#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXX.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v Sobotu dne 14. dubna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 103.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. listy
předplácí ae
#5
alto_textblock
#5
v Praze v sdiminist
r iaes
s drojí denáško
kg
na nbo aanakani
rr leia .
voji sáeli
zei
nt nes
#7
alto_textblock
#7
sK o
tse
#8
alto_textblock
#8
NARC
#9
alto_textblock
#9
DNII
#13
alto_textblock
#13
V drobném prodeji
rssí člo o sobě . . . 3 k
psl. -
ve silsnkách na veskoví
pní. dhlo. . . . . . . . 1g h
—
Tnseraty
platí se hotov é napřt.
Ptedplnecni irty piliins dpisl-
ar r-
Bakopiry se nevranai
#14
alto_textblock
#14
Mezi spojenci.
Do slavnostní nálady, jakáž ovládla ovzduší
berlínské na zprávu o příjezdu císaře Františka
Josefa ku rodinné slavnosti Hohenzollerů, po-
řádané na oslavu nabytí zletilosti korunního
prince pruského a německého, při níž přítomni
budou veškeří němečtí knížata a k níž dle
nejnovějších zpráv provázeti bude panovníka
našeho i arcivévoda František Ferdinand a ná-
čelník generálního štábu bar. Beck, zalehají
ostré zvuky nespokojenosti s posavadními vý-
sledky trojspolkové politiky pro Italii spojené
s hlubokými obavami o budoucnost Italie
zvláště v ohledu hospodářském.
Zjev tento jest dvojnásob zajímavým, z
proniká do veřejnosti právě v tomto okamžiku,
kdy zraky všechny napjatě pohlížejí k účin-
kům okázale chystaně slavnosti berlínské.
Nespokojenost Italie s politikou trojspol-
kovou propukla tentokráte na poli nejcitli-
vějším, v oboru zájmů hospodářských. A otázky
hospodářské rostou významem svým každým
dnem, který nás přibližuje obnovení obchod-
ních smluv středoevropských. V samém Ně-
mecku hospodářské zájmy průmyslu a země-
dělství utkávají se ve všech směrech, zápasíce
houževnatě o postavení své při blízkém uspo
řádání jich příštími obchodními smlouvami
Jak jsme nedávno na tomto místě ukázal
sama vláda německá chová vážné obavy před
možnými hospodářskými nesnázemi a tím
větší musí býti obavy tyto u sousedů Něme
cka, kteří pozorují, že vyrovnání sporných
zájmů německého průmyslu a německého
zemědělství chystá na účet cizí. Volání
německých agrárníků po bezohledném zvýšení
cel na veškeré hospodářské produkty a úsilně
domáhání německými průmyslníky rozšíření
vývozních tržišť — toť dvojí žernov, jenž ohro
žuje i souběžné zájmy spojenc ů
Nemelcka.
V Italii přední listy věnují pozornost
svou těmto nepokrytým hospodářským sna-
hám německým, a jednak klidně, jednak
velmi ostře se vyslovují o nich. Klademe
sem dnes některé ukázky těchto hlasů. »Po-
polo Romano« ve článku o hrozícím
přiostření celní politiky ně-
mecké praví, poukazuje na celní poža-
davky agrárníků německých, že doufá do
rozvahy řídících kruhů německých, že ne-
dají slechu přehnaným požadavkům. Italie
smí prý doufati, že spojenci při obnově ob-
chodních smluv budou míti slušné zření
k hospodářským zájmům italským. Jest pro
nutno, aby silnější členové trojspolku pod-
porovali i hospodářsky členy slabší, protože
hospodářská zdatnost jest důležitým činite-
lem spojenectví. Italie prý činila v ohledu
tomto vždy velmi skromné požadavky, a jest
jí daleka myšlenka, vykořisťovati s po-
jence hospodářsky. Jiný časopis
»Corriere della Sera« připomíná Německu.
že politické úmluvy jsou neudržitel ny
na delší dobu mezi národy, nejsou-li zúrod-
ňovány dobrou politikou hospodářskou.
Nejostřejší palbu však zahájila římská
»Tribuna«: »Tvrdí-li se v Německu«, praví.
»že trojspolek umožnil a dopustil rozvoj ital-
ským zájmům na moři středozemním, jest
to nejtěžší potupou, jakéž lze se dopustiti na
souvěké pravdě historické. Nikde, na nizád-
ném místě pobřeží moře středozemního
zvláště nikoliv tam, kde odvěké zájmy Italie
jsou nepopíratelny, nedočkali se Vlaši nija-
kého povzbuzení, ani pomoci od svých poli-
tických spojenců. Ovšem to zavinil namnoz
i bázlivý a nerozhodný postup italské vlády.
kteráž měla vždy na mysli jen podporu
jiných ... A když se Italii tyto kyselé plody
takovéto politiky vydávají za dobrodiní troj-
spolkové, musí to »Tribuna« — nenáležející
do řad odpůrců trojspolku — pokládati za
skutek smělosti, kterýž se mohl státi spíše
všude jinde, jenom ne — v Berlíně.«
»Příčí se nám«, pokračuje, »máme-li
vzpomenouti, jak se chovali naši přátelé a
spojenci v přečelných vážných otázkách
#15
alto_textblock
#15
středomořských a vytýkati, kdy jsme vzdy
shledali, že zástupci Německa a Rakousko
Uherska, zajisté podle instrukcí tamních vlád.
chovali se lhostejně, mdle, ano i nepřá
telsky, když Italie, byť i sebe skromněji.
snažila se uplatniti část svých práv. A chtě
jí-li míti v Berlíně pro to doklady a důkazv
jsme s to je prověsti úplně a obsáhle. Než
i když si odepřeme takovéto zadostučinění
jež by bylo marnou a bezúčelnou obžalobou.
— i pak ohražujeme se co nejrozhodněji.
aby se někdo dovolával politických úsluh.
jež nevykonal, maje na mysli hospo-
dářské ústupky na náš neprospěch,
neboť jsme povinni své hospodářské zájm
hájiti při obnovování obchodních smluv a
požadovati jich šetření ve jmenu spojenecké
rovnosti a přátelství. Obnovování těchto
smluv s Německem, Rakousko- Uherskem
Švýcary jest pro naši zemi životní o táz-
kou první třídy. Kdyby měly nabýti
převahy snahy, jež pronikají zejmena v Ber-
líně a ve Vídni, bylo by to hospodá-
skou zkázou Italie. A choutka, při-
vésti na mizinu vlastní spo-
jence a ruinovati je, klásti jim osidla,
oslabovati je a bráti jim možnost, aby mohl
se státi prospěšnými, to jest po našem mínění
choutka velice pochybená . . . nehledě ani
k tomu, že trh italský není pro naše spo-
jence k opovržení, zvláště když na tom zá-
leží, aby byl nepřístupný a uzavřený svému
vlastnímu, domácímu průmyslu . .. Kdyby
ony hospodářské proudy v Německu, v Ra-
kousko-Úhersku a ve Švýcarech zvítězily,
vidí u nás každý, s jakými nesnázemi by-
chom zápolili, ba možná dost i jaké kata-
strofy by u nás nadešly
Otázka a věci tyto jsou zajisté obtížné
a zabývá se jimi bezpochyby i vláda italská
kteráž musí se v čas přichy stat
na tento důležitý a mohutn
zápas. Zatím pronášíme pouze hluboký
povzdech: Bůh chraniž Italii před jejími
přáteli, jako jsou oni »přátelé«, kteří ohro
žují její život a chtějí ji odsouditi ho-
spodářsky a tudíž politicky k ma lo-
moci a mdlobě.
Tato předehra italských časopisů ku
příští obnově obchodních smluv stává se
ještě pozoruhodnější tím, že tváří se v Ber-
líně uraženými a dovolávají se následujících
zajímavých zásluh, jež si získal trojspolek
o Italii. Trojspolek prý jest spolkem poli-
tickým a nikoliv hospodářským,a
v politickém ohledu dopomohl a umožnil
Italii, že zaujala ve středozemním moři
velmocenské postavení. Trojspolek umožnil
prý také Italii, že překonala těžké vnitřní
i vnější krise a nešťastnou válku v Habeši,
tak že žádná cizí velmoc nepoužila nesnází
Italie ve svůj prospěch. A na tyto zásluhy
trojspolku prý v Italii zapomínají. —
Možno dodati, že tyto zásluhy troj-
spolku připravily Italii nejen o lesk velmo
cenského postavení, ale otřásly i její posta-
vení finanční. Dnes patrně právě tyto stránky
oslabené Italie jsou oním žádoucím zákla-
dem, na němž Německo buduje své budoucí
hospodářské plány, pokud se týká Italie.
Ona sice se snažila v poslední době napra-
viti svůj poměr ke Francii, ale samy její
časopisy vystihují, že nejbližší a nej-
větší nebezpečí jí hrozí v oboru hospo-
dářském právě s oné strany, s níž udržuje
spojenství politické.
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy domácí.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, 13. dubna. (Zemské s němy.
Ve vnitřní politice zahostil se už velkonoční
klid. I zemské sněmy se uzavřely, některé do
poloviny příštiho týdne, jině na celé dvě neděle.
To plati zejmena o sněmích haličském a buko-
vinském, které budou za týden po katolických
velkonocích slaviti opět velkonoce pravoslavné.
Dalmatský sněm, jenž už vyřídil rozpočet, byl
dne 12. t. m. vůbec odročen. Co se týče ne-
svolaných dosud sněmů terstského a istrijského,
#18
alto_textblock
#18
sděluje terstský »Piccolo«, že vláda zamýšl
istrijský sněm svolati na čtvrtek dne 19. t. m.
tentokrát do Kopru. Předešle sněm zasedal
v Pulji, kam byl přeneson z Poreče. Vláda
svolá sněm do Kopru proto prý, že se naděje,
že slovanští poslanci v Kopru sněmování se
zúčastní, kdežto do Poreče by jistě nepřišl.
Současně bude asi svolán také sněm terstský.
#19
alto_textblock
#19
Ze Zádru, 12. dubna. (Brožura dra.
Bulata o jazvkové otázce v krá-
lovství dalmatském. Zminili jsme s
již, že na sněmu dalmatském posl. Klaič ob-
novil návrh, aby jazyk srbskochorvatský byi
uveden jako vnitřní úřadní jazyk do všech
státních úřadů dalmatských místo obvyklého
tam doposud jazyka vlaského. V této věci vydal
předseda sněmu dalmatského, dr. G. F. Bulat
instruktivní brožuru, v níž licí dějinný rozvoj
otázky od doby, kdy Dalmacie byla připojena
k říši habsburské. Tehda rakouská vláda shle-
dala v Dalmacii stav, jak byl zaveden správou
benátskou. Vlaština byla výhradným panujícím
jazykem po celé Dalmacii, ač zemé byla i tehdy
rozhodně slovanská. Ten stav potrval i za ra-
kouského panství celé půlstoletí, tak že při
úřadech s jazykem srbskochorvatským naklá-
dáno jako s řečí cizí a strany i při soudech
byly nuceny užívati jazyka vlaského, činii
vlaská podání aneb si opatřovati legalisované
překlady do vlaštiny.
Prvá změna nastala r. 1861, když se po-
prvé sešel dalmatský sněm a posl. Micho Pavl-
novič učinil návrh, aby na sněmu bylo dovoleno
mluviti nejen vlasky, nýbrž i illyrsky (srbsko-
chorvatsky), a aby chorvatské řeči ve vlaském
překladu byly pojímány do sněmovního zápis-
níku. Návrh byl přijat a tím vlaština uznána
také za úřadní jazyk sněmovní. Ovšem tehda
veliká většina slovanského obyvatelstva Dalmaci
měla na sněmu jen 13 poslanců; většinu měl
Vlachové, ač je jich v zemi pouze 31y3 procenta.
Většiny na sněmě nabyli Chorvaté r. 1870
od té doby počínají snahy o zabezpečení jazyku
srbsko-chorvatskému těch práv, jež mu v Dal-
macii náležejí. Úřadním jazykem sněmovním
stala se chorvatština r. 1883. Od té doby ve-
škeré jednání ve sněmu, ve sněmovních vý-
borech a ve výboru zemském vede se v jazyku
chorvatském: Vlachům je ovšem volno mluviti
a návrhy činiti vlasky, návrhy jejich však před-
seda překládá do chorvatštiny a také v zápis-
níku vlaské řeči se zapisují v překladě chor
vatském. Ostatní úřady samosprávné užívají
ovšem vesměs až na dvé vlaské obce v jednání
svěm jazyka srbsko-chorvalského
Jinak rozvíjela se věc při soudech a oslit
ních úřadech státních. R. 1862 vláda síce vy
dala nařízení, aby chorvatština byla dle m ož-
nosti uvedena do soudů. Ale nařízení zůstalo
mrtvou literou až do r. 1866. Teprve po válce
»Němců s Němci« vydáno nové nařízení, žedo
státní služby v Dalmacii nemůže býti přijao
nikdo, kdo se nevykáže znalostí jazyků vlaského
i srbsko-chorvatského, načež r. 1869 vydáno
další nařízení, že veškery státní úřady v. Dal-
macii jsou povinny, přijímati podání v obou
zemských jazycích a vyřizovati je v témž ja-
zyku, v němž byly podány. Jako krajní lhůta
k provedení tohoto nařízení stanoven 1. březen
1870. Tím uznáno právo chorvatštiny při vnějš
službě úřadní. Avšak vlaská byrokracie nepro-
váděla ani nyní vládní nařízení všude a ješte
r. 1882 vrchní soudní dvůr zamítl dokonce od-
volání chorvatské strany, stěžujíci si, že na sve
podání obdržela od zemského soudu vyřízeni
#20
alto_textblock
#20
vlaské.
#21
alto_textblock
#21
Vrchní soudní dvůr dovolával se císařského
patentu z roku 1815, jenž uznával u soudů je-
dině vlaský jazyk. Bylo třeba zakročení na říšské
radě a vládního prohlášení, že patent z r. 1815
pozbyl platnosti článkem XIX. ústavy z r. 1867
a roku 1883 vydán zvláštní zákon pro Dalmacii
jímž se zminěný patent z roku 1815 mění v ten
smysl, že u soudů dalmatských »jazyky v zem
obvyklé« jsou úplně rovnoprávny (rozumí se ve
službě vnějsí).
Ještě téhož roku (9. července 1883) podán
na sněmu dalmatském prvý návrh, aby chor
#22
alto_textblock
#22
vatština neb srbština u všech státních úřada
dalmatských, vyjma úřady vojenské, byla pro-
hlášena za vnitřní i zevní jazyk úřadní.
Návrh byl poprvé projednán a přijat r. 1884
tu zástupce vlády prohlásil, že »úprava úřad-
ního jazyka spadá jedině v pravomoc vlády«
že však vláda přání sněmu uváží a dle mož-
nosti bude hleděti mu vyhověti. V tomto stavu
nachází se otázka vnitřního úřadního jazyka
v Dalmacii po dnes; přání sněmu damatského
vyhokěno z části pouze ve školství. Neboť proto
že všechny národní, občanské, učitelské a střední
školy až na vlaské vyšší gymnasium a vlaskou
nižší reálku v Zádru jsou chorvatské čili srbské.
stala se chorvatština úřadní řečí v zemské školní
radě při záderském míatodržitelstvi. Bylo-li však
možno v tomto jednom odvětví státní správy
uznati chorvatstinu za vnitřnl jazyk úřadní, od-
padá každá výmluva, že by zavedení chorvat-
štiny i do ostatních úřadů státních mohlo mlti
neblahé následky pro správnost a rychlost úřa-
dování. Pokud pak se týče vlaštiny, není nija-
kého zákona, jenž by odůvodňoval výhradné
panství tohoto jazyka ve vnitřní službě úřadní
Toho jsou si vědomi slovanští poslanci na dal-
matském sněmu a bez rozdílu politického smý-
šlení nepřestávají rok za rokem domáhatise
pro svůj jazyk toho práva v úřadech, jež mu
náleží jak dle počtu obyvatelstva srbsko-chorvat-
ského v Dalmacii, tak i dle kulturního rozvoje
chorvatštiny.
#23
alto_textblock
#23
Politické zprávy zahraničné.
#24
alto_textblock
#24
V Praze, 13. dubna.
#25
alto_textblock
#25
Z deště pod okap.
K. Z Bělehradu, 10. dubna. (Pův. dop.
»Nár. L«) Ve vsi Čičevci u Stalače už mnoho
let kope se kamenné uhlí, ale dálo se to dosu
primitivným způsobem. Důl je nyní majetkem
bratrí Münchů, jejichž jmeno ukazuje, co jsou
zač. Münchové užili stávky v uhelných dolech
českých, aby si opatřili dobré dělníky. Již před
2 měsíci přilákali tam 30 uhlokopských českých
rodin. Slibena jim nejmonší denní mzda 5 din.
a nejvyšší 10 din. (5—10 K). Zverbovalje
jakýsi Emanuel Mach. Za podmínku jim usta-
noveno, že mezi nimi musí být aspoň devět
hudebnikův, aby mohli sestaviti malý orkestr.
Podminka uhlokopů byla Shodinná denní práce.
Správa dola ji přijala. Ale jakmile nastoupili
práci, ukázalo se, že padli do vlčí jámy. Mzda
jim vůbec nevyplacena. Místo peněz dávali jim
pouze poukázky na potraviny, jež jim co do
druhu i ceny diktovali. Tak po mnoho dní ne-
dostávali nie jiného za poukázky, než vejce.
Po denní práci správa dolu nutila je hráti
v hostinci a co vybráno vstupného, sama
shrábla. Nespokojenost dostavila se u dělníků
hned, za nedlouho stupňovala se v zoufalství.
K práci nedostávalo se jim tělesných sil. Byli
pokutováni, a správa dolu tím způsobem strčil
do kapsy druhou část jejich mzdy, jež vůbec
zůstala imaginárnou. V tom položení dělníci
rokovali, co by měli učiniti. Usnesli se, že
správu dolů rozhodně požádají, aby naproti
nim plnila své závazky, zejmena aby jim mzda
byla vyplácena na hotovosti, aby jich správa
nezneužívala k mimořádným výdělkům, aby
s nimi bylo lidsky nakládáno a aby jim opa-
třeno bylo přístřeší jako pro lidské tvory a ne
jako pro dobytek. Správa dolu nejen že jim
v ničem nevyhověla, nýbrž ještě je udala pro
svévolnou stávku a vžpouru. Prišli žandarmové
a zatkli je. Správa dolu zadržela jim vše, co
nazývali svým, od hudebních nástrojův až po
škatulku sirek, kuchynské nádobí, peřinya
vůbec vše, co s sebou přívezli i co na míst
si opatřili. Škodu, která jim tím způso bena.
dělníci udávají na 2000 K. Takto do naha
oloupeným správa nabídla, že je znova vezm
do práce. Dělníkům nezbývalo, než nabídnut
přijmouti. Ale vypravili několik mužů ze sebe
do Bělehradu, aby tam požalovali svou bídu
c. k. rakousko-uherskému konsulátu a prosil
za ochranu. Ale c. k. konsulát nejen že se jich
neujal, nýbrž ještě tam museli slyšeti surov
v jakých si libují »superiorní
#26
alto_textblock
#26
nadávky,
#27
alto_textblock
#27
Němci
#28
alto_textblock
#28
Kdo se jich šlechetně ujal, je Čech pan
Bohumil Rosůlek, uzenář v Bělehradě. On na-
bídl všem 30 opuštěným rodinám ochranu i pří-
střeší. Deputaci, jíž v Bělehradě hrozilo nová
zavření, poskytí pohostinství a svého advokáta
p. Milana Popoviče vyslal do Čičevce, aby vý-
svobodil ostatní české dělníky a přivedl je do
Bělehradu. Advokát je přivedl a činil pak kroky,
aby se jim stalo po právu. Srbské úřady jevily
k tomu ochotu, ale nikoli c. k. konsulát. P
desiti dnech bylo rozhodnuto, aby byli posláni
do vlasti postrkem. Pan Rosůlek dal každému
muži ještě 2 zl. na cestu a dále mu nezbývalo,
než zůstáviti je osudu.
Nyní se nalezají na postrku do Čech. Prvá
staníce byla v Zemunu, druhá v Novém Sadě,
třetí v Igló. Na každé stanici mají 24 hodin
odpočinku, t. j. jsou zavření v nečistých,
smradlavých a chladných šupárnách: Kdo ma
cit v těle, snadno si představí ty obrazy bídy
a zoufalství.
Odporučujeme tuto afferu členům rakousko-
uherských delegací k povšímnutl.
#29
alto_textblock
#29
Několik karakteristických hlasův
z tisku zahraničného.
Neoznačujeme hlasy ty zůmyslně jínak,
nežli jako karakteristické. Vybíráme je pěle-
měle jako drobné dokumenty k úvahám, jež na
jiných místech jsme již uveřejnili a ješté uve-
řejňujeme.
Demokratický berlínský »Volkszeitung« za-
hájil dnes opposici proti úvěru 50.000 marek,
žádanému magistrátem na obecním zastupitel-
stvu berlinském k výzdobě ulic pro
příjezd rakouského císaře. List
pravi, má-li návštěva ta význam politický, z
nesmí obeení zastupitelstvo nic povoliti, byvši
Vilémem II. opětně pokáráno, že se nemá sta-
rati o politické záležitosti. Bude-li ale návštěva
čistě rodinná, potom netřeba teprve ničeho po-
volovati.
Socialistický »Vorwärts« píše podobně.
Chtějíli prý městské úřady z podnětu návštěvy
císařské peníze vydati, pak doporučuje pry.
se užiti jich k účelům obecně prospěsným na
př. na podporu městských nemocnie neb ško
národních. Dobrovolná výzdoba ulic měla prý
by pak zcela jiný význam než výzdoba na po-
pud magistrátu. Požadavek magistrátu 50.000
marek setká se tedy v úterní schůzi obecního
zastupitelstva s opposicí, nicměně dle poměru
stran v obecním zastupitelstvu povolen bude.
Dlužno dodati, že za návštěv panovnických
bývalo obecním zastupitelstvem berlínským
zpravidla více, ano mnohem více povolováno
nez 50.000 marek.e
Jako pozoruhodný, byť dosud v Anglii
skorem ojedinělý hlas k nově tvořicím se po-
měrům a útvárům mezinárodním, na něž také
berlinská návštěva nebude bez vztahu, zazna-
menáváme tuto hlas »O bserveru«. List
ten zaujímá oproti Rusku stanovisko mei
tiskem anglickým dost vzácné. Píše: »Německo
ví, že dobrá i účinná shoda mezi Angliía
Ruskem zmařila by všecky jeho plány proti
nám. A přece až dosud pro Německo jsm.
hráli, za ně jsme bitvy bojovali,
za ně jsme kaštany z ohně tahali,
do Činy je zvali a v Malé Asii srdečné vitali.
Je-li Rusko oddalováno od Cari-
hradu, děje se to v zájmu Némeck
a Rakouska, nikoli v zájmu naše m.
Faktum jest, že naše zájmy a ruské zájmy
nikde si neodporují. Přáteiská shoda s Ruskem
by diplomacii naši všude posílila a měla by
nadto i tu výhodu, ze by zlepšila značně
styky naše s Francif«
#30
alto_textblock
#30
Schůze voličů v Horažďovicích.
(Páv. zpráva »Nár. Lista-.)
Říšští poslanci za III. a V. kurii, pánove
dr. Vilém Kurz a Frant. Dostál, svolali si své
voliče na den 1. dubna t. r. do Horažďovic
Účast byla velice hojná. Přítomni byli převalnou
většinou voličové městští, ale také venkov za
stoupen byl četné a nechybělo ani několik »bý
valých« sociálních demokratů. Schůzi přítomen
byl také starosta města Klatov p. dr. Mašek.
#31
alto_textblock
#31
FEUILLETON.
#32
alto_textblock
#32
Schůze francouzské Akademie.
#33
alto_textblock
#33
Jaký zlomyslník mohl říci, že dá přednost
představení v »Athenée comique« před divadlem
na nejvýše povznášejícím a vážným
Pouhá pomluva, kterou vyvrátila již t
pouhá okolnost, že celá Paříž se dychtivě hr-
nula ke slavnostní schůzi Akademie, když s
jednalo o přijetí nejnovějšího Nesmrtelného.
Obecenstvo dlouhé hodiny klidně sedělo v Aka-
demii a napjatě poslouchalo vážné řeči.
Namitne se mi snad, že se jednalo o uzření
a vyslechnutí mladého, velmi sympatického Aka-
demika a poněvadž se vědělo, že »celá Paříž-
politická a salonní tu bude zastoupena, patřilo
to již jaksi k věci, že kde kdo měl ctižádost
dostatí se do této vybrané společnosti.
Souhlasím s tím, ač se mi nezdá ani zásluž-
ným ani upřímným ten horlivý zájem s věci
ducha u lidí, kteří jinak ve svém životě nepro-
jevují příliš tento zájem. Ale to jsou hádanky
lidského srdce, o jichž luštění se nechci an
pokoušeti.
Ať je tomu již jakkoli, musíme uznatiž
přijetí pana Beschanela bylo divadlem mimo-
řádně okázalým.
Již několik hodin před počátkem schůze
tisnily se velké davy nedočkavých před mřížem
paláce Institutu.
Ten dav temný a mlčenlivý, tlačíci se
k starému paláci Mazarinovu, snášející tiše
trpělivě zimu i občasné přeháňky drobně s
sypajícího sněhu, vodobal se truchlivěmu stádu
#34
alto_textblock
#34
odsouzenců, očekávajících u mřížoví vězení
rozhodující slovo soudce, jež má snad přinési
#35
alto_textblock
#35
svobodu.
Tento zástup byl němý v toužebném oče-
kávání rozkošného požitku.
Odbila jedna hodina a zvolna se hnul
dlouhý had lidský a soukal se pomalu do po
otevřených vrat majestátní budovy. Divite se,
jak se urovná ta spousta lídí o překot se va-
lících do láce Akademie. Každý se snaží
předstihnouti svého souseda a dosíci výhodně-
šího mista a zde věru neplatí slova evangelia,
že poslední budou prvními
Krátce ti lidé všichni se dle možnosti na-
mačkají ve všech prostorách zasedacího sálu
nikdo si nestěžuje, neboť každý je rád ano i hrd
na to, že se zde nalezá.
Pomyslete si přece, že zejtra noviny budou
psát, že ještě nikdy nesešla se v Akademii tak
skvělá společnost a každý z přítomných bude
míti právo, potahovati na sebe čásť této velmi
lichotivé zmínky.
Můj bože! Tato malá ješitnost nemůže
nikomu ubližiti, ale býti tu, to jistě není všechno.
Jedná se ještě, aby se dobře využitkovala vzácná
přiležitost, aby nikomu nic neušlo z neobyčej-
ného divadla.
Když se vám poštěstilo, dostati se do slavn
schůze Akademie, patří též k bon-tonu, abyste
ve shromážděném obecenstvu hledal vynikajíeí
osobnosti, výtečníky veřejného života.
Nic nepůsobí tak příznivě na vaše okoli,
jako když dáte na jevo, že se dobře vyznát
v tom brillaniním světě, když dovedete jmenovati
všechny ty slavné veličiny. Okazujete na první
osobnosti, vyronivší se právě na obzoru akade-
#36
alto_textblock
#36
mickém, jmenujete slavné autory, známé vel-
može, vynikající politiky, krásné a elegantní
dámy, urozené i duchaplné atd.
A když se pronese nějaké jmeno, kdyžse
jmenuje markýzka de X., honosící se svým lite
rárním salonem, nebo hrabénka de Lz, známá
svým okázalým a veselým životem, ihneds
ozvou jiné hlasy, jež komentují to jmeno, při-
pojují různé poznámky a historky, jimiž dávají
na jevo svou znalost slavných lidí, snad i svou
bližší, intimní známost s nimi.
Kukátka diváků pohybují se neklidně, těkaj
od osoby k osobě, od jednoho konce sálu k
druhému, a tu v stranu elegantního davu, vel-
kých osobností a hodnostů, kteří přišli v posledn
čtvrt hodinu, okazuje nám sdílný soused vy-
slance anglického, malého muže s pronikavým
pohledem, s jemnou tváři elegantního diplomata
kdežto jiný nás zase upozorňuje na vyslan
nebeské říše, velikého starce, na jehož vyzáblé.
pohyblivé tváři jeví se zdánlivý klid orientál .
jejž jakoby vše to kolem něho nijak nezajímalo
ač mu to musí býti pohledem velmi nezvyklým.
Na chvíli ustal ruch hlasů. Velké dváre
v pozadí se otevřely. Podivení. Neboť nenastal
ještě chvíle zahájení schůze. V tom však ji
poznáváme příčínu předčasného otevření hlavníc
dveří, neboť přicházi sám president republiky.
před nímž uctivě kráči ctihodný pan Pingard.
Pan Loubet blíží se poněkud bojácně
v tom okoli, jež se mu zdá býti cizím, zatím
co všechna kukátka, všechny pohledy jsou
v ní
upřeny na tvář presidentovu, jakoby
chtěly objeviti těžké starosti hlavy státu.
Dvě kodiny ...
#37
alto_textblock
#37
Teď konečně začíná očekávaná ce-
#38
alto_textblock
#38
remonie.
Páni akademikové v temných fracích s bo-
hatým zeleným vyšíváním vypadají velmi vážně
a ctihodně.
Předsednický stolec Akademie má v sob
cosi hrozně významného a soudného. Byly
doby, kdy s této výše předsednické jako
se stolce soudního zaznívala velmi přísn
slova. Ředitel Akademie oslovoval s těto strašné
výše nově vyvolené a přijímané za členy sbor
nesmrtelných jako souzené a tomuto osudu ne-
unikli ani ti nejslavnější, ani Chateaubrian
a Alfred de Vigny.
Tyto kruté zvyky na štěstí pominuly ji
v Akademii, a neslyšíme již v ní tak tvrdýeh
a přísných úsudků.
Jestli se snad nový člen poněkud chvěje
je to jen ze zvyku a z ohledu k majestätnost
této slavné společnosti, kde jej ráčili vlidně
přijati, a může býti aspoň upokojen, že tuto
slavnou chvíli nemusí odpykati příliš krut
a že když se mu řekne nějaká poznámka kri-
tisujíci jeho činnost, že nebude přiliš imper-
tinentní.
A pak jsou šťastní muži, pro něž je osu
vždy roztomilý. A již Akademie sama, jak
stará rozmarná dáma a koketní, příjemná jak
rozmazlené děti.
Mezi tyto šťastné patří též pan Deschanel.
Nový akademik pronesl svou řeč nově při
jatého člena hlasem zvučným, harmonickým,
něžně modulovaným, ale velmi pevným a
rázným, jakým musí býti hlas muže, jenž
s výše presidentského křesla musí ovládati
bouře parlamentu.
#39
alto_textblock
#39
Mluvil tak dobře o Francii, o její rol
o její budoucnosti a vroucími slový se dovo.
lával svornosti. Odvážil se dokonce pronést
chválu na žurnalisty nadšenější nežli na po
Obecenstvo bylo velmi dotčeno skvělou
výmluvností nového Akademika, bylo jím okou-
zleno a s hlasitou pochvalou přijalo jeho řeč,
Ale poněvadž v reči Deschanelově prili
často se ozývalo slovo : žurnalista, zachmuřo-
valo se čelo ředitele Akademie, jeho duše bás-
níka nesnášela dobře, že tak velká chválase
pronáší o práci novínářů v téchto místeci
vénovaných Musám.
Velmi duchaplně a zdvořile uvedl pan
Sully-Prudhomme na pravou míru pulitické
chvalozpěvy nověho Akademika a dokázal ne-
smrtelnou superioritu Akademie, jejíž členové
se vybírají a nikolik volí, nad sněmovnou : »jez.
si zakládá na tom, že jeji členové jsou více
voleni nežli vybráni.«
Vtipný básník rozdal též několik kousavých
výtek socialistům a dámám politisujícím. Na-
značil též mladému Akademiku jak mnoho zna-
mená pro něj jeho křeslo nesmrtelného ao
výše stojí nad jeho křeslem presidenta sně-
movny-
Schůze byla skončena a proudy obecenstva
zvolna se řinuly z paláce Mazarinova. Někteři
šli za svými starostmi a zábavami a jiní (mezi
něž jsem patřil i já) šli v tichu osamélé pro-
cházky uvažovati o vážných řečech, jež meli
požitek slyšeti.
V Paříži, v březnu.
#40
alto_textblock
#40
litiky.
#41
alto_textblock
#41
Maurice Wol.