#1
alto_textblock
#1
Číslo 139.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 22. května 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Modakoe, záminístrnco
ssdice
Praha. Pštroseova níice,
číslo 200—Ií.
Nofrankované dopíey se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Mexapečetěnéreklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější insercí po-
skytujeme výhody
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
pondělí a po svátkn
vřdy po dvanácté ho
áině polední
Jodnotlivé číslo xa a
Telefen redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
JCKt LIS
#7
alto_textblock
#7
Předplajné mro
Prahu
s donářkou do
domu:
měsíčně . . . ..
2.80
čtvrtletně . ..
8.40
celoročně . . ..
K 33.60
Pro tuzemsko
oštou:
měsíčně . . . ..
8.—
čtvrtletně . ..
9.—
celoročně.... K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně ... K 12.—
celoročně.... K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
e, Anglie a Ruska:
čtvrtletně . .. K 18.20
celoročně ... K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
#8
alto_textblock
#8
Slunce vychází ve 4 hodiny 7 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 47 minut večer
#9
alto_textblock
#9
Úterý:
#10
alto_textblock
#10
S v. Julie, panny.
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně
na Strahově od 21. až do
24. května.
#12
alto_textblock
#12
Morava ve středověku.
#13
alto_textblock
#13
V Praze, dne 21. května.
Byla to velmi šťastná myšlénka, kterou zdejší
Moravsko-slezská beseda uvedla ve skutek. Jest
velmi chvalitebno, poučiti obyatelstvo pražské o
poměrech na Moravě, neboť je toho zajisté potřebí,
aby Čech a Moravan sebe znali a sobě navzájem
pomáhali.
My jsme vždy se zastávali shody českomorav-
ské, proto také jsme neopomenuli svých čtenářů
upozorniti na tento veledůležitý zjev v životě ná-
rodním.
Prof. dr. František Kameníček měl půdu
mezi posluchači připravenu již dřívějšími přednáš-
kami. Rád by by podal obraz utěšený, avšak není
mu možno. Politické, náboženské i národnostní
poměry v 16. století na Moravě byly velmi neu-
těšeny, z různých příčin. Bylať Morava tehdejší
doby vojenským táborem, kde byly konány pře-
hlídky, kudy táhla císařská i nepřátelská vojska.
A za ruchu válečného nedaří se plodné práci, ani
občanským ctnostem.
Ve středověku byly na Moravě čtyři stavy
u vesla, totiž panský, rytířský, prelátský a měst-
ský, jejichž poměry řečník líčil dle důkladných
studií. Stav panský se vyšinul na přední v zemi,
neboť z něho byli vybíráni zástupcové všech nej-
vyšších úřadů zemských. K prelátům náležela ka-
pitula brněnská, olomoucká a opati klášterů morav-
sko-slezských, k stavu městskému pak královské
město Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Uherské
Hradiště a Unčov.= Mezi pány a rytíři byly ne-
ustálé spory, proto ze stavu rytířského zřídka kdo
byl povýšen do stavu panského, a to se stalo za
přísných podmínek. Kdo z cizinců chtěl nabýti
domovského práva na Moravě, bylo mu slíbiti,
že do 3 let si koupí v zemi statek a že dá své
dítky učiti jazyku českému, jinak by inkolátu
pozbyl.
Veškeru moc zákonodárnou a výkonnou měly
čtyři jmenované stavy, hlavně panský a rytířský.
Tito hájili práv zemských velmi rozhodně. Tak
učinil na př. Karel ze Žerotína, který roku 1550
předčítal na sněmě zemském v Brně veřejně králi
Ferdinandu korunovační přísahu, což vzbudilo ne-
voli jeho, tak že se tázal, kdo souhlasí s před-
čítatelem. Všichni pak dali na jevo svůj souhlas.
Soustavný život stavů byl rovněž neutěšený.
Spory mezi pány a rytíři, též o titulatury, byly na
#14
alto_textblock
#14
denním pořádku. Preláti domáhali se předností
před rytíři, stěžujíce si, že nejsou volení do všech
úřadů vyšších, města pak žalovala, že jsou ve svých
právech zkrácena. Všecky stavy však byly svorny
kleslostí mravův a utiskování poddaných. Zábavy
a lichva byly nešvarem lehkomyslných mladších
šlechticů. Zvláště proti lichvě vystupoval sněm
dosti příkře, kde lichvář propadí celou částkou
zápisu, z níž pátý díl dostal purkrabí, u soudů
městských pak města. Kdo neudal lichváře, byl
rovněž tak pokutován. Země hemžila se schudlými
rytíři, kteří majíce právo nositi zbraň, dopouštěli
se podvodů, násilí, ano i vraždy, lid pak se neod-
vážil proti nim vystoupiti.
O stavu prelátském dr. Kameníček hovořil
takto: »Stav prelátský byl v 16. století velice
schudlý, poněvadž kláštery moravské po válkách
husitských jen živořily. Počtem jich bylo dosti,
ale v některých klášteřích žili jen 2—3 mniši.
Opati a probošti byli bráni nezřídka z cizinců,
hlavně Vlachů, kteří se stěhovali valem na Mo-
ravu. Pověstny jsou tehdejší vlaské visitace mo-
ravských klášterů. Z nenadání objevili se visitatoři
z Říma, jali se přehlížeti klášterní jmění a zkou-
mali i život mnišský, shledali mnohé vady a hro-
zili představeným sesazením a církevními tresty;
v nastalém zmatku však sebrali všecko a zmizeli.
Byli to podvodníci buď opravdu z Italie nebo
z Moravy, kteří se přestrojili.
Na zemském sněmě se jednalo o tom, aby po-
dobné neplechy se neprováděly. Stavové vždy žá-
dali, aby na prelaturu moravskou ne-
byli dosazováni cizinci z Vlacha
Španělska a odjinud, poněvadž stav
prelátský neznající česky, by neměl
pro zemi významu. Ký div, že stav prelát-
ský nebyl oblíben následkem podobných případů.
Ač někteří hověli světskému životu, přece bylo
hojně prelátů naprosto vzorných. Nižší kněžstvo
moravské bylo v 16. století bez významu. Bylo ve
službách vrchnosti a zle s ním bylo nakládáno.
O sv. Jiří bylo hromadné stěhování farářů na vý-
pověď, z nichž mnozí nedostali místa, poněvadž
nekatolické vrchnosti nepřijímaly katolických kněží.
Bývalí faráři pak najímali hospody,
nebo pracovali jako nádenníci.
Kněžstvo podobojí bylo velmi zkažené. Ne-
uměliť mnozí ani kříže udělati, víry dáti jim ne-
bylo lze, poněvadž nemluvili pravdy ani po pří-
saze. Katolických farářů bylo málo, takže jeden
#15
alto_textblock
#15
farář staral se často o obvod zajímající nynější
celé děkanství čili vikariát.«
»Hlavními sloupy katolického života byli bi-
skupové olomoučtí, zejména Jan Doubrava a kar-
dinál František z Dietrichštejnu. Jim pomáhali čle-
nové tovaryšstva Ježíšova, jichž neunavná činnost
byla podivuhodnou. Přišli r. 1558 poprvé do Olo-
mouce, r. 1570 do Brna a přítomnost jejich byla záhy
patrna, neboť vytrvale pracovali ve školách, ko-
stelích, ve zpovědnicích, zvláště však pořádáním
missií po venkově.«
Po té jednal řečník o královských městech,
jež byla většinou německá a protestantská a kato-
líkům nedovolovala pořádati ani procesí o Božím
Těle. Vysvětluje spory měst s ostatními stavy
k vůli trhům a jiným právům, dále jednání pánů
s poddanými, jež není nikterak povzbuzujícím.
Přepych v šatstvu i výživě zahnízdil se mezi všemi
stavy. Nemálo zajímavými byla data o židech, kte-
rým nebylo tehdy dopřáno mnoho práv, poněvadž
nepočestně se obohacovali na úkor lidu. Líčí ve-
řejnou bezpečnost, která nebyla tehdy na nejlepším
stupni.
Morava v 16. stol. byla převahou česká, jazyk
český byl ve výhradní platnosti v úřadech a ko-
stelích. Sbory literátské pěstovaly velmi dobře
zpěv chrámový, hlavně v Třebíči, Přerově, Mohel-
nici, Křižanově, ve Zlíně a jinde. Města v 16. stol.
byla převahou česká, jen Brno a Olomouc nikoli,
ale přece byl jeden úředník mocen jazyka českého.
Moravská šlechtabyla smýšlení roz-
hodně českého, nejen cítila česky,
nýbrž i jednala a mluvila. Zemští úřed-
níci musili všichni uměti česky. Panovníci byli nu-
ceni dávati své dítky učiti češtině. Na soudě zem-
ském se jednalo pouze česky, a podobně snad i na
sněmě. Předlohy královské byly vždy jen české,
čehož nebylo ani v Čechách.
Na konci 16. stol. nastal obrat. Mnoho če-
ského lidu se vystěhovalo a nastěhovali se Němci.
Život soukromý hlavně v městech na počátku 17.
století se poněmčil. Avšak dlužno přece tvrditi, že
obnoveným zřízením r. 1628 se nestal jazyk ně-
mecký rázem panujícím v zemi. Bylať jím půda
němčině připravena; samo zřízení bylo authenticky
sepsáno německy, česky však pouze v překladu.
Toho roku se stala němčina prvním jazykem zem-
ským.
Dr. Kameníček pak ukončil svoji zajímavou
přednášku tímto srovnáním: »V 16. stol. předními
#16
alto_textblock
#16
FEUILLETON.
#17
alto_textblock
#17
Velechrám sv. Petra v Římě.
#18
alto_textblock
#18
»Dějinám světovým možno vlastně rozuměti
pouze na dvou světových bodech: v Jerusa-
lémě a v Římě. Studovati jest je v knihách.
přehlédati a učiti chápati zde. To je právě takový
rozdíl jako mezi papírem a životem. Co tam bylo
mrtvým, stojí tu živě před námi.«
Tato slova učeného dominikána tanula mi na
mysli, když jsme se ubírali do basiliky sv. Petra
v Římě. Proč právě tehdy? Vždyť tento vele-
chrám jest pomníkem slávy papežství mocného ve
středověku a neméně i v době nynější. Jsout
v něm vryty dějiny středověku. Pýchou nemalou
naplňovalo se moje srdce i srdce mých společníků,
když jsme se blížili náměstí svatopetrskému. Jet
tato basilika společným majetkem všech kato-
lických křesťanů. Všichni národové na ni přispí-
vali celá století, není tedy divno, že se tu cítíme
jako doma. Je to v pravdě chlouba celého kře-
sťanstva. Před tímto veledílem sklání se však také
jinověrci, kteří přicházejí do věčného města, aby
se obdivovali důmyslnosti stavitelů, kteří tak obrov-
ské dílo vykonali.
Dojem příchozího jest v pravdě velikolopý.
Proto také každý poutník si bere chrám sv. Petra
za první cíl své prohlídky mezi všemi památkami
v Římě. Ubíráme se po korsu Viktora Emanuela,
přes via Nazionale k řece Tibeře, jež se vyzname-
#19
alto_textblock
#19
nává svojí zakalenou vodou, přecházíme most an-
dělský a vzhlížíme k andělskému hradu, kde se
odehrával světový boj r. 1870, kdy Garibaldi se
svými zlotřilými vojsky zmocnil se Říma a anděl-
ského hradu, kde poslední odpor byl kladen se
strany papežských granátníkův a odtud také na
rozkaz papeže Pia IX. byl vyvěšen bílý prapor
na znamení, že dobrovolně vzdává se kníže nej-
mocnější, aby zabránil prolévání krve.
Odvracíme svoji mysl od nemilých vzpomínek
a kráčíme přes borgo nuovo na piazza Rusticucci
— a ejhle! Světové panorama otevírá se našim
očím. Ani tomu nevěříme! Je to možno, že jsme
se ocitli na těch místech, po kterých jsme celý
život toužili? Opět a opět pohlížíme nejdříve na
velechrám — pak na velikolepou kolonádu a na
pravo Vatikán, palác papežský, v němž sv. Otec
Lev XIII. již 23. rok jest vězněn. Čtvrté okno od
pravé strany ve čtvrté řadě s hůry jest pracovnou
knížete pokoje a náměstka Kristova. S úctou tam
pohlížíme a skromný pozdrav naše ústa vyslovují,
jakoby se bála, aby tato scéna se najednou ne-
změnila jako v pohádce a my opět se nevrátili
tam, odkud jsme vyšli, do svého domova.
Vatikánský pahorek 63 metrů vysoký za sta-
rověku nenáležel k nejkrásnějším částem města.
Rovina poblíž se rozkládající byla nezdravou. Cí-
sař Caligula tam vystavěl cirkus, ukrutný Nero
pak hlediště, kde se konalo roku 65 pronásledo-
vání nevinných křesťanů. Na místě posvěceném
krví mučenníků byl zbudován chrám sv. Petraa
obydlí papežovo. Papež Lev IV. v 9. století
#20
alto_textblock
#20
ohradil celý okres zdí k ochraně proti Turkům,
aby tak nejposvátnější místo celého křesťanstva
bylo uchováno zhoubného řádění nevěřících fa-
natiků.
Poněvadž velikolepý kostel by nepůsobil sám
o sobě tak mohutně, bylo potřebí případně upra-
viti celé okolí. K tomu cíli zřízena byla veliká
kolonnáda, obrovské sloupoví, které dodává ce-
lému kostelu velikolepého rázu. Vystavěl ji Ber-
nini roku 1667. Čítáme tu 284 sloupy a 88 pi-
lířů dorských, které činí tři pokryté chodby. Na-
hoře na balustradě stojí 162 sochy různých světců.
Celému náměstí sv. Petra dodává též živosti ve-
liký obelisk, který dal přivésti císař Caligula
z Heliopole do vatikánského cirku. Na náměstí
byl postaven roku 1586. Jest v něm částka sv.
kříže uschována. Vypíná se tam na znamení ví-
tězství křesťanství nad pohanstvím. Po levé i pravé
straně pozorujeme dva vodotrysky 14 m. vysoké,
umělecky provedené, které dodávají náměstí ce-
listvosti.
Stoupáme pak po mramorových stupních, po
jichž stranách jsou sochy sv. Petra a Pavla, a
vcházíme do předsíně, kde jako na stráži hrobu
knížete apoštolů jsou postaveny jezdecké sochy cí-
sařů Konstantina Velikého a Karla Velikého. —
»Stůj noho, posvátná jsou místa, kamkoli kráčíš«
— ta slova básníkova nám připadají na mysl.
Vždyť je to místo odpočinku celé řady mučen-
níků a vyznavačů. Odpočívá tu mezi četnými
ostatky svatých 13 papežů mučenníků, 22 papežů
za svaté prohlášených, tělo sv. apoštolů Petra, Ši-