Číslo 291

V Praze, dne 23. října 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice: Praha, Pštrossova ulice, číelo 200 -II. Netrankované dopiey se nepřijímají. rukopisy se nevracejí. Nezapečetěnéreklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté p dině polední. Jeánotlivé číslo za Telefon redakce č. 1126

KAl

LILK

Ll

Předplatné pro Prahu s donáskou do domu: městčně . . . . . K 2.80 čtýrtně ... K 8.40 celorccné . . . . K 33.60 Pro vůzemsko poštou: měsičně . . . .. 8.— čtvrtletně ... K 8.— celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Sroska: 2.— čtvrtletně . .. celoročně. . .. K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Itelié. Bel- ie. Anglie a Ruska: Stvrtletně . .. celoročně . . . K 52.80 Telefon redakce č. 1126

Slunce vychází v 6 hodin 36 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 52 minuty večer.

Úterý:

S v. Severina.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Štěpána na Nov. městě od 19.—23. t. m.

O významu říjnového diplomu z r. 1860

V Praze, dne 22. října. Lk. »Český klub« s'al se včera večer shroma- ždištěm četných vynikajících osobností, jež sem při- vábila velice pěkná a cenná přednáška p. prof. dr. B. barona Riegra »O významu říjnového diplomu z r. 1860«. Není nám možno podati přednášku tu vysoce poutavou v celku jen pro obmezenost místa, ač toho dlužno litovati. Když byl schůzi zahájil školní rada p. J a hn, ujal se slova pan přednášející, aby promluvil asi ná- sledovně: »Absolutismus Bachův padl na bojišti u Solferina. R. 1859 Bach byl propuštěn — jeho místo zaujal hr. Goluchowski, a to byl přechod k ji- nému způsobu vlády. Bylo pomýšleno zavésti stavov- ské zřízení v různých zemích, šlo o rozmnoženou po- dobu rady říšské, která měla býti pověřena novým úkolem. Rozšířená rada říšská svolána, panovník jme- noval část členů mimořádných jako důvěrníky — to byl poradní sbor bez iniciativy. V červenci r. 1860 rozhodl se panovník jinak a sice, že nové daně mají býti zaváděny jen s přivolením té říšské rady, což platí také o státních půjčkách. Tato státní, říšská rada, rozmnožená důvěrníky zemskými, byla počátkem dosti skromným. Šlo se však dále, zásluhou rozmno- žené říšské rady, která dala podnět k vydání říj- nového diplomu. Hlavní těžisko spadalo do 21členného finančního výboru, kdež byla autonomistická většina a ta podávala panovníku návrhy. Většina zmíněná založena byla na programu hr. Szeche- nyiho a hr. Clam Martinice, kteřížto byli duševními vůdci její na podkladě historicko-politické individuality. Mocnářství potřebovalo nové instituce, ale navázané na institucích starých. Hr. Clam Mar- tinic výslovně řekl, že nejde tu jen o požadavek Uhrů, že i druhé země jsou historicko politickými individuali- tami. A dle toho byly i ostatní jeho názory. Hrabě Clam Martinic prohlásil později, že země jako král. české, které má svá stará práva, svou korunu atd. — měla v minulosti svou politickou individualitu. To pře- svědčení bylo, že jest potřebí pevnosti říšské v zále- žitostech společných celému mocnářství. Také jiné jsou pamětihodné výroky Martinicovy. Na provedení říjnového diplomu měli starokon- servativci uherští a také u dvora veliký vliv a pokud šlo o Uhry — dosáhli úspěchu. Co se tkne druhých zemí, osud jich zůstal v rukou ministra hr. Goluchow- ského a ne v rukou Clam Martinice, jenž nebyl v do-

brém poměru s Goluchowskim již od r. 1859 — bylit oba rivalové — a když šlo o koncesse Uhrům před vydáním říjnového diplomu, rozešli se Goluchowski s Martinicem, a později povolil Uhrům, jen aby ne- musil ustoupiti nenáviděnému jím Martinicovi. Říjnový diplom hověl Uhrům, požadavkům Sze- chenyiho i konservativců — pro druhé země byl vý- sledek skrovný. Na to panovník zahraniční situací byl veden k tomu, že rozhodl se pro votum autonomisti- cké většiny a v neděli dne 21. října 1860 vyšel ma- nifest, diplom, celá řada listů — pro uspořádání vnitř- ních státoprávních poměrů říše; upravila se právaa postuláty jednotlivých království a zemí a pojištěn státoprávní svazek veškerého mocnářství. Jde tu o kompromis mezi právy zemí a požadavky říše. Pa- novník uznává práva zemí, ale upravuje je podle po- žadavků říše. Řečník cituje obsah manifestu, k němuž pojí se sám diplom, v němž panovník vychází od pragma- tické sankce a j. a v němž praví, že dle ní vydává stálý, neodvolatelný základní zákon státní pro sebe i nástupce. Úkolem jeho je zabezpečení svazku říš- ského, mocenské postavení a dáti monarchii bezpečné zřízení právní. Mluví se tu též o nedílnosti jedno- tlivých částí monarchie, o silném svazku říše, o zá- kladních právech i povinnostech občanských a o tom, že nejvyšší požadavky mají býti vykonávány společně. Uznávají se tu tedy práva jednotlivých zemí — a le upravená. Nedílnost mocnářství má býti v sou- ladu s právy jednotlivých zemí atd. Řečník uvádí obsah vlastních 3 článků říjno- vého diplomu, jejž vydal panovník ze své moci : Právo zákonodárné má býti vykonáváno jen se spo- lupůsobením sněmů zemských event. říšské rady; společné záležitosti projednávány jen na říšské radě a ostatní záležitosti zákonodárné nechť se konají na sněmích zemských. Místo absolutismu má nastoupiti ústavní způsob zákonodárství, konstituce — veliká to jisté zásada. Jiná zásada byla: Jistá ústavní dělba mezi říší a zeměmi; tu jde o unitární svazek říšský, veškery země jsou si rovny — uherské i neuherské. Tu možno mluviti o autonomistickém duchu říjnového diplomu a contrario centralisace, o autenomisticko- unitární struktuře (jako protivě dualistické a centrali- stické podoby.). Tu jest zásada zachovati právo histo- rické, pokud požadavky monarchie jinak nevyžadují. Pokud jde o provedení práv zemských jsou patrny jisté přednosti uherských zemí oproti druhým. Zmíněné zásady a skutečnosti provedeny jinak

Absolutismus mnohdy byl dobrý, byl zde centralismem, germanisací, vládou byrokracie — jiné formy v Ra- kousku nebylo. Také však cena ústavnosti mnohdy je chatrná. Ústavní způsob vlády byl dle říjnového diplomu praskromným jen počátkem; zde o nějaké konstituci nelze ještě mluviti. Ta ústavnost tehdy byla oktroyována a východiskem pro ústavní říši byla říšská rada. Panovník ústavu utvořil, užil k tomu své státní rady. Co tkne se práv ústavních — tu zachována veliká moc koruny, hlavně v oboru spo- lečných záležitostí říšských. K tomu povolána říšská rada a v říjnovém diplomu je zřejmý rozdíl mezi spo- lupůsobením té rady a přivolením. Říjnový diplom měl na mysli rozmnožiti říšskou radu, která ale ne- měla iniciativy u veřejném jednání. Nová rada říšská, zdá se, že měla býti zase jen ke spolupůsobení; říjnový diplom nezná také žádné zodpovědnosti ministrů — o povolování branců a berní není v něm zmínky. V oboru společných zá- ležitostí panovník chtěl si zachovati svou moc — míra ústavnosti byla tu malá. Byla to vláda ústavní s řa- dou výhrad ve smyslu autokritického rozhodování koruny. Říjnový diplom pokládá jednotlivé země za sobě rovné — poměr každé země jest ve společných zále- žitostech stejný; země mají bezprostřední podíl v oboru společných záležitostí, kde není nejmenší památky po dualismu. Zvláštním při tom unitářském zařízení jest to, že to byla oktroyírka. Panovník ze své moci na základě pragmatické sankce stanovil sám podobu rady říšské, její složení i působení. On uznal provázení, ale s tou výhradou, že Uhry uznají tuto říšskou radu. To byla ovšem chyba — Uhři nedali zkraco- vati práv svého sněmu. Také sluší uvésti, že byla oktroyována podoba říšské rady. Má se za to, že zde jde o jedinou ko- moru zemí, jediné sněmové že mají právo obesílati říšský sněm — leč to byl omyl. Říšská rada dříve již existovala a dle diplomu jde zde o jisté zastoupení celku říšského. Panovník jmenoval neurčitý počet členů rady (živel centralistický) a vedle toho mělo býti 100 členů, vysílaných zem- skými sněmy. Tu nešlo o volbu, nýbrž o presentaci. Sněmové zemští měli jmenovati na každé uprázdněné místo 3 členy, z nichž panov- ník si volil. To bylo oktroyováno i Uhrům, aleti to popírají. Politikové čeští obor společných záležitostí (zahraničních, vojenských, jistých hospodář- ských, obchodních a komunikačních) vždy uzná-

Jubileum 325letého zavedení Marianské Kongregace do zemí koruny Svatováclavské vůbeca dvacátá ročnice její obnovy, která se oslaví dne 28. října t. r. Vzdělal Ant. Rejzek T.J.

I.

Marianská Kongregace mužů a jinochů u sv. Ignáce v král. městě Praze pod protektorátem Jeho Milosti nejdůstojnějšího pána Lva svob pána ze Skrbenských z Hříště, kníže-arcibiskupa pražského, primasa království českého, rozesýlá pozvání k jubi- lejní slavnosti, kterou na památku 325. ročnice zří- zení Marianské Kongregace ve vlastech našich vůbec pořádá. Zároveň pak vzpomíná si svého dvacítiletého trvání, které jí v mnohém ohledu požehnané bylo. Bylo to začátkem roku 1575, kdy studující jino- chové pod správou O0. Tovaryšstva Ježíšova v kolleji u sv. Klimenta v Praze vyslali deputaci k dp. P. rektorovi, prosíce jej, aby si směli také zříditi družinu Marianskou, neboť došla je z Říma radostná zvěst, že ve věčném městě sdružili se před nedávnem nej- lepší a nejhodnější studující jako vroucí ctitelé blah. Marie Panny ve zvláštní jednotu. Původ svůj má Kongregace Marianská vlastně v Syrakusách, kde v starobylém městě sicilském mladistvý profesor v kol- leji Tovaryšstva Ježíšova, Sebastian Kabarrasi, volil žáky své ne toliko ve vědomostech, nýbrž i v ušlechtění povahy a křesťanských ctnostech horlivěji vzdělávati. Za tou příčinou cvičíval je v úctě královny nebes a země, Marie Panny. Brzy na to svěřil žáky své s tímže úmyslem, jsa jinam povolán, svému nástupci.

Byl to Jan Leon, rozený Belgičan. Na štěstí byl pak r. 1560 profesor tento přesazen do Říma, kde se mu podařilo netoliko ctitele Marianské opět kolem sebe shromážďovati, ale i ze školy do veřejnosti s družinou Marianskou vystoupiti. Stanovy měl vypracované. A družině dáne jest jméno Kongregace nejblah. Marie Panny se štítem »Zvěstování Marie Panny«. Zpráva o tem roznesla se všady, kde řád jesuitský školy měl. A tak se stalo, že po příkladu vzorných studu- jících v Římě dne 16. ledna 1575 poprvé shromážděni byli v Praze na první schůzi jinochové čeští, zakláda- jíce si podobnou kongregaci. Od řádu byl za duchovního správce ustanoven jeden z profesorů, jesuita Edmund Kampian, zname- nitý napotom muž a apoštol, jenž v kolleji Klemen- tinské po více let působil, až jako missionář do An- glie byl poslán a koruny mučenické dosáhl, takže papežem Lvem XIII. za blahoslaveného vyhlášen jest. Připustiv sám nejprve, které za hodné byl uznal, jako prozatímní členy, volil s nimi předsedu a magi- strát. Ne každý byl připuštěn; jsouce bedlivi u vý- běru, připustili toliko deset nejlepších studujících. Právě to účinkovalo velice na šlechetná srdce mla- distvá. A co se dálo v Praze, dálo se i jinde, kdekoliv školy jesuitské byly; neboť kongregace Marianské byly jako vlastnictvím Tovaryšstva Ježísova a jsou jím až podnes. Vrchní jich starosta jest nejvyšší představený v řádu, totiž sám generál Tovaryšstva Ježíšova. Roku 1577 vyslovila se sv. Stolice o úmyslu Kongregace Marianské pochvalně. Když napotom r. 1584 bullou svrchu jmenovanou Řehoř papež XIII.

slavně potvrddil stanovy Kongregace Marianské, tehdy již se byla vzmohla na 30.000 členů, kteří se latin- ským jménem sodalové zvali a sami studující, vy- braní jinochové, to byli na školách gymnasijnícha vysokých. Ale jako mládež studující ze středních škol postupovala na vysoké, tak že bylo třeba na vyso- kých školách zahajovati družiny Marianské, rovněž odrůstala tatáž mládež na muže ve všech stavech i nejvyšších. Za tou příčinou dne 5. ledna roku 1586 rozšířena jest družina Marianská Sixtem papežem V. ku prosbám ze všech stran na všecky mužské. Tu bylo radosti a jásotu po světě v pokolení mužském! Až posud pěstována byla toliko ve školách a kole- jích studující mládeže: nyní vyšla osvobozená všech vazeb do veřejnosti. Tatáž Matka, jejímž dítkem Kongregace Marianská jest, pojala nyní za ruku ji- nocha nejen v útlém věku, alebrž bděla nad ním i když se stal mužem a kmetem vážným; moudrými stanovami svými stála při něm v životě, v jeho po- volání byla mu rádkyní, v bojích posilou a potěchou, v životě soukromém i veřejném záštitou. Muž podle muže s týmiž zásadami, spojenými silami! Byly pak kongregace církevních hodnostářův a duchovenstva nižšího. Šlechta měla kongregaci pro sebe, rovněž úředníci, důstojnictvo vojenské a ostatní vojsko, učenci a umělci, obchodníci a občané, řemesl- níci, námdřníci, rybáři, vinaři, tovaryši, učňové, ano i služebný lid. Jejími členy byli: věhlasný biskup francouzský Fenelon a výtečný kazatel Bossuet, slo- vutný spisovotel rektor vysokých škol Lipsius, nizo- zemský nepřekonatelný mistr malířský Rubens, Leo- pold a Juan, arciknížata rakouská, Sigismund III, král polský a jiní; kardinálové svaté římsko-katoli-