ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 bd04bde0-66c4-11dc-81df-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 7
#1 alto_textblock #1
ostatní vlády byly důtklivě požádány, aby se vyhnuly každému zbytečnému odkladu konečné úprávy záležitosti čínské.
#2 alto_textblock #2
O potravinách z říše živočišné. Píše Pavel Kredba. t Podle jakosti stravy lidské možno potra vinyrozděliti na živiny a na pochuti ny Prvnějších je k žachování organismu tělesného nezbytně zapotřebí, poslednější pak sice nut- ného materiálu ku stavbě organismu neposky- tují, přispívají však ku frávení a jiným výko nům. Se stránky zdravotnické nemožno však mezi oběma určité hranice stanoviti. Člověk i naše zvířectvo zaopatřují si po- trávu dílem z říše rostlinné, dílem z říše živo- čišné, často z obojí. K potravinám, jimiž lid- stvo se ziví, počítáme: a) Maso většiny domácích zvířat a drůbeže dále zvěřiny, různého ptáctva, ryb atd. b) Mléko přéžvykavců a z něho získané výrobky (máslo, sýr.) c) Vejce různých slepic, kachén, hus, vět ších jiných ptáků, některých ryb. d) Med a vosk včel. Z těchto různých potravin nejdůležitější pro nás jsou: maso jatečních zvířat, drůbež, zvěřina, ryby a jiná podobná zvířata. Především pojednáme o rybách. I. Ryby. Ryby z řek, jezer, rybníků, po- skytují člověku potravy, která až na malé vý- jimky rovná se skoro jakosti masa jatečního, proto k nejdůležitějším potravinám řaditi se musí. V končinách severních je ryba hlávní potravinou obyvatelstva. Na trhy přivážejí se ryby buď ve stavu živém neb mrtvém. Mrtvé ryby čerstvé mají žábry červené, zavánějí čerstvou rybinou, oči jich jsou tvrdy a vypouleny, maso pak při oma- kání tuhé, ústa a pokrývka žaberní uzavřena. Čerstvá ryba se musí na povrchu více méně lesknouti a nesmí byti ani na ploutvích ani na šupinách modravý tuhý sliz usazen. Déle „leklé ryby mají na očích červené kruhy, rohovku oční zakalenu, maso jich je jako zvadlé, mnohdy nestejnoměrně červené; šupiny pak dají se snadno setříti. Žábry mrtvých ryb, které v hni- lobu přecházejí, zbarví se šedomodře, zapáchají hnilobou a ryby takové konečně i na vodě plovou, kdežto mrtvé ryby čerstvé, jsouce po- někud vody těžší, ke dnu padají. Rozumí se samo sebou, že podvodní pro- davači hledí všelikým způsobem známky hni- loby zakrýti a sice proplachují žábry vydatným proudem čerstvé vody, čímž se zápach sic zmírní, ale neodstraní; aneb zbarví změněné žabry anilinem, aby zase jasně červené barvy nabyly aneb konečně je zbarví pouze krví, která však se dá snadno výplächnouti.
#3 alto_textblock #3
Co se chuti ryb týče, tu potkáváme se u nich s velikými nepravidelnostmi. Je známo, že mnohů jinak velice chutná ryba, pochází-li z vod bahnitých, následkem zápachu téměř nepoživa- telnou se stává, kdežto nepříjemnost však vno- řením takovýchto živých ryb do vody tekouci brzo se ztrácí. Požíváním mnohých ryb ve stavu syrovém, neb jen nedostatečně nasoleném a va- řeném povážlivá onemocnění povstávají, jež často i smrt člověka v zápětí mají. Ryby — jako vůbec každý živočich — podléhaji též různým nemocem a jsou to zvláště bezpočetní cizopasníci, kteří v dobách nejnověj ších celé násady vyhubili. U některých většíeh ryb sladkovodních spatříme mnohdy na povrchu těla bolavá místa, která jim potápníci, jež toliko nemocné ryby napadají, způsobují. Známky ta kověto jsou takřka vždy zárukou nějaké nemoci dotýčné ryby. Maso rybí je poněkud bohatší látkami du- sičnými než maso zvířat jatečních a vyznačuje se zvláště svou vodnatelností (u Stiky až 83.89 vody), následkem čehož ho můsíme poměrně větší množství požiti, než jsme syti. Celkem je však maso toto velmi zdravou, větším dílem lehce ztravitelnou potravou, která k vůli změně jídel potře bou jest. Za velmi vhodnou stravu slouží zvláště lidem tlustým, v nichž jakési újmy v jídlech potřebí, dále lidem stíženým rheumatismem starcům; též za potravu u době horečky dobř se hodí, ale jen ve stavu vařeném a nakyslém Stravitelnost rybího masa je různá a závisí zvláště na množství tuku, mezi vlákny svalovými nashromážděného. Vždy jsou ryby, jichž maso je bílé, jemné a libové, snáze stravitelny K rybám snadno stravitelným počítáme pstruha, štiku, kapra, okouna, vřesuna, sar- dinky atd. K rybám tučným a tedy těžko stravitel- ným: úhoře, línka, okatici, tuňaka, tresku, moř ského candáta, rejnoka a mořského úhoře. Chuť masa rybího je velmi různá — ne- hledě již k napřed uvedeným rybám z vod bahenních — ařídí se zvláště přijímanou potra vou a stářím. K jídlu hodí se nejlépe ryby stáří středního; ryby mladé a příliš staré jsou suché, tuhé a chuti odporné. Na jakost masa rybího můžeme též dle zevnější pokrývky sou- diti, neboť je jisto, že ryby šupinaté mají maso lupinaté a velmi jemnovlákné, jsou tudíž lehčeji stravitelny než ryby hladké, jichž maso je jednolité. Nechutným a zdraví škodlivým je maso z ryb v době ření, neboť odporně zapácháa průjem způsobuje; vaječníky štiky a parmyv době tření jsou s to i otravy vyvolati. K nejznámějším jedlým rybám slad ko- vodni m patří: C an dát čili lupice, který
#4 alto_textblock #4
mívá až 35 cm. délky a přes 1 kg. váhy; je rybou velmi cennou. Kapr, jenž až 30 kg. váží, je dobrou a silnou potravou. Parma bývá 0.5 m. dlouhá a přes 5 kg. těžká a má bílé těžké maso, však mnoho kostí, jikry její způso- bují mnohdy dávení a průjem. Linek bývá 0.5 m. dlouhý a přes 5 kg. těžký a má bílé maso, které však je poněkud slizovité a těžko stravitelné. Pitruše čili pražma je ryba všední, jejíž maso však též není k zahození; tato ryba bývá tak tučná, že se musí ve vlastním tuku péci a potom teprv je stravitelnou. Jelec čili tloušť má maso celkem obyčejné a málo chutné, ale neškodné. Štika, jež vyskytuje se ve všech řekách, je- zerech a rybnících a svou žravostí pověstná je, poskytuje vždy vzácného masa, je však z řek lepší než z rybníků. Losos je nejzajímavější rybou ve vo- dách sladkých; z jara vystupuje z moře do všech větších řek a odtud až do horských po- toků. Mívá až přes metr délky a váží 8—12 kg., někdy i dvakráte tolik; v půl roce váží již přes 2 kg. Losos je vzácným jídlem; maso jeho je barvy růžové, velmi šťavnaté, tučnéa příjemně chutné, avšak těžko stravitelné. Červenuška čili bolen, druh to pstruhů, má maso načervenalé, jež vařením sežloutne. Pstruh rybniční bývá těžší a žravostí svou štice úplně se vyrovná. Sumec je jen v mládí jedlým, avšak velmi tučným. Úhoř dává maso jemné, trochu tučné, při tom však velmi chutné; bývá až 1 metr dlouhý a vážívá až 4 kilogr. V kuchyních počítá se k masu rybímu ještě maso žab, jichž stehna zvláště mají jemné, snadno stravitelné a velice chutné maso, dále různé druhy želv, žijících v moři, ře- kách a na zemi, z nichž mnohé šťavnaté, tuze chutné maso skýtají (zvláště želva obrovská), jiné zase k přípravě masových omáček a po- lévek slouží. Z členovců se požívají: rak říční, jenž má velice jemné a chutné maso; různé druhy mořských raků, z nichž zvláště humry velmi výživného, trochu těžko stravitelného masa poskytují. Dle Harze známe dosud dva druhy morového onemocnění mezi raky. Jedno bývá způsobováno vniknutím larvy motolice do útrob račích; hlavní známkou je nápadně vv- soké držení těla při chůzi. Rak říční chutná nejlépe uprostřed června, mořský pak uprostřed července. Měkkýšů používá se též velmi často jako potraviny, více však jako lahůdky. Hlemýžď zahradní obsahuje mnoho klihovatiny a je těžko stravitelný; totéž platío celé řadě škeblí, jež zvláště v přístavech na trzích se vyskytují. Ústřice jsou chutné a výživné, po zhy-
#5 alto_textblock #5
tinou Číňanů veliká, v zemi středu skvostně se dařící peonie stromová, již nazývají »královnou květin«. Všechny jihotropické země, pokud snad nejsou docela neplodny, mají před severním krajinami tu výhodu, že je tam po celý rok dostatek čerstvého a laciného ovoce. A také různého! Ve stupnici mezi kokosovým ořechem z horkého Hainanu a šťavnatými hrozny z Mandžurska, kdež jsou v zímě tuhé mrazy prostírá se peřestá hojnost různého ovoce. Avšak ovoce to postrádá, až na některé výjimky, libé vůně, lahodného aromatu ovocných druhů jiných zemí Jako čínského zemědělce trápí strach, aby mu nebylo na stojatu pokradeno jeho obilí, snášejí vlastníci velkých ovocných sadů pravou trýzeň starostí o dozrávající ovoce. Strach před zloději nutká sadaře, aby ovoce sklízeli ještě než dozrálo, a tím přichází na zmar velká část aromatu, jehož by ovoce jinak nabylo. Jiným důvodem, proč se ovoce sbírá a česá ještě ne- zralé, jest, že ho není lze, když zplna vyzrálo, bez značných ztrát dopravovat na velké vzdále- nosti. Na to je v Číně všude špatné spojení. Jenom pobřeží se svými parníky činí tu výjimku. Severní kraje čínské honosí se, jak už dříve bylo řečeno, především skvostnými hrozny, na jejichž lahodnost cizinec dlouho vzpomíná. Jinak daří se na severu broskve, merunky, hru- šky a jablka. Broskve a merunky ucházejí, ale hrušky hodí se spíše k vaření, než k jídlu za syrova a jablka vůbec za mnoho nestojí. Vše- chny pokusy cizincův o přesídlení dobrých ja- bloní amerických a evropských zůstaly dosud skoro beze všeho úspěchu. Půda nebo ponebí těchto krajin hruškám a jablkům patrně ne- svědčí. Višně tam vůbec se nedaří. Zato svědčí
#6 alto_textblock #6
příroda severní Číny ořechům, vlaským i lísko- vým a jahodám. Vlastní jižní ovoce zde ještě neprospívá, ačkoli by poloha již pro ně byla. Severovýchodní monsun činí tu zimu příliš chladnou, aby jižní druhy ovoce pod širým ne- bem zde dařiti se mohly. Jenom na hořejším toku řeky Jance, kde monsunu tak silně cítit není, rostou v okolí Ičanu výtečné citrýny. V celé střední Číně roste a jest oblíbenou požíva- tinou dýně čili vodový meloun, jenž za žhavého léta dorůstá do velikosti silně vyspělé tykve. Jižní provincie čínské říše poskytují přiroze- nou měrou největší bohatství plodů. Po celý rok střídají se tu postupně různé druhy ovoce. Stále a vždy lze dostati výživné banány, jež po celé jižní Číně rostou. V zimě jest několik druhů pomerančů. Toto ovoce je v říši středu domo- vem. Němci říkají mu »Apfelsine = Apfel aus Sina«, jablko z Číny, kdežto italské pojmeno- vání »portogallo« připomíná, že Portugalové po- meranče r. 1548 do Evropy zavedli. Avšak oby- čejné druhy pomerančů, jež ze Španělskaa z Italie do severní Evropy se dovážejí, nejsou již čínským pomerančům podobny, což se arci vysvětluje růzností půdy, ponebí a kultury. Malé, v jižní Číně rostoucí pomeranče přišly do Evropy teprve v devatenáctém století. Říká se jim »mandarini«, avšak neprávem, neboť pravé »mandarinské« pomeranče nejsou menší, nýbrž jsou větší, než obyčejné druhy a velmi sladké i šťa- vnaté. Obdivuhodně krásné a velké »mandarinské« pomeranče zrají na západních výběžcích vy- sokého horstva Formosy. Malé druhy pomerančů daří se zvlášť hojně kolem Fučaua, hlavního města province Fokien. První část slova Fučau značí štěstí, blaženost, a málo které písmové značky hrají u Číňanů takovou úlohu jako tyto. Při slově fu-čy ne-
#7 alto_textblock #7
myslí Číňané prostě na pomeranče — čy z fo — nýbrž na pomeranče, jež přinášejí blaženost a štěstí. Tato okolnost způsobila, že se Číňané zejmena kolem nového roku malými pomeranči z oné krajiny navzájem obmýšlejí. Generální gu- vernér ve Fučau musí každé zimy poslati jich několik beden císařskému dvoru do Pekina. Zásilka jde po suché zemi, ježto řeka Pejho od prosince do března zamrzá. Avšak na dlouhé cestě se většina pomerančů přirozeným způsobem kazí. Dojde-li jich aspoň tolik neporušených, co by mísu nebo talíř naplnilo, jsou u dvora spo- kojeni; avšak jsou-li všechny zkaženy, musí být nešťastný mandarin, který je přivezl, potrestán. On sice za to nemůže, ale čínská soustava zod- povědnosti žádá takového zadostučinění. Domácím plodem není ananas, jenž na čín- ském jihu valně roste; ten byl sem ku konci šestnáctého století přivezen od západního břehu jižní Ameriky cestou přes Filipinské ostrovy. Také mangostany jsou ovoce cizího původu, plod rovníkový, vyžadující více tepla, než ho poskytuje i jižní část zemí čínských. Palma ko- kosová nedaří se nikde přes obratníky a také jí není na čínské pevnině dosti teplo. Proto není tu ovoce její vynikajících vlastností. A ještě jiné druhy nám zcela neznámého ovoce rostou a daří se v Čině (guajany, caramboly, persimony, pompelmusy, veliké srstky, datle a tak dále), ale už okolnost, že k nám nepronikly, na- svědčuje, že tyto druhy evropskému vkusu nevyhovují. Jako zvláštnost budiž zde ještě uvedeno, že na lodech bydlící Číňané své malé děti přivazují na velké, vyduté tykve, aby se nepotopily, kdyby náhodou přes palubu do vody spadly.