se

A

Ročník XXXXIX.

151a lenol nito v vnlnolžgo blmělae lnlob tnežsna

ni ab ose1 ona v odlyžb lavig ose ulánolžsn ntald v sodýz lozstio —c2 osmil v. sentás dol odbo .— 3 ávonut v aoloua dulás a zodbo 1Ma dosl

V Praze, v úterý 28. prosince 1909

nab měsbž o z ošilau ob ivdi elashO anbeěva edoo rnsl v onoža ol sndu sla jsosnvz nzk

ligavásta eolell nal

Číslo 357.

Na rannů a večerní listy předplácí, set V Praze v administraci na měsic. . . . .. na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsle na čtvrt lota : . . . 7 K esh ve filiálkách 2K00 na měslo. Poštou: na it: ke s dvoji zásilkou nk vrt icta

V drobném prodejit ranní čislo o sobě . . za Sh večerní . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranní dislo . . . . . . . 1 večerni . . . . . . . 5h

nseráty platí se hotově napřed Předpincení a inserty přijimá administrace v Marianské ul., 3 Tam nacházojí se táž redakce. tiskárna a expedice „Národních Listů Rukonisy se nevra eai

Nač nyní Bienerth čelál

Nepoměrně zajímavější než jiná léta jsou letošní vánoční projevy našich národních a politických protivníkův; obrážíť se v nich jako v zrcadlech všechen ten dločasný zmatek v myslích jejich způsobený tak náhlou změnou situace parlamentní, všechna ta různost německých náhledů o účincícha následcích »státního toho převratu« pro bu- doucí vývoj poměrů veřejných v 4éto polo vině říše a zejména v království českém. Kdežto jedna část politiků německých, skupená kolem »Neue Freie Presse«, spa- třuje v zostření jednacího řádu vážné nebez- peči pro Němce, ježto prý budou nyní vy- dáni jako »bezbranná národní menšina« na milost a nemilost příští slovansko klerikální parlamentní většině a vzešlé z ní vládě, pročež prý je nutno, aby semkli se v jeden téma usilovali v nastávajícím roce o zjednání vy- datné zákonné ochrany pro národní menšiny vparlamentě vídeňském — druhá část ne- sdili těchto obav, poněvadž 233 poslanců, jichž se Němcům dostalo volební reformou Beckovou, není věru žádnou ubohou men šinou, jíž by se smělo ublížit a ukřivdit, i-kdyby se chtělo. Hlavní věcí prý jest, aby všickni Němci bez rozdílu barvy v národ- ních příčinách k sobě pevně drželi a stáli proti nám, pak prý jich ani brány pekelné nepřemohou, nad tož věčně nesvorní Slo- vané, kteří nikdy neseženou proti nim plný bitevní počet své armády, čítající 259 po- slanců pouze na papíře volebního řádu. - Jménem těchto sebevědomých politiků ně- meckých vystupuje zejména moravský Němec dr. A Otto Lecher v »N. W. Tagblattu« s radou, aby Němci rakouští chránili se za- ujati proti jakékoli příští vládě postavení oposliční lnorsq iesslsk 1»Nežijeme v Anglii nebo ve Francii, « voláa »unas není žádnemu národu zdrávo býti v oposici a nejméně nám Němcům. My ne smíme se vzdáti svého podílu nadvládě, ne- smíme v rozčilení mysli jíti do oposice odpírati vládě státní nutnosti, poněvadž by chom tím sobe odeizili státní činitele a státn autority. Tolikéž musíme se uvarovat v par- lamentním zápasu osamocení, i hledat spíše spojence ať v pravo nebo v levo. Ku podobnému oportunismu kloní se to- likéž dr. Steinwender, který již před desíti lety ve své brožuře »Přítmí parlamen- tárismu« radil Němcům, aby si odvykli od- pírat vládám nové daně a půjčky státní »Nepovolíme-li je my, povolí je jiní, začez budou odměněni, kdežto my Němci upadneme v nemilost, ale budeme musit ty daně plati jakobychom je byli povolili sami.« Z toho věru nevyzírá žádný strach pře nějakou Němcůme úpornou pře- měnou vlády Bienerthovy... Vůbec tratí se ohlášená rekonstrukce kabinelu Bienerthova v novoročních úvahách německého tisku jako pára do vzduchu za hory nových podmínek a předpokladů, s nimi tasí se oficiosní tisk a které lze stručně vy- jádřit větou: »Napřed musí se Češi a Němci v Čechách spolu dohodnout o jakéms na- rodním příměří.« Toť nejnovější heslo, kte- rým baron Bienerth hledí prodloužiti dobu života posavadní své vlády. Oficiosní vídeňský »Fremdenblatt« věnuje tomuto heslu téměř celé své vánoční číslo. Velebí oba známé punktátory z roku 1890 Plenera i hraběte Schön- burga, že onehdy v řečech svých v panské sněmovně kladli na to důraz, aby nyní, po zdolání obstrukce v poslanecké sněmovně rady říšské došlo též k uklizení národ- ních obtíží, zejména v Čechách — »Fremden- blatt« uveřejňuje vyžádané úsudky poslanců profesora Glsbiňského, Hormuza ka, Jindřicha M aštál k y, barona dra. Otakara

Pražáka a dra. Žáčka, jakož i Němců Jos. Schraffla, dra. Skedla, dra. Art. Stölzla o tom, přispěje-li zatarasení ob- strukce v parlamentě vídeňském, aby pomi- nula též německá obstrukce proti snému če skému a došlo k jakémus národnímu příměří mezi öběma národy v Čechách. Úsudky vy znívají skoro vesměs kladně a nadějně, ze- jména úsudky českých politiků. Tak na př. poslanec Maštálka má za to, že by bylo velice na místě, kdyby se učinil pokus o upravení poměrů na sněmu českém. Ačkoliv říkají Němci rozhodně, ze si nepřejí s námi vyjednávat a že nedají sněmu českému pracovat — má nicméněp poslanec Maštálka za to, že prý moudří poli- tikové němečtí sami nahlédnou, kterak ob- strukce na sněmu českém trvale se provadět nedá, ale že nutno jí učiniti podobně přítrž. jako učinili čeští poslanci v radě říšské. Az pak bude balvan německé obstrukce v če- ském snému odvalen a sněm počne pracovat, doufá p. Maštálka, že v novém ovzduší, způ- sobeném odstraněním obstrukce v říšské radě. dojde potom ne-li k definitivnímu rozřešení. tedy aspoň k přípravě rozřešení sporu ná- rodního v Čechách a čeští poslanci prý učiní najisto vše, co jim bude mežné, aby cíl ten byl dosažen. — Pan dr. Pražak spokojil by se, kdyby došlo v českém sněmu aspoň k jakémus příměří mezi Čechy a Němci, k čemuž ovšem jest zapotřebí, aby Němci svých po- žadavkův příliš nepřepínali. Doporučuje za v zor moravské vyrovnání ! Dr. Žáček sice pochybuje, že by zostření jednacího v parlamentě vídeňském vedlo přímo k ná- rodnímu smíru v Čechách. Ale doufá nic- méně pevně, že za působnosti nového jed- nacího řádu, strany uvyknou zápasiti spolu jemnějšími prostředky, že pomine bý- valá vášnivost bojův, což samo sebou po- vede k rozváznějšímu nazírání na otázku národní. »A tak, končí, lze snad doufat, že podaří se dospěti k nějaké rozpravě a ně- jakému míru. Možnost míru je na všechen způsob nyni větší než bývala« — Oficiosní »Fremdenblatt« pak sám upo- zorňuje na úvodní článek svůj, jenž prý po- chází ze vzácné strany, a v němž prohlašuje se národní příměří v Čechach za největší dočasnou potřebu stát u »Aspoň na rok, ať pry se ojedná me i oběma národy v jisté řadě spor- ných otázek rozřešení na zkou- šku, jako se stalo se změnou jednacího řádu v parlamentě. V narodním. bo musí nastati pausa!« volá Bienerthův orgán do Čech: »Musí dojiti k roz- pravě mezi Němci a Čechyl« Ale touž chvili již mu také odpovída »německá smířlivost« z Čech nadutým chauvinistickým článkem libereckého dra Prada, který nezná žádné jiné cesty ke smíru národnímu v Čechách, kromě naší kapitulace před sta- rým diktátem německých punktá- torůvl Tedy rozdělení Čech, zřízení národně ohraničené německé země v Čechách s ryze německou správou státní a s autonomní správou financí, pak přijetí Bienerthových jazykových a krajských předloh. Nechce-li tedy bar. Bienerth ze svého kabinetu propustit ani drahé hlavičky svého Schreinera a Hochenburgra, dokud nedojde k národnímu příměří mezi námi a Němei v Čechách, kdy potom dojde k té slibované změně situace a — systému vládního?!

Politické zprávy domáci.

V Praze, 27. prosince. (O hlasy Fried jungova procesu.) Chorvatsko-srbská ko- alie vydala o Friedjungově procesu úřadní zprá- vu, týkající se odvolání Friedjungova a skon- čení procesu. První podnět k dohodě dal před seda soudu Wach, ale žalobci nemohli na před- ložené návrhy přistoupiti, poněvadž Friedjuna se zdráhal dáti uspokojivé prohlášení. Tu se vlo- žil do věci bývalý ministr dr. Baernreither, jenž se představil stranám jako prostřednik nikoli ze svého vlastního popudu, nýbrž — jak výslovně ohlásil — jako posel nejvyššíe říšských zájmů. Poněvadž i poslání Baerenreith- rovo narazilo na obtíže, obrátil se k posl. Supi- lovi a žádal jej, aby v zájmu říše i své vlasti pokusil se intervenovati. Supile mu odvětil, že běží o čest jeho vlastní i celé koalice a proto žálobei nemohou v meritu vstoupiti. Dr. Baern- reither na to pravil, že je zmocněn pro- hlásiti, že tímto procesem bude za- končenerežim pronásledování a po- dezirání v Chorvatsku. Ježto také Fried- jung se konečně uvolil dáti vyhovující prohlá šení, došlo ke známě dohodě. Za té příležitosti výsloveno rozhořčení nad tím, že bylo možno na základě takových „dokumentů“! vzněsti ob žalobu na poslance, kteři by v případě války na základě této obžaloby byli postaveni před válečný soud. Hlavní obhájce Srbů, obžalovaných v Z- hřebě z velezrády, dr. Hinkovič, odvodil již důsledky z Friedjungova procesu, a podal vrch- nímu soudu záhřebskému, který má rozhodnoul o podaném odvolání, žádost za rychlé propuštěn všech obžalováných. Dr. Hinkovič píše v zá- věrku svého podání: Poněvadž výsledkem Fried- jungova procesu před očima celého světa, při- znáním samotného dra. Friedjunga, jakoži oněch „řídících kruhů“, které stály za ním, nade vší pochybnost dokázáno, že není velezrady v Chorvalsku a zejména že nejsou velezrádei oni poslanci, které žaloba před záhřebským sou- dem označila za hlavní vinníky, takže tím méně mohou býti vetezrádei oni, kdož byli domněle svedeni oněmi hlavními vinníky a které záhřeb ský soud přece odsoudil: vrchní soud se žádá aby stížnost proti vyšetřovací vazbě těchto ob žilovaných rozhodl co nejrychleji. „Obzor“ vyvozuje z vídeňského procesu ještě další důsledky. Očekává, že po vysvětlení, které podal proces, povede se říšská politika vzhledem k Chorvatsku docela jiným směrem. než dosud. Říšská politika musí míti nyní více smyslu pro zájmy chorvatského národa a více spravedlnosti k jeho právům. Musí přestati ab solutismus v Chorvatsku a sněm musí býti uve- den ve všechna svá práva, z nichž nejdůležitějš je revise státoprávního vyrovnán s Uhrami. „Kur. Lwow.“ očekává, že vídeňský proce bude míti očišťující vliv také na rakouskou di- plomacii. Bije z něho do očí rakouská diploma- tičká methoda stíhání „politiekých zločineů““ „velezrádců“. Najme se za peníze několik ni čemů, kteří sfabrikují „dokumenty“ nebo jiel „opisy“ a na základě takových dokumentů za- hájí se proces. Jaké dalekosáhlé účinky mohly míti tak lehkomyslně opatřené „dokumenty“ vysvítá již z toho, ža bezprostředným následken odhalení oněch dokumentů měla býti válka. De setitisíce mrtvol mohly pokrýti bitevní pole jen proto, že několik provokatorů chtělo lacino vy dělati pěkné peníze fabrikováním dokumentů A lidem, kteří tak snadno sedají na lep takových ničemů, svěřuje se rozhodování o vojně a míru o osudech milionů státních občanů. To — do- dává „Kur. Lwow.“ — není už hloupost, to je šílenství, to je zločin.

V Praze, 27. prosince. (Maďar o uher ských národnostech.) V maďarském sborníku „Dvaeátý věk“ objevil se článek „„ Nová národnostní politika“; pocházející prý z péra horli- vého člena strany neodvislosti. Pisatel odsuzuje

dosavadní maďarskou politiku, pokud běží o ná rodnosti, poněvadž pronásledováním a žalářová- ním vůdců národního hnutí v probuzených ná- rodech nedá se hnutí potlačiti, nýbrž ještě více se podněeuje. Nie nemá tak obromné síly, jako potlačená pravda. Dokud národní agitátoři bojují se zákonem v rucee srdee jim rozehřívá nejmocnější cit tohoto věku — láska k národu — marným je všechen nátlak moci, neboť se otupí, jako meč o skálu. Mada- rům nezbývá nic jiného, než uznati národnestn kultury, zastaviti státní tlak a umělé pomaďařo- váni. Národnostní zákony musejí býti provedeny 1 Maďarům uškodilo, že vlády nedbaly národ nostního zákona z r. 1868. Jakmile vláda po znala, že smí boz odporu Maďarů obcházeti zá kon národnostní, počala obcházeti i jiné zákony na újmu Maďarů a má od té doby v úctě jer takové zákony, které jsou jí po chuti a došl tak daleko, že se vláda odvážila obejíti i celou ústavu. Proto Maďaři i ve svém vlastním zájmu jsou povinni žádati, aby se národnostní zákou provedl a uskutečnila se veliká iden svornosti svobody a bratrstva. V Praze, 26. prosince. (L uka e s o v akce.) Dr. Ladislav Lukaes, jenž byl jmenovár ministerským předsedou za tím účelem, aby v Uhrách sestavil novou vládu, před svátky vy jodnávání se stranami ještě ani nezahájil. Dle zpráv, došlých z Pešti, jeho vyhlídky nejsou do sud valné, poněvadž proti všeobecnému a rovně- mu volebnímu právu je prý veliký odpor. Nen tedy dosud vyloučeno, že akce Lukacsova skoně opět nezdarem a že pak bude povolán hrabě Khuen Héderváry, aby konečně krisi rozřešil coz by se mohlo státi jen rozpuštěním nynějš sněmovny a provedením nových voleb. „Pest Lloyd“ ani nepřipouští myšlenku všeobecného rovného volebního práva, poněvadž nadvláda maďarského plemene musí prý býti zabezpečen i novým volebním řádem. „N. P. Journ.“ vypo čítává, že Lukacs, podaří-li se mu sestaviti kabi nel, mohl by počítati s podporou asi 100 členo skupiny Justhovy, 30 Košutovců, Sasíků a sna Chorvatů a národnostních poslanců, teďy, cel kem 220 až 225 poslanců, kteří by netvořili an většinu ve sněmovně.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 27 prosince.

Michal Voskresenský, vrah plukovníka Karpova.

Dne 27. záři 1908 přepadla tlupa expr priatorů, 40 mužů silná, poštovní vlak na sla- nici bezdanské vilenské gubernie, vezoucí dv miliony rublů Do vagonu, v němž seděla vojen- ská ochrana, vrženo několik pum, ubiť žandarm, raněni čtyři vojáci. Atentátoři současně střílel. na vlak, strhali telegraf i telefon. Stalo se t v noci. Lup se podařil, expropriatoři za paniky zmizeli v temnotě Ale někteří z pschatelů byl vypátráui a dne 28. záři t. r. souzeni. Byli to vesměs Poláci: Jan Fialkowski, Česla Swirski, Ignáe Grabowski, Česlav Zakrzewski Cezarina Kozskiewiczova. Vojenský soud odsou- dil Fislsowského, Swirského a Zskrzewského na šibenici, Cezarinu Kozakiewiezovu na sedm le a Grabowského na čtyři leta k trestaneck Mezi odsouzenými Česlav Zakrzewski by z Haliče, kde jeho otec je ředrtelem cukrovaru Byl studentem lvovské university. Otec jeho do- kazoval alibi synovo telegramem, jejž mu sy v době, kdy přepadení toto bylo spácháno, po- slal z Voločiska. Ten telegram poslal hrabět Aehrenthalovi, prose, aby zachránil synu jeho život. Hr. Aehrenthal žádosti vyhověl, ruská vláda dala věc vyšetřiti, ale zjistila k neštěst odsouzeného, že telegram byl odeslán nějakou jinou osobou a že Česlav Zakrzewski skulečně byl účastníkem expropriace Hlavní vojenský soud, jenž o věci jednal 24. t. m., ustanovil, aby ortel na Fislkowském a Zakrzewském prozatím vykonán nebyl a aby

robotě.

vilenský vojenský soud znova soudil záležitost jejich i C'zariny Kozakiewiczovy. Zrádcem byl v tom případě také Polák, len strány polských revolucionářů Tarantiewicz, jenž se dal angažovati za agenta provokátora a bil nedávno v Římě zavražděn svýmí dřívějším soudruhy. Mezi osobami, které Tarantiewicz prozradi jako účaštníky bezdanské expropriace, bylv také Mieha! Voskresenský, 26lelý mladik, syn duchov- ního, od čebož měl ve straně pseudonym Po- povič 1 Voskresenský se zachránil uím, že s dal v služby tajné politické policie. Mezi revo- lucionáří se o tom proslýchalo. Voskresenský, zvěděv o tom, tvářil se nevinným a žádal Bur ceva v Pařiži osobně, aby byl postaven pře čestný soud. Ale když byl povolán, aby se před něj dostavil a se ospravedlnil, odepsal Burcevu, že mu je lhostejno, jak o něm revolucionáři -mýšlejí. Po poltavských slavnustech v červenei 1. r. předložili Burcevu fotografii slavnostního výjevu pod pomníkem Petra Velikého. Burcev na folografii poznal Voskresenského, stojícího ve fraku a eylindru mezi žandarmským důstoj- níkem a policejním úřadníkem. Voskresenský byl folograficky zachycen, an v civilu koná „lužbu společně s uniformovanými ochranci po-

řádku.

Voskresenský byl »tajným spolupraeovníkeme plukovníka Karpova. Karpov měl několik spikle- neckých bytů, kde se scházel s revolucionáři, které mu »tajní spolupracovnici« přiváděli. I do bytu na Astrachanské ulici měl mu Voskre- senský osudně nocí přivésti několik revolucio- nářů. »Jdu na schůzku se svými revolucio- náři«, pravil Karpov své maitresse paní V , u níž trávil večer. Měl předtuchu neštěstí, loučil se s milenkou velmi nerad a sklíčen. Ale jiti musil, protože policie již měla rozkaz, aby v ustanovenou chvili do tajného bytu se dosta- vila, patrně za tím účelem, aby pozatýkala »jeho revolucionáře«, přilákané tam Voskre- s ullejb senským. Ale podle všeho v duši Voskresenského udál se obrat a chtěl se v očích svých někdej- ších soudruhů očistiti zavražděním Karpova a snad počital, že zahyne zároveň. s ním. Ale smrt jej ušetřila pumy a zaehovala jej na život pro smrt potupnější.

o

Ke změně na trůnu belgickém vaa

Klerikální odhalení »Pelite Re- publioves otískujetajnou notu, kterou přý st. lajemnik papežský Merry del Val poslal brussel- skému nuntiovi. V notě se praví, že Vatikán pomáhol králi Leopoldu při jeho konžských spe- kulacích a že král za to pracoval všemožně proti liberálům své země a že hověl klerikálům ve všem, co chtěli. Za to král Albert jest prý výchován liberálně, má ve svém okoli liberální důvěrníký, spisovatel z kalvinistické rodiny vště- poval prý mu »falešné« názory, král čte i knihy. jež jsou na indexu a dětem svým zjednal učitele, doporučeného nepřáteli církve. Nutno prý proto liberální muže z okolí jeho odstraniti a nahraditi katolickými, abý byl král získá opět pro politiku církevní. V notě tvrdí se prý dále, že sňatek králův s nevěstkou Vaughano- vou byl legitimní, o čemž Vatikán má prý dů- kazv. Záleží prý na tom, aby se nesoudilo, že miláček Vatikánu žil v konkubinatu. Sdělení pařížského listu pokládá se ale namnoze za „ mysbfikaci. 15 milionů dluhů. Podle žalob) do- šlých soudu vídeňského, činí dluhy princezny Louisy asi 15 mil. K. Z toho dluhuje modním závodům vídeňským 875 000 K, vlastní průvod- kyni své, paní Slögrově, 400 000 K atd. Jmění královo. Dle podrobného vý- počtu činilo jmění Leopolda II krátce před smrti jeho na 500 mil. franků

FEUILLETON.

Trelleborg

po č sre

Vymezený čas, beztak již překročený, nuti nás neúprosně z Kodaně a tak ocitli jsme se ko- nečně znovu na parníku, jehož název „Malmö? určoval nejbližši náš cíl na švédské pevnině, ač zprávy ze Švédska nezněly právě nejlahodněji. Obrovská stávka délnická zasáhla již i přístavní města. Na kterési trati položeny byly dokonce ostré náboje na koleje. Nevěděli jsme tedy, če- mu jsme jeli vstřie, ale jeli jsme přece již z toho důvodu, že my Čechové na nějaký ten „štrajk“ dávno jsme již uvykli. Cestujících bylo ne- mnoho, moře nepokojné. Také pohoda poněkud se zakalila. Když jsme vyjížděli z přístavu, kdesi n lodi hrála hudba. Na pobřeží vlály barevné pra- pory. Některý z členů královské rodiny se ne- pochybně vracel. Snad — — Nám již nebylo dopřáno, přesvědčiti se o tom. Parník chvatne brázdi nepokojný sund, zanechávaje v kouři mlhách přistav i město. tos Za nedlouho minuli jsme ostrov Moen, je- hož křídové skály tolik připomínají sesterské tesy Rujany, abychom v necelých dvou hodinách pod žlutomodrou vlajkou švédskou přistál v Malmě. Na molu, před celní budovou, bylo živo rušno. Značný počet stávkářů zvědavé prohlížel cizince, či naslouchal posledním zprávám ze Štokholmu, jež přinesla zvláštní, litografovaná výdání večernícli novín v 0 u

*) Víz »Nár Lisiy« 15. 1. m. —

Jinak však nic nenasvědčovalo mimořádným poměrům. I zde osvědčila se výborná organi- sace i disciplina strany, jež bez hluku a u váž- ném vědomí možných důsledků, solidárně při pojila se k stávkujícím. Při prohlídce městem zahlédli jsme několik uzavřených krámů. Tu a tam restauranty těž uzavírali o desáté večerní. Ale to bylo celkem vše, čím stávka v Malmö projevovala se na ve- nek. Město samo, jak jsme se ještě téhož dne i později přesvědčili, nese všechny typické zna- ky pobřežních švédských měst. Červeň neohoze- ných domů, zvláště za soumraku, dodává mu ja- kési teskné, severní zádumčivosti Plochá náměstí s úpravnými domy, několín evangelických kostelů, dva, tři lepší hotely, ne- široké ulice, hřbitov, proměněný v zahradu, živá tovární čtvrt v pravidelně rozměřených ulicích se vkusnými, jednoduchými a „nečeskými“ fa- oadami, toť asi vše, co zaujme oči při volných procházkách nehlučným, čistým městem. Byli jsme také s jeho prohlídkou velmi brzo u konce. Za pěkného večera malý parníček dovezl nás pak ke skleněnému palácí na břehu moře, poblíž rozsáhlých mořských lázní. Také zde stmívalo se jen pozvolna a neznatelně. Od moř vál studený, sychravý vítr, předzvídal deště. ale my přece setrvali na otevřené verandě př sklenici národního punše, který lahodně zahříval a bystřil náladu. U sousedních stolů mluvilo se téměř výhradně o stávce, jež nabývala netuše- ných rozměrů. 300.000 dělníků podniklo mzdo- vý ten odboj. Na jedné straně obrovský kapitál, na druhé pevně sjednocené dělnictvo, s necelými 109 stávkokazů, podporované dle možnosti se všeeh stran, zvláště z Ameriky. Nikdo nemohl říci,

bude vítězství. Ve dnech, kdy my jsme meškal ve Švědsku, na urovnání neblahých poměrů ne bylo ani pomyšlení. Zvláště do Štokholmu není radno jezdit Ani noclehu, ani jídla, ba ani skleničky whisky tam nedostanete — varoval nás hovorný jaký- Němčik, který v Malmö obchodoval již 30 let. Byl by nám více pověděl, kdyby bližíci se 10. večerní nenutila ho opustit hotel na pobřeži který se také uzavíral tuto hodinu a vyhledat bezpečnější podobný útulek v městě, kde přece tu a tam vymanili se z energického komanda stávkujících. Nezbylo v posled ani nám jiného východiště. Domácí orchestr již se rozešel a n verandě počalo být chladno. Na pobřeží roznítili barevné svítilny. Mor zcela sešedlo a splynulo s oblohou v jedinou nekonečnou plochu. Hvězdy nesvítily. Pouze da leko... daleko na širém moři zaplála ostražita bílá světla na rybářských bárkách. Nesmírny klid vládl okolím, jakoby si přál na několik ho din vyrovnati všechny rozdily společenské. Ale spoň v plachém snu těkavé lidské duše — —

V Malmö zastihla nás neděle, jež nehlučné to město učinila ještě ztichlejším. Pouze studentská hřiště poblíže pěkné bu dovy reálních škol žila rušnějším životem. Na dějní švédští kopáči i lu stejně vytrvale pěstil „božskou“ tu hru jako jejich soudruzi z Letné Teprve k polednímu také ulice plnily se poně kud měšťanskými hloučky, opouštějícími boho služby. Odpoledne v Malmö neslibovalo překvapení Rozhodli jsme se tedy odejeti odtud do nedale kého Trelleborgu, kumž nás také pohodlný, vzo ně vypravený švédský vlak asi za hiodinu dovezl

Již po poledni čisté dosud nebe zaláhlo se mra ky, nyní pak, když jsme stihli Trelleborg, schy lovalo se k dešti. Bylo nutno rychle pojistiti si nocleh, leč splniti přání právě pronešené, nebylo možn s touže dochvilností. Malé městečko Trellebore jakoby zakleto bylo stoletým snem. V ulicíeh živé duše jsme nepotkali, na zabedněných do mech jedině vítající tabulky nezahlédli. Teprve po dlouhém hledání skromný nadpis „Hotelett označil nám pravděpodobně dočasné sídlu švéd ské pohostinnosti. Nemýlili jsme se. Při obnove ném slídění v prázdném domě objevili jsme ko nečné statečnou paní, s níž více posunky, než řeči jsme se dohovořili. Venku zatím strhl se lijavec, zahrozila bou- ře. Bohudík — ne na dlouho, takže ještě téhož večera mohli jsme prodliti několik hodin na opuštěném břehu rozbouřeného moře v důvěrn náladě s nekonečnou tou mořskou plání, chvíle to, jež počítám na své cestě k nejkrásnějším. Od přístavního majáku, u něhož pouze sa- motářský rybák rozhodil nejist! své sítě, rozlo žitým rybářským předměstím, lěsně u břehu na kupeným, došli jsme k tichému námořnickému hřbitovu. Odtud pak severní zasmušilou krajinou ubírali se k nejjižnějšímu cípu Švédska, jenž daleko od lidských obydli zabíhá tu v úzkém pruhu do moře. Fialová vřesoviště označovala melancholi- cký ráz kraje, na jehož obzoru pouze opuštěný větřák, nebo bílý kostelík označuje cíl okolníei dědin. Těžce jen klidnící se moře stále ještě dolé- valo se k našim krokům, jakoby zahladit chtělo naše šlépěje té chvíle jediné stopy živoucích by tostí. Z dalekého Trelleborgu zpívalo klekán

slabou ozvěnou nijak nerušíc tklivé nálady po-

břeží. Došli jsme konečně po dvouhodinné pouti cíle. Na kamenitém pobřeži vypinal se jedno- duchý památník s dvěma nadpisy: „Här konung Carl XII. dahan a 1715 d. 23. decemb. fran Stralsund anlende“ — a „Til animet deraf an Denasten rester. af. Carl Adlerfelt a. 1768. Tu sečkali jsme, až celý obzor zahořel krá- lovským nachem a slunce zapadle. Pak vhodili jsme do moře své penízky, po- zvedli čapky a provolali své: „Farewel!“ Aby- chom se sem ještě jedenkráte vrátili! — —- Konečně i purpur západu dohasl a pod- mračný večer donutil k návratu. Vraceli jsm se mlčky. Za námi mizel chvatně břeh a lehký déšt jako opona setkaná z přejemných nitek spustil se, aby v brzku zastínil i to, co rýsovalo se ještě v posledních úsvitech dne. Tisíce komárů hudlo nám tence svíštitou tesknici. Téměř za úplné tmy dostihli jsme Trelle- borgu, jenž připadal nám ještě odumřelejší. A opět nikde ani známky života, jež by usnad- nila pátrání zemdlených po nějakém restaurantu. V úzkých uličkách byla taková tma, že by se v ní ani můj liberecký přítel, továrník Zeliský nevyznal, a ten již má zvláštní instinkt pro vy- hledávání podobných „okřávacích“ útulků. Ne- zbylo než začíti s pátráním dům za domem. Toto slídění dovedle nás konečně k cíli — k dobře upraveným stolům s damskou obsluhou ve verandě jakés, jejíž existenci, téměř podzem- ní, odkryli jsme skutečně pouhou náhodou. Prá- vě však v čas, neboť sotva jsme usedli pod bez- pečnou střechou, spustil venku lijavee .. Quido M. Vyskočil.