ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b25e3970-7272-11dc-8499-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXX.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pondělí dne 10. září 1900
#3 alto_textblock #3
Číslo 250
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. list přečplácí se- v Praze v sduinistrati na naěsle . . . . k — na čtrrt lete s dvejí čonáškoe na měsle k atvt lota . . . . 7 K s0 ve flialkácha na měsíe . . . . . . 2 K 30h Pošton: na měsíe :ke zs čtrré leia s dvojí záailke na měsíe n vrt lels . . . : uk a
#5 alto_textblock #5
—
#6 alto_textblock #6
e
#7 alto_textblock #7
V drobném prodeji raení číslo o pobě . . . s vdpolední . . . . na z Ve dlislkách na vonkově zanní číslo. . . . . . . . 10 očpolední . . . . . . . . 5b Inserá ty platí se hotově napřed. Přodplacení a lnserty příjímná sdminl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nachásejí se též redake tlskárna s uzpedics „Národninh Listů“ Bukopisy se nevrncsj-
#8 alto_textblock #8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“, Termínových voleb. Z Vídně, 10. září. V čele pátečního čísla oznámily »Národní Listy«, že voličstvo půjde k osudí v lednu. Na tomto tvrzení trvali jsme přese všechny opačné zprávy. které v úplné neznalosti podmínek pro volby volitelů ohlašovaly volby dokonce na měsíc říjen. Je rozhodnuto definitivně, že hlavní část nových voleb od- bude se v první polovici ledna Ze Lvova, 10. září. »Denníku Pol skému« telegrafují z Vídně, že na míni- sterské radě sobotní termín pro nové volby byl stanoven v ten rozum, že nové volby. vyjma Halič, Bukovinu a Dalmacii (kteréžto země maji pravoslavné obyvatelstvo), konat se budou ve všech kuriích mezi 2. a 15. lednem a ve vzpomenutých zemích za kurii IV. a V. mezi 15. prosincem a vánocemi t. r., za ostatní kurie mezi 2.a 8. lednem. Historie slyšení dra. Pientaka. Z Vídně, 10. září. Jsme s to nyní oznámiti, proč byl polský ministr- krajan dr. Pientak na sobotu ráno povolán k císaři pro svoje odhodlání odstoupiti. Nyní z pramene původního potvrzuje se, co jsme oznamovali den za dnem přes offi- ciosní dementování: že byla ministerská krise vůbec a že byl odchod dra. Pientaka zvláště zcela blízkým; eventualita ta že od vrácena byla definitivně na sobotní audienci O překonané ministerské krisi. Ze Lvova, 10. září. »Dziennik Polskie se dovídá, že za rokování kabinetu ve pří čině rozpuštění poslanecké sněmovny vznikla ministerská krise a že zejmena ministr za Halič dr. Pientak byl ten, který se opíral rozpuštění. Nyní však tato krise je překonána a sní souviselo sou- kromé slyšení Pientakovo u císaře. První veřejný nátlak z leva. Z Vídně, 10. září. Hrabě Stürgkh, který dnes týden zuby nehty bránil se roz- puštění sněmovny poslanecké, nyní, když toto je provedeno, durdí a zlobí se, že nestalo se již tak před čtyřmi měsíci a že minister- stvo propáslo drahocenný čas od června do září, kterého snad později bude bolestně po hřešováno. Zároveň poslanec ten vyslovuje politování ve svém pondělním věstníku » Mon- tagspresse«, že »bacillu českého slavomamue neodnímá se půda veřejným prohlášením vlád- ních zámyslů. Jsou-li tyto spornými, potom prý je svrchováný čas, aby českým vykla- dačům čeleno bylo autentickou interpretací, t. j smlouvou faktickou a to rozhodně a ener- gicky. Tím prý je praveno, že akt roz- puštění říšské rady nesmí zů- stati ojedinělým. Naopak musí prý to býti jen článek v celém plánu. Pouhou objektivitou, na které vláda ve své enunciaci si zakládá, není prý spomo- ženo. Naopak, vláda prý nesmí míti ž ád- nou nepředpojatost a žádnou objektivnost, ona musí pokládati nej- přesnější strannictví za povin- nost svého úřadu. Nejostřejší důkaz tohoto strannictví sobě přeje hr. Stürg kh míti osvědčen a proveden proti Čechům. »Hrr na Čechyl«, to je stálý refrain a souhrn politické moudrosti jak obou orgánů pražského kasina, tak i předních statí poli- tické a hospodářské části »Neue Fr. Presse« a p. hr. Stürgkha, který po p. Arnoštu šl. Plenerovi nezdědil sice vědomostia talent, ale zžíravou ambici státi se mi- nist rem a chorobnou takřka do- mýšlivost, že, nestane-li se jím, bude Rakousko najisto vydáno zkáze.
#9 alto_textblock #9
Sensace. Z Vídně, 10. září. »Montags presse« nerozpakovala se uveřejniti tento pešíský telegram, který vzbuditi může jen všeobecnou veselost a home- rický smích: V Uhrách uvažují čile výsledek nejbližších rakouských voleb. Ma- darští politikové dostali z Vídně sensační zprávu, že vláda chce zůstaviti pole socialistům. Kdyby jich přišlo do říšské rady 70—80, mohla by se pro- střednictvím jejich problemu zmírniti síla snah federalistických, to však mohlo by se státi jen oktroyovaným novým volebním řádem, t. j. všeobecným právem volebním. Je jenom otázka, kdo koho nadul: zdali ví- deňští zpravodajové maďarské politiky,č pešťský zpravodaj německo-liberální olicinu »Montagspresse«.
#10 alto_textblock #10
Telegrafické zprávy „N. L“. Z Terstu, 9. září. (C-B.) Dnes byla spuštěna na vodu nová b cvní loď »Habs burg« za přítomnosti arcivévody Dedřicha jeho choti, civilních i vojenských hodnostův a velkého množství lidu. Z Berlína, 9. září. (C.- B.) Říšský kancléř kníže Hohenlohe sem dnes ráno přijel. Z Paříže, 9. září. (C.-B.) Za příčinou světové výstavy obdrželi od J. V. cí- saře Františka Josefa tito funkcionáři vy znamenání: Generální komisař a senátní president v conseil d'état Alfred Picar velký kříž řádu Leopoldova, generální ředitel Louis Delaunay- Belleville řád že- lezné koruny I. třídy, první velevyslanecký sekretář Francois Arago velký kříž řádu Františka Josefa a generální sekretář Henri Chardon komturský kříž řádu Františk Josefa s hvězdou.
#11 alto_textblock #11
Z Paříže, 9. září. (C.-B.) Arci- biskup v Aixu (v Provenci) Gouthe- Soulard dnes zemřel. Z Petrohradn, 9. září. (C.-B.) »In valid« oznamuje, že císař nařídil, aby z první a druhé hmoždířové baterie první východosibířské dělostřelecké brigády utvořen byl létací hmoždířový park, který v případě války proměněn bude ve východosibířskou hmoždířovou brigádu. Z Bělehradu, 8. září. (C.-B.) Úřadní list uveřejňuje tento z Petěrhofu 12. srpna (dle ruského kalendáře) datovaný vlastno- ruční list cara Mikuláše, kterýmž car odpověděl na dopis, v němž král Ale- xandr mu zprávu podal o svém sňatku: »Pane Bratře! S neobyčejným uspokojením vyčetl jsem z Vašeho listu zprávu o sňatku Vašeho Veličenstva s paní Drágou Luněvi- covou, dcerou Ranty Luněvice a vnučkou vojvody Mikuláše Luněvice. Vzhledem ku přátelským svazkům a duchovnímu příbu- zenství, jež mezi Vaším Veličenstvem a mnou trvají, měl jsem na této šťastné události živé účastenství a spěchám, abych Vašemu Ve- ličenstvu projevil svoje nejsrdečnější blaho- přání. Poje k tomuto projevu také přání vše- likého štěstí a blaha pro Vaše Veličenstvo Její Veličenstvo královnu, prosím opětně, abyste přijal ujištění mě zvláštní úcty, s kte- rouž jsem i nadále Vašeho Veličenstva, svého pana bratra, dobrý bratr Mikuláš.« Z Bukurešti, 9. září. (C.-B.) »Agence Roumaine« oznamuje: Tvrzení bulharských listů, že policie rumunská se zatčenými Bul- hary zle nakládá, jest naprosto klamnéa vyvrací se co nejrozhodněji. Rovněž jsou úplně vymyšlena citovaná jmena, jakoži uvedené činy a podrobnosti. Rumunská vláda je s to dokázati bezdůvodnost těchto obžalob. Z Bukurešti, 9. září. (C.-B) Dle zpráv časopiseckých byla za příčinou pod- zimních cvičení doplněna aktivní divise v Do- brudži několika batteriemi dělostřelectva sbory ženijními. Z Kristianie, 9. září. (C.-B.) Volby volitelů pro storthing vykazují, dle došlých zpráv, tyto výsledky: zvoleno 69 členů le- vice, 33 členové pravice a jeden umírněný Levice získala 13 míst a ztratila jich 15. získala tedy pravice o 2 místa více než měla roku 1898. Ve dvanácti místech bude se teprv volit. Z Madridu, 9. září. (C.-B.) Ve vče řejší ministerské radě bylo usneseno, aby v Madridě, Valencii a Barceloně konsti- tuční stav byl obnoven.
#12 alto_textblock #12
Sokolské slavnosti v severní Moravě (Pův. zpr. »Nár. Listů«). —ica. V Litovli, 9. září. Ze Zábřehu bralo se Sokolstvo za velmi příznivé pohody ke Zvoli, čarovným krajem, na jehož severním obzoru vévodí králická Sněžka a Praděd. Kdysi náležel kraj tento k nejčeš- tějším v české koruně. Zdeněk Kostka z Postu- pice tu vládl“ po něm pánové z Boskovic a ko nečně Žerolinové. To bylo ovšem v době před- bělohorské. Podivné osudy měli tito pánové Pana Zdeňka u Zvole odbojní nepřátelé Jiříka krále úkladně zabili, posledního pána Jana Šem- beru z Boskovic, na Černé Hoře a v Bučovi- cích »čert sebral« (v zámku bučovském posud je vidět krev, jak čert panem Šemberou o ze uhodil) a pan Ladislav Vilém ze Žerotína, nej- mocnější pán moravský, vyšel z vlasti a zahy- nul neznámo kde. Kraj osiřel, a tu se ho otcovsky ujal pan — Karel kníže z Liechten- steinu. Od té doby ubohý kraj neměl domácích pánů a žil toliko pod rukou drábů. Drápy jejich za 280 let hluboce se vryly ve tvář a páte ubohého lidu. Ale až na srdce drápy nepronikly Toho je nám důkazem historie gymnasia zábřez- ského. Sta a sta lidí, i nádenníci nuzní zavázali se ke stálým a určitým přispěvkům n gymnasium a se slzami radosti v oku přesně příspěvky své odváději. Právě prodělává Zábřezsko nové, druhé období svého obrození; sokolské jednoty tu po- vstávají. Poslední ve Zvoli. Proto a takovou touhou čekali ve Zvoli na čety sokolské. Cel obec se seběhla. Tolik cizího lidu dávno, pra- dávno Zvole už neviděla. Pravda, bývalo jinak, když králové čeští jezdívali do Olomouce. Tu musili přes Zábřeh a kolem Zvole u Úsova na Unčov a do Olomouce. Ale kde jsou ty časy Posledně tudy jel král Vladislav II. k hanebné úmluvě s Matyášem Corvinem. Ale kdo pak s na to vzpomene! Nynější Zvolané do smrti bu- dou rádi, že viděli alespoň tolik Sokolů, když už ne samého krále. Jménem jejich promluvil stařičký pan nad- učitel, postava milounká a ctihodná, jakohy J. V. Rais ji byl vykouzlil. Líčil radost svých spoluobčanů tak tklivě a prostě, že všechna srdce si uchvátil. Jemu s širokým a mužným vzletem odpověděl starosta Sokola pražského dr. Jos. Seheiner. Dojem byl mocný. Zde podobné mluvy ještě neslyšeli. Po krátkém odpočinku nový pochod, na stanici Lukavickou a odtud zvláštním vlakem do Červenky. Tam už čekali starosta a městská rada z Litovle, stateční pracovníci, kteří město právě před rokem zbavili posledních následků záplavy tatarské. Pochod z Červenky do Litovle je krátký malá hodinka, ale vydal, v úpalu slunečním po silnici, na niž je prachu po kotníky. Čtrnáce set Sokolů čtyrstupem. Ale v Litovli na vše s zapomenulo. Tu závodilo všechno v ochotě lásce k hostům a zahrnovalo nás přátelskými projevy. A není to věru maličkost, opatřit výborné obědy a všechno pohodlí čtrnáeti stům hostů (Liosel má pouze 4300 obyv.) Ale byla to sku
#13 alto_textblock #13
tečná, velká, srdečná slavnost, celý ten pobyt v Litovli. Takové jsou »kořeny« toho němectví na Moravě. Před rokem ještě hrst odrodilců nůše židů dodávaly Litovli německý ráz, a dnes je to thanácké město, z něhož úžasná práce organisační, a pro obyčejné smrtelníky české přímo nepochopitelná obezřelost, vytrvalosta obětavost pro věčné časy vypudily všechny »na- těrače« německé. A příchod Sokolů, slavnostni cvičení, úchvatná řeč dr. Karla Pippich v duchu sokolském, a celá odpolední a večerní slavnost na náměstí a v Besedě, vše to platilo českému rázu města. A snad nikdy býval uchvatitelě nenabyli tak makavého přesvědčení že jejích sláva nadobro pominula, jako právě tentokráte. Co je v Litovli českého, a to je 99 všeho obyvatelstva, vše bylo na nohou a pra- covalo o zdaru slavnostního dne!
#14 alto_textblock #14
—ica. V Olomouci, 9. září 1900 Také tedy olomoucký den máme za sebou Kdo znal Olomouc před třiceti lety, žasl nyní přírozený vývoj věcí nedá se zameziti. Až se jednou v Olomouci začne tak pracovati, jako se pracovalo v Litovli, nebude to také beznadějný zápas. Prozatím takřka samo sebou stalo se tolik, že můžeme býti naprosto spokojeni. Dobrá čtvrtina domů ozdobena byla prapory českýmia na ulicích německý hovor jako by byl zanikl. Ovšem bylo v Olomouci přítomno 2400 Sokolů a několik tisíc okolních Hanáků. Za velkolepý průvod městem s hudbou hanáckou a zábřez- skou odemstili se Němci způsobem v pravdě »o stasíatskýms: stařičkému Sokolovi V. Kritznerovi z Olomouce ze zadu rozbili klackem hlavu. Germán Slavík (syn majitelky tiskárny) je podezře- lým z tohoto i Mongola nedůstojného skutku. Krev stařičkého muže musila tudíž smýti hanu, která se stala sta- rému sídlu knížat českých tím, že po hlavníni náměstí prošlo 2400 Sokolů s vlajícími prapory, a že tisíce hrdel provolávalo Sokolíkům slávu. Pan purkmistr Brandhuber ovšem průvod zapověděl, a když místodržitelství přes jeho hlavu průvod povolilo, oznámil t p. Brandhuber »všemu občanstvu velkými německými plakáty, a — důtklivě varoval, aby nikdo neporušil klid! — Sotva Sokolíci na ohromném nádvoří ha- náckého pivovaru v Holicích u Olomouce odbyli si znamenitá prostná cvičení, spustil se děsný líják s krupobitím. Ale za čtvrt hodinky bylo vše odbyto a na prostranství před pivovarem tísnilo se asi 15.000 lidí kolem tribuny řečnické. na niž vystoupil starosta obce sokolské p. dr Jan Podlipný a promluvil asi takto:
#15 alto_textblock #15
Bratří Sokolové! Lide českoslovanský Bratrské přinášíme cily a horoucí přání, by spo- jenectví od věků trvající neutuchlo, nýbrž stále více se upevňovalo, by pokrevenství rodné bylo ča- stěji v paměti oživováno a aby vás i nás jednota mysli ovládala pro všecky budoucí věky. Se srdcem roztouženým přichvátali jsme mea vás, drazí bratří, po třelí vzájemně se potěšit a v těž kých dobách nynějších národa našeho se posilnit. Posud nevymizely z paměti krásné, šumné a slavné dni hodslavické, kde jsme oslavovali pa- mátku velikého rodáka vašeho, velikého Čecha, dra Frant. Palackého. Loni pak západní Morava hostíc nás, upevnila přesvědčení naše, že Morava jest vlastní naší sestrou rodnou a že ji nemá nikdo práva urvati rodině zkrátka, že Morava je naší. A dnes dostavili jsme se opakovat, by bylo t známo celému světu, že Morava jest po starých prá- vech posud platných, ničím nezrušených, naopak co nejslavnostněji uznaných, částí koruny svatováclav ské, sloučena dějinami, rodem a krví s českým krá lovstvím a že osudy její jsou nerozlučně spo- lečny s osudy království českého, obývaná jsouc jako království české v řadě první lidem českoslo- vanským. Stojíme na půdě zvlášť důležité. Tamo skvíse fiály kathedrály královského druhdy hlavního města markrabství; jsme téměř ve středu nejžírnějšíci krajů; odtud nedaleko odehrál se ve středověku děj který mohl zajisté pro ostatní západní Evropu byt osudným. Bohužel, že jsme toho dnes svědky, že Sokol- stvu neměl býti povolen průvod po veřejných námě- stích a ulicích města, města do 13. věku výhradně slovanského, později pak a to v době rozkvětu svého do let pobělohorských napořád českého. Kterak psal jeden z nejslavnějších synů mar- krabství Karel Starší ze Žurotina moudrým a opatr ným pánům purgmistru a radě města Holomouce když mu r. 1610 psali německý.? Žerotín nazval tehda německé psaní netoliko proti obyčeji země úřadu hejtmanskému, než také proti vlastnímu způ- sobu rady Holomoucké, ježto v této zemi — píše Žerotín doslova — jazyk svůj obzvláštní a vlastní máme, za který še styděti není třeba, nébrž styděti bychom se slušně za to musili, kdybychom se toho dopustili, aby týž jazyk náš přirozený takvzácný, starožitný a rozšířený mě od cizího jazyka býti vytisknut. Tak Žerotin, dokládaje dále, že chce, aby n voty škodlivé do země uvozovány nebyly. A dnes? Moudrá a opatrná rada téhož města Holomouce vydala sice nález jazykem českým, avšak obsahem dokazující, že novoty škodlivé do země této uvedeny byly, neboť vlastní synové této země měli býti vytisknuti z náměstí a ulic města Že- rotínova. Co praví Ti lide český tento zákaz? Praví Tobě: Lide český, vzpamatuj se, rozpomei se nejen povinností svých, ale také svých práv uvažuj o síle své a staniž se svým. Zdaž se vám, drazí přátelé, nevnucuje takto přirozeně myšlenka, že svůj jen svého hledatí má. s ním jednati, jen s ním obcovati, jen s ním obcho- dovati, jen s ním se přáteliti a s ním se sdělovati. Ano: Svůj k svému, ale vždy dle pravdy. Pakli se má za to, že by průvodem mohl býti ohrožen veřejný klid a pořádek, pak důsledně souditi se musi, že se nemá na mysli obyvatelstvo české města Olomouce, nýbrž část obyvatelstva nečeská, totiž obyvatelstvo německé. Co jiného praví zákaz, než že lid českoslovanský není mezi Němci olomouckými dobře zapsán, tím méně že by byl oblíben a rád viděn; zákaz praví- mezi těmi tedy, lide český, nejsi mezi svýmia nemáš hledat mezi nimi domov svůj. Proto buď si toho pamětliv nejen dnes, alebrž i zejtra, pozejtřía vždy. Poukazují tím Tebe na sebu samého, na Tv školy, na Tvé obchody, abys byl svů
#16 alto_textblock #16
Svůj k svému, ale vždy dle pravdyl Ano, veliký úkol obrozovací a očisťovací při- kázán jest nám a v této úloze v první řadě připadá povinnost na Sokolstvo. Sokolstvo dle poslání svého má pečovati nejen o tělesný rozvoj, o tělesnou zdatnost junáctva, ale také o jeho duševní a mravní vývin. Jako tělocvik napravuje po denní námaze tělo, je vzpružuje a po- silňuje, zejmena i po práci denní, jež vždy neb po většině bývá jednostrannou, tak také pospolitým bytím, kázní, soustavou cvičební vzpružuje a po- silňuje ducha, odbory pak svými zdokonalujíca obohacujíc tohoto. V tom jeví se vlastní jádro Sokolství, které dává národu muže osvícené, pevné a odhodlaně, po vzne- šeném planoucí, za pravdu a právo hořící, kteří do- vedou starali se o hmotné potřeby, však nespoušta- jíce s mysle duševní statky, kteří dovedou se při čiňovati o rozhojnění cli a slávy obce, kmene vlastního, svého národa a vlasti. Nuže a právě v těchto dnech, kdy téměř veškerý svět — vyjma ovšem přátele, jež máme na Rus svaté a ve krásné Francii —— doráží na národ český. není-liž třeba lidí ostražitých ale také neohrožených a pevných? V takových dobách ovšem není na místě žádná nerozvážnost, ale ani žádná polovičatost neupřímnost. Nyní třeba míti bdělých stráží; arci, také ostatní tábor celý musí býti pohotový: dnes nesmí býti ospalců ani nerozhodných, ovšem ale také ne zbr klých. Třeba odhodlaně, pevně a vytrvule tihnouti ku metě vytknuté. Jako království české tak i Morava, mající pře- valnou většinu obyvatelstva českého, má plný nárok na stejné, rovné a rovnocenné právo a nemají otázce jazykové poměry býti horší, než byly za ob- noveného zřízení zemského, kdy teprve byla připu štěna němčina do veřejného života a uznána za rov nou češtině, původnímu to a jedinému jazyku země do té doby. Království české s markrabstvím moravskýma vévodstvím slezským jsou podnes státem v soustáti rakouském, jak vychází ze sankce pragmatické zvláště z patentu r. 1804; království české s mar krabstvím a věvodstvím nejsou žádnými provinciemi nýbrž zeměmi koruny svatováclavské, kterou dne 12 září 1871 slíbil J. Veličenstvo sám král slavnostním reskriptem vložiti na pomazanou hlavu svoji. Dobrý národ český čeká. Národ český ale také pracuje, jak dokázal v po- sledním půlstoletí ku své ctí a chloubě, ku zděšení a hněvu svých nepřátel. V práci národní není So- kolstvo české posledním. Členové jeho stojí na mnoze v popředí práce naší politické, národní a osvětové. Proto podléhá Sokolstvo také kritice. Nemožno uvéstí a vypočítati veškeré názory, ani mylné a ne- pravé vyvraceti. Toliko na dvojí mi budiž dovoleno e poukázali. Především jest to otázka náboženská. Sokolstv se do otázek náboženských vůbec nemísí, majíe každé náboženství, založené na humanitě a morálce v úctě. Náboženství křesťanské, jež se opírá o nej- vznešenější nauky lidskosti a mravnosti, má zajist takových předností, že jich nelze zneuznati, nýbrž je v největší úctě míti. Proti náboženství tedy Sokolstvo nevystupuje neprávem by se mu vytýkalo bezbožství nebo bez- náboženství. Vystupuje li proti něčemu, jest to proti náhledům, vybočujícím z náboženství a mravouky. zvláště pak proti zpátečnictví a tmářství, pokud by toto neb ono bylo hlásáno nebo zastáváno. Povin- ností každého člověka vzdělaného, osvíceného muže i ženy jest pracovati pro osvětu, bojovat za pravdu a tihnouti ku světlu. Po té jest olázka židovská. Sokolstvo nezná anlisemitismu pur et simple. Je-li odpor proti tomu kterému židovi, má to příčinu osobní, založenou obyčejně neb alespoň nezřídka v nezměrné ziskuchtivosti, jež často jest příznakem hebrejů aneb jest to ve snaze germanisační, která zvlášť činí židy nenáviděnými. Nelze ovšem mnohé pěkné vlastnosti národu Mojžíšovu upřiti, zejmena jejich houževnatost a vy trvalost v zájmech obchodních, jejich vzácný smysí pro kmenovou pospolitost, solidárnost, nelze ani pře hlédnouti některých skvělých duchů jejich, leč pěkné tyto stránky zanikají pod tím, co se nám do očí do uší tlačí, zvlášť jejich penetrantní úsilí germa nisační. Víme, že by ve mnohých městech nebylo vůbee němectví, kdyby je židé neudržovali, že by nebylo mnohdy vášnivých bojů národnostních, kdyby je ži dovští náhončí nepodněcovali a neprovokovali (Zvláštní je to, že ani knihy Mojžíšovy ani talmud neznají předpisů těch.) Není to tedy celek, nýbrž jednotlivci. Tolik ku naší věci sokolské. A nyní dovolite jednu vzpomínku, která jest za- jímavou již také proto, poněvadž pochází od našeho Karla Borovského. Když byl Karel r. 1848 v Olomouci vzpomína podivnosti ducha lidského, píše: Dříve si stěžo- vali na drahá porta za psaní a teď, když jde psaní za 6 kr. stříbra až na konec světa, posílají deputace mnoha osob, které pořídí obyčejně zrovna tolik, jako 6kr. psaní. »Ještě nejlépe se mi líbily deputace Ha náků. Ti přitáhli vždy všichni na koních s budbou. s bíločervenými, slovanskými a císařskými korou hvemi; táhli pak přes celé město pro žluč všem Frankfurťákům a za nimi na malém kočářiku ně kolik matek s košíky vajec, drůbeže, koláčů atd. pro císaře. Tato všechna sláva vzdána je J. M. Císaři. ale ruku na to, že bude držet konstituci. Cisař poda ruku.e Dále píše Havlíček: »Ba jedna opatrná deputace hanácká chtěla dokonce, aby jim tento slib pro lepš bezpečnost císař písemně a na šlemplu podal. Te praktický mysl Hanákův. Nepřijdou vyhrožova nýbrž zdvořile s korouhvemi a hudbou, ale ne po lízavě, ne otrocky, nýbrž s vědomím, že bez konsti tuce není císaře.« Tak Havliček. Však třeba skončit. Veliké a významné děje odbyly se zde v žírném a krásném tomto kraji. Již ve 13. věku, jak jsem již dříve vyznačil, ve liká valila se pohroma na západní Evropu. Tehda vystoupili Čechoslované nejen na vlastní obranu, al také na obranu veškerého západu a křesťanstva i od razili nedaleko odtud na posvátném vrchu v kruté seči za zpěvu »Krleš, krleš,« děsného a hro zného nepřítele. I by prosta Hana Ta- tar vrahov- V patnáctém věku zněla i zde na obranu práv země, zákona božího a jazyka českoslovanského píseň: »Kdo jste boží bojovníci«. Na to Čechoslo- vaně založili si zlatý věk české literatury a češt bratří tiskli za pomoci a přispění Karla ze Žerotína bibli Kralickou. Po obojíkráte zaujalí Čechové stano- visko obranné proti nepřátelům tehda zevnějším. — A dnes? Nejsme-li také dnes nuceni ku sebeobraně svého bytí, svého jazyka Jakou píseň zapěješ nyní, lide českoslovanský abys dospěl ku konečnému vítězství a kýženému klidu? Nechť zazní od Radhoště po Velehrad, od Je- štěda po Boubín, od Čerchova po Tatry, na Labi. Vltavě, Moravě i Dyji jako mohutný chorál veškerého lidu českého: Chceme rovně právo; nežádáme přednost žádných, ale nechceme také ústrku ani ponížení. Čhceme, by království českému v celé jeho nynější rozloze byla vrácena jeho stará, posaváde platná práva. Přejeme si toho, by na utvrzení všeho toho ve velechrámu svatovítském na královských Hradča- nech v Praze byla pro edena slavná korunovace.
#17 alto_textblock #17
Na těch právech trváme, toho žádáme, od nich neupustíme a také se nepodáme. Dojem řeči byl hluboký a úchvatný a ne- pomine tak rychle. Toho důkazem byl celý další průběh dne. Málo kdy víděli jsme sledovat cvičení sokolská s tak vroucím zaujetím jako tentokráte. Kolem cvičících stále byla tlačenice, stále srdečný jásot a napjaté účastenství. Vše- obecné je uspokojení, je radost nad pěkným zdarem. Byly tu zastoupeny celé Čechy, celá Morava a Slezsko, národ český od Šumavy k Beskydám Na této dráze pokračujme!
#18 alto_textblock #18
Z krajinské hospodářské výstavy v Kutné Hoře. (Původní zpráva »Národních Listů«.) Ani včerejšek exposice kutnohorské nepo- strádal přítažlivosti. I tento lze vřaditi mezi čestné dny podniku výstavního. Přivábilať ne- jen exposice sama, nýbrž i četné sjezdy a schůze včera odbývané, nové a nové řady hostí, takže ni v nejmenším včerejší frekvence nezů- stala za předvčerojší. Po deštivé a sychravé noci obloha se vyjasnila a již na úsvitě zazá- řilo slunko na blankytném nebi nad věžemi a střechami starobylého bývalého sídla králův če- ských i nad krytem vkusně vyzdobených vý- stavních budov. Také včera vypraveny do Kutné Hor zvláštní vlaky, zejmena z Jičína, Čáslavi Kolína.
#19 alto_textblock #19
Na reperloiru dne včerejšího nalezala se jed- nání sjezdová. Sjezdů a schůzí bylo ně- kolik a uvádime o nich v podstatě tyto podrob- nosti: Sjezd ochotnictva českoslovanského měl plenární schůzi v místnostech »Sokolovny« o půl 11. hodině dopolední. Byl četně obeslán. Za- stoupeny byly jednoty: jablonecká, choceňská, pel- hřimovská, žiholická, chotěbořská, novopacká, novo- strašecká, heřmanovo-městecká, králové dvorská, vino- hradská, bělohorská, čáslavská, táborská, vršovická, velvarská, pardubická, hořická, světelská, karlínská a holešovická. Z pražských jednot vyslaly své dele- gáty »Thalie« a »Dobrovský«. Ústřední matici diva- delních ochotníků zastupoval její místostarosta pan V. Trousil. Kromě toho zúčastnili se jednání členové »Budče«, Řemesl. děln. jednoty, dramatický odbor Českoslov. obchodn. besedy a sboru dobro- volných hasičů v Kutné Hoře, Sjezdu předsedal starosta kutnohorského ochot- nického spolku »Tyl«, pan Bělský, který uvítal shromážděné, doufaje, že příští sjezd bude ochot- nictvo české konati již ve vlastní budově, ve vlast- ním divadle, jehož uskutečnění již značný krok uči- nilo ku předu. Jmenem městské rady kulnohorské pozdravi účastníky náměstek starostův pan Doskočil, který v srdečném proslovu svém připojil se ku přání, pro- nesenému předřečníkem Zástupce Ústřední Matice ochotnické p. Trousil. vzpomenuv nehynoucí památky zakladatele ideje ochotnické, Kajetána Tyla, jemuž projektovaným di- vadlem zbudován býti má trvalý pomník, přál sjezdu nejlepšího zdaru. Následovala řeč p. dra. V. Horáka, advokáta z Pardubic, O významu ochotnictva v če- ském národě. Úvod poutavých výkladů řečníkových tvořil ná- stin historického vývoje divadelnictví vůbec a v Če- chách zvlášť. Ochotnická divadla vznikla začátkem tohoto stoleti, kdy národní uvědomění počalo kličiti v srdcích českých. Již ve druhém desetiletí tohoto věku měl své divadlo ochotnické Rakovník. Tábor. Chrudim, Král. Hradec. Zamberk, Skuč, Litomyál atd. V Rychnově dokonce pořádáno první české představení r. 1750. Od let šedesátých zkvétá diva- delní ochotnictví stále a stále, takže směle možno říci, že dnes ve vlastech českoslovanských působí již na 600 ochotnických spolkův a jednot. Mimo to hraje se v různých sdruženích a zábavních společ- nostech, takže není dnes vísky, ve které by byli ochotníci nehráli. Jaký význam má ochotnictvo v národě českém Známo, že již v dobách minulých vykonalo kus zá- služné a neocenitelné práce národní, že poctivé pra- covalo na národa roli dědičné. Ochotnictvo české bylo buditelem a křisítelem národní hrdesti a uvě- domění, šířitelem zlaté naši mluvy a získalo si o za- chování naší národnosti a jazyka zásluh neskonalých. V dobách duševního úpadku, v dobách duševní po- roby a bidy, v dobách úpadku veškerého národního života bylo to zejmena ochotnictvo české, které pro- vozováním děl našich vlasteneckých mužův a učitelů budilo lásku k vlasti a rodnému jazyku a vymaňo- valo český lid od vlivu společnosti cizáckých, které kraje české pokládaly po dlouhou řadu let za svou doménu. Tyl, Havlíček a Mácha vybízeli stále k pořádání ochotnických představení, poučujících a povznáše- jících a národní vědomí utužujících. Dílo započaté ochotnictvem — byť i po hmotných obětech, strázních a bojích — skvěle se zdařilo. Tato zásluha opravňovala by proto zajisté k naději, že existence jeho bude i pro budoucí časy zajištěnoua trvalou. Bohužel často ještě slýchati slova, že české ochotnictvo vykonalo své národní poslání a že je přežilým a zbytečným haraburdím. Náhled tento není oprávněným. Poslání ochotnických spolků jak v pří- tomnosti, tak v budoucností je neméně významným a důležitým, než v minulosti. Jako mládeží je škola nezbytnou, tak čerpá lid náš z divadla vzory občan- ských a vlasteneckých clností, zejmena z předvedení našich prvních mučedníků a národních hrdinů. Di- vadlo nemá prospěti jen účinkujícím, nýbrž i těm, kteří je navštěvují. A v našich městečkách a ves- nicích je pro ochotnictvo půda kyprá. Jako má každá víska míti svoji školu, tak má míti i svoji ochot- nickou jednotu. Úkol, jejž ochotnictvo české v první řadě luštiti má, jest uvědomění našeho lidu. Proto pořádati má hry lidové, zejmena ve větších městech, které by v určitých dnech byly otevřeny širokým vrstvám bezplatně, by i těm nejehudším bylo dopřáno, čerpati z tohoto zdroje poučení, vzdělání a zábavy. (Po- chvala.) V té příčině doporučiti lze zejmena pořádání dobrých vlasteneckých her. Tím přišlo by se lidu vstříc, který by lásku splácel opět láskou a příkrosti stavů jednotlivých by se tím zajisté značně umírnily. Snad najde toto ušlechtilé dílo českého ochotnictva příznivců a podpory i v širší veřejnosti české. Nemenší povinností ochotnictva budiž dále pod- porovati domácí tvorbu dramatickou a vymaniti se od vlivů cizích, zejmena německých. Spisovatelstvo české zasluhuje zajisté této podpory. Tím domácí umění naše by se utěšeně vyvíjelo. národ náš by se povznesl k oné kulturní výší, jaké třeba, by čeliti mohl všem ostatním národům. Ovšem bylo by si na druhé straně přáti, by i dramafičtí spisovatelé naši brali zřetel na přání jednot ochotni- ckých a při sepisování děl svých dbali toho, aby mohla i na ochotnických jevištích býti provozována. (Pochvala.) Bude-li ochotnictvo české podporovali české spisovatele navzájem, dojde se dojista kýže- ného cíle.