#1
alto_textblock
#1
5olou 9 KAopzI 5A0foronoď ( e
Jupoqoqo noas
so nouA KusAod 9am zyuou ŠInISožd (.
#2
alto_textblock
#2
v ouať nouez nouses seup nq eom AOUO yII
AAouoo ezjuad j9m áq uequzng Kqápy upazado
ezpnou is 9p » mega toj A oq9Auzdeu 1sof 1sop
» noAuz
-z 9uI puu nopzaq« Áq (eyupoods oqe[ oq9wuqog
09 JuÁu) u zm9u A Aomqung numor ou9qu
nsouqozpod 9ze9u is nnousmodid omaepnu es jesnoyod
ÁA ou z ogeuE AOuo neou op es nouzu
He AVUJus9 q9Ksozd ! »npudyz oqpuvp« z Ipí
pusmsjods osujod mednsyz lzem ojpnojq ove[ oyo o
ez uejsámuz youavsop osm uu JuAad jostyd Kpnu
9ups UpOU A JIAIs JÁq zápy 9Axu
qno oqJepom oqpAnad
zRIA 9s J9sozo1 oVe IA A B » ne A JeuRu-
-5q I meje« : 9uomnjs is opna zi jezvyopo v 91sIfau
mequmng j9p9aodpo » oupaí esa o1 1m 1sef zipng«
»ojipnu esA O1 SRA ÁqÁpy — 1882 nom eu — sva
sndozd 9uEsO9zoA 9a noge s 1s nisoqsod (nu
nq 8 1d oq9 oUO mo 9USO JABIqod oq9rs
-uaz 1 oq9sznu apozounoAp HspI eotunuojm VAnad
DeqnA E 1OAoUpsI,d VToI oj9mn o, nos[ O
JSEz 9J9s9A es JMxej
#3
alto_textblock
#3
9uorí
oq os ezm »n 9pu nos nynzp o9-
»s9m oqJuIuA nsou
-p9ods ÁUja IZVAzoz ÁqR 5ad upoy nosfeu AJTo gou
(. »Áuedop IIO pavpusIS« ez 9a0I9TA osuÍ qeuB (a PInop
#4
alto_textblock
#4
nejt
ugjsd
#5
alto_textblock
#5
rnrea
#6
alto_textblock
#6
Ave oyef jusna 9ufes 9panzd A nosí n 9prrT«
-xEJV 9uza J9p9Aodpo »ojipIan v noumu es oyplog«
» nmejvH A
oliz ud opye quzng es Asod » moja«
»oU9A8 naozyu oq9vons
usod os sypzAeu -9u n Ipy SeqnA gopnq uIzeu e
sjun K Izou nuAopua odol zayojs poatz oz os nopoaop
oje q5a pd nunosop Iuu 9os JN pII VP5apnou
u9A o9u oym eje qo5As go5uAtpod JAjszoumí ju n
snudg Aupoz o9 mejod ujovcop mesí vl u KA9ISAnu
vujíud uysoup pAosouua uues jud nuH A«
9As nseI A nsouqÁv
od 9AopAvado eznIA s mqung es IPzVy »4 8pY«
»9uI9Az 5ySpII 5AId uSA tuB, SIzIuds
: meAo nIZA 1s 9Isn ouvq5p 5asIÍ eu njods
mood omepíud u 9Aouo njeou A es ompmes nuIpou
BZ«UqOAS I8 9qo u JeAxE 9p9Aodpo »'oq9Ay Bajuu
oqjusuA z HavqÁA nyovaq 92 mjsnu E 0Az oU9ysa0Á
oAou ous VupoUnApod ou Ápo, n nzvy(«
ejejnyouz uvquang JepaAodpo »opad nooono juuep
nayodmos A Izeu noqes pejd ougu oju tJpIAON«
39j/ os ez » 5umjskqo
noupaf 9qo, pnso ouqKA n os 9z SIISÁ-
»upeqoA JAzo uIÍ u osop Áqe q9UB PyIVA PIÁg
Aqe ad 1s qÁq npAvado s qÁq IId« JII IRACp
1yod »1 od ze oqo B0az mym ez mJAPId
uaAozyz 9ugorz
1 o9z1z01 9uo od nozuozd es IBÍ II9Mxu
» pu PIN : eu o — qysud
z1fef py2n q9uopuduzou z uof 9isof mojod a uraou z ueí
#7
alto_textblock
#7
TuypÁA oupoTodpo
#8
alto_textblock
#8
ZGE VIS O9UOAqZ oz KuAoďo nosf Z—9 Aqupmg
#9
alto_textblock
#9
— 12 —
#10
alto_textblock
#10
— 9
#12
alto_textblock
#12
jaké to vlasy !« zvolal bezdečně Ralf, když hrabě
s vlídnou blahosklonnosti potřásl mu hřívou svou na
pozdrav vstříc.
Uniknuv s jemnou obratností hezké průvodkyni
svojí, Burnham, rozveselen i znaven, hledal Maxwella,
kterýž se skláněl právě nad roztomilou jakousi dámou
malé postavy a jenž šeptal k ní slova, jichž horoucnost
ze lži usvědčovala pověstnou jeho lhostejnost k ženám,
jakouž se Maxwell rád chlubíval. Obklopen tvrzemi, jakéž
tvořila roucha některých dam — pohlaví toto u velikém
počtu zdobilo hradby těchto síní — Burnham naslouchal
trpělivě hudbě, deklamacím, básním a předčítání, jež har-
lemskou společnost (mužskou i ženskou) naplňovaly oči-
vidně velikou rozkoší. Jsa společenských způsobů příliš
dokonalých, než aby se podíval na hodinky své, Barnham
bloudil očima svýma od tváře ke tváři, když byl se
marně snažil zrakovou telegrafií odpoutati Maxwella od
hezounké, malé společnice jeho. Žel, nadarmo. Nížea
níže klonila se zamilovaná hlava Maxwellova. Tlumeněji
a tlumeněji zněl něžný přízvuk zrádného hlasu jeho,
temnější a temnější byl ruměnec na tvářích malé ženy, se-
dící po boku jeho.
Náhle ale Burnham trhl sebou právě ve chvíli, když
byl se zadíval do přítmí výklenků, kam dámy byly se
uchýlily před vlnami melodií a před hlučným, ale ducha-
prázdným klábosením »literátů«. »Přisámbůh,« zamumlal,
»toť žena, jež není na místě zde, v tomto cirkuse. Přál
bych si viděti tvář její«.
A co viděl blaseovaný Ralf Burnham? Ženu
v plném květu života a v plné síle — pravou to dceru
bohů! postavy vysoké a tvarů tak rozkošných, že po
ženě takové bezděčně na promenádě otočí se všechnyl oči.
#13
alto_textblock
#13
»Lásce a politice!« odpověděl Maxwell jako zhrdavý
vítěz. »Prostředky moje na tu ni onu nestačí.«
Rachot kol na pověstném dláždění novo-yorském zne-
možnil každý další hovor. Burnham dýmal dále z doutníku
svého a snil o tajném osudě, který jej teprve čeká,
i o románu, po němž dychtila ohnivá duše jeho, a roz-
přádal myšlenky své dále ještě o nemožnosti naprosté,
aby tajemstvím obestřel kolotavý život svůj na ulicích
Nového Yorku pravšedního.
Probrav se z těchto myšlenek svých, když povoz
rozjel se po asfaltu boulevardu, tázal se: »Jaká žena
jest vlastně paní Selina Francisová?«
Maxwell odpověděl s úsečností epigramní: »Žena
prostředního věku, vdova, názorů pokročilých — nadaná,
mní kol sebe shromážditi neobyčejnou společnost —
vážná, pohostinná — poctivá — otvírá dvéře dokořán
talentům a tak dále a tak dále.«
Burnham úpěl v duchu. Smrtelná nuda jeho roz-
ptýlila se ale na ráz, když ocitl se v domě hostitelky.
V pěti minutách byl očarovaný Ralf jen malým
úlomkem skla, v lidském a rychle se točícím kaleidoskopu.
Když byl představen paní Selině Francisové, zatáhl
Maxwella stranou a z koutka, přiznivého pro pozorování,
sledoval výjev před sebou. Ve středu salonů hostitelka
(žena postavy vysoké a hranaté, s vážným výrazem ve
tváři) přijímala holdy mnohojazyčného shromáždění. Mezi
tím Burnham, se rtem poněkud pohrdlivě ohrnutým, pře-
hlížel zástupy hostů a čas od času uráčilo se mu pro-
nésti kritickou nějakou poznámku, kteráž bavila neoby-
čejně jeho tuláckého soudruha. »Maxwelle,« zašeptal, »tito
lidé nemají žádného vážného postavení ve společnosti;
Amerika je odvrhuje. Není žádného pojítka mezi New-
-čarodějna-