#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 236. ze dne 27. srpna 1901.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Osudná »popularita«. Pruský lajtnant
jest vždycky cosi bohorovného a sedne-li na kolo.
jest prostě báječný. Nelze se tudíž diviti chtivosti
fotografa-amatéra i fotografa z povolání, zachytiti ta-
kovouto báječnou pósu. Tak stalo se též poručíku H.
od telegrafního praporu, jenž jednou v květnu pod-
nikl na kole výlet z Postupimi. Na výletu přidružila
se k němu fešácká cyklistka a milý poručík staral
se svědomitě o zábavu své kollegyně. Prováděl ji
po kolotočích a různých jiných zábavných místno-
stech a konečně dali se i spolu fotografovat v za-
hradě fotografa Brauna, jenž byl na léto podnikl
»studijní« výlet na venkov. Fotograf však hotovil
též snímky pro vydavatele pohlednic Edgara Schmidta
v Drážďanech a při zásílce snímků připletla se mu
též fotografie fešáckého poručíka a jeho družky.
Rozumí se samo sebou, že skvělý zjev poručíka cv-
klisty uvedl vydavatele v nadšení a dal ze snímku
zhotoviti zinkografickou desku pro tisk pohlednic.
Dal jí natisknout as 10.000 kusů a zaslal je do Ber-
lína. Nyní nastalo pro milého poručíka hotové peklo.
Neminulo dne, aby nedostal od svých známých
aspoň tucet pohlednic se svou podobiznou, jež, bohu-
žel, byla tak zdařilá, že ji každý musil poznata
ještě k tomu s přitisknutými veršíčky, týkajícími se
jeho poměru k fešácké cyklistce. Poručíku nezbylo
konečně než žádati státní zastupitelstvo, aby zakro-
čilo. Těchto dnů pohnáni byli fotograf Braun a ob-
chodník Schmidt před soud pro přestupek proti zá-
konu na ochranu fotografií. Braun odsouzen k po-
kutě 500, Schmidt k pokutě 200 mark a kromě toho
nařízeno, aby pohlednice dosud neprodané, desky
k tisku a fotografické snímky byly zničeny.
= Rychla dráha elektrická. Z Londýna
se oznamuje: Již na brusselské výstavě roku 1897
zřízena byla okružní elektrická dráha o jedné koleji.
systému Behrova, pomocí níž proveden důkaz, že
tímto způsobem při úplné bezpečnosti vozby lze vy-
vinouti rychlost až do 135 kilometrů za hodinu. Po-
tom vynálezce zhotovil zlepšený projekt, aby města
Liverpool a Manchester spojena byla takovou rychlou
elektrickou dráhou. Poněvadž jízda má trvati toliko
18—20 minut, musilo by býti dosaženo rychlosti až
150 kilometrů za hodinu. Povolení ke stavbě, o něž
žádáno minulého roku, nebylo uděleno následkem
protestu města Salfordu, jež na svém území nechtělo
míti dráhu nadzemní, nýbrž v podzemních tunelech.
Při návrhu, podaném v posledním zasedání parla-
mentu, vzal mr. Behr k tomuto požadavku zřetel
mimo to provedl značné zlepšení brzdy. Přiměřenou
kombinací brzdy Westinghouseovy a brzdy elektrické
podařilo se mu, zastaviti vůz jedoucí plnou rychlostí
v 37 vteřinách, to jest na vzdálenost as 950 metrů.
Potřebný elektrický proud bude dráze dodáván z centrály
ve Warringtonu as v polovici trati. Do vagonu vejde
se pohodlně 60—90 osob, takže při náležitém roz-
vrhu jízdy v mezerách 5—15 minut možno dopra-
viti denně 18.000 osob, kterýžto počet však značně
může býti překročen. Nebudou jezditi vlaky, nýbrž
jednotlivé vozy, jež dosahnou plné rychlosti teprve
tři kilometry po odjezdu a projedou celou tratí bez
zastávky. Mr. Behr měl tentokráte větší štěstí než
při podání prvního svého návrbu. Komise poslanecké
sněmovny, jíž žádost jeho přikázána, doporučila, aby
byl návrh přijat a sněmovna lordů udělila již svo-
#4
alto_textblock
#4
lení. Svolí-li sněmovna poslanců v novém zasedání,
počne stavba dráhy v nejbližší době a za nedlouho
na místě, kde Stephenson zřídil první svoji želez-
nici, povstane první elektrická dráha pro rychlou
dopravu.
= Postil se 31 den. Z Bostonu, Mass., se
oznamuje: Dr. Immanuel Pfeiffer, jenž minulý týden
dokončil svůj 31denní půst, během 24 hodin po postu
sesílil o 10 liber. Jeho obličej se zaokrouhluje a celé
jeho vzezření je velmi svěží. Dr. Pfeiffer tvrdí, že
delší zdržování se od jídla je nejlepším prostředkem
proti žaludečním chorobám. V dnešní době prý se jí
příliš mnoho a v nepravý čas. On sám prý je vege-
tariánem a ještě nikdy prý neviděl »masožrouta« —
jak je nazývá — který by se odhodlal k postu. (Těch
je více, než pan doktor si myslí, ačkoli většina
z nich nepostí se dobrovolně). Po celé měsíce prý
žil jen od pšeničné mouky a vody v různých přípra-
vách a dařilo se mu velmi dobře. Když prý se postí.
suggeruje prý si přesvědčení, že působí mu to dobře
a tato suggesce účinkuje prý jako kouzlo.
= Vzteklina v Paříži. Dle zpráv, v poslední
době uveřejněných, případů vztekliny stále a značně
přibývá. Minulého roku zabito bylo 867 vzteklých
psů a koček, jež pokousaly 1597 zvířat a 1684 osoby.
z nichž 9 zemřelo v ústavu Pasteurově. Cifry ty
vzbudily značné znepokojení a obecenstvo se táže,
proč neučiněna energická opatření proti tomuto ne-
bezpečí. Dr. Mečníkov z ústavu Pasteurova pravil ke
zpravodaji jednoho pařížského listu následující: »Jest
dvojí zodpovědnost: obyvatelstva a policie. Pařížané
vzpírají se tvrdošijně, dávati svým psům náhubky —
nezapomínejme, že jest v Paříži 80.000 psů — anebo
vodit je na provázku; policie pak nedovede se od-
hodlat, aby prováděla předpisy ve příčině nuceného
použití náhubku a šňůry. Jest smutno, ale pravda,
že v Paříži pobíhá více psů bez pána než v Caři-
hradě, Upozorní-li kdo policistu na psa, jenž jest
podezřelý vzteklinou, ale na němž to dosud nelze
zřejmě poznat, pokrčí rameny a odpoví, že nemůže
ničeho učinit, poněvadž nemá instrukcí. Obecenstvo
musí býti přinuceno, dávati psům náhubky anebo
vésti je na provázku, jinak promění se zlo v hoto-
vou katastrofu.«
= Šejdířský kousek. Z Tokaje se oznamuje:
Zdejší městský pokladník, Karel Hantos, byl upozor-
něn anonymním dopisem, že příští noci bude pod-
niknuto vloupání do městské pokladny. Následkem
toho byla učiněna potřebná opatření, aby radnicea
místnosti městské pokladny náležitě byly střeženy.
Zatím však co policisté a četníci po celou noc v okolí
radnice pod dozorem městského pokladníka konali
hlídky, vloupali se zchytralí zloději do soukromého
bytu pokladníkova a ukradli odtud veškeré jeho ho-
tové peníze a četné cenné předměty. Pe zchytralých
zlodějích se pilně pátrá.
= Bezpečnostní poměry v Londýně jsou
velmi nedostatečné. Loupežná přepadení na ulicích
nejsou tu nijakou vzácností a často již stěžovánosi
v novinách, že policie neposkytuje dostatečné ochrany.
Téchto dnů udál se opět nový případ, jenž bezpo-
chyby vyburcuje policii z její netečnosti. Lady Car-
sonová, manželka právního zástupce koruny a člena
ministerstva, sira Edvarda Carsona, byla mezi
jednou a druhou hodinou odpolední v elegantní kon-
čině Westendu, v nejbližší blízkosti velmi živé
Knight's Bridge Streetu pěti výrostky oloupena a
#5
alto_textblock
#5
ztýrana. Po celou dobu nebylo tu nijakého policisty
a nikdo pachatele nestíhal. Lady Carsonová pokou-
šela se bránit deštníkem, ale přes to vytrhli jí lupiči
peněženku, v níž měla 6 liber sterlingů a 10 shil-
lingů ve zlatě a ve stříbře a již měla připevněnou
na náramku levé ruky, při čemž jí malík dosti ne-
bezpečně zranili. Když se dostavila se svým manže-
lem jakožto svědkyně k policejnímu soudu westmin-
sterskému, měla ruku obvázanou. Baron Erlanger
z okna svého domu zpozoroval loupežné přepadení
a poslal sluhu, aby lupiče stíhal. Sluhovi podařilo
se chytit jednoho z výrostků a později zatkla policie
ještě drubého pachatele. Oba výrostkové jsou ve
věku 17—18 let a udali, že jsou prodavači novin.
Hlavní pachatel však dosud není zatčen.
#7
alto_textblock
#7
Zemřelí v Praze.
Dne 19. srpna 1901. Hrašová Anna, man-
želka c. k. pol. revír. insp., 48 roků, 313--I. Rosen-
bacher Markus, bankéř, 70 roků, 1525—II. — Ve
všeobecné nemocnici: Frychtířová Anna,
vdova po skladníku, 72 roky. Hušpauerová Marie,
manželka dělníka, 42 roky. Janoušek František, hor-
ník, 48 roků. Nejedlý František, nádenník, 66 roků.
Schönicherová Františka, vdova po kupci, 70 roků.
Uher Josef, dohlížitel, 38 roků. — U milosrd-
ných sester: Horáková Anna, vdova po kapel-
níku, 51 rok. Dubová Kateřina, manželka dělníka,
50 roků. Kršová Anna, žebračka, 90 roků. Turecká
Anna, nádennice, 36 roků.
Dne 20. srpna 1901: Kovandova Ludmila,
dcera čalouníka, 3 roky, 6—III. Schnabel Edvard,
knihvedoucí, 34 roky, 32—II. Kuthan Josef, syn
sluhy, 7 týdnů, 1386—-II. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Louda Václav, syn tesaře, 14 roků. —
U milosrdných sester: Štěrbová Anna, man-
želka truhláře, 36 roků.
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze,
#9
alto_textblock
#9
Národní divadlo.
#10
alto_textblock
#10
V úterý 27. srpna.
#11
alto_textblock
#11
277. hra v předplacení
1. čtvrtka.
#12
alto_textblock
#12
Manželové paní Leontiny.
Komedie o třech dějstvích. Francouzsky napsa! Alfred
Capus. Přeložila Vílemína Nováková. Režisér Jakul
Slukov.
#13
alto_textblock
#13
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
Po prvním dějství přestávka.
#14
alto_textblock
#14
Aréna na Smíchově.
#15
alto_textblock
#15
V úterý 27. srpna.
Začátek o 7. hodině.
Ve prospěch pana Antonína Jiřikovského.
U XIV. batterie. (La sursis.)
Veselohra o 3 jednáních. Napsali André Sylvainea
Gascogne. Přeložil Jar. Vlad. Pulda. Režisér pan
Jan Kubík.
20340
#16
alto_textblock
#16
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
#17
alto_textblock
#17
Začátek o 3/47. hod.
#18
alto_textblock
#18
V úterý 27. srpna.
#19
alto_textblock
#19
Chce mít švandu
aneb: Kupečtí mládenci v hlavním městě.
20328
Fraška o 4 jednaních od Nestroje.
#20
alto_textblock
#20
252
#21
alto_textblock
#21
— 249-
#22
alto_textblock
#22
»Sůlit«
»Jak jste si ji opatřil?«
»Naplnil jsem kotel mořskou vodou i rozžhavil jsem
pak oblázky až do ruda a hodil jsem je do vody. Byli
bychom mohli zachytiti páru do šátku a vymačkati z něho
vodu pitnou, kdybychom ji potřebovali. Ale, bohu díky,
máme sladké vody dost.«
Frere žasl.
»Naučil jste se také tomu v osadě trestanecké ?«
tázal se.
Ruf Dawes zasmál se hořce.
»Myslíte, že jsem byl po celý život svůj v osadě
trestanecké? Věc jest přece velmi jednoduchá, běží tu o
pouhé vody odpaření.«
Frere propukl znovu v obdiv, ale skorem zlobný:
»Jste chlapíkem, Dawese? Čím jste? Miním totiž,
čím jste byl dříve ?«
Vítězoslavný úsměv kmitl se tváří trestancovou,i
zdálo se na okamžik, jakoby byl odhodlán odpověděti ně-
jakým významným vyznáním.
Ale úsměv zmizel opět s tváře jeho a tvář sebou
bolestně škubla.
»Jsem trestanec pouhý. Nezáleží na tom, čím jsem
byl. Lodníkem, stavitelem lodí, marnotratníkem, tulákem,
co na tom? Na osudu měm nic se tím nezmění, či ano?«
»Vrátíme-li se živi a zdrávi, požádám, by vás pro-
pustili. Zasluhujete toho !«
Dawes zasmál se výsměšně:
»Ach, nejprve musíme se dostati zpět !«
»Vy mi nevěříte?«
Ruf Dawes odvětil se starou divokostí svou:
#23
alto_textblock
#23
Před málo ještě týdny byl by se Frere dal do
smíchu slovům těmto, ale nyní pochopil a porozuměl již,
že tento uprchlý trestanec není mužem pro smícha
ačkoliv ho pro jeho přednosti nenáviděl, nemohl jinak
nežli přednosti ty mu přiznati.
Tázal se protož jen:
»Ale, vždyť můžete, muži, s kozy stáhnouti přece
jen jednu kůži ?«
Pravil to takovým tonem, jakoby snad přece možno
bylo, že by člověk tak podivuhodný mohl způsobem taju-
plným, jaký jen jemu znám by byl, stáhnouti s kozy
třeba ještě i druhou kůži.
»Nachytám více koz!« zněla odpověd.
»Kde ?«
»U stanice lodivodů !«
»Ale jak chcete se dostati až tam!«
»Přepraviti se tam. Teď ale není času k dotazům.
Jděte a poražte mladé stromky a počneme ihned!«
Poručík pohledl na trestance s údivem, podrobil se
ale potom lepším vědomostem jeho a učinil, jak mu bylo
přikázáno.
Ještě před západem slunce viselo tělo nebohé Nahy.
rozřezáno na různé nepravidelné kusy, na nejbližším
stromě.
Když Frere vrátil se s tolika mladými stromky,
kolik jich vůbec za sebou vléci mohl, nalezl Rufa Dawesa
u zvláštního zaměstnání.
Usmrtiv kozu a odříznuv hlavu těsně při hrtanu a
nohy při kloubech kolenních, trestanec novým řezem na
břichu vytrhl tělo z kůže. Řez stáhl ale opět provázkem.
Opatřil si tak hrubý jakýsi pytel i zabýval se právě tím,
že pytel plnil tolika trávou, kolik jí jen natrhati mohl.
Ztracen pro život.
63
#24
alto_textblock
#24
loen