#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 137
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKR LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 20. května 1900.
#4
alto_textblock
#4
jeho přispůsobuje se dle úradků Prozřetelnosti pomě-
rům a dobám. A podobně u charity, oné pohádkové
živé vody v církvi Kristově. Neníť oboru lidské práce,
kde by kořenů nezapustila, a kde by se jí také ne-
dařilo! Kam se ohlédneš, všude fialkou libě voní,a
na všech místech se s ní potěšen shledáš. Moderní
stěhování pracující třídy, nezdravý vzrůst velikých
měst, bezuzdná i nezkrocená touha po výdělku, po-
háněná přepychem a požitkářstvím, žalostné i smutné
chudnutí celých krajův, potlačování jednotlivých
oborů živností sociálními katastrofami, klamané
i klamné vzdělávání lidového ducha atheistickými
učenci a vědátory a nové útvary i formy nemravnosti
všeho druhu — ukládají charitivní činnosti přímo
vážné úlohy, především oddaný a stálý styk s obětmi
moderních bludiček, zavádějících tisíce a tisíce do
bahna bídy a nouze. Nejde tu pouze o zahlazení ne-
dostatku, nýbrž běží zde o vypletí dusivých kořenů
zla, o vyšetření příčiny rozličných nedostatkův. Ne-
postačuje lhostejné hození zvučícího kovu do ruky
nuzného a potřebného, nedostačuje povrchní jen
útrpnost boháče s chudým, dojatá neb podráždéná
otevřeným vředem chronického neduhu, nýbrž třeba
pečlivého léčení a ošetřování celé bytosti, těla i duše,
počínajícího pevnou důvěrou potřebného ve své vlastní
síly a pomoc společnosti. Úsiluje-li moderní barba-
rismus upevniti panství své donucovacími zákony,
nesvědomité právo připraviti ohrožené o jich práva a
nemravnost uplatniti trpění státem, jest na charitě,
aby ochranné i obrané prostředky své rozhojňovala
i organisovaným způsobem v činnost uváděla. A stát,
který leccos dobročinného vzal do svých rukou, ne-
může a nesmí odříkati se charity, poněvadž nikdy
sám nestačí a poněvadž musí opírsti se o bohaté sta-
leté zkušenosti, kterých dodělala se charita ve všech
životních vztazích a stránkách blahodárnou svou čin-
ností, skvěle uznanou i od zjevných nepřátel církve.
Objektivné folianty dějin lidstva světle to dokazují.
Pravé divy již vykouzlila charita, kotvící v živé
víře Kristově. Heroismus jejich hrdin jest podivu-
hodný. Byl by to největší triumf světa, kdyby všechna
díla charity se svými původci, představiteli a nepře-
hlednými četami dobročinné armády pohybovala se
před jeho zrakem v nekonečném průvodu. Patero dílů
světa, pestrá směsice vymřelých i živých národů, ne-
spočetné jazyky ve svorném tichém objetí vyznívaly
by v libý, omamující jediný souzvuk chvalořečení cha-
rity, křesťanské lásky k bližnímu . ..
Sjezdy u všech směrů lidského snažení z pocho-
pitelných důvodů prospěšnosti se ujaly. Přirozeně
tudíž sahá k nim i působnost charitativní. V sou-
sedním Německu katolický svaz dobročinný »Cha-
ritas« pořádá letos v Berlíně již pátý sjezd. Předešlé
čtyři sjezdy měly požehnané výsledky. Z té příčiny
vřele vítáme i dnešní prvý sjezd rakouských kato-
lických spolkův a přátel charity ve Vídni, přejíce
mu z hloubi duše zdárného průběhu a hojných posi-
tivních výsledků pro další působení a rozvoj dobro-
činných našich ústavů a zařízení.
Jedno přání na konec skromně připojujeme. Kéž
dnešní sjezd vídeňský jest šťastným počátkem žádou-
cího spravedlivého dorozumění všech národů v kalei-
doskopu Rakouska! In omnibus caritas — ve všem
láska! Křesťanská láska jest plodnou ornicí, kde
svorně všichni pracujeme přese všechny pestré i různé
rozdíly; dej proto Bůb, aby z tohoto semene svor-
#5
alto_textblock
#5
nosti vyrostl mohutný a vonný koš svornosti, v jehož
teplém stínu odpočívali by a prospívali všichni ná-
Fr. Cyr. Vlk.
rodové naší říše
#6
alto_textblock
#6
Z říšské rady.
Z Vídně, 19. května. (Tel.)
Pokus s prodloužením schůzí se dnes opět ne-
podařil. Veliká část stran pravice odpírá pánům Ja-
worskému a Kathreinovi poslušnost v potírání české
obstrukce, na levici pak, kde komandují strany pra-
vice, aby přemáhaly obstrukci, sami jeví tak málo
horlivosti, že téměř po celou schůzi nebylo ve sně-
movně přítomno ani sto poslanců, kolik jest jich ku
platnému usnášení zapotřebí a tak se stalo, že ve
dnešní schůzi, jež měla se na udolání Čechů co možná
protáhnouti, na konec při jednom hlasování ukázala
se sněmovna nezpůsobilou k usnášení, jelikož se
v hlasování súčastnilo jen 98 poslanců. Předseda dr.
Fuchs tenkráte, aniž by se byl pokusil o umělé
nadstavení schůze, podle znění jednacího řádu pro-
hlásil, že sněmovna jest k usnášení nezpůsobilou, že
ji tedy ukončuje a příští schůzi oznámí písemně.
Při takovém hlasování mají čeští poslanci dvojí
úlohu: aby se jakmile zavzní povel obstrukčního gene
rála posl. Maštálky, buď co nejrychleji do sněmovny
dostavili, když se jedná o to, aby se zjistilo 50 hlasů
pro podporu návrhu na hlasování dle jmen, anebo
co nejrychleji se vyklidili, jakmile se ukáže, že tím
možno přivésti nespůsobilost k usnášení. Nejhůře se
v tomto případu mají poslanci, jejichž jména jsou na
začátku abecedy, poněvadž musí se co nejrychleji
vzdáliti, než dojde ku čtení jejich jména. Nejsvižněj-
ším bývá při tom p. posl. Adámek, který na štěstí
sedí na samém kraji poslední lavice v rohu levého
křídla sedadel českých poslanců, odkudž má jen ně-
kolik kroků do kuloiru.
Dvoje hlasování dle jmen odbylo se šťastně,
při třetím konstatována nespůsobilost k usnášení.
Čtení došlých spisů vyžadovalo dnes celých pět
hodin. Trvalo to téměř tři čtvrti hodiny, nežli před-
seda mohl prohlásiti způsobilost sněmovny, což mu
posl. dr. Funke, který zaujal místo nepřítomného
místopředsedy dr. Žáčka, a jak se zdá vykonává
kontrolu nad předsedou, výslovně potvrdil. Čtení dělo
se za nejúplnější nepozornosti, ale rozličné případy
přerušují nudnou jednotvárnost. První intermezzo
způsobil posl. Funke, který se na sedadle místo-
předsedy dra. Žáčka tak nebezpečně houpal, že po-
zbyl rovnováhy a i s fautelem se překotil. Způsobilo
to ovšem veliký povyk a p. poslanec, ač se mu takto
nic nestalo, musil přijmouti četná, ovšem ironicky
míněná blahopřání.
Když posl. dr. Šílený při čtení nekonečně
dlouhé interpelace se posadil, začali »hlídačové« le-
vice, kteří obklopují presidium, křičeti, že se to ne-
sluší. Ten si však uměl pomoci, řekl, že je již
čtením unaven, ať jen další zapisovatel vstoupí na
jeho místo. Tím byl známý prof. Pfersche. Toho
však ve sněmovně nebylo. Ihned rozeslání na
všecky strany poslové, aby uprchlíka přivedli a sku-
tečně našli pana profesora ve sněmovní restauraci,
kdež si pochutnával na »šťavnaté pečeni« a zaléval
ji — přes všecku svou germánskou horlivost —
českým plzeňským. Ubožák musel hned vidličku od-
ložiti a nescházelo mnoho, že by byl přišel do sně-
movny s podvázaným ubrouskem, kdyby byl někdo
roztržitého profesora zavčas neupozornil.
#7
alto_textblock
#7
Dostalo se mu hlučného uvítání, načež jal se
pokračovati ve čtení, při čemž ho čeští poslanci
přísně kontrolovali.
Mezi čtením zpozoroval posl. Maštálka, že ve
sněmovně je sotva 50—60 poslanců, a žádal za zji-
štění způsobilosti sněmovny. Předseda chtěl tomu vy-
hověti, ale v tom zakřikl ho posl. dr. Gross, který
zatím Funkeho vystřídal v dozoru nad předsedou, že
se nejedná o žádné usnesení. Předseda pak skutečně
sčítání sněmovny odepřel a posl. Maštálka musil
svou porážku mlčky snésti, poněvadž jednací řád
a stálá praxe konstatování způsobilosti při odbývání
pouhých formalií nepředpisuje.
Jak již sděleno, ukončena i dnešní schůze dříve,
nežli došlo k projednání denního pořádu. Zatímný
rozpočet vlády, který musí býti vyřízen do konce
června, jest tím bezmála o 3 neděle posunut do zadu.
#9
alto_textblock
#9
Poslanecká sněmovna. Schůze 54.
Předseda dr. ryt. Fuchs zahajuje schůzi o 11. hod
40 m. dopol., načež čtou se došlé spisy.
Posl. Kittl a soudr. podali návrh ohledně rozsáhlé
opravy zákonodárství na prospěch zemědělství. Protože tento
návrh neměl dostatečného počtu podpisů, tázal se předseda,
je-li návrh dostatečně podporován. Návrh dodatečně se
podporuje.
Posl. Kaiser a soudr. podali návrh na změnu zá-
kona ze dne 25. října 1896, týkajícího se osobní daně
z příjmu.
Dotazy podali poslanci: Schönerer a soudr.
předsedovi ministerstva jako správci ministerstva vnitra v zá-
ležitosti obecních voleb v Žatci; Schönerer a soudr.
ohledně zabavení č. 86 »Nat. Ztg.« v Žatci: Bělský
a soudr. ohledně přivtělení praž kých předměstí k městské
obci pražské; Pospíšil a soudr. ohledně poškozování
agrárních zájmů ministerstvem orby; dr. Šílený a soudr.
ohledně zanedbání slovanských národností při jmenování ju-
rorů pro světovou výstavu v Paříži; dr. Stránský a
soudr. ohledně volební praxe při kapito le
na dómě v Olomouci; posl. Formánek ohledně
sestátnění rakouské severozápadní dráhy: dr. Šílený
a soudr. ohledně zlepšení poměrů soudních úřadníků nlž-
ších stupňů.
Pokračuje se ve čtení došlých spisů.
O 1. hod. odp. Mezi tím, co posl. dr. Šílený za-
stává úřad zapisovatele, povstává na levici veliký hluk
Posl. Kaiser, jemuž pomáhá více poslanců, žádá, aby
posl dr. Šílený četí hlasitěji a povstal. (Odpor o Mlado-
čechů.)
Posl. dr. Šílený povstává a žádá, aby jej vystřídal
jako zapisovatel posl. Pfersche. Tento není přítomen
ve sněmovně Povstává následkem toho přestávka. Na to
přichází posl. Pfersche, pozdravován jsa ironickým po-
tleskem a přejímá úřad zapisovatelův.
Posl. Maštálka žádá o 1 hod. 35 min. za sčítání
přítomných poslanch. (Živý odpor v levo.) Za hlučné hádky
mezi pravicí a levicí přicházejí poslanci do sněmovní síně.
Od sčítání poslancův se upouští, načež pokračováno jest
v předčítání došlých spisů.
Posl. Kiesewetter a soudr. interpellují v pří-
čině konfiskace listu »Gebirgsbote« v Jablonci, posl. L a ng
a soudr. ohledně protičeského jednání c. k. telegr. koresp
kanceláře a zejména její pražské filiálky, pokud se týče zná-
mého atentátu v Konopišti: posl. bar. Mikuláš V a s i l ko
a soudr. v příčině sezení bukovinského propinačního řidi-
telství ze dne 4. prosince 1899; posl. Heimrich v pří-
čině české techniky v Brně; posl. Dvořák v příčině
chování akciové společnosti v Červeném Kostelci naproti
stávkářům; posl. dr. Pacák v příčině porušování národní
rovnoprávnosti při vingulaci státních obligací, atd.
Předčítání došlých spisů končí ve 3 hod. 50 min.
Na to se hlasuje o návrhu posl. Doležala z minulé
schůze na přitištění jisté petice k protokolu dle jmen a návrh
se zamítá.
Posl. Hořica navrhuje přitištění jiné petice a podává
»o bvyklé« návrhy na hlasování, jež se pak zamítají
97 hlasy proti 16.
#10
alto_textblock
#10
Má-li kohout — dle slov starého Joba — roz-
umnost a udatnost, pak je dovoleno si mysliti, že mu
zdálo se býti nepochopitelným, kterak bylo možná
mistra svého zapříti z bázně před děvečkou a něko-
lika žoldnéři. Děje se tak do dneška.
Ostatně je známo, že kohout od pradávna těšil
se jakési vážnosti. Sám Job potvrzuje, že kohout se
svým stádem slípek býval průvodcem arabských pa-
stýřů, ba co více, podle kohouta lidé řídívali své
hodiny — dokud totiž nebývalo remontérek.
První a druhé kůropění od pradávna bývalo
lenochům znamením, aby se převalili na druhou stranu,
a lídem pracovitým a nábožným, aby vstávali a vzdali
chválu Bohu. Největší mudre starého věku svým po-
sluchačům nařídil, aby po jeho smrti neopomenuli
obětovati kohouta bohu lékařství Aeskulapovi. Zvyk
ten udržel se až do dneška alespoň potud, že nemoc-
ným obětuje se kohout — na polévku.
Krvežíznivost lidská srdnatosti kohouta od pra-
dávna zneužívala k zápasům, jež prý v Anglicku a
ve Francii doposud jsou v módě. Mezi Slovany zá-
pasy kohoutí se nepěstují. Nám Čechům dokonceje
kohout obrazem něžné, nezapomínající lásky.
Na tom našem dvoře, všecko to krákoře —
i ten kohout. —
Nemohu na tebe, potěšení moje, zapomenout
zapomenout.
#11
alto_textblock
#11
A jak pečlivým, nezištným, v pravdě otcov-
ským je pantáta kohout. Najde-li kde nějaký tučnější
kousek, honem svolává své družky a dává jim, co
#12
alto_textblock
#12
našel, anebo vyhrabal, ba nechává si to od nich i ze
zobáku vyrvati. Spokojuje se, až co na něho zbude.
Je-li na světě většího dobráka nad kohouta? —
Pohříchu i národ náš dopouštíval se na tomto
věrném strážci slípek černého nevděku tím způsobem,
že bujná chasa bavívala se stínáním kohouta. Dobře
že tento krutý zvyk již přestal.
O sv. Janě viděl jsem v Praze u statečných šo-
hajů z Moravy čapky zdobené dlouhým bílým ko-
houtím pérem. Kéž by jim péro to bylo vždy obrazem
i kohoutí statečnosti v hájení vlasti. A zajisté že
z2dobrých příčin naše otcovská vláda dala na klo-
bouky četníkům a strážníkům kohoutí péra jakožto
symbol ostražitosti. Teď prý ale budou nosit pruské
piklhauby na znamení, že příště nad námi budou
bdíti Prušáci.
Hned vedle slípek byla vystavena miniaturní to-
várna na vyrábění kuřat. Vejce vyhřívají se teplem
petrolejovým. Jaká to děsná prosa! Vedle v kleci
hrabalo se několik kuřátsk jakožto živý důkaz,že
kuřátka se obejdou i bez kvočny.
— Sirotečkové! — zvolala za mnou paní-
máma z venkova. — Ti páni, co tu mašinu vymyslili,
nevědí, že u nás na venkově kuřátka bez kvočny se
neobejdou. Kdo pak je má voditi na pastvu, kdo při
náhlém ochlazení vzduchu zahřívati — — tohlo je
něco hloupého — dodala na konec. — Ale ráda bych
viděla, co by asi ti sirotečkové dělaly, kdybych k nim
zde postavila kvočnu. Podívaly by se na ni, radostně
by zatikaly a již by byly pod ní! —
Poslední zbytek poesie selských statků má býti
#13
alto_textblock
#13
vyhlazen strojem tímto, kvočna totiž s kuřaty na
dvoře. Podívejte se na ni, jak je vede hned po vylíhnutí
na dvůr, jak za ni pobíhají a jak v září slunečních
paprsků si poskakují. Pojednou kvočna před jakousi
hromadou zastaví se, zahrábne jednou i drahou
nohou a dá signál, aby její kuřátka se rychle
k ní sběhly. — Tyto však něčeho se leknou,
— titirý — titirý — ozve se jim z hrdélek — jako
by se tázaly: Co je to, mamí, co je to? Vypadá to
jako had. Písklata lekla se žížaly, ale kvočna ihned
jim ukazuje, co se s tím hadem dělá. Začne žížalu
rozkrajovat a kuřátka spatřivše, co maminka s tím
dělá, honem se do toho pustí a začnou žížalu dran-
žírovat též.
Za chvilku ozve se nové tirrrý titirý! — co je
to za hrozné zvíře? Je to chroust, jejž kvočna začne
rozklobávat a kuřátka již jsou na tom a každé hledí
si kousek urvati.
A tak to jde dále, až si obejdou celý dvůr —
— — načež kuřátka delším pobíháním začínají je-
viti unavenost a pečlivá maminka se jim hezky roz-
loží a pisklata se k ní tulí a sedí pod ní jako
v boudě. Hemží se to a vrtí pod křídlama, jako na
mraveništi. Jedno i druhé povystrčí hlavinku a dívá
se na ten Boží svět, některé vyleze si i na maminku
a klove ji do hřebínku — — není tohle poesie?
Najednou kvočna dá výstražný signál. Její bystré
oko postihlo na nebi lupiče-vraha — ostříže. Rázem
všecky pod křídloma zmizely. Pantáta kohout dá
signál druhý a celý dvůr ví, že nepřítel se blíží.
Sípky zalézají poď keře anobo ku plotu a lupič,