#1
alto_textblock
#1
Číslo 163
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 16. června 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administracea
expedice:
Praha, Pštrossova ulice,
číslo 200 —II.
Kofrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy s
nevracejí
Nezapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
lnserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy o dvanácté ho-
dině polední.
Jednotlivé číslo za 8 h.
Tel. fen redakce č. 1126
#6
alto_textblock
#6
UCKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro Prahu
s donáškou do domu:
měsičně. . . . . K 2.80
čtvrtletně . .. K 8.40
celoročně . . . . K 83.60
Pro tuzemsko poštou:
měsíčně. . . .. K 3.—
čtvrtletně . . . K 9.—
celoročně. . . . K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . . . K 12.—
celoročně.. . . K 18.—
Předplstné do Ameriky.
Francie. Švýcarska, Ita-
e. Belgie a Anglie
čtvrtletně . .. K 13.20
celoročně . .. K 52.80
Telef. administrace l126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází ve 3 hodiny 52 minuty ráno.
Slunce zapadá v 8 hodin 9 minut večer.
#10
alto_textblock
#10
Sobota:
Sv. Benona, biskupa.
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně
v Košířích (hřbitovní kostel) od 14.—17. t. m.
#13
alto_textblock
#13
Poměry v Italii.
V Praze, dne 15. června.
Papežský Řím byl již od staletí trnem v oku
nepřátelům církve katolické, kteří by si byli rádi
podrobili hlavu církve a učinili ji tak odvislou od
své libovůle. Vévodové normanští, císařové němečtí,
králové francouzští a jiní mocnáři se pokoušeli o
to, aby dostali do svých rukou vliv na řízení cír-
kve, což se jim dařilo občas pro nepříznivé po-
měry, avšak opět vždy Řím pozdvihl vítězoslavně
hlavu svou, aby protestoval proti podobným usur-
pacím, které byly v pravdě nedůstojny velikých
států.
Zvláště však v tomto století, prý osvíceném,
pokusy v té příčině byly konány soustavně od Na-
poleona, počínaje až do let sedmdesátých, kdy 20.
září se podařilo italským spojeným vojskům pro-
raziti vstup do věčného města vedle brány Piovy.
Všeobecné hlasování lidu římského, konané dne 2.
října 1870 se ovšem velikou většinou rozhodlo pro
připojení Říma k sjednocené Italii, neboť podle
výsledku zednáři ohlášeného ze 167.548 oprávně-
ných voličů mezi 135.290 účastníky hlasovalo pro
připojení 133.681 Římanů. Že tyto cifry skuteč-
nosti nikterak neodpovídaly, jest u zednářských
pořadatelů hlasování samozřejmo, neboť si upravili
hlasy, jak jim bylo libo.
Od té doby uplynulo 30 let, a vláda chystá
se k oslavě této události na podzim, avšak za ja-
kých známek? Stane se tak ve znamení nejne-
příznivějším, za největších nepořádků, za zbědova-
nosti lidu, znemravnělosti a — prázdných pokla-
den státních. — Oloupení papeže o jeho odvěký
majetek neneslo tedy nikterak dobrého ovoce, ne-
boť od té doby, co 31. prosince roku 1870 král
Viktor Emanuel v Quirinale zaujal svoje sídlo
Italie nemůže nabýti klidu, tak že se skutečně po-
dobá, jako by bylo celé království založeno na
půdě sopečné, která každou chvíli hrozí výbuchem,
jenž převrátí úplně stávající pořádek a smete do-
savadní řiditele politiky tak nešťastné z jejich kře-
sel, kde natropili tolik zla těžko napravitelného.
Dojem rozháranosti na všech stranách. Vláda
měla za to, že zlomí obstrukci rozpuštěním parla-
mentu a vypsáním nových voleb, ale nepodařile
#14
alto_textblock
#14
se jí to přese všecek aparát, který byla v této vo-
lební kampani ku práci vyzvala.
»Situazione immutata« — tak charakterisuje
»Osservatore Romano« dnešní poměry. Podle té-
hož listu bude nová komora italská složena ze 300
kandidátů ministerských, 98 přívrženců ústavní
oposice, 33 radikálů, 28 republikánů, 32 socialistů,
13 neodvislých nebo nejistých. Proti jedné volbě
byl podán protest, ze tří pak volebních okresů
ještě určité zprávy nedošly. Tak tedy bude praco-
vati 508 poslanců v nejbližší době opět v parla-
mentě, a lze najisto očekávati, že bouřlivé sceny
dřívějšího období se budou znovu opakovati, tak
že vláda bude opět tam, kde byla před rozpuště-
ním komory.
A liberální židovské listy s »Tribunou«a
»Messagierem« v čele neustávají přes to štváti
proti jediné autoritě, která by mohla zavésti po-
řádek, kdyby se jí dalo jen tolik moci, aby mohla
svoji působnost dokonale rozvinouti ke zdaru ve-
škerého lidu. To však se nestane, poněvadž svo-
bodní zednáři sedí dosud příliš pevně u vesla
vládního, než aby dobrovolně a bez přinucení je-
dnali vskutku svobodomyslně, neboť oni
mají svobodu pouze pro sebe, pro církev kato-
lickou pak — katakomby, neboť tam chtějí
opět vehnati křesťany, aby zmizeli s povrchu zem-
ského a nerušili tak ničivého díla židovského zed-
nářstva, které s promyšlenou ďábelskou nenávistí
stíhá každý krok katolické církve. Ze srdce lidu
nepodařilo se dosud vyrvati náboženského vědomí,
poněvadž tento přes nepříznivé poměry zachoval
sobě jestě drahocenný klenot, ale přece práve zed-
nářská těší se jistému úspěchu. Otráven jest život
rodinný, veřejná působnost, autorita podryta, ná-
boženství ze škol vyhnáno, takže mládež dorůstá
beze vší útěchy náboženské jako dříví v lese, což
také se pozoruje velice dobře za pobytu v této ne-
šťastné zemi. Církev byla oloupena o svou moc,
řády církevní, tak blahodárně působící, byly zru-
šeny, majetek jejich zabrán, a přece brzy opět byl
vyčerpán, tak že finanční ministr neví, kde by no-
vými daněmi sehnal peněz na potřebné výdaje.
Heslo Garibaldiho a jeho stoupenců bylo:
»O Roma, o mori« — buď dobýti Říma, nebo ze-
mříti, a dosáhli toho také. Mají Řím, avšak zmí-
#15
alto_textblock
#15
rají také pod tíhou kletby, následkem křivdy, na
hlavě církve spáchané, která nad nimi stále se
mstí. Naděje na lepší časy v Italii nastane, až na-
bude převrat takových rozměrů, že vedoucí kruhy
poznají, že dále to tak nejde a že jest potřebí ná-
pravy od kořene.
#16
alto_textblock
#16
Zprávy politické.
V Praze, 15. června.
K situaci. Proslýchá se, že vláda zabývá se
připravováním oněch opatření, kterých vyžaduje uza-
vření říšské rady. Chystá se v první řadě k vydání
rozpočtového provisoria pro druhé půlletí
na základě § 14. stát. základního zákona a pak pe-
čuje o rozhodnutí o kvotě, protože poslední od císaře
stanovená kvota platí jen do konce června. Kvotové
otázce platil také, jak jsme již ráno poznamenali,
úterní příjezd předsedy uherského ministerstva Kolo-
mana Szélla do Vídně. Koloman Széll odvolá dle
všeho, protože poslanecká vídeňská sněmovna byla
uzavřena, kvotový zákon a obě vlády navrhnou ko-
runě, aby stanovila další kvotu na jeden rok. Kvo-
tový poměr, kterýž platí až do dnes, bude platit i na
dále. Jest to týž poměr, který umluven byl také po-
sledně od kvotové deputace.
Předseda ministerstva dr. Körber přijat byl
dnes dopoledne od císaře ve slyšení.
Předsedové německých klubů sejdou
se dnes odpoledne ve Vídni ku zvláštní poradě, kte-
ráž věnována bude výhradně otázce jazykové. Posl.
baron d'Elvert vypracoval o jazykovém Körbrově
zákoně pamětní spis, ktetýž vrcholí v tom, že iest
pro rvemce neprijatelny. Spiovatel pamětního spisu
chce patrně neněmeckou veřejnost jen oblouditi. Není
totiž pražádným tajemstvím, že Němci jsou s jazyko-
vými návrhy Körbrovými spokojeni, protože jsou ta-
kořka jen opsáním letničního programu a že z té
duše si přejí, aby co nejdříve byly již oktrojovány.
Prohlašují-li je za nepřijatelné, činí tak jen na oko,
aby se nezdálo, že dostává se jim nezaslouženého
nadpráví.
Pamětní spis parlamentární komise
Českého klubu na říšské radě dochází, jak ovšem
dalo se předvídati, příkrého odmítnutí od Němcůva
jejich časopisů. První vypravil se do boje proti němu
hrozně silně již vybledlá někdejší veličina německo-
#17
alto_textblock
#17
Vzpomínky
z pobytu Jeho kníž. Milosti nejdůstojnějšího pána
Leona svob. pána Skrbenského
ve věčném městě a v jižní Italii o letošní
jubilejní pouti.
(Pokračování.)
#18
alto_textblock
#18
Trnová koruna. V morušové aleji u sv. Pavla
V pátek, dne 27. dubna počaly návštěvy čtyř
basilik. Ráno u Panny Marie Větší a v Lateráně,
odpoledne u sv. Petra. Zde scházeli jsme se v pro-
stranném atriu basiliky, očekávajíce až se všichni
sejdou, abychom pak společně vešli přes práh po-
svátné brány. Náš milovaný arcipastýř přišed o něco
dříve, čekal spolu.
V tom přišel do atria hlouček nějakých pout-
níků, oděných v kroji a dral se dychtivě zástupem
lidu v pestré směsici se hemžícího přímo k našemu
arcipastýři. Jeden přes druhého se tlačil, aby mu
ruku políbil a počali velmi živě a hlasitě něco vy-
právěti našemu arcipastýři, jenž rovněž s živým
zájmem jejich vypravování sledoval. Kdož byli tito
poutníci a čeho žádali? Bylo to několik moravských
poutníků a poutnic vracejících se z pouti do Jeru-
saléma, kamž se byli vydali v polovici března pod
vůdcovstvím prosté, ale energické ženy paní Nedo-
mové, prodávačky devocionalií v Olomouci. Který pa-
náček ze semináře Olomouckého by neznal paní
Nedomovou. Zásobilať mnoho již generací mladých
panáčků svými devocionáliemi a komu zvlášť byla
nakloněna, tomu dala růženee a památky ze svých
dalekých poutí. Byla i v Lurdech a jinde a jinde.
Jest horlivou a po způsobu panáčků vede jakousi
duchovní správu, pečujíc o blaho duševní svých zá-
kazníků. Běda tomu, o kom se dozví, že nechodí
#19
alto_textblock
#19
k sv. zpovědi! Již nejednomu pověděla do duše
jak se patří a ukázala cestu k velebným otcům ka-
pucínům.
Tato zbožná žena znala ovšem velmi dobře
také našeho arcipastýře, z oněch dob, kdy býval
alumnem v semináři. Vracejíc se nyní z pouti tak
daleké, chtěla spatřiti našeho arcipastýře a proto
přišla sem, aby jej vyhledala a jemu vzácný dárek
odevzdala.
»Přinesla jsem«, pravila, »Vaši arcibiskupské
Milosti na památku z Jerusaléma trnovou korunu,
abyste ráčili tu svou s Kristem Pánem trpělivě nésti.«
Tato živá scéna přilákala množství zvědavýce
Italů, kteří nás obklopili a se zalíbením pozorujích
mladistvého vysokého hodnostáře, činili své poznámky
»E un vero Luigi Gonzaga« (to je celý sv. Aloi
z Gonzagy) slyšeli jsme z úst jednoho obdivovatele.
Druhý den odpoledne na to byla první návštěva
u sv. Pavla za městem ve 3 hodiny a o šesté měla
býti druhá. Mezitím my účastníci pouti měli jsme na
vůli buď podívati se do nedalekých katakomb Do-
mitilly, aneb ku Tre Fontane. Nejdůstojnější náš
arcipastýř chtěje pookřáti na volném zdravém
vzduchu, odebral se se svým ceremonářem do
blízkých luk, kde by ve stínu a nerušen se po-
modlil brevíř.
Bral se řadou moruší krásně přioděných jarní
zelení. Na jedné byl přistaven řebřík, na němž stála
žena a trhala morušové listí do košíku, přitahujíc
k sobě háčkem vzdálenější větve. Dole pobíhalo roz-
tomilé děvčátko, dceruška, a pomáhalo mamince, sbí-
rajíc spadalé listí a z košíku je sypajíc do pytle.
Náš arcipastýř, jelikož konati chtěl kajienou
jubilejní pobožnost jako arcibiskup, podržel odznak
hodnosti své, t. j. zelenou zlatem protkanou šňůru
na klobouku.
#20
alto_textblock
#20
To ženě na stromě pracující neušlo a jakmile
náš arcipastýř se přiblížil, volala dolů na dcerušku
»bacia la mano« (polib ruku), což děvčátko bez
ostychu učinilo. Obdržený za to obrázek rychle polí-
bilo a hned běželo sdělit svoji radost s matkou. Od-
tud zahnul náš arcipastýř v pravo do aleje morušía
nízkých topolů, v jejichž stínu se modlil svůj brevíř.
Na konci aleje asi 300 kroků byl malý venkovský
dvorec. Unaven chůzí svlékl vrchní své roucho, po-
ložil je na trávu a usedl na ně, nevěda, že i zde
bude předmětem pozorných očí. Netrvalo totiž dlouho
a přibelhala se shrbená stařenka z nedalekého dvorce,
nesouc židli a nabízejíc ji, aby se cizí host posadil,
což arcipastýř vděčně přijal, vtisknuv ochotné sta-
řence několik soldů do ruky. Stařenka se pěkně po-
děkovala a prosila ještě o jiný dárek, totiž duchovní
radu. »Ráda bych také«, pravila, »získala odpustky
milostivého léta, ale jsem již stará a nemohu tak da-
leko. Co mám činiti?« Náš arcipastýř však ji potěšil
a poučil, že nemusí navštíviti vzdálené basiliky, ale
stačí vykoná-li dobrý skutek, který jí zpovědník při-
měřeně k jejím slabým silám uloží.
Schylovalo se k západu a my odjížděli v dlou-
hých řadách povozů od sv. Pavla do města; každý
do svého hotelu. Před odjezdem dověděl se náš arci-
pastýř od některých poutníků, že vdp. farář Ekert
od Panny Marie Sněžné, rovněž účastník pouti, se
roznemohl a že byl dopraven k milosrdným bratřím
u sv. Bartoloměje (isola di s. Bartolomeo). Ač se již
hodně setmělo, dal zabočiti ku zmíněné nemocnici,
aby navštívil ochuravělého, ale — nenašel ho tam.
Teprve po delším pátrání vyšlo na jevo, že tam byl
pouze ohlášen pro případ, že by se nemoc jeho zhor-
šila. Na štěstí se vdp. farář mezi tím tak dalece
zotavil, že jsme ho spatřili již den na to mezi účast-
níky pobožnosti u sv. Petra.