ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9ddd0bb0-738b-11dc-89ca-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 39
#1 alto_textblock #1
Ročník XXVIII.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli 5. ledna 1908.
#3 alto_textblock #3
roni
#4 alto_textblock #4
e
#5 alto_textblock #5
Číslo 5.
#6 alto_textblock #6
na
#7 alto_textblock #7
Na ranní a odpol. Histy předplácí sa: v Praze v adninistraai na měsíe . . . na ttvrt lota . . . . 6 K — h s dvojí donáškou na nl na čivit Lata . . . . 7 K oo h ve Blislkách . 2 K 30D na měsic .. Poštou: :: s drojí zisšlkou r.. : k e
#8 alto_textblock #8
I
#9 alto_textblock #9
n
#10 alto_textblock #10
V drobném prodejít ranní číslo o sobě . . . za S .. . . za 2h odpelední Va Hlialkách ns venkovši . 10k ranní číslo. . . . odpolední . . . . . . . . 4k Inserátv platí se hotově napřed Předplacení a imserty přijímá sdmini- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se táž redakee Gskárak a ezpudicu „ Národalch Lilstá“ Rukopisy se novrapeji.
#11 alto_textblock #11
Dnešni čisle pra Prahu le o 20 stranicl.
#12 alto_textblock #12
Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 7. ledna v obvyklou hodinu polední.
#13 alto_textblock #13
Oč půjde za nastávajících voleb sněmovních!
#14 alto_textblock #14
Pouhá píď necelých dvou měsícův dělí národ náš od voleb do sněmu králov- ství českého, které nabývají pro osud národa našeho kromobyčejného významu, poněvadž vláda Beckova a Němci v sněmu z těchto voleb vzešlém chtějí se pustit sdo řešení problému na- rodního.« Vyslovili jsme již své podi- vení nad tím, co to do pánův Pergeltův. Chiarův, Eppingrův a Funkův pojednou vjelo Exministr Prade svádí to náhlé propuknut »smiřovací horečky« na vládu. Zjednání pořádku národního v Čechách jest prý »v první řadě nütností státní a žád nou potřebou lidu« — praví v »Brüxer Zigu.« — a proto prý jest povinností vlády »aby všemi prostředky tento záko nitý pořádek přivodila. Avšak tu exminist Prade ihned zakřikuje vládu, že nesmi při tom Čechům povoli žádných nových ústupkův, na př. vnitřní úřadní češtinu v té míře, jako se již praktikovala, když pražský vrchní soud zemský nařídil kraj skému soudu v Chebu, aby přijímal podání v českém jazyku . . . Za to prý ale mus býti vyhověno požadavkům Něm- cův po autonomii co možná da- lekosáhlé, po dosazování něme- ckých soudcův a úřadníkův ve všech odvětvích a po tom, aby si každý národ vydržoval své školství a své kulturní potřeby z vlastního, svou vlastní poplatností berní. Bude-li proveden zákonný pořádek v Čechách odmituutím všech státoprávních snah, pak je dráha volná a z Rakouska stane se novodobý kulturní Nepodaří li se však takovýto zákonný pořádek, pak můžeme se dožíti znovu ob- strukčních časů i v českém sněmu i v rakouské říšské radě . . . hrozí pan Prade nám i vládě. Současně oznamují německé listy, kterak již před Vanocemi Němci zdejší konali pilné přípravy, aby šly do nastávajících volebních bojů pod jedním společným praporem a heslem německo- národním všechny strany německé, usjedno- ceny o tom, co všechno mají v nastávajícím »vyrovnacím sněmu« požadovat na vládě. šlechtě i na nás. Zřídili si již za tím účelem užší výkonný výbor, jehož předsedou je dr. Pergelt a zpravodajem dr. Urban, který vyzve vládu, aby jim sdělila potřebný stati- stický a úřadní materiál a předložila svou osnovu krajských vlád, jež hodlá v Čechách zavésti. »Tento výkonný výbor — oznamuje »Deutsche Presse« — poža- dovati bude přísně národní ohra- ničení okresův a nespustí se do zádného vyjednávání, dokud ne- bude tomuto požadavku vyhověno. Při stanovení hranic těch bude dbáno roz dělení volebních okresů v nynějším volebním řádu říšském. Národní rozhraničení posavad
#15 alto_textblock #15
stát.
#16 alto_textblock #16
ních soudních okresů způsobí asi nemalé obtíže, ježto si musí vláda vyžádati o tom dobré zdání sněmu. Nuže, na tom, j ak toto dobré zdání sněmu dopadne záviseti bude všechno další postavení něme- ckých stran k dílu vyrovnacímu. Co do upravení otázky jazykové ve státních úřa- dech jsou poslanci ve výkonném výboru od- hodláni uhájiti stůj co sůj posavadn državu Němcův, třebas věděli, že může se o to celé vyrovnání rozbíti. Pouze když bude zákonem němčina prohlá- šena za jazyk jednací, kterým úřa- dové státní spolu si dopisovat mají, mohli by Němci v tom neb onom požadavku Čechům vyhovět. Dále požadovat budou Němci, aby rozdělen byl status úřad- nictva dle národností, neboť poslední jmeno- vání soudcův ukázalo, jak toho prospěch německého úřadnictva žádá.« Přibijíme tyto dokumenty pro pamě věčnou, aby kdys šťastnější bohda potomei naši viděli, jak zpupně troufali si mluvčí ně- mecké menšiny v zemi české r. 1908 jiz houkat a foukat, jakou zlostí supěli prot dobrému právu staroslavné naš vlasti české, v níž se jim tak dobře vedlo, jak kladli za podmínku všelikého pří- měří s námi: — naprosté odmít- nutí všech státoprávních snah Čechů se strany vlád rakouských a jen po roztrhání jednoty země české, po ustavení v ní zvláštního německého území s dalekosáhlou autonomií svojí. tedy po německém Trentinu na hra- nicích pruských, bažili, kdežto nás pode jho německé centralisace a germani- sace státní dále schýliti usilovali. — Ano, tak rozumějí ti miliusové němečtí »míru« v Cechách. Klid hřbitovní ná- rodu našemu připravují, zatím co míru s dovolávají. Či jim křivdíme? Ejhle nejnovější fla grantní důkaz té jejich poctivé vůle: Náš dr. Herold, postihnuv bystře nebez pečí, jaké by nám konečně mohlo z těchto jednostranných jako nezřízených pretens protivníků našich německých vzejíti, kdyby chom stále jen setrvávali v obraně a nevy- stoupili na vzájem v čas se svý m oprávněnými a přesně vymez- nými požadavky českými, vyzval v novoroční řeči vlasteneckou naší veřejnost s veškerou vroucností upřímného srdce če- ského: »Dbejme již, probůh, všickni o to, aby spravedlivé požadavky dvou- třetinové většiny českého oby- vatelstva země staly se pod kladem veškerého zákonného jednání, aby »řešení problém nůrodního« v Čechách nebylo pře veřejností politickou jako otázka uspoko- jení německé menšiny v království českém, nýbrž správně mělo za cíl uspoko- jení a vyrovnání se s národem českým l« A po této výzvě ke všem věrným Če- chům rozvinul hluboce promyšlený, ryzím patriotismem diktovaný nárys žádouc reformy zemského zřízení vla sti naší, která by měla pro blaho obo národů vrátiti zemi české svě- zákonnost a samosprávu nezbyt- nou a zároveň zabezpečit oběma » politi ckým národům země« úplnou, poctivou rov nost co do jazyka a národnosti, jako co do jich svobody občanské tak, aby nikde žádná
#17 alto_textblock #17
národní menšina v Čechách na budoucně nebyla ohrožena ve svém bytu a vývoji »Státoprávní program český asi touto dobou řešen nebude« — řekl si dr. Herold hned předem střízlivě a proto toužil zemi české vymoci zatím aspoň tu rozumnou míru své- zákonnosti a samosprávy, kteréž jest jí pro zdatný život její v nynějších poměrech ne- zbytně zapotřebí jako vzduchu. Asi tu míru svézákonnosti a samosprávy, jakou r. 1868 sami Maďaři dopřali malému království chor vatskému. Než, jak přijali Němci zdejší tyto rovně vlastenecké, jako umírněné proposice dra Herolda? Zda našel se v celém německém tisku i jen jediný list, který by je byl objek- tivně a věcně posuzoval? Zda našel se v ce- lém táboře německých politiků i jen jediný který by byl uznal za dobré diskutovati návrzích a myšlenkách čelného politika če- ského věcně, podrobně? Ani pomyšlení Nýbrž jako krocani podráždění rudým šát kem plaší se, soptí a hudrují na celé čáře němečtí pokrokáři, agrárníci, nacionálové. poslanci a žurnalisté proti němu, šmahem jej zavrhujíce, ba jako »neslýchano provokaci všeho německého oby- vatelstva Čech« jej zatracujíce. Nikdy prý na základě takových proposic nevstoupí v žádné vyjednávání — ohlašuje německá strana agrární, rovně jako učinila den před tím strana pokrokářská za vedení »umírně ného« (!) dra, Eppingra.. To stačí zajisté všemu vlasteneckému voličstvu našemu, aby postihlo, co znamenají nastávající volby sněmovní pro budoucnost našeho národa. Jakých skalopevný ch. obeznalých a zkušených bojovníků třeba vyslati v tento příští sněm, aby od- razili vítězně nebezpečí od národa našeho. jaké hrozí nám z těch chystaných smiřo- vaček, kdybychom byli proti Němcům vládě oddaným velkostatkářům nesvorní rozervaní a nestateční — v hodině rozhodné
#18 alto_textblock #18
Politické zprávy domácí. V Praze, 4. ledna. (Ríšská rad a.) Dle „Zeitu“ plenární schůze říšské rady započnou opět teprve 17. března a potrvají s velkonoční přestávkou do konce června. Červencc bude prý věnován zemským sněmům. Výbory poslanecké sněmovny započnou však pracovati již koncem ledna. V Praze, 4. ledna. (Spor českoně me cký.) Krakovská „Nov. Ref.“ zabývá se ve ví deňském dopise nynější časopiseckou potý čkou o chystaných prý smiřovačkách a projevy růz- ných politiků o sporu česko-německém. Diskuse tato — praví — různí se tak málo od všech dosavadních, že těžko připustiti, aby měla jiný výsledek, než záporný. Na dohodu Čechů s Němci, na úpravu všech sporných otázek a za- končení národnostního boje v Čechách tedy ne- dojde z té prosté příčiny, že Němci maj ještě příliš mnoho výsad, aby se jich dobrovolně zřekli. Při každém vyrovnání Němei totiž musili by něco ztratiti, neboť Čechové bez značnějších ústupků nemohou svoliti k žádné- mu modu vivendi. Na vyrovnání jest ještě příliš záhy. Čechové musejí si vymoci ještě mnoho práv, musejí míti své školy, kterých nezbytně potřebují, musejí svému jazyku vybojovati vše- chna práva v úřadech a soudech a teprve poto mbudou moci zasednouti k jed nomu stolu s Němcijako rovni srov nými a raditi se o dohodu. Teprve, až Němci budou státi před skutečným nebez
#19 alto_textblock #19
pečenstvím české invase, teprve až se přesvědčí že další válka jim může přinésti jen škodu, pok teprve budou míti skutečný ráz upřímnosti vše- chna jich tvrzení, že uznávají potřebu mírného soužití s Čechy. Dnes jednají s Čechy ještě jako s národem „méně cenným“ a p. Prade podce- ňuje „hrstku šesti milionů Čechů“, proli nimž staví 60 milionů Němců. Na tento důvod Če- chové snadno najdou odpověď; mohou proti9 milionům rakouských Němcům postaviti 16 mi- lionů Slovanů, žijících v Rakousku, nebo ukázali na 150 milionů Slovanů u porovnání s 60 mil. Němců v Evropě... Kdokoli se ujme smiřován — končí „N. R.“ — ať notáblové neb poslanci každý se po našem soudu přesvědčí, že poměry česko-německé nejsou dnes ještě takové, aby trvalý pokoj česko-německý byl možn,. Jes snad možno smluviti na jubilejní rok nějaké pří- měří (treuga dei), možno se dorozumět o té neh oné podrobnosti a učinit vzájemné ústupky, ale blouzniti o trvalém míru česko-německém jes nejmírněji řečeno předčasno. Taková dohoda ne může se státi skutkem bez současné změny ce lého ústrojí státního. V Praze, 3. ledná. (Ze vzpomínek Dunajewském.) Krakovský „Czas“ otisku- je jednu ze vzpomínek nynějšího min. finanet ryt. Korytowského, o jeho zvěčnělém bývalém chefu, ryt. Dunajewském. V době největšího napjetí mezi Rakouskem a Ruskem, kdy i stří- zliví politikové předpovídali vojnu a celá vojen- ská politika v Rakousku se soustřeďovala na tětc možné vojně, byl ministrem vojenství hr. By- landt-Rheidt. On i přednosta gener. štábu žá- dali, aby se z důvodů strategických ihned vy- stavěla trať ze Stanislavova přes Karpaty do Sigetu. Dráha měla stát více než 30 milionůa ty se zdráhal dáti min. financí Dunajewski.) Na všechny domluvy odpovídal klidně: „Nemám nedám.“ Ministr vojenství s chefem gener. štábu odvolali se konečně k radě korunní. Panovníka připravili už dřive a proto císař, zahajuje po- radu, zakončil svou řeč slovy: „Ta dráha se vystavět musí!“ Vojenští páni měli svou věc za vyhranou. Oči všech obrátily se na Dunajew- ského, jenž seděl, jak obyčejně, shirbený a o slovo se vůbec nehlásil. Když už všichni mini strové vyslovili své mínění, císař se obrátil při mo k Dunajewskému se slovy: „Co na to od poví pan ministr financí?“ A Dunajewski odpo věděl: „Račiž mě, Vaše Veličenstvo, nejmilo stivěji prominouti; pro mne neplatí „musí“ tam kde mám finanční pochybnosti.“ Vojenští pán ztrnuli, císař však, vyslechnuv pozorně další vý klad Dunajewského, rozhodl, že dráha se zatím stavěti nebude.
#20 alto_textblock #20
o loupežnících, t. j. mají býti skoleni, kdyby se protivili. Ze sedmi jmenovaných mužů tři jsou již v rukou policie. Jan Sandanský je rodilý Makedonec ze vsi Vlachu kraje melnického. Je mu 35 let a o 15. roku žije v Bulharsku v Dubnici. Také Sara- fev pocházel z Makedonie. Ale kdežto Sarafov byl pro sjednocení Makedonie s Bulharskem. Sandansk, bojuje za její autonomii. Odtud je- jich nepřátelství.
#21 alto_textblock #21
Celyňské pumy. Na žádost c. k. krajského soudu kotorského byla tomuto soudu z Cetyně poslána k odbornému ohledání jedna z pum, které byly na Cetyni u Rajkoviče nalezeny. Puma jest 8 em. vysoki, 6 cm. široká, 4 cm. tlustá a 1/4 kg. těžká. V ra- kouské komisí, jež puma ohledala, byli: děle- střelecký setník Emil Gerstl a technický dělo- střelecký oficiál Karel Mokrý jako odborní znalei, a dělostřelecký poručík Hugo Belič a prov. por. František Winter jako svědci. Komise o věei jednala dne 19. prosince po nov. kal. a sepsala nlásledující protokol. Puma popsaná, nám k ohledání daná, podl výbuchu, barvy a zápachu dýmu, jakož i podle účinku a ostatků svých po výbuchu, byla na- plněna 10 dekagramy ekrasitu a opatřena kapslí, bez níž by nevybuchla. Síla pumy byla taková, že by na 5 m ubila každého člověka, a na větší vzdálenost způsobila by mu těžké nebo smrtel- né zranění. Kdyby taková puma vybuchla v sed- nici, nebo podobné místnosti, kde by nebylo lidí, měla by za účinek, že by okna a dvéřo vyletěly. Dům by takovymi pumami nemohl býti zbořen, leda by se na mnoha místech udělaly díry do zdí. Viděli jsme již více druhů pum, ale takove nám dosud nebyly známy, nemůžeme tedy nie určitého říci, odkud by pocházely.
#22 alto_textblock #22
*
#23 alto_textblock #23
s
#24 alto_textblock #24
Východní sousedé Ruska.
#25 alto_textblock #25
Korejcí nechtějí se smířiti s osudem japon- ské provineie, který se jim. chystá, tím spiše. že drzí a sobečtí Japonci uvádějí mírný národ korejský v zoufalství také zabíráním všech pra- menů blahobytu. Protože protijaponská agitace dema, na očích japonské policie, je nebezpečná, korajští vlastenci ji přinesli do Ameriky, do San Franciska. V San Francisku Korejci vydávají denní liso „Konglin Sinbo“ (Sjednocená Korea), jenž stojí pouze dva dollary ročně a určen jest pro Koreu, kam ovšem musí být propašováván. List budí korejské vlastenecíví a hlásá, že nutno Japonce z Korey vyhnati a vrátiti jí samostatnost. Toho se dosáhne všeobecným povstáním proti vetřel- cům. List ukazuje Japoncům na příklad Rusů roku 1812, kdy zničili velikou armádu Napoleo- novu, a dokazuje, že hněvu národa žádný jař- mitel neodolá, když vzplane všeobecným požá-
#26 alto_textblock #26
Politické zprávy zahraničné.
#27 alto_textblock #27
V Praze, 4. ledna.
#28 alto_textblock #28
Bosna a Heroegovina za okupace. Sarajevská vláda vydala pragmatiku pre úřadnictvo v Bosně a Hercegovině. V ní se za povídá úřadníkům, aby byli členy kterékoli strany v zemi ať politické nebo místné. Také se jim zapovidá posuzovati skutky vlády. z spolku, kde slyší vládu kritisovat, mají hned s protestem vystoupiti a učiniti o tom úřadní oznámení.
#29 alto_textblock #29
rom.
#30 alto_textblock #30
Na obranu Filípin. Z Londýna, 2. ledna. (Pův. zpráva »Nár Listů«.) Dopisovatel »Morning Postu« ve Washing- toně, vždy velmi dobře informovaný a nikdy sensacechtivý, zaslal svému listu následujíeí telegram: Americká vláda poslala na Filipiny znační zásoby nábojů pro děla velkého kalibru, určená k obraně pobřeží, pro hmoždíře a lehké dělo- střelectvo. Není snadno zjednati si v této záleži- tosti přesných informací, ale praví se, že jak- mile připluje loďstvo do Tichého oceánu, budnu míti pevnosti a posádky filipinské zásobu náboje na pět roků.
#31 alto_textblock #31
Zatykač na vrahy Sarafova. Policejní prefekt sofijsk, vydal zatykač na vrahy Borisa Sarafova a Garvanova. Jsou to- vojvoda makedonských povstalců Jan Sandanský a jeho společníci: Todor Panica, Černopejev Čudomir Kanntardžiov, Alexandr Bujinov, por Petr Arsov a Krsto Balgariata. Budou-li dopa doni, ma s nimi naloženo býti podle zákon
#32 alto_textblock #32
FEUILLETON.
#33 alto_textblock #33
V Praze, 4. ledna. 8—. (Kronika.) Smíchovské divadlo k všnočnímu období zvláštní hrou pro lid pa- matovalo na širši obecenstvo. »Hra pro lid« je taková, jakou lid snadno pochopí, klerá mys jeho dovede hravě upoutat, tedy pobavit a ještě nádavkem nějaký idejný užitak vynese. Takové asi záměry vedly autora »Snů o Š ědrém večeru«. Sen o štěsti ! Vděčná látka A věčná zároveň, nikdy nestárnoucí! Naplňuje hlavu i srdce všech ! Pravá prostonárodní látkal Chudá dívka o Štédrém večeru se roz toužila. Proč, ach, není tak šťastna jako jiné? Má, čeho potřebuje, živí svou prací poctivě sebe i matku, má i milence hodného a ten svojí láskou ji zaručuje budoucnost! Ale, spokojena není, Něco jí schází! A vlastně mnoho! Chtěla by být bohata! Ach, bohatství, blahobyt ! Ta- kový Štědrý večer, jak ho jednou zahlédla kdesi v zámožném domě! Tak by si to přála Marně domlouvá zkušená matka! Trousí zrnka moudrosti o lichém zdání, které klame, o tom jak majelek a bohatství nezaručují nikteral štěsti a podobné pravdy ! Prázdná slova ! Koho pak přesvědčí? Jen vlastní zkušenost mobla b vyvážit jejich smysll A dívka prodělá svoji zkušenost — snem Skličena žalem a lítosti, usnula. Následují tři obrazy. Každý v jiném ovzduší, každý štědrovečerní. A středem obrazu vždy dívka sama! V domácnosti bohatého továrníka na Štádrý večer jediná dcera umírá souchotinami. Rozsvitili stromek, pod ním bohalé dary. Na stromku náhle jedna svíčička zhasne. A duše nešťastné dcerky z bohatého domu uletěla ! Ve druhém obraze je dívka ženou hodného brzdaře u dráhy. Mají děcko a šťaslnou domácnost Muž co nejdříve má být povýšen. Snad právě dnes! Na Štědrý večer! V tom venku hluk A ubohé žené přinášejí na nosítkách muže — zabilého. Konaje službu ocitl se mezi vlaky a by orzdrcen. Třetí obraz odehrává se ve šlechtické
#34 alto_textblock #34
společnosti. Pod vánočním stromkem sešla se vzácná společnost k hostině zásnubné. Komtesa na rozkaz matky podává ruku zhýralému kní- žeti. Sama milovala chudého učitele hudby Plod své lásky odevzdala cizím rukám. V chvíli rozhodné probouzí se v ní svědomí. Ne- vezme si knižete! Hodila mu k nohám sva- tební brillantový dar. Povrhne rodem a bude žít svému děcku . .. Dívka se probudila. Život, pouhý sen! Duši prostě sen na- hradí zkušenost. Dívka získanou zkušeností na byla lepšího názoru. Je z bláhových tužeb vy léčena. Bude příště spokojena a šťastna. Jenli bude zdřáva, vydělá, čeho potřebuje ! A hodného muže k tomu — více ke štěstí netřeba Ejhle, plán pro hru prostonárodní Také široký divák má prostou duši, při- stupnou snům! Naivný obraz snadno ji přenese do jiných lepších světů, mluví mocně k jeho srdci, protože k jeho fantasii. S plnou důvěrou sledoval divák ruku vyšší mocnosti, kterak v po- době andělské vždy v rozhodné chvíli zakročila a věci k dobrému obrátilai Forma hry trochu starosvětská, pravda Však to jen odpovídá požadavkům. Štroký divák ve hlubinách své duše je starosvětský. Nemůže jiný být. Jedinec pro svoji osobu, krátkodechá bytost snadno se pronikne novým názorem, vprav se do nových okolností s novým obyčejem. Ši- roká bytost lidu nemůže tak rychle obraceti ! Je bylina věkovitá, dnes ještě tyje a dýše prvky pojmů, kterými dýchala — před tisíci lety! Prostonárodnímu diváku přišlo divadlo velmi vhod. Vánoční hra smíchovská velmi se mu libila.
#35 alto_textblock #35
Prostonárodní divák chodí do divadla leda občas, tak ve sváteční chvíli! Sami jste se hodili na smíchovskou hru v abonentní večer. Abonenti jsou jiné obecen- stvo. Abonent má svoji zkušenost a proto i svoje choutky, neodevzdává se prostě divadelnímu do- jmu, ale chová již svá určitá přání, očekává něco a srovnává. Péstuje tak svoji kritiku.
#36 alto_textblock #36
Spadla opona po předehře. Zs vámi zavr těla se panička na svém místě a sděluje sou sedce svoji myšlenku: — To bude něco poučného! Nemámt kové věci ráda! Není při tom žádnále krace ! . .. Poznámka přesyceného diváka ! Chodl často do divadla, je vykoukaný, nezabaví ho všecko Sváteční divák nerozezná, je-li kus poučný či nic. Ne snad, že by neměl dost infeligence rozeznat! Ale, neuvědomí si ani! Nemá an času, ani chuti tak rozeznávat. Podlehá příliš do- jmu, který zažil a odevzdává se mu zcela. Sna později, v životě někdy, bude u něho zažilý do jem působit poučně bezděky sám ! Tím lépe Jiná výměna názorů v meziaktí. Po obraze se zabitým brzdařem, pán k paničce po nějakém rozpaku, mrzutě: — Divná věc! Co s tím obrazem tady Nic nedokazuje ! . .. — Proč myslís? . .. panička udivena. — Tak ! . .. Další výklad mrzutý divák si odpustil. Sna soudil, že by panička na jeho výklad nemohla přistoupit. A měl bezpochyby pravdu. Prosto- srdečný divák, podlehnuv illusi, nemůže přistou- pit na kritickou poznámku diváka, který si svů dojem nějakou námitkou pokazil. Předehra uvedla kritického diváka v jiste napjetí. — Dívka teď usnula ! řekl si. Bude sej něco zdát a snem bude ze svého lichého ná- zoru o štěstí vyvedena ! . . Taková je logika hry. Zcela správně ! A jejím duchu, nevěda ani jak, vyčkává kritický divák další průběh hry. — Jsem žádostiv, jaké budou ty sny řekl si. Sen první! Bohatá rodina. Dceruška umirá právě na Štědrý den! Dojemný obraz ! Tuze dojemný! Dokazuje-li však něco? Nemusíme-i umřít všichni, chudí jako bohatí? Arci, na Štědrý den je zvlášť smutno umřit ! Však, není-li sto jiných domů zámožných, kde na Štědrý večer jsou spokojeni a 8ťastni? Obra nie nedokuzuje
#37 alto_textblock #37
Námitka z logiky hry vypud la kritickéh diváka z illuse. Ještě bůře bylo s druhým obrazem! Chu dého brzdaře přinesou rodině zabitého právě n Štědrý večer! A tím se má dívka potěšit Nemůže-li se neštěsti každému přihodit? . .. Tak má kritický divák nutně svoje vrfochy. vrtoch je nepřílel dobrého dojmu. Prostý divák je vrtochů prost. Přijímá dojem jaký je a pod léhá mu bez podmínky. A v tom je jeho sila i jeho význam pro divadlo ! Je bezmezně vděčný a zasluhuje, aby bylo jeviště šetrno k pod mínkám jeho vnímavosti. A ještě cípek meziaktné rozmluvy! Dvě sousedky se bavi o Národním divadle Jedna byla mezi týdnem na »Orestei«. Sděluje své dojmy. — Danzerová, víte, hraje královnu. Král si přivedl z vojny nějaké děvče. To je slečna Gré- grova. Královna žárlí a zavraždí krále. Ale sama už má taky zase jiného. Potom přijde její syn a jako z pomsty za otce zavražd oba dva. Toho hraje Želenský . .. — A což Laudová nehraje — Ta představuje nějaké zjevení .. Krásně vypadá ! . .. — To je divné! Samá vražda! To by se mi nelibilo! poznamenává poslnehačka — Nu, víte, kus je vlastně pro studenty Člověk z toho nie nemá ! .. Ohlas darové duše! V bludišti úkolů orien tační značka! A divadlo má tolik úkolů! Také dav chce »z toho něco mít«. Z Oresteie odná- šel si zmatek pojmů a leda vzpomínky na pěkné kostýmy. Ze »Sna o Štědrém večeru« aspoň tu- šení — dobrého principul
#38 alto_textblock #38
Třetí obraz, v »šlechtickém paláci« pů sobil jediným momentem. Lichotil třídné vášni davu. Hrabata, knižata, komtesky, kněžny, co jich tu vystupuje, samý exemplář zvrhlosti Zbýralci, nemravové, osoby nejižších náru živostí. Tuze rádi si všichni dáme namluvit, že je někdo druhý horší, než jsme sami! A dav j
#39 alto_textblock #39
v těch věcech naprosto neschopen rozeznávat Uvěři všemu, co podráždí jeho škodolibost, jeho závist a třídnou nechut. Což soudíte? Je-li úkolem divadla, živit tak nízká hnutí? Arci vře celá doba tím kvasem! Denní produkce hemží se vzorky toho druhu Za sta- rých časů osoby vyššího stavu v románech i na jevišti bývaly výlupky ctnosti. Ničema, padouch nebo aspoň směšný chlap byl vždy jen nižšího rodu. Umění za všech časů se utikalo pod ochranu světských mocností. Jindy lichotilo kní- žalům, princům, urozeným. Dnes se věci obrá- tily. Doba náleži »čtvrtému stavu«. Pánem je dav. Jemu se všecko koří, jeho vášním a chout- kám se lichotí. Ale, pochlebník nikdy nemá pravdu ! Neměl ji v dobách starých, nemá dnes. A ideálem umění je přece — pravda? — A což právo satyry? Vždyť je pře známo, co nemravu i nízkého smýšlení najde se ve společnosti tak zv. urozenců! Nemá-li právo umění, třeba jen lidové, bičovat takové věci? Umění má ke všemu právo, co — doved A první povinnost umělce vždy zůstává, vy- stihnout — pravdu. Ať vtipem, ať pathosem, ale pravdu! A jak možno vystihinout pravdu o společnosti, kterou — neznám? Anebo znám jen z povrchu, z doslechu, ze společenských klepů a ze skandální kroniky? Také satyra bud má hlubší kořeny anebo — není satyra. Je-li už satyrikem, kdo si tropí úsměšky z kruhu, kam nebyl připuštěn, odkud snad byl vyloučen? Či je kdo satyrikem proto, vtipkuje-li na spo- lečnost, na kterou má vztek, protože ji nepřeje — zdání, kterým snad je obklopena? »Sny o Štědrém večeru« neměly bezpo- chyby ani v úmyslu, vyvolat více řečí. Ale druh stojí za řeč. Kdybychom měli skutečné svoje »divadlo pro lid«, opatřovalo by se vhod- nými hrami nejen pro dobu vánoční, ale pro každou dobu v roce. Dotýkalo by se všech stránek a olázek života a snažilo by se, všem se přiblížit s patřičným zřetelem na schopnost a vnímavost široké duše lidu. A to by byle teprve skutečná v ýchova té drahé dušel