#1
alto_textblock
#1
přítel, jemuž prý v příčině té také brzy potom do-
psal, ale k dopisu nedostal odpovědi. A právě onto
byl, jenž z místnosti poslední odcházel a jenž
si prý při loučení nápadně počínal.
Hradecký mladík skutečně skvosty ty odnesl.
Rozjařen požitím lihovin a rozčilen mrzce prohý
řenou nocí, neuvážil následků nejapného jednání
provedl nesmyslný kousek. A také dopis od přítele
z D., vybízejícího jej k navrácení odnesených před-
mětů, obdržel. Ale šperků nevrátil, protože se s ám
před sebou zastyděl, že se pro své jednání
do duše pociťoval zničeným, bídným ... A divné
myšlenky kolotaly mu rozpálenou lebí. Vyzývají jej
k vrácení cenných předmětů, které si neprávem vzal,
štítí se ho... ukazují na něho jako na zlosyna . ..
ba budou před ním varovati ostatní společnost lid-
skou... bouchnou za ním kriminálními vraty a na-
posled bude si šeptat svět, aby to slyšel i ten, kdo
o tom až do té chvíle nevěděl: »Vidíte ho, vidíte?
To je ten vyškolený zloděj, ten nebezpečný zlo-
děj, jenž krade lidem skvosty, před nímž se všecko
třese — — —.
A to všechno jest on! On, synek zámožných
čestných lidí.
Ne, ne! Měl těch hrozných myšlének dost
dost a v duchu proklínal osudnou chvíli, kteráž vy-
lákala jej v nešťastný den z městských zdí do osud
ného zátiší, v němž tak bídně probil noc a nyní od
pykává své příšerné dobrodružství strašnými výčit-
kami týraného svědomí.
Mladý muž rozhodl se pro plán zcela zvláštní
Zajede do D., vyhledá kamaráda a vyzná se mu,
že skvosty odnesl. Poví mu, že učinil tak z nejap-
ného žertu, beze zlého úmyslu a že nechtěl nikomu
na majetku uškoditi. Aby však v očích nikoho ne-
platil za zloděje, oznámí příteli zároveň, že věci na
cestě domů ztratil, protože byl pitkou schvácen
v této chvíli že přichází nahradit plnou cenu všeho.
Tím, jedině tím vše se napraví a nemilou historku
na věky zase uspí čas. Šperky zatím zastaví v Praze
a k obnosu na ně půjčenému přidá zbytek ceny, již
určí mu d—ský přítel
Ještě téhož dne odjížděl rozvažující mladík rych-
líkem z Hradce do Prahy, kdež na skvosty obdrže
v zastavárně 140 korun. Nejbližším vlakem ubíral se
opět k domovu... Ale zde očekávalo jej překva-
pení, jehož se ani ve snu nenadál a jež ho málem
připraviti mohlo o rozum... Sluha s premovanou
čepicí doručoval mu v předsíni úřadní obsílku
k prvému výslechu u vyšetřujícího soudce — — pro
zločin krádeže... A v přítomnosti sluhově meškal
zničený otec, aby na synu zvěděl při prvém oslovení
po návratu z pražské cesty, kde že jeho dítě kradlo,
kdy že dostalo se na kluzkou cestu žití, při které že
příležitosti stalo se sprostým zlodějem — — —
Nezbývalo, nežli svěřit se otci se svatou prav-
dou. Zoufalý hoch kajícně k činu se přiznal a ener-
gický otec, vida nezbytí, neprodleně také zakročil.
Sebral syna a odjel s ním bez meškání do D. Zde
bylo s ním sděleno, že rodina poškozeného mladíka
čítá si efektivní škodu obnosem 600
korun a že požaduje »jmenem vzniklých výloh«
ještě náhradu dalších 80 korun. Otec hrade-
ckého hocha zavázal se již také obnosy ty v prů-
běhu 24 hodin nahraditi a vypravil se také
domů pro peníze. Ale ke složení peněz nedošlo.
U soudu totiž zvěděl otec, že nahražením škody
udánlivé následků zavedeného šetření nijak neod-
činí, ba, že se ani do té doby vůbec ještě neví
jak na věc pohlížeti bude státní zastupitelství.
#2
alto_textblock
#2
Jeť dle našich zákonů jen tehda možno vyhnouti
se trestnímu stíhání pro zločin ze ziskuchtivosti spá-
chaný, byla-li vzniklá škoda nahražena účinnou
litostí před podáním trestního oznámení. Zde však
již oznámení se stalo a vyšetřování s mladým mu-
žem již bylo zavedeno. A podle výše označené
škody určuje se i kompetence soudních instancí.
Kdyby v tomto případě byla škoda skutečně obná-
šela 600 korun, ocitl se žalovaný před lavicemi po-
rotců. Ale právě v tom byl háček.
Státnímu zastupitelství nezdál se nárok poškoze)
ných oprávněným i učiněn návrh na výslech odbor-
ných znalců, kteříž pak ku všeobecnému překvapení
ocenili šperky na nejvyšší obnos 214
korun. Tím arci přestala zde příslušnost soudců
lidových a mladý provinilec ocitl se před čtyřčlen-
ným senátem, aby se ze zločinu krádeže skvost
zodpovídal zkoušeným soudcům.
Přelíčení, jak již označeno, konalo se v těchto
dnech. Předsedal mu president pan Kvěch, veřej
ným žalobcem byl státní zástupce pan Matouš
obhájení žalovaného jinocha převzal pan sekretái
Scheidler z Prahy.
Obviněný setrval na původním tvrzení, uváděje
že v nešťastné chvíli jednal z pouhého žertu, jehož
nevčasnosti a nemístnosti stal se nepředvídanou
obětí.
Vřelou řeč promluvil za svého klienta obbájce
pan Scheidler. Dokazoval, že tu není ani motivu
ze ziskuchtivosti, ani zlého úmyslu a že skutečně
šlo jen o nejapné zažertování; obhájce poukazoval
k pečlivému vychování, kteréž synu věnovati se
snaži! ubohý otec, promluvil o blahých poměrech
majetkových, v nichž rodina obviněného žije a ko-
nečně ujal se cti a dobrého jmena otcova, jenž tak
bolestně trpí za neprozřetelnost synovu. K závěru
svých vývodů žádal obhajce, aby klient jeho žaloby
byl sproštěn aneb alespoň jen k mírnému trestu od-
souzen.
Senát po dlouhé poradě uznal žalovaného vin-
ným ve směru žalobního děje a rozsudek zněl na
čtyři měsíce prostého žaláře ..
Rozsudek způsobil ve veřejnosti nemalé vzrušení.
Mladý muž, zničený nyní nejen útrapami duševní
rozervanosti, ale i připravený o kariéra budoucnosti,
jež se na něho z počátku tak blaženě usmívala,
s trpkou zkušeností vstoupí asi do arény příštího
#3
alto_textblock
#3
žití . .
#4
alto_textblock
#4
Zúřadních zpráv.
Osobní z Moravy. Zatímní finanční konci
pisté Karel Wagner, Frt. Sobotka, Karel Vi-
lím a Jaroslav Pokorný, dále konceptní prakti-
kanti Jan Šabacký, Václav Poustka, Josef
Wurm a Karel Jeb jmenováni byli od finančního
ředitelstva zemského pro markrabství moravské sku-
tečnými koncipisty v X. třídě.
Věstník vojenský. Stav železniční
ho a telegr. pluku rozmnožuje se od 1. ledna
1901 o 4 nadporučíky, 5 šikovatelů, 8 četařů a 4 dů-
stojnické sluhy, dále pak o 5 četařů a 5 desátníků
(při současném zmenšení stavu o 5 nadzákopníkůa
5 podzákopníků) a konečně o 5 dělmistrů. Dělmistři
ti přidělí se plukovnímu štábu bez vřadění do jisté
pořadové třídy gážistů a dostanou výstroj jako děl-
mistři technického vojen. komitétu.
Z obrany zemské. Okres. šiko vateli
od 1. října 1900 jmenováni byli zatímní okres. šiko-
#5
alto_textblock
#5
vatelé Frant. Novotný od brněnského 14., Karel
Havel a Karel Maurer od čáslavského 12. pěšího
pluku zemské obrany. Na odpočinek dává se od
1. února setník 1. třídy na dovolené od pražského
8. pluku Vinc. Weltzl v Praze.
Přespolni pošta zavedena bude od 21. t. m.
v obvodu poštov. úřadu v Červených Pečkách
v okresu kolínském a od 21. ledna v Libouchci po
případě v Ústí nad Labem.
Misto skutečného učitele kreslení jako
předmětu hlavního obsadí se od nového škol. roku
na českém státním gymnasiu v Plzní. Žádosti svědčící
ministerstvu vyučování též s uvedením nároku co do
let suplentských do 28. února školní radě zemské
pro království české v Praze.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
Dne 8. ledna 1901: Musílková Františka.
soukromnice, 60 roků, 857—I. Komedova Johanna,
dcera řeznického pomocníka, 11 měsíců, 123—VI.
Hoffmann Jindřich, knoflikář, 60 roků, 1640—II. Ha-
mousova Marie, dcera uzenářského pomocníka, 23/4 r.
552—II. Poppe Josef, rukavičkář, 47 roků, 555—II.
Macáková Barbora, vdova po tesaři, 77 r., 1873—-II.
— Ve všeobecné nemocnici: Peková Ro-
salie, manželka topiče, 35 roků. Průchová Anna,
vdova po zahradníku, 83 roky. Unruhova Emilie,
dcera pilnikáře, 12 roků. Pošvova Anna, dcera ko-
váře, 5 měsíců. — U milosrdných sestera
Hablíková Magdalena, vdova po inkasistovi, 78 roků.
Javorová Kateřina, nádennice, 65 roků.
#7
alto_textblock
#7
Příznivcům našim
#8
alto_textblock
#8
Tělocvičná jednota »Sokol« v Mor. Ostravě, na-
byvši v posledních letech značného rozkvětu, zabývá
se již po delší dobu zřízením vlastní tělocvičny.
Nynější tělocvičné místnosti jsou úplně nevyho-
vující a zabraňují následkem toho dalšímu vzrůstua
pokroku jejímu. Sbírky pořádané ve prospěch fondu
ku vystavění tělocvičny dostoupily té výše, že za-
koupeno býti mohlo stavební místo nyní v ceně asi
15.000 K a získáno 4000 K stavebního fondu, takže
se již vážně pomýšleti může na zřízení tělocvičny.
Za tím účelem utvořen spolek »Družstvo
pro zřízenítělocvičny protělocvič-
nou jednotu »Sokol« v Mor. Ostravě«,
jehož majetkem tělocvična bude a jehož povinností
bude pečovati o brzké provedení stavby tělocvičny.
Členem může se státi každý, a to buď zakláda-
jícím nebo přispívajícím.
Zakládajícím členem stane se ten, kdo nejméně
100 K najednou nebo během roku složí. Kdo složí
nejméně 200 K, zaznamenán bude ku vděčné paměti
na pamětní desce v budově jako zakladatel.
Přispívajícím členem se stane každý, kdo ročně
platí příspěvek 2 k.
Dovolujeme si Vás zváti, byste se stal členem
družstva utvořeného a tím nám přispěl k uskutečnění
úkolu našeho.
Ustavující schůze koná se v neděli, dne
13. ledna 1901 v Palackého dvoraně v Národním
domě v Mor. Ostravě o 3. hod. odpol.
Veškeré peněžité příspěvky zasílány buďtež na
bratra Robrrta Bíhala, učitele v Polské
Ostravě.
#9
alto_textblock
#9
Na zdar
Výbor tělocvičné jednoty »Sokols
v Mor. Ostravě.
#11
alto_textblock
#11
34—
#12
alto_textblock
#12
35 -
#13
alto_textblock
#13
A vzdaloval se, kývaje na nás blahosklonně,
jakoby nám dokazoval svou přízeň.
— Udatný vojín! zachechtal se Lev, vystrkujez
křoví svou potutelnou tvář.
— Nedělej hlouposti, Lve! zavolal jsem na něho.
Rychle odtáhl hlavu a zmízel v zelení.
— Co budeme dělati? ptal se mne Vasa.
— Očekávati nepřítele.
— A bude to trvati dlouho?
— Nevím, možná, že sem vůbec nepůjde.
— A proč nás sem tedy postavili?
— K vůli opatrnosti.
— Saša jest, jak se zdá, zkušený vojín ! pravil Vasa,
usmívaje se roztržitě.
— Chcete, já vám budu tykati a vy mně také?
zeptal jsem se ho pojednou, nechápaje sám, jak mně to
vyklouzlo.
— Děkuji vám, chci . . . díky, opakoval a začer-
venal se.
— Chtěl bys býti v opravdové bitvě, Vaso? zeptal
jsem se ho rychle, aby rozmluva neuvázla na tom »díky«.
— V bitvě? opakoval Vasa, usedaje do trávy. Nel
Rány, krev, řežou ruce a nohy, promluvil pomalu a celé
jeho tělo se zachvělo, jakoby viděl zároveň všechny
hrůzy války před sebou. Nejlépe jest, když zabijí člo-
věka najednou.
— Lépe, když nezabijí a ty zvítězíš.
— To ví bůh! odpověděl tiše, pozvedl rychle hlavu
a podíval se s úsměvem na mne.
Lev právě vystrčil opět hlavu z křoví.
— Boro! Boro! volal na mne tlumeně, dávaje mně
rukou znamení.
#14
alto_textblock
#14
— Podívej se sem!
Několik kroků od jeho úkrytu, vytažena polovičně
na břeh, ležela loď s osmi vesly, v které někdy večer
Foma Bogdanovič vozíval své hosty po jezeře. Byla za-
jisté vytažena k vůli správce, poněvadž vedrem pukala,a
na slunci prokukovaly velké štěrbiny.
— Já tam vlezu, pravil Lev a běžel k lodi.
— Polezeš tam a upadneš! volal jsem na něho.
Ale Lev již přistrčil k lodi jakýsi špalek, povalující
se na břehu, postavil ho, vylezl naň, přidržel se oběma
rukama okraje a octl se v lodi.
— Jak výborně odtud vidím! křičel z lodi, nyní
jich nepropustím! ani za nevím co. Dostal jsem se do níl
obrátil se ke mně, skákaje po lavičkách a troubě do hrsti
nějaký pochod.
Mohl jsem ho přemluviti, aby vylezl z lodi, ale
nezáleželo mně nyní na něm. Myslel jsem na svého no-
vého druha. Jeho úsměv mne neoklamal. Porozuměl jsem,
že v posledních jeho slovech se skrývala duševní těžko-
myslnost. Nezakusil jsem dosud žádného hoře, a bylo
mně za těžko pochopovati u jiného neustálý, nepomíjející
zármutek.
Co jest to za podivného chlapce ! pravil jsem sám
k sobě, což by chtěl odpočívati v dusné, těsné rakvi, pod
těžkou zemí, zachvěl jsem se mimovolně při této my-
šlence, — což není lépe žíti, dýchati volný vzduch?
Rozhledl jsem se kolem sebe. Den byl velmi jasný,
nebe tmavomodré! Lesknoucí se kapky, stopy to noční
bouře, chvěly se na svěžích listech . . . Vzduchem se
nesla vůně kozího pysku a akacií . .
— Podívej se Vaso, jak jest zde pěkně! pravil
jsem, blíže se k němu.