šení »svaté války« všichni Afričané jsou bratři
a v Africe není více mezí národnostních. Celá
Afrika stojí proti plemeni bílému, jemuž klne.
Dlouho anglická Evropa sledovala postupy Su-
danců, však sotva bude moci je zadržeti. Nadšení
a zisk setkají se znovu v boji — kdo utrpí? Za-
jisté nejvíce naše missie, které pracně jsou udržo-
vány potem našich missionářů a příspěvky katoli-
ckého světa, však kříž missijní jest dískreditován
špinavostí bělochů u samých černochů v temné
Africe.
#16
alto_textblock
#16
Zprávy politické.
V Praze, 18. dubna.
K situaci. Vídeňské časopisy tvrdí, že
vláda již úplně vypracovala osnovu jazyk o-
vého zákona, kterouž má býti upraveno uží-
vání jazyků při zeměpanských úřadech v Čechách
a na Moravě. Osnova předložena bude poslanecké
sněmovně co nejdřív, a sice nejspíše hned v první
její schůzí. K osnově přídán bude zvláštní výklad,
kterýmž ji vláda odůvodní. Povede k cíli? Pochy-
bujeme. Zajímavý dopis o politické situaci v Ra-
kousku čteme v »Münch. N. Nachr.«, kteréž bý-
vají z pravidla dobře zpraveny. Čteme v něm m.
j.: »Z celého způsobu boje, jejž Čechové poslední
dobou vedou, vysvítá nade všechnu pochybnost,
že vyrovnání mezi Čechy a Němci za Körbrova
ministerstva skutkem se nestane. Co má se však
stati? Má pan dr. Körber odstoupiti a učiniti
místo novému přechodnému ministerstvu, kteréž by
Badenova jazyková nařízení obnovilo? To je vy-
loučeno, ježto má Rakousko již dosti zkušeností,
kterých německou obstrukcí nabylo a ježto by
tato obstrukce ihned zase ožila, kdyby obnoven
byl stav, který ji zrodil. Má se svolati říšská rada
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Za j Antonínem Citto u.
Vzpomíná A. D.
Vzpomínám si na děkanský chrám v pohorském
městě Dobrušce, jak byl přeplněn, hlava vedle hlavy,
v lodi i na kruchtách, ve dveřích a kde jenom bylo
volné místečko, když můj soudruh alumnus Antonín
Citta měl v rodišti svém kázání. Měl jsem k němu
dvě hodiny cesty a přišel jsem se na jeho slávu po-
dívat. Seznal a viděl jsem radostí při tom plačící
matku, zářící dva jeho bratry a sestru, potěšené četné
příbuzenstvo, hrdé rodáky. Čitta slavil tehdy, lze-li se
tak vysloviti, triumfy; všudy se nám dostávalo cti,
kde kdo nás pozdravoval. Cittovi blahopřáno k pě-
knému úspěchu, byli jsme návštěvou v předních ro-
dinách městských, a když jsme odpoledne podnikli
výlet do Nového Města, i zde bylo nejinak.
Citta požíval v rodišti svém vážnosti a takési
nezadal. Dovedl se stále i v nemoci své udržeti na
výši jakési uhlazenosti, i při žertech si počínal od-
měřeně. A musím přiznati, že to byl jinoch, když
jsme se v pražském semináři poznali, velice hezký,
přiměřeně vysoký, růžově červený, čela vysokéhoa
rysů pravidelných. Měl postavu, zvučný milý hlas,
výřečnost, zvláštní úsměv — ký div, že se všem líbil,
horlivě mu bylo nasloucháno a pronášen všeobecný
úsudek, že bude z něho pěkný a milý kněz.
Studoval v Hradci Králové, já v Rychnově nad
Kněžnou, proto jsme se seznali teprve v Praze. Seděli
jsme buď vedle sebe nebo naproti sobě, pozoroval
jsem, jak byl pilný, jak se učil a sám sobě každou
lekci odříkával; chodili jsme přisluhavati do kostelů,
#19
alto_textblock
#19
na procházky; byl veselý, žertovný; jezdili jsme spolu
domů na svátky. Jaká to byla pro Cittu radost. Mi-
loval velice rodiště svoje. Mnohdy na ně vzpomínal,
řka: »Teď je u nás po požehnání a mládež se pro-
chází na podloubí.«
A za nějaký čas?
Citta postonával už v semináři. Vysychala mu
mícha nebo něco podobného. Příčiny? Nastydnutí.
Jednou prý se klouzal na Labi, probořil se a běžel
tak zmáčený do Hradce. Na první Vánoce jsme jeli
po severozápadní dráze v nevytopeném voze. Neuměli
jsme se ozvati. Snad i jinde nastydnul. Musil do ne-
mocnice, nemohl na nohy. Jednou klesal slabostí na
ulici a dvě ochotné ženy jej přímo zanesly na Kar-
lovo náměstí. V semináři jsme jej elektrisovali, nie
naplat. Bál se, že zůstane mrzákem, že nebude vy-
svěcen. Bojoval o sousto chleba. Klekání mu dělalo
obtíže a při svěceni mně pravil: »Lojzíku, já se ti
podepru o ruku, zvedni mne.« Plnil jsem tu službu
a cítil jsem několik dnů bolení v pravé ruce.
Jak se těšil do duchovní správy, jak by byl rád
pracoval, domácí podporoval! Nebylo mu toho po-
přáno. Byl v lázních na útraty zvěčnělého kardinála,
který se ho ujímal, i kočárek mu koupil. Stal se
katechetou na Kladně, vodili jej do školy, zde usedl
a učil.
Na svých cestách navštívil jsem jej tam. Nalezl
starší ženu, která mu posluhovala. Bylo to smutné
s ním, ale přece se držel. Všude ochotní lidé mu
podali rámě, aby odvlekl svoje bezvládné tělo. Ovšem,
někdo mu ani nevěřil. Vždyť byl jinak zdráv a dobře
vypadal! Když ani katechetské místo nemohl zastávati,
byl dán do pense a působil při filiálním kostele
#20
alto_textblock
#20
v Lubně u Rakovníka. Zde se choroba horšila a po-
sléze dostal i konkurenta. Těch neblahých poměrů
deficientů kněžských!
Asi před osmi roky dostal jsem od něho list,
psaný trhavým písmem. Ptal se mne na poměry klá-
štera u Milosrdných bratří, kam prý se má odebrati.
Věděl, že jsem v klášteře navštěvoval některé rodáky
a tudy poněkud místo ono znal.
Ža rok jsem hledal Cittu u Milosrdných a pak
jej zde navštívil několikráte. Byly to smutné ná-
vštěvy! Jak bych při nich nevzpomněl na onen den,
kdy jako alumnus kázal v děkanském kostele v Do-
brušce!
»Jak se máš, příteli?«
»Vidíš; tuhle sedím a musím seděti, až přijde
sluha. Ten mne sundá s postale, dá ke stolku a pak
jsem tady sám a sám.«
»A čím si ukracuješ tu nekonečně dlouhou
chvíli?«
»Modlím se, jak vidíš, čtu a kouřím. To je můj
život. A pak se dívám tamhle na ty hodiny, jak ten
čas pomalu ubíhá. Za ten peníz pense se mně do-
stává obstojné obsluhy a stravy. Musím. děkovati
Bohu, že mám aspoň to.«
Donášeli mu knihy z jedné pražské půjčovny,
nějakou dobu přicházel k němu jistý pán, který s ním
hrál v šachy. Jinak trávil život přesmutný, vzdálen
svého rodiště, svých přátel a známých.
Za živa pochován!
Ani psáti nemohl, posléze jej musili i krmiti.
Kávu srkal trubkou, s těžkostí obrátil list v knize.
Nezvedl si ničeho, i dýmku mu nacpali.
A tak seděl osm roků v nejkrásnějším svém