#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 29. září 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 269.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. IIsty
předelácí se:
v Praze v zisainkslrnel
na čivri leta . . . . 6 K —
s drojí donéškou
na měsíe
n trí la. . . . 7 k 50
ve slialkáeh: 2 K 8o
na měsíe . ..
Feštou:
nžate
na ternia . . . . 9 k eon
s dvojí zlsilko
a miěsí
dt la. . . kei
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodeji
ranní číslo o sobě . . . ma 8h
odpole dni
.. . . za 2h
Ve dlialkách na venkově-
ranní čolo. . . . . . . . 10h
odpoledsí . . . . . . . . Bh
Insera ty
platí se hotové zapřed
Předplnoení a inšerty přijímá vdmini-
strace v Marianské ulici č . a.
Tam rachízejí se též rěake
tlskárna a ezpešice , Nirodněch Listi“.
Rakopiay se nevracsjí.
#8
alto_textblock
#8
Válka.
Z Paříže, 28. září. »Echo de Paris
sděluje, že baltické loďstvo vypluje
naprosto určitě 7. října na Východ.
L. Z Petrohradu, 28. záři. V 8.30 hod
večer. (Pův. tel. zvl. dopisovatele »Nár. Listů«
Dnes došly z bojiště toliko některé
zprávy ošarvátkách mezi jízdeckými
hlídkami; ze zpráv těch vychází n
jevo, že obě armády velmi bedlivě
sledují každý pohyb svůj, hledíce n
vzájem v čas postihnouti plán odpůr-
cův a zmařiti jej. Důstojníci generál-
ního štábu vidí v šarvátkách těcl
předzvěst blízké velké bitvy
u Mukdenu, soudíce, že Kuropat-
kin nebude vůbec dbáti zvláštní žá-
dosti Čiňanův, aby na blízku hrobův
cisařských boj se nesváděl a že svede
přece bitvu u Mukdenu.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
#9
alto_textblock
#9
Přípravy Maďaro.
Mnohé známky nasvědčují tomu, že Ma-
ďaři od některého času naplněni jsou jakýmsi
pocitem nejistoty. Nelze prozatím říci, je-li to
následek vědomí, že v nedávných zápasech olvy
moženosti vojenské napjali strunu, div ne-
praskla, či je-li stav ten výsledkem pozorováni
poměrů cislajtánských, jež pod rouškou čl. 14.
nabývají čím dále tím určitější tvářnosti řádů
absolutistických — s vyslovenou patronancí ně-
meckou.
Z jejich paměti totiž dosud nevymizelo po-
znání, že německo-absolutistické proudy ve
Vídni nikdy nezůstaly státi na hranicích krá-
lovství uherského.
Mimo to Maďaři v poslední době zřídilisi
zvláštní „pozorovací“ stanice, t. j. hlídky časo-
pisecké, jež s velikou pečlivostí zaznamenávaj
hlasy cislajtánské maďarským pořádkům nepří
znivé a tu jim ovšem neušlo, že nejprudčí útoky
proti ním namířené vycházejí z různých skupin
sjednoceného tábora německého.
Co říci na př. tomu, když Němci, bez je-
jichž souhlasu se v této polovině nic nesm
státi, když pro odpor německý se odpírají již
nejen kulturní, ale i nouzové potřeby národů ne-
německých, si počínají hráti na ochránce—
nemaďarských narodností v Uhrách, a když do
kazují, že „Uhry právě tak nejsou národně jed-
notným státem, jako jím není polovina — ra-
kouská?“ Anebo když zdejší Němci hlásají, že
maďarská statistika není spolehlivá, protože př
sepisování obyvatelstva maďarské úřady nadržo
valy — Maďarům.
Maďaři ovšem nelení s odpovědí, posílaj
německé své mravokárce zvláště — do Po-
znaně, aby tam kázali Prušákům slušnost proti
Polákům.
Při tom však není vyloučeno, že Madař
z této nejnovější patronance vyciťují dvoji snahu
německou, předně obrátit pozornost od zmatků
cislajtánských k neutěšeným poměrům národ-
nostním v Uhrách a strhnouti s sebou i veřejné
mínění neněmeckých národů cislajtánských.
aniž by se s nimi dříve dohodli o šetření jejich
zákonem zaručených rovných práv.
Nejsou tím ovšem ještě vyčerpány všechny
možné důvody maďarské mimořádné pozornosti
vždyť i různost v politice balkánské i složitost
mezinárodní situace, ještě více se znesnadňu-
jící válkou rusko-japonskou a jejími účinky na
poměry evropské, jsou zajisté velmi vážné okol-
nosti pro pozorovací politický talent Maďarův.
Prvním nápadným projevem této ostražitost
stalo se známé smíření ve sněmovně za nynějšího
minist. předsedy hr. Tiszy, p řeči, již proslovil
stařičký historik Thaly — a od toho okamžiku
provedl hr. Tisza také slíbený svůj program vo
jenský.
Než duchové, vzrušení dlouhým zápasem
o vojenské požadavky v národě maďarském ne-
dají se tak snadno zažehnati v zemi, jako set
podařilo mezi zkušenými parlamentníky, ač i tu
nastaly události, jež vedly k utvoření nových
stran a skupin. Sem náleží především vystoupen
části někdejších příslušníků strany národní
v čele s hr. Apponyem, z vládní strany a utvo-
ření samostatné „strany národní“; sem náleži
i akce někdejšího předsedy ministerstva barona
Bánffya a vynikajícího člena strany vládní, smě-
řující k utvoření tak zvané „nové strany“, k níž
se přihlásilo asi dvacet poslanců.
Z těchto dvou skupin a ze strany neodvis
lých mohla by vzniknouti dosti nebezpečná op
posice proti vládě hr. Tiszy, zvláště uváží-li se
že obě nové skupiny přijaly do svého programu
„maďarský jazyk velení“ v uherské části spo
lečné armády a hospodářskou rozluku či samo
statné celní území uherské.
Uherská sněmovna sestoupí se již dne 10
října a vzhledem k veledůležitým otázkám, je
ji očekávají zejmena v oboru vyrovnání rakou
sko-uherského, obnovy obchodních smluv sci
zinou, změny branného zákona a velikých úvěrů
vojenských — záleží ovšem vůdčím politikům
uherským na tom, aby nastávající sněmovní za
sedání neposkytovala obraz rozháranosti, jako
v minulých dvou létech.
S tohoto stanoviska nutno hleděti nejen na
nedávný smířlivý projev Frautiška Košuta po
návratu jeho z ltalie, „po delší chorobě“, ale
i na četné články časopisů maďarských, že do-
plnění válečných potřeb armádních jest nezbytné
zvláště podle zkušeností, jež poskytla válk
rusko-japonská. Tyto projevy nasvědčují tomu
že Maďaři chtějí — majíce známé vojenské vy-
moženosti v rukou — naklonit si opět kruhy
vojenské, dosud úplně neuklidněné, jak do-
kázaly nedávné přípitky náčelníka generálníhe
štábu Pecka a generála Alboria.
#10
alto_textblock
#10
Neobyčejnou pozornost však způsobila
v tomto ohledu zpráva, již tyto dny podal svému
veličstvu poslanec Hodossy. Tento poslanec po-
žívá v Uhrách veliké vážnosti, zastupuje svůj
okres nepřetržitě již 35 let a zůstal po vystou-
pení hr. Apponye z klubu vládního, věren —
politice hr. Tiszy. Tento poslanec převzal ve
své řeči patrně úkol, raziti ve veřejném mí-
nění národa maďarského dráhu přesvědčení, že
na ten čas nutno odstaviti nejen požadavek, aby
maďarština se stala jazykem velícím v uhorské
části společné armády, ale i požadavek úpln
hospodářské rozluky a zřízení samostatného cel
ního území. Co se týče požadavku prvého, pro-
hlásil Hodossy: „Naše národní síla, jíž jsme
nastřádali od r. 1867, ačkoliv vzrostla utěšeně,
není dosud stále ještě dostatečná, aby překonala
všecek soubor obtiží, protože řešení této otázky
není ještě připraveno a předpoklady jeho ne-
jsou zjednány.“ „Z unáhlení v této otázce
vznikla by krise vyrovnací“, dílo Deákovo by
vzalo za své. Toto nebezpečí bylo již hrozivé
za bojů o ostatní požadavky vojenské a v onom
kritickém okamžiku zachránil zemi před k ata
strofou vojenský program Tiszův, založený
na vyrovnání z r. 1867. Kdyby se požadavek
ten nyní činil, vznikly by prý nedohledné zá-
pasy a zápletky.
Otázka samostatného celního území uhe
ského byla by prý oprávněna, kdyby „nebylo
možná docíliti dohodnutí s Rakouskem“. Proto
nelze tuto záležitost učiniti zásadním, progra-
movým požadavkem tomu, kdo stojí na ústav-
ním stanovisku, na stanovisku díla Deákova.
Z řeči poslance tohoto vyplývá, že Madař
chystají se k nastávající kampani jako obháje
konstituční formy, a doufají, že takto sjednot
všecky síly domácí — proti připadnému pře-
kvapení z Vídně.
Zajímavo jest, že orgán hr. Apponye již
nyní se přizpůsobuje projevu Hodossovu, jehož
„vlastenectví a naprostá nesobeckost nepod-
lehají nijaké pochybnosti.“
Jak uvitá asi dr. Körber toto soustřeďován
Maďarů?
#11
alto_textblock
#11
Politické zprávy domácí.
V Praze, 28. září. (Tyrolský mí sto
držitel o vlašské fakultě.) Za právni
ckého sjezdu v Inšpruku redaktor německo
nacionální korrespondence rozmlouval s místo
držitelem bar. Schwarzenauem o vlašské právni
cké fakultě. Mistodržitel se vyslovil, že v krátee
po svém příjezdu do Iněpruku nabyl přesvědčení
že toto město se nehodí za sídlo vlašské fakulty
Stálé trenice mezi universitními posluchači mut
snahy a národnostní smír v Tyrolsku. Proto od
loučení vlašských kursů od university jeví se jedl
ným prostředkem, aby se vyvázlo z nynějšíek
nepokojných poměrů. Prozatím universila po od
loučení vlašské fakulty nabude opět čistě něme
ckého rázu, neboť oba ústavy budou se stýkaí
jen v nejnutnějších případech. Vláda nemí
v úmyslu ponechati vlašskou fakultu trvale v In-
špruku a obavy, že by se z provisoria mohlo
státi dellnitivum, jsou úplně bezdůvodny. Sla
noviti lhůtu, kdy nynější provisorium přestane,
možno jen v ten smysl, že provisorium skončí,
až otázka vlašské fakulty bude vyřízena parla-
mentem. Vláda stojí totiž na stanovisku,že
samostatná vlašská fakulta může býti zři-
zena jedině cestou ústavní.
V Praze, 28. září. (Obavy o německe
paedagogium v Těšíně.) »Nové Reforměe
sděluje se, že v Těšíně se utvořil zvláštní ně-
mecký výbor, jenž si obral za úkol opatřiti pe
níze na zřízení pensionátu pro žáky německého
paedagogia téšinského. V provolání, jež výbon
rozesílá, žaluje se v úvodu, jak ubozí Němei
na Těšínsku jsou utlačováni na východě od Po-
láků, na západě od Čechů a jak nyní Poláci
sahají přímo na německou državu, Těšín. Němei
však budou i nadále hájiti této své državy
proto žádají za příspěvek na pensionát, jehož
hlavním úkolem bude, opatřiti vším potřebným
chudé žáky německého učitelského ústavu, aby
se jim usnadnila návštěva tohoto paedagogiaa
tím také byl při životě zachován tento ohrožený
německý ústav.
Těšínští Němci sami tu doznávají, jak pevné
jest jich němectví v Těšíně a v celém Téšínsku,
když otevření polského učitelského ústavu ohro-
žuje trvání tamního paedagogia německého.
Tento německý ústav pro kraj čistě slovanský
mohl existovati jen tak dlouho, dokud jej na-
plňovali slovanští žáci. Půjdou-li nyní Poláci
Čechové do úslavů slovanských, bude nutno
žáky pro prázdnící se třídy německého paeda-
gogia kupovati, a tohoto u Němců nikol
neobvyklého prostředku chápou se nyní i Némei
těšlnštl.
Ze Zadru, 25. září. (Biankinova od
pověď bar. Handlovi.) Na ospravedlňo-
vání barona Handla ve »Fremdenblattu« píše
poslanec Biankini ve svém »Národn. Listě«
»Proti výrokům Jeho Excell. místodržitele bar
Handla, vytištěným ve »Fremdenblattu«, pozna
menávám, že pan místodržitel tvrdil dosud dů
sledně, že výrazu »čestné slovo«, pokud s
týče dalmatských úřadníků, vůbec neužil. Jeho
nejnovější výklad, že »čestné slovo nemá plat-
nosti ve službě«, je však neslýchaný. Úřadníci.
jím dosazení, jsou německého jazyka dokonale
znalí; nedorozumění jest tedy zhola vyloučeno.
Urážka, učiněná místodržitelem všem Dalmatin-
cům, byla ihned uvedena ve všeobecnou zná-
most a není tedy pravda, tvrdí-li baron Handl,
že se s touto akcí čekalo 48 dní. Tím, že se
baron Handl vyhýbá soudu, sám uznává svou
vinu a proto jeho nejnovější dementi možno
pokládati za marný manévr.«
Z Krakova, 25. září. (Náhrada mě-
stům za zrušenou kontumaci.) Dle
»Czasu« ministerstvo vnitra uvědomilo haličské
místodržitelství, že vláda přiznala městům Kra
#12
alto_textblock
#12
kovu a Bělé náhradu — prvému 360.000 K
druhému 240.000 K — za zrušené v nich
kontumační stanice pro vepřový dobytek. Ná
hrada se vyplatí v pěti ročních lhůtách s vý
hradou, že bude schválena parlamentem. Prvá
lhůta 120.000 K pojata již do letošního roz
počtu.
#13
alto_textblock
#13
Politické zprávy zahraničně.
#14
alto_textblock
#14
V Praze, 28. záři.
Slovácké memorandum členům inlerparlament
ního kongresu.
Záříjový kongres interparlamentní, v S
Louis ve Spojených státech konaný, navštíven
byl zvláště i velikým počtem delegátův maďar-
ských. V čele jich zvláště hr. Apponyi v opět-
ných přednáškách nejen na sjezdu, nýbrž i mimo
St. Louis neustal honositi se před veřejnosti
americkou svobodami uherskými, takže musil
posluchači jeho odcházeti s dojmy, jakoby ne-
bylo svobodymilovnějšího národa nad národ
maďarský a jakoby národové, jím ovládání, žil
v pravém ráji. Toto falšování pravdy pohnul
ovšem Slováky americké, aby celé veřejnosti
americké i jiné podali věrný obraz těch svobod
maďarských a aby upozornili celý svět na své
utrpení, které děkují zvláště maďarskému úti-
sku. Učinili tak v memorandu, kteréž podali
členům interparlamentního kongresu a zvláště
i všem delegátům maďarským v jazyku fran
couzském, maďarském a anglickém. Memoran-
dum vypočitává nekonečnou téměř řadu úliskův
maďarských i končí pak tímto appellem na ma-
darské delegáty.
»Jestli vy, pridůc domov použijete vašeho
vel'kého vplyvu na vládu, aby táto premenila
jej nebezpečnů politiku oproti Slovákom; jestli
bu lete mať starosť o to, aby dl'a zákona po
skytnutá im bola tá istá ochrana, jako druhým
občanom; aby uvedení boli do úplného poží
vania občianských práv, poneváč dostal' mal
účasť len v snašaní farchy (břemen), polom
uveríme vám, že vaša cesta do Spojených štá
tov nebola daromná.
Kým pronasledovanie našho ludu nepre-
slane, my americhí oběania slovenského původu
budeme si pokladať za povinnosť, aby sme obe
známili svet s klamstvami a podvodami, ktor
páchajů sa v Uhorsku pod růškou konštitúcies
Memorandum podepsali: A. S. Ambose, pře
seda národního slovanského spolku (17.000 členů)
Jiři Onda, předseda I. K. Sl. jednoty (23 00
členů), Michal Juhas, předseda Gr.-kat. Soj
(13.000 členů), Ondřej Lupčo, předseda penn
sylvánské a. a gr. kat. slovanské jednoty (600
členů), Pavel Harbula, předseda slovanské evan
gelické jedn. (4000 členů), Karel Řehák, správce
T. S. J. Sokol (2000 členů), P. V. Rovnianek
redaktor »Amerikánsko slovenských Novin« a » Slo
venského Denníku«, S. Furdek, redaktor »Jednoty«
Jan Spevák, redaktor »Slováka v Americe«, Ed
mund Ujífalusy, redaktor »Bratrstva«, Pavel J
Žatkovič, redaktor »Amerického ruského Věst
níka«, Jan Pankuch, redaktor »Hlasnika«, ve-
směs ve Spojených státech.
Pokládáme za svou soukmenovskou povin-
nost podati postupně a pokud místo příležitostně
nám dovolovati bude, hlavní aspoň stesky memo
randa a to tím více, anoť memorandum podává
přímo soustavný a úhrnný přehled všech útrap.
místy přímo do nebe volajících, jichž Slovákům
bylo a jest zakoušeti, soustavný obraz, poučný
také pro naši veřejnost, u níž právě ve své úhrn-
nosti musí působiti dojmem ovšem mnohem ještě
hlubším než občasné ojedinělé záznamy běd
a strastí slováckých. Podavatelé memoranda prav
v první části jeho v podstatě toto:
Vieme vel'mi dobre, že patrilo by sa, aby sm
toto naše memorandum predložili Vám vo vašei
vlastnej vlasti v Uhorsku. Poneváč ale pomer Vaše,
vlády ku Slovákom je taký, že predložiť Vám naše
memorandum bolo by nielen nemožné, ale i ne-
bezpečné, preto ohl'adom na naších rodných
bratov predkladáme Vám toto memorandum na
neutrálnom území tejto svobodnej republiky.
V severozápadnej čiastke Uhorska, na úpäti
Tatry, nachádza sa domovina Slovákov, ktorí tvoria
jedon konár národov vel'kej slavianskej rodiny.
Mierne počítajůc, dnes počet Slovákov obnáša tri
milliony duší. Z tohto počtu behom posled-
ných dvoch desaťročí úplných 500.000
vysťahovalo se do Spojených štátov.
V jakom čase záujali Slováci fch hornaté kraje, je
ešte aj teraz predmelom hádania. Isté je, že toto
stalo sa dlho pred príchodom Mada-
rov. Známo je, že už v deviatom stolelí oni tvorili
zrno vel'komoravskej riše Svätopluka. Ačpráve Maďari
z času na čas podmanili si Slovákov, pri tom všet-
kom behom všetkých století neboli vstave (nebyl
s to) týchto horných obyvatel'ov olůpiť o ích slo-
vensků národnost
Musíme Vám predniesť niekol'ko príkladov, ž
ako sů Slováci prenasledovaní v ích frečitej vlasti,
a síce len preto, že narodili se Slovákami.
Pred niekol'ko rokami Ján Škultéty, ctihodný
evanjelícky kňaz, skrze svojho vlastného biskupa
prenasledovaný bol disciplinárnym vyše-
trovaním, poneváč svojho syna po-
krstil na meno »Cyrill«. Biskup vysvetl'oval
to tak, že on žiadneho panslavistickéh
Svätého v Uhorsku trpeť nebude.
Na území »Slovensko« menovanom nachádza sa
asi 50 stredných škůl všeliakého druhu — gymnásia,
reálky a normálne školy — a vo všetkých
týchto školách vyučovacou rečou je
maďarská. S dovolením šköldozorcov professori
měžu dať a vskutočnosti aj dávajů privátne hodiny
v rozličných rečiach, jako: francůzskej, anglickej.
horvatskej, ruskej atďí, ale slovanská reč
kterů hovorí vyše tri milliony pod-
daných v král'ovstve, je bezohl' ad ne
víylůčená. Professor, ktorý opovážil by sa vy-
učovať slovensků reč, zaisté by dobre nepochodil.
Predtým niektoré stredné školy maly aj značné
slovenské knižnice. Tieto boly odstranené.
V strednej škole v Trnave nachádzala sa slovenská
knižnica, ktorů sosbieral F. O. Matzenauer na svoje
vlastné útraty. Následník Matzenauera nkrýval knihy
na povale svojho domu a následník tohoto nemilo-
srdne spálil ich. V Štiavnici professori osem sto
slovenských kníh vyhodili na smetisko.
Dňa 23. júla 1899, pod ministerstvom Szélla,
v Liptovskom Svätom Mikutáší odbývalo sa verejné
shromaždenie. Učitel' Karol Salva, ktorý už predlým
suspendovaný bol pre »panslavistické agitácie«, zača
#15
alto_textblock
#15
hovoriť o nedostatku slovenských šköl. Jóob, vládný
úradník, ktorý bol pritomný na shromaždení, upo
zornil Salvu, aby neupotreboval výra
»Slovák«. Na to rečník miesto »Slovák« použi
slovo »poddaný«; ale aj proti tomuto označeniu Slo
vákov bola namietka, a Salva vo svojej reči nemoho
dalej pokračovat. Nasledovného rečníka, rev. Kobika
Jóob tiež pretrhol, lebo ohl'adom Slovákov používa
výrazu »poddaní z liptovskej stolice« a ohl'adom ja
zyka »náš materinský jazyk“.
V súhlase s maďarskou štátnou ideou, ktorá Slo
vákov konsekventne ignoruje, můžeme čítať typicko
školskú knihu, odobrenů ministerstvom výučby, ktore
původcom je Ján Gyorfly, a v ktorej nachádzam
medziiným toto: »Uhorsko je naša vlasť, v ktore
okrem Maďarov žijů aj inorečové národnosti. Ta
nachádzame v Uhorsku Nemcov, Rumunov, Srbov
Rusínov, Horvatov a Slovenov (Vend.), ktorí spolu
s Maďarmi tvoria maďarský národ«.
Slováci — ktorí tvoria skoro šiestu čiastku ce
lého obyvatel'stva — nie sů spomenutí. Sku
točne, úradníkom zakázané je, používať výrazu »Slo
váke, alebo »Slovensko«, obyčajne užívá sa len
»horali«, »horské kraje«.
To ovšem jest velmi nepatrná jen ukázka
martyrologie. K další větší části memoranda
vzpomenutého se — jak řečeno — podle místa
ještě opětně vrátíme, aby měl i čtenář náš pře
očima úplný dle možnosti obraz žalostnéhoži
vota bratří pod Karpaty, kteří žel! dosud ne
postihují zájem vlastní, jenž by je měl věst
k plnému přilautí k sdílnému a jednotnému ná-
rodu českému, jenž ovšem ale v každém případo
těžký jejich boj provázeti bude sympatiemi nej
upřímnějšími a skutečnou, zvláště i moráln
podporou svou.
#16
alto_textblock
#16
Giolitti u Bülowa.
Roj nejrůznějších pověstí a versí prováz
včerejší návštěvu italského ministerského před-
sedy u kaneléře německé říše, kdežto nejskrom
nější politikové spokojují se výkladem, že ná
vštěvou tou u 25letého nynějšího jubilea tro
spolku měla býti osvědčena i na venek pev-
nosť spojenectví německo italského, vytasil se
»Berliner Tagblatt« s versí nejnápadnější. Vzpo-
menuv toho, jak v poslední době některé fran-
couzské listy neustávaly doporučovati Rusku,
by ve svém zápase s Japonskem př jalo pro-
střednietví některého neutrálního státu, až tot
zvláštní chování se francouzského spojence vzbu
dilo v Petrohradě samém přímou nelibosť —
berlinský list přičítá také Giolittovi úmysly
zkusiti podobnou akci zprostředkovací a získal
pro ni Bülova. Ovšem německý list tento jes
ku podivu dosti rozumný, že dokládá, že
min. předseda Italie mohl tento pokus u Bu-
lowa, ač-li ho učinil, uspořiti, protože mohl
věděti předem, že Bülow na takovou Ruskem
nevílanou akci nepřistoupí, a poň dotud ne.
dokud by se poměry na dálném Východě úpln
nezměnily. Skutečně mezi vážné brzké eventn-
ality politiky mezinárodní mohl by akci takovou
sotva kdo čítati. Proto uchylují se jiní k vý-
kladu pravděpodobnějšímu, že souvisí návštěv
Giolittova s otázkou trojspolku, do níž
prý Italie již chystá se zasáhnouti, aneb is
zamýšlenou větší finanění akcí italskou.
Vpravdě ale není daleka skutečnosti hypo
tésa, kterou jsme včera sami zde o účeli schůzky
homburské pronesli a ve kteréž schůzku tu
uvedli jsme v souvislost se zhoršeným poměrem
italsko rakouským a s rakouskými zámysly na
Balkáně a v Albanii, zvláště pak v této »sféte
italských zájmů«. Skutečnosti není as domněnka
naše daleka proto již, že se týká momentů poli
ticky mezinárodních, jež se pro Italii dnešn
staly — nejpalčivějšími.
Pozoruhodnějších hlasů evropských o schůzee
homburgské dnes ještě není.
»Tribuna« římská sděluje: »Setkání obou
státníků mělo ráz velmi srdečný a Bůlow ho
vořil dlouho s Giolittem, jehož si velice váží.«
Giolitti nastoupí prý co nevidět zpáteční cestu
do Italie přes Francii a podá králi zprávu
ihned po návratu svém.
#18
alto_textblock
#18
Rozpuštění italské sněmovny?
#19
alto_textblock
#19
Ministerský předseda Giolitti navštivil přede-
včírem za své jizdy do Německa v Milán
vůdce radikální strany italské poslance M as-
coru. Po návštěvě té proslýchalo se, že
dojde co nevidět k rozpuštěn
italské sněmovny. Akt ten, dojde-li na
něj, souvisel by zajisté s bouřemi, jež chystaj
se italští radikálové a socialisté způsobiti ve sné
movně hned po jejím sestupu následkem po-
sledních sociálních událostí v Italii.
#20
alto_textblock
#20
K 25letému výročí německo-rakonského spolku
Z diplomatických kruhů berlínských s
sděluje, že vzhledem na dovršený právě 25. rok
německorakouské alliance vyměněny byly mezi
oběma císaři a mezi Goluchowakým i Bülowem
blahopřejné depeše. Opravdu, rodinná to slav
nost, již národové mimoněmečtí se neúčastní,
#21
alto_textblock
#21
Otevření „Srbského domu
v Budyšíně.
(Původní zpráva »Národních Listů«.)
#22
alto_textblock
#22
Povznášející slavnosti byli jsme přítomni
v Budyšíně, jedné z těch, jaké si představujeme
ve vzdálené minulosti našeho probuzení. Cos
z našich prvních zápasů, z našich prvních, ideál-
ních dob nadšení ovívalo nás včerejšího dne.
Z prvků radosti i elegie složena byla nálada.
která si nás podmanila — ze složek těchto vy-
plývala podivná výslednice, možná jen zde.
v tomto vzduchu, prosyceném vzpomínkami do
nedaleké, stoleté i dávné minulosti, a obavami
i nadějemi, s nimiž zalétáme do budoucnosti. ..
Ale radost, čistá radost, jakou člověk pije jen
málokdy v životě, vítězila nad smutkem, čím
dál k večeru — a u večer při pohledu na spou
sty lužicko-srbského obecenstva, pozorně a svá-
tečně poslouchajícího výbornou řeč pastora Do-
mašky, zvítězila nadobro a podmanila si i ty
#23
alto_textblock
#23
z nás, jež při každé události propásledují mu-
čivé otázky a pochybnosti ...
Ale ke slavnosti samé!
Budyšínské slavnosti započaly v pondělí do-
poledne. Ale již večer před tím sešli se hosté
s pořadateli v Gudově hotelu u nádraží, i zazní-
valy zdo v mílém souzvuku hlaholy obou nářečí
lužicko-srbských, jižní srbštiny, polštiny
češtiny. Z hostí, kteří se schválně ke slavnosti
do Budyšína vypravili, sluší především uvésti
po selstvo Srbů novosadských, ctihodného před-
sedu Matice Srbské v Novém Sadě, Hadži če
a sekretáře jejího, Saviče (s chotí a dce-
ruškou). Z Poláků přítomen byl mladý učenee
dr. H. Ulaszyn, Čechy zastupovali na tomte
večírku Adolf Černý a inž. V. Suchánek.
Ke slavnosti samé přibyl ještě rod. Hájek
z Kolína, dr. Josef Scheiner a dr. Lang-
kramer z Prahy, kromě toho zúčastnil se
slavnostního zasedání Matice Srbské dr. Vladan
Džordževič, bývalý ministerský předseda
srbský, který náhodou toho dne projížděl Budy-
šínem. Byli tedy ze slovanských národů při slav-
nosti přímo zastoupeni Čechové, Poláci
Srbové.
Kolem jedenácté hod. sjížděli a scházelis
účastníci slavnosti k nádhernému domu na rohu
Lubinských příkopů a Lubinské ulice, k nej-
nádhernější snad budově budyšínské, nesoucí
zlatý nápis „Srbski dom“. Pískovcové prů-
čelí, 61 m. dlouhé, obrácené do Lubinských
příkopů, činí dojem monumentální. Tři štíty
jeho vznášejí se vysoko nad okolní budovya
jsou i z daleka při všeobecném pohledu na Bu-
dyšín s druhého břehu Sprévy patrny, označu-
jíce již z daleka středisko národního života luži-
cko-srbského. Střední čásť průčeli vyvršuje se
štítem, v němž se rozkládá srbská lípa, po je-
jíchž stranách spatřujeme odznaky píle a uče-
nosti: úl a knihu. Bohatě rozhozená stuha nese
uvedený nápis „Serbski dom“. Dvě vížky, při-
tulené s obou stran ke střednímu štítu, oživují
průčelí a dělí je na tři části. Ve štítu levého
křídla spatřujeme nahoře lužický znak a pod
ním v levo kříž, znamení víry, a růži, znamení
lásky. Nápis „Bohu k česči, Serbam
k wužitku“ charakterisuje nejen účel domu,
ale i národní povahu lužických Srbů, kteří se
vyznačují hlubokou, upřímnou nábožností. V pra-
vém štítu vytesán jest znak města Budyšína,
znamení naděje (kotvice) a rolnictva (klasy).
Počáteční slova národní hymny „Trač dyrbi
Serbstwo, zawostac“ zlatým písmem
volají Srby k naději a odvaze. Pole mezi okny
jsou vyplněna bohatou výzdobou plastickou,
v jejíchž květech a pláčstech Srbové spatřují
symbol nového jara národního. Na rohu domu
nade dveřmi čte se nápis: „Natwari Ma-
čica Serbska w lětach 1897—1904.
Úderem 1/411. hod. započala slavnost ote-
vření „Srbského domu“. V příštích, prostorných
místnostech restauračních v přízemí sešlo se
množství pozvaných hosti. Intelligence lužicko-
srbská byla zastoupena přchojně: kněží kato-
ličtí i evangeličtí, učitelé, právníci srbští atd.
sešli se a sjeli z blízka i daleka. Byli tu zástup-
cové všech tří částí: saské a pruské Horní Lu-
žice i Lužice Dolní. Byli tu i zástupci lidu srb-
ského, venkovských spolků, i ženy a dívky srb-
ské v krojích hornolužických (katolických)
dolnolužických. Byli přítomni i zástupcové
vlády, lužický zemský přednosta (Landesälte-
ster) hrabě Lippe, krajský hejtman a místní
hejiman (Amtshauptmann) a starosta města Bu-
dyšína Käubler.
Slavnost zahájena smíšeným sborem „Boh
žohnuj Tebja, Lužica“, načež předseda Matice,
biskup dr. Jiří Lusčanski nejdříve srbsk
a pak se zřetelem na vládní zástupce německy
vylíčil dějiny matičního domu od prvního usne-
sení valné hromady matiční dne 4. dubna 1866.
jímž bylo ustanoveno, že se Matice bude úsi-
lovně starati o získání vlastního přístřeší pro
sbírky a knihovnu. Připomněl památné rozhod-
nutí Jana Arnošta Smolefa, který, stav se před-
sedou Matice, na vlastní risiko koupil dům s po-
zemkem, maje v úmyslu později na tomto místě
zbudovati defmitivní matiční dům. Doufal, že
sbírky domácí i od přátel Matice k tomu v krátce
dopomohou — ale velice se zklamal. Uplynula
dlouhá léta — a Matice byla stále v obavách,
že jí bude starý dům s pozemkem prodán,
poněvadž byl obtížen velikým dluhem a věřitelé
shodou okolnosti žádali zaplacení. Smoleř se ani
nedočkal úplného odvrácení nebezpečí od Ma-
tice. Zemřel v červnu r. 1884. Teprve po jeho
smrti se list obrátil — a r. 1885 dosud passivní
dům vynesl již po zaplacení úroků i malý zisk.
Od toho času výnos domu pomalu rostl, sbírky
se zorganisovaly, mohl se dluh zvolna upláceti
— i rostla naděje, že v brzku bude lze přikročiti
ke stavbě definitivního, všem potřebám vyhovu-
jícího domu. Ale toho se nedočkal ani spolu-
pracovník a nástupce Smolerův, nezapomenu-
telný Michal Hórnik, který zemřel v únoru 1894.
Následující rok 1895 lze nazvati nejplodnějším
v dějinách matičního domu. Toho roku rozhodla
se Matice pro stavbu domu, přijat návrh na
stavbu domu od drážďanského architekta Grotha,
splacena poslední hypotéka. R. 1897 dne 10.
dubna položen základní kámen u příležitosti
50letého jubilea Matice Srbské, načež se při-
kročilo ke stavbě menší polovice domu. A nyní
jsme v domě dokončeném; dům sice ještě ne-
náleží zcela Matici, vázne na něm velký dluh,
ale z výnosu domu bude lze nejen úroky platiti,
nýbrž i dluhy pravidelně spláceti, i slušný peníz
k účelům matičním obraceti. Matice — dle slov
předsedových — zamýšlí nyní přikročiti k vy-
dávání spisů pro lid i vrstvu intelligentní, chce
od nynějška podporovati i spisovatele, kteří do-
sud pracovali úplně nezištně, tedy obětovali své
síly v pravém slova smyslu Matici a literatuře,
poněvadž spisovatelských honorářů Matice pla-
titi nemohla; Matice chce dále podporovati stu-
denty na vyšších studiích, aby srbský národ něl
vždy dostatek duševních vůdeů. Řečník dopo-
ručil dům ochraně městské rady a skončil přá-