ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a6bb5ea0-8ebe-11dc-b928-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 44
#1 alto_textblock #1
n0
#2 alto_textblock #2
ole
#3 alto_textblock #3
Hár Č
#4 alto_textblock #4
T LaoA
#5 alto_textblock #5
oneo
#6 alto_textblock #6
Ročník XXXXIX.
#7 alto_textblock #7
no nedámo — čonb v siitor sa ntzia sbanlložv sn slzon ndlla
#8 alto_textblock #8
vbov ábzsž lvistonm čnšslalsch o oled . šnol aa se isšlaiže onneonsl enhattog iná sohd honisovvěltván luaeonzvou one nzav sebaz navotina nodstnám one l lačmáu zu a člnttoal
#9 alto_textblock #9
V Praze, ve středu 15. záři 1909
#10 alto_textblock #10
on
#11 alto_textblock #11
sloda Bamonde psssdo vožsi doloiloli oH s lěmonst hem sniná snoltena zlyd eot nli vávontaV mdo vnovaiga viyd sedmiez jieo s nn ešne sle
#12 alto_textblock #12
Číslo 255.
#13 alto_textblock #13
došini bono vdtovll l doža V nbe čubiV ob
#14 alto_textblock #14
noplale
#15 alto_textblock #15
Na ranní avečerni listy předplání se v Praze v administracie na měsle. . . . . . 2 K —v na čtvrt leta . . . . 6 K —h a dvoji donáškou na 2esi1 . . . . 7 K e ve flfňtkách na měsio. . . . . . 2 K 30h Poštou r na měsle na čtvrt leta . . . . ke s dvoji zásílkou na měsle na čtvrt inta
#16 alto_textblock #16
s
#17 alto_textblock #17
ke
#18 alto_textblock #18
.
#19 alto_textblock #19
V drobném prodejl ranní člslo o sobě . . za 8h večerni . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkověn ranní čislo . . . . . . večerní . . . . . . . . ok nseráty plati se hotově napřed Předplaceni a insorty příjimá administraoe v Marianské ul., 3. Tam nacházejí ze táž redakce. tiskárna a expedice „Národních Liistů- Rukopisy se nevracsjí.
#20 alto_textblock #20
loneli
#21 alto_textblock #21
Opět Uhry.
#22 alto_textblock #22
mn čšen
#23 alto_textblock #23
e
#24 alto_textblock #24
Parlamenlní prázdniny byly letos v obou částech soustátí nucenou výpomocí, jakýmsi politickým příročím či moratoriem, jímž se na čas zakryly krajně zostřené nesnáze ří- dících státníků jak ve Vídni tak v Pešti Ani zde ani tam nebyly obvyklé vládní cesty na dále schůdné a okamžik nebyl vhodný pro vytčení dalšího postupu, kdyžtě těžká krise se zahostila na obou stranách Litavy Bylo třeba připraviti nové akční plány jak pro Rakousko tak pro Uhry, a postarati se o východisko z nakupených nesnází. Jest známo z mnohaleté praxe s dualistickým ústrojím soustátí, že se nedobře pracuje ve dvojité krisi, a proto se obyčejně začíná rozmotávati spletitá sítuace napřed na straně jedné. Tentokráte se počalo v Cislajtanii konferencemi u předsedy ministerstva, jimiz uvolněním dělnosti sněmu českého se při- pravuje dělnost říšské rady. Ve Vídni mají patrně za to, že tento úkol se zdarem pro- vedli a proto přikročuje se k řešení krise v Ubrách, jež červencovým opětným potvr- zením vlády koaliční bylo odročeno až do měsíce září. Není ovšem vyloučeno, že další postup s vládou uherskou byl již smluven. než byla na novo potvrzena, čemuž se zdají nasvědčovati následující okolnosti. Maďarské časopisy totiž nyní počínají prozrazovati, že koaliční ministerstvo setrvalo při vládě za určitých podmínek či záruk: že se nestane v žádné i uherské části se týkající záleži- tosti rozhodnutí, dokud nebude v Uhrách dosazeno trvalé, definitivní ministerstvo,a zvláště prý si vymínil předseda uherského ministerstva Wekerle, aby se ani o žádné ze záležitostí těch nevyjednávalo, dokud ne bude opětně svolán sněm uherský. Proto prý přerušeno bylo i jednání o ústavě bo senské; i jednání o reformách vojenských, a návrhy dotýčné byly prozkoumány mini- strem honvédů a ministrem zeměbrany pouze se stanoviska vojenského. To samo o sobě nasvědčuje, že koaliční ministerstvo uherské zachovalo si vliv a neobmezilo se na pouhou další dočasnou správu až do měsíce září. Nyní pak, kdy předseda uherského mi- nisterstva mešká opět ve Vídni, kamž se odebral po mimořádně dlouhé, po dva dny konané radě ministerské, každý by předpo kládal, že předním a prvním cílem jeho jízdy bude konečné vyřízení ministerské otázky zalitavské, zatím však slyšení jeho u panov- níka předcházejí porady se společnými ml- nistry o sestavení společného rozpočtu — pro delegace. Jednání předsedy ministerstva vlády pouze prozatímní nemělo by však v této příčině náležitého smyslu, kdyby celé ministerstvo v nejbližších dnech se chystalo odstoupiti. Zde tedy shledáváme dosud v běz- ném názoru na uherskou krisi jakýsi háček. Další háček vězí v tom, že Wekerle po dvoudenní poradě uberského ministerstva ohlásil žurnalistům, kteří ho obklopili: »Ko- naly se pouze předběžné rozpravy; byly to pouhé »pourparles«. Ujednání se nestalo ni- jaké; musíme napřed vyslechnouti přán krále, a ja jedu do Vídně.« Možno li slovům tém přikládati určity věcný smysl, nelze jim jinak rozuměti, než že nemá koaliční ministerstvo zapotřebi či- niti nějaká nová ujednání, a spočívají tedy
#25 alto_textblock #25
i nynější porady se společnými ministry na předpokladech hotových a již dříve smlu- vených. A konference společného minister stva týkají se tentokráte mimořádně velikých potřeb společného rozpočtu: na stavbu čtyl velikých válečných lodí typu drendnoughlů a jejich vyzbrojení požaduje se 250 mil. K. další zvýšené požadavky válečného námoř- nictva činí ještě 25 mil. K a záležitost bo senská 160 mil. K. Jest tudíž zřejmo, že Wekerle, přikročuje li k jednání o záležito stech tak velikého dosahu finančního, musí se opírati o určitou pevnou půdu, jinak by účast jeho neměla praktického významu. Půda, na níž ministerstvo koaliční vzhle- dem k účasti Wekerlově na poradách se společnými ministry stojí, jest dle domněnek listů uherských asi tato: Všichni členové koaličního ministerstva, nevyjímaje ani Ko- šuta, jsou ochotni vyřaditi otázku bankovní na čas až do r. 1917 t. j na dobu do uply- nutí uzavřené celní a obchodní smlouvy za to, že se zachová bankovní společenství žádá vláda uherská, aby se započalo již dříve stanoveným a ve vyrovnání Szellově a Körbrově ujednaným povinným placením ve zlatě. Dále prý setrvá na vojenských ústupcích pro Maďary, jak již dříve byly slíbeny a jak je zastával ministr hr. An drássy. Volební opravu provedlo by koaliční ministerstvo dle kompromisu Košutem na- vrženého a autorem návrhu volební opravy hr. Andrássem přijatého. Ježto takto odstra- něny byly veškeré sporné otázky uvnitř koaličního ministerstva, není další příčiny k částečné jeho změně a přiostří-li se si tuace, odstoupilo by ministerstvo celé. Pokud se týče bankovní otázky, vypra- vují prý dobře zasvěcení politikové maďarští že tvořila největší potíže v odbytých pora- dách uherského ministerstva. Souhlasu do- sáhlo se jedině tím, že Košut po delší roz- pravě se přidal ke stanovisku členů, stojících na základech vyrovnání z r. 1867. Toto při- způsobení Košutovo považuje se za nej- vážnější moment na dráze k rozmotání uherské krise směřující Následkem toho vznikla ve vládních kruzích uherských opět optimistická nálada a převláda prý mínění. že návrhy, jež Wekerle předloží panovníkovi k rozřešení krise, budou příznivě uváženy. ba že nyní konečné vyřízení nadejde »zrych leným tempems. Snad není tato maďurská naděje klam nou, uváží li se, že slanovisko koaličního ministerstva v otazce bankorní, jež přičině ním předsedy sněmovny Justha stala se pro Uhry tak obtížnou, došlo dodalečně mimo řádného osvětlení sdělením »N Fr. Pressee, kteráž odhaluje závoj ze situace ve příčině banky, uveřejňujíc následující výrok pa novníkův, jejž prý pronesl v letě k vynika- jícímu členu uherské koalice: »Vždyť jsem prohlásil každému z pánův (kteří byli v Pešti slyšeni), že nikdy nedám svého svolení k roz dělení společné banky. Prohlásil jsem to zcela rozhodně i vůči ministru obchodu Ko- šutovi. Ano i to! Ulžil jsem mu, aby to určitě oznámil i ve své straně; ale dle všeho některé tiskové orgány nevzaly to v bankovní agifaci na vědomí« Košut prý toto poselství správně vyřídi a také se v poslední ministerské radě ve smyslu tom zachoval
#26 alto_textblock #26
Přes to vše v kruzích koaličních přece jenom napínají veškeré síly, aby konečné rozhodnutí dopadlo na prospěch Wekerlova ministerstva. Tak praví na př. orgán strany ústavní: Wekerle a jeho spolupracovníci setrvají pouze tehdy na svých místech, získajíli plných záruk pro ustálené, zdárnou působnost zabezpečující politické a parla- mentní poměry. Další prozatímnosti se však nepropůjčí. Musili by se vedle záležitostí bankovních upraviti i záležitosti bosenské a různé otázky vojenské. Předseda ministerstva podá ve směru tom návrhy panovníkoví; klíč k situaci spo- čívá však jako dosud v rukou koalice. Wekerle jest pánem situace a nejbližší kabinet nebude míti jiné, než jeho jméno. Skupina Justhova musí se odhodlati k vlasteneckému sebepře- konání. Rozhodnutí očekává se ještě během tohoto téhodne. Ovšem má jakýsi klíč k situaci i před seda Justh ve svých rukou, nejsou-li a ne byly-li všecky jeho projevy a podniky ve pří- čině bankovní rozluky pouhým u Maďarů ob- vyklým manevrem. Slibovalť mimo jiné, že skupina jeho zahájí na sněmu uherském ob strukci, jaké dosud svět neviděl a dle orgánů jeho sdílí prý jeho stanovisko pro rozluku bankovní na 120 poslancův strany neodvislé. Setrvá li důsledně na svém, musilo by dospěti k roztržce ve straně Košutově a tím ovšem by dán byl základ nové formaci oposiční proti plánům opětně sjednoceného ministerstva koaličního nejen na sněmu, ale i v kruzích voličstva Má se za to, že by protikoaliční vláda — ať už by za ní stáli politikové rázu Lukácsova, Kristoffova, Khuen - Hadervára a pod. — mohla pro případ rozpuštění sně- movny spoléhati na staroliberály, na národ- nosti, na stoupence bar. Banffya, na tak zv. stranu radikální a demokratickou ve městech, na sociální demokraty, na stranu selskou, na reformní socialisty a křesťanské sociály dosud zúčastněné v klerikální straně lidové. Pomocí těchto oposičních směrů protikoaličních do- vede prý dle názorů v jistých vídeň s kýeh kruzích panajicích jakákoliv vláda v Uhrách ihned při prvních volbách získati přes tři sta mandátů sněmovních. Koalice naopak jest přesvědčena, že by tento výpočet úplné selhal a že by se nepo- dařilo nijakými volebními, v Uhrách známými prostředky, jí zdolati. Není vyloučeno, že se koalici dostane příležitosti, aby se přesvědčili, kdo počílu správněji! Proto Košutův list » Budapest« jiz nyní prohlašuje, že nezbude národu, pro pří pad nezdaru navrhů Wekerlových, »než zmu- žile a udhodlaně se braniti proti očekavaným útokům.
#27 alto_textblock #27
Ve KX. stoletíl Ze Záhřeba, 14. září. Slátní zástupce Accurti žádal ve svém plaidoyeru soudee, aby soudili dle zákonua neměli žádného ohledu. men Navrhl za všeobecného pohnutí pro obžalované Adama Pribi- čeviče, Valeriana Pribiče- viče, Orešanina, Bekiče n Civkoviče ml., prý přím vůdce »velezrádnés (!) propagandy.
#28 alto_textblock #28
trest smrti provazem dle § 39. trestního zákona se zřetelem ku § 13. téhož zákona a pro ostatn obžalované 10—20letý těžký žalái dle § 59. tr. zák. Na to předseda nařídil pětiminutovou pře stávku
#29 alto_textblock #29
Politické zprávy domáci.
#30 alto_textblock #30
V Praze, 14. září. (Svolání zem ských sněmů.) Úřadní noviny vyblašují ei sařský patent ze dne 12. t. m., jímž se na čtvrtek dne 16. svolávají nové, dosud neustano- vené sněmy damatský, štyrský, solno- hradský a vorarlberský, pak starší sně- my haličský, dolnorakouský, istrij ský a terstský. O sněmu královstvi českého se tvrí že bude svolán na 21. t. m. a přibližně v tutéž dobu shromáždí se také sněmy moravský, slez- ský, bukovinský, hornomoravský, slezský buko- vinský, hornorakouský, korutanský a kraňský Sněm tyrolský, jehož dělnost není zabezpe čena, nebude letos vůbec svolán; sněm gorický je rozpuštěn a může býti svolán toprve po vol bách, jež se budou konati koncem září. Sněmy budou vyřizovati hlavně své věe- hospodářské a v prvé řadě rozpočty, jež jsou passivní ve všech korunních zemích, vyjma šťastné Dolní Rakousy, jež mají celým státem krmenou Vídeň a proto i plnou zemskou po- kladnu. Ve finančních nesnázích závodí s krá lovstvím českým Halič. Připravený zemským výborem haličským rozpočet na r. 1910 koně schodkem 22 milionů korun. Poněvadž není na- děje, že by stát ještě během tohoto roku poskyt korunním zemím dostatečný podil ze svých při jmů na uhražení zemských schodků, zemský vý- bor učiní sněmu návrh, aby povolil půjčku 13 milionů korun ve formě zemských dluhopisů Pro sněm bukovinský připravil stálý sněmovní výbor osnovu volební opravy Zvláštností této osnovy jest, že každá národ nost v Bukovině má své poslance do zemského sněmu voliti samostatně. Počet poslanců má se z 31 zvýšiti na 59. V kurii velkostatkářské má se voliti v šesti zvláštních skupinách, třech ná- boženských, třech světských. V prvé nábožen- ské skupině má voliti nejvyšší pravoslavné du- chovenštvo jednoho poslanec, v druhé skupin rumunské, ve třetí ruské duchiovenstvo po jed nom poslanci. Ve skupinách světských rumunst velkostatkáři mají míti 4 poslance, Poláci a Ar měni také 4, třetí skupina, většinou žídovská. má obdržeti 2 poslance. Kurie velkostatkářsku má tedy míti eolkém 13 mahdátů. Voličove z měst, venkovských obci a nové všeobecné ku- rie mají se rozděliti dle národnosti ve, skupiny rumunskou, ruskou, německou, polskou a židov- skou. Města mají voliti 11 poslanců, obchodn komora 3, venkovské obce 16 a všeobecná kurie také 16. Dle návrhu stálého výboru zasedalo by na sněmě kromě obou virilistů (metropolity e rektora) 22 Rumunů, 17 Rusů, 5. Poláků a 15 Zidů a Němců. Ve městech měl by volební prá- vo, kdo platl 5 K přímých daní nebo 10 K osob- ní duně; ve venkovských obcích, kdo platí aspoř 2 K daně; ve všeobecné kurli každý zletilý ob- čan, žijící aspoň půl roku v obci. Navrhuje s též zavésíi volební povinnost. Z Krakova, 13. září. (Sjezd polský ch lidovců.) Výkonný výbor polské strany lido
#31 alto_textblock #31
vé měl v neděli schůzi v Slotvině, již se kromě členů výboruúčastnili též všichni lidoví poslanei zemští a říšští. Po referátu předsedy posl. Sta- piňského schválena řada resolucí. V prvé se praví, že požadavky slovanských národů ra- kouských nesnaží se o novou hegemonii ple- mennou, nýbrž o uskutečnění zásady zemské autonomie; splnění těchto požadavků může vésti ke konečnému pádu centralismu; říšští poslanei strany lidové pracovali v parlamentě v tomto duchu, a proto se jejich politika schvaluje a předsedovi posl. Stapiňskému vyslovuje se plné
#32 alto_textblock #32
uznání.
#33 alto_textblock #33
Pokud jde o vládu Bienerthovu, přijata ná sledujíeí resoluce: Výkonný výbor vyslovuje říšské delegaci uznání za to, že potírala centra- listické a poněmčovací choutky prvé i druhé vlády Bienerthovy, jež svůj směr projevila před- lohami daňovými, zkracováním práv zemských sněmů, předlohou o rozdělení okresů a jazyko- vém právu v království českém, nařízením o ja- zycích u nejvyššího soudu, jmenováním něme ckého školního dozorce v Kraňsku, nejnověj- šími útoky na národní rovnoprávnost ve Vídni a v Poštorné. Vyslovují se také díky říšské de- legaci za energické a vytrvalé snahy o takové sblížení polského kola se Slovanskou jednotou, které by napříště znemožnilo všechny pokusy o udržení nespravedlivě privilegovaného posta- vení němčiny a snah poněmčovacích. Vzhledem ke sporu rusko-polskému sjezd uznává potřebu, aby se revidovala olázka ruská a ruskému národu v Haliči poskytla se zřízení, nutná pro jeho kulturní rozvoj, umožnila se mu kontrola zemské správy náležitým zastou pením ve sněmě, poměrném k jeho kulturní a hospodářské síle a dal se mu spravedlivý podíl v zemské správě. Strana lidová přeje si býti v míru s národem ruským, aby oba národové mohli svorně působiti na prospěch a blaho spo- lečné vlasti. Ve schůzi byl čten pozdravný telegram posl Udržala a přijat s radostí. V odeslané odpo vědi výkonný výbor polských lidovců ubezpečuje Slovanskou jednotu svým přátelstvím a solidár ností v boji za společná práva.
#34 alto_textblock #34
Politické zprávy zahraničné.
#35 alto_textblock #35
V Praze. 14 září.
#36 alto_textblock #36
Jak Slované Rusy přijímají. Prof. A. L. Pogodin, jenž byl vůdcem prvé ruské exkurse, vypravivší se do slovanských zemi, po návratu do Petrohradu v rozmluvě se spolupracovníkem »Rěči« strnčně naznačil dojmy, které si on a účastníci jeho exkurse přinesli domů Není to nezajímnavo. Z Petrohradu jeli na Kyjev, chtějíce tí osvědčiti své sympatie ukrajinskému hnuti. v Kyjevě jim ukrajinofilové dali hostinu, načež exkurse odjela do Lvova. A tu se petrohradští ukrajinofilové podivili: Ukrajinci haličui chovali se k nim docela cize, protože přijeli z carství. Ze Lvova přibyli do Krakova. Doslovně: »P ro- plast mozi Poláky a Rusy je nyn tak veliká, že po vši dobu našeho pobývání v Krakově cltil se ten led, jejž jsme se úsilovně, ale bezvýsledně snažili zlomit«. Prof Pogodin chlad krakovských Poláků tím bolestněji nesl, že mezi nimi nebyl poprvé a že ho znají jako jednoho z horoucích bojovníků rusko- polského smíru.
#37 alto_textblock #37
FEUILLETON.
#38 alto_textblock #38
Váelav Kliment Klicpera. (Llstek k padesálému výročí úmrtí budiřelova) Není tomu dávno — byl také asi podobný sychravý a nevlidný den jako dnes — zabloudi jsem také do Chlumce nad Cidlinou. Přicháze jsem z Bohdánče, kde jsem na malém, takřka vesnickém hřbitůvku postál u hrobu Jaroslava Langra, prostým křížem označeného — a zde v Chlumci, na rozsáhlém poměrně náměstí, stá jsem pojednou před sochou jeho vrstevníka, če- ského Calderona, jak mu kdysi řikali, V. Kl. Kliepery. Pískovcový pomník byl zvětralý, zdálo se, že se rozsýpá — a na klíně Klieperově u jeho noh, na podstavci všude se zelenal mech, který pokrýval znenáhla celou sochu, jako se ukládá prach na sebrané svazky jeho spisů v přihrádkách knihoven. Osud nebyl přízniv tomuto chlumeckému rodáku. Původně určen na krejčovinu, pak dán na řeznictví — a teprve, když nervy jeho ne snesly pohledu na krev a maso (proto i pozděj opustil lékařství a zvolil si profesuru), šestnácli letý (nar. 23. listopadu 1792) dán na gymnasium akademické, kde studoval pod Jungmanném. Anekdota za anekdotou provází nyní jeho život vždy více passivní a vysněný než aktivní a ener- gický. Jako student již prý psal dramata — do těch dob se klade vznik jeho Rohovina Čtver- rohého. Studenti chlumečtí prý se usnesli hráti divadlo, kus vybrali a zkoušky již začaly. V ne- děli mělo se hráti, ale v úterý děvčata se ně- jak nepohodla — a stávkovala. Dobrá rada byla drahá. Tu kollega, jenž věděl asi, že již r. 1812 složil Klicpera Loupežníky v táborském lese (drama to nezachováno), požádal ho, aby na- vzdory ženským napsal kus bez ženských. A so- lidarita s muži slavila vítězství: Kliepera se roz- pomněl na starou anekdotu o prof. Viereekovi, hned po obědě dal se do práce, ve středu ráno byl „Rohovín čtverrohý“ hotov, ve čtvrtek dal krajský úřad svolení — a v neděli dáváno nové drama již navzdory ženským. Historka tato je zcela pravděpodobná; Máchal později podroh ním rozborem jednotlivých dramat přesně uká-
#39 alto_textblock #39
zal, že Klicpera skuteční tvořil rychle a na zá- kladě cizích starších anekdot, novel i dramat Prvním dramatem, nám zachovaným, by romantický Blaník z r. 1813. Vydal jej Kliepera až v Hradci Králové, kamž se r. 1819 dostal za profesora humanitního, vykonav předepsané zkoušky. Byla to snad nejšťastnější doba života Klieperova — přes čtvrtstoletí psal zde a na jeviště uváděl své nesčislné veselohry, frašky, truchlohry, činohry (podle výčtu Šubrtova na- psal celkem 57 dramat, z nich 21 veselolier 3 tragedie). Podnikavá vlastenecká firma Pospí- šilova tískla práce nového dramatika českého ve sbírkách „Drvadio Klieperovo“ a „Almanach divadelních her“ — a na ochotnických i ko- čovních jevištích ozývala se nyní dramatická Musa také česky. V Hradci Králové, místo sta- rého ochotnického divadla jen německého, hraje se nyní po čtvrtstoletí vedením mladého profe- sora střídavě česky a německy, ve dvou letech skoro měsíčně novinka původní. „Je to plodnost, že se jí rovná asi jen rychlé tvoření Lopo de Vegovo“ — praví charakteristicky Jar. Vlček. Mezi obecenstvem a u studentů má prole- sor-dramatik neobmezené sympathie. Nebyl ani tyranem ani policajtem svých mladých svěřenců. Anekdota zase oblibu osvětlí. Když se v červen- ci 1819 přistěhoval a sofva týden učil, byla v domě, kde bydlel, veliká hudební produkce. Žáci Klieperovi, mezi nimi Fr. Škroup, sklada- tel národní naší hymny „Kde domov můj“, při- šli totiž večer do domu, kde kromě Ktiepory bydlila ještě nějaká sličná Amálie, Aninka nebo Boženka, a uspořádali královně svých snů do- cela pravidelné zastaveníčko se zpěvem a hud- bou, nevědouce ovšem, že přes dvůr bydlí jejieh profesor. Zastaveníčko stalo se předmětem di- sciplinárního vyšetřování a Fr. Škroup, chora- gos celého zastaveníčka, udal, že — zastave- níčko platilo narozeninám Klieperovým. (Kliepera se narodil 23. listopadu!) A milý Klicpera — jakoby bylo vše v nejlepším pořád- ku, poděkoval studentám za jejich pozornost a ani slovem se nezmínil, že vlastně věc vypadala zcela jinak. Ačkoli tedy hmotné i společenské poměry Klieperovy byly v Hradci Králové docela uspo- kojivé (město jej jmenovalo i svým čestným měšťanem), a ačkoli veselohry jeho (k nimž z
#40 alto_textblock #40
krátko přibyly ještě dnes oblíbené Hadri á z Římsů, Veselohra na mostě, L há a jeho rod, Bělouši a j.) i hry rytfřské (Valdek, Loketský zvon, Jan za chrta dán atd.) šly s jeviště na jeviště, přec Kliepera zvláště v poslední době svého pobytu hradeckého (teprve 1846 přišel do Prahy na gymnasium akademické) cítil se značně dopri- mován a nespokojen svou literární kariérou. Jeho hiry, dobře nahrazující tehdejší německé frašky Kotzebucovy, Nestroyovy a j., měly úspěch venku — a žárlivý spoluředitel stavov ského divadla pražského, J. N. Štěpánek, sám dramatický autor, nepouštěl jich proto na jeviště pražské, kamž přijíti bylo Klieperovým ideálem. A nejenom to: Klicpera nebyl spoko jen, že jeho rytiřské hry a burleskní veselohry bavily prosté diváctvo venkovské svými mnohdy hrubozrnými vtipy a dosti mechanickými záplet- kami, nýbrž toužil po vavřínu dramatického básníka, po lauru Aisehyla, Raeinea, Shakes- pesra nebo Schillera. Sám si zakládal nejvíce na svých tragediích, mezi nimi zvlášťě na So- běslavu (psán 1824—1825) — a chtěl, jako kdysi Shakespeare v tragediích královských zdramatisoval anglické dějiny, dějiny české X. až XIV. věku předvěsti v hlavních representan- tech užaslým vrstevníkům. Ale taková mohutna koncepce a silný básnický duch nebyly údělem Klieperovým; zvláště jasně se tato nemohoue- nost autorova obrazila v Soběslavu, v nějž skládal naděje největší. Ačkoli tehdejší vlídná kritika přátel zasypala ho pochvalami, přec Klie- pera pohřešoval v tomto choru chvalořečníků osoby nejvlivnější — a nejvíce ho zaráželo mlčení „baťušky Jungmanna, jenž býval kdysi jeho učitelem na gymnasiu akademickém. A když konečně na uzavřeném a mlčelivém pa- triarehovi vynutil úsudek, poznal, že Jungmann obratnou frásí zdvořile se vyhnul vlastní kritice — a žáku byla to kritika nejvýmluvnější. Po- slední svou tragedii, Jana Husa, spálil do konce sám, v době reakce, boje se stíhání a uda- vačství.5 a vae Klicpera tedy nenalezl vavřín tragíka — ale nedovedl ani druhým směrem dostihnouti jiného svého vzoru anglického. Rozsáhlé a napínavé romány Waltera Scotta byly tehdy čteny a hltány na obou polokoulích; také u nás. A přátelé vy-
#41 alto_textblock #41
bízeli Klieperu, aby napodobil skotského barda. tak jako před tím napodobil let iabutě avonské. Kliepera povolil naléhání přátel již 1827 —a plodem tohoto snažení jeho byla první jeho b- storická novella „Točník“, jejíž vznik pro- vází rovněž anekdota, Kliepera mínil opět pro- vésti celý eyklus z dějin rodu Lucemburků, jako později Mácha ve svém Katu, ale poněvadž se bál, že by jeho nové pojetí osoby Václavovy narazilo na odpor censorův, vyložil příleii v úvodě, že vlastně jeho povídka není původní. Nýbrž že šel kdysi o trhu přes náměstí a uviděl u kramáře plnou truhlu starých plesnivých knih Padl mu do očí starý latinský rukopis, dopsaný „in monasterio Žebracensi, die proxima ante omnes Sanctos, A. D. 1419, quo Venceslaus IV., Bohemorum rex, supremam diem obiit“. Koupil prý ten starý rukopis, přečetl a přeložil. Posílá jen překlad, poněvadž originál se při stěhování ztratil. — Této historce censor uvěřil, „Toč- ník“ 1828 byl vydán. Následovaly pak za ním „První mlýn v Prazel!, „Věnceslava““, „Kral Jan Slepý“, „Příchod Karla IV. do Čech!i atd. — ale dnes všechny tyto povídky pokrývá prach zapomnění ... iměž ěřse vds a Ani Shakespearem ani Scoltem se nestal svému národu — a když r. 1846 přišel do Prahy (1852 stal se ředitelem akademického gymnasia, tehdy za české prohlášeného — ale sotva že začal úřadovati, gymnasium za doby reakce bylo podrobeno přisné ministerské pro- hlídce, Kliepera pensionován, gymnasium po němčeno), bylo již pozdě. Praha nevzbudila nových sil v muži 54letém — a zůstalo mu jen působení mezi mládeží, kterému však náhlé pen sionovánt i tu učinilo přitrž. v A dojemně čte se poslední vzpomínka, kte- rou žák jeho gymnasia, Jan Neruda, položil mu před 50 lety na čerstvý rov. Na podzim 1859 v zahradě před Novoměstským divadlem pozdra- vil uctivě mladý básník mohutného stříbro- vlasého Klieperu. „Ach — prosím vás, nejste vy Neruda? Vidíte, jak dobrou pamět máml Což o to, pamět by tu byla, jen kdyby ostatně zdraví a síly neubývalo. Jak pak — pamatujete se ještě, jak jste před maturitní zkouškou na chodbě mazur tančil? Vidím vás jako dnes! Vy jste byl pěkné kvítko! A co jste se nazapíral, že jste vy tenkrát tu merendu neřídil, při které
#42 alto_textblock #42
byl školník bit? Pamatujete se ještě?“ — A mladý básník, ale nešťastný také dramatik, odpověděl svěmu bývalému řediteli: „Pamatuji na všechno, pane rado, i na to, že jste mne přes to přese všecko objímal, když jsem se s gymna- siem a s vámi loučil.“ — „Inu, vždyť jsem vás měl rád — všechny jsem vás měl rád! Vždyt jsem viděl ve vás dorůstající podporu dávných našich tužeb a vidíte, nezklamal jsem se —ti bývalí moji žáci ze staroměstského gymnasia mně působí radost. Máte oheň, hoši, máte sílu a iste zdrávi jako tuři; my staři aspoň vidíme, že símě námi zaseté nepadlo na kámen. Nemy- slete, že sobě nevšímám každého sebe menšího kroku, který činíte. Jen ku předu, hoši, ceestu máte naznačenu. O, kéž bych mohl zase znovu s vámi začiti! My měli nesnadnou práci, tak ne- snadnou, že mnohého zlomila. Pán bůh vám dej podobnou vytrvalost, jakou my jsme měli!“ A 15. září, nedlouho po tom, nebylo Klicpery mezi živými. — Z těch několika slov, kterými starý buditel se louči se zástupcem nového pokolení, je jas- něji než z dlouhých výkladů zřetelno, že Klie- pera sám svou práci pokládal za průpravu dru- hým, za předchozí mýcení pralesa a získávání půdy pro českou literaturu, která měla po něm přijíti. Tu práci provedl docela svědomitě a s na- sazením všech sil, které měl. Dobyl jazyku če- skému jevišť venkovských a české literatuře ukázal cestu k dramatické poesii, které jí sám ještě dáti nemohl. Vymýtil aspoň nevkusnéa hrubší německé frašky a rytířské hry soudobé, dav na jejich místo aspoň kusy českých osob a českých míst. Kdo žádal od něho více, čini mu křivdu — tak jak to kdysi Sv. Čech pově- děl: „Však četa naše s patra o těch soudí — jimž na ramena kdysi vstoupila...“ A jeho práce, sice jen řemeslná a prostá, zasluhuje tím větší uznání dnes, kdy na tak zvaných druhých českých scénách se roztahuje pařížská fraška a vídeňský vaudevill a kdy i naše „zlatá kapli- čka“ dost často ochotně otvírá své brány výrop- kům cizím, jež vymýtiti z našich jevišť svým životním úkolem právě učinil — V. Kl. Klic- V. S. víelobona zn e pon hnle dolamosla e r ae a noala sleva asba
#43 alto_textblock #43
pera.
#44 alto_textblock #44
dnal