#1
alto_textblock
#1
Dne 3. června 1900.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Císlo 151. Strana 5.
#4
alto_textblock
#4
K tomu ke všemu prozradily se názory vlády čili
mínění některých ministrů o povolání a úkolech
olomoucké kapitoly. Prozradilo se totiž a koluje mezi
duchovenstvem a vniká mezi lid, že ministr hrabě
Latour jednomu olomouckému kanovníku oznámil, že
od obsazování kanovnických míst v Olomouci ustou-
piti nelze, že se kapitola musí podrobiti tomu, aby
volila šlechtice, když na ni pořádek příjde. Nástupce
Latourův pak docela bez obalu prý se vyjádřil
k prelátu Klugovi, že kapitola o lomoucká
musí zachovati ráz německý. Takové
pověsti a zprávy znepokojují kněžstvo a naplňují lid
moravský obavami a proto jest svrchovaný čas, aby
odklidily příčiny obav těchto, než bude pozdě.
* Oslavujme jabileum Ústřední Matice
Školské. V prosinci t. r. bude tomu 20 let, co za-
počala blahodárnou svou činnost Ústřední Matice
Školská, která činila tolik dobrého pro záchranu naší
národnosti a pro vzdělání české mládeže. Ký div, že
účel, jaký si Matice vytkla, i její působení získaly si
přízně ve všech vrstvách národa. Snad nižádný ná-
rod na světě mimo náš nemůže pochlubiti se institucí
tak dobročinnou a při tom tak rozsáhlou a sorgani-
sovanou, jako jest Ústřední Matice Školská. S mra-
venčí pílí sbírá a střádá národ groš ke groši a ode-
vzdává je do rukou Matice, která ukládá je na úrok
nejužitečnější, na ušlechtění a mravní a v pravdě če-
ské vychování naší mládeže. A jestliže naše Matice
Školská své kořeny zapustila v srdcích veškerého
lidu, bude významné jubileum dvacítileté činnosti,
k němuž se Matice chystá, slavností a svátkem ce-
lého národa; a byť i doba byla vážná a nebylo
mnoho příčiny k radosti, přece jubileum matiční bude
nám všem připomínati, že vlastní silou a bezpříklad-
nou obětavostí dovedli jsme uhájiti práv českých ro-
dičů a českých dělí. I bude jubileum matiční povzbu-
zením, aby tím úsilovněji snahy Ústřední Matice
Školské byly lidem českým podporovány; vždyť naše
česká škola a zejména škola neb opatrovna matiční
nemá snad na širém světě jiného upřímnějšího přítele
nad český lid. Proto také Matice s důvěrou k tomu
lidu ve dnech trudných i radostných vždy se obra-
cela a obrací. Pořádajíce tedy letošního roku různé
zábavy, všichni pamatujme především na jubileum
Ústřední Matice Školské a přispějme každý dle své
možnosti Matici dárkem jubilejním.
Vyznamenání. Okresní hejtman Lukáš Fr
Stompfe v Praze vyznamenán byl při svém od-
chodu na vyžádaný trvalý odpočinek titulem a cha-
rakterem státního místodržitelského rady.
* Nová železniční rada. Ministerstvem že-
leznic byli jmenováni řádnými členy železniční rady
na dobu tří let: Kuno Bischof, člen báňského
spolku v Plzni, Boh. Bondy, člen obch. komory
v Praze, Vilém Bries, člen obch. komory v Olo-
mouci, Alfred Deutsch, člen obch. komory v Ii-
berci, dr. Josef Fořt, tajemník obch. komory a po-
slanec v Praze, Julius ryt. Gomperz, president
obchodní komory v Brně, Josef Gröger, člen ob-
chodní komory ve Falknově, Bedřich Helm, člen
obch. komory v Plzni, Josef Holče, člen obchodní
komory v Budějovicích, Behumír Hüttmann,
předseda spolku pro báňský průmysl v severozápad-
#5
alto_textblock
#5
ních Čechách v Mostě, Jan Kaftan, říšský i zem-
ský poslanec v Praze, Stanislav Kubr, člen českého
odboru zemědělské rady pro království české v Kně-
ževsi, Ant. Lemach, předseda obchodní komory
v Opavě, dr. Štěpán Licht, místopředseda německé
sekce zemědělské rady pro markrabství moravské
v Brně, dr. Bedřich Nitsche, poslanec ve Vyšším
Brodě, Vikt. Riedl z Riedensteinu, člen obchodní
komory v Praze, bar. Ringhoffer, velkoprůmysl-
ník na Smíchově, Gustav ryt. Schö1ler, vice-
president obchodní komory v Brně, dr. Cyrill Sei-
fert, místopředseda českého odboru zemědělské rady
pro markrabství moravské v Brně, Em. ryt. Škoda,
továrník v Plzni, dr. E. Türk, zemský poslanec
v Bílsku. Náhradníky byli jmenováni: Karel
Brandhuber, purkmistr v Olomouci, Josef Bro-
movský, továrník v Praze, Rudolf Demuth,
člen obchodní komory v Liberci, dr. Julius Eis-
ner, člen jednoty pro báňský průmysl v Moravské
Ostravě, Hugo Fischer ryt. z Rösslerstammu, řid.
továrny na vagony v Kopřivnici, Jan Fitz, ústřední
řiditel mirošovsko-libušínské báňské společnosti, dr.
Frant. Gromes, člen německé sekce zemědělské
rady pro markrabství moravské v Gruně, Vilém Ho-
loubek, člen obchodní komory v Sedlčanech, Jos.
Hyrš, zemský poslanec v Okrouhlicích, Jindř. Ja-
notta, místopředseda obchodní komory v Opavě,
Moric Kauder, řiditel obchodní kanceláře továrny
na drát v Praze, Jindřich Leminger, člen obcb.
komory v Plzni, dr. Karel bar. Offermann, člen
obchodní komory v Brně, August svob. pán Phall,
člen obchodní komory v Brně, Václav Pöch, před-
seda spolku pro báňský průmysl v severovýchodních
Čechách v Teplicích, dr. Otakar bar. Pražák, po-
slanec a advokát v Brně, Jindřich Ronz, předseda
spolku mlynářů v Karlíně, Fr. Šebor, člen obch.
komory v Praze, Edvard Skála, poslanec v Pro-
stějově, Jos. Vykoukal, zemský poslanec v Dřevo-
hosticích, Šimon Wetzler, člen obchodní komory
v Chebu.
Pohřeb dr. J. Buchala konal se včera
o 4. hod. odpolední z chrámu Panny Marie Sněžné
za velice četné účasti pražské intelligence. Mrtvola
záhy zesnulého spočívala v těžké rakvi na vysokém
baldachýnovém katafalku, jenž tonul v záři světel
četných voskovic a v lesku vonných věnců a skvost-
ných kytic s nádhernými stuhami. Smuteční obřady
za assistence farního duchovenstva vykonal dp. farář
Ekert a zpěvů sboru Národního divadla. Rakev pak
vložena do šestispřežního pohřebního vozu, kol něhož
tvořili pohyblivý špalír zřízenci pohřebního ústavu
K. Fuchse ml. s rozžatými pochodněmi a věnci. Za
pohřebním vozem ubírali se mimo rodinu a nejbližší
příbuzné zesnulého také dvorní rada Kratochvíle,
president Wohanka, dvorní rada Weyr, vrchní rada
Prušák, rada Retschek, dr. Marek, dr. Zítek, řed.
Veselý, dr. Tonder, dr. Dvorský, dr. ryt. Nejedlý,
řed. Votruba, vrchní rada dr. Šrámek, statkář Pa-
celt, dr. Kasanda, dr. Fleischmann, prof. Havránek,
četní jiní pražští advokáti, státní úřadníci, úřad-
nictvo z úvěrního ústavu a m. j. Průvod ubíral se
na hřbitovy olšanské, kde rakev uložena do hrobu
po smutečních obřadech.
#6
alto_textblock
#6
* Pohřeb učitele p. J. Truhelky, který
působil celou řadu let na obecných školách v Nuslích,
konal se včerejšího dne za přehojné účasti nejširších
vrstev tamějšího obyvatelstva, kteréž takto osvědčilo
poslední úctu zesnulému vychovateli mládeže, jaké se
týž za dlouholeté zdárné působení své na roli
školské právem těšil. Smuteční obřady v domě
smutku vykonal a kondukt vedl vdp M. Šach, farář
z Michle za assistence dp. Hanuše, katechety z Nuslí,
až na hranice obce nuselské, kdež převzal vedení
pohřebního průvodu dp. Václ. Pejšek, kaplan z Vr-
šovic. Pohřbu svého učitele súčastnilo se žactvo
chlapecké školy, doprovázené učitely sboru učitel.
z Nuslí, Vršovic a okolí. Dojemné smuteční sbory
zapěli učitelé-zpěváci za řízení řídícího učitele pana
Holečka z Bráníka. Na rakev položeno bylo hojně
věnců, tak od rodiny starosty města Nuslí p. Ve-
selíka, který též pohřbu osobně se účastnil, od »Ob-
čanské Besedy« v Nuslích, jejíž zakladatelema
čestným členem zesnulý byl, od nuselské místní
školní rady, od učitel. sborů tamějších škol chla-
pecké a dívčí, od žáků ze III. třídy C, jejíž třídním
byl, a j. v.
Národní rada. Jak se dovídáme, byla právě
Národní rada svolána k první schůzi na neděli, dne
17. t. m.
Svatá země. Příští pátek vyjde, jak se ozna-
muje, 1. sešit této vzácné publikace, po dlouhou dobu
pečlivě Cyrillo-Methodějskou tiskárnou chystané. —
V příštím ranním čísle promluvíme o důležitém pod-
niku tom obšírněji.
Paštové hry v Hořicích. »Budivoj«
píše: Hořické pašiové hry schylují se ke krachu. Ku
jich záchraně utvořil pak věčně nepokojný pan
Tašek zvláštní spolek, který má tyto hry hmotně
podporovati. Jestli s tou podporou dopadne to hoři-
ckým právě tak smutně jako se vším, co Tašek za-
ložil a svým protektorátem obmyslil, pak chudáci
spláčou nad výdělkem.
Lázeňské družstvo z království Č-
ském. Jak jsme již dříve oznámili, přejíti mají lá-
zeňská místa Houštka u Staré Boleslavi a Běloves
u Náchoda v nejbližší době ve vlastnictví nově utvo-
řeného Lázeňského družstva. Obě tato rozkošná místa,
jichž krásy přírodní jsou obecně známy a jichž zřídla
pro mnohé nemoci mají moc léčivou, slibují státi se
novému družstvu vydatným pramenem příjmů. Lázně
Houštka jest velkostatek v zemských deskách zapsaný
s volebním právem v kurií velkostatků nesvěřenských,
k němuž náležejí pozemky v úhrné výměře 123 ha
98 arů a 48 m2, po většině z lesů, zahrad, luk a rolí
sestávající. Z budov k velkostatku tomu patřících uvá-
díme pouze veliký dvoupatrový lázeňský dům o 45
pokojích, budovu restaurační a iázeňskou, vily upro-
střed lesů zřízené a k letnímu pobytu dobře se ho-
dící, z nichž vila Vrchlická jest o 5, vila Fibiška
o 2 pokojích s příslušenstvím, vila Smetanka má 4
byty po 3 místnostech a vila Dvořanka 2 byty po
5 místnostech, o pavilonech v lese postavených a za
letní restaurace zařízených ani nemluvíce. Lázeňská
budova obsahuje úplné zařízení lázeňské o 10 kabi-
nách se 12 zcela měděnými vanami, kabiny opatřené
potřebnými přístroji pro lázně parní a vanové a 1 ka-
#7
alto_textblock
#7
FEUILLETON.
#8
alto_textblock
#8
Lateran.
#9
alto_textblock
#9
Komu by nebylo známo jméno Lateran, kde
se konalo pět všeobecných církevních sněmů? Ba-
silika lateranská náleží po svatopetrské k nejpřed-
nějším. Odebrali jsme se tam v průvodě s arci-
pastýřem svým z kostela Panny Marie Větší. Zdá
se nám, jako by to bylo jen pět minut! Rovná
veliká třída vede tam až na náměstí. Opozdil jsem
se poněkud, an jsem se sešel se svým bývalým
kollegou Slovincem z Gorice; že se tu vynořily
vzpomínky na dávné studentské doby milé i méně
příznivé, rozumí se samo sebou. Přijelť s gorickým
procesím, jež vedl Jeho Eminencí kardinál dr.
Missia. Když jsem po rozloučení spěchal za pout-
níky, slyšel jsem za sebou hlas strachem se tře-
soucím. Poohlédl jsem se a viděl jsem ženu z lidu
celou vyděšenou, která úpěnlivě prosila, abych ji
ukázal vůz tramwayový, jedoucí k sv. Petru, kde
bydlela v hospici Čampo Santo. Byla to poutnice
z vlaku vídeňského. Šla ještě se třemi poutníky,
kteří jí však ujeli; použili tramwaye, když však
zmíněná poutnice vystupovala do vozu, zavřel před
ní průvodce dvířka s vítězoslavným zvoláním:
»Completo! — Obsazeno!« Co teď počíti? Běžela
za nimi chvilku, ti pak vystoupiti nemohli, a proto
její strach a nářek. Byla právě na druhém konci
Říma, proto bylo postavení ženy z lidu v nezná-
mém městě povážlivo; obličej její však zazářil,
když u Lateranu sedla do vozu, jedoucího přímo
až k Svatopetrskému náměstí.
Dospěli jsme tedy k starodávné kathedrálea
paláci papežů římských. Původním stoličním chrá-
#10
alto_textblock
#10
mem papežským byl kostel sv. Pudentiany, bydli-
štěm papežů pak vedlejší palác, kterého majetní-
kem byl senator Pudens; týž daroval papeži tento
palác na důkaz vděčnosti, že byl sv. Petrem obrá-
cen z pohanství na víru Kristovu. Avšak císař
Konstantin Veliký považoval tento palác za nedo-
statečný pro náměstka samého Spasitele, a proto
když se stal pánem Říma po bitvě na milvijském
mostě r. 312, pomýšlel na změnu v této věci.
Císařský palác na Coehu, bývalý to majetek
šlechtické rodiny Lateranů, považoval císař za je-
dině důstojný příbytek hlavy církve, pročež mu
tam vykázal sídlo na důkaz svojí úcty k němu.
Ve veliké síni paláce, kterou dal císař upraviti
za kostel, pořádal papež Miltiades církevní sněm
r. 313, na němž byl odsouzen blud Donatistů.
Avšak ještě jiná památka vyznamenávala tento
nový kostel, byl to totiž dřevěný oltář, na němž
sloužíval sv. Petr mši sv., což zajisté přispělo ne-
málo k tomu, aby Římané si ještě více oblíbili
tento chrám.
Ovšem že nyní nevidíme původní stavby,
neboť následkem požáru nebo jiných nehod byla
několikráte obnovena a velikolepě upravena. Tak
učinil papež Sergius III. r. 908, když basilika byla
zničena zemětřesením, r. 1300 pak Kliment V.
r. 1361 Innocenc VI, když byl požár tu zle řádil.
R. 1650 byl chrám od základu obnoven Innocen-
cem X. Škvostné průčelí upravil Kliment XI
r. 1734, stavbu presbytáře počal Pius IX. a do-
končil Lev XIII. r. 1887.
Procesí naše vstoupilo postranním vchodem
vedoucím od skvostného obelisku a ubíralo se nej-
dříve poklonit k nejsv. Svátosti, jejíž oltář vyniká
překrásnou drahocennou úpravou, zlatem a draho-
#11
alto_textblock
#11
kamy se třpytící. Nahoře nad oltářem pozorujeme
stůl poslední večeře Páně, při níž ustanovil
Spasitel náš velebnou svátost oltářní; 2 skvostné
lampy, ve dne v noci hořící, naznačují nám po-
svátné místo.
U hlavního oltáře právě se konala slavnostní
mše sv. Na levo na kůru pěli zpěváci, církevní
hodnostáři byli pak pod kůrem ve svých lavicích
shromážděni, aby byli přítomni oběti mše sv.
Procesí z jiných zemí tam bylo více, tak že zpěv
jednotlivých poutí mísil se navzájem. Nad hlavním
oltářem v gotickém baldachýnu uctili jsme hlavy
sv. Petra a Pavla, které jsou tam uschovány.
Kromě jiných památek vzácných nalézají se
v tomto chrámě dvě veliké částky sv. kříže, [které
se těší rovněž nemalé úctě domácího obyvatelstva
i příchozích cizinců. Přehlédáme ještě jedenkráte
skvostný presbytář mramorem nejčistším se třpy-
tící a na umělecké sochy všech 12 apoštolů,
které tamtéž mezi okny jsou rozestaveny. Každá
z nich stála neméně než 24.000 lir, Jcož znázor-
ňuje zajisté již nemalou cenu uměleckou. Vedle
varhan na kůru na levo jsme upozorněni na ze-
leno červenou korouhev, již značně vybledlou. Je
to prapor krále polského Jana Sobieskiho, osvo-
boditele Vídně, který žádal, aby v předním ko-
stele křesťanském byla tato památná korouhey
uchována, poněvadž tehdy bylo zabráněno největ-
šímu neštěstí, které hrozilo celému křesťanskému
světu od Turků roku 1683. Obdivujeme se rovněž
uměleckému náhrobku papeže Innocence III.,
jejž na rozkaz Lva XIII. zhotovil Giuseppe
Luchetti. Innocenc III. má také pro nás nemalou
důležitost, neboť prohlásil našeho krajana Pro-
kopa za svatého a r. 1203 povýšil Čechy na