#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 195. ze dne 18. července 1905.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Předchůdce »Potemkina«. Ačkoliv dost romá
nově zněly zprávy o vzpouře námořníků »Potem-
kina«, přece není třeba sahati daleko nazpět do hi-
storie, aby analogický případ vzpoury na lodi byí
nalezen. Jak »Gaulois« vzpomíná, stalo se tak vr
1873 za španělské občanské války, kdy mužstvo špa-
nělské fregatty »Numancie« se vzbouřilo proti vládě,
v jejímž čele tehdy stál Emilio Castello. Loď stála
na rejdě kartaginské a zamířila děla svoje proti mě-
stu. Prve však nežli vypálila, objevilo se španělské
válečné loďstvo na obzoru a »Numancii« nezbývalo
než prchati. Francouzská eskadra později loď zajala
a mužstvo vydala vojenským úřadům španělským.
Náčelníci vzpoury dostali se za své buřičství na
mnoho let na pevnost.
= Váěčnost sultánova. Přítel našeho listu píše
nám z Cařihradu: O sultánovi Hamidovi kolují různé
pověsti a báje, v nichž většinou hraje roli ukrutného
krvežíznivce. Jest to jeho osud, jako mnoha jiných
panovníků, že nemůže býti takým, jakým vlastně jest
a že mnohdy musí býti proti vlastní vůli ukrutným.
aby odvrátil od sebe vražednou ruku svých milost-
níků a ochranců, kteří ho ovládají. Převzal od svých
předchůdců strašné dědictví a musí odnésti hříchy.
jež páchali po celá století. Jako dítě nalézal oblibu
v řemeslech a strávil každý den delší čas mezi ře-
meslníky, pracujícími v paláci. Z těch utkvěli mu
někteří v paměti a předsevzal si odměniti je za ra-
dosti, jež mu v mládí připravili, nehledě při tom ani
na národnost ani na vyznání. V té příčině třeba
přiznati, že není fanatikem mohamedánským, jak ho
mnozí líčí, ač, jak se samo sebou rozumí, musí
v mnohých věcech dávati přednost mohamedánům.
Před krátkým časem vzpomněl si na řemeslníka
Ohanésa Arménce, který si s ním hrával v paláci a
poručil ho vyhledati. Okamžitě byla veškerá caři-
hradská policie na nohou, by vyplnila příkaz pady-
šaha, ale podařilo se jí toliko dověděti se, že Ohanés
Kalfa zemřel před třemi lety, zanechav jednoho syna.
Sultán tedy poručil nalézti tohoto a když ho policie
vypátrala, rozkázal, by byl doveden k němu. Ten
byl malým úřadníkem v Kallipoli u správy státních
dluhů a třásl se strachem, když ho policisté vedli do
Yildizu, domnívaje se, že ho očekává nějaký hrozný
trest. Jaké bylo ale jeho překvapení, když byl před-
veden k sultánovi a ten ho jmenoval úřadníkemv
dragomanském úřadu v Yildizu. Podobně dal vyhle-
dati Řeka, kterého znal pod jménem Janko (Jan)
který jako mladý učenník pracoval v paláci. Jelikož
neznal jeho vlastní jméno, bylo policii nemožno na-
lézti Řeka a tu si pomohla tím, že ho prohlásila za
zemřelého. Náhoda tomu ale chtěla, že Janko před
krátkým časem pracoval zase v paláci a že ho sul-
tán, který má zvláštní zálibu pro- ozdobné truhlářství
a často s dělníky hovoří, poznal po dvaceti pěti
letech. »Podivno,« pravil k okolostojícím žertovně,
»že zde vstávají lidé z mrtvých. Bylo mi sděleno, že
Janko zemřel a on jest nyní zde.« Pohovořiv s ním
pak delší čas, jmenoval ho řemeslníkem v paláci
s měsíčním platem 800 grošů. Zároveň ale projevi)
svou nespokojenost policejnímu veliteli a přikázal
přísně, by policie svědomitě splňovala jeho příkazya
nevydávala živé za zemřelé.
= Účes la Cecilie. Z Berlína se sděluje: Ko-
runní princezna Cecilie vzbudila svým vysokým,
#5
alto_textblock
#5
zvláštním účesem nemalé povstání v berlínském
damském světě. Vše chce býti nyní česáno »á la
Cecilie«. Účes korunní princezny není však věcí jen
tak lehkou. Především patří k tomu bohatý vlastní
vlas, nemá-li přihoditi se některé dámě malér, jaký
potkal dvorní jednu dámu při hostině v mramoro-
vém paláci. Obobatila řídký svůj vlas o umělé vlasy,
pomocí jichž docílila vysokého účesu la Cecilie.
Při hostině však musila seděti jako kamenná socha.
neboť každý prudčí pohyb znamenal kalamitu. Avšak
neušla jí. Sluha, roznášející pokrmy, zavadil o její
frisuru a ta spadla za hlučného smíchu dvorní dámě
do talíře. Jisto však, že vlásenkáři berlínští činí ve-
lice dobré obchody s falešnými vlasy a s úpravou
vysokých účesů la Cecilie.
= Výborný muž, senátor pan Lintilhac. Fran-
couzský senátor pan Lintilhac je rozhodně výbor-
ným mužem, neboť jest universitním professorem,
členem senátu, doktorem filosofie, automobilistou,
cyklistou, otcem četné rodiny a dokonce už děde-
čkem. Kromě toho jest znamenitým řečníkem, nebot
jakmile ujme se slova, rozveseli i nejvážnější ma-
trony senátorů, sedící v ložích. S komikou nenapo-
dobitelnou, kterou sám považuje však za professor-
sky katonskou přísnost, dovede dvě hodiny vyklá-
dati, že dvakrát dvě jsou čtyři. Před nedávnou do-
bou vzal si pan Lintilhac do hlavy, že bude studo-
vati práva. Podrobil se také zkoušce a — propadí
na celé čáře. To bylo haló v senátě. Pan Lintilhac
však z propadnutí si nic nedělal a podrobil se znova
zkoušce, při které šťastně obstál. Přátelé pobádají
jej nyní, aby zkusil ještě studovati medicinu a není
vyloučeno, že při podnikavosti pana Lintilhaca dojde
i k tomu.
= Pohádkový palác indického knížete. Indický
kníže Maharadža v Kapurthale v severním Pendžabu
dal si zbudovati nákladem asi čtyř millionů korun
palác, jaký vykouzliti dovedla jen fantasie orientál-
ských pohádkářů, nebo mistrné péro zesnulého Jókaie.
Úchvatná stavba zdá se býti vidinou, snem spřede-
ným z mlh. A přece je to bílý a azurově modrý mra-
mor. Stavba, přípomínající celým stylem svým staro-
indickou architekturu, uvnitř vypravena je s opulene
moderní. Kol do kola paláce táhnou se prostranné
gallerie a logie s ballustrádami, jako by v alabastru
vyřezávanými, spočívající na sloupoví z modrého,
kanadského mramoru. Palác má uvnitř čtrnácte pro-
storných sálů, z nichž rozevírá se vyhlídka do čaro-
krásné zahrady, plné vodometů a umělých vodo-
pádů. V sálech, aby ochlazena byla teplota, po mra-
morových deskách ustavičně stéká křišťálová voda.
Kuchyně zařízena je s takovým luxusem, že jen ná
řadí stálo 100.000 K.
= Zvláštní koncert. Ze Ženevy se nám píše
Před několika dny došlo zde k náhodnému a zvlášt-
nímu uspořádání koncertu. Mladistvý český virtups
vážný soupeř Kubelíkův, Jaroslav Kocián, vraceje se
do svého domova na prázdniny z uměleckého a bo-
hatými úspěchy korunovaného tournée v Italii,, za-
stavil se zde v Ženevě, kde v nádherném paláci
Tursiově ukázány mu byly housle guarnerky, na
které hrál kdysi Paganini a jež v zámku uschovány
byly pod sklem ve zvláštní skříni zapečetěny jako
vzácná relikvie. Kocián vyslovil přání, že rád by na
housle ty zahrál a bylo mu to purkmistrem ženev-
ským se vzácnou ochotou dovoleno. Maire sezval
sám přední kruhy ženevské a koncert Kociánův
#6
alto_textblock
#6
konán za ohromného účastenství nejvzácnějších osob-
ností města. Kocián hrál s veškerým svým tempera-
mentem a brillantní technikou a přidal i několik če-
ských skladeb, jež obecenstvo uchvátily. Při bře
praskly mu dvě struny, ale to nedovedlo uvésti jej
do rozpaků. A když i třetí praskla, za bouřlivé po-
chvaly, jako kdysi Paganini, pokračoval ve svém
koncertu na stroně jedné. Když bylo po koncertu,
uloženy opětně housle pod víko skříně, zapečetěny a
všichni přítomní podepsali se na pergamenový papír,
kde zapsáno mimo datum dne a roku, že po 65
letech opět poprve na housle ty hrál český umělec
Jaroslav Kocián, hodný pověsti českého Paganiniho.
#7
alto_textblock
#7
Zemřeli v Praze.
Dne 11. července: Horáčkova Marie, dcera
zámečníka, 1 rok, čp. 730—I. Krováčkova Marie, dcera
pekaře, 14 dní, čp. 353—II., Šimáčková Marie, vdova
po rolníku, 52 roky, čp. 807—II. Jirovec Jan, c. k.
nadstrážník, 48 roků, čp. 1681—II. Macnáčková Fran-
tiška, vdova po výměnkáři, 70 roků, čp. 1841—II.
Hedic Josef. c. k. soudní vykonavatel v. v., 71 roků,
čp. 240—III. Minaříkova Růžena, dcera typografa,
1 rok, čp. 312—III. Hodková Františka, manželka te-
sařského mistra, 59 roků, čp. 131—VI. Federhonc,
Josef, dělník, 50 roků, čp. 398—VII. Marešova Jar-
mila, dcera zámečníka, 41/2 měs., č. 525—VII. Veselá
Anna, dcera obuvníka, 21/2 roku, čp. 603—VII. Ham-
pešt František, syn dělnice, 8 měs., čp. 91—VIII. Še-
divý Stanislav, syn kováře, 51/2 roku, čp. 157—VIII.
— U milosrdných sester: Borovička Václav,
syn dělníka, 12 roků. Doubová Marie, manželka tkalce,
84 roky. — V židovské nemocnici: Hrou-
čková Františka, ošetřovatelka, 27 roků. — V měst-
ském chudobinci: Kuchařová Marie, dcera labo-
ranta, 82 roky. — Ve všeobecné nemocnici:
Bejškova Marie, služka, 69 roků. Jebavá Marie, služka,
161% roku. Klímová Anna, dělnice, 77 roků. Markoviě
František, revisor buštěhradské dráhy, 44 roky. Si-
chert Jaroslav, c. k. úřadník, 27 roků. Schuber Rudolí,
truhlářský pomocník, 26 roků. Skuhrovec Jan, fiakri-
sta, 52 roky. Šajnerová Anna, manželka krejčího, 42
#8
alto_textblock
#8
roky
#9
alto_textblock
#9
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru-
V úterý 18. července.
Začátek o 3/48. hod.
Milostpánova komorná.
Veselohra o 3 jednáních. Napsali Paul Bilhaud a M.
Henequin. Přeložil J. Tišnov. Režisér V. Spurný.
#10
alto_textblock
#10
(blíže Palackého
Aréna na Smíchově
mostu).
V úterý 18. července.
Začátek o 7. hod.
Salon Martin.
Fraška o 3 odděl. Napsal Antony Mars. Přeložil
V. Táborský. Režisér Jan Kubík.
#11
alto_textblock
#11
na Král
Pištěkovo lidové divadlo vinehradock
úterý 18. července.
Začátek o 7. hod.
Pohostinská hra A. Bernardiho, umělce proměn
Mloupý kousek p. Jeroma.
Manželova pomsta
Slavní komponisté
Maroušek — Svéhlavost.
#12
alto_textblock
#12
88
#13
alto_textblock
#13
85 —
#14
alto_textblock
#14
Za soumraku se dvéře otevřely a vešla tiše
starší dáma.
»Má milá,« pokoušela se, »a nemohla bys —e
»Ach, matinko !« zvolala dívka, »tyls mi: to také
přišla říci?«
Druhého dne byla slečna Woodova velmi pevnou.
Za tři týdny přijala místo na Medvědí říčce. Za dva mě-
síce se vypravila s těžkým srdcem, avšak s duchem žá-
dostivým neznámého.
#15
alto_textblock
#15
bartonu, jako když ji prateta brávala za ruku a dívajíe
se na ni upjatě se zálibou, prohlásila
»Drahoušku, stáváš se každičkým rokem více po-
dobna ženě generálově.«
»Myslite nejspíše můj nos,« odpovídá na to Molly
»Nesmysl, díté. Ty máš rodinnou délku nosu a já
jsem neslyšela, že by nás to hanobilo.«
»Ale, myslím, že nejsem dosti velká.«
»Tak jen běž do svého pokoje a obleč se k čaji.
Starkové bývali vždy dochvilní.«
A po této každoroční rozmluvě běží Molly do svého
pokojíku a tam potají radí se po dobrých deset minut se
dvěma předměty, dříve než se počne oblékati, třeba se
tím i vydávala v nebezpečí, že se stane nevěrnou dóchvil-
nosti Starků. Tyto dva předměty, jak jste asi správně
uhodli, jsou miniatura ženy generálovy a zreadlo.
Tolik o původu slečny Molly Stark- Woodovy.
Druhou příčinou, proč nebyla obyčejnou dívkou, byla
její povaha. Tato povaha byla výsledkem pýchy rodové
zmužilosti, zápasící s rodinnými strasťmi.
Právě rok před tím, když měla býti uvedena do
světa — ne do velkého světa metropolitního, nýbrž do
světa, který by ji byl přijal a kořil se ji na svých věneč-
cích a obědech v Troyi, Rutlandu a Burlingtonu — obrá-
tilo se štěstí k Woodovům zády. Neměli nikdy velikého
majetku; avšak měli dosti. Od pokolení k pokolení dítky
chodily do škol jako lidé urozených, oblékali se jako lidé
urození, mluvívali a chovali se jako urození, a také žili a
umírali urozeně. A teď jejich mlýny padly.
Molly nepřemýšlela o svém prvém večerním úboru,
ale vyhledávala žáky, jež by učila hudbě. Shledávala ka-
„Virgiňan-
#16
alto_textblock
#16
22