Dne 13. března 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 70. Strana 3.

Řečník doporučuje dále, aby zásilky pro vojáky určené byly osvobozeny od porta, aby se příbuzným podávaly zprávy o onemocnění nebo úmrtí vojáků a aby byly zřízeny útulny pro pozdravující se a dá- vány podpory nemajetných rodin záložníků, kteží byli povoláni k službě. Posl. dr. Engel podal v průběhu dnešní de- baty toto prohlášení jmenem mladočeského klubu: Neřídíme-li se při této předloze taktikou, kterou le- vice r. 1898 zmařila zákon o odvodu, neděje se tak z obavy, že se nám to snad nepodařilo, anebo že by naše chování bylo prohlašováno za obětování říše. Nepřejeme-li si obstrukcí zmařiti vyřízení této před- lohy, děje se to proto, poněvadž nepovažujeme za prospěšno, aby císaři rakouskému a králi českému nebyly povoleny prostředky, jichž na obhájení ce- listvosti říše a jejího velmocenského postavení potře- buje. K tomuto chování pohnula nás i ta okolnost, že v poslední době i takoví poslanci, kteří nepatří k radikálům německým připouštějí eventualitu, že Rakousko zanikne. Proti opravě vojenské máme ovšem četné stíž- nosti, zejména, že se stejně nenakládá všemi rakouskými národy, a tyto stížnosti také v této debatě předne- seme. Důvod, jenž nám brání hlasovati pro předlohu, jest diktován okolností, že by hlasování naše mělo význam, že souhlasíme s touto vládou a že ji podpo- rujeme a že dalšího vedení státních záležitostí tímto ministerstvem si přejeme, ano, že snad důvěru mu projevujeme. My však máme k nynější vládě nedůvěru, po- něvadž její náčelník k nespravedlivému zrušení jazy- kových nařízení jako člen kabinetu Claryho své ruky propůjčil, ale i proto, že nezákonitý stav, jenž nastal zrušením jazykových nařízení, dále udržuje. Proto po- užijeme všech politických bojovných prostředků k do- sažení svých cílů, jak za dobré uznáme, a ne- popustíme, dokud bezpráví na nás spáchané nebude odčiněno. K návrhu posl. Gniewosze končí rokování. Posl. Schücker (gen. řečník pro) praví, že také jeho strana nebude hlasovati pro předlohu, aby vládě vyslovila důvěru, nýbrž proto, poněvadž nahlíží nutnost. Ještě dnes může se opakovati slovo básníka: »Ve Tvém táboře nalezá se Rakousko.« Na to mluví o poměrech v Rakousku, které ohrožují velmocenské postavení říše. Toto podmíněno jest armádou, která jest i civilisatorsky činna, na příklad v Bosně a Her- cegovině. Vláda prohlásila, že chce státi nad stranami. Němci ukázali, že mají dobrou vůli k dohodnutí, a sluší litovati, že dorozumívací akce byla náhle zasta- vena. Pakli že Němci svého času provozovali proti brannému zákonu obstrukci, byli k tomuto zoufalému boji dohnáni, aby odstranili bezpráví, učiněné jim ja- zykovými nařízeními. Čechové však nemají příčiny dělati obstrukci těmto státním nutnostem. Jest věcí vlády a parlamentu, aby se postaraly o zákon, kte- rým by se jazyková otázka rozřešila a jeho strana jest ochotna spolupůsobiti při tom, jak co se týče sa- mosprávných, tak co se týče zeměpanských úřadů. Řečník doufá, že vojenská správa vyhoví přá- ním řemeslníků i agrárníků a končí prohlášením, že jeho strana bude hlasovati pro předlohu. Posl. dr. Herold (gener. řečník proti) polemisuje nejprvé s řečí knížete Auersperga v panské sněmovně a obrací se pak proti posl. Schückerovi řka, že ar- máda parlamentu není ničím jiným, než státní in- stitucí, která jest podrobena parlamentární kritice, jako každá jiná. Jest chybno, považovati armádu za po- litického činitele, který v daném okamžiku může — jak se bohužel stalo, svou moc hoditi na váhu, v zájmu nebo na škodu některé strany. (Hlučný souhlas na straně mladočeské.) Byť se i pro předlohu odvodní hlasuje se stano- viska, že armáda jest státní nutností, přece není správný názor, že armáda jest státní nutností, jest jedinou institucí, v níž státní myšlénka jest vyjádřena, a že bude silnější, bude-li německá řeč v ní bez ob- mezení zachována. Co se týče dorozumívací akce, o níž mluvil posl. Schücker, není ve sněmovně nikoho, jenž by nebyl pro dorozumění, ale jedná se o to, jak tento mír bude uzavřen. Posl. Schücker řekl, že jeho strana svého času měla příčinu dělati obstrukci proti brannému zákonu, Čechové pak nikoli. Čechové však mají stejnou pří- činu, jako tenkrát Němci. Proti odvodní předloze budou hlasovati: 1. proto, že ku správě armády ne- chovají tu míru důvěry, která by je mohla k tomu přivésti, aby hlasovali pro předlohu a 2. ze všeobec- ných, politických důvodů. Strana jeho není armádě nepřátelská, nemůže však připustiti, že by armáda ve státě byla něčím zcela zvláštním. Armáda jest lidem ve zbrani, tedy organisací lidu a tu se musí počítati s duchem lidu a ne se zděděnými tradicemi. V první řadě musí se tu počítati s národní otázkou. Pakliže ministr zemské obrany jednou řekl, že v armádě není jázykové otázky a jazyk že jest jenom prostředkem

dorozumění, přijímá to řečník, ale jest chybou, pakli se utlačuje národní vědomí některého ní roda. Ve státě, ve kterém žijí různí národové, s vyvinutým národním vědomím, musí se na to bráti ohled, neb jinak na- stanou třenice. Národní vědomí však neustává, jestliže jednotlivec na sebe vezme císařský kabát. Správa ar- mády nechť počítá s národním citem každého vojáka nechť ho využitkuje na prospěch postavení říše a schopnosti armády. Řečník lituje, že i u pluků, kde čeština uznána jest za řeč plukovní, nejsou jí důstojníci mocni a že na druhé straně i důstojníci, kteří pochází z českých rodičů si netroufají užívati svého mateřského jazyka, poněvadž se bojí, že jim to bude ve vojenské službě na škodu. Pravil-li ministr, že onen jazyk, kterým se důstojníci, mužstvo a obyvatelstvo mohou dorozuměti jest řečí dorozumívací, pak nechce strana řečníkova nic jiného, než aby se užívalo vždy té řeči, která jest jazykem dorozumívacím. Správa armády nedovede bráti žádoucí ohled na národní city a všecky příslušníky považovati za rovnoprávné. Řečník mluví o úpadku veřejného života. Každý parlamentarismus může existovati jenom na základě principu většiny. Pakliže tento princip byl v zájmu menšiny povolen, jest s parlamentarismem konec. U nás však postaven byl parlamentarismus na zá- klady nadvlády národní menšiny. Dokud zde Němci měli většinu, šlo vše dobře. Jakmile se zde octli v menšině, nechtí to Němci trpěti. To však bylo vlastně smrtelnou ranou parlamentarismu. Každá strana se v budoucnosti bude chrániti náležeti k vět- sině, neboť by jinak byla nucena učiniti něco, co by se voličům nelíbilo. Nejsmutnější však jest, že státní moc se shýbá před minoritou. Řečník táže se, co se má státi, pakliže parla- ment zahyne. Absolutismus není řečníkovi tak ve- likým postrachem; s ním by se ostatně nepřišlo také o nic dále než dnes. Smířením mezi Čechy a Němci nepřišlo by se ještě k ukončení zmatků, neboť jsou tu ještě spory mezi jinými národnostmi. Není jiné pomoci, než aby se učinil pořádek způsobem, který by dával všem národům záruku pro svobodu jejich národního a sociálního rozvoje. Strana řečníkova se snažila vždy o jinou organisaci státu. Kdyby byla na základě autonomie a státoprávního postavení prove- dena organisace Čech, byl by zde už dávno panoval klid. Rána, která postihla Čechy zrušením jazykových nařízení, odkázala Čechy na jiné cesty a dokázala jim, že musí opět pozvednouti starý národní prapor, pod kterým národ bojoval od počátku politického života. »My chceme z rovného práva udělati baštu na ochranu dynastie a státu, vy však chcete je oslabiti,« volá řečník, »snad bude tato bašta jednou hledána, pak ale bude pozdě.« Nejen armáda jest táborem Rakouska, nýbrž ono jest také zabezpečeno v armádě plně spokojeného, rovně oprávněného, pro svůj národ nadšeného lidu.« Řečník praví ku konci, že český národ nebojí se o svou budoucnost, on ví, že po jeho straně stojí přesvědčení velikého kulturního národa, a také my- šlénka spravedlnosti, rovnoprávnosti a svobody. On bude čekati. (Souhlas a potlesk.) Zpravodaj Popowski mluví o nutnosti do- rozumění, jejímž nedostatkem trpí zejména armáda, a líčí pak, s jakou ochotností se proti němu jednalo při vstupu do armády, ač nebyl němčiny dostatečně mocen. Dle jeho osobního přesvědčení nezůstaly národní pocity v armádě neuspokojeny. Dále mluví řečník o některých podrobnostech, jež se týkají ar- mády. Po jeho řeči usnáší se sněmovna na přechodu k dennímu pořádku. Předseda oznamuje, že zahájí rokování o všech třech článcích předlohy najednou. Posl. Doležal (zpravodaj meušiny) není s tím spokojen, a praví, že návrh menšiny směřuje k tomu, aby počet odvedených snížen byl o třetinu, a zákon aby vešel v platnost teprve pak, až nový branný zákon bude předložen sněmovně. Na to poukazuje na nutnost spoření, a že v posledním roce bylo od- vedeno o 10.000 mužů více, než se zákonem povolilo. Na to stěžuje si na odstrkování češtiny v armádě. nadávání českým vojákům, a mluví o četných sebe- vraždách ve vojsku atd. V dalším odůvodňuje svoje ve výboru učiněné návrhy stran hlášení se jazykem mateřským nebo odpadnutím ústního hlášení vůbec. Dále mluví o do- dávkách, žádá vydání zákona, dle něhož by branci při vstupu do vojska neztráceli svá místa, aby osoby, které nemají 600 zl. příjmů, neplatili vojenskou taxu a doporučuje své návrhy na konec své debaty k při- jetí. (Souhlas na české straně.) Dr. Lang (druhý zpravodaj menšiny) odůvod- ňuje svůj návrh, aby zákon v poradě se nalézající nabyl platnosti teprve až vláda předloží zákon o vo- jenském trestním řádu, v němž má býti obmezena také kompetence vojenských soudů v dobách mírua zavedeno ústní řízení. Na to se jednání přerušuje.

Posl. bar. Dipauli podává zprávu o činnosti sociálně-politického výboru ve věcech stávky horníků a vykládá, proč výbor nebyl s to vlastní zprávu po- dati ve lhůtě do 12. března, při čemž ho posl. Wolf vyrušuje výkřikem. Na to poukazuje na nutnost, aby se při řešení hornické otázky bral ohled na konkurenční potřeby průmyslu. Posl. Wolf (křičí): Neslýcháno! Parlament nestojí za střelnou ránu. (Hluk). Tento výborový švindl jest hanbou parlamentu. (Trvalý hluk. Před- seda zvoní.) Posl. dr. Kramář podává zprávu o pilném návrhu posl. dra. Slámy. Ministerský předseda dr. Körber praví, že ná- vrhem, který sněmovně byl podán sociálně- politickým výborem, vyzývá se vláda, aby svého vlivu použila na prospěch ukončení hornické stávky. Vláda snažila se vyhověti. Že se to nezdařilo, toho příčinou jest, že dělnictvo chtělo, aby zkrácení pracovní doby nastalo ihned a všeobecně. Práce sociálně-politického výboru až dosud nebyly skončeny, jak se sjistých stran doufalo. Vláda vzhledem k tomu bude se zrychlením pracovati na předběžných pracech, jež se týkají zkrá- cení pracovní doby v dolech, aby už v zasedání po Velikonocích mohla sněmovně předložiti návrh, v němž hodlá vyhověti zájmům, na něž zde sluší bráti ohled. Na to se rokování přerušuje. Ministerský předseda dr. Körber odpovídá na interpelaci posl. Huebra a soudr., Wolfa a soudruhů, Richtera a soudr. a Kiemanna a soudr. ohledně zpráv dodávek koní, sedel, zbraní a nábojů do Angliea praví, že sice dle stávajících zvyků vázán jest ne- stranný stát ku zachovávání neutrality pokud se týče dodávek prostředků a zbraní, ale že není nikdy vázán příslušníky své obmezovati v dodáv- kách. Zejména pak s dodávkami koní z Uher nemá vláda co činiti. Tak také za doby řecko-turecké války nebyl vydán žádný zákaz pro vývoz koní a nestalo se tak také v žádném jiném státě. Pokuď se týče sedel, jež dle interpellací byly vydány firmě Budi- schoffski a synové, nebyla sedla tato vydána s pod- mínkou pozdější dodávky stejně cenných sedel, nýbrž byla pouze vyměněna stará sedla za nová. (K čemu asi ta firma potřebuje stará sedla? Red.) Že by byl Škoda dodával děla do Anglie, o tom ministr neví. Jest ovšem pravda, že firma často žádá o prodloužení ter- mínu svých dodávek z důvodů náhlých překážek. Proto jí bylo dovoleno odročení první dodávky s pod- mínkou, že termín poslední dodávky nesmí býti pře- kročen. Firma skutečně ohlásila, že dotyčná děla již nyní jsou hotova k převzetí. Z Anglie byla u firmy Škodovy skutečně objednána rychlopalná děla, ale ta byla určena pro loděnice v Janově, a sice pro turecké lodě. Angličtí inženýři, kteří dodávku v Plzni přejí- mali, nejsou v žádném spojení s anglickou vládou (?). Ministr přiznává, že ze skladu dělostřeleckého ve Völlers- dorfu bylo odesláno 5000 patron do Anglie, a sice firmě The Gardtner Gren v Londýně, ale ty mají sloužiti jenomk vystřílení dvou mitrailleus, které tam naše vláda ob- jednala. (Sluší podotknouti, že dělo po méně než 1000 ranách už musí býti dáno do dílny. Red.) Posl. Wolf není s odpovědí spokojen a vyčítá znovu porušení neutrality. Příští schůze zítra.

Zprávy církevní. Z Říma. Včera přijel poutní vlak benátský do Říma vedený J. Em. kardinálem Sartem. Ve čtvrtek budou přijati poutníci se Slezany. Slavnost blah. Klementa Maria Dvo- řáka. Ve Vídni koná se těchto dní oslava morav- ského kněze krajana blahoslaveného Klimenta Maria Dvořáka (Hofbauera) v kostele sv. Voršily, kde na- posledy působil. V předvečer ve středu 14. t. m. o 6. hodině večerní jest kázání dp. Viléma Mi- chela, pak slavné požehnání ndp. světícího biskuda dra J. Schneidra, ve čtvrtek dne 15. t. m. o 7. hodině ráno mše sv. s požehnáním, při níž se bude zpívati píseň na počest tohoto oslavence. Bylo by zá- hodno, aby čeští katolíci uspořádali též důstojnou oslavu našeho krajana. Osobní. Na faru v Křižanově presentován byl dp. Lad. Zavadil, farář v Osové Bytýšce.

Zprávy denní.

* Arcikněžna Marie Annunciata v Praze. J. C. Výsost navštívila v průvodu J. Excellence pana místodržitele a hofmistra J. O. p. hr. Nostitze, uměleckou průmyslovou školu. Ve škole byl před- staven řiditel pan Stibral a sbor profesorů. Dále uve- dena J. V. paní arcivévodkyně do sálu, kde byly vystaveny výrobky určené pro pařížskou výstavu. J. C. Výsost zapsala se do pamětní knihy. Na to odebrala se paní arcikněžna do sálu damské malírny, kde byla představena učitelka sl. Seydlova. Dále pro