#1
alto_textblock
#1
koncesse hostinské, o níž se v ten čas paní Rou-
bitschková ucházela, jal se p. Em. Němečkovi vy-
světlovati, že příznivé vyřízen její žádosti je dílem
p. Bedřicha Kollina, c němž tvrdil, že se opatřová-
ním koncesí takových zabývá. Bedřich Šiška při tom
jmenoval p. Em. Němečkovi několik osob, kterým
Bedřich Kollin koncese za úplatek opatřil a do-
ložil, že já mu v tom pomáhám. Následujícího
pak dne přišel Bedřich Šiška k p. Em. Němečkovi
s Karlem. Burgrem a vypravovali mu oba dva, co
mu den před tím sdělil Bedřich Šiška sám, zejmen
pak tvrdili, že Roubitschkové koncesi vymohl Ba-
dřich Kollin, že jich vymohl již více a jmenovali
oba mne (žalobce), že jsem spojencem Kolli-
novým.
Zejmenr uvedl Karel Burger, že ve své vlastn
záležitosti Bedřichu Kollinovi nabízel 50 zl., jež
tento odmítl s poznámkou, že je to málo, že se
musí děliti a že mu to nesta čí. S kým se
mucí děliti, jmenovitě sice neřekl, ale z celé souvi-
slosti řeči jeho poznal p. Em. Němeček, že se
měl Bedřich Kollin děliti s tím, o němž
Karel Burger právě tvrdil, že je s Be-
dřichem Kollinem ve spojení, jak se bl
totiž mezi řečí o mně (žalobci) vyslovil. Důkazo
tom, co jsem uvedl, nabízím svědectvím p. Em. Ně-
mečka, hostinského a měst. radního v Praze a Fran-
tíška Žichy, hostinského v Provaznické ulici.
Den na to navštívili Bedřich Šiška a Karel Bur-
ger p. Václ. Březnovského v jeho obchodních míst-
nostech v Praze, jemuž Karel Burger před Bedř. Šiškou
vypravoval totéž, co dříve o mně řekl p. E. Němečkovi
a doložil, že se Kollin prostředkováním koncesí za drahé
peníze zabývá a obviňoval při tom mne, že jsem
ve vymáhání koncesí s Bedřichem Kol-
linem spolčen. To dokáži svědectvím pp. Václ.
Březnovského a Em. Němečka v Praze. Z uvedeného
vyplývá, že Bedřich Šiška ponejprve sám na ulici,
později pak zároveň s Karlem Burgrem v hostinské
místnosti před p. Eman. Němečkem — tedy v obou
případech veřejně — a Karel Burger mimo to iv
obchodních místnostech před Bedř. Šiškou a panem
Václavem Březnovským a p. Em. Němečkem, tedy
opět veřejně mne obviňovali, že jsem spojen-
cem Bedřicha Kollina a že jsem s ním
ve vymáhání koncesí, o němž tvrdili,
že se jich opatřováním za úplatek za-
bývá, spolčen a že jemu v tom pomá-
hám. Bedřich Šiška zvláště ještě mne a p. Em. Ně-
mečka uvrhl v podezření, že se s Bedř. Kollinemo
úplatky dělím. Není ani potřebí, abych teprve doka-
zoval, jak těžce urážlivé a k uvrhnutí mne v opovr-
žení u veřejnosti způsobilé jsou výroky, jež Bedřich
Šiška a Karel Burger o mně vůči pp. Eman. Něme-
čkovi a Václ. Březnovskému pronesli; stačí, když
ukážu prostě k tomu, že mne vypravováním vymy-
šlených případů křivě z nečestných jednání a zavr-
žitelných vlastností obviňují, jakobych hodnosti člena
rady král. hlav. města Prahy a vlivu a důvěry
s tímto úřadem spojených ku nečestnému a trestné-
mu nadržování Bedřichu Kollinovi zneužíval a do-
konce za to i úplatek od něho bral. Žaluji proto na
oba a navrhuji potrestání obou žalovaných pro pře-
stupky proti bezpečnosti cti dle §8 488 a 491.
O této žalobě ustanoveno bylo líčení na dnešel
o půl 9 hod. dopolední v úřadovně radního ta-
jemníka p. Weisse.
Dostavili se k němu pp. dr. Edv. Baštýř (v
epřítomnosti žalobce p. Kopeckého), dr. Kříž (ob
nájce Šišky) a dr. Arnstcin obhájce Burgra).
#2
alto_textblock
#2
Soudce radní tajemník pan Weiss (po přečtení
žaloby): Podle zákona má právo žalobce od žaloby
ustoupit. Jste ochoten pane dre. Baštýři v zastoupen
pana Kopeckého narovnání uzavřít?
Pan dr. Baštýř: Za žádných podm
neknemohunarovnání přijmouti.
Po tomto prohlášení přikročeno k průvodnímu
řízení. Obžalovaný Burger vyslán prozatím na
chodbu a vyslýchán nejprvé obžalovaný p. Bedřich
Šiška, 38letý číšník na Král. Vinohradech.
Soudce: Vyslovil jste se tak, jak je v žalob
uvedeno?
Žalovaný: Nikoli.
Soudce: Jak by to tedy pan Kopecký moh
žalovati?
Žalovaný: Pana Kopeckého jsem v ničem
neobviňoval a v ničem nepodezříval; ale prav d
je, že pan Kollin koncese zaopa-
třo v al.
Soudce: A můžete to dokázat?
Žalovaný: Já jsem se to dozvěděl od pana
Burgra, musím podotknouti, že pana Kopeckého an
neznám.
Soudce: Proč by to ale pan Němeček řekl
že jste mu sdělil jmena Kollin a Kopecký?
Žalovaný: Já jsem řekl panu Němečkovi
jen to, co stálo v »Národních Listech« ze dne 1. čer
vence. Tam bylo uveřejněno, že se pan rada Kope
cký v hospodářské komisi přimlouval za povolen
koncese Roubitschkové, dokládaje, že to bude ná
rodní kavárna.
Soudce: Co vám je do toho, jestli ta kon
cese bude Roubitschkové povolena či nikoli?
Žalovaný: Nám na tom jako číšníkům ve-
lice záleželo. Muž Roubitschkové není vyučeným
číšníkem a pak se potloukal po vykřičených místno-
stech a mimo to byl odsouzen pro podvod padělá-
ním veřejné listiny. Když jsem se sešel s panem
radou Němečkem, tedy jsem vyslovil své politování.
že městský rada mohl se přimlouvat za koncesi.
která nemohla být ničím jiným než místností cha-
rakteru Roubitschka důstojné. V téže příčině jsme
chtěli také svolati veřejnou schůzi, abychom proti
takovému způsobu povolování koncesí protestovali.
Pak jsem se dověděl — pokračuje žalovaný pan
Šiška — od p. Burgra, že dotyčnou ka-
várnu Roubitschkové zaopatři! Be-
dřich' Kollin za 300 zl. Dále tvrdil pan
Burger, že také chtěl mít koncesi, že se proto
odebral ku Kollinovi a nabízel mu za zaopatření
koncese 50 zl. Kollin nabízený obnos odmítl, řka
že je to málo, neboť podobná koncese
stojí prý 200—300 zl.
Soudce: Jest tedy zavedena nějaká taxa z
udělení koncese?
Pan dr. Baštýř: Kollin ji snad má. (Vese-
Žalovaný p. Šiška (pokračuje): Pan Něme
ček, když jsem mu vše to vypravoval, požádal mě
abych druhého dne přišel s p. Burgrem k němu
abychom mu to sdělení opakovali, tak aby to moh
přednésti v městské radě. Učinili jsme to a také
jsme došli k posl. p. Březnovskému.
Soudce: Neměl jste tedy úmysl p. Kopeckého
urazit aneb jej pohanět?
Žalovaný: Nikoli. Já jen ze zájmu stavu jsem
se o to staral. Když jsem se dověděl, že pan rada
Kopecký přimlouval se za tuto »národní« kavárnu,
ihned jsem zdělil, že to »národní« nebude, poněvadž
Roubitschková vůbec ani česky nerozumí.
#3
alto_textblock
#3
lost.)
#4
alto_textblock
#4
Pan dr. Baštýř: Jakým způsobem jste se o
tom dověděl, že se p. Kopecký přimlouval za to, že
to bude »národní« kavárna
Žalovaný p. Šiška: Ze zprávy v »Národních
Listech«.
K dotazu p. dra. Arnsteina prohlásil p. Šiška,
že p. Burger neřekl nic o tom, že byl p. Kopecký
ve spojení s Kollinem a že by se s ním o úplatu
byl dělil.
Předstupuje druhý žalovaný p. Karel Burger,
42letý hostinský v Praze na Zeleném trhu.
Pan dr. Baštýř: Znáte Isidora Raudnitze ?
Obžal.: Ano.
Pan dr. Baštýř: A jak to dopadlo ?mr na
Soudce: Já musím přece dříve žalovaného vy-
slechnouti o žalobě! (K žalovanému): Co vy říkáte
o žalobě?
Žalovaný p. Burger: Že jsem to tak neřekl,
jak to je v žalobě uvedeno. Ke mně přišel p. Šiška
a povídal, že já nemohu dosáhnout přeložení kon-
cese, ač jsem o ni šestkrát žádal, ale Roubitschkové
na vykřičenou místnost že byla koncese hned povo-
lena. Věděl jsem hned, že v tom bude zaujat Kollin,
poněvadž on se udělováním koncesí zabývá.
Soudce: Víte o tom z vlastní zkušenosti?
Žalovaný: Ano, znám několik případů. —
Pak jsem šel s p. Šiškou k p. Němečkovi a stěžovali
jsme si, že taková místnost byla povolena. Uvedl
jsem, že to nebude žádná národní akademická ka-
várna, poněvadž už tam byli přijati číšníci z no-
čních brlohů.
Soudce: Co víte o Kollinovi a jeho působení
při koncesích?
Žalovaný p. Burger: Já jsem měl jednou šest
měsíců obchod zavřený. Tu mě radil kavárník
Taussig z Melantrichovy ulice, abych šel ku Kolli-
novi a ten že mě ke koncesi dopomůže. Šel jsem
k němu, dával jsem mu 50 zl., ale on je nevzal,
řka, že je to málo a že by to stálo
nejméně 200—300 zl.
Soudce: Řekl, že se musí s nějakým měst-
ským radou dělit?
Pan Burger: To neřekl, snov
Soudce: A komu jste to řekl? č ivon
Pan Burger: Od p. Němečka jsme šli k pan
Březnovskému a tam jsme to vše opakovali
Soudce: A od koho jste se to dověděli, že se
p. Kopecký přimlouval za pí. Roubitschkovou?
Pan Burger: Ze zprávy »Národních Listů«.
Mimo to p. Březnovský to potvrdil, řka, že mu to
sdělil také mag. sekretář pan Schneider.
Žalovaný pan Burger dodává, že neměl
v úmyslu ublížiti p. Kopeckému na cti a chtěl jen
pp. Němečka a Březnovského upozorniti na to, aby
se koncese hostinské udělovaly spravedlivě. Chtěl se
domáhati udělení koncese pro sebe, an žádost jeho,
kterou již šestkrát podal, byla sice policií doporu-
čena, ale magistrátem vždy zamítnuta, kdežto Rou-
bitschkové byla hned udělena.
Soudce: Můžete tedy oba vinit p. Kopeckého
z nějakých nepočestných vlastností
Oba žalovaní: Nikoli.
Soudce (k p. dru. Baštýřovi): Chcete se tedy
spokojit s tímto prohlášením
Dr. Baštýř: Nikoli.
Dr. Arnstein: Jaký je tedy účel žaloby,
když se s takovým prohlášením nechcete spokojit?
Dr. Baštýř uvádí příčiny svého jednání, po-
dotýkaje, že obžalovaní popírají, kdežto svědkové,
#6
alto_textblock
#6
— 41—
#7
alto_textblock
#7
tovu řeč pravým výrazem, který má více vojenského haut
goůt než naše fráse.
— Gérarde, Merle, pokračoval velitel, odvolejte své
lidi, sestavte je v bataillony, postavte se vzadu a střílejte
do těch psů, ať je tomu konec!
Rozkaz Hulotův byl s velikou obtíží proveden
neboť mladý náčelník slyše slova svého odpůrce zvolala
— U svaté Anny d'Auray, nepusťte jich! Rozptylte
se, garsové!
Když obě křídla, vedená Merlem a Gérardem se od-
loučila od davu bojujících, bylo každé z obou malých
oddělení pronásledováno zarputilými, počtem daleko silněj-
šími chouany. Tyto staré Koziny obklopily vojíny Mer-
leovy a Gérardovy se všech stran, vyrážejíce znova své
odporné, vytí podobné skřeky.
— Mlčte přece, pánové, neslyšíme se ani zabíjet,
zvolal Beau-Pied.
Tento šprým roznítil znova srdnatost modrých.
Místo aby se bili na jediném místě, bránili se republikáni
na třech místech na pláni Pělerinské a třeskot pušek pro-
bouzel všecky ozvěny v úvalu, do nedávna ještě tak po-
kojném. Vítězství mohlo zůstati ještě po několik hodin
nerozhodným, anebo by zápas byl ukončen z nedostatku
bojovníků. Modří i chouani rozvinovali stejné síly. Boje-
chtivost vzrůstala na jedné i druhé straně čím dále tím
více, když nenadále bylo slyšeti z dáli slabý rachot
bubnu. Ze směru, odkud zvuk přicházel, bylo souditi, že
sbor, jehož příchod takto se ohlašoval, asi táhne údolím
couěsnonským.
— Toť národní garda z Fougěru, zvolal Gudin
hlasem silným. Vaunier ji potkal.
#8
alto_textblock
#8
okamžiků učinili zápas rovnějším. Obě strany daly se po
té uchvátiti zuřivostí, sesílenou ještě veškerou zběsilostí
a strannickou vášní, kteréž dodaly válce této rázu tak ne-
obyčejného. Každý dbaje pouze vlastního nebezpečí, za-
chovával ticho. Celý výjev tento byl ponurý a mrazivý
jako smrt. Uprostřed ticha, přerušovaného jen řinkotem
zbraní a skřípěním písku pod nohama bojujících, bylo
slyšeti pouze temný a těžký chropot těch, kteří jsouce
těžce raněni nebo umírajíce klesali. Uprostřed republikánů
hájilo dvanácte nováčků velitele, kterýž udílel různé roz-
kazy a pokyny a to s takovou statečností, že opět a opět
dva nebo tři vojíni volali.
— Výborně, nováčkové
Chladnokrevný Hulot, jehož oči byly všudy, zpozo-
roval záhy mezi chouany muže, kterýž obklíčen jsa jako
on vybraným zástupem, byl bez pochyby vůdcem. Zdálo
se mu velice potřebným důkladně poznati tohoto důstoj-
níka; avšak opět a opět marně se pokoušel rozeznati jeho
rysy, jež mu neustále zakrývaly rudé čapky a klobouky
se širokými střechami. Pouze zpozoroval Marche-a- Terra,
kterýž bojuje po boku svého vůdce opětoval drsným
hlasem jeho rozkazy a jehož karabina byla neunavně
činna. Velitel se stal pro tyto četné překážky nevrlým.
Vytasil kord, povzbudil své nováčky a vrhl se na střed
chouanůvs takovou zuřivostí, že rozrazil jich řady a mohl
spatřiti jejich náčelníka, jehož tvář byla však na neštěstí
úplně zakryta širokým plstěným kloboukem s bílou ko-
kardou. Avšak neznámý, překvapen jsa tak odvážným
útokem, uchýlil se do zadu a pošinul klobouk svůj prudce
do týla; nyní si mohl Hulot v rychlosti prohlédnouti
vnějšek této osoby. Mladý náčelník, jemuž Hulot nekladl
více než 25 roků, byl oděn v lovecký kabát ze zeleného
n
Chona ni.
11