ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 bd80cbb0-66c4-11dc-b348-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 16
#1 alto_textblock #1
Románová příloha „Národních Listů“ k čislu. 17. ze
#2 alto_textblock #2
dne 17. ledna 190l.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy. = O domnělých nebožticích vypravujeu příležitosti klamné zprávy, že známý polský virtuos Paderewski padl v souboji, Ernest Blum ve svých »Vzpomínkách vaudevillisty«. Onehdy oznámena smrt slavného pianisty Paderewského, ale byla to chvála bohu toliko americká kachna. Časopisy sesterské re- publiky, aby dodaly své zprávě větší zajímavosti. vypravovaly, že slavný umělec usmrcen byl v sou- boji. Kým, to nebylo řečeno, ale bezpochyby as svým sokem, nebyl-li pachatelem některý ze svědků tohoto smyšlenébo souboje. Dle došlých zpráv — opakuji — jest pan Paderewski tak zdráv, jako Eiffe- lova věž a tak málo byl usmrcen v americkém sou- boji, že se v tu dobu nalezá se svou manželkou ve Švýcarsku na »letním pobytu«. Není to poprvé, k nemalému svému politování musím americkým listům tuto bolest učinit, že smyšlené zprávy tohoto druhu vyskytly se v časopisech, vycházejících v ma- lém nákladu. Věc ta byla již před dávnou dobou zavedena ve Francii — ještě před objevením Evropy Amerikou — neboť jest známo, že nový svět objevil starý, třeba by Španě! Kryštof Kolumbus tvrdil opak. Vzpomínám si, že jsme v jednom malém listě,u něhož jsem byl po 8 hodin spolupracovníkem,a jenž po třetím číste, snad následkem mého spolu- pracovnictví, zmizel se světa, zavedli tyto kachny, abychom přivábili čtenáře. Ohlásili jsme smrt vel- kého počtu lidí kteří byli živi a zdrávi. Já sám oznámil jednoho dne úmrtí Scribeovo a věnoval mu dojemný nekrolog. Ale pěkně jsem pochodil. Téhož dne, kdy můj članek vyšel, pořádal Scribe slavnost a časopisy oznamovaly, kterak on zám zahájil tanec a že nikdy nebyl tak veselý a čilý, jako onoho dne. To tedy nesouhlasilo. V témž lístku, jehož život trval jen 3 čísla, měli jsme ještě jinou myšlenku, jež by ne- byla napadlaani matce 6 dcer. Nabízeli jsme mládencům prémie, slibujíce, že je oženíme a že jim opatříme dívky s pěkným věnem. Dostali jsme vskutku čtyry dopisy starých mládenců, kteří naši myšlénku schva- lovali, ale všichni pravili: »Nejdříve mne ožeňte, pak se předplatím.« — Nikdo není tak nedůvěřivý. jako starý mládenec. Několik let potom byl jsem spolupracovníkem »Rappelu«, kde jsem každého jitra vládě, jež právě byla u vesla, povídal pravdu, když jednoho dne venkovský list strany protivné, aby mne pozlobil, oznámil náhle moje úmrtí. Vypravoval do- konce, že jsem spáchal sebevraždu, poněvadž obe- censtvo moji čmáranici odmítalo. Nejprve jsem se tomu smál, ale brzy dostala moje rodina první na- vštívenku s projevem soustrasti, na niž následovala dřuhá, pak třetí atd. Jeden z mých přátel, jehož jsem po delší dobu již nebyl viděl, přiběhl ke mně a spatřiv mne, vrhl se mi s pláčem do náručí. — »Tedy to není pravda?« zyolal. — »Můj bože, ne,« odpověděl jsem. — Dva nebo tři venkovské listy otiskly tuto klamnou zprávu a přidaly k ní biogra- fickou noticku s hojnou chválou. Teď nebyla věc již šprýmovná. Kachna byla brána vážně a zdálo se mi, že musím onomu venkovskému listu poslati opravu. Avšak tento list, chtěje v žertu pokračovat, nepřijal opravu a napsal: »Jakýs šprýmař, jenž se podepsal jmenem nebožtíka E. Bluma, zesnulého re- daktora »Rappelu«, píše nám, abychom odvolali smut- nou zprávu, již jsme přinesli první ze všech listů. My však se takovými mystifikacemi nedáme napáli
#4 alto_textblock #4
a nepochopujeme, kterak u hrobu dosud svěžího možno tropit podobné šprýmy.« — Teď jsem se za- myslil a vzpomínám si, že když jsem onoho jitra v posteli četl onu odpověď, proběhl mi mráz celým tělem a tázal jsem se, nemýlím-li se a nejsem-li vskutku mrtev. Avšak směnka francouzské banky, jež mi záhy potom předložena byla k výplatě, pře- svědčila mne, že jsem dosud živ. = Pěkný štědrý večer. Ve vznešené spo- lečnosti londýnské mluví se velmi mnoho o poslední vánoční zábavě u vévody a vévodkyně z Devons- hiru. Vypravuje se, že v jednom slavnostně vyzdo- beném salonu nádherného venkovského sídla Chats- worthu v Derbyshiru uspořádána »nevinná hra«, jež s krátkými přestávkami trvala celý první sváteka po celou noc až do páté hodiny ranní, při níž jeden z hostí prohrál 2200 1. st. Mezi panstvem, jež se zúčastnilo této štědrovečerní zábavy, byli též kníže a kněžna Demidovi, lord a lady of Grey, proslavená krasavice Mrs. Pagetova, sir Edgar Vincent a jiní známí zástupcové vznešené společnosti. Hra, jíž se vznešená společnost od několika neděl s takovouto náruživostí oddává, jest druh whistu, jenž se krátce označuje jmenem »bridge«. Také lidé méně zámožní, kteří by se chtěli státi hodně vznešenými, oddávají se této hře. Výsledky jsou velmi politování hodné. Ženy a dívky oddány jsou náruživosti hry a již nyní šťěstí mnohé rodiny zničeno novou tonto modou. Odpolední společnosti, při nichž »bridge« jest jedinou zábavou, jsou ve Westendu přímo epidemické a dámy a páni, vyučující této modní hře, mají skvělé příjmy. = Klenoty paní Réjaneovy. Z Paříže se oznamuje: Když slavná herečka paní Réjaneova onehdy večer vrátila se z divadla domů, shledala k nemalé své mrzutosti, že v její nepřítomnosti kdosi neznámý vnikl do jejího bytu a vzal s sebou kasetu se šperky v ceně více než 100.000 franků. Podezření policie padlo na jakéhos Henriho Verneaua, vojáka posádky pařížské. Než mohl vinník býti zatčen, po- dařilo se mu uprchnouti do Brusselu, kdež se svou milenkou najal si malý byt v ulici du Midi. Zde byl vi sobotu vypátrán policejním inspektorem van Winem a zatčen. Vyznal se z krádeže a udal, že větší část ukradených šperků zastavil v Paříži a v Brusselu. V brusselské zastavárně nalezen mimo jiné zlatý kříž, posázený drahokamy, majetek paní Řéjaneovy. Verneau kude vydán francouzskému soudu. = Osud umělcův. Z Paříže se oznamuje Značné účastenství vzbuzuje zde osud malíře Alfréda Stevensa, jenž po dlouhou dobu jakožto malíř vý- jevů z elegantního života, byl hýčkaným miláčkem společnosti a vydělal si milliony. Nyní pak ve věku 70 let žije v nuzných poměrech ve skrovném pří- bytku v avenue Frochot, kdež žije mnoho malířůa literátů. Jednomu ze svých navštěvovatelů pravil umělec, na jehož tváří jsou patrny stopy. útrpení: »Uvedete mne snad ve špatnou pověst v sousedství, roznese-li se, že jsem svým štětcem vydělal tři mil- liony franků a že nemám nyní jediného sou. Mohu si představit, kterak se o mně řekne: Kterak as byl ve svém mládí prostopášný! A přece jsem nikdy ani nepil, ani nehrál, aniž utrácel peníze se ženskými. Ale nedovedl jsem nikdy šetřit. Prostřednictvím mého bratra Arthura bylo mi arci na počátku snádno, pro- dávati svoje obrazy. Pracovav u Camilla Roqueplana, maloval jsem pak pro jednoho ze svých příznivců za náhradu 500 franků měsíčně. Roku 1853 získal jsem
#5 alto_textblock #5
třetí medailli a můj obraz »La descente de la Cour- tille« byl státem zakoupen za 1500 franků. Roku 1855 získal jsem druhou medailli a vystavoval pak hors concours. Roku 1863 stal jsem se rytiřem a roku 1867 důstojníkem čestné legie. Při výstavě r. 1878 udělil mi ministr Bardoux komandérský kříž. Roku 1889 dostal jsem čestnou medailli. President Carnot chtěl mne navrhnout pro- velkokříž čestné legie, avšak odmítl jsem, poněvadž žádný jiný malíř neměl tohoto vyznamenání. Za to koupil ode mne stát můj obraz za 14.000 franků pro galerii Luxembourgskou. Na tyto pocty jsem hrdší, než na vysoké ceny, jež moje obrazy docílily! Po- čítám nízko, páčím-li příjem ze svých prací na tři milliony. — »Jakou dobu svého života považujete za nejzajímavější?« tázal se navštěvovatel. — »Za- jisté dobu, kdy Georges Petit dal mi na čtyři léta 200.000 franků, abych maloval pohledy na moře, kterémužto oboru umění jsem z počátku dával před- nost. Pak dostal jsem 80.000 franků za »Čtvero roč- ních počasí«, jež král Leopold belgický zakoupil pro svoje museum. Jednou z mých nejpříjemnějších vzpomínek jest doba, kdy mi bylo 30 let. Jakýs brusselský obchodník s obrazy zaplatil mi tehdáž za obraz, na němž jsem pracoval měsíc, 10.000 fr.« — Pak pohlédl umělec smutně na nedokončené obrazy ve svém atelieru a pravil: »Bohužel, nemohu praco- vat, ačkoliv některé z těchto věcí jsou objednány ..«
#6 alto_textblock #6
Zemřelí v Praze. Dne 11. ledna 1901: Bouškova Ludmila, dcera obchodníka, 8 roků, 585—II. Juhans Franti- šek, cídič strojů, 44 roky, 223—VII. Ebertová Bar- bora, soukromnice, 85 roků, 154—V. Vrbovec Vojtěch, mlynářský pomocník, 56 roků, 1150—II. Duschenes Bedřich JUDr., advokát, 57 roků, 361—I. Studnička Samuel, soukromník, 85 roků, 279—v. Roubíčková Johanna, manželka tesaře, 79 roků, 408—II. Bartoníkova Marie, dcera posluhovačky, 13 dní, 126—VI. — Ve všeobecné nem oc- nici: Suk Václav, zámečník, 43 roky. Sotola František, 58 roků. Luka Josef, chalupník, 49 roků. Bendová Marie, manželka obuvníka, 60 roků. Šár- ková Antonie, dělnice, 19 roků. Baumann František, číšník 26 roků. U milosrdných sester: Bukvář František, kočí, 64 roky. Procházková Te- rezie, vdova po nádenníku, 80 roků. — U milo- srdných bratří: Laesig Karel, rukavičkářský pomocník, 38 roků. — V Josefovské ne- mocnici: Eisnerova Kamila, dcera učitele, 25 roků. Polodová Marie, nádennice, 52 roky.
#7 alto_textblock #7
Král. české zem. divadlo v Praze, Národní divadlo. Ve čtvrtekrdne 17. ledna. Mimo předplacení. Pohostinsku vystoupí slečna Emmy Destinnova, člen královské dvorní opery v Berlíně. MTGNO. Romantická opera o třech dějstvích od A. Thomasa. Začátek o 7. hod. Konec před 10. hod.
#8 alto_textblock #8
Svandovo divadlo na Smichově. Ve čtvrtek 17. ledna. Začátek o 7. hod. Ve prospěch biletářu. Snigu Pan bibliotékář. ik Veselohra o 4 jednáních od G. Mosera. vo
#9 alto_textblock #9
—
#10 alto_textblock #10
48 —
#11 alto_textblock #11
—
#12 alto_textblock #12
45
#13 alto_textblock #13
—
#14 alto_textblock #14
jemné zamrazení; tímto dojmem působila na mne někdy
#15 alto_textblock #15
hudba. Odvážil jsem se pohlednouti na ni. Mžourala a dí- vala se na mne, věšíc hlavu na stranu a usmívajíc se na mne posměšně, ale zároveň okouzlujícím způsobem. — Ne, naopak! vyrvalo se mně mimovolné. Co jsem to řekl! zaznělo mi v hlavě. Moje ruce stydly. Proč se na mne tak dívá? přišlo mně na mysl. — Jste konečně připraven býti roztomilým! pravila, smějíc se a obracejíc ke mně celou svou tvář, jakoby chtěla říci: »Jen se na mne dívej dle libosti, já ti ne- překážím . ..« Kdyby mně nyní řekla, abych skočil doprostřed je- zera, učinil bych to! myslil jsem si. A pojednou jsem vzpomínal na slova Vasou prone- šená: »Co lidí pro ni zemřelo!« která vyslovil o skotské královně, co zatím jsem vdechoval slabou vůni voňavky, vycházející od Ljubje Petrovny. — Seznámil jse se s Vasou? Zalíbil se vám ? ptala se mne. — Miluji ho! zvolal jsem, a byl bych rád připo- jil: miluji ho pro něho samého a proto, že jest vaším synem — Již ho milujete? Tak rychle ! pravila smějícse a dívala se při tom na Felsena. Čemu se tak diví? tázal jsem se sama sebe, poně- kud udiven. Vždyf to není nic zvláštního !. — V tomto šťastném věku může se každý beztrestně přiznat ke svým citům, pravil husar, podívav se na ni očima, v nichž vzplanul divoký žár. Ona se odvrátila s lehkým úsměvem; Felsen se také usmíval, a jaký to byl dvojsmyslný smíchl
#16 alto_textblock #16
— To není žádná odpověď, pánové, pravil uražený Francouz nedívaje se na Sašu a obraceje se na všechny vůbec. — Ptám se vás ještě jednou, kde jest Lev? — Není-li v besídce, tam, v modré besídce? pra- vila rozpačitě, nesmějíc sebou ani hnouti, aby nevyzradila vinníka za svými zády. — A proč by tam byl samoten, Anno Vasiljevno! pokračoval neústupný vychovatel, divaje se jí jaksi pode- sl ni e Poir dlorln zřele do očí. Domníval se patrně, že není všechno v pořádku. o Anna Vasiljevna se začervenala. Styděla se lháti a sepollrorr zároven byla těmito otázkami asi uražena. Pane Kereti, prosím vás, pravila jaksi odho- dlaně a chvějíc se, tak ji tato odhodlanost rozčilovala — prosím vás, nechte toho; ubezpečuji vás, že se Lev ničeho zlého nedopustil. K čemu kaziti dětskou veselost? vždyť jsou v tom stáří . . Francouz se mlčky uklonil a obrátiv se stranou, odcházel se svým společníkem, poslouchati vypravování Bulkenfressovo — o Blücherovi, jak ujišťoval Saša Ryndin. Když zašli, začal Saša libati svou ochrankynia Lev, přibliživ se k ní, řekl jí svým silným a čestným hlasem: — Vy jste pravý anděl, Anno Vasiljevnol Dobrá Anna Vasiljevna byla v tomto okamžiku nej- šťastnější z nás všech. Když jsme došli k domu, odvedla Lva do svého pokoje, uložila ho do vlastní svě postele, dokud nebyly vyprány a usušeny jeho kalhoty a halenka. K obědu se dostavil Lev takým švihákem, že Kereti jaksi nedůvěřivě Zavomenutá otázka. 12