#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 162. ze dne 15, června 1905.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy
#3
alto_textblock
#3
= Pět lidí zahynulo v povodni. Silný lijavec.
trvající takřka dvanáct hodin, způsopil hrozné spousty
v celém okresu Argolidy a jmenovitě v krajině u
Myken, kde se rozvodnila bystřina Juachos a zapla-
vila celou krajinu mezi Mykenami a Argem. Čtyřicet
sedm kilometrů železniční trati bylo delší čas pod
vodou. Přijíždějící vlak z Kalovrata musil zastaviti
u vesnice Kutrapedy a čekati, až opadne voda a při-
volaní dělníci očistí blátem a kamením zanesenou
trat. Povodni padlo za oběť pět lidí, jež s nesmírnou
rychlostí zachvátily proudy s hor se řinoucí. Mezi
nimi jsou dvě ženy, matky četných rodin. Jejich
mrtvoly byly, když voda opadla, nalezeny zasypány
v tripoliské úžlabině. Způsobená škoda páčí se přes
jeden million drachem. Jmenovitě zničena byla ve-
škerá pole obilí a tabáku a mnohé vinice. Olivy utr-
pěly velké škody lijavcem, který zničil jejich květ.
I v Attice panují té doby neobyčejné deště, jež způ-
sobily na olivových stromech a vinohradech značné
škody. Na některých místech zaplavily rozvodněné
říčky pole s obilím a strhly mosty. Budou-li deště
trvati ještě delší čas, bude veškeré osení zničeno.
Hrozící neúroda bude míti pro Řecko tím citelnější
následky, že se již po delší dobu mluví v zasvěcených
kruzích o státním bankrotu, čehož příčinou jsou stra-
šné zlořády ve státní správě.
= Král žebráků. Baron Manteuffel, jinak pro-
fessor Max Müller, dr. Persius, Theodor Kant, Jiř
Virchov, Arnold z Bocků, Hans Roser a Pavel Par-
sifal — zatčen byl těchto dnů novoyorskou policií.
dobrodruh a vyškolený to dareba prvého řádu. Pravé
jméno jeho, pokud je zjistil soud při líčení, před
dvěma roky s darebou konaném, zní Vilém Tröbner.
Jest jedním z nejnebezpečnějších žebráků z řemesla.
prohnaný šibal, požívající trochu povrchních vědo-
mostí, které uplatňovati dovedl nevyčerpatelným
ovládáním mluvících orgánů. Nejraději vydáoal se za
barona Manteuffla, pravnuka známého vojevůdce.
Tröbner skutečně používal jakýchsi dokladů, jež mu
umožňovaly, aby se za osobnost tuto vydával. Dle
svého tvrzení koupil prý listiny tyto v jedné
z největších kaváren v Novém Yorku na druhé ulici.
Policie však za to má, že je za dobu pobytu svého
v Polsku ukradl. V majetku švindléřově nalezen
úplný archiv novinářských výstřižků a adres. Na
podkladě tehoto materiálu pracoval Tröbner již po
čtyři roky společně se svým »tajemníkem«, kterému
platil na týdenním honoráři 50 dollarů. Při tom pod-
nikal a odvažoval se všeho, co vynášelo peníze a
mnohdykráte míval na týdenním příjmu 500 dollarů.
Mimo něho zatčen byl i pan »sekretáře, právě v roz-
hodném okamžiku, kdy vstoupiti chtěl v Bostoně na
paroloď, aby se jí odebral do Londýna. Dömnělý
baron Manteuffel jest rodem Sasík a mluví saským
nářečím.
= Prazvláštní jména. V Anglii nepřicházejí ot-
cové rodin s volbou jmen novorozených dětí nikdy
příliš do úzkých. Každá hlava rodiny může opatřiti
syna nebo dceru podle libosti. A právě okolnost tato
zavdává příležitost k různým výsledkům, častokráte
nadmíru fantastickým. Jsou v různých anglických
provinciích venkované, píše se v jednom z Jondýn-
ských časopisů, kteří se nazývají vedle příjmení
Víra, Naděje, Láska,
Trpělivost, Díkůvzdání atd.
#4
alto_textblock
#4
Mnohý jmenuje se pouze Abijah, Fineas nebo Epa-
froditus, což ovšem také zvučněji vyznívá. Členy
právnického kollegia v Suffolku byli — uvádíme tu
český překlad jmén — »Bojuj dobře«, »Řiď se dle
boha«, »Miluj bližního« atd. Ale to vše nevyrovná
se jednomu z častěji užívaných jmén, kterýmž se
velmi zhusta nazývali lidé ve středních letech minu-
lého století. Jméno to znělo: »If. Christ had-not died-
for-you-you-would-have been damned«, čili po česku;
»Kdyby byl Kristus pro tebe nezemřel, býval bys za-
tracen.« Příjmením tímto nazýval se muž, jehož
křestní jméno zněto prostě Barabones.
= Hrozný zločin ve Smyrně. V Řecku jest zvy-
kem, že chudí venkované posítají malé děti, jmeno-
vitě chlapce, již v útlém stáří do velkých měst na
výdělek. Tam jsou obyčejně podnikatelé, kteří seo
chlapce starají a za to si ponechávají čásť jejich vý-
dělku. Mimo to jsou spolky, které se dětí těch ují-
mají a zařídily pro ně večerní školy, tak že se jím
dostane i patřičného vzdělání. Jeden z podnikatelů
toho druhu jmenem Bilios převzal před několika mě-
síci od vesničanů u Naupakta tři chlapce ve stáří od
osmi do třinácti let, připověděv rodičům, že je do-
vede do Athén a že jim opatří zaměstnání. Když
potom rodičové neobdrželi dloubý čas o dětech žád-
ných zpráv, obrátili se na policii, která po nich pá-
trala v celém Řecku, ale marně. Proto ministerstvo
upozornilo řecké konsuláty, by hledaly nejen ztra-
cené děti, ale i Bilia, který rovněž zmizel. Sku-
tečně také podařilo se konsulátu nalezti nejmladšího
z chlapců, ale — v hrozném stavu. Bilios upotřebil
ho k žebrotě. Aby chlapec vzbuzoval všeobecnou
útrpnost, vytlačil mu jedno oko, následkem čehož
i druhé ochuravělo. Mimo to trýznil jej nelidsky a
vyhrožoval mu nejsurovějšími činy, vyzradí-li, co se
s ním stalo. Proto se chlapeček obával i před kon-
sulátem říci pravdu a líčiti muka, která přetrpěl. Ko-
nečně však, když pozoroval, že konsul dal před ním
spoutati Bilia těžkými okovy a že se trýznitel jeho
strachem třese, vypravoval, co věděl. Tak nabyl
konsulát i vědomí o druhém chlapci. Tomuto
uřezal Bilios prsty na rukou, aby se zdálo, že mu
odpadaly nemocí leprou. Bičováním, trýzněníma
hladověním jest ubohé dítě zcela zmrzačeno. Třetího
chlapce konsulát však nemohl dosud vypátrati, nebot
druzí dva nevědí, kam zmizel a neviděli jej dlouhý
čas; Bilios tvrdí, že se mu ztratil. Zdá se, že hrozný
zločinec má společníky, kteří provozují hanebné ře-
meslo s mrzačením dětí. Konsulát poslal jej spouta-
ného s dětmi a jedním kavasem do Athén, kde se
mu dostati má zaslouženého trestu, neboť v případech
tohoto druhu neznají Řekové milosti a neuspokojí se
trestem vyneseným se strany soudu. Vždy starají se
ještě o to, by jeho život v žaláři byl pekelnými mu-
kami provázen a lotr aby nikdy více nespatřil denního
#5
alto_textblock
#5
světla . ..
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Dne 6. čeryna 1905: Kubíček Josef, výměn-
kář, 77 roků, 801—II. Schick Gabriel, býv. obchodník,
74 roky, 937—II. Strobach Josef, řeznický pomocník
53 roky, 552—II. Tůmova Františka, dcera obuvníka.
18 hodin, 1016—II. Bartoňová Barbora, býv. kuchařka.
76 roků, 307—III. Wagenknechtová Adolfina, sou-
kromnice, 69 roků, 185—V. Kárníková Marie, žena
topiče, 26 roků, 215—VII. Kolbaba Bedřich, syn to-
vární dělnice, 3 měs., 426—VII. Mašek Jan, zřízenec
#8
alto_textblock
#8
dráhy, 37 roků, 114—VII. Zalabák Václav, topič, 86
roků, 644—VII. Černý Oldřich, syn střihače, 4 dni,
751—VIII. Sedláček Karel, syn dělníka, 4 m., 75—VIII.
— U Milosrdných sester: Hala Jan, dělník,
69 roků. — V c. a k. vojenské nemocnici č. 11:
Prosch Karel, desátník, 22 roky. — Vevšeopecné
nemocnici: Brenner Josef, oekonom, 28 roků.
Karachová Marie, žena kočího, 32 roky. Marková
Františka, manželka dělníka, 34 roky. Neubertová
Antonie, vdova po obuvníku, 65 roků. Petrovic Fran-
tišek, plavec, 20 roků. Podzemská Anastazie, 30 roků.
Zvěřinová Blažena, manželka dělníka, 35 roků.
#9
alto_textblock
#9
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 15. června.
212. bra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Salome.
Drama o 1 dějství. Francouzsky napsal Osk. Wilde
Přel. Ot. Theer. Režisér Jar. Kvapil.
Literatura.
Veselohra o jednom dějství. Německy napsal Arthur
Schnitzler. Přel. Jan Ladecký. Režisér K. Mušek.
Medvěd.
Žert o jednom dějství. Rusky napsal A. P. Čechov.
Přel. B. Prusík. Režisér Alois Sedláček.
Začátek o 7. hod.
Konec po půl 10. hod.
#10
alto_textblock
#10
Lidové divadie „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě i. pražského měšť. pivovaru.
Ve čtvrtek 15. června.
Začátek o 7. hod.
Jako host vystoupí Arturo Bernardi, proslulý
umělec v proměnách.
Krkavčí otec.
Veselohra o 3 jedn. Napsali Jarno a Fischer. Přel
J. Kühnl. Režisér B. Kovář.
#11
alto_textblock
#11
ŠSvandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek, 15. června.
Začátek o 7. hod.
Poprvé: Odchod.
Tragikomedie o 1 jedn. Napsal Viktor Dyk. Režisé
Jar. Kamper.
Po druhé: Konec dona Juana.
Drama o 1 jedn. Napsal Jiří Mahen. Režisér Jan
Kamper.
Podruhé: Červen.
Scenická momentka. Napsal Fráňa Šrámek. Režisér
Jar. Kamper.
#12
alto_textblock
#12
Aréna na Smíchově Oliže Palaokeh
mostu).
Ve čtvrtek 15. června.
Začátek o 7. hod.
Novinka: Jockey (Le Jockey malgre lui).
Vaudeville-operetta o 3 jedn. Napsali M. Ordoneaua
P. Gavault. Přeložila Olga Nápravníkova. Režisér
Josef Kubík.
#13
alto_textblock
#13
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vineradco
Ve čtvrtek 15. června.
Začátek o 7. hod.
Muž národa aneb Kletba slepého vysloužilce.
Drama o 4 odděl. Pro české divadlo upravil J. E.
Kramuele.
13399
#14
alto_textblock
#14
koňsky vážně tvářilo, to byla největší komedie. A sotva
že se na něho lasso vymrštilo, již byl ten tam. A smějí-li
se koně, pak jistě oplývala ona ohrada veselostí. Někdy
se koník pouze uhnul; tu opět vklouzl jako blesk mezi
své druhy a všichni se rozlétli po ohradě jako houfec
hravých rybek, rozdusávajíce jemný prach a (jak si myslím)
řičíce smíchem. Oknem zalehal k nám do vozu dusot je“
jich kopyt a podivné, směšné nadávky pastevců. Tu jsem
si teprve povšiml muže, který seděl na vysokých vratech
ohrady, dívaje se. Neboť právě slézal dolů s tygří pruž-
ností, přímý a lehký, jakoby mu svaly plynuly pod kůží.
Všichni pohybovali lassem dosti znatelně, někteří i zvedli
vysoko ruce. Neviděl jsem, že by on pozvedl neb hnul
rukou. Držel provaz zcela volně dolů, těsně při noze. Tu
však jsem zahlédl, jak se smyčka vymrštila jako hada
padla na pravé místo; a bylo vše odbyto. Když chycený
koník kráčel s mírným, pokorným výrazem, vjížděl již
náš vlak do nádraží a kterýsi cestující poznamenal: »Ten
muž se vyzná.«
Avšak o úvahy cestujících o tom, jak se chytá
lassem, jsem již přišel, neboť Medicine Bow bylo mým
cilem. Dal jsem s bohem svým spolucestujícím a vystou-
pil jsem, úplný cizinec, ve veliké zemi pastevců. A za
necelých deset minut jsem zvěděl zprávy, při nichž jsem
si věru připadal nováčkem.
Má zavazadla se ztratila; nepřišla v mém vlaku;
uvázla někde v zadu, ve vzdálenosti dvou tisíc mil, jež
jsem urazil. A aby mne utěšil, poznamenal skladník, že
jedoucí často přibudou bez zavazadel, ale že je kufry po
chvíli opět najdou. Poskytnuv mi této útěchy, šel si,
hvízdaje, po svém, nechav mne státi ve skladišti v Medi-
cine Bowu. Zíral jsem oknem na nebe a na planiny,
#15
alto_textblock
#15
VIROINAN.
#16
alto_textblock
#16
ROM Á N.
#17
alto_textblock
#17
ANGLIOKY NAPSAn
#18
alto_textblock
#18
OWEN WISTER
#19
alto_textblock
#19
PŘELOŽILA
#20
alto_textblock
#20
OLGA KALAŠOVÁ.
#21
alto_textblock
#21
PŘÍLOHA »NÁRODNÍCH LISTů-
#22
alto_textblock
#22
V PRAZE
#23
alto_textblock
#23
TISKEM A NÁKLADEM KNIHTISKÁRNY „NÁRODNÍCH LIST-
#24
alto_textblock
#24
— 1905. —