V6er» labaveuy byly «кого viečko)' roool litty videfiiki pro otiiténl podrobných iprAv o tcbttii némeokibo tje«do v Pirkertdorfa, o oli vier» krátce jame te imfnili N» ichftii této bylo te také „oatte* xmtoéno o odilostech pnitkých. Ko pŕiitlmo limolmo /.»sedáni připravuje vláda, jak jii bylo omámeno, dva r»spoity nt- jeduoa a tice na r. 1882 a 1883 Současné vyřlienl dvou roipoitd má prý te stiti tfm zpA sobem, ie by roipoóet na r 1883 byl v pMitfm simolm lasedáni ponte ve výboru vyřízen, kdeito by rokovául v plné sněmovně o rozpočtu tom dělo te teprv na podzim r 1882. Jednalo by te tedy o trvalou změno, jelikož jinak včasné vyřízeni rozpočtu vždy by zAstalo pochybným, anot svoláni říšské rady před druhou polovici je nemožné a doba asi dvou métlcA nestač! к vyřízeni rozpočtn, nehledě ani к tomu, že tou dobou zasedají také delegace. Z Liner. (0 stavic ké lži.) „Linzer Tagespost“ divá ti telegrafovali z Vidné, kterak prý situace zhoršila se pro autonomisty ton měrou,­ že již i vyhlédnut jest rytíř Schmerling,­ aby ujal se otěži vlády po T&affeovi. O jednu kachnu vlče nebo méně, na tom již vi- defiským korespondentům nesejde! Z Pešti. (»Pester LI.* o nynějším složeni říšského sněmu uherského.) Německy psaný orgán pestský posuzuje dosti nepříznivé výsledek posledních voleb do říšského­ sněmn uherského; zdi se mu totiž, že rok od roku v řadách maďarských poslancA nbývi „politického vzděláni“ a „společenské vzácnosti“, či jinak řečeno, že do sněmu derou se lidé již i bez rukaviček. PoslancA je prý příliš mnoho — každá tři leta musi národ voliti­ 400 mužů a jaký tedy div, že je malý vý bér mezi těmi „lepšími.“ A proč „P Lloyd“ toto povídá? Inu proto, že v tomto ubýváni „společenské vzácnosti“ a „politického vzděláni“ spatřuje ohroženi liberálni většiny. Poslanci hrubšího zrna jsou vždy vlče méně nakloněni ku „zpátečnictví“, kdežto uhlazení páni, jako pe- něžnlci, správní radové a yodobné „vzácnosti společenské“ ned&jl nikdy padnout zásadám liberálním.­ Proto doporučuje „Pest LI.“, aby záhy bylo pamatováno na přiměřené „opravy“ parlamentu, jinak prý liberální vláda na dlouho nepotrvá

Politický přehled zahraniční. V Praze, dne 12. července. Fervanolo. Z bojiště afrického došly nejnověji tyto zprávy ; Náčelník povstalců mohamedánskych­ Bu-Amema opětné oklamal francouzské­ generály. Prošel |prý mezij jejich sbory nikoliv s několika jezdci, nýbrž se silným sborem a značnými zásobami. Nezamířil také к Saldě, jak se za to mělo. nýbrž к Ariše na hranici marokkánské. Panuji obavy před novou katastrofou Úřadni zprávy nejsou sko rem žádné — „Temps“ oznamuje, že doposud bylo dopraveno z Toulonu do Goletty již 200U mužů. Y sobotu večer vstoupily na lodě dva prapory ; další posily se očekávají. V neděli ráno přibylo do Toulonu odděleni obrněného loďstva; množství dobrovolníků bylo najato ku skládání uhlí. pracovalo se po celou neděli. Loďstvo sestává z osmi lodí a má být připraveno­ к odpluti na první znamení. — Jistý radikálni­ list pařížský praví, že orleanističtí a bonapartističtl generálové ponechávají Bu-Ame- movi úplnou volnost. Doufají prý, že ztráta Alžirn bude mit v zápětí pád republiky ; všechno neštěstí zaviněno bylo prý tim, že Bazaiue nebyl zastřelen, od té doby myslí všichni generálové, že nemohou být trestáni. — Povstalci v Tunisn máji jediného náčelníka Ali ben-chalifa, jenž co do ráznosti v ničem nezadá Bu-Amemovi. Ne chce li některý z kadiů poslouchat, hrozí mu popravením, vypleněním a odvedením stád a děti V okol! Tuni-u řádí lupičské tlupy. Vojsko be-

V době /.avi aždéní sv. Václava) *1; přehláskou jotovaného a v e: Střech, Střechovec (příjm. v 17. stol.); pravidelným pak přetvořením ch v š, (jako na př Petr, Pech — Pešek, Pesa, Peška, Píša: Matěj. Mach — Mašek, Mašku, Máša, Maš; Michael — sic. Mišo Miško, č. Miš, Misek. Miska): Strašek, Straší к (příjm.). Straš (v 12. stol.) Straša, Straše, Strašen, Strašil (příjm.); s přirážkou do- Do strašil (příjm); s přirážkou ne- Nestraš;­ s přirážkou u-Ustraša; s přirážkou­ o neb v o- Vostrašek, přehláskou jotovaného a v e Otřeš; h) od jména Strak(ota) : Strak. Straka (příjm ), S t r а к a c, Strako ň, Strakoš (příjm.) Strakatv (příjm); přihláškou jotovaného a v e : Střek; s přirážkou po- Postrek; vymítkou střední samohlásky : Strk, as přirážkou o O s t r к ; přechodem k v é (jako mok — močál, moč; bokán (čáp) — bočán ; Mikoláš, Mikeš — Micek, Micka. Miča Mič): Straček Str&č. Od těchto zde uvedených osobních jmen odvozena jsou následující jména osadní: Strachovice, Strachkov, Stra chaly, Strachonín, Střechov, *) Osobni inumo Kvas (10вЯ) a ji-bo • -udruzi : Kvasik (1088). Kvásek, Kvaaa, Kva*ej, K r sesta. Kvasná, К v a si 1 atd. jsou patrnými skrá eninami kb-stnlbo jn-ena Gervasius, vypuštěním­ totiž střední jeho částky (er). Z řehni vi- děti, jak lichá jest domněnka. Dalimilova, jimž dle letopisca Kosmy ve své kronice č. 30 pravi : „Ale že Boleslav pro kniny byl učinil к v a a, tomu synu pr<> přihodn vzdál byl Strachvas*

Joto jeat demoralisováno a čeká na pHinivou chvíli, aby mohlo sbéhnoat Bulbar**Ito. Zítra aestonpi se jii velké národal shromážděni ve SviKově. kdež učiuěne rozsáhlá opatřeni bezpečnostní. Viech poslancA jeat 328, i nichž přes dvě třetiny jsou nakloněni knížeti Sněmovna bude 5000 muži vojska obklopena. Kníže přibude již dnes do Svlitova, katni vejde ve slavném průvodu. Přenocovat!­ hade kníže na lodi a zítra dopoledne aabájl osobné velké národní shromážděni. Hlasováni­ započne ihned ; po dobu hlasováni odebere­ se kníže do komnaty pro něho vyhraiené Výsledek hlasováni bode ihned prohlášen, vládni kruhy očekávají na jisto, ie bode pro knížete příznivý. Verifikováni voleb poslaneckých v komisi­ bylo ili skončeno. — Dnes a zítra nalezati ae bade v průvodu knížete Jireček — Generál Erenroth, jenž svoji bezohlednosti popadli proti sobě Bulhary, bode nahražen ruským generálem Krylovem. 14li-- 1-to. Nedávno podali jsme tu zprávu, vyňatou z „Agence Rasse“ vedle niž nebylo vyjednáváni ruské vlády se s v. Stolici přerušeno, jakž některé časopisy tvrdily, nýbrž jen na čas zastaveno, doknd by ruští ploomocnici v Římě nových nedostali instrukci.­ Krakovský „Czas“, orgán to v záležitostech­ těchto nad jiné dobře zpravený, píše : „Chceme věřit! zprávě „Agence Rasse“, že vyjednáváni­ opět bode započato, avšak kdy bode skončeno, o tom nás officielnl tento orgán ne poučuje. Zmiňuje se také o vyučováni náboženském­ a ubezpečuje, že ruská vláda v příčině této ponechá katolické Církvi oplnon svobodu. „Vyučováni náboženské“ jest pojem velice elastický­ . . . Jedná-li se o vyučováni dítek v katechismu,­ pak jest to jen částečka všeho toho, o čem vůbec mèlo býti jednáno. Také fráse o obmezenl duchovenstva, aby nemohlo zasahovat! v obor politický, jest rovněž velice elastická a podobá se velice frástm z německýcli listů v době boje kulturního. Olobou konkordátů bylo právě omezeni oborn církevního a politického ; a přece praví „Agence Rasse“, že Rusko nechce žádného konkordátu a že chce jen rozřešeni praktických otázek, aby vyhnulo se všemožným dalším sporům. Rozumíme tomuto rozdfln neočekávali jsme hned z počátku jiného výsledku, К praktickým těmto otázkám náležej! : Dorozuměni­ se v příčině jmenováni biskupů, odstranění bezprávné administrace diecesi, usnadněni řádného­ spojeni mezi biskupy a papežem, dále záležitost­ kněžských seminářů a zřaseni všeho, co za nynějších poměrů protiví se Cirkvi na Rasi. Víme, že к praktickým otázkam jež mají býti rozřešeny, nepočítají rašil ploomocnici otázka anitů, ani zrnšeni následků oněch násilnosti, jež v posledních letech hrfizovlády na katolících byly spáchány. Jedná se tedy o pouhý dočasný modos vivendi, který státu jest právě tak žádoucí jako věřícím a kterýž slibuje poskytnonti Církvi některá ulehčeni . . . Konkordát jest nemožným, poněvadž sv. Stolice nikdy nemůže nznati násil! páchané na svědomí, ani potvrditi nemůže, co není v souhlasu s právem a se zásadami katolickými­ ; za to ale v praktických podrobnostech hade sv. Stolice ochotna ku shodě, pokud by tfm ulehčeno bylo dosavadnímu stava věřících­ . . .“ Kronika církevní. Z Říma. Řeč, kterouž ndp. biskup ďa- kovský Josef Jiří Strossmayer měl к svátému Otci Lvu XIII. za velkého­ slyšení slovanských pout níků dne 5. července t. r. zní, jakž následuje : Svatý Otče 1 O Kristu Spasi eli našem praví krátkými slovy svaté Pí-mo, že „přišel na svět, aby dobře činil lidem.“ Totéž o Svátosti Tvé povídají všichni, kdož se nestranně na věci dívají. Ačkoliv Tebe, Svatý Otče, zvláště hně Straškov, Strasov, Strašovice, Strašíce, Straš ín Strašen, Strašecí­ Nestrašovice, Vostraško vice, Ustraš ín, Ostřešany, Strako­ v Straky, Strakačov. Strakonice,­ Střečno, Postrekov, Štrkov, Strkovice. Stračí, Stračky, Stra- č o v 2. Odvržením přední částky S t r a vzala dále pfivod následující osobní jména, a sice a) od jména (Stra)chota : Chota, Chot (těž příjm.), Chotě к (též jméno české panské rodiny). C h o t í k, Chotýk, Chotan, Chotén, Chotěj, Chotě 1, Cholera, Chotěš, Cbotýš, Cuotěta, Chotich. Choti m. Chietina,­ Chotouch, Chotoun, Chotus, Chotuta; pak dvojtnéna: Chotébor(v 12. a 13. stol ), Chot ébud, Chotohost, Chotě mír, Chotimír (1092), Choti- slav, Chotivoj; s přirážkou o-Ochotný (příjm), s přirážkou ne- Nechuta (příjm.), Nechutný (příjm.); rozlišením zubnice t v c, (dle přikladli : kot — kocour, totiž — rociž, antikrist — ancikrist, tepali, tepali — cep, tapart —ca part, Matěj — Macek, Petr — Pecka, Perina)­ : Choc, Chocek, Cli učen, Chocel, a d voj jména : Choc«- ad, C ho co mysl, Chcebud, Chcebuz ;a proměnoutvč, (jako: kot — koč«a. láli — mačinka (u zelí), malitky — mal •Výv bratr — hraček (sic.), kohát (pařezí Koháč, Kateřina Kačena)* Chočin i D .:'(?■)

tou těžké útisky, vynakládáš nicméně celý Svty život na prokazování dobrodiní. Živým toho dokladem jsme my katolíci Slovanští, kteří z různých světa krajin četně isme přibyli do Stoličného města sv. Petra, к římské Církvi, matce a učitelce ostatních církví na celém světě, abychom u nohou Svátosti­ Tvé dali výraz citům nejvřelejší úcty, lásky, poslušnosti a vděčnosti za veliký onen dar, kterým, Otče Svatý, postavili Jsi ráčil ss. apoštoly naše Cyrilla a Methodéje na vyšší stupeíi v nebeské hierarchii a svátek jich po celém katolickém světě světití poručil V elkolepý zajisté a v pravdě božsky to dar, nad nějž nelze myslili nic našim srdcím dražšího ani potřebám a časům našim přiměřenějšího.­ Něhot sluší-li mezi nejpřednéjši potřeby celého světa klásti onu Božskou je dnotu, kterou Otec Nebeský z lůna svého vyňal­ a za cenu krve Jednorozeného Syna Svého nadějí a dědictvím celého lidského rodu učinil ; nemohou h mimo tuto Božskou jednotu nijakou měrou trvání miti ony svazky spravedlivosti a slušnosti, shody a jednomyslnosti,­ bez kterých veškeré lidské usilování nejen planým se býti jeví, nýbrž přímo na záhubu a zkázu se zvrhá ; jestliže bychom nadarmo hledali této Božské jednoty, kdekoliv jinde mimo Řím. kde Spasitel u Římských papežích položil úhelný kamen té jednoty jako věčnou její stráž a ochranu ; jestliže konečně­ té Božské jednoty, v níž Ježíš Kristus všecky poklady našeho vykoupení shromáždil, přede všemi jinými, zvláště nám Slovanům, jak bylo v IX. věku tím více ještě v XIX. věku jest potřebí ; jestliže v bratrském mezi sebou a s ostatními národy svazku opravdu chceme se zasadili o dosažení cílův našeho poslání : — pak, Otče Svatý, prokázal Jsi nám zajisté to největší dobrodiní, připomenuv­ nám nedávno zlatými slovy Své Ency kliky Grande Munus, jakých povinností máme vzhledem к našim svátým Apoštolům, jakým způsobem dále připomínali si máme jejich život a s jakým úmyslem jmenovitě jich etiti a vzývali jsme povinni Nebot svati Apošto lové naši v IX. století sinéřova i jedině a výhradně­ к tomu, aby praotce naše Slovany, mezi nimiž o založení viry a civilisace křesťanské se starali — o tom přesvědčili, že toliko v úzké a nepřetržité jednotě se Stolicí svátého Petra nalézti lze onu záruku víry a pravdy, rady a statečnosti, umění a pobožnosti. — bez nichž by ani překonali nemohli nebezpečí sobě hrozících,­ aniž zabezpečili si svobody a štěstí na příští­ věky. To především objasnili a stvrdili nám sv. apoštolově naši ne jedním neb druhým skutkem, nýbrž celým apoštolským svým konáním­ a snažením. Bůh milosrdný tou samou pečetí stvrdil jejich života dráhu i konec, kteréž jbdině od Jeho svaté vůle závisely. Tak na př jeden z nich a sice mladší. Cyrill, po vysvěcení na biskupa v síle věku a mužné zralosti zde v Římě zemřel a vedle zůstatků sv. Klimenta, papeže, které z Východu sebou byl přinesl, v basilice téhož sv. Klimenta proti přání matky a bratra pochován byl. Tou měrou tedy Bůh. aby mrtvé jeho tělo všem příštím věkům připomínalo to učení a lásku, kterou onen náš světec až do posledních vzdechů vyznával, opakuje v hodince smrti nejsvétéjší onu modlitbu Spasitelovu z Evangelia­ sv. Jana к. XVII., v níž Kristus pro své vyvolené, jako o největší dar, prosí o tu vzájemnou jednotu, která jest obrazem a symbolem­ Božské Jeho s Otcem nebeským jed noty. To všecko má tím větší moc a význam, jelikož apoštolově naši přišli к nám Slovanům­ ze slavného města východního právě v té chvíli, když město oi.o z neuctivého jakéhos­ soupeřství stolici sv. Petra a pravou hlavu Církve položilo „za znamení, kterému protivili se budou“. Tato římských papežů vzhledem к nám Slovanům starostlivost a péče od věků byla veliká a nezménná, o čemž tuto s vděčností vzpomínáme : že pak svatost Tvá této tradice římské Církve i napomenutí sv. apoštolů našich s velikou láskou a starostlivostí­ nám Slovanům připomenouti ráčila, to považujeme za znamení Bohem dané, že zrno. kteréž rukou římských papežů a sv. našich Cyrilla a Methoděje jednou mezi nás uvrženo bylo, nezhynulo, nýbrž že Otcem nebeským,­ před nímž tisíce let jsou jako jeden den, až na naše časy zachováno zůstalo, aby užitek vydalo stonásobný. To pak, že svaté apoštoly Naše s toutéž pobožností ctí a vzývají také oni z našich bratří, kteří do dnes nenáleží do jednoho ovčince s námi, dovol nejmilostivěji Svatost Tvá, v jehož srdci láska Kristova se odbijí, abychom, jdouce po hlase bratrského citu, i к nim také vztahovali část lásky a starostlivosti­ otcovské, kterou nám velikolepý Tvůj dar zvěstoval Když nedávno Tvoje slova je jich sluchu došla, počali oni. jakožto na sa- mém prahu Církve Boží stojící, s celým východem­ živěji než kdykoli před tím cititi pravdivost oněch obrazův, jichž sv. Cyprian užil o Církvi Boží v zlaté své knize .deunitale­ ecclesiae“ (pag. 26.). Oni s pobožnější starostlivostí a většími nadějemi pozírají к Církvi římské, к níž, vedle sv. Irenea, za příčinou­ jejího prvenství každá církev povinna se blížili, poněvadž vědí a vidí, že jedině v jednotě s touto Církví větší jistoty u víře, jakož i v úřadě apoštolském většího zdaru a bohatství­ zGkati mohou. Přesvédčujíť se také oni stále více. že jedině v této Církvi žije a kvete v plném lesku netoliko vláda Kristem Církvi daná, nýbrž i láska, kteráž zvláštním jejich

právům výsadám a zvykům nejen­ žádné újmy neučiní, nýbrž novou.silou­ je utvrdí, — neboť podobna jest oné lásce hospodáře z evangelia, který o jedenácté hodině na vinici přišlé dělníky odměnil tímtéž penízem a měl je za hodny požitku těchže blahoslavenství, jež ustanovil pro služebníky, nesoucí horko a břímě dne celého. Nechat tedy vědí bratři naši. kteří mimo Církev se nacházejí, že bude velikou rado>tí a štěstím pro nás, stanou-li se první posledními a poslední prvními; jelikož jediný zápas tento dovolen těm, kteří jsou členy jednoho­ a téhož mystického těla, kteříž mají společnou radost i utrpení a kteří ode dávna zvyklí jsou učiněné křivdy odčinili, utrpené odpustit il Poděkovav sv. Otci za otcovskou starostlivost­ a lásku ku Slovanům a slíbiv jmenem jejich věčnou věrnost Stolici svátého Petra, prosil nejdůst biskup sv. Otce o otcovské požehnání * Vyšší svěcení, která pro churavost světícího biskupa dra. Karla Fraut. Prachy byla odložena, budou konána následovně v kapli arci- biskupské residence: Ve středa dne 13. července podjabenstvi, ve čtvrtek 14 července jahenstvl a v pátek 16. července svěceni na kněžství. Ježto kaple arcibiskupská jest studená a jednotlivá­ svěceni 2—3 hodiny trvají, bude za tou příčinou náležité vytopena. Denní zprávy pražské. V Praze dne 12. července. * Vyznamenáni. Ndp. probošt vyšehradský,­ Václav Štuk povýšen jest pro veliké zá- slnliy své, jež získal sobě o slovanskou pont do Říma, na domácího prelata Jeho Svat Lva XIII Z university. Akademický senát zdejší jednal ve včerejší své schůzi o výtržnostech v Chuchli. Disciplinárni vyšetřováni, jež v té věci zavedeno, dospívá ke konci Včera učiněno po návrhu rektora usnešenl, aby se prozatím jednání akademického senátu zachovalo v tajnosti.­ * Ústní zkoušky maturitní na městském­ vyšším reálnem gymnasiu (střední škole) v Praze konány byly v oddělení gymnaziálním­ řízením c. k. školní rady a ředitele akademického gymnasia v Praze. p. dra Kavky, dne 27. a 28. června a 2. července. Zkoušce podrobilo se všech 27 veřejných žákův 8 třídy a 2 externisté Mimo jednoho veřejného žáka, jemnž uložena oprava z dějepisu po prázninách, uznáni všickni za dospělé, z nichž 5 s vyznamenáním.­ — V odděleni reálním řídil zkoušky, konané dne 30. června a 1. července, c. k. šk. rada p. V. Jandečka. Ke zkoušce přihlásilo se všech 18 veřejných žákův 7. třídy reální ; z těch pak uznáno bylo 14 za dospělé, a sice 3 s vyznamenáním,­ 4 náležitě, 7 dostatečně 3 odkázáni­ jsou к opraveni zkoušky z dějepisu po prázdninách, jeden konečně reprobován na rok. * Pražské výtržnosti před soudem. V soboto bude se konat! přelíčeni s některými osobami, které se súčastnily posledních výtržnosti. Jsou to zejmena : Obuvnický pomocník Grob, zámečnický tovaryš Hladký, praktikant Reiner,­ krejčovský tovaryš P a j m a, obuvník В o- r e k, řezník К 1 o n č e k. * Ze -boru městských ostrostřelců. V neděli odpoledne konána sborem pražských městských ostrostřelců volba velitele. Zvolen jim jednohlasně purkmistr p. Em. Skramllk. Zvolený však již před volbou se prohlásil, že hodnost ta nepřijme ° Pan purkmistr Skramlik roznemohl se včera dosti povážlivé. V úřadě zastnpnje ho náměstek p. dr T. Černý. * Zákaz. Vojenským kapelám v Praze zakázáno­ od zemského velitelství hrát! národní písně české neb německé. * V provoláni německých poslanců к německému lidn v Čechách, kteréž bylo, jak známo, skonfiskováuo, shledalo státní zastupitelstvo­ zločin pobuřováni proti národnostem a pánové dostanou se před pražskou poroto * Povyšováni poštovních úředníků. Ve smyslň nařízeni ministerského opraven hade číselně počet oficialů a asistentů při úřadech poštovních lim způsobem, že bndou úředníci tito, pokud se týče třídy služební, na roveň postaveni.­ Následkem toho očekává se povyšováni, jelikož v posledních letech počet asistentů v poměru­ oficialům kolísal mezi třetinou a pětinou. Jak známo, bylo povyšováni pošt. úředníků na 6 let zastaveno. * Tonuli. V neděli po 7. hod. večerní byla Vltava n Podola je/ištěm nehody, která vzbudila úžas všeobecný. V hostinci na břehu bavila se dvě mladá děvčata s dvěma mediky. Když je již nasloucháni rozštemovaným zvukům sumařské hudby omrzelo, najali dvě malé loďky a do každé vsedl párek milenců, aby se projel po tiché hladině Vltavy. Studenti statečně veslovali­ a bez obavy plálo se dále к strmým skulám­ Vyiehradn. Pojednou narazila jedna loďku na velkou loď, jež plnia okolo Dívka opřela se rukama o ni, aby lodičku odrazila. Při tom ztratila rovnováha a po hlavě spadla do vody. Medik vrhl se za milenkou, aby ji zachránil. V místech těch je Vltava na 4 sáhy hluboká. Co dobrý plavec odvážil se к činn, jimž dával život svůj v šanc. Tonoucí dívka chopila se svého ochrance za nika a nyní tonali oba. Na břehu sprovázen zápas milenců se zoufalými výkřiky jich známých. Mladík konečně přece po těžkém namáháni doplaval jednou rukou к lodici, která jim spěla kn pomoci, drže v drahé ruce tonoucí dívku Mladík a dívka byli zachráněni. Avšak již v tom opakovala se týmž spůsobem nehoda.