Dne 5. srpna 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 213. Strana 3.

svěcenec Mik. Košut do Bohuslavic, admin. Fr. Ku- novský z Dětřichovic do Kateřinek (os.), admin. Fr. Mikolajek z Hradšovic za kaplana tamtéž. Admini- stratory byli jmenováni dpp.: Karel Dřímal v Li- dečku, Rob. Houza z Vlkoše do Luké, koop. Richard Dostal do Pusté Polomi. Presentováni byli dpp. Ferd. Kotek, koop. ve Štablovicích, na faru ve Vel. Petrvaldě, Fr. Ohnmacht, koop. Třebařově, na faru ve Vojtíškově. Osobní věstník duchovenský z diecése brněnské. Vp. Ignát Hrubý, kaplan v Oslavanech, byl vyznamenán synodálkami. Dp. Martin Judas in- vestován byl na faru v Bošovicích. Ustanoveni byli dpp.: Jan Kelbl kooperatorem v Hustopeči, Josef Šťastný kooperatorem v Jiřicích a Richard Svoboda kooperatorem ve Starči. Kněžská jubliea. P. Pavel Josef Pelikovský, pražský kníž. arcibiskupský a litoměřický biskupský notář, kvardián kláštera františkánského v Tachově, kněz jubilár slavil své 50 leté jubileum kněž- ské o slavnosti »Porciunkuli« v konventu v Tachově. V 8 hodin ráno 2. srpna měl oslavenec zpívanou mši sv. Ve čtvrt na 10. hod. provázen řadou vybraných hostí a nesčetných družiček i zástupu lidu, ubíral se 77letý stařeček do přeplněného chrámu, aby udělil vzácné požehnání sekundiční a přítomen byl obřadům za tou příležitostí na počest jubilárům druhotin kněž- ských chystaným. Kázal vldp. č. kons. rada a k. a. vikář dr. Böhm ze Stráže, celebroval vldp. kn. arc. notář a vikář plánský Schmid. Přítomno bylo 30 kněží, c. k. okresní hejtman tachovský Dudek, kníž. windischgraetští panští úředníci, lesní rada, ři- ditel, lesmistr, vrchní zahradník, dr. Traeger a m. j. P. kvardian Pelikovský je znám zvláště českým ter- ciářům za svého působení v Turnově, Hájku, na Mo- ravě, také svými českými spisy pro členy III. řádu sv. Františka. Ač stařec těší se plné svěžesti duševní i tělesné a jaké vážnosti, ukázal právě jubilejní jeho den. Bůh popřej zasloužilému kmetovi ještě mnohých plných let! Dojemná slavnost vykonána byla dne 31. července t. r. v Kopidlně za příčinou čtyřicetiletého jubilea kněžského tamního vdp. děkana Šádkaa sezvaných tam jeho spolusvěcenců z r, 1860. Z osmi pozůstalých jubilantů sešlo se pět a to kromě domá- cího pana děkana dp. Josef Pacholík, faráž z Rostok, Josef Svoboda, farář v Heřmani, Josef Syřiště, farář v Aderšpachu a František Vacek, děkan v Ronově. A jako před 40 lety vedl je do kathedrály ku své- cení jejich tehdejší vdp. spiritual Jan Klein, tak ne- obtěžoval si ani nyní tento velebný a vysocezasloužilý arcikněz a apošt. protonotář a rytíř řádu Františka Josefa I. doprovoditi je do chrámu děkanského v Ko- pidlně a tam na úmysl jejich sloužiti pontifikální mši sv. Přede mší sv. připomenul v řeči své osobní děkan žlunický František Vohnout božské poslánía záslužné, ovšem ale i oblížné a obětavé působení ka- tolického kněze zvláště vzhledem k uplynulým 40 letům, přirovnávaje to k vedení lidu israelského skrze patriarchu Mojžíše. Po mši sv. pak požehnal ndp. ce- lebrant štoly, jež vdp. děkan kopidlnský svým spolu- bratřím na památku pořídil a podávaje je rukou tře- soucí velectěným pp. jubilantům, doporoučel se do- jemnými slovy v jejich modlitby s vroucím přáním, aby jednou oděni jsouce rouchem zásluh všichni se sešli u božského Mistra a Soudce svého jako věrní

Tentýž přítel psal mi nedávno opětně: Leto jsme měli asi 18 — a snad i více primic v Praze, ale ani jednu u sv. Jana Nep., u sv. Václava, u sv. Vojtěcha, u sv. Petra a Pavla — snad proto ne, ž při těchto chrámech není chudých řeholnic. Chudí novosvěcenci utíkají se k chudým jeptiškám, jež jim rády primice vystrojují. Kde jsou chudé jeptišky, byla všude alespoň jedna. Jak by to působilo na lid a též k povznesení úcty sv. patronů, kdyby též u sv. Víta, anebo na Vyšehradě nějaká primice se slavila, kdyby jí někdo tam vystrojiti ráčil; —— snad by — dokládá opět můj přítel — přispělo to trochu k vyplněníté propasti, jež mezi nižším a vyšším duchovenstvem prý se rozevírá, a z níž na povrch vždy více apostatů vy- stupuje. Páni mají s nimi mrzutostí vždy větších. A nyní třeba, abych ku přání mých čtenářů s omluvil, proč jsem po dva celé týdny »Kult urní Listy« nepsal. Psal jsem mezi tím něco jiného, psal jsem a píši nový román, jenž ponese jméno: A postati, v němž věrně dle pravdy vylíčím ty různé příčiny: chyby vlastní i cizí, jež mno- hého kněze teď pohánějí na sráznou cestu, z níž málo kdy bývá návratu. Křivda allbezpráví, skutečné i domnělé přidružují se, počáteční nedorozumění, nepo- volaní lidé rozviřují konflikt, k jehož vyrovnání schází již sebezapření. Hospoda a schůzky přispívaí též značně a když bývá věc nejkritičtější, tu rarach nastrčí nějakou ochechuli a malér je hotov. Bratrská neláska hrává při tom též značnou roli a roli nej- horší umíněnost na obou stranách. Ještě během tohoto roku začnou A post at vycházeti.

jeho služebnící. — Jako před dvěma roky vyzna- menal ndp. biskup farnost kopidlnskou, povýšiv faru tamní na děkanství, tak nyní zavděčiti se hleděli ctění zástupcové města i vůkolních obcí, přišedše v hojném počtu se svými spolky, aby průvod vdpp. jubilantů do chrámu Páně i zpět oslavili a na celé dojemné pobožnosti účastenství brali. Nelíčenou touto přítulností velice potěšen byl vdp. děkan a opět podán takto důkaz, že lid náš má hluboké přesvěd- čení náboženské, které nesvědomití štváči marně mu vyrvati se snaží. O kéž jen lid katolický neostýchá se veřejně osvědčovati toto přesvědčení své a dá výhost bezbožeckým svůdcům a škůdcům národa. Te- legram ndp. biskupa i mnoho jiných blahopřejných telegramů a dopisů zvýšilo velice radostnon náladu vdpp. jubilantů i všech hostí, kteří všichni z hloubí srdce přáli i přejou oslavencům, aby jestě dlouhá leta působili ku cti a slávě Boží i ku spáse své a svých souvěrců. Stala se katoličkou. 16letá židovka Ella Bellakova, dcera ostravských Bellaků, vyučována byla po delší dobu našemu sv. náboženství, načež v so- botu 14 července byla o 3. hodině odpol. v polsko- ostravském farním chrámu Páně pokřtěna, přijavši na křtu svatém jméno Marie. Úkon církevní vykonal vdp. P. J. Bitta, kanovník a prelát. Pohnutky ku přestoupení vytryskly u děvčete z čistě náboženského přesvědčení a bylo jí od přátel i od vlastních rodičů pro krok tento mnoho protivenství a křivdy snášeti.

Zprávy denní.

Čestný úřad. Věděli jsme, že »Právo Lidu« bude se namáhati v potu tváři obhájiti stanov soci- álně demokratické strany v Německu, ale tak chabě, že se dostává ještě hloub. Kdežto opatr ně mlčí o nejdůležitějším pro nás bodě, že dělnictvo nemá práva nahlížeti do knih a přesvědčiti se omajetku strany a jeho řízení, pokrytecky se vykrucuje, že prý je zcela správným, aby zřízenci strany dostávali plat. Takhle se balamutí čtenářstvo! Ve statutu je řeč o vedení strany, nikoli o podřízených zří- zencích. Neznáme příkladu, že by vedení strany jako čestný úřad bylo placeno, to jest teprve vynález sociálních de- mokratů, o nichž možno tvrdit, že ku pro- spěchu strany neučiní zdarma ani kroku, že jsou pravými výdělkáři a vyssavateli lidu, který slepě štvou porti zaměstnavatelům, aby mohli loviti v kalných vodách. Žurnalistické pocti- vosti a správné logiky u »Práva Lidu« člověk marně hledá. Proč pak neobhájilo policejního výnosu své strany za stávky v Ersenu? Zase jeden. Pražský orgán sociálně-demo- kratický, který vede policejní dozor nad životem kněžským, přijde každou chvilku s různými podezře- lými zprávami z cizích zemí o kněžích, kteří prý se dopustili nepočestných skutků. Jsou-li zprávy ty pravdivými, my jsme prvními, kteří je co nejpřísněji odsuzujeme jako je zavrhuje morálka, ale za to socialisté mají volnou lásku v programu, tedy veřejně nemravnosti učí, což jest zlomyslným kažením lidu. Stane-li se u kněží jednotlivý případ, svědčí to o křehkosti lidské, nebot každý člověk je ke zlému nakloněn, a sám sv. Petr, tento veliký apoštol, poklesl ve víře, a druhý apoštol Jidáš zradil svého mistra. Ale dábelským je st počínání sociální demokracie, která svým učením veřejně chce zničiti po- řádek v rodinách a tak rozvrátitia přivésti k úpadku společnost lidskou a na její troskách vystavěti stát bu- doucnosti, v němž by nevěra a nemrav- nost byla vítězem jako bestia trřum- phans. Jak dalece logika »Práva Lidu« jde, jeví se ve směšném napodobení, že prý kněze ony zka- zila četba »Katolických Listů!« Ovšem, Němcia Francouzové, na něž se onen počestný orgán odvolává, čtou české časopisy! * Podařený list. Lokálky »Práva Lidu« by nikterak nebyly pikantními, kdyby nebylo »Katol. Listů«, proti nimž vede stále polemiku, ve které si nemálo libuje; polemika prý oživuje list! Tak se otírá ve včerejším čísle opět o náš úvodní článek »Boj proti alkoholismu«, a přiznává, že sociálně- demokratičtí vůdcové ve svých řečích nenabádají dělnictva, aby nechodilo do židovských kořalen, a to proto, »poně- vadž takový boj »nabádáním« proti alkoholismu čerta pomůže«, a holedbá se: »My bojujeme proti kořenu a základu alkoholismu; proti bídnému a hmotnému postavení dělnictva. My vidíme dobře, že kořalku pije jen nejbídněji postavené děl- nictvo zemědělské. Dejte jim mzdu takovou, aby si mohli koupiti sklenici piva, a nebudou se otravovati kořalkou. To jediné pomůže — slova, »nabádání« nepomůže.« Takhle se podvádí čtenářstvo a hází se mu písek do očí. Agitátorům jejich strany se nejedná

o nic, nežli o peníze, peníze, a opět peníze, kterých ke své agitaci potřebují, aby co nejvíce dělnictvo vy- ssáli a na jejich útraty dobře se měli. Že nabádání a slova nic nepomohou, nezakládá se na pravdě. Známe četné příklady z missií z našich zemí,a zvláště na Slovácku, kde lid po vysvětlení o škodli- vosti lihovin a napomenutí slavně se odřekl pití lihovin a tento slib také k vlastnímu prospěchu za- chovává. Také v Bukovině jsme se na vlastní oči přesvědčili, že pravoslavné duchovenstvo svým ká- záním u lidu dokázalo, že spotřeba kořalky se zmenšila o polovic, tak že si ži- dovští propinátoři dokonce stěžovali u úřadů, že lid nechce kořalky píti, a že nebudou moci platiti daní. Tam od- řeknutí se kořalky stávalo se za zvláštních obřadů. Bečička s kořalkou byla vynesena za vesnici, zako- pána a nad tím místem postavan jednoduchý kříž, jak jsme sami tam byli svědky. Židé však na nejednom místě kříže ony pokáceli ze vzteku, že lid nepije ko- řalky, začež byli ovšem potrestáni. Z toho tedy, že socialističtí agitátoři nezrazují dělnictva od chození do židovskýcb kořalen, maně se vtírá podezření, že jsou s židovskými podnikateli ve spo- jení, a proto jim nechtějí škodit. Druhou lží jest, že lid si nemůže piva koupiti. Vždyť pivo je přece lacinější nežli kořalka. Málokde se koupí litr kořalky za 14 kr., kdežto pivo na venkově je na mnoze za 12 kr., tak že by to pro dělnictvo byla ještě větší výhoda. Ale to jest již logika »Práva Lidu«, když nemůže něco dokázati, překroutí věc a řídí se heslem Voltairovým: »Prátelé, lžete!« Neprozíravé čtenářstvo pak na takové vý- zkumy churavého mozku přísahá a stává se fana- tickým a nepřístupným dobrému poznání. Jak ny- nější hospodářské poměry stojí, jest rolnic tvo a také velkostatkářstvo následkem špatné úrody a laciného obilí takřka na mizině, proto vyšší platy těžko možno platiti, protože to nejsou tovární podniky, kde by se tisíce vydělávaly. *»Čas« dělá též vtipy. V posledním svém čísle přinesl: Pražský arcibiskup v klatbě, protože prý kdysi kouřil. Papež Urban VIII. prý vydal na všechny kuřáky klatbu a poněvadž je papež ex ca- thedra neomylný, nemůže bulla jeho býti omylnáa protože Řím se nemění, platí klatba dosud. Ale co tisíce jiných oveček římských? Kněží-kuřácí a všichni ostatní kuřáci, jste v klatbě, v papežské klatbě, která už na světě lpí třetí století. Kuřáci z »Katolických Listů«, kam se podějete? Něco blbějšího orgán filo- sofa Masaříka napsati nemohl. »Čas« byl by dobře učinil, kdyby se byl pozeptal některého žáčka obecné školy na výměr papežské neomylnosti. »Času« však běželo o vtip, který v jeho řádkách je velikou vzác- noští a rozumí se, že jeho domělý vtip zvrhl se ve směšnost, kterou sám na sebe uvalil. Kdyby byl re- daktor »Času« před třemi sty lety žil na dvoře tu- reckého sultána a byl postižen při kouření, byl by býval i o ten ždibinek nosu přišel, který dnes jeho tvář zdobí, protože tehdejší sultán dával kuřákům řezati nosy. V Anglii a na dvoře braniborském byl by si býval pro kouření utržil baštonádu. Že i papež vydal zápověď kouření — a víc než zápovědí ta do- mělá klatba nebyla — to leželo v duchu času. Kterak chudý musí býti obor myšlének orgánu páně Masa- říka, když chytá se něčeho takového, jen aby mohl na katolické kněžstvo útočiti. Tolik hluboko jako »Čas« žádný jiný český list neklesl. »Čas« dle toho co nevidět odstěhuje se někam do Kateřinek. * Selským ženám a dívkám českého severovýchodu. Byl nám zaslán delší přípis, z něhož vyjímáme: Naše doba přivodivši zápas jednotlivých stavů o jich dobro mravní i hmotné, klade jmenovitě na stav náš selský požadavky mno- hem větší, než na třídy jiné a větší, než kladla nám v časech minulých. Jedná se nejen o záchranu stavu selského, který dějinným vývojem našeho ná- roda a hospodářskými a sociálními poměry je po- volán, aby tvořil základ národní naši existence, nýbrž i o kulturní a společenské i hospodářské naše povznesení. I na nás, selské ženy a dívky české, naléhá nyní čestná, svatá povinnost, abychom s nad- šením a pravým porozuměním připojily se po bok našich otců, mužů a bratrů pro dobrou věc selskou a tím i věc národně českou zápasících, abychom staly se spolubojovnicemi v mocném šiku česko- selském a řekly si jednou již, že víme, jaké jsou naše povinnosti, naše práva a naše přání jakožto dívek a žen selských, zápasících pro lepší budouc- nosť ruku v ruce s našími muži, bratry a otci. V tomto boji dobrém musíme i my býti účastnya připravovati se k němu vlastním povznešením mrav- ním, vzdělanostním a společenským. »Sdružení če- ských zemědělců pro království české«, v němž spo- jili se muži selští v armádu spásy našeho stavu, přejalo v uznání oprávněnosti našeho selského hnutí protektorát našeho sjezdu a z různých okrsků našeho severovýchodu docházejí nás hlasy sympatické. Proto zveme Vás nyní všechny ženy a dívky selské,