Dne 5. července 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 182. Strana 3.

vojskem společných mocností zapáleny a zničeny tři arsenály s velikými zásobami prachu a jiných vá- lečných potřeb. Morgan odůvodňoval návrh na od- ročení sněmovny, aby se mohla plná pozornost vě- novati anglickému vyslanectví v Pekingu a aby se učinily potřebné kroky k jeho záchraně. — Walton pravil, že vláda učinila vše, co mohla, aby poskytla anglickým poddaným v Číně ochranu. Rowles pro- hlásil, že jedinou starostí Anglie v době nynější jest, aby byly zajištěny smlouvy s Čínou uzavřené, zvláště když císařská vláda z Pekingu zmizela. Dillon se tázal, je-li pravda, že americký admirál činil námitky proti politice mocností a zdali byl pro své nesúčastnění se útoku na hradby takské proná- sledován. Asquith-Bartelet přimlouval se důrazně, aby bylo Japonsku dovoleno, vyslati silné vojsko za účelem vyprostění Pekingu a zjednání pokoje. Parlamentní podsekretář zahraničních záležitostí Brodrick odpovídá na různé dotazy, že situace v Pe- kingu jest naprosto nejistá. Hlavní snaha Anglie směřuje k tomu, zachovati shodu mocností. (Po- chvala.) Při ztečení tvrzí v Taku súčastnily se též lodi Spojených států. Admirálové jednali v úplné shodě. Anglická vláda oznámila Japonsku, že doufá, že Japonsko jsouc sousedem, bude s to, v několika dnech vrhnouti velikou sílu vojska do Číny. Řečník nemá příčiny k domněnce, že některá moc snaží se japonskou vládu od toho zdržeti. Postup k Pekingu jest nyní velmi nesnadný. Anglie má tou dobou v Číně 2000 mužů. Z vojsk ostatních mocí nalézá se tam úhrnem 13.500 mužů s 53 polními děly a 36 maximovými. Devět lodí kotví před Taku, 25 v jiných stanicích, četné jiné lodi jsou na cestě. Z Indie bude posláno do Číny 10.000 mužů. Čínským místokrálům bylo dáno s anglické strany na srozuměnou, že Anglie bude podporovati všecky čínské úřady, které jsou s to zachovati pořádek. Angličtí lodní důstojníci budou spolupůsobiti s ochot- nými místokráli. Politika musí zůstati stranou. Všecka námaha musí směřovati k tomu, aby se vy- hovělo okamžitým požadavkům. Dosud panovala mezi mocnostmi úplná shoda. Zachraňovací dílo ne- bylo zdržováno nijakou růzností mínění. Anglická vláda učiní všechno, aby uplatnila svůj vliv v kon- certě v tom smyslu, aby bylo zabráněno všemu, co by mohlo se rovnati nějakému dělení Číny, což by bylo neštěstím, kdyby tvořilo konec nynějšího zla. (Pochvala.) Návrhy na změny byly pak odvolány. Revoluce v Číně. Obavy v příčině osudu vy- slanců a cizinecké kolonie v Číně, jak se zdá, do- jdou smutného potvrzení. Večerní londýnské listy aspoň už oznamují ze Šangaje, že dle zpráv z čín- ského pramene téhož dne, kdy zavražděn byl šl. Ket- teler, zabiti byli ještě dva jiní vyslanci. Pochybuje se úplně, že by v Pekingu byl na živu kterýkoli cizinec. Z Paříže oznamuje se dokonce, že anglická vláda dle doslechu obdržela již určitou zprávu o zavraždění vy- slance anglického a francouzského. Z čínských pra- menů proslýchá se dále, že missijní nemocnice v Mak- denu shořela a že tamější domorodí křesťané byli po- rubáni; cizí missionáři prchli prý do Ninčvangu. Ve- černí listy oznamují dále z Paříže, že tam koluje zvěst, dle níž anglické vyslanectví obdrželo sdělení o za- vraždění francouzského a anglického vyslance, že však se zpěčuje pověst potvrditi. Zpráva časopisu »Eve- ning News« ze Šangaje opakuje pověst o obnoveném boji o Tientsin, dodávajíc, že Seymour prý je raněn. O počtu evropského vojska na čínském území není dosud nic uričtého známo. Z úřední ruské strany od- haduje se počet vojsk těch té doby na 16.000 mužů; mezi nimi je 10.000 mužů pod velením ruského ge- nerála Stesla v Tientsinu. Jakmile se stanou bezpeč- nostní opatření v Tientsinu, bude část vojsk vyslána do Pekingu. Ztráty Evropanů v dosavadních bojích ukazují, že Číňané tentokráte kladou houževnatější odpor než v dřívějších válkách s Evropany, patrně následkem evropské výzbroje a evropského výcviku. Viceadmirál Alexějev telegrafoval dne 1. t. m. mini- strovi vojenství, že ztráty expedičního sboru jsou do 25. června tyto: 4 důstojníci mrtvi, 7 zraněno; 56 mužů mrtvo, 190 zraněno; 10 koní zabito, 22 zra- něno. — O čínském princi Tuanovi, který se zmocnil vlády, oznamuje se, že týž jest vlastně zákonnitým panovníkem. Když totiž císař Čau-šuong umřel, bylo na živu 7 císařských princů a pátého z nich, otce Tuanova, označil císař ve své závěti jako svého ná- stupce. Leč čtvrtý prine Sienfung padělal závět ve svůj prospěch a nastoupil tím způsobem vládu. Ny- nější císařovna vdova byla jednou z jeho žen. Jelikož prý jižní a střední provincie Tuana neuznávají a po- platky odepírají, bude asi vláda Tuanova trvati i bez zakročení Evropanů jen krátce. Pekingu odepřením naturálních dávek odtamtud hrozí přímo hlad. Tuan sám počíná prý si jako pravý Asiat a dal všecky za- jaté stráže vyslanectev postínati. Někdejší vrchní ve- litel čínské armády, Junglu, prohlásil se proti němu a vyzval jednak místokrále, aby ediktů z Pekingu ne- poslouchali, jednak Evropany, aby anarchii v Pekingu učinili konec.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Na dnešní den připadá pa- mátka obou slovanských apoštolů sv. Cyrilla a Methoděje. Kolébka sv. apoštolů slovanských stála v Soluni. Pochá- zeli z rodu vznešeného a bohatého. Otec jejich, Lev vysoký důstojník ve vojště byl muž zbožný a spra- vedlivý a rovněž vynikala manželka jeho zbožným životem. Manželé tito měli sedm synů, z nichž Kon- stantin, později Cyrillem zvaný, narodil se r. 827. Methoděj pak byl starším bratrem jeho. Mladší bratr Konstantin nadán podivuhodnou pamětía vzácným ostrovtipem vylétal již v útlém věku jako orel duchovními křídly k Bohu. Methoděj znechutiv si světské povolání, odešel na horu Olymp do kláštera řehole sv. Basila. V tomto klášteře byl asi záhy posvěcen na kněze. Mladšímu bratru Konstantinu udělil patriarcha Ignacius nižší svěcení, chtěje takto proslulého mladíka upoutati ke dvoru cařihradskému, Asi r. 850 byl posvěcen na kněžství. Kníže Rostislav vytkl si úkolem spojiti všecky českoslovanské kraje v mocnou říši a potvrditi její neodvislost na příští časy. Aby toho dosáhl, nezbývalo mu leč přetrhati všecky svazky s výbojnými panovníky německými netoliko v ohledu politickém, ale i církevním. Smluvil se proto Rostislav se Svatoplukem a kní- žetem Koulem a vypravili de Říma i do Cařihradu poselství, žádajíce slovanské věrozvěsty. Oba bratří Solunští odebrali se s pomocníky svými na Moravu z jara r. 863. Papež Lev XIII. vydal 30. září 1880 svou věčně památnou encykliku »Grande munus« jíž nařídil, aby výroční památka slovanských apo- štolů sv. Cyrilla a Methoděje po celé církvi kato- lické slavena byla. Sv. Otec poctiv takto svaté věro- zvěsty naše dal na jevo, jak velice leží mu na srdci blaho i spása národů slovanských. Eucharlstický sjezd bude letos se sjezdem apoštolátu sv. Cyrilla a Methoděje na Velehradě 30. a 31. července. Začátek sjezdu 30. července večer o 6. hodině uvítáním a slavnou adorační hodinou s požehnáním. Večeře v hostincích. Ráno 31. čer- vence o půl 6. hodině slavnostní kázání, zpívaná mše sv. a společné sv. přijímání pro lid. Od 8—10. hodin schůze kněží. Po shromáždění apoštolátu, které mezitím též počne, slavná mše sv. před nejsv. svátostí. Společný oběd v hostinci. O 1. hod. »Te Deum« a sv. požehnání. Zveme všechny kněze ku dvojité této slavnosti a prosíme, ať přivedou i lid. Kdo z kněží se súčastniti míní, račiž se oznámiti dopisnicí u důst. farního úřadu na Velehradě nej- později do 28. července. V klášterním chrámu Páně sv. Voršily koná v neděli, dne 8. t. m. o půl 5. hod. odpol. bratrstvo neposkvrněného Početí Panny Marie Lourd- ské svoji pobožnost. Pořádek na hřbitovech olšanských při slavnosti budoucího z mrtvých vstání v ne- děli dne 8. července 1900. Před polednem. O 7. hod. mše sv. s požehnáním v kostele. O 8. hod. české kázání na čtvrtém hřbitově. O 9. hod. slavná zpí- vaná mše sv. v kostele; mše sv. u oltářů na dru- hém a čtvrtém hřbitově. O půl 10. hod. mše sv. u oltáře na prvním hřbitově za všecky v Pánu ze- snulé dobrodince této slavnosti. Po mši sv. slavný průvod ke čtyřem oltářům po všech hřbitovech, při němž se píseň »Nesmrtelnost« zpívá s doprovázením hudby měsť. sboru granátnického. Při oltářích mod- litby za v Pánu zesnulé zde odpočívající. Potom slavné »Tě Boha chválíme« v kostele. Odpoledne o 5. hod. české kázání na čtvrtém hřbitově, německé kázání na druhém hřbitově nebo v kostele. O 6. hod. litanie k nejsvětějšímu jménu Ježíš, s požehnáním v kostele — a tím končí se pobožnost odpolední.- Nastane-li v nadřečený den nepříznivé počasí, bude se slavnost konati jenom ve chrámu Páně.

Pozvání k předplacení na katolicko-politický denník

Katolické List

Pro Prahu s donáškou do domu předplácí set měsíčně . . . . . . . . . 2 K 80 h. čtvrtletně . . . . . . . . . . . 8 K 40 h. celoročně . . . . . . . . . . . 33 K 60 h. Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . . . . . . . . . 3 K — h. čtvrtletně . . . . . . . . . . . 9 K — h. celoročně . . . . . . . . . . . 36 K — h.- Do cizozemska (Německa a Srbska): 12 K — h. čtvrtletně 48 K — h. celoročně Ameriky, Francie, Švýcarska, Rtalie, Belgie a Anglie 13 K 20 h. 52 K 80 h. Žádáme P. T. pp. abonenty o brzké zaslání s vých nedoplatků, zejména za léta minulá, by předešlo se zbytečnému upomínání.

Do

čtvrtletně celoročně

Jednotlivé číslo za 8 haléřů.

Patronátní právo a katecheti. (Z kruhů katechetských.)

Pouhá zvěsť, že i katecheta pražský hodlá se ucházeti o farní beneficium, k němuž právo praesen- tační přísluší obci, respective sboru obecních starších král. hlav. města Prahy, rozčeřila klidné a svorné mysli duchovenstva pražského tou měrou, že s jisté strany jest upíráno tak zvané právo patronátu kate- chetům a volá se přímo po zásadním rozhodnutí, mají-li toto právo katecheté čili nic. Budiž proto i nám, katechetům, popřáno, názor svůj projeviti, aby vyhověno bylo zásadě: Audiatur et altera pars. Právo patronátní, jak p. pisateli nedělního článku jest známo, spočívá hlavně v tom, že patron duchov- ního obročí má výsadu na uprázdněné beneficium praesentovati jednoho z těch, kteří jemu od kompetentního úřadu církevního jako způsobilí navrženi byli. Patron laikální může z řady navržených praesentovati kteréhokoli; ač ovšem ve svém svědomí vázán jest jmenovati toho, který jest nejvíce způsobilý. Pa- tron církevní (duchovní, neb kommunita kněžská) jest povinnen praesentovati jednoho ze tří nej- způsobilejších kandidátů (terna), jež mu biskup předložil. Tak sluší rozuměti právu patronátnímu ve smyslu, jak se o něm obyčejně mluví. Právo patronátní ná- leží tudíž patronu; a mluviti o právních nárc- cích na beneficium těch, kteří při obročí duchovním působí, není v duchu práva církevního, Žádný patron není zákonem vázán praesentovati na uprázdněné benaficium toho, kdo snad při něm již působil, ale vázán jest ve svědomí jmenovati toho, koho z navržených za nejzpůsobilejšího považuje. Že ten, kdo dlouhou řadu let na patronátě působil, po- měry zná, s věřícími ve styk přicházel z pravidla — ceteris paribus — nejzpůsobilejším bývá, každý ne- stranný zajisté přisvědčí. Chce-li však pisatel nedělního článku sboru obecních starších jako patronu suggerovati, že jest vázán praesentovati na beneficium vý- hradně kněze ze správy duchovní, pak nejedná po našem soudě správně a v duchu práva církevního. Církevní právo v této otázce zná jen kněžstvo samostatně duchovní správu vedoucí (faráře) a kněze jeho pomocné, k nimž ve smyslu téhož práva náležejí jak kaplani, tak i katecheti. I katecheté jsou jen kněži duchovnímu správci pomáhající, byt snad styk jejich s duchovním správcem nebyl tak častý a úzký, jako kaplanů, kteří z pravidla v témže domě s duchovním správcem bydlí. I o jich větší jakés samostatnosti nelze mluviti; vždyť přece ordinariátu, resp. svému bi- skupovi jsou katecheti podrobeni právě tak jako kaplani, t. j. jako kněží po- mocní, ad nutum amovibiles. Ostatně působení ve škole náleží zajisté právě tak k pastoraci, jako činnost ve správě duchovní. Že dnes práce jest rozdělena a působení ve škole kně- žím zvláště k tomu ustanoveným se přiděluje, nie na tom nemění. Obojí působení jest pro Církev stejně důležité, v úřadě katechety lze si rovněž takých zásluh získati jako v působení kaplanském, a my jsme si jisti, že úřady církevní, jejichž zásadního roz- hodnutí se pan pisatel dovolává, nám dají v tom za pravdu. A proto hájíme zásadu: Patron praesentuj toho, kdo více zásluh si zjednal; vše jedno, ať jako katecheta ve škole, ať jako kaplan ve správě du- chovní. Padejtež tu na váhu jeho horlivost, doved- nost, úspěchy a doba let jeho působení. Bylo by zajisté proti spravedlnosti, kdyby patron praesentoval za faráře katechetu jedva několik let na osadě působícího, pominuv zcela dlouholetéhoa zasloužilého kaplana. Ale stejně nebylo by spravedlivo, kdyby dlouholetý kate- cheta měl býti právě proto, že je st katechetou, již předem vyloučen a ne- měl by po názoru pana pisatele ani práva za uprázdněné beneficium farní žádati. Nehledáme nikterak nějaké prio- rity před bratřími ve správě du- chovní působícími, ale nesmějí ani oni nám zásadně upírati práva žádati o beneficium farní. Vždyť působíme na osadě a ve prospěch osadníků rovněž jako oni. Rozhodně musíme též odmítnouti, že by kate- cheté ve stavu duchovním tvořili zvláštní, uzavřenou kastu. Spolčili-li se ve spolek na hájení svých práv a povznešení stavu, činili tak zajisté jen za souhlasu se svými představenými, a nic nebrání i kaplanům, aby téhož se domáhali. Však pp. kaplani rovněž se chystají společně zájmy své hájiti. Že by však již proto tvořili zvláštní kastu, a že by je teprve nyn,