#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek 24. dubna 1908.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 113.
#4
alto_textblock
#4
Na rauní a odpol. list
předplácí ser
v Praze v admulalstraei
na měsí . . . . . R —
sa čtvst leta „
v dvojí Jonáškeu
a měsí
na čtvt lta . . . . 7 K 50 h
ve slialkách
2K 30
na měste .
Poštou:
.
na měsle
n čtvt leta . . . . 9 R 60
s dvejí náailke
na měske
lkei
anrt ni
#6
alto_textblock
#6
V drobném predejit
ranní čáslo o sobě . . . za 8 k
odpolednl
.. . a z
Ve allalkách na venkově-
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserál v
plati se hotevě sapřei
Předplaceni a inserty přijímá admainl-
strace v Marlauské ulici č. 3.
Tam naclštají ne těl rečakee
tskárna a expedice „Nirodínich List“
Eukoplny se novracsji.
#7
alto_textblock
#7
Práce třetí dumy.
#8
alto_textblock
#8
Třetí ruská duma, vyřídivši rozpočet
ministerstva vnějších věcí, rozešla se v pátek
dne 17. t. m. na dvounedělní velkonoční
prázdniny. Používáme této příležitosti, aby-
chom se rozhlédli po činností mladého ru-
ského parlamentu, jenž po marných pokusech
prvých dvou dum vjel konečně do patřične
koleje a ujal se práce.
Osudy prvých dvou dum jsou známy
Prvá duma z r. 1906 představovala svým
složením dosti věrný obraz nynějšího Ruska,
ale ku plodné práci se nedostala, poněvadž
vláda ruská ji pokládala za zbytečnou pří
těž, které je třeba co nejdříve se zbaviti
Proto nepodala prvé dumě vlastně nijakých
návrhů, nevešla s ní ve styk, nepokusila se
s ní pracovati a při prvé příležitosti ji roz-
pustila. Přišla druhá duma z roku 1907
ohromnou většinou revoluční, se kterou vů-
bec nebylo možno pracovati a v krátce i její
život ukončen násilně. Byla také rozpuštěna
a současně zrušen starý volební řád a na-
hražen novým, oktrojovaným, dle něhož po-
čet poslanců značně zmenšen na útraty oby
vatelstva neruského, krajů asijských, Kávkazu
a zejména Poláků v království polském, je-
muž novým volebním řádem ponecháno
pouze 11 polských poslanců, tedy pouhá třetin
toho, co měli v prvých dvou dumách. Ale
i v čistě ruských guberniích volební právo
omezeno na úkor dělnictva a selského lidu
a na zjevný prospěch šlechty.
Omezením volebního práva stal se v Ru-
sku nade vši pochybnost krok nazpět. Ale
v politice nerozhoduje, jak známo, vždy jen
samotný čin, nýbrž jeho účinek, a v tomto
vzhledě nutno uznati, že ruská vláda svým
zpátečnickým krokem aspoň dopomohla Ru-
sku k parlamentu, pracujícímu klidně a po-
kud je to při jeho prvých pokusech možno,
i plodně. Tim není ovšem vyloučeno, že by
parlament, vyšlý z nových voleb dle liberál-
nějšího volebního řádu, nebyl stejně dělný.
neb snad i lepší.
O třetí dumě se předpovídalo, že bude
vůbec poslední. Bude prý buď zase revoluční
a bude tedy opět rozehnána, aby se více-
krát nesešla; anebo bude zpátečnickáa
sama nad sebou vysloví ortel smrti, aby ob-
novila neobmezené samodržaví carovo. Před-
pověď zklamala v obou směrech. Třetí duma
není revoluční, ale není také tak zpátečni-
cká, aby se sama popravovala. Zprávyo
loňských listopadových volbách hlásaly ovšem
zdrcující porážku krajně radikálných živlů
nápadné vítězství krajně konservativných
přívrženců pravice. Značně se zmenšil počet
liberálných kadetů a stoupl počet konserva-
tivnějších okťabristů. Většina, která byla ve
druhé dumě na levici, přesunula se na
pravici.
Ale po několikanedělní činnosti nové
dumy se ukázalo, že názvy: radikální, libe
rální, konservativný jsou relativně, že v Ru-
sku, zmítaném ještě revoluční horečkou, pro-
hlášen za konservativce leckdo, kdo byu
nás byl slušným liberálem, a za zpátečníka
člověk s názory prostě konservativnými. Slo-
#9
alto_textblock
#9
vem třetí duma se svou rozhodnou většinou
na pravici oukázala se poměrně dosti libe-
rálnou a nesklesla zejména nikdy na sbor
mameluků, jenž na vyšší rozkaz s klidným
svědomím odhlasuje vše, co si přeje vláda
Všechny vládní předlohy — a podáno
jich za prvého zasedání více než 500! —
projednávají se podrobně a časem až úzkost-
livě ve sněmovních komisích, jež je podro-
bují přísné kritice. Prvou zkoušku ohněm
mladá třetí duma přestála při předloze mini-
sterstva válečného námořnictva, když nevá-
hala zamítnouti stamilionový úvěr na nové
válečné loďstvo, odůvodňujíc svůj odpor ne
důvěrou v námořní správu. Az
bude nově zorganisována námořní správa,
až uvidíme, že v čele loďstva stojí mužové
hodní důvěry, že neuvalí na Rusko novou
hanbu porážky cusimské, pak jsme ochotni
povoliti sta milionů na stavbu loďstva —
odpověděla vládě komise pro věci námořní,
zamítla předložený jí plán, rozpočítaný na
řadu let a povolila pouze úvěr pro nejbližší
dobu. A vláda dumu nerozpustila, nýbrž
spokojila se rozsudkem představitelů ná-
roda, nemohouc zneuznati pádnosti jich
důvodu.
Čístě po způsobu anglickém duma pro-
jevila vládě nedůvěru při rokování o roz
počtu ministerstva železnic. Pro jednu z kan
celáří tohoto ministerstva byl ústavně povolen
úvěr jen do konce r. 1907. Poněvadž nový
úvěr nemohl býti dumou v čas povolen
vláda měla dle platné ústavy právo vypláceti
kanceláři potřebné peníze s podmínkou, že
si dle § 87. zákl. zák. státních vymůže na
dumě dodatečně schválení. Vláda při výplatě
peněz odvolala se však na § 11. z. z. st,
a provedla výplatu ze samodržavného naří
zení carova. Slo ovšem jen o 11.000 rublů
ale při této položce bylo porušeno právo
dumy, kontrolovati a schvalovati státní vý-
deje, a právo to si duma vzíti nedala. Posl.
hr. Bobrinský, uznávaje, že úřadníci
placeni býti musejí, navrhl v plenární schůzi,
aby se výplata dodatečně schválila, ale na
důkaz, že vláda jednala nesprávně a duma
svých práv si zkracovati nedá, navrhl, aby
se z požadavku 11.000 škrtnul jeden
rubl. Takovým způsobem projevovala an-
glická sněmovna nedůvěru vládě, a po jejím
příkladu učinila to i ruská duma. Člen krajní
pravice, posl. Markov ohradil se sice jmé-
nem svých přívrženců proti návrhu hr. Bo-
brinského, tvrdě s pathosem, že jeho strana
nemůže připustiti, aby se v dumě nedbalo
samodržavně vůle panovníkovy, a že na dů-
kaz protestu vyjde před hlasováním ze sně-
movny. Exodus zpátečnické pravice vy-
padl však neočekávaně smutně, neboť za
Markovem odešlo všeho všudy asi deset po-
slanců, načež návrh hr. Bobrinského přijat
všemi hlasy proti pěti. Tento smutný exodus
»opravdu ruských lidí« podal spolu důkaz,
že obavy před zpátečnickou pravicí byly
značně přepjaty, neboť skupina přívrženců
neobmezeného samodržaví jest i v třetí, kon-
servativní dumě tak nepatrná, že nemůže býti
ruské ústavnosti nebezpečna.
Třetí ruská duma, jak patrno, nemá
#10
alto_textblock
#10
tedy vůbec choutek samovražedných, chce
žíti, a aby mohla žíti, vpravuje se i do
práce. Na veliké politické otázky, zejména
na řešení otázky agrární se dosud neodvá-
žila, ale v několika menších otázkách proje-
vila zdravý smysl a dobrou vůli.
V širém, ladem ležícím lánu národ
ního školství vyorala první brázdu, po-
volivši půldruhého milionu na podporu starých
škol a zařadivši do rozpočtu jako stálou
roční položku 69 milionů na zavedení vše
obecné školní povinnosti v Rusku. V zásadě
přijato, že stát se bude starati o služné
učitelů národních škol, jež nemá klesnouti
pod 360 rublů ročně; péče o jiné hmotne
potřeby škol ponechána zemstvům a školním
obcím. Poněvadž pak není naděje, že by se
v krátkém čase mohlo v Rusku založiti tolik
nových škol, kolik je třeba, povolena sva-
tému synodu subvence 4 milionů rublů na
elementární školy gramotnosti, které z nouze
po nějakou dobu museji nahraditi lépe zří
zené školy národní Touto svou péčí o vše-
obecné školní vzdělání ruského lidu duma
dokázala, že není zpátečnická.
Při jedné školské předloze dotkla se
dosti šťastně i otázky jazykové. Šlo
o učitelské ústavy v království polském.
v nichž je ruština dosud výhradným jazykem
vyučovacím. Duma přijala velikou většinou
návrh komise, aby se v těchto, pro polské
školy zřízených ústavech vyučovalo polskému
jazyku a počtům v jazyce polském. Bohu
žel rozumné usnesení toto, projevující také
některou ochotu k národním požadavkům
polským, nestalo se dosud zákonem, poně
vadž hosudarstvennyj sovět učinil proti němu
námitky a předlohu vrátil dumě.
Také otázka slovanská vzata na
přetřes za debaty o rozpočtu ministerstva
vnějších věcí a jak mluvčí kadetů Miljukov.
tak i konservativec Balaklejev vyslovili správné
názory o poměru národa ruského ke Slo
vanstvu, uznávajíce zároveň potřebu pocti
vého smíru s Poláky.
Konečně i to zasluhuje zmínky, že duma
ochotně svolila ke stavbě nové amurske
dráhy, jež má Zabajkalsko spojiti s Vla-
divostokem po státním území ruském a slou-
žiti k rychlejšímu osídlení amurského, pří
rodou bohatě nadaného kraje a zároven
k ochraně staré ruské državy na východě.
Není toho mnoho, co duma vykonala
v prvém období svého mladého života, ale
výsledky její klidné práce neopravňují ku
pessimismu, nýbrž naopak mohou býti uznány
za první pevné kroky na dráze ruské ústav
nosti a parlamentarismu.
#11
alto_textblock
#11
Politické zprávy domáci.
#12
alto_textblock
#12
V Praze, 23. dubna. (Haličské místa-
držitelství.) Diskuse o dědictví po za-
vražděném hr. Potockém jest v polských i ru-
ských kruzích velmi živá. Mezi Poláky jsou dvě
strany: jedna si přeje, aby se místodržitelem
stal tentokrát opět příslušník východohaličské
strany podolské, k níž náležel předchůdce hr.
Potockého, hr. Piniňski; druhá dává přednost
krakovskému stančiku proto prý, že nový místo-
#13
alto_textblock
#13
držitel bude mimo jiné povinen řešiti také spor
polsko-ruský a na to se hodí lépe krakovský
stančík jako osoba méně předpojatá, než Pod-
lan, který má neustále s ruským obyvatelstven
styky, namnoze dosti nepříjemné. Podolským
kandidátem byl, jak známo, hr. Stanislav Ba
deni, vyhlédnutý opět pro hodnost zemského
maršálka; kandidátem krakovským jest doposu
prof. Bobrzyňski. „Nov. Refor.“, konsta-
tujíc, že hr. Badeni o úřad místodržitelský se
neuchází a majíc jmenování krajně konservativ-
ného prof. Bobrzyňského za nemožné, ukazuje
na presidenta rak.-uher. banku, býv. minista
Hinancí a železnic Biliňského, který by se
jako člověk vysoce vzdělaný a zkušený a při
tom dobrý Polák nejlépe hodil pro obtížný úřad
haličského místodržitele, už také proto, že žád-
ná politická strana by se k němu nechovala
s nedůvěrou.
Ukrajinské „Dilo“ popírá, že úřad míst
držitelský v Haliči jest výhradnou výsadou P -
láků. Mají-li prý v Haliči nastati spořádané po-
měry a vytoužený pokoj, musí na stolci místo-
držitelském seděti osoba mezinárodní, po-
dobně jako v Čechách v čele politické správy
stojí hr. Coudenhove, „národně bezbarvý (1) cl-
sařský úřadník a jen úřadník, který všech svých
schopností užívá k tomu, aby žádná zemská ná-
rodnost nemohla mu učiniti výtku strannického
jednání nebo vysloviti pochybnost o jeho ne
strannosti.“ Nikdo se asi této „nestrannosti“
hr. Coudenhova nepodiví více, než hr. Couden
hove sám. V další stati „Dilo“ ovšem odmitá
kandidaturu prof. Bobrzyňského, jakož i kandi-
daturu Václ. Zaleského, nazývajíe je obě pro
vokací. Tyto kandidatury jsou prý příznakem
bezohledné politiky protiukrajinské a důkazem.
že polští politikové vůbec nemíní změniti dosa
vadní system haličské správy, leda jej přiostřiti
V Praze, 23. dubna. (Změna š tyr-
ského volebního řádu.) Štyrský sněm
za posledního zasedání uložil zemskému výboru.
aby vypracoval návrh volební reformy a před-
ložil jej sněmu v nejbližším zasedání. Zemský
výbor pověřil úkolem, jemu daným, přísedicího
dra. Linka, který je s prací nyní hotov. Dr. Link
hodlá navrhnouti, aby se dle přání křesťanských
sociálů průmyslová místa vyloučila z kurie ven-
kovských obcí a připojila k městům; v páte
kurii, která je ve Štyrsku už zavedena jako kurie
všeobecná (volí v ní všichni občané, požívajíe
volebního práva, tedy i ti, kteří volí současně
také v jiných kuriích), mají příště voliti jen
ti voličové, kteří nemohou voliti v kurii jině.
Počet mandátů V. kurie má se rozmnožiti a va-
lební okresy mají se rozděliti po způsobu voleb-
ních okresů říšských tak, aby města a průmy
slová místa volila zvlášť, venkov (klerikálný
také zvlášt. Sněm štynský bude svolán bezpo-
chyby teprve v září a jakmile schválí volebn
opravu, rozejde se, poněvadž vyprší nynějš
poslanecké mandáty. Někdy koncem roku budou
nové volby.
Ze Záhřeba, 21. Jubna. (Sjezd cho
vatských socialistů.) V neděli a v pon-
dělí konal se zde sjezd chorvaské strany soci-
alistické a účastnil se ho jako zástupce rakousk
sociální demokracie také posl. Němec. Posl
Němec promluvil hned v prvé schůzi, vylíči
účinky všeobecného volebního práva v Rakou-
sku, vyzval chorvatské soudruhy, aby pracoval
#14
alto_textblock
#14
ve prospěch všeobecného volebního práva ve
své domovině a neopomíjeli také mezi dělnictvem
v Bosně a Hercegovině šířiti zásady socialisti-
cké. Vůdce chorvatských socialistů, poslanee
Korac brojil proti dualismu a přimlouval se
za federativné zřízení habsbur-
ské monarchie. V přijaté na to resoluei
odsuzuje se dualismus s veškerým svým zaří-
zením, poněvadž je pouze pláštíkem, pod nímž
se kryje nadpráví Němců a Maďarů, nebo jinými
slovy nadpráví privilegovaných tříd. Boj za vše-
obecné, rovné, přímé a tajné volební právo pro-
hlášen za prvou povinnost chorvatské sociálné
#15
alto_textblock
#15
demokracie.
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy zahraničné.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, 23. dubna.
#18
alto_textblock
#18
Velkosrbská propaganda.
#19
alto_textblock
#19
Není politicky rozmetanějšího národa nad
srbský. Žije ve svých dvou samostatných, ale
malých státech, které nemají síly, aby jej zcelily,
žije v Bosně a Hercegovině, v Uhrách a Chor-
vatsku, v Turecku (Starém Srbsku a Makedonii)
i Poloturecku (sandžaku novopazarském). Přes
tuto roztříštěnost je národní vědomí Srbů velmi
silné, majíc mocné pojítko v pravoslavné víře,
jež je Srbům tím dražší, čím více cítí, že jen
ona je jednotí. Síle tohoto pojítka u Srbův ustu-
puje i jazyk, jenž jest jim milý a svatý, ale není
výhradně jejich, neboť o něj se dělí s katolíky
Chorvaty.
Čím je národ politicky slabší, tím více se
mu vyskytuje nepřátel, kteří usilují o větší ještě
jeho oslabení, ano vyhlazení, aby jim ustoupil
své místo, dal si vyrvati prameny svého blaho-
bytu a stal se buď robem silnějších vetřelců,
anebo se rozloučil se svým životem.
Boj, který je Srbům od třiceti let vésti z
svůj národní život, liší se úplně od boje, kterým
se před tím zaměšovali s Turky. Od Turků ne-
hrozilo jejich národnosti žádné nebezpečí, ani
újma. Nynější boj jest jim docela nový. Ač jej
vedou statečně a neochable, přece se všude po-
zoruje, že mu nejsou zvyklí, což jest výhodno
jejich nepřátelům, kteří je mohou přepadati, tý-
rati a unavovati stále novými způsoby, na které
Srbové připraveni nebyli.
Nejnovější způsob týrání srbského národa
jest, že jej protivníci osočují z velkosrbské pro-
pagandy. Osočování se děje paušálně, bez dů-
kazů, bez skutků, které by k němu spravno-
valy. Rozumný člověk, znající žalostný politický
stav srbského národa, ví, že za daných okolností
velkosrbská propaganda díti se nemůže, a kdyby
se přece dála, že by byla dětskou hračkou bez
patrných účinků. Ostatně třeba si povšimnout
i té skutečnosti, že obviňování z velkosrbské
propagandy vychází od týchž lidí a orgánů, kteří
loni před veškerým srbským národem osočovali
černohorského knížete Nikolu, že velkosrbskou
propagandu neprovozuje.
#20
alto_textblock
#20
Velkosrbskou propagandou je nyní vše.
Když v Baňaluce srbský list napíše, že „střelný
prach čpr“, hned je to velkosrbská propaganda
a deset lidí musí pro ni před vojenský soud. Po-
licie sarajevská zapověděla nyní kolovrátkářů
hráti srbské vlastenecké písně „Onamo onamo?
od knížete Nikoly, „Doline tutnje“, „Pored čaše,
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON.
#22
alto_textblock
#22
Literatura.
#23
alto_textblock
#23
Naše knihy.
#24
alto_textblock
#24
* Havlíček. Obraz psychologický a sociologický
Napsal Em. Chalupný-
Autor „Úvodu do sociologie“, dr. Emanuel Cha-
lupny, předložil počátkém tohoto roku veřejnost
české objemné dílo o Karlu Havličku Borovském
Nazval je prostě „Havliček“ a obsah jeho charakteri
soval jako „Obraz psychologický a sociologický“
Sestistystránkový spis, o kterém autor Gjak
sám naznačil) pracoval deset let — v to arci zahr-
nuto jest přípravné sludium, hledání pramenů . . .a
ještě snad oblížnější hledání nakladatele — žádá dů-
kladného pročtení, srovnávání s ostatní havlíčkov-
skou leraturou a konečně bedlivých, nestranných
úvali, aby mohlo býti vyřčeno závěrečné, spravedli-
vé slovo, že praci tou postoupilo ze značně ku předu
ve snaze vystihnouti ucelený, správný a střízlivý
obraz povahy, činnosti i významu Havličkova. Autor,
jemuž přirozeně podkladem sludia o Havlíčkovi byly
spisy starší (Zelený, K. Tůma, Masaryk, novějí
Ouis, Jakubec. Tobolka) a po různu roztroušené úva-
hy, čiánky a vzpomínky, bedlivě probůdal názory
nich vyslovené, srovnávaje se částečně s některými
bod,, dílem buduje si úsudek samostatný, na no
vých pramenech vytvořený. Jak a kde sbíral svůh
materiál, prozrazuje v poznámce na konci díla ot-
štěné a pozoruhodné i steskem, že nemohl pro práci
svou natézti nakladatele, lakže byl nucen vydati ji
za pomoci subskripce nákladem soukromým.
Dilo je pozoruhodným už roztříděním látky
k níž úvodem jsou dějiny Havlíčkovy popularily
i sporů, ýkajících se jeho politického smýšlení, jeho
poměru k náboženství, jeho stanoviska v chledu stá-
toprávním a otázce jazykové, jeho panslavismu a po
sléz některých jednollivostí ze živola soukromého
nedosti jasných a dokázaných. Po úvodu tom nazna-
čuje spisovatel methodu, dle které postupoval př
svém studiu, zkoumaje vliv přírodního i společen-
ského prostředí na Havlíčka a těže z pozůstalost
vytištěně i rukopisné dle všeobecných, nebo jen u Ha-
vlíčra potřebných pravidel z pramenů těch, co cít
a myslil a z čeho tudíž dá se konstruovati duševní
jeho postava. Vyčtené z písma a tisku doplňuje vzpo-
mínkami vrstevníků, ač správně uznává, že sestave-
ním hlavních myšlenek nedochází k obrazu člověka
Pokus o to i užitím methody introspoktivní vyněsti
může snad obraz povahy pravděpodobný, ale přece
jen subjektivní. Objektivnovt zůstává vždy fanto-
mem. A tak zcela otevřeně přiznává spisovatel, že
i v jeho díle zbude nočtica subjektivnos,, jedině pří-
pustná, protože nevyhnutelná.
V povšechném nástinu Havlíčkovy povahy pro-
mlouvá spisovatel a polemisuje se známým článkem
nyní již zesnulého ted. Gablera, Havlíčkova spolu-
žáka, který v „Osvětě“ (1896) dle svých vzpomínek
uváděl, že 17letý Havlíček přišel do Prahy již s urči-
tým plánem životním, státi se českým spisovatelem.
Běží zde patrně o národní uvědomění Havlíčkovo, jež
Gabler považoval za sebeurčení, sveden líma., že sku
#25
alto_textblock
#25
tečně v životě Havlíčkově vyplnilo se, o čem v mla
dickém nadšení horoval.
Ve speciálním pak výkladu povahy Havlíčkovy
počíná autor jeho dělstvím a sleduje okolí, styky
i vlivy na mladého Havlíčka, dodukuje z nich vývo
jeho povahy, ale kontroluje současně bodlivě svě
úsudky s poznámkami a zmínkan.. Havlíčkovým
o letech dětství a mládí. Týmž způsobem, zajímavě
a namnoze v drobnostech nově, sleduje „první leta
studeniská“, v nichž pozoruje, že Havlíček má již
„svou hlavu“, ale také sebekázeň a že vyrůstáv
neobyčejného jinocha. Svěráznost jeví se vedle samo-
činnosti i všestranností, spojující i protivy: svéhla-
vost s příchylností k autoritě, seriosnost s komikou
A tak, jako v dětství a jinošství, stopuje povahu jeho
i v mužství, zachycuje charakteristické její rysy
(umíněno.. a přímosl, přísnost i odhodlanost), psy-
cholozický podklad H. demokratismu, nacionalismu.
realismu a liberalismu, sebevědomí a sebezapření,
činnost i trpnost. V statích dalších, přihlížeje široce
k poměrům doby, zabývá se spisovatel Havlíčkovým
stanoviskem náboženským a národním a dospivá
k názoru, že svazek s církví, jejíž roprosenlanty H
nenáviděl, nemohl poskytnouti HI. předmět důvěrya
lásky; za to vše nalezl náhradu v nacionalismu.
Pak líčí a sleduje spisovatel v Havlíčkovi filo-
sola a theoretika, v dulších zvláštních a obsáhlých
statích samostatných spisovatele, bůsníka, kritika
žurnalistu, politika, vychovatele a hospodáře. V od-
dílu „Ilypolhesy“ zabývá se otázkami príčin brixen-
ské deportace, příčin smrti a pravděpodobného vý
voje Havlíčkova.
Jakýmsi resumé celého díla je závěrečná kapl-
tola „Ráz a význam Havličkův“. Tu dospívá k úsud-
kům: Celá životní dráha Havlíčkova je příkladem
českého charakteru; ovšem chybí některé české vady.
Rozumový důvtip, upevněný zvláštní výchovou v dět
ství, dodával mu schopnosti k neobyčejné pronikavo-
sti a umožňoval mu, uhoditi vždy na jádro věci
Síla v delailu a slabost ve větší koncepci jeví se u H
měrou vrchovatou. Štědře sype jednotlivé perly, ná-
pady a obraty; ale jeho práce prosaická i veršovaná
skládá se vesměs z výtvorů nevelikého rozsalii
ohromná většina pak vůbec z drobností — opigramů,
článků, vtipů, poznámek... Byl žurnalistou rozeným,
pravým opakem filosefa systematika; měl k systé-
mům dokonce antipatii. V tomto směru, v tendenei
k drobnosti a k podrobnosti, Havlíček je zrovna vtě-
lením české národní povahy... A posléz: Vidhli
jsme a vzpomeňme opět a opět: Havlíčkův charakter
ani život nelze sprostiti rozporů. Pnávě to, co svědčí
o jeho politickém pochybaní v jistých směrech zaru-
čuje mi navždy slávu jako člověku. Nečiňme z něho
tedy jednostranného patrona toho neb onoho progra-
mu, jímž nebyl a obraťme se k tomu, čím byl a čím
žije po smrti.
Kniha Chalupného svědčí vedle promyšlenéhoa
věcného obsahu i o značné, houževnaté píli, s jakou
pracováno. A celkově stává se cenným a význam-
ným příspěvkem literatury o Hlavlíčkovy, dojista ještě
dlouho nedckončené a neuzavřené!
* Karel Tůma, Goribaldi, bohatýr svobody
(Vilímkova Knihovna historická a kulturní.)
Na výšinách Hímského Janikula, na význačném
míslě, odkudž naskytuje se čarokrásný pohled na
věčné město, hadovilým Tiberem protékané, na širau
#26
alto_textblock
#26
Campagni a na vábný polověnec sabinskýcha
albánských hor, věnovalo vděčné polomstvo impo-
santní jízdnou sochu nejpopulárnějšímu synu národa
italského z doby politické jeho obrody, Giuseppe
Garibaldovi, a jediným mottem, které charakterisuje
na pomníku oslaveného hrdinu, jsou prostá slova:
„O Roma, o morte“, „Buď Řím, buď smrt“, v nich
zračí se vrchol jeho politických snah. V podvečen
pohnutého, začastě až ušlechtilou dobrodružnost
význačného života, dožil se poustevník caprerský
horoucně kýženého Venti Setfembre 1870 a jako
druhý Cincinnatus přijal na své skalnaté výspě zprá
vu, že odčiněn jest den mortarský a že průlom
římské Porla Pia korunuje politické spojení Itale
v jediný národní velestát.
Pokročilé kruhy české sledovaly s nejživějším
zájmem obdivuhodnou živolní dráhu prostého námol-
níka, který zasvětil od mládí všechny mohulnosti
síly své jediné myšlence politického spojení Italie
a když prvá fáse jeho činnosti zíroskotala, šlechelně
věnoval síly své i slabším republikám jihoamerickým
proti mocné monarchii brasilské. Již po opanování
Sicilie a Neapole, které jest nejznamenitějším činem
jeho, vyčán byl malý český živolopis hrddinného
republikána italského, který však, dobře ceně, ž
politické dílo sjednocení Italie musí míti přednast
před olázkou státní formy, nerozpakoval se poslavili
se do řad krále Viktora Emanuela II., když tento
hesle sjednocení Ilalie napsal na prapor svůj. Vho
tudíž přichází obsáhlé dílo Nestora české publicistiky
pana Karla Tůmy, jež lze pokládati za jubilejní spis
ke stoleté památce Garibaldova narození. Vzletným.
zajímavým, avšak i objektivním způsobem vyličuje
spisovatel život geniálního válečníka za svobodu.
po výtce dle vlastních jeho pamětí a dle zpráv účast-
níků, hteří mu v životě, zejména pak za chvil nej-
vážnějších, stáli po boku. Čienář, pohrouživ se do
čelby bohatě vypraveného díla, v myšlenkách zalět
do tábora staršího Scipiona, anebo v ovzduší Žiž-
kova tábora a sotva nalezne se, kdo by, měv dolu
úsudek o velikém italském vlaslenci odchylný, neko-
rigoval názory své. Caribali jest postavou
dějinncu, ale živol jeho a jeho dílo zasluhují, aby
z úzkého rámce italských dějin vřaděn byl do Pan
theonu svělového, mezi nejznamenitější a nejsvé
ráznější postavy XIX stolelí.
P.
* Jose! Šimánek: Kapky jedu. Básně. Dr
hé výdání. Tiskem a nákladem knihtiskárny Dyl
a Ryba v Praze-Vršovicích. Za 24 haléřů
Básník dramatu „Entemenova vása“ rozezvuče
nové struny a ukázal novou fasettu svého vývoje
Jsouť „Kapky jedu“ většinou básně satyrické. Ohni
vý duch aulorův srší odporem proti všemu tmářstv
a šosáctví, proti všemu, co příčí se osvětě a pokroku
a jeho básně jsou revoltujícím výkřikem utlačova-
ných. Pan Šimánek místy zůmyslně nagiodobuj
Havlíčka a to s úspěchem, však přece se nám víc
líbí jeho vlastní individuální tón, v němž se mu jisti
lépe daří a v němž jeho talent plněji vyznívá.
Některé jeho nápady a šlchy vzbuzují silně ko
mický efekt, ale za celkem, přes zdánlivou burlesk
nost, skrývá se zachmuřené čelo a zaťatá pěsť. Ško
da, že není jeho knížka, jejíž obálku ozdobil p. F.
Malý pěknou vignettou, obsažnějšíl
K. Weinfurter.
#27
alto_textblock
#27
„Emil“ čili „O vychování“. Z Rousseau
přeložil a poznámkami opatřil dr. Ant. Krecar
Vydání druhé, opravené a doplněné. Nákladem Frant
Bavera a Boh. Smutného v Přerově. V komisi knih
kupectví Jesefa Rašina v Praze-VII. Cena 4.50 K
Konečně — konečně dostává se toto veledílo pedago-
gické litertury v druhém vydání do rukou učitelstva
českoslovanského. První vydání dávno bylo rozebrá-
no a nynější ruch v českém učitelstvu i v inteligentní
veřejnosti za výchovu volného člověka ve volné.
svobodné škole přímo volal, aby do rukou všech
kdož o myšlenky tyto se zajímají, vloženo bylo evan-
gelium přirozené výchovy, jež ku přemýšlení potom-
stvu na dlouhá staletí zůstavil geniální duch Rous-
seaučv ve svém „Emilu“. Překlad velikého díla vy-
dán jest s péčí vzornou. Na 44 stranách vylíčenj
stručně pohnutý život spisovatelův, na počátku ka-
ždé knihy uvádí se krátkými hesly její obsah s
stránkováním a na konec přičiněny jsou poznámky
překladatelovy, některá místa textu doplňující a vy-
světlující. Z poznámek těch zřejmo, že překladatel
pracoval o překladu spisu s úctou a láskou nevšední
Dodámeli, že také typografická úprava knihy jes
velmi pěkná (kniha vytištěna byla v knihtiskárně
Bartheldý a spol. v Přerově), nebude snad zníti jako
prázdná fráze, napíšeme-li, že nové vydání „Emila“
nemělo by chyběti v žádné knihovně a že bylo b
hanbou pro české učitelstvo a pro všechnu pokroko-
vou velejnost, kdyby kniha nebyla v nejkratší dob
rozebrána. Brněnský „Učitel“ v čísle ze dne 1. pro-
since m. r. přináší překlad článku „Volnost a ra-
dosti dítěte“ od Otty Ernsta, v němž tento bystrý po-
zorovatel, spisovatel „Flachsmana vychovatele“ píš
o Rousseauově „Emilu“: „Požadavek „znáti více
Roussesua“ mohl by i v nynější výchově býti pra-
vou vádčí hvězdou. Pro naše cechovní školomety
spravedlivé copeře podagogické jest Rousscau ovšen
překonaným stanoviskem, bel esprit, jenž již tí
je podezřelý, že nápsal o výchově velice zajímav
knihu, která — strašné pomyšlení! — jest románem
A přece bylo by si právě v naší době přáti, aby s
nestal učitelem, kdo by nedokázal, že je s Rousseau-
ovým „Emilem“ co nejdůkladněji obeznámen, a ab
tato kniha byla v rodinách našich tak pilně čten
jako každý moderní román“
#28
alto_textblock
#28
„Rozhledy“ Josela Pelcla (v Praze II. v Lipov
ul. 8) roč. XVIII. přinášejí v 8. čísle: Velikonoce
P. M. (171). — Jsa Grégrova. Božena Viková-Kuně
tická. (173). — Noc. Pták. Vrak. Můj pes. Ignot
(176). Žáci Epíkurovi (Mauclair, Město světla. Remy
de Gourmont. Noc v Lucemburské zahradě. A. B
tranielli. Ověnčená a jiné povídky). K. HI. Hiila
(178). N. Minský. Ve světle svědomí. J. B. (183)
O ralém městě a jeho lidech, S. (185). — Co novéh
ve světě? (187). — Poznámky. (190). Fanatism, (191)
Listovní papíry Svat. Čecha. (191). Co jest básen
Petr Altenberg. (192). — „Rozhledy“ vycházejí n
začhtku a uprostřed měsíce. Celoroční předplatn
6 kor
* Ignát Herrmann, Staří mládenci. Nákla-
dem F. Topiče v Praze. Za K 2.40. Cosi jako teskn
a soucitný úsměv potri na členáře téměř z každé vě
této vzácné knihy obrázků ze života „přespočetných
jak Herrmann nazývá hrdiny svých sedmnácti p
vídek a humoresek. Herrmannův humor není posmě
#29
alto_textblock
#29
chem těm, kleří z jakýchkoliv příčin zůstali starými
mládenci, ale veselý a přátelský pohled do jejich
života. Jen svrchovaná umělecká ukázněnost taleniu
Herrmannova dovedla směšné a často malicherné
snažení a živoření přespočetných obestříli zdravým
pochopením a soucitným úsměvem. Ovšem neschází
v knize vedle výstižných, realisticky přesně kresle-
ných črt i hojně rozmarných dějových smyček pove-
dených humoresek, jak ani jinak v knize, pocházející
od našeho vzácného humeristy, mysliti si nedovede-
me. Kniha tato jest již šestým svazkem sebraných
spisů Ignáta Herrmanna a vyšla právě jsko celek.
Spisy vycházejí v sešitovém vydání po 32 hal.) a po
„Starých mládencích“ přichází na řadu vysoce z-
jímavý remán z pražského živola „U snědeného krá-
mu“, román svého druhu jediný, který prvním svým
vydáním způsobil v kruzích literárních i členářských
skutečnou a oprávněnou sensaci. (Na 10 sešitů před-
plácí se v nakladatelství fy. F. Topič v Praze K 3.20)
Repetilorium dějin vychovalelství. Příručka
učitelům a kandidátům učitelství ke zkouškám. Na-
psaí Jos. Urbánek. Díl I. Dějiny všeobecné. 1907.
V Litovli u Jaroslava Hončíka, knihkupce. Cena 1 K.
Knížečka příjemného formátu, úpravy i tisku
o 100 stranách. Podává přehledně a výrazně stručný
nástin předních výchovných ideálů v dějinách lid-
stva, rozvrh hlavních epoch v dějinách vychovatel-
ství až po dobu nejnovější, zároveň ovšem i přod-
stavitele všeho snažení didaktického : paedagogi-
ckého v dobách předkřesťanských i v době křesťan-
ské; na konec přehled a topografii vysokých škol
nové doby, přehled a topografii středních škol v Ra-
kousku, chronologický přehled zákonů, týkajících s
školství obecného v 19. století a výčet českých uči-
telských organisací a sjezdů.
Knížečka jeví poctivou snahu „málo slovy
říci mnoho“. Zasluhuje čtenářstva více, než si
sama určuje na titulní stránce. Prohlídka jejího
ohsahu vzbudí zajisté zájem i těch, kdo právě k
zkouškám neopakují. Krajní úsili o výrazy co nej-
zhuštěnější a nejcharakterističtější pro různé doby
i jednotlivé muže potkává se ovšem se zdarem ne-
stejným, v celku však uspokojivým. U jednotlivých
spisovatelů jsou uváděna stručně životní data, pok
spisy (nejdůležitější), konečně v úsečných heslech
obsnh jejich vychovutelského úsilt. Slať o Husovi
je trochu povrchní; mohlo tu se zdarem býti použito
z běžných pramenů Vlčka nebo Flajšhansa. Za to
vice uspokojuje svou výstižností a určitostí výrazu
kapitolka o Komenském. Zde byl autor svému před-
mětu patrně blíže. — Z jednotlivostí jen namátkou
uvádíme, že výraz „metoda“ má vzhled nepěkně
otřelý; v řeckém výraze methodos „th“ se psalo
literou jedinou (= 9) a tento zvuk jediného
písmene neměl by se ani ve zčeštělém methoda
zanedbávati. Čeho v knížečce postrádáme, jest uve-
dení do příslušné literatury a biblio-
grafie! Tím by byla knížečka velmi získala. Právě
toto uvedení do příslušné bibliografie jest přední
povinností i ozdobou každého „katechismu“, kom-
pendia, výtahu, či jak se všechny ty pomůcky hrno-
nují. Vytýkáme to knížce proto, že ji lze jinak po-
važovati za víc než za pouhé „repetitorium“. V zá-
plavě dnešních příruček knižečka jistě si uchová mí-
—i—
sto ne poslední,