#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXX.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 12. prosince 1900.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 343.
#4
alto_textblock
#4
V drobném prodeji
#5
alto_textblock
#5
Fa ranní a odpol. lise
předplání ne-
v Praze v slniníst
. . . . . s k -
s drojí čonánko
Ekla. : :
vo alslk
nele pjs
ark ii
roji sloi i
:::: ke
#12
alto_textblock
#12
tapele dn
#13
alto_textblock
#13
apln.. . . . s
#14
alto_textblock
#14
ve slislzích na veakor
#16
alto_textblock
#16
1nsersey
latí se hotově ssple
race v isrty ruljisá dpolnl
#17
alto_textblock
#17
dislárns a ekesliee karnaealo-
Bekeriny se srvnae i
#18
alto_textblock
#18
Dnešní číslo pre Prahu je o 10 stranách.
#19
alto_textblock
#19
Čís. jedn. Pr. I. 630,/00
#20
alto_textblock
#20
Jmenem Jeho Veličenstva císaře
Cís. král. zemský jako tiskový soud v Praze uzn
k návrhům c. k. státního zástupnictví ze dne
prosince 1900 čís. Ss 633/00 takto právem:
#21
alto_textblock
#21
Obsah článku »Germanisace s hůry« v mfstech
»Nastane tedy zhoršené vydání« až »panovníkovy-
v čísle 337 v Praze tištěného a vydávaného periodi
ckého tiskopisu »Národní Listy« ze dne 6. prosino-
1900 uveřejněného zahrnuje v sobě skutkovou po
vahu zločinu rušení veřejného pokoje v § 65 lit. a)
z. tr. naznačeného.
Zabavení periodického časopisu »Národní Listy-
čís. 337 ze dne 6. prosince 1900 se schvaluje dl
§ 489 ř. tr., další rozšířování téhož čísla se za-
povídá dle § 493 ř. tr. a nařizuje se zmaření vý-
tisků zabavených dle § 37. zk. o tisku.
Důvody
Obsahem naduvedeného článku v místech nahoře
naznačených bledí se popuditi k opovrhování osobou
císařovou a k nenávisti k ni.
Proto bylo návrhům c. k. státního zastupitelstv
vyhověno jak s hora uvedeno
Proto bylo návrhům c. k. státního zastupitelst
vyhověno, jak shora uvedeno.
V Pra z e, dne 10. prosince 1900.
C. k. zemský jako trestní soud v Praze
dr. Wokaun.
Pan Josef Anýž, redaktor periodického tiskopisu
Národní Listy« v Praze
#22
alto_textblock
#22
Český sněm.
#23
alto_textblock
#23
Zasedání sněmu království českého ná
leží vždy k událostem politickým prvního
řádu v této polovině říše, a není toho pří-
činou pouze věkový rozpor národnostní, jenž
z většiny obyvatelstva, z autochtonů a
prvého národa v zemi usiluje učiniti náro
druhě třídy, lid bez vědomí práv ve vlastním
domě hospodáři náležitých, rozmetané údy
mohutného kdysi státního celku, jejichž vý-
znam by se respektoval dočasně na územ
obmezeném a osekaném; není toho příčinou
pouze váha tohoto zákonodárného sboru.
kterýž jest vedle uherských sněmoven nej-
starší v tomto soustátí; není to dále jen
onen ústavní spor, jejž toto staroslavné kra-
lovství vede s obnovenou energií od let še-
desátých s centralisující Vídní, ale jest to
vedle všech těchto činitelů především vý-
značné ono postavení, jakéž zaujímáme n
rozhraní světa germánského, jest to životní
sou propukajíci zajem, jaký, se dostavue
jichž klesání či stoupání v jedněch vzbu-
zuje naděje, v druhých obavy
A po této stránce jsou nenahraditelnými
šířiteli vědomí a poznávání důležitosti na-
šeho českého sněmu všichni odpůrci našeh
národa, ať už náležejí k odrůdě parcelář
tohoto království, či k odrůdě vídeňskýc
centralistických scelovatelů historických samo-
statných individualit. A ani při nynějším svo-
lání sněmu království českého nebylo jinak
od okamžiku, co počátkem června vídeňská
rada říšská se zalkla soustem uzmutým rov-
němu právu českého jazyka v zemích če-
ských, neminulo téměř dne, aby se nebyl
hlásalo v listech německých zde i ve Vídni
i v sousední říši německé, že z odvety za
nedělnost rady říšské nesmí se sejítí sněm
království českého. Zajisté jest a byla tos
stanoviska německého zasloužená poklona
sněmu našemu, když jeho nesvolání Němcům
mělo zvážiti neschopnost k činnosti jejich
hýčkané korporace zákonodárné na Dunaji
Jest známo, že tento německý odvetný
plán v této formě se zhatil.
Ihned se dostavili s myšlénkou novou.
a propagovali ji doma, ve Vídni, v Pešti
i. za hranicemi neméně horlivě, než heslo
nesvolání sněmu českého, žádajíce, aby sněm
ve svém jednání byl obmezen, aby činnos
jeho i tak v ohledu kompetenčním až až
oklestěná únorovkou a prosincovkou byla
sevřena vysokými brázemi moci výkonné
aby z ní bylo vyloučeno vše, co souvisí jak-
koliv s politikou
#24
alto_textblock
#24
Tato stränka letošního sněmování našeho
ovšem nedá se vyříditi jednostranně an
pány Němci ani slavnou vládou ve Vídni.
již proto ne, že zákonnou kompetenci sněmu
království českého z prostých důvodů konsti-
tuční povahy nelze takto »brevi manu« spro
voditi se světa, ježto by to bylo zasahován
do práv sněmovny, ještě povážlivější, nežl
by bylo samo nesvolání její.
Sněm český tedy dnes opětně se sejde
a výdatnou ouverturu k jeho zasedání ob
starávaly po měsíce co nejpilněji všecky ně
mecké časopisy v Praze i na venkově, ve
Vídni i v Pešti, všude, kam dosahuje o
ganisace našich národních odpůrců a ochot
tiskové kanceláře vídeňské.
Tato předehra letošního českého sněmo
vání dokázala však jeho důležitost nejen pro
vzdálenější interessenty, ona jest dvojnásol
prospěšnou pro sněmovníky samy
Soustředěný zájem na nynější zasedání
a činnost sněmovny vynikl takto co nejvý
hodněji a na pánech poslancích bude nyn
záležeti, aby očekávání vzbuzené co nejzda-
řileji a nejšťastněji splnili především ku blahu
a prospěchu tohoto království a obyvatelstva
obou národních kmenů jeho.
Oni zajisté budou pamětlivi všech oněch
praktických a nalehavých potřeb, jež vyplý-
vají jednak z nedostatečnosti zemských financí
k opatření všech mezer zemského hospodář
ství, a řídíce se krátkostí doby, jejich čin-
nosti obvykle vyměřené, se všemožnou slovní
stručností, ale neméně věcně důkladně vyřídí
předlohy a návrhy, směřující ku polepšení
zemských financí. Bohužel jest výpomoc ve
vládním návrhu přirážky k dani z lihu zem-
ským financím nabídnutá tak skrovná, že
tím otázka sanace financí zemských nikterak
nebude odbyta. Ziskaných takto prostředků
sněm použije zajisté k odstranění nejkřikla-
vějších nedostatků skromných a horlivých
pracovníků na rozsáblém působišti národniho
vzdělání a výchovy a splní takto volání po
leta nalehavé, nyní pak zdražováním všech
potřeb životních naprosto již neodkladné.
Náležité využitkoväní času práci sněmovní
poskytnutého nejen nevylučuje, ale přímo
podporuje účelné rozdělení a organisování
i potřeb po stránce politické, a tu jest téměř
zápoliti s hojností látky jak jazykové —
vzhledem k rostoncímu postupu proti právům
jazyka českého, tak státoprávní, jež nabyla
nových podnětů zejmena otázkou násled-
nickou.
A tu, jak jsme již podotkli, nebude naše
veřejnost, nebude náš národ, nebude zájem
širší všestranně vzbuzený oceňov at
úspěch sněmování dle množství
a délky řečí (tentokráte dvojnásob láka-
vých, protože sněmovní činnost jakoby úmyslně
položena jest do období nejrušnější agitace
pro volby do rady říšské), ale dle o brat
nosti a jednotnosti, jakými sně
movní většina svým názorům.
zásadám zjedná platnosti, ani
by odpůrci mohli jich zneužit
ke zmaru jednání sněmovního
vůbecl
Tato akce, jak hospodářská, tak polit-
cká předpokládá nejen mužnou a sebevědo-
mou sílu v řadách zápasníků národních, ale
i vhodné a včasné jejich dorozumění se všemi.
kdož zájmy tohoto království stejně s nimi
vždy cenili a dosud výdatně zastávají.
Národní poslanci čeští zajisté ve všec
těchto směrech podají nové důkazy toho, že
jako dosud vždy, tak i tentokráte péčeo
zájmy celku, národa i vlasti, jest jim nej-
vyšším a nejnalehavějším příkazem, před
nímž umlknou a do pozadí ustoupiti musí
všeliké ohledy vedlejší a podřízené
#25
alto_textblock
#25
Politické zprávy domácí.
V Praze, 11. prosince. (Volebn
listiny českých kuril velkostat-
kářských) uveřejňují dnešní »Pr. Nov.e
Velkostatkáři v Čechách volí do říšské rady
v česti sborech. V prvém volí 45 držiteli
#26
alto_textblock
#26
statků Hdeikomisních z celých Čech, ve druhém
66 voličů ze skupiny pražské, v třetím 97 vo-
ličů ze skupiny budějovické, ve čtvrtém 109
voličů ze skupiny chebské, v pátém 58 voličů
ze skupiny liberecké a v šestém 70 voličů ze
skupiny chrudimské. Námitky proti volební listině
mohou se podati do 14 dnů. Volby se budou
konati 15. ledna.
V Praze, 11. prosince. (K poměrům
česko-polským.) V Krakově uchází s
o mandát z městské kurie vedle Edm. Ziele-
nievského také známý filantrop a univ. professon
dr. Henr. Jordan. Ve voličské schůzi, konane
minulou sobotu, vyjádřil se kandidát o poměru
česko polském takto: »Ve sporu česko-něme
ckém zůstanu věrným zásadě, jíž se řídil
dosud kolo polské, směřující k zabezpečení
všem národnostem a zemským samosprávám
podmínek pravidelného rozvoje. Jsem pro spole
s Čechy, ale s podmínkou, aby způsob válk
jimi vedené neznemožňoval pravidelně práce
parlamentu. Především musíme býti politik
egoisty, dbáti na prvém místě zájmů naší země
cititi se vždy a všude nejprvé Po
láky a pak teprve Slovany . .«
Dr. Vladisl. Duleba, jenž se spolu s mi
nistrem Pietakem uchází o městské mandáty
lvovské, dotkl se ve své kandidátní řeči také
poměru česko-polského, ovšem též způsobem
obvyklým u členů kola polského. Poznamenav.
že Poláci nemohou svoliti k uzákonění státní
němčiny, čili — jak Němci říkají — něme-
ckého jazyka prostředkovacího a že německé
snahy k tomu cíli směřující jsou dnes, kdys
Némci nacházejí v menšině, úplně marny, po-
kračoval: »Také Čechové, pro jichž národní city
a životní síly chováme sympatie, nesmějí zapo-
mínati, že vkročením na dráhu obstrukční po-
škodili zájmy jiných národů atd.« Na jiném
místě pravil dr. Duleba: »Jestliže snahy pol-
ského kola o obnovení dělnosti rlšské rady ne-
vedly k cíli, nespadá odpovědnost za to na nás.
nýbrž na ty, pro něž strannické záji m
vážilv více, než zájem státu a národů.«
Jaký to byl »strannický zájem«, jenž české
delegaci vnutil taktiku obstrukění, dr. Duleba
svým posluchačům také nezatajil; byla to urážka.
způsobená českému národu ministerstvem Cla-
rovým, byla to tedy obrana nejsvětějších práv
celého českého národa. A nyní porovnávejme
kandidáti polského kola se neostýchají před
svými voliči hájiti zásadu »zdravého národního
egoismu«, prohlašují se na prvém místě za Po-
láky a pak teprve za Slovany, nás Čechy však
viní, že křivdíme nejen státu, nýbrž i celým
národům, když nejevíme očhotu vzdáti se toho
ždibce práva, jehož jsme po dlouhých zápasech
dobyli a jež nám bylo protizákonně odňato. Jak
to dovedou kandidáti polského kola srovnati v
své hlavě, nechá peme.
Z Inšpruku, 11. prosince. (V las ká
opposice.) Tyrolšt Vlachové hodlají užiti
vládní předlohy o kořaleční přirážce k prvému
útoku na vládu ve sněmu tyrolském. Jich orgán
»L'Alto Adige« dovozuje, že jižní Tyrolsko bude
novou přirážkou jen obtíženo, poněvadž se mu
z výtěžku této přirážky nedostane patřičné ná-
hrady. Proto vybízí vlaské poslance, aby na
sněmu vystoupili rozhodně proti předloze, čímž
připravi vládě rozpaky, ježto předloha může se
státi zákonem jen po jednomyslném souhlasu
všech zemských sněmů.
#27
alto_textblock
#27
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 12. prosince.
Z Černé Hory.
Na Cetyni, 7. prosince. (Pův. dopi
»N. L.«) Černohorci každou národní junáckou
píseň počínají slovy: »Vše na slávu boha veli-
kého, i našeho knížete černohorského, i moc-
ného cara ruského!« Černohorci vědí, že Cerná
Hora potrvá, dokud bude Ruska, a pod ruskou
ochranou bude nejen trvati, nýbrž i prospívati.
Nezvratnou oddaností k Rusku kníže Nikola za-
sloužil si již od cara Alexandra III. pochlebného
názvu »jediného přítele Ruska«. Car Mikuláš II.
zdědil sympatii k Černé Hoře od otce. Za ne-
dlouhého panování svého podal Černé Hoře
mnohý důkaz přízně. A Cernů Hora je za to
#28
alto_textblock
#28
vděčna nejen carovi, nýbrž celému ruskému
národu. Právem Rusové Černou Horu nazývají
svou přední hlídkou na Balkáně. Černohorcise
s Rusy v pravém slova smyslu ztotožňnjí. Ne-
dávno v Kotoru jistý katolik chtěl jistému
Černohorci otevřit oči na nesmírnou číselnou
malenkost Černohorcův. Otázal se ho: »Kolik
je vás Černohorců ?« — »Stotřicet millionův«,
Černohorec odvětil bez rozpakův, »a kolik je
vás ?
Car Mikuláš II., uviděv, že chudobná Černá
Hora nemůže si hospodářsky sama pomoci, ani
sama spořádati své finance, již lonského roku
poslal na Cetyň odbornika, aby prozkoumal sta
černohorských financi a podal mu o něm zprávu.
Nedávno v té příčině odcestoval do Petrohradu
černohorský konsul ve Skadru p. Lazar M-
juškovič a věc byla konečně rozhodnuta.
Car ještě před svým odjezdem do Livadi
rozkázal, aby ze státní pokladny zaplacen byl
státní dluh Černé Hory a knížeti Nikolovi aby
dáno bylo tolik peněz, kolik potřebuje na ně-
které obecně prospěšné podniky a na upravení
státního bytu Černé Hory. Za několik dní při-
bude týž ruský odborník, rada Miler, na Cetyn,
aby zařídil, co třeba.
Z ruské pomoci budou vystaveny některé
důležité cesty, zejmenu z Cetyně do Nikšičea
z Nikšiče ku hranici rakouské v Krivošiji.
Stanou se platná opatření, aby se zvelebil ob-
chod a vůbec hospodářský stav. Vnitrozemí
černohorské bude s přímořim (Barem) spojen
železnieí.
Zbaven velkých finančních starostí, kn. Ni-
kola bude moci velkolepě rozvinouti svou práe
politickou. S Italií a Francif Černá Hora žije
v nejlepším poměru. I s Tureckem žije v přa-
telství. Mnozi poddaní sultánovi dosud nemohou
pochopiti, že by měli zachovávati s Černohorci
pokoj, ale sultán sám je tomu učí, tak že krva-
vých srážek mezi nimi a Černohorci stále vl
bude ubývati, až na vždy přestanou a cizím in-
trikám bude nemožno k nové zášti je rozpalo-
vati. Již nyní mnozí Turci i Arnauté pochopují
sultána Abdula Hamida a uzavírají s Černohorci
pobratimství. Stará nevraživost k Černé Hole
panuje už jen v Plavu, Gusinji a dále směrem
k Peči, ale příčiny jeji nejsou politické.
Jaký je nyní skutečný poměr mezi Černo
horci a sultanovými poddanými, ukážu při
kladem.
Je tomu několik dní, černohorský podko
mandýr Bibezič, mohamedán z Podgorice, ženii
svého syna s dcerou Osmana bega z Tuz
Albanii. Bibezič pozval podle srbského obyčeje
150 svatů, mezi nimiž bylo 20 vyšších důstoj-
nikův, úřadníkův a vážených občanů cetyňských.
Protože Černohorci chodi ozbrojeni, šli i na
mohamedánskou svatbu na turecké území ozbro-
jeni a dekorováni. Mezi nimi byl i velitel stá-
lého vojska Janko Vukotič a komandýři Mašan
Božovič a Mitar Martinovič. Turecké úřady, ob-
čanské jako vojenské, nejen že nežádaly, aby
Černohorci zbraně odložili, nýbrž i vyšly jim
v ústrety, srdečně je uvítaly a počastovaly. Za
stolem připili knížeti Nikolovi a Černohorci na
vzájem sultánu Abdulu Hamidovi. Od černo-
horské hranice až do města Tuz turecké vojsko
s obou stran silnice stálo špalírem a salutovalo.
Proti mohamedánskému obyčeji podáno bylo ho-
stům hojně vína a rakije. Zpívány plsně, tan-
čeno kolo, a po svatbě černohorští hosté bratrsky
vyprovoděni.
Arnautům bylo tím názorně ukázáno, jak
se mají k Cernohorcům chovati, aby se zavdě-
čili sultánovi.
Crapocpo.
.
#29
alto_textblock
#29
O řeči hr. Bülowa,
pronesené včera v pozdějších hodinách v ríš-
ském sněmu německém, neměly listy až dosud
valně příležitosti se vysloviti. Mnohé ji otiskuj
bez komentáře — a jest věru jasná dost, než
aby komentáře potřebovala — jiné, vládě blízké.
ji pochvalují. Také listy neodvislé namnozej
neodsuzují, byť leccos vytýkaly. Důkaz to, jak
jen povrchní byly v Německu sympatie pro věc
Burů. Nejen německá vláda, ale také lid ně-
mecký jde bez ohledu na spravedlnost věci
burské za sobeckými cili svými. Pro tyto listy
charakteristickým jest zvlástě hlas »Berline
#30
alto_textblock
#30
Tagblattu«, kterýž tuto podáváme jako ukázku
ostatních. List praví, že stanovisko Bülowa, ne-
zakročovati ve sporu jihoafrickém, neodůvodňuje
ještě odmítnutí návštěvy Krügrovy, načež po-
kračuje: »Návštěva jemu by nebyla prosnělaa
nám uškodila«, praví hr. Bülow. »Škodilo ale
přijetí Krügra ve Francii Franeouzům ? Naopak.
pohled na tisk světa ukazuje jasně, že Francie
získala nejen na sympatilch, nýbrž i prestizi,
Německo ale, že opáčným jednáním svým utr-
pělo ujmy na obou imponderabiliích.« List Hituje
dále vystupování policie proti etitelům Krügrovým
v Kolině n. R. a zaznamenává s uspokojením,
že Bülow policii za to pokáral. Dle tohotoa
jiného »burofilského« tisku německého byla by
stačila tedy sláva, s jakouž byl by Krůger býval
v Berlině uvílán; na věci samé, Burům pomoci,
nezáleželo. Úkol byl by býval dosažen, kdyb
byl svět několika frásovitými řečmí skolebán ve
víru, že Němcí jsou národem humanním a spra-
vedlivým. O více neběželo — ani již o vitězstv
spravedlnosti té. Oč upřímnější byl hr. Bülom
ve svém projevu, než tento »liberální« a »hu-
manistický« tisk. Řekl jasně a bez elon a
okolkův, že jediným voditkem politiky německé
jest s obec t ví.
#32
alto_textblock
#32
Chamberlain na soudu anglického
parlamentu.
#33
alto_textblock
#33
Resoluce navržená v anglické dolní sně-
movně opposicí proti tomu, aby ministři měli
podílu na zisku a obchodech závodů, kteréz o
státu objednávky přejímají, což bylo právě i mi-
nistru osad Chamberlainovi a různým jeho pří-
buzným dokázáno, tedy padla. Dalo se tak če-
kati. Vládní většina imperialistická zřekne se
spíše každého, nežli Chamberlaina. Chamberlaln,
jak již v depeších bylo sděleno, bránil se ale
velmi urputně. Byl ale často přerušován ostrými
výkřiky, takže konečně zuřivě vykřikl: » Řeknu
celou pravdu!« — »To bude po prvé!« odtusi
jeden poslanec. »Ničemo!« obořil se na něho
Chamberlain, ale toto jeho nevlídné slovo vy-
volalo takovou bouři hněvu, že sám předseda
napomenul Chamberlaina, aby odvolal výrok
svůj. V páteění schůzi mluvil Chamberlain vác-
něji: uznával statečnost Bůrů, popíral, že jest
prodchnut mstivostí proti nim a sliboval jim
ústavu, »jež by mohla vésti k samosprávě.«
Zprávy o jitření v Kapsku nepochybně i na
Chamberlaina účinkují. Sděluje se nyní také, že
na »ajezdu afrikandrů« mluvil bývalý kapský
ministrepresident Schreiner velice ostře proti
Londýnu. »Anglie nechce znáti pravdy —
pravii — a nechce býti spravedlivou. V jed-
nání svém proti jižní Africe do-
cilila Anglie rekordu nepoctivosti
a podlosti.« Schreiner líčil pak, jak ženy
a děti týrány jsou anglickými vojáky, mluvilo
žháři Robertsovi a opětoval, že v Barkley-
Westu byly i ženy vojáky postří-
leny. Přes to Anglie nedosáhne nikdy toho,
co chce. Afrikandři budou vždy annexi republik
zneuznávati. Milner musí býti v každém připadě
odstraněn, neboť on vždy »afrikandry« insulto-
val a dokud on, Milner, v jižní Africe zůstane,
dotud nebude míru v jižní Africe. Mimo Rho-
desa není člověka nenáviděnějšího v jižní Africe.
Na konec přijal sjezd dvě resoluce: jedna žáda
za skončení války, druhá za odstranění Mlilnera.
#34
alto_textblock
#34
Volební ruch.
#35
alto_textblock
#35
Schůze.
Posl. dr. Kaizl před voliči
v Karlíně.
Občanský klub v Karlině svolal společně
s volebním výborem sdružených stran národních
v Karlíně na včerejšek večer do dvorany karlin-
ského Sokola schůzi voličů III. kurie. Na schůzi
pozván byl jako kandidát říšského poslanectví
zemský poslanec dr. Kalzl
Schůzí zahájil předseda Občanského klubu
dr. Vejvar. Pravil, že považuje za svou povi-
nost, uvitati a pozdraviti kandidáta říšského po-
slanectví dra. Kaizla. (Výborně! Rostoucí po-
tlesk. Dr. Kaizl povstává z řady voličůa
#36
alto_textblock
#36
uklání se.)
Účel dnešní schůze — praví dr. Vejvar
#37
alto_textblock
#37
FEUILLETON.
#38
alto_textblock
#38
Alkoholismus u zvířat.
Velmi zajímavé ukázky špatných zvyků
hřišných pudů u zvířat chceme tu *) předvésti
čtenářům. Alkoholismus, s nímž marně bojnj
nejmocnější státy svěla, hrozí podkopati zdrv
a dobré mravy zvířat, jichž pověsť až dosu
byla namnoze panensky neposkvrněná — i bude
záhodno, obrátit starostlivý zřetel společnosti
i na toto nalehavé nebezpečí.
Anglický badatel Walshi nás poučuje,že
většina vyšších zvířat, opice, sloni, medvědi
koně, psi mají instinktivní vášeň pro kvašené
tekutiny alkoholické a trpí jako my nadužívá-
ním jich.
Už kniha Makabejských nás učí, že byle
v této dávnověkosti zvykem opíjeti mladým
vínem slony válečné, kterýžto zvyk se uchova
až na naše dny, jen že víno zaměněno laciněj-
ším a účinnějším rumem.
Všickni ředitelé zvěřinců a opatrovníe
v zoologických zahradách vědí, že sloni číhají
na příležitost opíti se; jsou chytří sloni, kteří
simulují nemoc, aby vylákali na svých opatrov-
nících porci whisky.
Medvědi a opice prý pijí pivo jako buršáe
a jsou všeho schopni, aby si zjednali kořalku.
Zvlášť opice se dovede zpit, až padne. Této
jejich vlastnosti využívají k jejich záhubě ně-
které kmeny afriekých divochů: umístí na kraj
lesa soudek piva nebo kořalky; opice přibělinou
#39
alto_textblock
#39
*) Viz: Le Mois Thérapeutique. Sept. 1900.
#40
alto_textblock
#40
ochutnají a už neustávají, až se spijí do stavu,
kde nerozeznávají negra od opice. Přijde chytrý
černoch, vezme ubohou opici za ruku a odvádí
ji; zpilá opice podá ruku druhé, ta třetí a tak
se podaří odvěsti několik jich najednou do za-
jelí. V zajetí dávají jim negři, ještě pivo, ale
stále v menších dávkách, a tak je přivýkávají
zajeti.
Podle Walshe se oddává většina koní
Nověm Yorku opilství. Zvláště koně sládkův a ho-
stinských jsou prý skoro vesměs vyslovení alko-
holisté. Krmeni mlátem stávají se vášnivými
milovolky piva, donucují své pány, aby jim piva
dávali, tloustnou otylosti pijáků a smutně konči
v delirium tremens. Walsh vypráví o koni, který
neminul jedné hospody, aby se nezastavil ať po
dobrém nebo zlěm. Jsou mezi koni opilci ko-
mičtí, kteří jsou obveselením vagabundů v pul-
kách; jest obzvláště vilanou zábavou povalo vačům
v putikách spljeti koně »pod obraz koňskýe
Rovněž papouškům hrozí nebezpečí dege-
nerace pod vlivem alkoholu. Je přivádí zvlástě
víno do nálady veselé, joviální, tak že se jim
dává víno pro zábavu; zvláště služebný per-
sonál v nepřítomnosti pánů nachází zalibení
v temto stavu, v němž prý papoušek vypadá
náramně směšně i nehezky zároveň, což není
nie divného, uvážime-li, že ani nebožtík Noe
nevypadal v podobném stavu příliš vážně.
Že je krkavee náchylen k opilství, ani nás
nepřekvapí; spíše je divné, že i paní sova s
v této neřesti libuje; špaček pije pivo, ač nemá
na ně zobák rostlý, až spadává s bidélka;
i něžný kanárek nepohrdne douškem, jen co
mu přijde k chuti. Pes má pověsť pošramocenu;
#41
alto_textblock
#41
jsou druhy bezúhonné, ale je mezi nimi mnoho
chasy beze studu, která se spíjí do nepaměti.
Ba i mrzutý ježek, který celý den aby myslil
na svůj výborný žaludek, se dá snadno svésti.
I ulízané kočičky potají pijí — a nikdo byto
do nich neřekl, jako mnody ne do jejich sli-
čných majitelek. A tak se šíří nešťastné břemeno
po celé říši živočišné od králů tvorstva přes
slony až k mlčelivým a povážným rybám. B
Walsh vypravuje už tuze americkou historku
o rybě v jednom malěm městečku Pensylvanie,
zvané Starý Tom, která se loni zabila nárazem
na kámen v záchvatu deliria tremensl
Zajímavá historka stala se v září 1898
v Paříži. Jednoho rána byli zavoláni hasiči n
boulevard de la Villette, aby pomohli vytáhnout
koně ze sklepa jednoho vinárníka. Vinárník tento
pozoroval delší dobu před tím, že mu navště
vují sklep zleději, jež nemohl polapit; nej
dinější při tom bylo, že zloději nikdy ničeho
neodnášeli, nýbrž vždy jen hromadu různých
likérů a vín mu vypili. Nacházel láhve s ura
ženými hrdly . položené na bok a vyprázdněné
úplně. V téže době zdál se býti kůň vinárníkův
který měl stáj nad sklepem, poněkud nemocný.
Měl závrati, noby mu podklesávaly, »stihal ses.
ba i padal beze vší příčiny. Jednou z rána o
5. hodině vešel vinárník do konírny a byl ne-
málo překvapen naleznuv ji prázdnou. Myslil
nejinak, než že mu zloději odvedli i koně. Za-
slechnuv podezřelý nějaký šramot ve sklepě,
svolal své lidi a ozbrojen revolverem, plížilse
ke sklepu. Jaké však bylo jeho ustrnutí, když
spatřll ve sklepě nataženého svého koné
uprostřed rozbitých lahví; kůň nohama se všech
#42
alto_textblock
#42
sil kopal do sudu nejbližšího s vínem. Marne
se všichni pokoušeli zvednout opilce na nohy
teprve přivolani hasiči vytáhli zvíře pohoršen
dávající do konirny; přivolaný zvěrolékař roz-
poznal prudkou opici a počasný alkoholismus.
Vinárníku se rozbřesklo. Vzpomněl si, že pře
několika měslci Pompon (tak se jmenoval
koník) byl jaksi usláblý, i dal mu ovsa namo-
čeného ve vině; kočí uznal za pohodlnějši
dávati mu rovně z láhve vlno, jako dávají
trenéři závodním koním šampaňiského. To
bylo počátkem zkázy intelligentního Pompona.
Uvědomiv si dobrotu a svůdnost vínaa
rovněž, kde je schováno, používal nočníh
klidu svých strážců, otevíral si zuby závoru
u sklepa a oddával se tajnému hříchu. Na ne-
štěstí přebral osudné noci a byl in flagrant
přistižen. Ještě jednu historku neméně zajl-
mavou: V prosinci 1898 v Paříži : Jakýsi Lou
R... měl nádherného angorského kocoura,
kterého zbožňoval a na kterého byl pyšný. Pred
nějakou dobou Bismark —— tak nazval pan R.
svůj poklad — měl nápad okusiti se stolu
svého pána z láhve rumu. I shledal, že by to
dobré bylo. I ochutnával častěji a jednuu při
lákán na své potulce do sousedního krámu cu
krářského, pochutnal si svým chlupatým jazý
čkem nesmirné na řadě úortů, které tak chut-
nají našim dámám, protože mají dosti veliké
procento nápoje, který se v slušné dámské spo-
lečnosti nevyslovuje. Ubohý labužník byl však
polapen a ztrestán neuprosným cukrářem tak.
že dodnes na to pamatuje: mělť jednu nohu
přeraženu. Přes toto pokárání však mourek jako
pravý Bismark se výboje svého nevzdával a
#43
alto_textblock
#43
provozoval heslo suum cnique podle svého ve-
likého vzoru. Když cukrář panu R. pohrozil,
že mu kocoura zabije, dával mu pan R., aby
jej udržel doma, každé ráno skleničku rumu
pro obveselení mysle. Kocour se stal předmětem
obliby všech dělníků p. R. Dávali mu v nepří-
tomnosti pánově nejen rumu, nýbrž i absinthu.
koňaku, chartrousy aj.
A tak se stal z milého Bismarka notorický
opilec. Vrávoravě chodil po stavení, byl před-
mětem zábavy a s nebezpečím života se potácel
po žlabech. Než po jisté době se počal měnit
Až dotud měl vždy opičku veselou, nyní se však
stával samotářský, nevrlý; ba i škrabal a kousal.
Když se jednou v nepříčetném stavu obořil na
svého pána a prokousl mu nové kalhoty, tu
ubohý pan R. polekav se, že snad se Bismark
vztekl, zavolal strážce bezpečnosti z ulice, který
neohroženě mourka šavlí rozsekl jako o výtrž-
#44
alto_textblock
#44
nostech.
Tam vedou špatné návyky!
Alkoholisace zvířat je faktem určitým, ktero
se nedá popírati. Ba ozval se už hlas volající,
aby se spolky proti týrání zvířat spojily s ligami
antialkoholistickými, aby zabránily nebezpeči bez-
prostřednímu, které zvířata ohrožuje. Neboť ne-
jen že zvířata mají přirozenou náklonnost k opi-
ství, ale nad to styky se špatnými lidmí as
civilisací vyvinují u nich vášeň do takového
stupně, že za nedlouho, půjde-li to tak dále,
můžeme věštiti den, kdy od ryby až do anthro-
poidní opice, všecky druhy zvířat budou přive-
deny ve stav zvrhlosti, jaké příklad nám dnes
bohudiky poskytuje jen pokolení lidské ! — —
Dr. Pr.