#1
alto_textblock
#1
s národními právy — ne pouze ten náš kabát
nýbrž i košili pod ním.
#2
alto_textblock
#2
Denní zprávy.
#3
alto_textblock
#3
V sobotu dne 24. prosince 1904
odpolední číslo za příčinou Ště-
drého večera vydáno nebude. V ne-
děli dne 25. prosince t. r. vyjdou »Ná-
rodní Listy« ráno v obvyklou hodinu.
Inseráty pro toto vánoční číslo »Nár.
Listů« přijímá naše administrace také
v sobotu dne 24. t. m., avšak nejdéle
do 12. hodiny polední.
Po vánočních svátcích vyjdou
»Národní Listy« v úterý dne 27. pro-
since t. r. o 12. hodině polední.
— Šafaříkova deska pamětní. »Prager
Tagblatt« přináší autentické sdělení, podle něhož
»Lesehalle« prý nemá nikterak v úmyslu, Šafa-
říkovu desku zakrývati. Na základě usnesení
valné hromady jest vázána desku se-
jmouti. Ježto však až dosud bylo mnoho
jiných prací a spolková tabule musila býti na
domě upevněna, byla už deska Safaříkova za-
kryta. Jak se samo sebou rozumí, nebude prý
deska zničena, nýbrž odevzdána bude některé
mu spolku anebo universitě. Není pravda, že
prý se kupci domu zavázali, desku na domě
ponechati, to »Lesehalle« neučinila a také nen
k tomu knihovně zavázána. Při zakoupen
domu výslovně prohlásila, že de-
skou naloží, jak za dobré uzná.
Český tisk nechť prý si nyní věc vyřídí s bý-
valým majitelem domu, professorem Maškem.
Ke karakteristice tohoto výtečníka dodán ta-
kovým prohlášením ovšem závěrečný, ale nej-
významnější rys. Bylo by mu přece bývalo
lehko v kupní smlouvě vymoci si nějaký modus
v příčině čestnějšího jakéhos naložení pamět-
ným kamenem nad vchodem do domu, mohl si
přece výslovně vymíniti, má-li býti deska sňata,
aby byla vydána museu, ale ponechati desku
vůbec na německé zvůli a to ještě po výslov-
ném a bezohledném prohlášení kupujících, tot
čin jakékoli kvalifikace neschopný.
— Kterak nejvyšší písaři moravští dove-
dli se svými němčícími králi mluviti. Z ori-
ginálu, uloženého v říšském finančním ar-
chivu ve Vídni, uveřejňuje Nk. ve »Zvonu« vy-
soce zajímavý list, zaslaný od nejvyššího písaře
markrabství moravského Václava Tetúra z Te-
tova Maximiliánu II. císaři římskoněme-
ckému, králi českému a uherské-
mu, do Vídně, rok po jeho nastoupení (1565).
Slavné místo to zni následovně:
»Při tom V. kr. Mti. poníženě žádám, když mi
V. kr. Mt. psáti ráčíte, že mi ráčíte rozkázati
napsati česky, neb já písařů německých nemám,
taky sám německy nenmím, a přišloli by někdy v.
kr. Mti, ke mně pilné psaní a já bych jemu tak
skoro vyrozuměti nemohl a tak V. kr. Mti. o tom
nějaké snad obmeškání přijíti by mohlo.«
#4
alto_textblock
#4
— Promoce. Pan JUC. Jan Říha, c. k. místodrž
konceptní praktikant, rodem z Tábora, byl dne 20. pro-
since 1904 na c. k. českém vysokém učení Karlo-
Ferdinandově v Praze veřejně povýšen na doktora
veškerých práv- — Pan PhC. Viktorin Vojtěch z Plzně
byl ve středu, dne 21. prosince r. 1904 na české uni-
versitě Karlo-Ferdinandově v Praze za doktora filo-
sofie veřejně prohlášen.
— Potvrzené stanovy. (Telef. zpr.) Změněné sta-
novy „Moravsko-ostravské obchodnía
živnostenské banky“ v Mor. Ostravě byly
potvrzeny
— Dary. České dětské nemocnici věno-
val p. dr. Otokar Šimer v Policin. M. 20 K místo věnce
na rakev zemřelého pana Hynka Dittricha, důchod-
ního v. v. — Abiturienti VÍI.-A z roku 1904 kar-
línské vyšší české reálky, věnovali Ústřední Matici
Školské 100 K jako novoroční dárek, jež složili u naší
pokladny.
— Sdružení českých lázeňských lékařů v Praz
koná svou řádnou valnou hromadu dne 8. ledna
1905 ve 2. hod. odpoledne v horním sále Choděrovy
plzeňské restaurace na Ferdinandově třídě v Praze.
— »Proti všeněmectví«. Článek pod tímto titulem
o snahách evropských národů zabrániti další ně-
mecké rozpínavosti přináší prosincové číslo »Pošu-
maví«, věstníku Národní jednoty pošumavské. Mimo
to přináší číslo to články a pojednání: O regulaci
Vltavy. Dětské knihovničky. Z národnostního bojiště.
Všeobecné hlasovací právo. Kristlovo vidění. Různé
zpravy. Umění a písemnictví. Směs. Předplatné na
celý ročník »Pošumaví« obnáší 4 K. Redaktor A.
Hubka bydlí na Smíchově č. 553. Prosincovým číslem
ukončen je ročník 1904 »Pošumaví«. Ročník 1905
bude značně rozšířen, předplatné však zvýšeno nebude.
— K rozpočtu o školách českých a německých
na Král. Vinohradech promluvil člen městského za-
stupitelství p. řed. F. Pavlík delší řeč, o níž ve vče-
rejším čísle jsme se stručně zmínili. Řečník pravii
v podstatě: Je tomu letos 30 roků, co na Král. Vino-
hradech otevřeny byly první české školy a to čtyř-
třídní obecná škola pro chlapce a čtvitrídní obecná
#5
alto_textblock
#5
škola pro divky. Dnes čítají obecné a měšť. školy 102
třídy. První budova vystavěna byla v r. 1877 vedle
radnice nákladem 95.000 zl. Během celých 30 let
vystavěno bylo celkem 10 nákladných budov, na je-
jichž stavbu bylo vydáno 2,915.365 K. Přičtou-li se
k tomu ostatní náklady, možno říci, že Král. Vino-
hrady věnovaly za 30 let na své školství skoro 6 mill.
korun. Také vnitřním zařízením vinohradských škola
všelikými humanními institucemi hledí obec učiniti
zadost moderním požadavkům. Tak zřízena byla insti-
tuce školních lékařů, útulky pro chudou mládež, stra-
vování školní mládeže atd. Jest si jen přáti, aby i dal-
šími zařízeními školství vinohradské se zdokonalovalo.
Tak na př. je třeba, aby větší měrou postaráno bylo
o mládež zpustlou, ježto okr. vychovatelna naprosto
na nynější počet mládeže nepostačuje. Po další zmínce
o poměrech učitelstva vinohradského přechází řečník
na vinohradskou školu německou. V r. 1877 byla
tehdejší soukromá škola německá převzata ve správu
veřejnou. Stalo se tak takřka cestou telegrafickou.
A budiž zde veřejně konstatováno, že po všechnu tu
dobu, co vinohradská veřejná škola trvá (27 let), vě-
nuje jí obec tutéž péči jako školám českým. Neboť
v době, kdy Němci nutí české děti choditi do školních
budov, jež se propadávají (Most), kdy otvírají školu
jednotřídní pro počet dětí, který dle zákona stačí na
školu 4třídní (Č. Krumiov), v době, kdy Němci české
školy strkají do nejzažších koutů města, kdy vyhánějí
Čechy z práce a z bytů proto, že své děti posílají do
českých škol, v té době (r. 1896) stavějí Král. Vino-
hrady uprostřed města krásnou, účeinou, vším opa-
třenou budovu nákladem 132.872 zl. Jsem jist, že
v celé oblasti zemí koruny české nenajde se ani jediná
obec německá, která by byla takovou budovu postavila
pro školu českou jako učinily Král. Vinohrady pro
školu německou. Neztenčená péče o školu německou
jeví se i v předloženém rozpočtu. Ačkoliv je Čechů
na Král. Vinohradech 10kráte více než Němců, přece
rozpočet na školy české vykazuje pouze 7kráte více
než na školu německou. Ještě nápadnější by pyla
čísla, jež by ukazovala, kolik vynakládá ročně obec
na jedno dítě české a kolik na jedno dítě německé,
a kolik vynaložila za 27 let na školu německou, a činí
v tom smyslu na presidium dotaz. Referent o roz-
počtu p. řed. Hendrych odpovídá, že může sděliti pouze
čísla, jež se týkají průměrného vydání na 1 dítě.
Dle toho vydalo se v r. 1903 na 1 dítě české K 30.55
a na 1 dítě německé K 37.60, a dle rozpočtu na rok
1905 vydá se na 1 dítě české K 29.10 a na 1 dítě
německé K 36.59.
— Krajinská výsřava v Třebíči r. 1903 pořádaná,
ukončena byla přebytkem K 731.96. Výstava třebíč-
ská byla čistě maloživnostenskou a nebyla vůbec
ani velko-průmyslníky a velkostatkáři místními obe-
slána. Celkový obrat činil 120.000 K. Povážíme-li,
jaké špatné spojení železniční s Třebíčí jest, dále že
současně dvě jiné výstavy v Hořicích a Pardubicích
byly pořádány — jest úspěch výstavy třebíčské, kde
ani ke garančnímu fondu sáhnuto nebylo — tím
větší. Zásluhu o výstavu má v první řadě jednatel
výstavy p. Ad. Kott, ředitel nižší obchodní školy.
který qyl výkonnou silou a duší podniku. Dále užší
výbor s panem předsedou F. Dostalem, obchodníkem,
v čele. V užším výboru zasedali pp.: Josef Herzan,
stavitel a K. Volf, mlynář, místopředsedové, p. V.
Kotačka, obchodník, pokladník, p. Ferd. Kubeš, to-
várník jako ředitel výstavních prací na výstavišti.
p. Ant. Jakubec, lékárník, jako zástupce vystavova-
telů a p. V. Červenka, prof. obch. školy, jako druhý
jednatel.
— Jubilejní slavnost Čochů vídeňských. Slav-
nostní večer, na paměť desítiletého založení Národ-
ního domu vídeňského pořádaný, korunován byl
plným úspěchem. Z četných hostí, ke slavnosti se
dostavivších, sluší uvésti zejmena dra. ryt. Randu,
ministra-krajana, který prohlédnuv si místnosti Nár
domu se zájmem informoval se zevrubně o histori
jeho, jakož i poměry naší české menšiny. V zastou-
pení hraběte Harracha, protektora Nár. domu.
dostavil se prof. Menčík, za Národní radu prof.
dr. Hůrecký, kromě četných deputací předních
spolků a korporací české Vídně. Markantní, hluboce
založená řeč říšského poslance p. J. Sokola, který
ve známé obětavosti nelitoval cesty z Prahy ke
slavnosti, přijata byla posluchačstvem, v hojném
počtu dvoranu Nár. domu plnícím, bouřlivým potle-
skem. Slč. Emmou Hellerovou výtečně recito-
vané verše Nerudovy básně »Jen dál«, sklidily
dlouho trvající potlesk, který byl též odměnou pěvci
dvorní opery p. Pácalovi za mistrný přednes
písní; zejmena krásně přednesená píseň »Lásky
máj« přijata byla s pravým nadšením. Ochotnické
smyčcové kvartetto, poprvé širší veřejnosti se pre-
sentující, zdařilou souhrou až překvapilo, zvláště
Dvořákovy »Valčíky« interpretovalo procítěně a tech-
nicky bezvadně. Zpěvácký spolek »Lumír« svou po-
věsť předního zpěváckého sboru vystoupením na
novo upevnil, rovněž i smíšený sbor »Slavoje«
s úspěchem přednesl svá čísla. Mládeži připraven
byl po půlnoci věneček a teprve pozdě v noci ubí-
rali se poslední účastníci této v každém ohledu zda-
řilé slavnosti z Národního domu. Ke slavnostní ná-
ladě přispěly též došlé četné telegrafické pozdravy.
mezi nimi též z Prahy od Českého amerického klubu
dam v Náprstkově domě a od Náprstkova domu.
— Ve »Svépomoci«, spolku pro opatřování za-
městnání nemajetným studujícím českých vysokých
škol pražských neúřaduje se v sobotu dne 24. až do
26. t. m. vůbec. Ostatní dny až do 1. ledna úřaduje
se od 9—1 hod. odpol.
— Vánoční trh byl dnes velmi četně obeslán v
staroměstské tržnici. Ceny jsou nezměněné. Kilo
kaprů prodává se za 2 K.
— Šermem přivodil si smrt. Z Brna se sděluje
že při pitvě mrtvoly assistenta inž. Richarda Ratze.
o jehož tragické smrti jsme se včera zmínili, bylo
zjištěno, že zaviněna byla zraněním mozkové blány.
— Zemřel otravou krve. Dílovedoucí firmy Ignáce
Richtra synové v České Lípě J. Kaiser zranil se ne-
patrně na noze, ale zranění toto, jehož si z počátku
hrubě nevšiml, nabylo záhy vážného rázu. Kaiser
hledal pak pomoci u lékaře, ale veškera námaha
tohoto ukázala se marnou. Počátečné zanedbání rány
mělo za následek otravu krve, které Kaiser podlehl.
#6
alto_textblock
#6
— Obchod s děvčaty. V okolí Svínova ve Slez-
sku vylákal neznámý israelita před nějakou dobou
několik hezkých dívek slibem, že opatří jim pěknou
službu, do ciziny a odvedl do Hamburku. Rodičové
děvčat neobdrželi pak od nich vůbec žádných zpráv,
až teprve nyní došel od jedné z nich dopis z Bra-
silie. Nešťastná dívka píše v něm, že všecky její
družky byly v Hamburku od sebe odloučeny a za-
vezeny do různých zemí a že se jí daří zle.
— Podlehl poranění. Dělník Antonín Linhart,
26 roků starý, z č. 185—V. v Praze, který při bou-
rání domu č. 100 v Platnéřské ulici byl těžce zra-
něn, včera v nemocnici zemřel. Mrtvola jeho převe-
zena do pathologického ústavu.
— Zajištěná sebevražda. Bezpečnou smrtí na
»onen svět« odebral se v Jablonci ve středu 25letý
zahradnický pomocník Max. Řezníček. Odešel v noci
za hasičské skladiště a zadrhnuv si provaz na krk,
střelil se z 8mm. revolveru dvakráte do hlavy. Ne-
šťastník, který zanechal dopisy na otce a svou mi-
lenku, zastřelíl a oběsil se zároveň.
#7
alto_textblock
#7
Různé zprávy.
#8
alto_textblock
#8
= Mor? Ze Štětína se telegrafuje korrespondenční
kanceláři: Anglický parník Daybreak s nákladem ku-
kuřice z Buenos Aires sem přibyl, ale nesměl pro
podezření moru zboží vyložiti a byl dán pod karan-
= Rozsáhlý proces pro velezrádu konán bude
počátkem ledna v Římě před porotou. Důstojník fran-
couzské armády Escolessi, soukromník Faladinia
setník Marcinelli se svou maitressou, jsou obviněni,
že u sebe měli několik set fotografických snímků, dů-
ležitých listin, jakož i originály spisů z vojenského
velitelství v Římě.
= Ruský podivín. Z Petrohradu se oznamuje:
Jako zkazka z dob dávno minulých, kde velmožové
ještě si brávali za ženy cikánky, zní historie ne-
dávno zemřelého ruského magnáta Zvenigorodského,
jenž byl v nejednom ohledu podivínem. Po zrušení
nevolnictví ho doma, jako tak mnohé jiné velmože,
již nic netěšilo. Nechtěl se podrobit novému řádu,
prodal svoje ohromná panství a odebral se do ciziny.
Zde vymyslil si zcela zvláštní zábavu: — dal se lé-
čit. Všem lékařským kapacitám evropským byl Zve-
nigorodský znám jako štědrý platič Musil mít zdraví
vskutku železné, že přese všechno důkladné léčení
ve všech možných zemích dočkal se vysokého stáří.
Kromě své náruživosti pro léčení měl ještě jinou zá-
libu, ještě nákladnější, ale méně nebezpečnou: sbíral
byzancké emaily. S bystrostí starého sběratele hověl
své náruživostí a nalezl-li kus, jenž ho uspokojoval,
nezáleželo mu na ceně. Po mnoho let sbíral tyto
emaily, jež jsou uloženy v jeho ville ve Wiesbadenu.
A když sebral vše, co mu bylo přístupno, povolal si
sbor učenců, aby jeho sbírku popsali. Platil knížecí
honoráry a dal sepsat dílo ve třech řečech a pak vy-
tisknout. Dal k tomu cíli zhotovit zvláštní písmo,
pořídit nákladní illustrace a báječnou vazbu. Po léta
zabýval se Zvenigorodský tiskem této knihy, nebot
chtěl ji mít co nejnádhernější, tak na příklad zapla-
til za každé ze čtenářských znamének, zhotovené ze
zlatých vláken, po 700 rublech. Když konečně po
důkladných přípravách vytištěno as 600 exemplářů,
každý opatřený jménem (majitelovým, rozeslal je
Zvenigorodský většinou panovnickým osobnostema
velkým knihovnám. Formy na tisk knihy byly zni-
čeny. Celé dílo stálo přes 200.000 rublů. V knihku-
pectvích se toto nádherné dílo neobjevilo, ale za to
bylo lze dostati u petrohradských antikvářů dediko-
vané výtisky, za něž žádáno po 900 rubl. Rozumí
se, že bohatý mecenáš byl zahrnut spoustou řádů a
vyznamenání, tak že jimi dal vyzdobiti stěny svého
pokoje. Co činil Zvenigorodský v posledních deseti
létech svého života, lze toliko tušit a sice z procesu,
jenž vznikl o jeho dědictví. Muž, jenž v kruzích
učenců považován byl za autoritu v choulostivém
oboru byzanckých emailů, jest nyní svým příbuzen-
stvem prohlašován za blázna, že zbytek svého jmění
v sumě millionu rublů odkázal jakés cikánce. Čím
mu ta cikanka byla, není známo.
= Šílenec s revolverem. »Budapesti Hirlap«
oznamuje z Vaduy v župě barsodské: Těchto dnu
udál se zde výjev nanejvýš rozčilující. Velkostatkář
Konradin Chasar de Bolyok z Bolyoku přišel na ná-
draží ve stavu nanejvýš rozčileném, ale opustil ihned
nádražní budovu, postavil se při silnici a střílel na-
zdařbůh na osoby, ubírající se k nádraží. Několik
osob bylo zraněno. Šílenec pak vrátil se na nádraží,
vešel zcela klidně do čekárny, položil tu na stůl tři
nabité revolvery a hrozil, že zastřelí každého, kdo
se mu přiblíží. Nastala panika k nepopsání. Nejen
všichni pasažéři, kteří čekali na vlak, dali se v di-
vém zmatku na útěk, nýbrž i úřadníci a všechen ná-
dražní personál uprchli. Tu telegrafováno do stanice
Sajo Kaza pro četníky. Konradin de Bolyok vystřelil
několikráte na četníky, kteří si nevěděli rady, než
rovněž vystřeliti a šílence zastřeliti.
= Loupežník — gentleman. Přítel našeho listu
píše nám z Larissy: Již dlouhý čas vládne na hra-
nicích známý loupežník Gutas, který, jako někteří
jiní loupežníci, udržuje pořádek a chrání obyvatel-
stvo před státními zřízenci. Z té příčiny jest u velké
části obyvatelstva oblíben a 1 řecká vláda jej neob-
těžuje, obávajíc se, že by padla u něho do nemilosti
a ztratila tak při volbách mnoho hlasů. Pole jeho
činnosti jest rozsáhlá, neboť často musí se odebrati
i do Turecka, poněvadž tam nepanují mnohem lepší
poměry než zde. Od jiných loupežníků liší se v mnohé
příčině. Nenosí jiné zbraně než revolver a malý bi-
čík. Oblek jeho jest národního kroje, ale velmi ele-
gantní. Svým druhům nedovoluje, by vraždili a lou-
pežili. Za to zajímá boháče, by mu zaplatili značné
sumy, trestá státní zřízence, když se dopouštějí
přehmatů, nebo když si dovolují jej znepokojovatia
podporuje chudé a své přátele. Že takový člověk
velmi mnoho prospívá v státu, kde panuje úplná
anarchie a lidé se vraždí na ulicích, jest zřejmo a
nikdo to zde nepopírá. Ale, jak to již bývá na světě,
nedožije se vždy za prokázaná dobrodiní vděčnosti.
Před několika měsíci půjčil jakémus obchodníku
zdejšího kraje sto tureckých lir, které právě vydělal
#9
alto_textblock
#9
ténu.