#1
alto_textblock
#1
medžliů. Je přesvědčen, že by to nebylo příjemno
žádné porské straně a nemyslí, že by uveřej-
nění těch listin Persii prospělo. K dal-
šímu dolazu prohlásil sir Edvard Grey, že Anglie
a Rusko spojily se ke společným kro-
kům u šacha, aby ho přiměly, by dostál
svým slibům o svolání parlamentu. Po-
chyboval však poněkud o správnosti tohoto kroku,
kterýž je jakousi úchylkou od přísné zásady, nevmě-
šovat se. Za to však mohly by nepokoje v Persii déle
potrvati a přivoditi větší nebezpečen-
ství, které by vedlo k nutnému zakročení jednéči
druhé mocnosti.
#2
alto_textblock
#2
Z francouzské sněmovny.
Z Paříže, 26. listopadu. (K. k.) (Další roko-
vání o rozpočtu ministerstva záleži-
tostí zahraničních.)
Posl. Pressensé připojuje se k výkladu zpra-
vodaje a praví, že nevěří v osud, který navždy vytvo-
řil rozpor mezi Francií a Německem. Francouzské
vlády, praví řečník, nechtěly nikdy válku na odvetu.
(Pohnutí.) Z výkladu ministra zahraničních záležito-
stí poznal, že rusko-francouzská dohoda spočívá na
uznání daného stavu teritoriálního v Evropě a na
konečném uznání frankfurtského míru. Řečník praví,
že proletariát jest veskrze smýšlení protimilitaristi-
ckého. (Hluk.) Řečník mluví proti válce a prohlašuje
na konec, že proletariát, který několikráte zachrání!
republiku, žádá od Francie, aby s Německem učinila
totéž, co učinila s Anglií, aby zabráněno bylo dru-
hým Metám, druhému Sedanu. (Odpor v celé
sněmovně. Pochvala na nejkrajnější levici.)
Posl. Jaurs snaží se dokázati, že francouzská
politika je plná rozporů. Zmiňuje se s uznáním
o převratu v Turecku, přechází pak k událo-
stem v Persii a vyzývá vládu, aby Rusku dopo-
ručila v Persii nezištnost.
Ministr zahraníčních záležitost
Pichon praví, že francouzská politika byla vždy-
cky jednotná. Co se týče poměru Francie k Ma-
rokku, budeme i nadále se snažiti, aby anarchie
v Marokku byla skoncována mezinárodní do-
hodou. Oproti posl. Pressensovi prohlašuje ministr,
že lituje, že našel se poslanec, který vzhledem k ny-
nější krisi neposuzuje parlament, veřejné mínění
vladu tak spravedlivě, jak to jednomyslně činí cizina.
(Hlučná pochvala.) Vláda sotva mohla jinak jednati
jona hájila práv země a zájmů celého světa, nebot
šlo o zásadu rozhodčího soudu a takřka o mír a
spravedlnost. Žádná vláda nébyla by jednála jinak
nechtěla-li souhlasiti s ponížením. (Nová pochvala
Ministr praví o východních záležitostech“
Francie na přání interesovaných mocností, zejména
knížete Ferdinanda, zasáhla jako sprostřed-
kovatel. Francie usilovala stejně jako Italie o s vo-
lání konference, která by vyřídila všechny
otázky. Francie interesuje se o svobodný rozvoj mla-
dého Turecka a myslí pauze na zacho vá ní
míru v Evropě. V tomto smyslu intervenovala
Francie ve Vídni, v Cařihradě a Bělehradě. Fran-
cie se vynasnaží, aby vyhověno bylo
zájmům Srbska a Černé Hory a bude brá-
niti porušení míru. (Pochvala.) Vláda doufá, že čtyři
ochranné mocnosti Kréty urovnají záležitosti Ře-
cka a Turecka. Nikdo nechť nepodezřívá akci Francie,
neboť Francie nežádá pro sebe žádných výhod. (Hluě-
ná pochvala.)
Posl. Ribot prohlašuje, že schvaluje prohlášen
ministra Pichona a lituje, že poslánec Pressensé, kte-
rý je členem diplomacie, promluvil zde takovou řeč
Francie vždycky přála si míru, obnovila vš al
svoji armádu způsobem, který vzbudi
obdiv světa. Francie neuzavřela aliance s Ru-
skem aby vedla válku, nýbrž aby uhájila důstojnos
Francie. Bylo dobře, že byla obnovena ve světě rov-
nováha, aby Francie závisela nyní n
vlastní vůli. Řečník popírá tvrzení Pressenséovo
že se Francie zavázala schváliti ztrátu Elsasku -Lo
trinska. Ribot vytýká Pressenséovi, že mluvil o roz-
čilení, vzbuzeném událostí, odehravší se mezi Ně-
meckem a Francií a praví, že v té příčině nejev ilo
se ve Francii žádné zvláštní rozechvě-
ní; takové rozechvění jest ovšem pochopitelné, jde-li
o událost mezi dvěma národy, které dbají stejně žár-
livě své cti. V r. 1905, praví řečník, byli jsme snad
poněkud méně připraveni, od té doby učinili jsme
však, čeho bylo třeba. Armáda byla pohotově. Řečník
brojí proti tvrzení posl. Pressenséa, že proletariát
netáhl by do války, a prohlašuje, že v takových do-
bách vytrhli by všichni Francouzi svor-
ně na hranice. Před několika dny, praví řečník,
seznala vláda, že jest podporována veřejným míně-
ním a tiskem. Můžeme býti pyšni na své jednání.
Po krátké odpovědi posl. Pressenséa a po
prohlášení ministra zahráničních záležitostí Picho-
na, sdělivšího, že se zřetelem na vzájemně styky,
nastalé mezi Francil a Anglií, dlužno doufati, že obě
vlády dohodnou se o události, zběhnuvší se v St.
Pierre de Miquelon, bylo povšechné rokování skon-
čeno a rozpočet ministerstva zahranič-
ních záležitostí schválen v prostém hla-
#3
alto_textblock
#3
sování
#4
alto_textblock
#4
Příští schůze bude zejtra dopoledne.
#5
alto_textblock
#5
Turecký velevyslanec v Římě.
Z Říma, 25. listopadu. (K. k.) Král přijal dnes
obvyklým způsobem tureckého velevyslance Ciu paše
jenž odevzdal mu svůj pověřující list.
#6
alto_textblock
#6
Iinlský tisk proti demonstracím.
Z Říma, 26. listopadu. (K. k.) Všechny listy,
socialistický „Avanti“, odsuzují příkře projevy stu
dentů před velevyslanectvími a vyzývají demonstran
ty, aby dbali posvátnosti pohostinství, jež velevysla
nectva požívají. Z několika menších měst docházej
zprávy, že došlo tam k nepatrným studentským de
monstracím.
#7
alto_textblock
#7
Rakousko a Anglie.
Z Londýna, 26. listopadu. (K. k.) Rakousko
uherský velevyslanec hr. Mensdorí
měl delší rozmluvu s ministrem zahraničních zále
žitostí.
#8
alto_textblock
#8
Rozpory mezi Němci.
Dlužno uznati, že německé časopisy umějí
a dovedou účinně podporovati postavení a po-
stup německé politiky i německých politiků-
nejen tím, co o nich píší, nýbrž také tím, jak
o nich referují a jak činy jejich vykládajia
německé veřejnosti srozumitelnými činí. Tato
methoda patrna je také dnes.
Mezi Němci vůbec a mezi českými zvláště,
vznikly četné a značné rozpory. Něme-
cká žurnalistika je zjevně zmírňuje. Přece však
nemohla se vyhnouti sdělení, že ve včerejší
schůzi německých poslanců z Čech byl před-
mětem ostře odmítané kritiky vstüp dra.
Schreinera do nynějšíhominister-
stva. Názory vyměňovány byly tak ostře, že
dr. Schreiner prohlásil, že ani den nezůstane
ministrem, »kdyby i jen stín nedůvěry na něm
spočinul.«
Ti Němci, kteří dru. Schreinerovi vytýkali
že svým vstupem do vlády je překvapil, řekli
sice, že proti jeho osobě nemají námitek,
ale pronášeli pak různé pochybnosti vůči úřad-
nickému ministerstvu jako takovému. A vytýkali
dále, že při vstupu dra. Schreinera do kabinetu
jednalo se proti dřívějšímu usne-
sení, dle kterého parlamentní ministři němečt
měli býti do kabinetu vysláni teprve z plně
schůze svobodomyslných poslanců německých.
Přátelé dra. Schreinera odvětili, že toto
usnesení platilo vlastně jen pro případ sestavení
ministerstva plně parlamentního a dr. Schreiner
musil se sám hájiti výkladem, že jeho vstup do
vlády neznamená — ujmu pro českoněmecké
poslance! Jiní zase vykládali, že bar. Bienerth
dle svých rozprav s čelnými poslanci něme-
ckými byl s to, dra. Schreinera pojmouti do
své kandidátní listiny ministerské. Také se uji-
šťovalo, že německý úřadník jako německý mi-
nistr krajan by Němcům nestačil a že by byl
slabou protiváhou ministrů-krajanů českéhoa
polského.
Dr. Schreiner však měl přes to ve včerejší
schůzi svých krajanů těžké postavení, ježto mu-
sil prohlásíti, že odstoupí hned, jakmile by po-
znal, že beznadějny jsou snahy, se kterými mi-
nisterský úřad přijal. Konečně přijala schůze
projev, jímž účastníci její uznávaji poměry, z
jakých došlo ke vstupu dra. Schreinera do
vlády; zároveň prohlásili, že trvají na poža-
davcích, které bar. Bienerthovi předložili a před-
pokládají, že také německý ministr krajan na
nich trvá a setrvá.
Tento projev považují sami Němci za do-
hodu, jíž konečně mezi sebou dosáhli. Jiná ne-
shoda mezi nimi však ještě trvá. Včera měla
se konati plenární schůze všech svobodomyslných
poslanců, ale byla odřeknuta, poněvadž vznik
rozpor mezi německými pokrokovci a radikály,
a mezi německými lidovci. Pokrokovci a radi-
kálové chtěli založiti svaz českoněmeckých po-
slanců, o němž řekli, že by pronikavěji hájil
zájmy jejich nežli sdružení všech némecko-svo-
bodomyslných poslanců vůbec. Čeští Němci tedy
se srazili s Němci z ostatních zemí. Alpští
Němci však zaujímají stanovisko jiné; zamítají
separatismus Němců českých a aby je přivedl
k rozumu, slibují jim všemožnou podporu
Tento rozpor řešiti bude dnes zvláštní komise,
složená po pěti členech z německých pokro-
kovců, lidovců z alpských zemí a radikálů.
#9
alto_textblock
#9
Denní zprávy.
— »Poslední napomenutí« německých
poslanců. Ve včerejší schůzi německých po-
slanců na říšské radě bylo jednáno o stále
opětujících se útocích a násilnostech proti ně-
meckému obyvatelstvu v Praze, obzvláště proti
německým studentům a přijato v té příčině ná-
sledující usnesení: »Němečtí poslanci z Čech
zasílají vládě posední napomenutí.
aby německým studentům věnovala nejúplnější
ochranu proti českým útekům.« Jednomyslně
projeveno prý také ode všech řečníků mínění,
že pro případ, že by se v zemském hlavním
městě českém měly dále odehrávati známé
skandální scény, museli by němečtí poslanci
z Čech z toho vyvoditi nejkrajnější důsledky
nejen v parlamentě, nýbrž také ve své domo-
vině (?) Hned po schůzi dostavila se ku před-
sedovi ministerstva deputace, posl. Pacher, dr.
Michel a Stransky, vedená ministrem krajanem
drem. Schreinerem, aby na bar. Bienerthovi v pro-
vedení usnesení německých poslanců z Čech co
nejdůraznějším způsobem napo-
sled vyžádala si intervenci vlády
v ten smysl, aby konečně jednou učiněna byla
přítrž násilnému řádění pražské pouliční
#10
alto_textblock
#10
chátry (píše »Prager Tagblatte) proti ně-
meckému obyvatelstvu, zvlášté proti něme-
ckým studentům. Všichni tři poslanci vyklá-
dali předsedovi ministerstva poměry v Prazea
zastávali s největším důrazem vůči
němu usnesení německých poslanců z Čech,
činíce jej na to pozorným, že trpělivost
německého obyvatelstva v Če-
chách jest vyčerpaná. Nebude-li
Němcům od vlády poskytnuta
nejvydatnější a nejenergičtější
ochrana, mohlo by prý velmi leh-
ce k tomu dojíti, že by od německé-
ho obyvatelstva v Čechách na českých
menšinách v německém jazykovém
území žijicích vykonána byla odveta.
Předseda ministerstva vzal prý na vědomí tyto
výklady a slíbil, že se s místodržitelem v Če-
chách dorozumí v příčině splnění vy-
slovených požadavků. — Vůči této
události a zvláště vůči pohrůžkám německých
poslanců nedostává se nám téměř odvahy
k tomu působiti na pražské obyvatelstvo uklid-
ňujícími slovy. Jednání německých poslanců
z Čech je stejně infámní jako perfidní, poně-
vadž zakládá se na očividné prolhanosti.
Tať pak dokazuje se dvěma naprosto
nepopíratelnými fakty. Jeden z nich
jest, že ochranná opatření pro buml. pražských
buršáků jsou vrcholem všeho, co
pražská policie vůbec činiti může,
neboť na ochranu každého buršáka Na příkopě
bumlujícího jest pohotově nejméně tré mužů
státní policie, druhý fakt pak je ten, že zvířecké
běsnění proti českým menšinám v německém
jazykovém území skutečné už nesnese žádného
stupňování. Že němečtí poslanci vyhrožují ná-
čelníku vlády hromadnými zločiny ve
řejného násilí, to už nepřekvapuje ve
státu, voněmž se vládne jenom znásilněním
práva a v němž vláda vždycky jde s tou stra-
nou, kteráž ve znásilňování zákona nezná žád-
ného ohledu. Co chtěji němečtí poslanci, aby
se v Praze stalo? Má snad každý při bumlu
na mrknutí buršákovo zatčený Čech býti hned
postaven ke zdi na dvoře tarouccovského, nyní
policejního paláce a zastřelen? Či mají býti
davy, proti buršáckému tajtrlictví protestu-
jící hned na místě probodány a palaši
jizdné policie rozšavlovány? Ano: »ma-
sakr, masakr!« to je to pravé slovo,
které mají německé deputace na jazyku, a které,
kdyby měly úplnou odvahu svého hromadně
zločinného chtíče, by také bez okolkujících
frásí přímo vyslovily, jako to udělala plavá
bestie v »Prager Tagblattu«, když přímo
žádala vojenské vypořádání zbraní s Prahou.
Zášť Němců proti Praze, která se brání svému
prznění buršáckými zvyky, drzostí a bezednou
hloupostí stejné urážlivými, jest ohromnáa
ohromnost její pochopitelná. Každé slovo, které
pronesou v té přičině, jest lží. Lží jest, mluví-li
Němci o pražském německém obyva-
telstvu »deutsche Bevölkerung
Pragse (!!), neboť osm stotin obyvatelstva ne-
může činiti nárok na toto označení a nemůže
vnucovati 92 procentům skutečného obyvatelstva
své národní zvyky ke strpění a vtiskovati ce-
lému městu na nejživější třídě národnostní pe-
čeť osmi procent obyvatelstva, z nichž snad ani
dvě nejsou skutečnými Němci. Každé nedělní
poledne na pražském Příkopě jest jenom vždy
důraznějším a eklatantnějším důkazem marnosti
německých snah za německým karakte-
rem Prahy. Zatím co se německé listy a
ankety prou o heslo »Los von Prag«, je pro-
ces tento už rozhodnut docela oči-
vidně a definitivní jeho vyřízení
serjenom každou bumléřskou ne-
dělí urychluje. Němečtí profesoři a poli-
tikové vodíce německé bumly na Přikop, tara-
síce Pražanům nejživější třídu jich města
pro demonstrace s prušáckou »Wacht am
Rhein« udílejí jenom české Praze ex-
tense v národní probudilosti s experimenty.
Je to ostrý vesikator, toto každonedělní trýznění
Prahy policejním a místodržitelským oktroyem
bumlu, ale vzhledem k tomu, že národní cit
jistých vrstev i v samém studentstvu českém
jistými vlivy tak byl otráven, jak dokázala loň-
ská Wahrmundiada, možno říci, že takový úpa-
dek se už víckrát opakovati nebude. Němei
pražští žádají, aby na oslavu jubilea Redea
Lesehalle bylo Praze — puštěno žilou. Kla-
dou své ultimatum. My v předvečer tohoto ka-
siňácko-buršáckého bacchanale rovněž vyslovu-
jeme pražským Němcům poslední vý-
strahu a.