#1
alto_textblock
#1
Ročník XXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli 5. ledna 1908.
#3
alto_textblock
#3
roni
#5
alto_textblock
#5
Číslo 5.
#7
alto_textblock
#7
Na ranní a odpol. Histy
předplácí sa:
v Praze v adninistraai
na měsíe
. . .
na ttvrt lota . . . . 6 K — h
s dvojí donáškou
na nl
na čivit Lata . . . . 7 K oo h
ve Blislkách
. 2 K 30D
na měsic ..
Poštou:
::
s drojí zisšlkou
r.. : k e
#10
alto_textblock
#10
V drobném prodejít
ranní číslo o sobě . . . za S
.. . . za 2h
odpelední
Va Hlialkách ns venkovši
. 10k
ranní číslo. . . .
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserátv
platí se hotově napřed
Předplacení a imserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se táž redakee
Gskárak a ezpudicu „ Národalch Lilstá“
Rukopisy se novrapeji.
#11
alto_textblock
#11
Dnešni čisle pra Prahu le o 20 stranicl.
#12
alto_textblock
#12
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v úterý dne 7.
ledna v obvyklou hodinu
polední.
#13
alto_textblock
#13
Oč půjde za nastávajících
voleb sněmovních!
#14
alto_textblock
#14
Pouhá píď necelých dvou měsícův dělí
národ náš od voleb do sněmu králov-
ství českého, které nabývají pro osud
národa našeho kromobyčejného významu,
poněvadž vláda Beckova a Němci v
sněmu z těchto voleb vzešlém chtějí
se pustit sdo řešení problému na-
rodního.« Vyslovili jsme již své podi-
vení nad tím, co to do pánův Pergeltův.
Chiarův, Eppingrův a Funkův pojednou vjelo
Exministr Prade svádí to náhlé propuknut
»smiřovací horečky« na vládu. Zjednání
pořádku národního v Čechách jest prý
»v první řadě nütností státní a žád
nou potřebou lidu« — praví v »Brüxer
Zigu.« — a proto prý jest povinností vlády
»aby všemi prostředky tento záko
nitý pořádek přivodila. Avšak tu exminist
Prade ihned zakřikuje vládu, že
nesmi při tom Čechům povoli
žádných nových ústupkův, na př.
vnitřní úřadní češtinu v té míře,
jako se již praktikovala, když
pražský vrchní soud zemský nařídil kraj
skému soudu v Chebu, aby přijímal podání
v českém jazyku . . . Za to prý ale mus
býti vyhověno požadavkům Něm-
cův po autonomii co možná da-
lekosáhlé, po dosazování něme-
ckých soudcův a úřadníkův ve
všech odvětvích a po tom, aby si
každý národ vydržoval své školství a své
kulturní potřeby z vlastního, svou vlastní
poplatností berní. Bude-li proveden zákonný
pořádek v Čechách odmituutím všech
státoprávních snah, pak je dráha volná
a z Rakouska stane se novodobý kulturní
Nepodaří li se však takovýto zákonný
pořádek, pak můžeme se dožíti znovu ob-
strukčních časů i v českém sněmu
i v rakouské říšské radě . . . hrozí pan
Prade nám i vládě. Současně oznamují
německé listy, kterak již před Vanocemi
Němci zdejší konali pilné přípravy, aby šly
do nastávajících volebních bojů pod jedním
společným praporem a heslem německo-
národním všechny strany německé, usjedno-
ceny o tom, co všechno mají v nastávajícím
»vyrovnacím sněmu« požadovat na vládě.
šlechtě i na nás. Zřídili si již za tím účelem
užší výkonný výbor, jehož předsedou je dr.
Pergelt a zpravodajem dr. Urban, který
vyzve vládu, aby jim sdělila potřebný stati-
stický a úřadní materiál a předložila svou
osnovu krajských vlád, jež hodlá
v Čechách zavésti. »Tento výkonný výbor
— oznamuje »Deutsche Presse« — poža-
dovati bude přísně národní ohra-
ničení okresův a nespustí se do
zádného vyjednávání, dokud ne-
bude tomuto požadavku vyhověno.
Při stanovení hranic těch bude dbáno roz
dělení volebních okresů v nynějším volebním
řádu říšském. Národní rozhraničení posavad
#15
alto_textblock
#15
stát.
#16
alto_textblock
#16
ních soudních okresů způsobí asi nemalé
obtíže, ježto si musí vláda vyžádati o tom
dobré zdání sněmu. Nuže, na tom, j ak
toto dobré zdání sněmu dopadne
záviseti bude všechno další postavení něme-
ckých stran k dílu vyrovnacímu. Co do
upravení otázky jazykové ve státních úřa-
dech jsou poslanci ve výkonném výboru od-
hodláni uhájiti stůj co sůj posavadn
državu Němcův, třebas věděli, že může
se o to celé vyrovnání rozbíti. Pouze když
bude zákonem němčina prohlá-
šena za jazyk jednací, kterým úřa-
dové státní spolu si dopisovat
mají, mohli by Němci v tom neb onom
požadavku Čechům vyhovět. Dále požadovat
budou Němci, aby rozdělen byl status úřad-
nictva dle národností, neboť poslední jmeno-
vání soudcův ukázalo, jak toho prospěch
německého úřadnictva žádá.«
Přibijíme tyto dokumenty pro pamě
věčnou, aby kdys šťastnější bohda potomei
naši viděli, jak zpupně troufali si mluvčí ně-
mecké menšiny v zemi české r. 1908 jiz
houkat a foukat, jakou zlostí supěli prot
dobrému právu staroslavné naš
vlasti české, v níž se jim tak dobře
vedlo, jak kladli za podmínku všelikého pří-
měří s námi: — naprosté odmít-
nutí všech státoprávních snah
Čechů se strany vlád rakouských
a jen po roztrhání jednoty země české, po
ustavení v ní zvláštního německého
území s dalekosáhlou autonomií svojí.
tedy po německém Trentinu na hra-
nicích pruských, bažili, kdežto nás pode jho
německé centralisace a germani-
sace státní dále schýliti usilovali. —
Ano, tak rozumějí ti miliusové němečtí
»míru« v Cechách. Klid hřbitovní ná-
rodu našemu připravují, zatím co míru s
dovolávají.
Či jim křivdíme? Ejhle nejnovější fla
grantní důkaz té jejich poctivé vůle:
Náš dr. Herold, postihnuv bystře nebez
pečí, jaké by nám konečně mohlo z těchto
jednostranných jako nezřízených pretens
protivníků našich německých vzejíti, kdyby
chom stále jen setrvávali v obraně a nevy-
stoupili na vzájem v čas se svý m
oprávněnými a přesně vymez-
nými požadavky českými, vyzval
v novoroční řeči vlasteneckou naší veřejnost
s veškerou vroucností upřímného srdce če-
ského: »Dbejme již, probůh, všickni o to,
aby spravedlivé požadavky dvou-
třetinové většiny českého oby-
vatelstva země staly se pod
kladem veškerého zákonného
jednání, aby »řešení problém
nůrodního« v Čechách nebylo pře
veřejností politickou jako otázka uspoko-
jení německé menšiny v království
českém, nýbrž správně mělo za cíl uspoko-
jení a vyrovnání se s národem
českým l«
A po této výzvě ke všem věrným Če-
chům rozvinul hluboce promyšlený, ryzím
patriotismem diktovaný nárys žádouc
reformy zemského zřízení vla sti
naší, která by měla pro blaho obo
národů vrátiti zemi české svě-
zákonnost a samosprávu nezbyt-
nou a zároveň zabezpečit oběma » politi
ckým národům země« úplnou, poctivou rov
nost co do jazyka a národnosti, jako co do
jich svobody občanské tak, aby nikde žádná
#17
alto_textblock
#17
národní menšina v Čechách na budoucně
nebyla ohrožena ve svém bytu a vývoji
»Státoprávní program český asi touto dobou
řešen nebude« — řekl si dr. Herold hned
předem střízlivě a proto toužil zemi české
vymoci zatím aspoň tu rozumnou míru své-
zákonnosti a samosprávy, kteréž jest jí pro
zdatný život její v nynějších poměrech ne-
zbytně zapotřebí jako vzduchu. Asi tu míru
svézákonnosti a samosprávy, jakou r. 1868
sami Maďaři dopřali malému království chor
vatskému.
Než, jak přijali Němci zdejší tyto rovně
vlastenecké, jako umírněné proposice dra
Herolda? Zda našel se v celém německém
tisku i jen jediný list, který by je byl objek-
tivně a věcně posuzoval? Zda našel se v ce-
lém táboře německých politiků i jen jediný
který by byl uznal za dobré diskutovati
návrzích a myšlenkách čelného politika če-
ského věcně, podrobně? Ani pomyšlení
Nýbrž jako krocani podráždění rudým šát
kem plaší se, soptí a hudrují na celé čáře
němečtí pokrokáři, agrárníci, nacionálové.
poslanci a žurnalisté proti němu, šmahem
jej zavrhujíce, ba jako »neslýchano
provokaci všeho německého oby-
vatelstva Čech« jej zatracujíce. Nikdy
prý na základě takových proposic nevstoupí
v žádné vyjednávání — ohlašuje německá
strana agrární, rovně jako učinila den před
tím strana pokrokářská za vedení »umírně
ného« (!) dra, Eppingra..
To stačí zajisté všemu vlasteneckému
voličstvu našemu, aby postihlo, co znamenají
nastávající volby sněmovní pro budoucnost
našeho národa. Jakých skalopevný ch.
obeznalých a zkušených bojovníků
třeba vyslati v tento příští sněm, aby od-
razili vítězně nebezpečí od národa našeho.
jaké hrozí nám z těch chystaných smiřo-
vaček, kdybychom byli proti Němcům
vládě oddaným velkostatkářům nesvorní
rozervaní a nestateční — v hodině rozhodné
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy domácí.
V Praze, 4. ledna. (Ríšská rad a.) Dle
„Zeitu“ plenární schůze říšské rady započnou
opět teprve 17. března a potrvají s velkonoční
přestávkou do konce června. Červencc bude prý
věnován zemským sněmům. Výbory poslanecké
sněmovny započnou však pracovati již koncem
ledna.
V Praze, 4. ledna. (Spor českoně me
cký.) Krakovská „Nov. Ref.“ zabývá se ve ví
deňském dopise nynější časopiseckou potý čkou
o chystaných prý smiřovačkách a projevy růz-
ných politiků o sporu česko-německém. Diskuse
tato — praví — různí se tak málo od všech
dosavadních, že těžko připustiti, aby měla jiný
výsledek, než záporný. Na dohodu Čechů
s Němci, na úpravu všech sporných otázek a za-
končení národnostního boje v Čechách tedy ne-
dojde z té prosté příčiny, že Němci maj
ještě příliš mnoho výsad, aby se jich
dobrovolně zřekli. Při každém vyrovnání Němei
totiž musili by něco ztratiti, neboť Čechové bez
značnějších ústupků nemohou svoliti k žádné-
mu modu vivendi. Na vyrovnání jest ještě příliš
záhy. Čechové musejí si vymoci ještě mnoho
práv, musejí míti své školy, kterých nezbytně
potřebují, musejí svému jazyku vybojovati vše-
chna práva v úřadech a soudech a teprve
poto mbudou moci zasednouti k jed
nomu stolu s Němcijako rovni srov
nými a raditi se o dohodu. Teprve, až
Němci budou státi před skutečným nebez
#19
alto_textblock
#19
pečenstvím české invase, teprve až se přesvědčí
že další válka jim může přinésti jen škodu, pok
teprve budou míti skutečný ráz upřímnosti vše-
chna jich tvrzení, že uznávají potřebu mírného
soužití s Čechy. Dnes jednají s Čechy ještě jako
s národem „méně cenným“ a p. Prade podce-
ňuje „hrstku šesti milionů Čechů“, proli nimž
staví 60 milionů Němců. Na tento důvod Če-
chové snadno najdou odpověď; mohou proti9
milionům rakouských Němcům postaviti 16 mi-
lionů Slovanů, žijících v Rakousku, nebo ukázali
na 150 milionů Slovanů u porovnání s 60 mil.
Němců v Evropě... Kdokoli se ujme smiřován
— končí „N. R.“ — ať notáblové neb poslanci
každý se po našem soudu přesvědčí, že poměry
česko-německé nejsou dnes ještě takové, aby
trvalý pokoj česko-německý byl možn,. Jes
snad možno smluviti na jubilejní rok nějaké pří-
měří (treuga dei), možno se dorozumět o té neh
oné podrobnosti a učinit vzájemné ústupky, ale
blouzniti o trvalém míru česko-německém jes
nejmírněji řečeno předčasno. Taková dohoda ne
může se státi skutkem bez současné změny ce
lého ústrojí státního.
V Praze, 3. ledná. (Ze vzpomínek
Dunajewském.) Krakovský „Czas“ otisku-
je jednu ze vzpomínek nynějšího min. finanet
ryt. Korytowského, o jeho zvěčnělém bývalém
chefu, ryt. Dunajewském. V době největšího
napjetí mezi Rakouskem a Ruskem, kdy i stří-
zliví politikové předpovídali vojnu a celá vojen-
ská politika v Rakousku se soustřeďovala na tětc
možné vojně, byl ministrem vojenství hr. By-
landt-Rheidt. On i přednosta gener. štábu žá-
dali, aby se z důvodů strategických ihned vy-
stavěla trať ze Stanislavova přes Karpaty do
Sigetu. Dráha měla stát více než 30 milionůa
ty se zdráhal dáti min. financí Dunajewski.) Na
všechny domluvy odpovídal klidně: „Nemám
nedám.“ Ministr vojenství s chefem gener. štábu
odvolali se konečně k radě korunní. Panovníka
připravili už dřive a proto císař, zahajuje po-
radu, zakončil svou řeč slovy: „Ta dráha se
vystavět musí!“ Vojenští páni měli svou věc za
vyhranou. Oči všech obrátily se na Dunajew-
ského, jenž seděl, jak obyčejně, shirbený a o
slovo se vůbec nehlásil. Když už všichni mini
strové vyslovili své mínění, císař se obrátil při
mo k Dunajewskému se slovy: „Co na to od
poví pan ministr financí?“ A Dunajewski odpo
věděl: „Račiž mě, Vaše Veličenstvo, nejmilo
stivěji prominouti; pro mne neplatí „musí“ tam
kde mám finanční pochybnosti.“ Vojenští pán
ztrnuli, císař však, vyslechnuv pozorně další vý
klad Dunajewského, rozhodl, že dráha se zatím
stavěti nebude.
#20
alto_textblock
#20
o loupežnících, t. j. mají býti skoleni, kdyby se
protivili. Ze sedmi jmenovaných mužů tři jsou
již v rukou policie.
Jan Sandanský je rodilý Makedonec ze vsi
Vlachu kraje melnického. Je mu 35 let a o
15. roku žije v Bulharsku v Dubnici. Také Sara-
fev pocházel z Makedonie. Ale kdežto Sarafov
byl pro sjednocení Makedonie s Bulharskem.
Sandansk, bojuje za její autonomii. Odtud je-
jich nepřátelství.
#21
alto_textblock
#21
Celyňské pumy.
Na žádost c. k. krajského soudu kotorského
byla tomuto soudu z Cetyně poslána k odbornému
ohledání jedna z pum, které byly na Cetyni
u Rajkoviče nalezeny. Puma jest 8 em. vysoki,
6 cm. široká, 4 cm. tlustá a 1/4 kg. těžká. V ra-
kouské komisí, jež puma ohledala, byli: děle-
střelecký setník Emil Gerstl a technický dělo-
střelecký oficiál Karel Mokrý jako odborní znalei,
a dělostřelecký poručík Hugo Belič a prov. por.
František Winter jako svědci. Komise o věei
jednala dne 19. prosince po nov. kal. a sepsala
nlásledující protokol.
Puma popsaná, nám k ohledání daná, podl
výbuchu, barvy a zápachu dýmu, jakož i podle
účinku a ostatků svých po výbuchu, byla na-
plněna 10 dekagramy ekrasitu a opatřena kapslí,
bez níž by nevybuchla. Síla pumy byla taková,
že by na 5 m ubila každého člověka, a na větší
vzdálenost způsobila by mu těžké nebo smrtel-
né zranění. Kdyby taková puma vybuchla v sed-
nici, nebo podobné místnosti, kde by nebylo lidí,
měla by za účinek, že by okna a dvéřo vyletěly.
Dům by takovymi pumami nemohl býti zbořen,
leda by se na mnoha místech udělaly díry do
zdí. Viděli jsme již více druhů pum, ale takove
nám dosud nebyly známy, nemůžeme tedy nie
určitého říci, odkud by pocházely.
#24
alto_textblock
#24
Východní sousedé Ruska.
#25
alto_textblock
#25
Korejcí nechtějí se smířiti s osudem japon-
ské provineie, který se jim. chystá, tím spiše.
že drzí a sobečtí Japonci uvádějí mírný národ
korejský v zoufalství také zabíráním všech pra-
menů blahobytu. Protože protijaponská agitace
dema, na očích japonské policie, je nebezpečná,
korajští vlastenci ji přinesli do Ameriky, do San
Franciska.
V San Francisku Korejci vydávají denní liso
„Konglin Sinbo“ (Sjednocená Korea), jenž stojí
pouze dva dollary ročně a určen jest pro Koreu,
kam ovšem musí být propašováván. List budí
korejské vlastenecíví a hlásá, že nutno Japonce
z Korey vyhnati a vrátiti jí samostatnost. Toho
se dosáhne všeobecným povstáním proti vetřel-
cům. List ukazuje Japoncům na příklad Rusů
roku 1812, kdy zničili velikou armádu Napoleo-
novu, a dokazuje, že hněvu národa žádný jař-
mitel neodolá, když vzplane všeobecným požá-
#26
alto_textblock
#26
Politické zprávy zahraničné.
#27
alto_textblock
#27
V Praze, 4. ledna.
#28
alto_textblock
#28
Bosna a Heroegovina za okupace.
Sarajevská vláda vydala pragmatiku pre
úřadnictvo v Bosně a Hercegovině. V ní se za
povídá úřadníkům, aby byli členy kterékoli
strany v zemi ať politické nebo místné. Také
se jim zapovidá posuzovati skutky vlády. z
spolku, kde slyší vládu kritisovat, mají hned
s protestem vystoupiti a učiniti o tom úřadní
oznámení.
#29
alto_textblock
#29
rom.
#30
alto_textblock
#30
Na obranu Filípin.
Z Londýna, 2. ledna. (Pův. zpráva »Nár
Listů«.) Dopisovatel »Morning Postu« ve Washing-
toně, vždy velmi dobře informovaný a nikdy
sensacechtivý, zaslal svému listu následujíeí
telegram:
Americká vláda poslala na Filipiny znační
zásoby nábojů pro děla velkého kalibru, určená
k obraně pobřeží, pro hmoždíře a lehké dělo-
střelectvo. Není snadno zjednati si v této záleži-
tosti přesných informací, ale praví se, že jak-
mile připluje loďstvo do Tichého oceánu, budnu
míti pevnosti a posádky filipinské zásobu náboje
na pět roků.
#31
alto_textblock
#31
Zatykač na vrahy Sarafova.
Policejní prefekt sofijsk, vydal zatykač na
vrahy Borisa Sarafova a Garvanova. Jsou to-
vojvoda makedonských povstalců Jan Sandanský
a jeho společníci: Todor Panica, Černopejev
Čudomir Kanntardžiov, Alexandr Bujinov, por
Petr Arsov a Krsto Balgariata. Budou-li dopa
doni, ma s nimi naloženo býti podle zákon
#32
alto_textblock
#32
FEUILLETON.
#33
alto_textblock
#33
V Praze, 4. ledna.
8—. (Kronika.) Smíchovské divadlo
k všnočnímu období zvláštní hrou pro lid pa-
matovalo na širši obecenstvo. »Hra pro lid« je
taková, jakou lid snadno pochopí, klerá mys
jeho dovede hravě upoutat, tedy pobavit a ještě
nádavkem nějaký idejný užitak vynese.
Takové asi záměry vedly autora »Snů
o Š ědrém večeru«. Sen o štěsti ! Vděčná látka
A věčná zároveň, nikdy nestárnoucí! Naplňuje
hlavu i srdce všech ! Pravá prostonárodní látkal
Chudá dívka o Štédrém večeru se roz
toužila. Proč, ach, není tak šťastna jako jiné? Má,
čeho potřebuje, živí svou prací poctivě sebe
i matku, má i milence hodného a ten svojí
láskou ji zaručuje budoucnost! Ale, spokojena
není, Něco jí schází! A vlastně mnoho! Chtěla
by být bohata! Ach, bohatství, blahobyt ! Ta-
kový Štědrý večer, jak ho jednou zahlédla
kdesi v zámožném domě! Tak by si to přála
Marně domlouvá zkušená matka! Trousí zrnka
moudrosti o lichém zdání, které klame, o tom
jak majelek a bohatství nezaručují nikteral
štěsti a podobné pravdy ! Prázdná slova ! Koho
pak přesvědčí? Jen vlastní zkušenost mobla b
vyvážit jejich smysll
A dívka prodělá svoji zkušenost — snem
Skličena žalem a lítosti, usnula. Následují
tři obrazy. Každý v jiném ovzduší, každý
štědrovečerní. A středem obrazu vždy dívka
sama! V domácnosti bohatého továrníka na
Štádrý večer jediná dcera umírá souchotinami.
Rozsvitili stromek, pod ním bohalé dary. Na
stromku náhle jedna svíčička zhasne. A duše
nešťastné dcerky z bohatého domu uletěla ! Ve
druhém obraze je dívka ženou hodného brzdaře
u dráhy. Mají děcko a šťaslnou domácnost
Muž co nejdříve má být povýšen. Snad právě
dnes! Na Štědrý večer! V tom venku hluk
A ubohé žené přinášejí na nosítkách muže —
zabilého. Konaje službu ocitl se mezi vlaky a by
orzdrcen. Třetí obraz odehrává se ve šlechtické
#34
alto_textblock
#34
společnosti. Pod vánočním stromkem sešla se
vzácná společnost k hostině zásnubné. Komtesa
na rozkaz matky podává ruku zhýralému kní-
žeti. Sama milovala chudého učitele hudby
Plod své lásky odevzdala cizím rukám. V
chvíli rozhodné probouzí se v ní svědomí. Ne-
vezme si knižete! Hodila mu k nohám sva-
tební brillantový dar. Povrhne rodem a bude
žít svému děcku . ..
Dívka se probudila.
Život, pouhý sen! Duši prostě sen na-
hradí zkušenost. Dívka získanou zkušeností na
byla lepšího názoru. Je z bláhových tužeb vy
léčena. Bude příště spokojena a šťastna. Jenli
bude zdřáva, vydělá, čeho potřebuje ! A hodného
muže k tomu — více ke štěstí netřeba
Ejhle, plán pro hru prostonárodní
Také široký divák má prostou duši, při-
stupnou snům! Naivný obraz snadno ji přenese
do jiných lepších světů, mluví mocně k jeho
srdci, protože k jeho fantasii. S plnou důvěrou
sledoval divák ruku vyšší mocnosti, kterak v po-
době andělské vždy v rozhodné chvíli zakročila
a věci k dobrému obrátilai
Forma hry trochu starosvětská, pravda
Však to jen odpovídá požadavkům. Štroký divák
ve hlubinách své duše je starosvětský. Nemůže
jiný být. Jedinec pro svoji osobu, krátkodechá
bytost snadno se pronikne novým názorem, vprav
se do nových okolností s novým obyčejem. Ši-
roká bytost lidu nemůže tak rychle obraceti ! Je
bylina věkovitá, dnes ještě tyje a dýše prvky
pojmů, kterými dýchala — před tisíci lety!
Prostonárodnímu diváku přišlo divadlo velmi
vhod. Vánoční hra smíchovská velmi se mu
libila.
#35
alto_textblock
#35
Prostonárodní divák chodí do divadla leda
občas, tak ve sváteční chvíli!
Sami jste se hodili na smíchovskou hru
v abonentní večer. Abonenti jsou jiné obecen-
stvo. Abonent má svoji zkušenost a proto i svoje
choutky, neodevzdává se prostě divadelnímu do-
jmu, ale chová již svá určitá přání, očekává
něco a srovnává. Péstuje tak svoji kritiku.
#36
alto_textblock
#36
Spadla opona po předehře. Zs vámi zavr
těla se panička na svém místě a sděluje sou
sedce svoji myšlenku:
— To bude něco poučného! Nemámt
kové věci ráda! Není při tom žádnále
krace ! . ..
Poznámka přesyceného diváka ! Chodl často
do divadla, je vykoukaný, nezabaví ho všecko
Sváteční divák nerozezná, je-li kus poučný
či nic. Ne snad, že by neměl dost infeligence
rozeznat! Ale, neuvědomí si ani! Nemá an
času, ani chuti tak rozeznávat. Podlehá příliš do-
jmu, který zažil a odevzdává se mu zcela. Sna
později, v životě někdy, bude u něho zažilý do
jem působit poučně bezděky sám ! Tím lépe
Jiná výměna názorů v meziaktí. Po obraze
se zabitým brzdařem, pán k paničce po nějakém
rozpaku, mrzutě:
— Divná věc! Co s tím obrazem tady
Nic nedokazuje ! . ..
— Proč myslís? . .. panička udivena.
— Tak ! . ..
Další výklad mrzutý divák si odpustil. Sna
soudil, že by panička na jeho výklad nemohla
přistoupit. A měl bezpochyby pravdu. Prosto-
srdečný divák, podlehnuv illusi, nemůže přistou-
pit na kritickou poznámku diváka, který si svů
dojem nějakou námitkou pokazil.
Předehra uvedla kritického diváka v jiste
napjetí.
— Dívka teď usnula ! řekl si. Bude sej
něco zdát a snem bude ze svého lichého ná-
zoru o štěstí vyvedena ! . .
Taková je logika hry. Zcela správně ! A
jejím duchu, nevěda ani jak, vyčkává kritický
divák další průběh hry.
— Jsem žádostiv, jaké budou ty sny
řekl si.
Sen první! Bohatá rodina. Dceruška umirá
právě na Štědrý den! Dojemný obraz ! Tuze
dojemný! Dokazuje-li však něco? Nemusíme-i
umřít všichni, chudí jako bohatí? Arci, na
Štědrý den je zvlášť smutno umřit ! Však,
není-li sto jiných domů zámožných, kde na
Štědrý večer jsou spokojeni a 8ťastni? Obra
nie nedokuzuje
#37
alto_textblock
#37
Námitka z logiky hry vypud la kritickéh
diváka z illuse.
Ještě bůře bylo s druhým obrazem! Chu
dého brzdaře přinesou rodině zabitého právě n
Štědrý večer! A tím se má dívka potěšit
Nemůže-li se neštěsti každému přihodit? . ..
Tak má kritický divák nutně svoje vrfochy.
vrtoch je nepřílel dobrého dojmu. Prostý divák
je vrtochů prost. Přijímá dojem jaký je a pod
léhá mu bez podmínky. A v tom je jeho sila
i jeho význam pro divadlo ! Je bezmezně vděčný
a zasluhuje, aby bylo jeviště šetrno k pod
mínkám jeho vnímavosti.
A ještě cípek meziaktné rozmluvy!
Dvě sousedky se bavi o Národním divadle
Jedna byla mezi týdnem na »Orestei«. Sděluje
své dojmy.
— Danzerová, víte, hraje královnu. Král si
přivedl z vojny nějaké děvče. To je slečna Gré-
grova. Královna žárlí a zavraždí krále. Ale
sama už má taky zase jiného. Potom přijde
její syn a jako z pomsty za otce zavražd
oba dva. Toho hraje Želenský . ..
— A což Laudová nehraje
— Ta představuje nějaké zjevení ..
Krásně vypadá ! . ..
— To je divné! Samá vražda! To by se
mi nelibilo! poznamenává poslnehačka
— Nu, víte, kus je vlastně pro studenty
Člověk z toho nie nemá ! ..
Ohlas darové duše! V bludišti úkolů orien
tační značka! A divadlo má tolik úkolů! Také
dav chce »z toho něco mít«. Z Oresteie odná-
šel si zmatek pojmů a leda vzpomínky na pěkné
kostýmy. Ze »Sna o Štědrém večeru« aspoň tu-
šení — dobrého principul
#38
alto_textblock
#38
Třetí obraz, v »šlechtickém paláci« pů
sobil jediným momentem. Lichotil třídné vášni
davu. Hrabata, knižata, komtesky, kněžny, co
jich tu vystupuje, samý exemplář zvrhlosti
Zbýralci, nemravové, osoby nejižších náru
živostí.
Tuze rádi si všichni dáme namluvit, že je
někdo druhý horší, než jsme sami! A dav j
#39
alto_textblock
#39
v těch věcech naprosto neschopen rozeznávat
Uvěři všemu, co podráždí jeho škodolibost, jeho
závist a třídnou nechut.
Což soudíte? Je-li úkolem divadla, živit tak
nízká hnutí?
Arci vře celá doba tím kvasem! Denní
produkce hemží se vzorky toho druhu Za sta-
rých časů osoby vyššího stavu v románech i na
jevišti bývaly výlupky ctnosti. Ničema, padouch
nebo aspoň směšný chlap byl vždy jen nižšího
rodu. Umění za všech časů se utikalo pod
ochranu světských mocností. Jindy lichotilo kní-
žalům, princům, urozeným. Dnes se věci obrá-
tily. Doba náleži »čtvrtému stavu«. Pánem je
dav. Jemu se všecko koří, jeho vášním a chout-
kám se lichotí. Ale, pochlebník nikdy nemá
pravdu ! Neměl ji v dobách starých, nemá dnes.
A ideálem umění je přece — pravda?
— A což právo satyry? Vždyť je pře
známo, co nemravu i nízkého smýšlení najde se
ve společnosti tak zv. urozenců! Nemá-li právo
umění, třeba jen lidové, bičovat takové věci?
Umění má ke všemu právo, co — doved
A první povinnost umělce vždy zůstává, vy-
stihnout — pravdu. Ať vtipem, ať pathosem,
ale pravdu! A jak možno vystihinout pravdu
o společnosti, kterou — neznám? Anebo znám
jen z povrchu, z doslechu, ze společenských
klepů a ze skandální kroniky? Také satyra bud
má hlubší kořeny anebo — není satyra. Je-li
už satyrikem, kdo si tropí úsměšky z kruhu,
kam nebyl připuštěn, odkud snad byl vyloučen?
Či je kdo satyrikem proto, vtipkuje-li na spo-
lečnost, na kterou má vztek, protože ji nepřeje
— zdání, kterým snad je obklopena?
»Sny o Štědrém večeru« neměly bezpo-
chyby ani v úmyslu, vyvolat více řečí. Ale
druh stojí za řeč. Kdybychom měli skutečné
svoje »divadlo pro lid«, opatřovalo by se vhod-
nými hrami nejen pro dobu vánoční, ale pro
každou dobu v roce. Dotýkalo by se všech
stránek a olázek života a snažilo by se, všem
se přiblížit s patřičným zřetelem na schopnost
a vnímavost široké duše lidu. A to by byle
teprve skutečná v ýchova té drahé dušel