#1
alto_textblock
#1
vídá se táž »Agence«, že jest docela smy-
šlena zpráva jistého sofijského časopisu o
povraždění Arménů v Debře.
Úřadům není prý ničeho známo o existenci
ani o účelu nějaké křesťanům nepřátelské
společnosti v Debře, o jejímž trvání onen
časopis vypravuje. — Oproti zprávám o za-
bavených zbraních v Kolašíně
prohlašuje »Agence de Constantinople« na
základě úřadního sdělení, že byly tam sku-
tečně zbraně zabaveny, že však to nebyly
zbraně, jež obyvatelstvo tamější obvyklé
nosí, nýbrž zbraně potají z ciziny do země
dopravené, jež zabaviti tureckých úřadů po-
vinností bylo.
#2
alto_textblock
#2
Z Paříže, 26. srpna. (C.-B.) Před-
sednictvo městské rady připojilo se jedno-
hlasně k projevům radosti nad nastávajíc
cestou ruského cara do Francie. Bylo všem
hlasy usneseno požádati listem císaře M-
kuláše jménem obyvatelstva francouzského,
aby vyznamenal svou návštěvou také město
Paříž.
Z Paříže, 26. srpna. (C.-B.) »Agence
Havas« oznamuje: Francouzský velevyslanec
v Cařihradě Constans dostal v záleži-
tosti Pobřežní společnosti plné zadostučinění.
Vyjednávání o výši obnosu, který má Porta
zaplatiti, trvá však ještě dále. Za těchto
okolností pověřil Constans velevyslane-
ckého radu Bapsta spráyou úřadu.
Z Paříže, 26. srpna. (C.-B.) Král
řecký přibyl sem dnes večer. Zítra ráno opět
odjede.
Z Gorice, 26. srpna. (C.-B.) V dnešní
mimořádné schůzi městské rady věnoval
purkmistr zesnulému čestnému měšťanu hr.
Františkovi Coroninimu vřelou po-
smrtnou vzpomínku. Městská rada usnesla
se zaslati rodině nebožtíkově soustrastnou
adresu, na rakev položiti věnec a súčast
niti se pohřbu.
Z Yokohamy, 26. srpna. (C.-B.
»Reuterova kancelář« oznamuje ze Soěulu.
že francouzský diplomatický zástupce poda
celou řadu požadavků. Zejmena žádá také
náhradu v obnosu 5000 yenů za ztráty
slušníků, jakož i po-
fnskchrlátnichříslu
Ze Zvěřína u Meklenburku, 26. srpna
(C.-B.) Velký vévoda jmenoval místo zemře-
lého předsedy státního ministerstva Bülowa
landratha hraběte Bassewitze na Bri
stovu předsedou státního ministerstva a spolu
ministrem vnitra i zahraničních záležitostí.
#3
alto_textblock
#3
jako zkamenělé kmeny a zase balvany leckde
vyhloubeny jsou tisícerými prohlubinkami, ja-
koby je kdys bylo omývalo moře svými vlnami.
Leckteré bizarrní útvary jeví se oku.
Tu bělavá skalina mezi tmavými vypadá
jako umrlčí lebka, tam visí jiná jako zkamenělé
křídlo obrovského ptáka, jinde domníváme se
zříti zborcenou chatrč.
A villa Rašovec usmívá se v to pohádkové
V den sv. Anny u večer jmenin vlídné
hostitelky zaplanula ta naše »perníková eha
loupka« v záři světel.
Ověšena lampiony vypadala ne již jak
chaloupka, ale jako zámeček z pohádky.
A s verandy nesl se v tiché údolí zpěv,
odrážeje se od lesů, v kterých šuměly »bory
po skalinách«, provázejíce šumem svým slov
drahé písně. Jak krásnou jest ta »země česká,
domov můj . ..«
V pondělí na to u večer jmenin princezny
zámečku z pohádky, rozmilé Boženky, opě
osvětlena villa, opět zavzněl zpěv.
A pak bylo mi opustiti milé přátele, opu-
stiti krásnou tu pohádku přírody, kde odpoči
nuly si umdlené oči a chorobou zmořené tělo
Ještě zastávka v Sobotce, kam vedou mne
kroky k rodnému domku přítele, soudruhav
práci, zvěčnělého J. L. Turnovského.
Vřelá vzpomínka a slza věnována jasné jeho
památce a jdu dále zase ku práci, jak volá mne
Vzpominkou na pohádkové zákoutí vděčím
se vlídným hostitelům, přejíc, by mnohé a mnohé
veselé léto ještě ztrávili zde v té perníkové
chaloupce, obklopené květy a oživené smíchem
vnoučátek, v tom zámečku, kde vládne láska
rodinns.
Vlasta Pittnero vá.
#4
alto_textblock
#4
okol.
#5
alto_textblock
#5
život.
#6
alto_textblock
#6
Oba moravské slezdy,
sjezd katolíků v Kroměříži a tábor prostějovský
ukázaly ve světle naprosto přesvědčivém úžasné
nebezpečí, jaké způsobují z podsvětí na lid český
zaslepení klerikální dychtivci politické moci.
Možno říci, že dnes celá Morava stojí, dík na-
opatrnému klerikalismu zacházení s ohněm,
v jednom plameni. Do tábora v Prostějově bylo
30.000 lidí zúmyslně vehnáno, aby protestovalo
hlasitě proti klerikálnímu anachronismu, kterýi
se všemi silami snaží vyvrátiti slovo Kristovo, že
království boží není z tohoto světa, jak na to po
Palackém klade i prostějovská resoluce přiměřený
důraz! Imposantní, mohutná reakce volnosti ducha
a svobodné vlastenecké mysli tisíců, sdílená mil-
liony Čechů, k níž došlo prostějovským táborem,
jest potěšlivým důkazem vzpoury české duše
proti tmářské okupaci Moravy v Kroměříži pro-
hlášené a bude organisátorům této nadvlády za-
jisté poučením o věcné pravdě latinského úsloví
»Certi sunt denique fines !« Kdyby však neměli
Hrubanové, Postečtí, Glabaznové, Gruntové
jiní laikové, kteří se propůjčují Kohnům, Thun-
hohensteinům a Stollbergům k dosažení cílo
klerikálního úkladu toho daru ducha nepoznati,
že svým kroměřížským sjezdem překročili tyto
hranice o velice nebezpečný hon, další vývoj
věcí by je o tom velmi citelně pouil
Jenom zaslepený fanatismus náboženský, opo-
jení vzniklé z hromadného rozčilení v kadidlevém
ovzduší, nemůže viděti, že tam, kde nebylo
o nějakém nepřátelství proti církvi a nábo-
ženství ani stopy, toto nepřátelství podniky
klerikálními ze země se takřka vydupává a že
na sjezdu kroměřížském po vášnivé řeči dra.
Hrubana neschází už takřka ničeho, aby nábo-
ženské boje byly na Moravě ustáleny. Znalci
skutečných duševních hnutí těch lidí, kteří
přimknuli svůj osud a ctižádost k organisaci
klerikální, vědí zcela dobře, že zápaly jich ohně
leží docela jinde než v náboženském přesvěd-
čení a kdo by pochyboval, že podnět a duch
sjezdu kroměřížského jest jiný než smrtelný
hřích hněvu, nechť si jen přečte slovo, kterým
brněnský orgán klerikální opatřil svůj kromě-
řížský referát. Může to být snad skutek křesťanské
lásky, který způsobil, že vojsko v Kroměříži má
po čas sjezdu pohotovost a že mužstvo obdr-
želo po 25 ostrých nábojích?! Jest ovšem
uje vanomru,ze vý st diavye pokwčáknaítei
sjezdových byly uskutečnily, že by i jen jediná
z těchto ostrých patron byla dostihla svého pří-
padného určení! Dnes by musili všichni ti
biskupové, preláti, advokáti, všichni ti dobro-
volní kostelníci, kalkanti a ministranti sjezdoví
ležeti v chrámu velehradském na svých tvářícha
káti se z prolité krve. Jest přece v duchu křesťanská
mravouky, že k podobným příležitostem, jež mohou
zavdati podnět ku krveprolití, ani dojíti nemá,
i že se jich každý křesťan vystříhati má.
Sémě, kteréž zaseto nešťastnou myšlénkou svo-
lání kroměřížského sjezdu, může zploditi nej-
divnější sklizeň na Moravě, kteráž všemu jinému
se podobati bude, jenom ne setbě křesťanské
lásky. Tam, kde nikdo o náboženském záští ani
tušení neměl, tam uměle vyvoláno, tot
celý effektivní výsledek kroměřížského sjezdua
kdyby z těchto událostí měl skutečně vykličiti
trvalý náboženský boj v národě českém, pak
světcové, kteří stojí v čele kroměřížského sjezdu,
přinesli národu českému jednu z největších
pohrom, kteráž jej ještě mohla stihnouti. J
to nebezpečná hra, kterou moravští kleri-
kálové podnikají. Energio, ktorou církev plýtvá
proti nejtolerantnějšímu živlu světa, proti če-
ské intelligenci, a kteráž by byla bývala
na místě uplatněna proti všeněmeckému »Los
von Rom!« — před tím bojovná církev ovšem
couvá — může přinésti katolickým snahám pra-
špatné ovoce. Příliš často bylo to heslo v Kro-
měříži po česku a příliš nahlas vyslovováno, jen
ať se pánům naposled nepodaří hoditi je
do davu! Jedinou šťastnou okolností, kteráž
může zabrániti ošklivým následkům kroměříž-
ského sjezdu, jest nepopíratelná omezenost řeč-
níků, jakáž v řeči dra. Hrubana hotové triumfy
slavila. Žádný katolický řečník na Moravě, je-li
opatrný, nikdy nebude hýbati ideou cyrillo-metho-
dějskou, nejméně pak bude nynější společnost
katolickou líčiti jako nositelku této idey.
Neboť takové neopatrné počínání by mohlo
míti v zápětí přemítání, co všechno Řím
učinil na nejúplnější potlačení této ídey,
i při nejnovějším jejím vzplanutí mezi morav-
ským kněžstvem v letech osmdesátých a komu
zašantročen Velehrad, aby hnutí to bylo co
nejúčelněji z Moravý vyhlazeno. A může býti
#7
alto_textblock
#7
něco trpčího a zároveň směšnějšího, než pro-
hlášení dra. Hrubana, že »má-li idea cyrillo-
methodějská zářiti v čistém světle — patří
k ní i liturgie slovanská« — a že si sám
svatý otec prohlásll, že echoten jest ze cenu
sjednecení vžeeh Slovenův u vífe
katolieké obneviti všem Slova-
nům liturgii slevanskou?« Doufáme,
že mezí závěrečnými resolucemi sjezdu nebuda
scházeti ani vyzvání ku pravostavnému národu
ruskému, za účelem popehnání akee »Pryě o
Moskvy k Římu«, aby iden evrillo-methodějská
byla doplněna slovanskou liturgif. Může být
lacinějších bliktrů, než jakými se oslňuji zraky
katolíků v Kroměříži ?
Úžasno jest, že se dr. Hruban nelekal ani
té frivolnosti, ukazovati shromážděným mistra
Husa v katolickém nebi.
Učinil tak citátem ze slovutného prý kato-
lického theologa, jenž píše: »Z katolíkův nikdo
Husa neodsuzuje pro foro Dei, neboť ten, kdo
jej soudil, bůh jest a máme to pře-
svědčení, že rodička boží, jíž
byl něžným ctitelem, vymohla
mu milost obráce ní.«
Proč medle sjezd nevyzve sv. stolici, aby
Husa prohlásila za katolického světce, jsou-li
katoličtí theologové přesvědčeni, že na přímluvu
rodičky boží pojat v počet vyvolených Páně?
Jaký by to byl výdatný prostředek ku potření
potření Husova kultu, s nímž měla sv. církev
v Čechách letos tolik práce! Věru nescházelo,
než aby slavnostní řečník v Kroměříži citoval
ještě Havlíčka jako katolického theologa!
A hle, to se také stalo. Dr. Hruban pravil:
»A ještě Havlíčka uvésti nutno, jehož se často
odpůrcové naši dovolávají. Havlíček přavil, že
sjednocenost ve víře jest skutečně největším
blahem pro národ a zkušenost učí, že roz-
tržky ve víře hubí všechnu i po-
litickou silu národův. A nyní, když
národ náš až na malé procento jest ve víře
sjednocen, nyní přicházejí ti, kdož chtějí býti
dědici Havlíčkovými a vrážejí klín roztržky nábo-
ženské do lidu našeho.
Hromový smích z hrdel millionů národa
musí býti na tato slova kroměřížského »advo-
káta diaboli« dra. Hrubana odpovědí. Na příště
bude se nepochybně na základě této rehabili-
tace Havlíčkovy na křesťansko-katolických aka-
Hlizkav
#8
alto_textblock
#8
»Křest sv. Vladimíra !«
#9
alto_textblock
#9
Denní zprávy.
#10
alto_textblock
#10
— Ku povznesení českého jihu konají
se odborníky a jednotlivými spolky hospodář-
skými neustále kroky, aby připravena byla půda
k akci, kterou podniknouti hodlají zemědělská
rada pro království české a Národní jednota
pošumavská. K účinným pracím náležejí hojné
populární přednášky ředitele zimní hospodářské
školy v Táboře p. Richtra, jenž v přednášce,
konané při schůzi pacovského hospodářského
spolku ve Velké Chýšce, velice pravdivýmia
případnými větami charakterisoval pomocné pro-
středky ku povznesení českého jihu. Vyjímáme
jen několik hlavních myšlenek: Má-li zeměděl-
ství přinášeti hospodáři skutečný zisk, musí
býti založeno bezvýminečně na od-
borném vzdělání; bez odborných vědo-
mostí jest rolník jen pouhým špatně
plaeeným dělníkem na svém statku.
Proto jest s podivem a k politování, že rolni-
etvo jihočeské dosud většinou toho mylného ná-
hledu se drží, že odborná znalost při povolání
zemědělském jest zbytočna a že postačí mu
pouze vykonávání prací tělesných. Mnozí nepo-
volaní lékaři vyskytují se a chtějí zemědělství
pomoci, ale o odborné vzdělání rolnictva se ne-
starají. Po výchově školní, kde není možno dáti
dítku odborného vychování, zůstanou obyčejně
děti doma, zapřáhnou se hned k dělnickým
pracím v hospodářství a stanou se pak jen stroji
lopotně pracujícími, aniž by si dovedli učiniti
počet z toho, co podnikají, nýbrž pracují a na-
máhají se proto, že se tomu tak naučili. Pra-
cují bezvědomě dle příkladů ze stara naučených
a nepozorují ani, že po tu dobu, co oni
stále stejně vše naučené napodobí,
vede svět i čas svůj běh nezdrži-
telně dále a tak potácejí se tací
nebožáci z bludu do bludu po celý
život. Některá čásť má ovšem touhu, aby
dále dospěla, čte odborné knihy a listy, snaží
se pochytiti něco od pokročilejších zemědělců,
navštěvuje pilně schůze, přednášky atd. Cesta
tato jest však velmi namahavou, protože jimk
tomu ke všemu schá zí základ, který