#1
alto_textblock
#1
lismem staré památky, nemáme tu ale nikoho,
kdo by pečoval o moderní zařízení, bez nichž
veliké město, které chce, aby bylo cizinci ve-
hledáváno, obejiti se nemůže. A jde tu o věci,
pro něž má cestující cizinec mnohem větší
smysl, než pro sehe cennější hlavice sloupové
nebo zajímavější klenby a chrliče. Řekne se, že
máme »spolek pro zvelebení návštěvy cizinců«.
Však spolku toho nikdo si nevšímá a bez peněz
a prostředků nie se nedokáže. Překvapí-li člo-
věka návštěva a nucen-li si předložiti otázku:
kam s ní, je opravdu na rozpacích, co sí počít.
Nemáme zde v Praze ani jediného slušného kon-
certního sálu, kde by každého dne byl veliký,
za malé vstupné, koncert. Ve Vratislavi, která
přece není tak »hudební« jako Praha, mají ta-
kově síně dvě. A řekněme si to upřímně, kde
máme u nás český restaurant se skutečným
komfortem ? Kde i moderněv zařízené lázně?
O, dlouho bychom musili počitat, kdybychom
vše uvésti chtěli, čeho se nám v Praze nedo-
stává, tak abychom právem zvolati mohli: » Jsme
velikým městem, máme všechno, jsme vůbe
nádherně zařízení a čekáme jen na vás, mil
hosté «
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
= Nezdařený útěk. Z Londýna se oznamuje
Když vlak jedoucí z Londýna do Dorerů, onehdy
ráno vjel do stanice Chistéhurstu, ohlásil londýnský
detektiv, že mu uprchlí vězeň, vyskočiv v Groa Park-
tunelu z okna vagonu. Nujbližšímo vlakem vydala
se ze stanice četa polidistů do tunelu hledat uprchlíka.
Vlak zastavil před tunelem a policisté prohledali
celý tunel, avšak nalezli toliko měkký kloboúk. Před
odjezdem vlaku telegrafoval přednostastáníce do-
zorci trati na protější straně tunelu, aby uprchlíka
zadržel, jestliže ještě neopustil tunel. Dozorce odpo-
věděl, že chvíli před tím vyšel z tunelu muž bez
klobouku a že běžel směrem k sousedním lesům
Přednosta stanice ihned oznámil tuto zprávu de-
tektivům. Lesy na to prohledány a pomocí loveckého
psa nalezen uprchlík, jenž se skrýval ve mělké jámě,
jsa úplně zakryt křovím, ták že bylo vidět jen špičky
nohou. Byl, jak se zdálo, jem nepatrně zraněn a byl
ihned dopraven na stanici Chislehurst. Uprchlík měl
býti ještě s jiným vězněm dopraven do Francie
vyskočil z okna právě ve chvíli, když se detektiv
ohlédl stranou. Byl chycen as 100 vardů od tunelu.
= Zneuznaná obětavost. Z Paříže se ozna-
muje: V Limoges pánuje velké rozčilení k vůli ústavu
sl. Nonalhierovy. Jest to dáma mladá, vysoce vzdě-
laná a náleží k jednomu z nejstarších rodů v kraji.
Užívá celého svého jmění, času i péče na prospěch
nemocných úbytěmi a sice skorem jen takových,u
nichž se lékaři vzdali veškeré naděje. Po několik let
již přiváží si občas na dvacet těchto nešťastníkůz
Paříže, kdež správy přeplněných nemocnic rády jíje
přenechávají a ubytuje je ve svém ústavu na před-
městí Boncherie v Limoges. Ošetřuje nezhojitelné ne-
mocné s největší láskou a péčí a poskytuje jim vše.
aby učinila stav jejich snesitelnější. Při tom slečna
Nonalhierova pečuje též o to, aby se umírajícím do-
stalo poslední útěchy náboženství, čehož se ovšem v
pařížských nemocnicích nedbán Tato snaha dobro-
činné dámy však jest trnemv očích nesnášelivým
liberálům, kteří rozumějí svobodě toliko po svém.
Poštvali na ni již úřady, poslance a lékaře, ale po-
dle zákona nelze ničeho proti její dobročinné snaze
podnikat. Nyní namlouvá se lidu, že ústavuoslečny
Nonalhierovy stane se předměstí ohniskem nákazy
úbytěmi, jež prý tam řádí jako vražedná epidemie.
Již na 3000 ošetřovanců sl. Nonalhierovy jestv
Limoges pohřbeno, avšak nákazd a rozmnožení po-
čtu případů úmrtí ve předměstí nebylo lze dokázat.
Následkem toho nerěly také úspěchu žádosti, na
něž sehnáno několik tisíc podpisů. V poslední době
však vznikly v předměstí demonstrace, svědčícío
neobyčejné surovosti. Večer shromažďuje se před
domem dobročinné dámy dav s trubkami, bubínkya
píšťalami, někteří nesou lampiony v podobě rakvía
nebo s namatovanými umričími hlavami a hnáty
atd. Pod okny ústavu, v němž leží na smrt nemocní,
tropí se pekeiný povyk. Výtržníci vyhrožují, žes
stanou věci ještě horší, jestliže sl. Nonalhierova n
novo přiveze z Paříže nemocné.en sle me
ivo= Podivný pohřeb. Z Londýna se ozna
muje: Americký železniční kráh C. P. Huntington
pohřben byl těchto dnů na hřbitově Woodlawn blíže
New-Yorku. Pohřeb konán beze vší okázalosti, ne
bylo nijakého věnce. Nikdo by nebyl tušil, že to po-
hřeb muže, jehož pozůstalost se páčí na nesčíslné
milliony. Avšak na místě věnců vzdána Huntingto
novi jiná a nanejvýš podivná pocta. Byl takřka je!
diným majitelem dráhy »South Pacific«. Ředitelstvo
dráhy ustanovilo, aby na celé rozsáhlé železniční
síti této trati zastavena byla veškerá doprava na půl
hodiny, kdy konán pohřeb Huntingtonův. Ustanoven
signál, jenž ve chvíli, kdy se pohřební průvod hnul.
ohlásil to na všech tratích společnosti. V témž oka-
mžiku musil každý parostroj, každý z několíka se
osobních a nákladních vlaků, kdekoli se nalezaly.
zastavit uprostřed trati. V jízdě pokračováno teprv
pak, když druhým signálem oznámen konec pohřeb-
ního obřadu na hřbitově Woodlawn.
= Rozčilující výjev v oirku. Z Madridu se
oznamuje: Ve zdejším Theatro-círco de Colón« vy-
stupuje v poslední době jakás dáma pod záhadným
jmenem »hraběnka X.« jakožto krotitelka šelem v kleci
ivů. Domnělá hraběnka má při představení vždycky
na tváři škrabošku, aby prý ji její přátelé ze vzne:
šené společnosti madridské nepoznali. Tak aspoň
tvrdí se na reklamních lístcích, jež se rozdávají na
ulici a v cirku. Onehdy večer byla jedna ze lvic od
počátku představení velmi nepokojná, avšak krotitelka
šelem přes to vešla do klece a započala produkci.
#3
alto_textblock
#3
Několikráte musila šelmy, jež nechtěly poslouchat
jejich rozkazů, potrestat bičem. Když pak v koutě
klece mezi dvěmi lvicemi strhla se rvačka a krotitelka
jí chtěla učinit přítrž, kousla jí jedna ze lvic a roz-
sápala jí levou paži. Krotitelka bolestí vykřiklaa
a v obecenstvu vznikla hrozná panika. Krotitelce, jež
byla ve značném nebezpečí, podařilo se s neobyčej-
nou chladnokrevností dostat se z klece, ale pak klesla
vysílena ztrátou krve bez sebe a několik pánů z obe
censlva dopravilo ji do nemocnice. Rány, jež utržila
nejsou prý nebezpečny
#4
alto_textblock
#4
Denní zprávy.
Dnešní číslo přináší pokračování ro-
mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce
1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str
#5
alto_textblock
#5
41—44.
#6
alto_textblock
#6
— Uvázlo to. Tedy zase nic. Dr. Körber
prý s vůdci stran vyjednávati nebude. Vi patrně,
že věc by byla marná. Přesvědčil se jako
dr. Ebenhoch, že mozi českým státním právem
a německou státní řečp zeje propast, již nelze
tak snadno překlenouti. Doba ku smíru dosua
nenadešla a proto lépe bude, raději žádný parla-
ment, než parlament s obstrukcí. Kalkulace
celkem správná. Co tedy? Co jsme řekli již
včera. Nadejde delší doba vlády pomocí oktro-
jírek. Vládnouti tímto způsobem není konečně
nic nepříjemného. Poslat hotový zákon prostě
do redakce »Wiener Ztgu.«2 ki otištění je mno-
hem pohodlnější věc, než tahat se o něj rok a
někdy mnohem déle s parlamentem. Vrcholem
období skrytě absolutistického má býti oktrojo-
vání — vše obecného práva hla so-
vacího. Tak se o tom proslýchá. Starý recopt
Týž, který byl příčinou náhlého Taaffova pádu.
Finanění ministr Steinbac h opíraje se o
malou skupinku parlamentních přátel — na
psali bychom, že to byli rákouští kathedrosí
socialisté — přiměl hraběte Taaffa překvapiii
sněmovnu známým návrhem na zavedení vše-
obecného hlasovacího práva s privilegovanou
skupinou velkostatkářskou. Jak to tehdy do-
padlo, je známo. Panodr. Körber, jemuž se im-
putuje, že experiment Taafův bude opakovat, do-
mnívá se patrně, že lépe pochodí. Jaký by měl
při tom účel, kdyby odvážil se k pokusu tak
riskantnímu? Ne jiný, než u bíti na-
cionalismusotázkami společen-
skými a hospodářskými. Domnívá
se potom, že by se dostali do parlamentu
živlové, kteří by nacienálnímu proudu učini i
přítrž a veřejné činnosti v dali jiný směr, než
kterým se bere dosud. Tatáž methoda, e r jak
jsme už řekli — kterou Steinbach-Taaffe vy-
léčiti chtěli choré Rakousko. Týž lék o jehož
radikálním účinku v ústrojt tohoto státu roze-
psal se tehdy »Fremdenblatts, tak nadšeně, že
bý jej byli sociální demokraté povýšili málem
na svůj orgán. Ve Vídni neznaji totiž
horšího nepřítele než — nacionalismuš. Necht
je to jakýkoli. Dle domnění vídeňského je
tomuto státu nebezpečným nacionalismus každý.
Ideálem Vídně byl ode dávna stát nenárodni.
Toužila po p. t. poddaných, kteří myšlenky
citu národního vůbec neznají, po těch, s jejichž
zbytky i u nás dosud tu i tam se setkávámea
jejichž heslem jest: Čech čí. Němec, všechno
jedno. Kdyby byla ale Vídeň bývala vždy a ke
všem národnostem aspoň stejně nespravedlivou
a tvrdou, však ona při tomto svém prineipu
jednu národnost všemožně protežovala a hej-
čkala, čímž ovšem spravédlivý odpor ostatních
stával se čím dále tím tužším. A konec této
politiky? Do krajnosti rozpoutaný národní boj.
Teď jej chtějí socialismem zažehnat. Ale mýlk
v kalkulaci! Trychlýř, kterým by rádi pročedili
do parlamentu vídeňského co možná hodně kře
sťanských sociálů, sociálních demokratů, Šuster-
šičovců a vůbec nenárodních klerikálů, má díru.
Na to, aby lidu z hrudi vyrval cítění národní,
socialismus parlamentní nestačí. Národnostní
prohd rozvalí opětii hravě socialištické hráke
nebude sveden do normálního řečiště dříve,
dokud nebude v tomtostátě povýšen na princip
panující — princip absolutně rovného práva
— Zle je! Včera byl déšt již na spadnutí.
Ba několik kapek skutečně dopadlo na vyprahlou
zemí. Však dostavil se záhy neklidný pan Borens,
rozehnal mraky a dnes již zas se klene nad
námi ani nejmenším obláčkem porušený azur
nebeský. Krásně je, zejmena pro výletníky, ale
zle pro naše hospodáře. Řepa na polích již hoří.
Země je tvrdá jako žula a bulva v ni spíše
mízí než roste. Čas kvapí a nesprchne-li ještě
tento týden — pak pěstitelé cukrovky ohromnou
utrpí škodu. Nejinak má se to skr ovocem. Není
ho beztoho letos příliš mnoho, však i to, co
zbylo po pohromách dřivějších, dnes povážlivě
je ohroženo. — Zejmena švestky, jež ná-
#7
alto_textblock
#7
sledkem sucha padaji v takovém množstv
že do uzrání na stromě nic nezbude. —
Však i ostatní stromoví nynějším suchem velice
trpí. Otavy jsou na mnoze spáleny a poněvadž
bylo letos také sena a jetelů málo, ba i slámy
po skrovnu, smutně dařiti se bude dobytku.
Jsou to nepěkné vyhlídky, ovšem trpělivý český
sedlák by na svých širokých zádech i to unesl,
kdyby aspoň všude bylo dost bramborů. Však
i těch je ve většině Čech pomalu. Na jihu —
a to ještě štěstí — jest jich sice hojnost, však
v těžších půdách se neurodily. A čím živiti se
bude v zimě chudina, jež na brambor je vlastně
výhradně odkázána ?
— Dementi. V některých časopisech obje-
víla se zpráva, že si dr. Pacák vyžádal od vý-
konného výboru nár. strany svobodomyslné
zmocnění, aby po případě s ministerským před-
sedou dr. Kaizlem vyjednával. Jsme s to pro-
hlásiti tuto zprávu za smyšlenku.
— Osobní. Vrchní inspektor pěchoty prine
Ludvík Windischgrätz odjel dnes v 8 hodin
25 minut rychlíkem české západní dráby z Prahy do
Plzně,
— Rodinné zprávy. Slečna Mařenka Jiruš-
kova, dcera továrníka v Týništi n, O, a pan Josef
Maý,c. k. poštovní assistent v Hradci Králové
slaví sňatek dne 25. srpna v Týništi n. O.— Slečna
Gabriela Pojezná, dcera říd. učitele v Nové Ce-
rekvi a pan Frant. Kotoun, učitel v Kamenici nad
Lipou, slaví sňatek dne 30. srpna ve farním chrámu
v Nové Gerekvi,
—Německá nabídka českých kalendářů.
Píše se nám: Skvostným dokladem zvrácenosti po-
měrů na Moravě a spolu německé drzosti jest ně-
mecká nabídka s německým objednacím listem na
české kalendáře. Německá firma E. Hölzlova v Olo-
mouci vydává již po 17 let české kalendáře; to samo
bylo by jenom dokladem naší netečnosti, že při ta-
kové spoustě dobrých, skutečně českých kalendářů
jest ještě možno cizáckým firmám zaplavovati kraje
moravské svými výrobky, ale neskonale drzé jest při
tom, že tato německá firma českým knihkupcům
české kalendáře jenom německými prospekty na-
bízí. Mohlarli stlouci několik českých kalendářů,
snad by si kratičký český oběžník také byla mohla
poříditi. Nešvar ten trvá již léta ; divíme se, že čeští
knihkupci jej trpí. Ba mohu jmenovati řadu českých
firem nakladatelských i komisionářských, kteréž jako
by neměly ani potuchy o národní hrdosti, samy
české kalendáře nabízejí i svým českým kollegům
dvojjazyčnými prospekty. Co jest smutnější?
Sjezdy absolventů učitelských ústavů
konány v minulých dnech v Budějovicí ch,
kdež se sešli po 40letech absolventi tehdejšího pae-
dagogia budějovického z r. 1860; bylo jich tehdy
41 kandidatův; 35 Čechů a 6 Němců: dosud působi
22 učitelů, 2 jsou ve výslužbě, nezvěstných 5 a 12
zemřelo. Sjezdu se zúčastnili: F. Ernest, řídící učitel
v Žimuticích, J Dlouhý, ředilel měšť. školy v Do-
brušce, J. Jarolím, říd. učitel ve Volyni, Št. Kovařík,
cvičný učitel v Soběslavi, J. König, učitel v Klato-
vech, J. Kvěch, učitel v Táboře, J. Mazanec, učitel
ve výslužbě na Smíchově, J. Mikyška, říd. uč. ve
Velešíně, J. Sauer, ředitel měšť. šk. v Budějovicích,
F. Tolar, říd. uč. ve Vráži, J. Vaněk, říd. uč. v Ko-
vářově, F. Votava, čříd. učitel na Horách Stříbrných.
— V Soběslavi sešli se absolventi z roku 1880
ve dnech 12. a 13. srpna a sice přítomni byli sjezdu
z 96 absolventů 31. — Jediný z bývalých učitelů na
ústavě cv. učitel. Št. Kovařík, se dostavil ku sjezdu;
ostatní všichni buď zemřeli (řed. Huml, professoři
Smolík a Šimek cv. uč. Duda), buď přeloženi do
Prahy (prof. Číhař, Jícha, John). — Po tiché mši,
za zvěčnělé konané, navštívili ústav, hroby zemře-
dých učitelů a kollegů a sešli se v Náredním hostinci
ku společnému hovoru a zábavě. Přítomni byli:
Bartoš A. z Libíně, Bečvář V. z Kestřan, Bízek Tom.
z Plzně, Bouček M. z Přeštic, Březina F. ze Škrdlo-
vic, Červenka V. z Hlavatce, Teutsch Fr. z Střeč-
míře, Dyk J. z Kralovic, Hapeka Aug. z Radětic,
Hruška M. z Kostelní. Radouně, Janků Fr. z Pelce,
Kopřiva J. z Pluh. Ždáru, Kovář Fr. z Krašovic,
Krása V. z Žirovnice, Menšík Vojt. z Hory Ratiboř-
ské, Mostecký V, z Vedňan, Picek J. z Janova, Po-
láček V. z Rokycan, Procházka Fr. z Žihobce, Rod
Ant. z Ratiboře, Rosmüller J. z Hlavečníka, Slavík.
z Pacova, Smolík Bedř. z Mladošovic, Schönelt Rud.
z Střížovic, Štegor J. z Tábora, Švec V. z Bošilce,
Truhlář Fel. z Bukovska, Vašta Jak. z Hoštic, Volc
J. z Vodňan, Voráček F. z Mirotic, Vydra St. z Ho-
ražďovico
—Osudné dcera. Na východ od Prahy žije
továrník se svojí chotí a několika dětmi již vyrost-
lejšími, ale zdržuje se málo doma. Zdali rád mešká
mimo rodinný krb pro domácí poměry, aneb jestli
opouští sídlo své za příčinou obchodních záležitostí,
není známo. Jedno však jisto jest, totiž že své, ze-
jmena vzdálenější cesty nerad podniká sám, kteráž
okolnost připravila mu již často velké nepříjemnosti
a nesnáze, Před několíka měsíci odjel za obchod-
ními záležitostmi kamsi do Uher k továrníku, jemuž
představilzároveň svojí dceru, sličnou 17—18letou
dívku. Dcera uvítána a hostěna byla v maďarské
rodině, třeba že neznala slova maďarského, s veškerou
možnou péčí a všímal si jí hlavně dospělý syn to-
várníka, jemuž — a snad také jeho otci — impono-
valo též velké věno, které dcera zámožného továr-
níka z Čech musila dostati a jež — prý v obnosu
100.000 zl.— vyplnilo by poněkud provětranou po-
kladnu závodu maďarského. Nápadné dvoření syna
maďarského továrníka mladé dívce nebylo však příliš
vhod továrníku českému, který nespustil ji proto s oči
a raději pobyt svůj v továrně zkrátil a potloukal se pak
s dcerou po různých městech Uher, načež vrátil se
do své vlasti. Nežli však odebral se ku své rodině,
zajel si do Prahy a »dceru« svou v ní »odložil«,
Dobrodružný jeho vylet do Uher nebyl však tím